Co hodlá učiniti, aby se takové případy v budoucnu neopakovaly, obzvláště na Zakarpatsku?
V Praze, dne 29. února 1932.
Török,
Gottwald, Höhnel, Kubač, Hruška, Kliment, dr.
Stern, Zápotocký, K. Procházka, J. Svoboda,
Štětka, Tyll, Dvořák, Juran, Hodinová, Hrubý,
Čižinská, Kuhn, Novotný, Śliwka, Steiner.
1642/XII. (překlad).
Interpelace
poslanců Hádka, Dvořáka a soudruhů
ministrům sociální péče a zemědělství
o špatném hospodářství na velkostatku Dolejším Krušci u Sušice.
Velkostatek Dolejší Krušec u Sušice byl pro zadlužení dřívějšího majetníka dra Richarda Grünera dán pod vnucenou správu. Zamýšlený prodej dru Zídkoví zmařil hlavní věřitel Anglobanka.
Od zavedení vnucené správy dne 20. února 1931 se tento velkostatek drancuje. Dobytek byl většinou prodán za babku, pole pustnou, v lomu se nepracuje. Na velkostatku bylo 20 dělníků propuštěno, 10 jest ještě zaměstnáno. Z lomu bylo propuštěno 30 dělníků, ačkoliv sušický okres objednal 500 q kamení pro okresní silnice.
V malé obci Kunsch pro tuto vnucenou správu přišlo přes 50 dělníků s rodinami o živobytí a hrozí jim hlad, poněvadž nemají příjmů a také nedostávají podpory. Stav, že se na statku a v lomu nehospodaří, bude asi podle vší pravděpodobnosti trvalý.
Tážeme se pánů ministrů:
Co zamýšlejí učiniti, aby zlepšili osud dělníků na velkostatku Dolejší Krušec?
V Praze, dne 26. února 1932.
Hádek, Dvořák,
J. Svoboda, Török, Zápotocký, Čižinská, Kubač,
Hruška, Gottwald, Babel, Novotný, Hrubý, Kuhn,
Höhnel, Juran, Barša, Hodinová, Vallo, Steiner,
K. Procházka, Śliwka, Kliment.
1642/XIII. (překlad).
Interpelace
poslance dra J. Keibla a druhů ministrovi pošt a telegrafů,
že telegrafní stavební úřad v Ústí n. L. propustil německé dělníky.
Telegrafní stavební oddělení v Ústí nad L. úplně bez důvodu propustilo počátkem února letošního roku se 14denní výpovědí dělníky Jana Horitze z Ludvíkovic č. 129, Bedřicha Berwitze z Podmokel č. 102, Josefa Kindla z Františkova č. 9, Aloise Hegera z Ludvíkovic č. 101 a Karla Wildnera z Horního Prysku. Dostali od tohoto úřadu služební oznámení s jednacím číslem 537/32 ze dne 2. února 1932. V tomto služebním oznámení se uvádělo, že každému z nich se oznamuje, že se mu z úsporných důvodů a podle výnosu pražského ředitelství pošt a telegrafů č. j. 23. 835-XIV/32 dává výpověď a že koncem druhého únorového týdne má opustiti své pracovní místo.
Jan Horitz jest ve službách ústeckého telegrafního stavebního úřadu od roku 1915, Josef Kindl od roku 1918, Bedřich Berwitz od roku 1922, Alois Heger od roku 1924 a Karel Wildner od roku 1929. Jsou to staří, zdatní dělníci, kteří již byli předáky, jsou ženatí, mají rodinu a za jiných okolností byli by se již dávno stali definitivními státními podúředníky.
Propuštěni těchto dlouholetých zaměstnanců prostě se 14denní výpovědí nejen dlužno zavrhnouti po stránce sociální, nýbrž nelze to ospravedlniti ani po stránce hospodářské. Ale všem zúčastněným a také celé veřejnosti musí připadati jako výsměch, když úřední výnos mluví o úsporných důvodech jako příčině propuštění, zatím co ve skutečnosti byla to jen národnostní nenávist pražského zemského ředitelství, která tyto lidi vytlačila z jejich pracovního místa. Neboť jakmile tito němečtí dělníci byli propuštěni ze státní služby, týž úřad, který z úsporných důvodů nařídil je propustiti, ihned přijal 12 nových českých dělníků.
Z dřívějších dělníků nebyl propuštěn ani jediný Cech, nýbrž jen výše uvedení Němci, třebaže to byli staří zaměstnanci a všichni čeští dělnici měli kratší služební dobu než oni.
Z toho vyplývá: Uvedení dělníci nebyli propuštěni ve skutečnosti z úsporných důvodů, nýbrž jen z národnostní nenávisti. Státní správa zachovává českým dělníkům jejich pracovní místa v území Němci osídleném, německé dělníky zbavuje chleba a nahrazuje je Cechy. Ale poněvadž co do pracovní výkonnosti se nemohou ani zdaleka vyrovnati německým dělníkům, musí, jak ukazuje tento případ, za 5 německých dělní-
ku ustanoviti 12 českých a pak to nazývá úspornými opatřeními.
Přihlížejíce k těmto událostem, táží se podepsaní pana ministra pošt a telegrafů:
1. Jest ochoten zjistiti tuto věc?
2. Naříditi, aby němečtí dělníci zcela neodůvodněně propuštění byli neprodleně zase přijati do služby?
3. Kdyby to nebylo možno, jest ochoten každému z nich podle jeho osobních poměrů poskytnouti přiměřené odbytné?
4. Jest ochoten naříditi pražskému ředitelství pošt a telegrafů, jakož i ústeckému telegrafnímu stavebnímu úřadu, aby propouštěly dělníky jen tehdy, když se to skutečně ukáže nutno, a tak, že při tom národní příslušnost nesmí býti nikdy rozhodným důvodem, nýbrž že smějí rozhodovati jen hospodářské a služební poměry jednotlivcovy?
V Praze, dne 25. února 1932.
Dr. Keibl,
dr. Hassold, inž. Kallina, dr. Schollich, dr. Hanreich, Matzner, Horpynka, Oehlinger, Greif, dr. Petersilka, Kunz, inž. Jung, Krebs, dr. MayrHarting, Krumpe, Scharnagl, Zajíček, Bobek, Fritscher, Knirsch, Geyer, Köhler, Kasper, Simm, dr. Luschka, Schubert
1642/XIV.
Interpelace
poslance Dvořáka a soudruhů ministru národní obrany
o odškodnění vojína Karla Týře, těžce poškozeného při výkonu vojenské služby.
Vojín Karel Týř, narozený 2. listopadu 1911, narukoval dne 1. řijna 1931 k 1. telegrafnímu praporu, 5. rotě v Kutné Hoře. V měsíci listopadu 1931 byl poraněn deskou od stolu, která byla opřena u zdi nad schody a to při stěhování inventáře z místnosti do místnosti. Od té doby si stěžoval, že ztrácí pamět, že má bolesti hlavy, a srdeční poruchu. MUDr. Jiří Havránek, lékař ve Slaném, zjistil, že má následky poruchy nervů od úrazu.
Dne 25. února 1932 napsal Karel Týř dopis, který doslova opisujeme a který svědčí o následcích jeho úrazu:
»Moji drazí rodiče! Přijmete ode mne srdečný pozdrav a vzpomínku na Vás. Zděluji vám byl jsem v Praze na marodce ale již je všemu
pozdě než sem se tam dostal tak to bylo moc těžké tady když sem přijel se strýčkem tato nebylo stejne nic platné nechal mne tady pan lékař osmnáct dní až na doporučení pana štábního pak teprve sem se dostal do Prahy mezi »Magoři« tam místo léčení mně honili Maďaři po světnici šurovata a tak dále byl sem tam pět neděl. Nyní mne poslaly zas k rotě. Tak jak mě je musím vám zděliti to byste se museli zeptat pana doktora Havránka, sem strašně zachvácen v celém těle, je to hrozné střeva, jazyk, oči nohy všechno co člověk na těle má, tak nevím to mně ještě poslali z ty Magorky tak ubohýho, že ani sem jim nerozuměl když říkali on si to sugeruje sám, moje hlava ta je zničená nadobro skrátka bych udělal nejlepší vyléčení dybych se oběsil měl bych lepší. To aspoň kdybych mohl spát, to ani spánek nejde, no následky nesu hrozné. Přál bych si vás aspoň viděti. Nevím jest li se uzdravím, už asi nikdy. Prosím vás rodiče, pomozte. Tam sem jim to mohl pořád říkat, tak to nebylo nic platný, kdyby bejval doktor dyž mne sem stríček přivezl hned odeslal tak snad bych se ztoho dostal ted nevím co sem za mnou poslali, jestli přijdu do civilu, nebo co se mnou budou dělat. Dokonce snad mne tedy budou dál honit blbího a nemocnýho, kdyby jste mně mohli aspoň trochu pomoct, kdyby mně poslali domů ať tatínek se neopovažuje mě domů přijímat, byl jsem zdraví, když sem šel na vojnu, ať mne chce zas zdravýho aspoň tak jak sem byl. Znemocnice sem vyšel hůř než sem tam šel. Karel. «
Ze znění tohoto dopisu je patrno, jak byl jmenovaný vojín léčen. Teprve dne 27. února byl propuštěn na trvalou dovolenou a navržen k superarbitraci. Vyléčen ovšem není. Na vojenském propuštěcím listě má zatím poznámku: "Služby neschopen pro šikanomanii. "
Je povinnosti státu, aby o vojína Karla Týře, který úraz utrpěl při výkonu vojenské služby, pečoval tak dlouho, až bude vyléčen nebo kdyby vyléčen býti nemohl, aby mu poskytl dostatečnou doživotní rentu. MUDr. Jiří Havránek, lékař ve Slaném, vystavil dne 29. února t. r. toto vysvědčení: Karel Týř je u podepsaného v lék. ošetření na duševní chorobu.
Ptáme se proto pana ministra:
1. Je ochoten postarati se, aby vojín Karel Týř byl na dále léčen na státní útraty?
2. Je ochoten poskytnouti mu dostatečnou doživotní rentu?
3. Je ochoten potrestati všechny osoby, které zavinily úraz Karla Týře a jsou odpovědny za jeho nedostatečně léčení?
V Praze dne 3. března 1932.
Dvořák,
Hrubý, Kliment, Kopecký, dr. Stern, Zápotocký,
Hádek, Höhnel, Török, Sliwka, Hruška, Babel,
Kubač, Čižinská, Hodinová, Tyll, J. Svoboda,
K. Procházka, Novotný, Barša, Gottwald.
1642/ XV.
Interpelace
poslance Štětky a soudruhů ministrům vnitra a spravedlnosti
o zabavení sbírky ve prospěch příslušníků rodiny zastřeleného Dereva z Turji Paseky.
Dne 25. února t. r. sbírala Aloisie Láblerová z Komořan u Mostu mezi obchodníky a pracujícím obyvatelstvem vůbec ve prospěch rodiny zastřeleného Dereva. Vybrala v malé chvíli 50 Kč, při čemž si dávala od každého přispívatele podepsat sběrací listinu a na ni vyznačený příspěvek, takže vedla svou sběrací činnost úplně v pořádku.
Pojednou ji zastavil četník Josef Krištof a odvedl ji na obecní úřad. Odejmul jí sebrané peníze a zabavil je. Okresní komisař Flégl v Mostě se na ni hrubě rozkřikl a prohlásil, že si prý pár křiklounů vzpomene na revoluci a pak když se tam postřílí pár lidí, chodí se vybírat, aby se někdo staral o pozůstalé a je živil. Na Zakarpatsku je prý jídla dost, ale že prý komunisté si na něco vzpomenou a pak se ty důsledky dostaví. Dělnice Láblerová mu odpověděla, proč by nešlo sbírat ve prospěch zastřeleného Dereva, když on, okresní komisař Flégl, sám přece vybírá na Červený Kříž, na Masarykovu Ligu, na jeptišky a podobné účely. Okresní komisař jí na to hrubým tónem odpověděl, že prý věc odevzdá soudu a že prý Láblerová bude souzena podle zákona na ochranu republiky. Dokonce jí vyhrožoval, že ji dá okamžitě zavřít.
Ptáme se pana ministra vnitra:
Je ochoten potrestati okresního komisaře Flégla pro jeho hrubé nezákonné chování?
Je ochoten potrestati četníka Josefa Krištofa, který bránil dělnické ženě, aby sbírala ve prospěch rodiny zastřeleného Dereva, a zabavil jí výnos sbírky?
Je ochoten dáti okamžitě rozkaz, aby zabavené peníze byly vráceny, aby mohly býti odvedeny svému účelu?
Pana ministra spravedlnosti se tážeme.
Jak důvodňuje, že státní zástupci stíhají dělníky pro pouhou sběrací činnost ve prospěch příslušníků rodin zastřelených proletářů a rolníků a ve prospěch zraněných?
Je ochoten dáti jemu podřízeným státním zástupcům příkaz, aby od takového stíhání v budoucnu vždy upustili?
V Praze dne 5. března 1932.
Štětka,
Krosnář, dr. Stern, Kopecký, Kuhn, Dvořák, Tyll,
K. Procházka, Höhnel, Vallo, Barša, Hodinová,
Babel, Kubač, J. Svoboda, Novotný, Čižinská,
Hrubý, Juran, Zápotocký, Török, Gottwald.
1642/XVI.
Interpelace
poslanců Štětky, Töröka a soudruhů vládě republiky Československé
o rozpuštění Svazu pracujícího rolnictva Zakarpatská.
Dne 2. března t. r. o 3. hod. odpol. dostavili se do sekretariátu Svazu pracujícího rolnictva v Munkačevě policejní úředníci a předložili výměr zemského úřadu v Užhorodě, který pod č. j. 120698/IV. -VII. 1932 zastavuje další činnost spolku »Svaz pracujícího rolnictva v Munkačevě« a dává se rozkaz zabaviti veškerý majetek i listinný materiál spolku. Ježto prý podle tohoto výměru jde o ohrožení veřejných zájmů, nařizuje zemský úřad okamžité provedení výměru. Policejní úředníci zabavili pak všechen majetek svazu.
Tento brutální postup jest zřejmě pouhým aktem svévolné persekuce hnutí zemědělských dělníků a malorolníků. Svaz pracujícího rolnictva na Zakarpatsku byl založen v minulém roce. Při svém založení měl 600 členů. Dnes má již 10. 000 organisovaných příslušníků. Jeho organisace existují téměř ve všech zakarpatských obcích. Svaz zastával se chudých rolníků proti lichvářským věřitelům a jimi provedeným exekucím, bránil je proti svévolnému ukládání pokut za lesní pych, pod kterými sténají tisíce karpatských horalů. Bránil chudé pastýře proti vyděračství a domáhal se toho, aby hladovějícím bylo poskytnuto dostatečné množství kukuřice.
Na Zakarpatsku umírají, jak jsme již často upozorňovali, lidé v pravém slova smyslu hladem. Jestliže stát aspoň v poslední době podnikl sebemenší kroky, aby tamějšímu lidu bylo trochu pomoženo, jest to jedině zásluha bojovného hnutí hladovějících mass samých a jejich organisací, mezi kterými Svaz pracujícího rolnictva hrál vynikající úlohu. Rozpuštěním tohoto svazu má býti zabráněno jeho dalšímu rozvoji, má býti zabráněno hnutí utiskovaného zakarpatského národa, má býti zabráněno spojení mezi tamějším dělnictvem a pracujícím rolnictvem?
Místo dostatečného množství potravin, kterého chudé obyvatelstvo tak nutně potřebuje, dostává se mu stále nových a nových persekučních činů. Mezi proletariátem a pracujícím obyvatelstvem všech národů vládne pro tento postup velké pobouření a obzvláště český proletariát je odhodlán postaviti se všemi prostředky po bok utiskovaného obyvatelstva Zakarpatská.
Ptáme se vlády republiky Československé:
1. Je ochotna rozpuštění Svazu pracujícího rolnictva v Munkačevě okamžitě odvolati?
2. Je ochotna poskytnouti hladovějícímu obyvatelstvu Zakarpatská neprodleně dostatečnou po-
moc a zejména dodati mu dostatečné množství kukuřice, soji a dřívi zdarma a
3. je ochotna naříditi okamžité zastaveni exekucí proti tamějšímu obyvatelstvu, jakož i zastavení všech pokut pro lesní pych a pod. ukládaných chudým obyvatelům?
V Praze dne 5. března 1932.
Štětka, Török,
Čižinská, Kuhn, dr. Stern, Hrubý, Kubač, Juran,
Novotný, Śliwka, Dvořák, Kopecký, Tyll, Vallo,
J. Svoboda, Kliment, Zápotocký, K. Procházka,
Hruška, Babel, Hodinová.
1642/XVII.
Interpelace
poslanců Františka Seidla, Františka Hummelhanse a soudruhů
ministru národní obrany
o podprůměrném ocenění služeb kancelářských civilních zaměstnanců vojenské správy a zápočtu válečných let dvojnásobně do postupu a nároku v civilních službách státních.
Systemisace služebních míst kancelářských civilních zaměstnanců vojenské správy zůstala kvalitativně velmi daleko za průměrem upotřebeným v kancelářských službách jiných resortů veřejné správy a proto není možno docíliti úměrného povyšovacího pohybu a průměrného ocenění kancelářských služeb v resortu ministerstva národní obrany. Situace povyšovací je krajně nepříznivá a stížená okolností, že většina kancelářských zaměstnanců vojenské správy byla přijata v roce 1919 a vykazuje tudíž přibližně stejné služební stáří.
Počet služebních míst úřednických v kancelářských službách vojenské správy je neúměrně nízký k celkovému počtu služebních míst pomocného personálu. 2171 systemisovaných míst je pouze 225 služebních míst úřednických - tedy okrouhlých 10%. V jiných resortech dosahuje počet úřednických míst 30-48% z celkového stavu kancelářského personálu. Vojenská správa zaměstnává v kancelářských službách většinou válečné invalidy - oběti světové války, kterým následkem zranění a nemocí utrpěných ve vojenských službách byla velmi značně ztížena výdě-
lečná schopnost, podryto zdraví a zkrácen život, takže předčasně umírají, zanechávajíce ženám i dětem - v důsledku podprůměrného ocenění služeb - nepatrné zaopatřovací požitky. Válečný invalida trpěl ve válce, trpí po válce, a rodiny těchto obětí světové války trpí nedostatkem za života manžela, který má malé požitky a dvojnásob trpí po jeho úmrtí v důsledku podprůměrných požitků zaopatřovacích. Celkově je o tyto invalidy - i když nadále zůstali ve službách vojenské správy - nedostatečně postaráno a při systemisaci služebních míst bylo jim naměřeno mnohem méně, než jich šťastnějším kolegům v resortech jiných - ač konají stejné a stejně kvalifikované práce kancelářské.
Od státního převratu se jim slibuje dvojnásobný zápočet válečných let do platového postupu, ale plných 13 roků zůstává tato otázka otevřena bez valné vyhlídky na konečné řešení, příznivě. Ministerstvo národní obrany připravuje již druhý návrh zákona o zhodnocení vojenských služeb pro zvýšení služného v civilních státních službách a zhodnocení služební doby délesloužících. Při tomto přípravném jednání o zákonnou osnovu o zhodnocování vojenských služeb v civilním služebním poměru, naskýtá se ministerstvu národní obrany vhodná příležitost zhodnotiti válečné služby invalidů dvojnásobně v civilních službách státních, odškodniti je za ztrátu zdraví ve válce, ve službách armády, zkrátiti tak jejich služební dobu o 4-5 roků, když jim válka zkrátila život o mnohem více a vystavila je i jejich rodiny - i jiným poválečným útrapám a nedostatkům. Dvojnásobný zápočet vojenských let invalidům v civilních službách státních je požadavek plně důvodný a nejvýše spravedlivý, který po iniciativním návrhu ministerstva národní obrany nenarazí jistě nikde na odpor. V jiných, na válce zúčastněných státech je invalidní péče na mnohem vyšším stupni než v našem státě. Zápočtem válečných roků do postupu dvojnásobně, vyrovnaly by se aspoň z části nedostatečné požitky civilních zaměstnanců vojenské správy jichž podprůměrnost nedostatečná systemisace služebních míst stabilisovala.
Podepsaní se táži pana ministra:
1. Je pan ministr ochoten působiti k tomu, aby systemisace služebních míst civilních zaměstnanců vojenské správy byla zlepšena a počtem úřednických míst v kancelářských službách se vyrovnala s jinými resorty, ve kterých bylo minimálně systemisováno 30% úřednických míst z celkového počtu služebních míst kancelářského personálu?
2. Je pan ministr ochoten působiti v tom směru, aby válečná služba invalidů byla započtena dvojnásobně do platového postupu a nároku v civilních službách státních?
3. Je pan ministr ochoten pojmouti tento nanejvýš spravedlivý a plně důvodný požadavek do připravované osnovy zákona o zhodnocení vojenských služeb presenčních, válečných
i dobrovolných služeb délesloužících - kterou ministerstvo národní obrany připravuje?
4. Je pan ministr ochoten prosazovati tento požadavek ve vládním nařízení k § 142. p. z. v případě, že toto bude dříve vyhlášeno než připravovaný zákon?
V Praze dne 22. února 1932.
Seidl, Hummeihans,
dr. Macek, Jurnečková-Vorlová, Koudelka, Pik, dr. Mareš, Biňovec, Kučera, dr. Winter, Husnaj, Vácha, Nový, Srba, Polach, Chalupník, Stivin, dr. Markovič, Klein, Prokeš, Chalupa, inž. Nečas, V. Beneš, Hampl.
1642/XVIII.
Interpelace
poslanců F. Seidla, F. Svobody, J. Polacha a soudruhů
ministrovi vnitra
0 nové úpravě systemisovaných míst, obsazování volných míst kancelářských úředníků ve vyšších platových stupnicích
v obvodu zemského úřadu v Brně.
Systemisace služebních míst úřednických ve službách kancelářských v politické službě země Moravskoslezské je naprosto nedostatečnou a normálnímu povyšovacímu pohybu neúměrnou.
Nejkritičtější stav v celém resortu ministerstva vnitra je nesporně u Zemského úřadu v Brně, kde od roku 1924 nebyl ani jediný oficiant jmenován kancelářským úředníkem.
Od 1. ledna 1926 doplňují se veškerá místa kancelářských úředníků (pokud nejde o úředníky již dříve ustanovené) z řad kancelářských oficiantů (vrchních) ve smyslu § 7, odst. 7 platového zákona. Toto zákonné ustanovení bylo použito byt
1 mnohde v menším rozsahu ve všech resortech veřejné správy ve všech personálních obvodech zemských s výiimkou zemského úřadu v Brně - kde pomocný kancelářský personál ani v jediném případě nebyl účasten této zákonné výhody.
U zemského úřadu v Brně i u podřízených úřadů okresních je velká většina kancelářských oficiantů, i vrchních, kteří splnili všechny podmínky pro dosažení úřednického místa v 7. platové stupnici. Plně vyhovují předvzdělánfm, kvalifikaci, vykazuji zvláštní způsobilost pro úřednícké místo, jsou upotřebováni výhradně k pracím úřednickým, splňují podmínky důvěryhodnosti.
ba vykazuji 20-25letou služební dobu (mají tedy již čtyřikrát šest roků k jmenování úředníkem potřebných ve smyslu § 7, odst. 7 platového zákona), ale nemohou dosáhnouti úřednického místa, poněvadž není volného systemisovaného místa proto, že je úřednických míst naprostý nedostatek neúměrně málo k celkovému počtu kancelářského personálu v politických službách země Moravskoslezské.
Kancelářské služby v obvodu Zemského úřadu v Brně byly velmi podprůměrně oceněny počtem úřednických míst i počtem míst ve vyšších platových stupnicích.
V odpovědi pana ministra vnitra (tisk 1572/1V z 5. ledna 1932) na interpelaci (tisk 1461/XV) se přiznává, že ve stavu kancelářských úředníků pro zemi Moravskoslezskou jsou poměry neutěšené, které byly přivoděny převzetím velkého počtu kancelářských úředníků od samosprávy do služeb státních.
Není tedy možno prováděti § 7, odst. 7 platového zákona proto, že samospráva měla velký počet kancelářského personálu.
Trpí tedy kancelářský oficiant státních úřadů následkem chyb přivoděných jinde a dříve, které ovšem bylo možno odstraniti -širší systemisací na účet státu, aby nyní nepovýšení oficiant i nemuseli osobně a nižšími požitky nésti risiko reorganisace správy politické. Před vydáním platového zákona byli kancel. oficianti zkracováni nedostatečnými předpisy o hodnocení jejich služeb. Tato nevýhoda byla platovým zákonem odstraněna a kancel. oficianti jsou poznovu zkracováni proto, že samospráva měla vysoký počet kancelářských úředníků, kteří s kratší služební dobou v mladším věku nastoupili na místa kancelářských úředníků a svým zvýšeným počtem zastavili povyšování oficiantů a byli postaveni před tyto, dle § 7, odst. 7 platového zákona oprávněné uchazeče.
Dnešní stav je neudržitelný, v zájmu spravedlnosti je náprava nevyhnutelnou.
V odpovědi pana ministra vnitra na předloženou interpelaci se dále praví, že systemisace služebních míst byla stanovena na celé systemisačni období a mohla by býti měněna jen, kdyby nastaly v tomto mezidobí nějaké organisační změny. Tento předpoklad je dán a sice v tom smyslu, že organisační změny úřední nastaly sloučením samosprávy se státními úřady, které sice bylo provedeno před platným systemisačním obdobím, ale při zpracováni systemisace nebylo a nemohlo býti počítáno s tak značným přesunem kancelářského personálu samosprávy do služeb státních, poněvadž kdyby celý tento počet míst byl vzat v úvahu, nemohli by kancelářští úředníci býti přespočetnými a bývalo by se muselo počítati s daným stavem personálu do kategorie kancelářských úředníků již vyjmenovaného a normální potřeba nemohla by býti volena pod skutečný stav úředníků vyjmenovaných, takže uvolňovaná místa by nezbytně přicházela k dobru kancelářským vrchním oficiantům.
U zemského úřadu v Brně nebyl volen stejný systém normalisační jako u Zemského úřadu v Praze, kde bylo pro okresy systemisováno 101 místo, »ad personam« pro bývalé okresní úředníky samosprávné, kteří tímto zvláštním postavením zůstali přespočetnými ve zvláště systemisovaném stavu a nezatížili tak normovaný stav kancelářských úředníků. Stejný systém měl býti volen i pro obvod zemského úřadu v Brně a mohlo býti odpomoženo dnešním mimořádným potížím a zkracování oprávněných uchazečů z řad oficiantů. Vyplývají tedy dnešní potíže nesporně z organisační změny úřadů (sloučení samosprávy s úřady státními) a poněvadž nebyly odstraněny systemisaci vyhlášenou dne 25. října 1930, stávají a na jejich podkladě možno vyvolati opravu neudržitelné systemisace.
To je zásadního rázu nevýhoda, se kterou se při zpracování nynější systemisace nepočítalo a stávajícím počtem míst nebylo vyhověno potřebám kancelářských služeb ani v poměrném rozsahu, jaký byl upotřeben pro obvod zemského úřadu v Praze.
Značný počet kancelářských úředníků, vyjmenovaných bývalou samosprávou dle III. služební třídy nebyl ve smyslu vládního nařízení ze dne 7. listopadu 1930, číslo 163 Sb. z. a n., ponechán ve zvláštním odděleně systemisovaném stavu, ale tito úředníci váží vesměs systemisovaná místa kancelářských úředníků IV. služební třídy - ač do této nepatří a tím je dále zhoršena nedostatečná systemisace kancelářských úředníků IV. služební třídy.
Úsporným opatřením vlády ze dne 11. prosince 1931 a zpomaleným povyšováním v důsledku tohoto nastává nové zhoršení naprosto nedostatečných povyšovacích možností ve službách kancelářských u zemského úřadu v Brně. Vedle vládou nařízených úspor povyšovacích provádí se v úřadech tak zv. úspory nenařízené tím, že úmrtím a pensionováním uvolněná místa se neobsazují, nebo se propůjčují úředníkům služebních tříd vyšších, takže i tímto úředním postupem je kancelářský personál nově zkracován na svých minimálních právech.
Uvádíme toho konkrétní doklad. V 5. platové stupnici je celkem 8 míst kancelářských správců systemisováno, t. č. je obsazeno pouze jedno místo, takže 7 míst je volných. Neobsazováním těchto 7 míst je zkráceno 7 vrchních oficiálů, kteří by přicházeli v úvahu pro povýšení, dále je zkráceno 7 oficiálů, 7 vrchních oficiantů, 7 oficiantů, 7 kancelářských pomocníků a 7 smluvních sil, tedy celkem 35 kancelářských sil jest zkráceno proto, že v 5. platově stupnici nejsou obsazována volná místa.
Ve 4. platové stupnici je v kancelářských službách pro celý obvod zemského úřadu v Brně systemisováno jediné místo, které se uprázdnilo odchodem vrchního kancelářského správce Schedaye na odpočinek, ale bylo obsazeno aktuárským úředníkem Večetusem z II. služební třídy, který dříve kancelářskou službu nekonal, proto ji také s tohoto vedoucího místa nemůže řádně
ovládati a dostal patrně toto systemisované místo proto, že v jeho služební třídě neměl možnost do 4. platové stupnice postoupiti. Jeho vsunutím do stavu kancelářských úředníků byl zastaven povyšovací pohyb vždy o jedno místo od smluvní síly až po 4. platovou stupnici, takže vsunutím Večetuse se zkrátilo 7 kancelářských zaměstnanců. Zařazeni aktuárského ředitele Večetuse na stav kancelářských úředníků IV. služební třídy je v zásadním rozporu s § 6 platového zákona.
V důsledku uvedeného táží se podepsaní:
1. Je pan ministr ochoten naříditi nové šetření v otázce nedostatečné systemisace služebních míst úřednických ve službách kancelářských v obvodu Zemského úřadu v Brně a odčiniti důsledky reorganisace politické správy tím způsobem, že požádá vládu, aby pro obvod zemského úřadu v Brně použila stejných systemisačních principů jako u Zemského úřadu v Praze, aby místa úředníků III. služební třídy byla systemisována zvlášf (ad personam) a tito uvolnili pak místa kancelářských úředníků IV. služební třídy?
2. Je pan ministr ochoten požádati vládu, aby pro přechodnou dobu systemisovala nadpočetně aspoň takový počet služebních míst kancelářských úředníků, aby oficianti a vrchní - pokud vykazují delší služební dobu než 15 roků a splňují povyšovací podmínky, byli zařazeni na systemisovaná místa kancelářských úředníků a byl tak aspoň z části proveden § 7, odst. 7 platového zákona?
3. Jest pan ministr ochoten naříditi, aby všechna volná systemisovaná místa úřednická v kancelářských službách zemského úřadu v Brně byla obsazena pokud přesahují vládou stanovený interkalář?
4. Je pan ministr ochoten nechati vyšetřiti, proč na místo 4. platové stupnice ve službách kancelářských byl zařazen aktuárský ředitel Večetus, úředník II. služební třídy?
5. Je pan ministr ochoten odvolati tohoto aktuárského úředníka ze služeb kancelářských a obsaditi místo ve 4. platové stupnici oprávněným uchazečem z řad kancelářského úřednictva IV. služební třídy?
6. Je pan ministr ochoten nechati vyšetřiti postup pana presidiálního šéfa zemského úřadu v Brně oproti kancelářskému personálu z řad oficiantů a zmírniti tvrdou praxi dosud uplatňovanou pokud jde o povyšování těchto zaměstnanců?
V Praze, dne 20. února 1P32.
Seidl, F. Svoboda, Polach,
Klein, dr. Markovič, dr. Mareš, Jurnečková-Vorlová, Stivín, Benda, Husnaj, Kučera, dr. Winter, Srba, Pik, Biňovec, inž. Nečas, Chalupa, Prokeš, Vácha, Bečko, Chatapník, Nový, Jaroš, Koudelka, V. Beneš.