2. Tento istý školský inšpektor okupoval školskú záhradu na svoje ciele tým spôsobom, že prevádza v nej záhradníctvo a predáva zeleniny, kvety atď. školské deti do tejto záhrady môžu vkročiť iba z jara, keď sú používané ku sbieraniu kameňa a k iným záhradníckym prácam. Školník je tiež používaný viac ako záhradník, než ako školník.
Ten istý školský inšpektor bol 7. decembra 1931 v obci Hrabové na úradnom jednaní, prinútil starostu obce, aby mu z obecnej pokladnice vyplatil cestovné trovy, ačpráve pán školskej inšpektor dostáva mesačne 600 Kč cestovného paušálu.
Pýtame sa pána ministra školstva a národnej osvety:
Či je ochotný tieto veci dať vyšetriť a pána školského inšpektora náležite trestať?
Konečne sa pýtame ešte aj to, či je ochotný pán minister učiniť prietrž prehmatom školského inšpektora vo Veľkej Bytči?
V Prahe, dňa 18. marca 1932.
Dr. Gažík,
Hlinka, Čuřík, Danihel, dr. Fritz, Grebáč-Orlov,
dr. Labaj, Galovič, dr. Mederlý, Mojto, Onderčo,
dr. Polyák, dr. Pružinský, dr. Ravasz, Suroviak,
Sivák, Slušný, Šalát, dr. Tiso, dr. Petersilka,
Kunz, Zajíček.
1668/XIII.
Interpelace
poslanců Aloise Tučného, J. Stejskala,
a druhů ministru veřejných prací
o kritických poměrech v kamenolomech na Skutečsku a Prosetínsku.
Kamenolomy na Skutečsku a Prosetínsku zaměstnávaly na 3. 000 zaměstnanců. V červenci roku 1931 zasáhla krise tento průmysl tak, že se tam nepracuje vůbec.
Žula skutečská jest známá jako prvotřídní na dlažbu a úpravu silnic a její odbyt trpí jedině tím, že se upravuji silnice cizím špatným materiálem, než je žulová dlažba. Na Skutečsku vyrobí se ročně asi 17. 000 vagónů dlažby, se kterými se může vydlážditi 90 až 100 km silnic.
Oprava vozovek tvrdou dlažbou jest nejhospodárnější a nejlacinější vzhledem k svému padesátiletému trvání a žádnému udržování. Jiná úprava vozovek, jako na příklad silnice ocelové, nebo gumové, jde na úkor dobře vyhovujícího a zařízeného našeho kamenoprůmyslu. Úprava vo-
zovek pomocí různých emulsí stojí ohromné peníze a stálostí a kvalitou nikdy se nevyrovná skutečské žule.
V postiženém kraji udržují se houževnatě pověsti, že existují určité smlouvy s Německem, dle kterých z tohoto státu dodává se méněcenný materiál na stavby silniční za velmi značné obnosy.
Kamenoprůmysl je vlastně náhradním průmyslem za zaniklý průmysl obuvnický a textilní chudého kraje Českomoravské Vysočiny a jen zvýšeným odběrem dlažebního kamene může býti zachráněna dobrá zaměstnanost a klid v tomto kraji.
Ptáme se Vás proto, pane ministře:
1. Jest Vám známa situace kamenolomů a kamenického dělnictva v tomto kraji?
2. Jste ochoten podpořiti stavbu silnic, na které by byl použit tento výborný materiál?
3. Jest Vám něco známo o smlouvě s Německem, dle které má býti náš kamenoprůmysl poškozován cizím, k nám dováženým méněcenným materiálem?
4. V případě, že taková smlouva existuje, jste ochoten ji zrušiti?
V Praze dne 18. března 1932.
Tučný, Stejskal,
Šeba, Richter, Hrušovský, Lanc, Šmejcová, Fiala,
Polívka, Langr, Slavíček, dr. Patejdl, Jos. Tůma,
dr. Moudrý, B. Procházka, Hatina, Vaněk, David,
Bazala, Solfronk, Zeminová, Tykal, Mikuláš,
Sladký, Malý.
1668/XIV.
Interpelace
poslanců F. Zeminové, M. Šmejcové, L.
Pechmanové-Klosové, F. Richtra, dra J.
Patejdla a druhů
vládě republiky Československé a ministrům vnitra a spravedlnosti
o projevu pražského arcibiskupa pana dra
Karla Kašpara o civilním manželském
sňatku.
Dne 15. března 1932 byla konána Svazem katolických žen a dívek velmi četně navštívená schůze v sále Slovanského ostrova v Praze. Na této schůzi mluvil pražský arcibiskup pan dr. Karel Kašpar na théma: » O svátostném manželství katolickém a o zhoubnosti sňatku laického. « Podle »Lidových listů« - tedy orgánu dobře informovaného - ze dne 16. března 1932 č. 63 v II. vydání, prohlásil pan arcibiskup mimo jiné také toto: »A tento bludný názor, podle něhož postačí
k řádnému manželství občanský obřad na úřadě, se podporuje, ačkoliv není takový pouze občanský sňatek, leč ničemný konkubinát. « V dalším prohlásil o manželích, žijících v manželství uzavřeném formou cvilní, že »musí celý život prožiti v nedovoleném pohoršlivém spojení. «
Těmito slovy projevil vysoký hodnostář církevní neslýchaný názor o civilním sňatku a
o všech, kteří tento svazek uzavřeli a v něm žijí. Klademe vysoko řádný rodinný život a proto také trváme na tom, aby poměr dvou osob různého pohlaví byl zákonem regulován jako svazek manželský. Tento poměr jest poměrem právním a jako takový jest upraven předpisy občanského zákona a pokud se týče formy uzavření sňatku zákonem ze dne 22. května 1919, č. 320 Sb. z. a n. Civilní sňatek uzavřely desetitisíce osob a desetitisíce rodin žijí v takto založeném rodinném svazku čestně a pro blaho státu i svých rodin. Tito všichni občané, jako ostatně každý občan, mají nárok, aby jejich manželství, založené přesné podle zákona republiky, nebylo hanobeno a ostouzeno. Stát nesmí žádným způsobem připustiti, aby ostouzena a nadávkami zahrnována byla manželská instituce, pro společnost vysoce významná a o zákony státní opřená. Paragraf 126 ústavní listiny výslovně praví, že manželství, rodina a mateřství jsou pod zvláštní ochranou zákona.
Na jmenováni pražského arcibiskupa vykonávala vláda republiky Československé vliv. Není to tedy žádná osoba soukromá, nehledě ani k tirádu a vlivu, který vykonává. Výrokem, kterého použil pan arcibiskup, se vzbuzuje opovržení jedné části občanstva proti občanstvu druhému. Všichni občané bez vyznání a přečetní občané
1 v církvích stojící, kteří uzavřeli manželský sňatek civilní - církevní občané bez vyznání ani uzavříti nemohou - jsou zde typováni jakožto lidé mravně méněcenní, jejich na základě zákona uzavřené manželství se prohlašuje za »pohoršlivé spojení« a za »ničemný konkubinát«. Takovými výroky jest ohrožen veřejný pořádek a klid a rozhodně je tím rušen dobrý mrav a slušnost i vzbuzuje se veřejné pohoršení.
Podepsaní se táží vlády republiky Československé, jsou-li jí tyto výroky pana arcibiskupa dra Karla Kašpara známy a zda chce tyto výroky označiti jako hodné odsouzení?
Dále táží se podepsaní poslanci pana ministra vnitra a spravedlnosti, zda jsou ochotni proti panu arcibiskupovi dru Karlu Kašparovi podle platných zákonů pro jeho výroky o manželství zakročiti?
V Praze dne 18. března 1932.
Zeminová, Šmejcová, Pechmanová-Klosová, Richter, dr. Patejdl,
Stejskal, B. Procházka, dr. Moudrý, Solfronk,
Bazala, Hatina, Jos. Tůma, Langr, Polívka, Tykal,
Vaněk, Mikuláš, Hrušovský, Malý, Sladký, Lane,
Slavíček, Fiala, Šeba, David.
1668/XV.
Interpelace
poslanců J. Laňce, F. Zeminové, A. Hatiny a druhů
vládě
o důlním neštěstí ve Svatavě a na dole Kohinoor v Lomu u Mostu.
Na dole »Marie Pomocná a Matyáš« ve Svatavě v revíru falknovsko-loketském došlo v úterý dne 15. března 1932 k důlnímu neštěstí, jemuž padly za obět čtyři lidské životy a ještě tentýž den v noci došlo k další důlní katastrofě na dole Kohinoor v Lomu u Mostu, v hnědouhelném revíru severočeském, která si pravděpodobně mimo poškození zdraví horníků při záchranných pracích zaměstnaných vyžádá dalších osm životů horníků, kteří se dosud v hořícím dole nalézají.
Podle našich informací došlo k této hrozné důlní katastrofě na dole Kohinoor v Lomu u Mostu v den, kdy se na dole podle pověstného a správami dolů zneužívaného § 182 horního zákona nepracovalo. Nutno však konstatovati, že v den katastrofy v úterý 15. března 1932 nebyli na ranní, odpolední a noční směně ani strážci ohňů, za které konali tuto strážní službu z důvodů úsporných dozorci, což se provádí ve všech dnech, kdy se na dole netěží. Mimo to byl na noční směně v úterý 15. března 1932 od 22 hodin naprostý nedostatek mužstva pro případné záchranně práce a ochranu dolů.
Touto hroznou důlní katastrofou na dole Kohinoor v Lomu u Mostu projevily se následky trestuhodného úsporného systému »Lomské uhelné společnosti«, která mimo soustavné poškozování horníků propouštěním a omezováním pracovních směn provádí tento úsporný systém také na strážcích ohňů a na ochranném mužstvu, což však v tak ohroženém dole jako je Kohinoor v Lomu u Mostu provádět nelze.
Jelikož toto hrozné důlní neštěstí na dole Kohinoor v Lomu u Mostu vyžádá si mimo ztráty na zdraví a lidských životech také uzavření dolu na delší dobu, bude v zájmu ohrožených existencí hornických nutno, aby nejen pozůstalým po obětech důlní katastrofy ve Svatavě a v Lomu u Mostu dostalo se okamžité statní podpory, ale také těm horníkům, kteří uzavřením dolu Kohinoor budou postiženi, byla poskytována po dobu nezaměstnanosti mimořádná státní podpora.
Z důvodů shora uvedených táží se podepsaní:
1. Jest vláda ochotna působiti k tomu, aby Příčina důlní katastrofy ve Svatavě a na dole Kohinoor v Lomu u Mostu byla přísné vyšetřena a postarati se o to, aby úsporný systém majitelů dolů, prováděný na účet bezpečnosti horníků, byl trestán odnětím dolových a povrchových měr?
2. Jest vláda ochotna poskytnouti pozůstalým po obětech důlní katastrofy ve Svatavě a v Lomu u Mostu vydatnou finanční podporu a mimo to postarati se o to, aby horníkům, kteří uzavřením dolu Kohinoor v Lomu u Mostu budou postiženi, byla poskytována po dobu nezaměstnanosti mimořádná podpora z prostředků státních a »Lomské uhelné společnosti«?
V Praze dne 17. března 1932.
Lanc, Zeminová, Hatina,
Stejskal, Solfronk, B. Procházka, Vaněk, Bazala,
Slavíček, Jos. Tůma, dr. Moudrý, Langr, Richter,
Mikuláš, Šmejcová, Hrušovský, Šeba, dr. Patejdl,
David, Tykal, Malý, dr. Stránský, Spatný,
Polívka.
1668/XVI.
Interpelace
poslanců Bohuslava Procházky, Čeňka Fialy, Al. Hatiny, Cyrila Malého a druhů
ministrovi železnic
o nezákonném propouštění zaměstnanců místní dráhy Slaný-Kačice.
Správa provozu místní dráhy Slaný-Kačice ve Studněvsi dala z příkazu Neštěmické rafinerie cukru v Praze od 1. ledna 1932 13 definitivním zaměstnancům této místní dráhy 3měsíční výpověď, takže jejich služební poměr končí dnem 31. března 1932. Ostatním 5 pomocným zaměstnancům dala řečená správa provozu dne 15. března 14denní výpověď ze služeb místní dráhy SlanýKačice, takže rozvazuje služební poměr rovněž dnem 31. března 1932.
Postiženi zaměstnanci podali proti této výpovědi správě provozu námitky proti rozvázání služebního poměru, odůvodňujíce tyto nezákonností, leč správa provozu oznámila jim, že tak činí podle nařízení Neštěmické rafinerie cukru v Praze, jako majitelky dráhy. Pokud se týkalo námitek postižených zaměstnanců, že vztahují se na ně veškeré předpisy, platné pro zaměstnance československých státních drah, zaujala správa provozu řečené místní dráhy stanovisko, že zařadění jejich podle norem československých státních drah vztahuje se pouze co do výše služebních požitků, nemá nic společného s ostatními služebními poměry jejich a nemůže míti také vlivu na formu rozvázání služebního poměru.
Podle koncesní listiny ze dne 28. listopadu 1908 byla povolena koncese býv. velkostatkáři Jindřichu Clam-Martincovi a po řadu let jest tato místní dráha spravována a provoz udržován NeStěmickou rafinerií cukru v Praze II, Vrchlického
sady č. 5. Ku konci roku 1931 povolilo ministerstvo vnitra podle ustanovení § 8 řečené koncesní listiny zřízení akciové společnosti pod firmou místní dráhy Slaný-Smečno-Kačice a schválilo její stanovy. Z tohoto titulu jsou také všichni zaměstnanci zmíněné místní dráhy vypovídáni, ačkoliv forma rozvázání služebního poměru odporuje služebnímu řádu pro zaměstnance československých státních drah, podle jehož norem byl všem těmto zaměstnancům služební poměr upraven a toto opatření podle sdělení správy provozu ze dne 16. června 1924 č. 253/24-139/24 bylo všem zaměstnancům řečené místní dráhy z příkazu ministerstva železnic ze dne 12. června 1924, č. j. 21. 538-pers/2 také intimováno.
S podivením nutno se pozastaviti nad postupem správy provozu, resp. majitelky dráhy a to proto, že zrušením cukrovaru ve Studněvsi není důvod k zastavení, případně omezení provozu na řečené místní dráze, zvláště pak, když z titulu tohoto provozu jest vynucována sleva na dopravě produktů řečené firmy po tratích československých státních drah. Správa této dráhy vykazuje tendenčně značný provozní schodek, který docílila také tím, že stranám činily se někdy i nesmyslné překážky, jen aby jim doprava zboží byla ztěžována.
Správa provozu neinformovala včas ministerstvo železnic jako dozorci orgán s funkcí výsostního práva o opatřeních, která majitelka dráhy Neštěmická rafinerie cukru v Praze nařídila v záležitosti propuštění všech zaměstnanců k 31. březnu 1932, resp. učinila tak teprve na základě důrazného vyzvání ministerstva železnic.
Tento postup správy provozu místní dráhy Slaný-Kačice a majitelky dráhy Neštěmickě rafinerie cukru v Praze jest přímo neslýchaný, jestliže mají býti nezákonným způsobem zbaveni zaměstnanci svého trvalého ustanovení, které jim bylo služebním řádem pro zaměstnance československých státních drah a s tím souvisejícími zákonnými předpisy zaručeno.
Z těchto důvodů táží se podepsaní:
1. Jsou panu ministru železnic tyto poměry na místní dráze Slaný-Kačice známy?
2. Jaká opatření hodlá pan ministr učiniti, aby neudržitelné poměry personální na řečené místní dráze byly ve prospěch zaměstnanců zákonně obhájeny a udržen byl provoz na této dráze v zájmu interesovaného občanstva?
3. Hodlá pan ministr železnic podle § 6 koncesní listiny naříditi provozování vozby státní správou železniční na účet koncesionáře?
V Praze dne 18. března 1932.
B. Procházka, Fiala, Hatina, Malý,
Vaněk, Zeminová, dr. Moudrý, dr. Patejdl, Tykal,
Sladký, Stejskal, Bazala, Mikuláš, Hrušovský,
Jos. Tůma, Lanc, Polívka, Richter, Langr, David,
Šmelcová, Solfronk, Šeba, Slavíček.
1668/XVII.
Interpelace
poslanců Čeňka Fialy, B. Procházky, C. Malého a druhů
ministrovi železnic
o neprovádění zařaďování pomocných zaměstnanců do poměru zřízenců ČSD.
V poslední době množí se případy, že některá ředitelství československých státních drah neprovádějí včas změnu služebního poměru u těch pomocných zaměstnanců, kteří dovršili 12 roků nepřetržité a uspokojivé služby.
Podle § 135 vládního nařízení ze dne 5. března 1927, číslo 15 Sb. z. a n., mají býti pomocní zaměstnanci, kteří po 12 létech nepřerušené, uspokojivé služby, ztrávené ve vlastnosti plně zaměstnaného pomocného zaměstnance, postavení co do služebního poměru na roven zřízencům československých státních drah (§ 42 cit. vlád. nař. ).
Tento nový služební poměr má počínati dnem po dovršení předepsané 12 leté služby a to prostým uplynutím této doby, jestliže výkon v úvahu přicházejících zaměstnanců je uspokojivý. Změna tohoto služebního poměru provádí se u jednotlivých ředitelství čsl. státních drah nejen značně opožděně, až také o několik měsíců v úředních listech, takže zaměstnanci jsou značně poškozováni na svých příjmech v důsledku jejich vysazování z práce, ale
a) ředitelství čsl. státních drah v Košicích zdráhá se dokonce uveřejňovati změnu služebního poměru podle § 135 cit. vládního nařízení u zaměstnanců na záhlaví V. (vrchní stavba) z důvodů, že by pak tito nemohli býti z práce vysazováni.
b) Ředitelství čsl. státních drah v Plzni odmítlo zařaditi do poměru nevypověditelného Ondřeje Artemiče, pomocného zaměstnance II. služební skupiny od správy výtopny v Rakovníku z důvodu, že uchazeč o tuto změnu jest povinen prokázati podle výnosu ministerstva železnic z 23. května 1928, číslo 19931-pers/1 zvláštní náležitosti, vytčené služebním řádem pro zaměstnance čsl. státních drah, protože změna služebního poměru pomocného zaměstnance ve služební poměr zřízence podle § 135 cit. vládního nařízení rovná se ve svých účincích ustanovení definitivním zřízencem.
Artemič jako československý státní příslušník jest ve službách dráhy nepřetržitě od 20. prosince 1918, koná práci čističe strojů, ke všem pracím ve výtopně jest používán, jest zaměstnancem snaživým a pracovitým a chování jeho jest vzorné, takže služebna dala mu to nejlepší vysvědčení, že jeho služební výkon jest naprosto bezvadný.
Protože postup ředitelství čsl. státních drah jak v případech ad a), tak v případě b) jest v přímém rozporu se zákonným ustanovením vládního nařízeni číslo 15/27, táží se podepsaní:
1. Ví o tom pan ministr železnic, že jsou porušovány zákonné předpisy o zaraďování pomocných zaměstnanců po uplynutí 121eté nepřetržité uspokojivé služby do poměru zřízenců ČSD podle S 135 vlád. nař. ze dne 5. března 1927, číslo 15 Sb. z. a n. ?
2. Co hodlá pan ministr železnic učiniti, aby napříště se podobně případy neopakovaly a zaměstnancům nebylo upíráno právo, které jim zákon zaručuje?
V Praze, dne 18. března 1932.
Fiala, B. Procházka, Malý,
Vaněk, Zeminová, dr. PatejdI, Sladký, Stejskal,
Tykal, Jos. Tůma, Bazala, Hrušovský, Šmejcová,
Šeba, dr. Moudrý, David, Langr, Hatina, Richter,
Polívka, Lanc, Solfronk, Slavíček, Mikuláš.