1668/VI.

Interpelace

poslanců dra Jos. Patejdla, dra J. Stránského, Č. Fialy, F. Langra a druhů

vládě republiky Československé

o inženýru Karlu Richterovi, náměstku

přednosty odboru pro udržování tratě

v Kyjově na Moravě.

V Ústředním Věstníku ministerstva železnic č. 36 z r. 1930 bylo vypsáno místo náměstka přednosty odboru pro udržování tratě v Kyjově v V. platové stupnici služného. Na základě soutěže bylo toto místo uděleno inž. Karlu Richterovi. Udělení ohlášeno v Úředním listě ředitelství státních drah v Brně č. 51 z r. 1930. Dne 27. prosince 1930 inž. Karel Richter také místo toto nastoupil. Očekával, že buď zvlášť anebo při nejbližším hromadném jmenování bude povýšen do V. stupnice platové ve smyslu vypsaného konkursu. Skutečně v březnu potom v r. 1931 bylo provedeno hromadné povýšení u drah do V. platové stupnice, ale inž. Karel Richter povýšen nebyl. Naopak byl preterován a přeskočen cca 25 kolegy z oboru stavebního inženýrství mladšími služebně a z větší části i věkem. Od roku 1927 má titul vrchního komisaře, do platové stupnice tomuto titulu odpovídající povýšen nebyl, ale techničtí komisaři služebně mladší stali se vrchními komisaři i s příslušným platem.

Tento postup jistě vzbuzuje podivení a je těžko se dohadovati, proč v tomto případě takovýmto způsobem bylo postupováno a proč vláda republiky Československé inž. Karla Richtera pominula už tedy a pomíjí doposud.

Osobní a služební poměry inž. Karla Richtera jsou tyto: Narodil se 7. prosince 1893 a jest mu tedy už dnes 38 roků. Druhou státní zkoušku složil v r. 1920 s vyznamenáním a službu železniční nastoupil 1. října 1920 u ředitelství státních drali v Plzni. Má všechny služební zkoušky železniční s prospěchem velmi dobrým, kvalifikaci ve všech bodech prvořadou, pro povýšení je mimořádně způsobilý a schopen z vyšších míst zastávati skupináře III/5. Má tři a půl roku započitatelné služby vojenské, bylo mu přiznáno l a půl roku pro krácení postupových lhůt, ale při tom všem jest doposud v nejnižší platové stupnici, třebaže je nejstarším úředníkem v příslušném statusu technických úředníků u ČSD a vyhovuje všem podmínkám pro povýšení. V Plzni u ředitelství státních drah vedl nějaký čas samostatně mostní skupinu a potom zastával místo nejstaršího přiděleného, třebaže nejstarším nebyl. Jest těžko v těchto osobních poměrech najíti důvod pro preterování.

Nepotřebuje odůvodnění, že každý občan a tedy i veřejný zaměstnanec má právo i povinnost

spoléhati na zákon a na úřední projevy. Už bylo uvedeno, že místo náměstka přednosty odboru v Kyjově bylo vypsáno v V. platové stupnici. Jest jasné, že hlásí-li se někdo z Plzně do Kyjova, vezme-li na sebe útraty stěhování, opustí-li naturální byt a přejde-li z velkého města na venkov, že tak činí v důvěře, že podle vypsaného konkursu a platných zákonů zlepší svoji platovou situaci. Má přece pro tuto důvěru v zákoně plnou oporu. Paragraf 1. zákona 103/26 v prvním odstavci vztahuje předpisy prvé části zákona i na úřady státních podniků. Paragraf 6. citovaného zákona říká, že úředníci mohou býti ustanoveni pouze na systemisovaná místa služební. Propůjčiti služební místo, jež není řádně systemisováno, nebo není řádně uprázdněno, jest nepřípustné. Podle § 17. cit. zák. povýšení úředníka se stane propůjčením systemisovaného místa vyšší platové stupnice téže služební třídy. Podle § 138. cit. zákona o propůjčení místa jest vydati dekret. Vycházelo tedy z obsahu vypsaného konkursu i ze zákona, že šlo o místo V. platové stupnice a každý musil očekávat, že dostane-li toto místo, dostane také příslušný plat. Platový zákon nezná žádné funkce bez platového hodnocení. Jsou jen systemisovaná místa, t. j. určité funkce spojeně s určitým platem. Také jest fakt, že místo náměstka přednosty odboru v Kyjově bylo uprázdněno odchodem a potom i úmrtím dosavadního náměstka. Tvrdilo-li by se, že nebylo a není volného místa v V. platově stupnici, potom tu jde o porušení zákona a jest nesporně, že železniční správa uvedla kompetující úředníky v omyl. To je postup nepřípustný a protizákonný. Nelze přece vypisovati místa kteréhokoliv služebního oboru a potom se postaviti na stanovisko, že slibované v konkursu platové podmínky byly jenom jaksi pro okrasu a pro přilákání lepší konkurence. Také není asi oboru veřejné služby, kde by se něco takového po vyhlášeni zákona číslo 103 z r. 1926 praktikovalo.

Možno ovšem snad odkazovati na jakousi vázanost míst a podobně. Něco takového ovšem by vzhledem k jasnému znění vypsaného konkursu mělo být vyloučeno. Ale i kdybychom nějakou takovou vázanost připustili, potom se naskýtá otázka, proč tato vázanost byla vyložena a provedena právě k neprospěchu toho nejstaršího náměstka přednosty odboru pro udržování tratě v republice. Je-li víc takových náměstků v republice, pak jest otázka, zda také tito kompetovali o místo systemisované a vypsané v V. platové stupnici a bylo-li jim takové místo uděleno - tedy v případě, že by se poukazovalo na to, že jsou úředníci služebně starší než inž. Karel Richter a v těchže poměrech. Jak jest vysvětleno a vysvětlitelno, že na příklad v obvodu téhož ředitelství, v těmže služebním odvětví, později náměstkem ustanovený, později službu nastoupivší a služebně mladší do V. platové stupnice byl jmenován a inž. Karel Richter nikoliv?

Interpelanti vycházejí z přesvědčeni, že každý občan a tedy i veřejný úředník má nárok na to, aby byl považován za mravní osobnost, vůči niž musí býti postupováno podle práva. Každý od-

chylný postup deprimuje mravné, tvoři zatrpklost a jest pro osobu vědomou si své důstojnosti nesnesitelný. Postup takový působí demoralisačně.

Poněvadž fakt zvláštního odiosního postupu proti inž. Karlu Richterovi z toho, co vylíčeno, se popřít nedá, činí podepsaní na vládu slušný dotaz, jak tento zvláštní postup vysvětlí.

V Praze dne 18. března 1932.

Dr. Pateidl, dr. Stránský, Fiala, Langr,

Slavíček, Zemlnová, Bercmann, Mikuláš, Láne,

Stejskal, dr. Moudrý, Šmejcová, Tykal, Bazala,

Jos. Tůma, Vaněk, inž. Záhorský, David, Sladký,

B. Procházka, Polívka, Solfronk.

1668 VII.

Interpelácia

poslancov Igora Hrušovského, VI. Polívku a druhov

ministru železníc

vo veci pomerov na ružomberskom nádraží.

Dňa 20. novembra 1930 podal poslanec Hrušovský a druhovia na ministra železníc interpeláciu (č. t. 801/1) vo veci ružomberského prípadu demonštračného, ktorý sa vzťahoval na tento prípad: V septembri 1930, keď pán prezident republiky pficielne cestoval vlakom cez Ružomberok, zapríčinilo pobúrenie verejnosti provokatívne chovanie prednostu ružomberského dopravného úradu, vrchného inšpektora Jozefa Burgana a prednostu odboru pre udržovanie železníc inž. Csanadyho, ktorí odmietli staničnú budovu ozdobif štátnou vlajkou a zabránili obyvatelstvu, ktoré chcelo videf svojho oblúbeného prezidenta, prístup na perón.

Následkom tejto interpelácie došlo k vyšetrovaniu. Pán minister železníc na interpeláciu odpovedal (č. t. 892/XV) dňa 7. ledna 1931 jedinou vetou, ktorá znie takto: »Úředník v interpelaci uvedený byl z Ružomberka přeložen. «

Je smutné, keď člen parlamentárnej vlády slušnú, odôvodnenú a samou odpoveďou ministrovou za opodstatnenú interpeláciu členov parlamentu takým nedostatočným spôsobom zodpovie, ako to urobil pán minister železníc výše zmienenou odpoveďou.

Interpelanti žiadali v svojej interpelácii nielen vyšetrenie veci, ale aj to, aby v prípade tom,

jestli sa patričný úradník previnil, aby bol odstránený, resp. potrestaný. Vyšetrovanie dokázalo, že patriční úradníci sa previnili demonštračným chovaním sa proti hlave nášho štátu a proti loyálnému smýšlaniu obyvatelstva. Odpoveď pána ministra dávala tušiť, že patričný úradník bol potrestaný tým, že bol z miesta posobišťa svojho preložený. Skutočnosťou však je, že po prevedenom vyšetrovaní nastalo opatrenie také, ktoré muselo prekvapiť nemile každého, kdo o veci mal známosť. Prednosta dopravného úradu bol totiž povýšený a prednosta odboru pre udržovaní železníc bol preložený na význačnejšie miesto do Mukačeva.

Verejnosť naša si právom predkladá otázku, ako by za starého Rakúska, alebo za starého Uhorska boly pokračovaly nadriadené železničné úrady, keby so strany železničních úradníkov bolo postupované proti hlave štátu takým spôsobom, ako sa to stalo v interpolovanom prípade v Ružomberku. Iste že u nadriadených úradov železničných je mnoho takých pánov vysokých úradníkov, ktorí slúžili železničnej správe starého Rakúska alebo starého Uhorska, a vedeli by túto otázku zodpovedať.

Toto jednanie nadriadených železničných úradov pochopitelne muselo roztrpčiť železničných zamestnancov v Ružomberku. Tak sa stalo, že predprevratový Slovák Ondrej Cisárik, topič pobočnej výtopne v Ružomberku, choval sa voči kompromitovanému sa v tejto veci vrchnému inšpektorovi Burganovi s predpísanou služebnostnou zdvorilosťou.

Jednoho dňa prišiel služobne do kancelárie prednosty Burgana a pozdravil. Prednosta v domnienke, že pozdrav platil inému úradníkovi, v kancelárii tiež prítomnému, rozkrikol sa na Cisárika a rozkázal mu, aby odišiel von, znovu sa vrátil a pozdrav opakoval. Čisárik tento neprípustný služobný rozkaz považoval za poníženie a preto odmietol uposluchnút. Rozčúlený pán Burgan Cisárika z kancelárie vyhnal a podal naňho udanie v tom smysle, že sa voči nemu neslušne choval. Hoci Cisárik nebol podriadeným prednostu dopravného úradu, košické riaditelstvo nariadilo disciplinárne pokračovanie a napotom bol Cisárik odsúdený k preloženiu na iné služobné miesto, čím utrpel i hmotne.

Ťažké disciplinárne potrestanie národne uvedomelého slovenského zamestnanca vyvolalo vo verejnosti pochopiteľný odpor. Za zavretými dvermi previedol disciplinárny senát košického riaditelstva nespravodlivý čin, ktorý v riadnom úrade by nemohol obstať.

Celkom ináč si ale počíná disciplinárny senát košického riaditelstva voči takým úradníkom, ktorí nielen slovom, chovaním sa svojim, ale aj činom prejavujú hlbokú nenávisť svoju proti československému národu, československému štátu, ktorý ich živí, a všeobecne i ďalekou cudzinou váženej hlavy nášho štátu.

Miláček zmieneného štátne naprosto nespolahlivého prednostu Burgana je vrchný adjunkt na nádraží ružomberskom istý Vörös, pred tým

verný stúpenec maďarskej štátnej myšlienky a i dnes neukrotitelný nepriatel československého národa. Tento pán má svojim predstaveným Burganom prehliadanú chybu, že rád sa opíja. V takomto stave dáva výraz aj svojmu vnútornému politickému presvedčeniu maďarskému. Tak sa stalo, že v opilom stave dostavil sa do úradných miestností dopravného úradu a tam hodil flašou do obrazu prezidenta republiky a zvolal: už by bolo na čase, aby si zomrel.

V úradovne prítomní železniční zamestnanci vediac, že Vörös je miláčkom pána Burgana, neodvážili sa z obavy pred pomstychtivým prednostou oznámil túto vec. Na tento prípad sa došlo až vtedy, keď bolo zavedené vyšetrovanie proti Slovákovi Cisárikovi. Vtedy členovia aktívnej kontroly vypočuli železničných telegrafistov a títo povedali, keby sme sa nebáli, vedeli bysme mnohé povedať. Konečne urobili výpoveď o činu Vörösovom, o ktorom je tu zmienka.

Vec prišla pred disciplinárny senát košického riaditelstva a za tento surový čin svoj Vörös bol potrestaný tým, že bol preložený do blízkeho lázeňského miesta Lubochni, kde sa stal prednostom stanice. Je toto hned susedná najbližšia rýchliková stanica od Ružomberka, a tak môže vlastne so svojou rodinou bývať i naďalej v Ružomberku.

Z celého tohoto jednania je vidieť, že v Ružomberku beda tomu, kdo sa hlási smelé k svojmu československému národu a k republike, lebo disciplinárny senát košický očividome straní tým jednotlivcom, ktorí sa prehrešujú proti štátu, ktorí znevažujú prezidenta republiky a ktorí majú zjavné sklony pre návrat maďarského panstva.

Pýtame se preto pána ministra:

1. Či sú mu prípady v tejto interpelácii známe?

2. Či chce urobiť poriadok v neudržatelných pomeroch na stanici ružomberskej?

3. Či chce podrobiť revízii usnesenia košického riaditeľstva vo veci tu uvedených prípadov?

4. Či chce napraviť pomery, aké zavládly u senátu disciplinárneho riaditelstva košického?

V Prahe, dňa 18. marca 1932.

Hrušovský, Polivka,

Bergmann, Zeminová, Richter, Dávid, Jos. Tůma,

Lanc, Mikuláš, Langr, dr. Moudrý, Tykal, Fiala,

Sláviček, Šmejcová, Bazala, Hatina, Solfronk,

Vaněk, Inž. Záhorský, Sladký, dr. Patejdl.

1668/VIII.

Interpelace

poslanců Fr. Zeminové, dra Josefa Patejdla, L Hrušovského a druhů

vládě republiky Československé o poměrech v Podkarpatské Rusi.

Strana československých národních socialistů v četných memorandech poslaných panu předsedovi vlády a resortním pánům ministrům poukazovala po léta na řadu nezdravých zjevů v Podkarpatské Rusi, způsobených jednostranným zpolitisováním tamní správy. Poukazovala zejména na nutnost neodkladných opatření pro výživu tamního obyvatelstva na Vrchovině, které neúrodou loňského roku a zbavením výdělku zastavením práce v lesním hospodářství a v průmyslových podnicích ocitlo se v nebezpečí hladu.

Také naši zástupci v Národním shromáždění ať v poslanecké sněmovně či v senátu poukazovali ve výborech i v plénu a v interpelacích na to, že vláda republiky má věnovati Podkarpatské Rusi zvýšenou pozornost a že je třeba důkladné reorganisace tamní správy a plánovité rychlé akce vyživovací pro strádající obyvatelstvo. Z podnětu strany přikročilo se sice později k určité akci, ale není prováděna v potřebném rozměru, ani dle určitého plánu a provádění její není takové, aby nevzbuzovalo oprávněné výtky jednostranného stranického zabarvení.

Zásada, že státní správa a její jednotliví orgánové musí postupovati s naprostou nestranností, s uvarováním se favorisováni určité politické strany, zkrátka že musí vystupovati jako orgán republiky a v zájmu jejím a ne jako orgán určité politické strany a v zájmu jejím, musí býti pro Podkarpatskou Rus zdůrazněna dvojnásobně.

Podkarpatská Rus stala se v přítomné době předmětem pozornosti zahraničního tisku, který o ní přinesl zprávy, jež poškozují vážnost naší republiky. Jsou to zprávy tendenční, zprávy, které neodpovídají skutečnosti, čerpané ne z vlastního názoru, nýbrž od lidí, kteří sledují nepřátelskou tendenci k našemu státu.

Nejsme ale tak nekritičtí, abychom mohli vystoupiti s tvrzením, že pro Podkarpatskou Rus udělala tamní správa a státní správa všechno, co mohla vykonati. Informoval-li zemský president vládu, že bída na Podkarpatské Rusi nevybočuje z obvyklého rámce let dřívějších, že není třeba žádných zvláštních opatření, pak neinformoval správně a nese za své opomenutí zodpovědnost.

Dle věrohodných zpráv jest přes 15. 000 rusínských, maďarských, německých a českých dě-

ti na Podkarpatské Rusi ohroženo hladem; obnos 150. 000 Kč, poukázaný na mléčnou akci ministerstvem zásobováni při minimálním nákladu 1. 10 Kč na jedno dítě, nestačí. Bylo by třeba přes zimní měsíce nejméně obnosu 200. 000 až 300. 000 Kč. Na 18. 000 děti nemůže navštěvovati v zimních měsících školu, protože nemá obuvi a nemá dostatečného oděvu. Také zde je třeba dle možnosti pomoci.

Dospělý lid nemá práce. Mohla-Ii lesní správa obnoviti lesní práce v lednu, mohla to učiniti již v listopadu a v prosinci. Tvrzení oficiosní, že zvýšením cen dobytka zlepší se situace podkarpatského lidu na Vrchovině, není správné, neboť lid ten nemá dobytka, aby jeho prodejem mohl svou situaci zlepšiti. To, co tamní oficiosové dnes prohlašují, není nic jiného, než pokus o obratnou výmluvu a vyhnutí se zodpovědnosti.

Z povinnosti, kterou máme k podkarpatoruskému lidu a k zachování dobrého jména naší republiky, musíme žádati, aby vláda si opatřila podrobné informace a aby je sdělila poslanecké sněmovně zároveň s opatřeními, která učinila.

Je třeba jednati rychle. Podepsaní se proto táží:

1. Jsou vládě známy dopodrobna hospodářské a administrativní poměry na Podkarpatské Rusi?

2. Jest ochotna provésti rychlou revisi na místě a sděliti výsledek její poslanecké sněmovně s opatřeními, která učinila?

3. Jest ochotna poukázati pro výživu obyvatelstva, zejména dětí dostatečný obnos, potřebný pro zmírnění bídy a přispěti k oživeni podnikáni, zejména prací investičních, aby se dostalo lidu práce a výdělku?

4. Jaká opatřeni učinila vláda pro záchranu tamního zemědělského lidu, zejména aby mohl svá malá políčka zaseti a osázeti?

5. Je vláda odhodlána věnovati pro příště Podkarpatské Rusi zvýšenou pozornost?

V Praze, dne 17. března 1932.

Zeminová, dr. Patejdl, Hrušovský,

Vaněk, Šmejcová, Langr, Jos. Tůma, Lanc, Malý, B. Procházka, dr. Moudrý, Richter, Sladký, Mikuláš, Fiala, Bazala, Solfronk, David, Slavíček, Inž. Záhorský, Bergmann.

1668/IX.

Interpelace

poslanců H. Bergmanna, A. Tučného,

Hrušovského, J. Davida, Jos. Tůmy,

V. Polívky a druhů

ministrům národní obrany a financí

o vánočním příspěvku zaměstnanců vojenských lesních podniků v Malackách a Velkých Levárech.

V oblastech dělostřelecké střelnice v Malackách a Velkých Levárech vydržuje M. N. O. vojenské lesní podniky, které udržuji v provozu pilu a sklad dřeva v Malackách a pilu s truhlárnou ve Velkých Levárech, mimo lesní manipulace v komplexu lesním od Malacek po Jablonicu.

Zaměstnanci těchto podniků i dělnici nemají dodnes žádné systemisace služebních míst. Každoročně obdrželi vánoční remuneraci, ale v roce 1931 neobdrželi ničeho.

Předsednictvo správního sboru VLP vypracovalo ve smyslu usneseni vlády ze dne 11. prosince 1931, intimovaného notou předsednictva ministerské rady ze dne 12. prosince 1931, č. j. 20. 992/31 m. r. návrh na udělení vánočních odměn zaměstnancům V. L. Podniků, který vyžadoval ve smyslu usneseni vlády ze dne 22. prosince 1931 (intimát před. min. rady ze dne 23. prosince 1931, č. j. 21. 728/31 m. r. ) souhlasu ministerstva financí.

Ministerstvo financí notou ze dne 25. února 1931, č. j. 6605/32-Ib návrh na udělení vánočních odměn zamítlo.

Z uvedených důvodů táží se podepsaní pánů ministrů národní obrany a financi:

1. Jsou-li jim tyto poměry známy a jsou-li ochotni pro zaměstnance zmíněných podniků provésti systemisaci služebních míst a přiznati jim pro rok 1931 vánoční příspěvek v rámci zákona o vánočním přídavku státních zaměstnanců?

2. Jsou-li ochotni sděliti podepsaným, co v této věci zařídili, anebo zaříditi hodlají?

V Praze, dne 16. března 1932.

Bergmann, Tučný, Hrušovský, David, Jos. Tůma, Polívka,

Sladký, Šeba, Langr, Spatný, Vaněk, Solfronk,

Fiala, Mikuláš, Zeminová, dr. Moudrý, Slavíček,

dr. Patejdl, Lanc, dr. Stránský, Šmejcová,

Hatina.

1668/X.

Interpelace

poslanců H. Bergmanna, Al. Tučného, dr. Patejdla, Boh. Procházky a druhů

ministru vnitra

o platovému zákonu odporujícím ustanoveni výn. min. vnitra čís. 16. 360-13/31.

Ministerstvo vnitra stanovilo výnosem ze dne 17. prosince 1931 č. 16. 360-13 (Změny organisačních ustanovení pro četnictvo) podmínky pro doplňování, ustanovení a povyšování četnických gážistů m. sl. tř. ve službě účetní.

Tímto výnosem jsou dotčena ustanovení plat. zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n., zejména § 130 a 137, která stanoví služební místa u četnictva systemisovaná s uvedením hodnosti a striktní podmínky pro zvýšení.

§ 130 uvedeného zákona systemisují se místa gážistů m. sl. tř. v rámci stanovené normální potřeby sil ve třech platových stupnicích:

a) služební místa četnických vrch. strážmistrů-velitelů stanic v I. pl. st.,

b) služební místa četnic. vrch. strážmistrů v II. pl. st.,

c) služební místa četnic. strážmistrů a četníků na zkoušku v III. pl. st.

Ustanovení uvedeného výnosu, že s povýšením na praporčíka jest spojen postup do II. plat. stupnice, jest tudíž v rozporu se zákonem.

Rovněž další ustanoveni výnosu, že lze povyšovati jen do nejbližší hodnosti (ze strážmistra fič. na štáb. strážmistra úč., dále pak na praporčíka úč. a z tohoto teprve na vrch. strážmistra uč. ) jest v rozporu s ustanovením § 137 plat. z. odst. 2. písm. b) jež stanoví, že četn. vrch. strážmistry (ve službě účetní) mohou býti jmenováni četničtí strážmistři, kteří sloužili celkem 10 roku v četnictvu, z toho nejméně tři roky ve výkonné službě, jsou vycvičeni v účetní službě a vykonali předepsanou zkoušku pro účetní pomocné sily.

Tomuto ustanovení odporuje dále požadavek uvedeného organisačního ustanovení, totiž absolvování školy pro výcvik velitelů stanic, před složením účetní zkoušky. Absolvování Školy pro výcvik velitelu stanic (hodnostní školy) je předepsáno výhradně pro povýšení na vrch. strážmistry podle § 137 odst. 2 písm. a) platového zákona (ve službě výkonné).

Podmínka" absolvování školy pro výcvik velitelů stanic odporuje kromě toho snahám o docílení úspor ve státní správě. Ve škole vyučuje se předmětům, které jsou pro účetní službu bez významu. Náklad na jednoho gážistů m. sl. tř. po dobu 10 měsíců návštěvy školy možno odhadnouti na 20. 000 Kč. Postupné vycvičení všech 92

gážistů m. sl. tř. účetní služby stálo by stát 1. 840. 000 Kč, aniž by z toho služba měla prospěch.

Při vydání organisačních ustanovení, která náleží do působnosti ministerstva vnitra vzhledem k ustanovením § 3 zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 299 Sb. z. a n. nesměl býti přehlednut právní stav, přivoděný platovým zákonem ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n.

Ostatně platový zákon připouští úchylky od předepsaných podmínek a usnadňuje povýšeni na vrch. strážm., kdežto uvedená organisační ustanovení podmínky pro povýšení oproti zákonu nepoměrně zhoršují.

Z těchto důvodů táží se podepsaní pana ministra vnitra:

1. Jsou-li mu tyto poměry známy a co hodlá učiniti, aby zmíněný výnos byl uveden v soulad s ustanoveními platového zákona?

2. Je-li ochoten sděliti podepsaným, co v této věci zařídil?

V Praze dne 25. února 1932.

Bergmann, Tučný, dr. Patejdl, B. Procházka,

Sladký, Vaněk, Solfronk, Lanc, Mikuláš, Špatný,

dr. Stránský, David, Richter, Šmejcová, Halina,

Šeba, Langr, Stejskal, Fiala, Jos. Tůma, Malý,

dr. Moudrý, Polívka.

1668/XI.

Interpelace

poslanců H. Bergmanna, J. Davida, dra Patejdta a druhů

ministru železnic

o vojenské tarifní úmluvě o použití rychlíku vojáky a záložníky.

Podle vojenské tarifní úmluvy náleží presenčně sloužícím vojákům a záložníkům právo na použití rychlíku, je-li bydliště od místa stálé posádky (neb opačně) vzdáleno přes 600 km. Od doby, kdy zmíněná vojenská tarifní úmluva vstoupila v platnost, t. j. od r. 1928, nemohlo býti tohoto práva dosud vojskem použito, neboť železniční správa vždy v době silnější dopravy vojska (před 1. říjnem, 31. březnem, před vánočními nebo velikonočními dovolenými, nebo před započetím pravidelných vojenských cvičení) toto právo pravidelně zruší z důvodů prý přílišného zatížení rychlíků.

Tím jsou presenčně sloužící vojáci a záložníci připravováni o den i dva dny dovolené, neboť

jsouce nuceni použíti osobních vlaků, musí odjeti ze svých domovů vždy nejméně o den, a při cestě delší 800 km, o dva dny dříve. Zaměstnanci na denní plat přicházejí tím o svou mzdu, nehledě k nepříjemnostem dlouhé, nepohodlné jízdy. Není jim dovoleno ani z vlastních prostředků připlatiti si na rychlík. Jen případ od případu povoluje tuto výhodu velitel roty neb útvaru na žádost předem podanou pouze vojákům, presenčně sloužícím. Nemohou tudíž této výhody použíti ani nováčci ani záložníci při nástupu presenční služby neb vojenského cvičení.

Má-li voják právo na bezplatnou jízdu osobním vlakem, logicky by měl míti právo tak jako každý civilní cestující připlatiti si na rychlík.

Musil-li až dosud vojín neb záložník použíti rychlíku, nezbývalo mu, než zakoupiti si plnou jízdenku rychlíkovou, což činí při vzdálenosti nad 600 km 140-200 Kč.

Z těchto důvodů táží se podepsaní pana ministra železnic:

1. Je-li ochoten naříditi, aby výhody citované vojenské tarifní úmluvy nebyly ve shora uvedených obdobích zrušovány, neboť není obavy, že by rychlíky byly přeplňovány vojenskými osobami, když již po řadu let jeví se citelný pokles osobni dopravy na rychlících i v obdobích, kdy tyto výhody vojenských osob jsou časově rušeny?

2. Je-li ochoten sděliti podepsaným, co v této věci zařídil, aneb učiniti hodlá?

V Praze dne 10. března 1932.

Bergmann, David, dr. Patejdl,

B. Procházka, dr. Moudrý, Špatný, Mikuláš, Lanc,

Solfronk, Vánek, Richter, Polívka, Malý, Hatina,

Šmejcová, dr. Stránský, Jos. Tůma, Stejskal,

Fiala, Sladký, Tučný, Šeba, Langr.

1668/XII.

Interpelácia

poslanca dra Marka Gažíka a druhov ministrovi školstva a národnej osvety

o štátne ľudové škole v obci Veľké Rovné a o školském inšpektora E. Pavlákovi.

1. Zastupiteľstvo obce Veľké Rovné (okres Veľká Bytča) sa usnieslo v r. 1928, že rozšíri štátnu ľudovú školu, zvanú »U Briešťary«, pristavením niekoľkých tried. Plány boly vyhotovené, krajinským úradom preskúmané a 16. septembra 1929 v 34. oddelení krajinského úradu schválené.

Na tomto základe bola vypísaná súťaž na prevedenie týchto prác. Stavba bola zadaná 22. októbra 1930 firme František Vorza, staviteľ v Trenčianskej Teplej, ktorá firma mala celú túto prácu podľa schválených plánov previesť za obnos 265. 192 Kč 40 hal.

Menovaná firma stavbu previedla, avšak: bez vedomia a bez súhlasu obecnej rady a obec. zastupiteľstva, bez vedomia a bez súhlasu nadriadených vrchností zmenila plány, poťažne stavbu previedla nie podľa plánov krajinským úradom schválených, ale s určitými zmenami.

Školský inšpektor vo Veľkej Bytči, Emil Pavlák, dal svolať na 11. júna 1931 niekoľko občanov, väčšinou členov obecného zastupiteľstva a pozdejšie v ten istý deň dal svolať aj obecnú radu a na zasedaní obecnej rady naliehal s pánom staviteľom Vorzom na obecnú radu, terorizoval ju, aby obecná rada odhlasovala staviteľovi za tie viacpráce, ktoré vzniklý uvedenými a zákonitým spôsobom nepovolenými prestavbami, 130. 660 Kč 3 hal., takže by sa pôvodný stavebný náklad zvýšil na obnos 395. 852 Kč, 43 hal.

Námaha, ktorú školský inšpektor venoval molestovaniu a terorizovaniu obecnej rady, aby staviteľovi tento obnos (130. 660 Kč 3 hal. ) odhlasovaný bol, bola obecnému zastupiteľstvu podozrivou hneď a stala sa ešte viac podozrivou vtedy, keď sa niektorí členovia obecného zastupiteľstva dozvedali, že pán školský inšpektor po okrese vozieva sa na staviteľovom aute, keď pán školský inšpektor všade doporučuje fu F. Vorza, ba dokonca sa stal prípad, že pán školský inšpektor predsedovi školskej stolice Jozefovi Mendlovi v Štiavniku sdelil, že jestli stavbu nedostane firma F. Vorza, nemôže počítať školská stolica na hmotnú podporu so strany štátu.

Medzi povinnosti školského inšpektora Pavláka patrí, aby kontroloval či sa správne vyučuje na všetkých školách y jeho obvode medzi inými predmetmi aj slovenčine. Tejto svojej povinnosti školský inšpektor Pavlák nie je v stave zadosť učiniť, a síce preto, poneváč nevie pravopis (môžeme dať pánu ministrovi ukážky) a jeho slovenčina je taká, že by za ňu zaslúžil zákon na ochranu republiky. Namiesto tejto povinností pán inšpektor Pavlák mieša sa do záležitosti stavebných, nedovoleným a neprípustným spôsobom v prospech určitej firmy zneužíva svoje úradné miesto (keď dá svolať obecnú radu a terorizuje ju), ktoréto okolnosti vzbudzujú vo verejnej mienke oprávnené presvedčenie, že pán inšpektor má hmotný záujem na stavbách staviteľskej fy F. Vorza.

Na zasadnutí obecného zastupiteľstva obce V. Rovné dňa 19. júla 1931 konanom polo obecnému zastupiteľstvu sdelené so strany notára, že uvedené nepovolané zmeny boly prevedené na podnet školského inšpektora.

Pýtame sa pána ministra školstva: Ako sa chce postarať o úhradu z podnetu jeho školského inšpektora vzniklého stavebného nákladu v obnose 130. 660 Kč 3 hal., keďže obecné zastupiteľstvo odoprelo tento náklad uhradiť?