Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.

III. volební období. 5. zasedání.

1642.

Interpelace:

I.	posl. Husnaje, Kleina a soudruhů min. soc. péče o nedodržování osmihodinné doby pracovní na Podkarpatské Rusi,
II.	posl. Dvořáka a soudruhů min. národní obrany o ztýrání vojína Němečka,
III.	posl. Kopeckého, Hadka, Vallo, Töröka, Śliwky a soudruhů min. školství a národní osvěty dru Dérerovi o zvýšení studijních poplatků studentů ze zahraničí na čsl. vysokých školách,
IV.	posl. Dvořáka a soudruhů min. národní obrany o příčinách smrti vojina J. Dvořáka od 1. telegrafního pluku z Kutné Hory,
V.	posl. Dvořáka a soudruhů min. národní obrany o poměrech u dělostřeleckého oddílu 257 v Šumperku,
VI.	posl. dra Bachera a druhů min. financí o činnosti revisní komise ministerstva financí a jejích neblahých následcích na hospodářský život,
VII.	posl. dra Keibla a druhů min. financí o provádění daňových revisí v České Lípě,
VIII.	posl. dra Keibla a druhů min. veřejných prací o nepřístojnostech při stavbě státní silnice v soudním okrese Česká Kamenice, prováděné stavební firmou Nejedlý a Řehák v Praze,
IX.	posl. dra Keibla a druhů min. vnitra a spravedlnosti o správním soudnictví,
X.	posl. dra Schollicha a druhů min. pošt a telegrafů a min. vnitra, že "Evropské radio-koncerty" jsou hlášeny jen česky a francouzsky,
XI.	posl. Töröka a soudruhů min. vnitra o vykázání Olexa Borkaňuka, zodpovědného redaktora časopisu "Karpatskaja Pravda" z policejního obvodu munkačevského,
XII.	posl. Hadka, Dvořáka a soudruhů min. sociální péče a min. zemědělství o špatném hospodářství na velkostatku Dolejším Krušci u Sušice,
XIII.	posl. dra Keibla a druhů min. pošt a telegrafů, že telegrafní stavební úřad v Ústí n. L. propustil německé dělníky,
XIV.	posl. Dvořáka a soudruhů min. národní obrany o odškodnění vojína Karla Týře, těžce poškozeného při výkonu vojenské služby,
XV.	posl. Štětky a soudruhů min. vnitra a spravedlnosti o zabavení sbírky ve prospěch příslušníků rodiny zastřeleného Dereva z Turji Paseky,
XVI.	posl. Štětky, Töröka a soudruhů vládě ČSR o rozpuštění Svazu pracujícího rolnictva Zakarpatska,
XVII.	posl. Seidla, Hummelhanse a soudruhů min. národní obrany o podprůměrném ocenění služeb kancelářských civilních zaměstnanců vojenské správy a zápočtu válečných let dvojnásobně do postupu a nároku v civilních službách státních,
XVIII.	posl. Seidla, F. Svobody, Polacha a soudruhů min. vnitra o nové úpravě systemisovaných míst, obsazování volných míst kancelářských úředníků ve vyšších platových stupnicích v obvodu zemského úřadu v Brně,
XIX.	posl. Seidla, dra Markoviče, V. Beneše a soudruhů min. vnitra o platovému zákonu odporující praxi min. vnitra ve věci četnických gážistů mimo služební třídy,
XX.	posl. Seidla, Staňka a soudruhů min. veřejných prací o povyšování kancelářských úředníků báňských revírních úřadů i báňského oddělení v ministerstvu veřejných prací.

 

1642/I.

Interpelace

poslanců J. Husnaje, R. Kleina a soudruhů

ministru sociální péče

o nedodržování osmihodinné doby pracovní na Podkarpatské Rusi.

Panující nezaměstnanost na Podkarpatské Rusi jest ve značně míře ještě zvětšována množícími se případy, kdy zaměstnavatelé nedodržují zákona o osmihodinné době pracovní.

Tento stav nejvíce pociťován jest v oboru pekařském, kde dělníci na příkaz zaměstnavatelů musí pracovati v zimě 14 až 16 hodin denně, v létě pak až 20 hodin denně. Pekařští dělníci z obav, aby nebyli propuštěni ze zaměstnání a tím, aby nerozmnožili ještě více značné procento nezaměstnaných, podrobují se příkazům zaměstnavatelů a tím porušují zákon o osmihodinné době pracovní.

Poměry tyto znázorňují nejlépe fakta zjištěná u pekařského odboru v Berehově, kde pekařští dělníci musí pracovati až 16 hodin denně.

Dalším zjevem, který jest v rozporu se zákonem, jest pracovní systém u pekařů národnosti srbské a bulharské, kteří zaměstnávají své příbuzné, aniž by řemeslu pekařskému vyučeni byli, což má za následek další rozmnožení řad nezaměstnaných pekařských dělníků a omezení výdělkové možnosti našich státních občanů.

Podepsaní táži se pana ministra:

1. zda jest mu známa tato situace a

2. jaká opatření v této věci ku zjednání nápravy hodlá učiniti.

V Praze, dne 23. února 1932.

Husnaj, Klein,

Bečko, Chalupník, Staněk, Koudelka, Polach, Pik, Kučera, Jurnečková-Vorlová, dr. Mareš, Vácha, Nový, Hampl, V. Beneš, inž. Nečas, dr. Markovič, Prokeš, Brožík, Biňovec, Srba, Jaroš, Chalupa, Benda, dr. Winter.

 

1642/II.

Interpelace

poslance Dvořáka a soudruhů

ministru národní obrany

o ztýrání vojína Němečka.

V pátek 19. února t. r. konal prapor 13. p. pl., umístěný v Olomouci-Novém Světě, noční cvičení na území Biskovany-Svatý kopeček. Při přibližování se červených a modrých došlo k nějakému nedorozumění a rotmistr Abrhám od 11. pol. roty byl poslán situaci vyjasnit. Jelikož přicházel z protivné strany, byl zastaven předepsaným způsobem pátračem, vojínem nováčkem Němečkem od 9. pol. roty a zjišťován. Rotmistr Abrhám, rozzloben výtkami, které mu činil velitel cvičení za zkažený námět, zfackoval vojína, který konal pouze povinnost, za to, že si dovolil jej zastavit a mířil na něho puškou. Ztýrání nevinného vojína bylo takového rázu, že i sám velitel cvičení byl nucen prohlásit: "Pak se nesmíme divit, když se to zase octne v novinách." Vojín Němeček teprve na důrazné vybízení kamarádů si stěžoval veliteli roty.

Tážeme se pana ministra národní obrany:

1. Hodlá naříditi přísné vyšetření případu a exemplární potrestání rotmistra Abrháma?

2. Co míní pan ministr zaříditi, aby se týrání vojínů neopakovalo?

V Praze dne 24. února 1932.

Dvořák,

Hruška, Śliwka, Kubač, Krosnář, J. Svoboda, Tyll, Zápotocký, Hrubý, Čižinská, Kuhn, Kliment, Gottwald, Juran, Babel, Novotný, K. Procházka, Vallo, dr. Stern, Höhnel, Barša.

 

1642/III.

Interpelace

poslanců Kopeckého, Hadka, Vallo, Töröka, Śliwky a soudruhů

ministru školství a národní osvěty dru Dérerovi

o zvýšeni studijních poplatků studentů ze zahraničí na čsl. vysokých školách.

Na čsl. vysokých školách byly v měsíci únoru t. r. studijní taxy pro zahraniční studenty značně zvýšeny. Stalo se to prý podle nařízení ministerstva školství a národní osvěty.

Dosud činily na Karlově universitě v Praze semestrální poplatek 20 Kč a poplatek za praktikum též 20 Kč. Nyní byl semestrální poplatek zvýšen o 280 Kč na 300 Kč a poplatek za praktika o 80 Kč na 100 Kč.

Na německé universitě v Praze činily poplatky za anatomická pitevní cvičení, za cvičení histologická a gynekologická 20 Kč, a za cvičení fysiologická, fysiologicko-chemická a mikrobiologická 50 Kč a za histologické práce 32 Kč. Nyní byly všechny tyto poplatky zvýšeny o 80, 50, 68 Kč na 100 Kč.

Kromě toho vydal děkanát německé university nové nařízení, kterým se všem studentům ze zahraničí zvyšuje semestrální poplatek v kursech od 100 do 1000 Kč podle výkazu o majetkových poměrech.

Na lednové schůzi usnesla se zkušební komise filosofické fakulty Karlovy university na zavedení poplatku za tak zv. státní kolokvia po 20 Kč a žádala ministerstvo školství a národní osvěty o potvrzení.

Všechna tato zvýšení uplatňují nepřímo numerus clausus na studenty ze zahraničí. Zvýšení je nanejvýš křiklavé a musí míti za následek, že nemajetní studenti ze zahraničí, kteří v ČSR studují na stipendia nebo ze svých skrovných prostředků beztak již za největších obtíží, nebudou s to tak vysoké studijní poplatky složiti a budou nuceni přerušiti studia na československých vysokých školách vůbec a odejíti do jiných zemí.

Ptáme se proto pana ministra školství a národní osvěty:

1. Co hodlá učiniti, aby zvýšení studijních poplatků pro studenty ze zahraničí na československých školách bylo bezodkladně zrušeno?

2. Co hodlá učiniti, aby tyto poplatky byly pro nemajetné studenty naopak sníženy a aby se jim vůbec dostaly všechny možnosti dokončiti svá studia na zdejších školách?

V Praze dne 26. února 1932.

Kopecký, Hadek, Vallo, Török, Śliwka,

Hruška, Gottwald, Čižinská, Hodinová, Steiner, Kuhn, dr Stern, Hrubý, K. Procházka, Novotný, Barša, Tyll, Štětka, Zápotocký, Juran, Babel.

 

1642/IV.

Interpelace

poslance Dvořáka a soudruhů ministru národní obrany

o příčinách smrti vojína J. Dvořáka od 1. telegrafního pluku z Kutné Hory.

Dne 13. února konal se v Kutné Hoře pohřeb vojína telegrafního pluku J. Dvořáka, který zemřel na prudký zánět plic. Po pohřbu vojína Dvořáka začaly do veřejnosti proskakovati pověsti, že v tomto případě jde o smrt zaviněnou a jako na potvrzení zpráv o několika případech týrání vojáků dozvídá se veřejnost o hrubém jednání nadporučíka Ohaima, jemuž se smrt vojína Dvořáka klade za vinu.

Nadporučík Ohaim měl s vojíny školu a vojín Dvořák jakousi věc dobře nechápal a zavrtěl hlavou. Důstojník z pouhé svévole za trest nařídil vojínu Dvořákovi kroutit hlavou na znamení záporu tak dlouho, až vojína zachvátily mdloby. Pak byl dán rozkaz, aby byl vojín polit studenou vodou, což se stalo. Bylo to právě ve dnech, kdy panoval prudký mráz. Potom byl mokrý vojín postaven ke kamnům, aby se zase usušil. Z tortury se vyvinul těžký zápal plic. Když se vojín Dvořák hlásil nemocný, lékař ho neuznal a Dvořák do večera zemřel.

Tážeme se pana ministra:

1. Nařídí ihned pan ministr národní obrany co nejpřísnější vyšetření tohoto případu a co nejpřísnější potrestání nadporučíka Ohaima?

2. Co hodlá pan ministr národní obrany podniknouti, aby se nemohly již opakovati tyto hrozné případy týrání vojáků až k smrti?

V Praze dne 24. února 1932.

Dvořák,

Kubač, Krosnář, Śliwka, Höhnel, Hadek, Török, dr. Stern, K. Procházka, Kuhn, Hodinová, Babel, Barša, Gottwald, Juran, Kliment, Hrubý, Vallo, Tyll, J. Svoboda, Novotný, Čižinská.

 

1642/V.

Interpelace

poslance Dvořáka a soudruhů ministru národní obrany

o poměrech u dělostřeleckého oddílu 257 v Šumperku.

Vojín dělostřeleckého oddílu ze Šumperku nám sděluje:

Když jsme narukovali, žádali od nás hned 27 Kč za potřeby, které jsme fasovali. Ve skutečnosti nestálo to všechno ani za 15 Kč. Kdo neměl tolik peněz s sebou, dostal rozkaz psáti o ně domů. Doma si musili ještě pevněji utáhnout řemen a poslat poslední, třeba i vypůjčené peníze. Každý se bál a raději dal oněch 27 Kč, jen aby neupadl v nemilost. Každý dal, ani necekl, ale když nám začali strhovat polovinu žoldu, nastalo reptání, takže pan velitel pokládal za vhodno ohlásit, že strhované peníze jsou na malování světnic. K tomu dodal, ať už nic podobného neslyší, neboť odvážlivý rebelant se může ocitnouti na prknech jako hostitel štěnic; t. j. bude zavřen.

A jak to bylo s tím malováním: malíře dělal voják a barva stála nejvýše 300-400 Kč. Od nás však na to konto vybrali stokrát 27 Kč, t. j. 2.700 Kč a ze žoldu strhli každému průměrně 55 Kč, tedy stokrát 55 Kč je 5.500 Kč. Dohromady na nás tak vydělali 8.200 Kč.

To bylo u druhé baterie a u první totéž. Srážky ze žoldu jsou stále na programu. Když se nestrhuje právě na nějakou opravu, tak se zase něco kupuje. Nás, obyčejné vojáky by ohromně zajímalo, co se stalo s oněmi penězi. Jeden voják se onehdy pozastavil nad podobnými věcmi a byl z toho velký křik. Dnes už je tento voják zavřen.

Tážeme se pana ministra národní obrany:

1. Nařídí pan ministr, aby nebylo vojákům ze žoldu ničeho strhováno?

2. Je ochoten pan ministr národní obrany dáti rozkaz, aby neprávem vojákům stržených 8.200 Kč bylo jim vráceno?

3. Co hodlá pan ministr národní obrany zaříditi k tomu, aby se takové případy v budoucnu nemohly opakovati?

V Praze dne 24. února 1932.

Dvořák,

Barša, dr. Stern, K. Procházka, Tyll, Gottwald, Kubač, Hadek, Krosnář, Kuhn, Čižinská, Juran, Höhnel, Novotný, J. Svoboda, Hrubý, Kliment, Śliwka, Zápotocký, Babel, Vallo.

 

1642/VI (překlad).

Interpelace

poslance dra Bachera a druhů ministrovi financí

o činnosti revisní komise ministerstva financí a jejích neblahých následcích na hospodářský život.

Revisní komise ministerstva financí, zřízená podle článku III, odst. 1, č. 2, zákona ze dne 1. července 1927, čís. 76 Sb. z. a n., o přímých daních, zahájila svou činnost dne 27. ledna 1932 v České Lípě. Při tom se objevilo mnoho rušivých následků této činnosti na hospodářský život. Nynější doba jest velmi nešťastně zvolena pro konání daňových revisí, jmenovitě v tak vyloženě nouzovém kraji. Naprosto nehledě k těžké krisi, která se zvláště krutě projevuje v České Lípě - placení vázne, úvěry jsou vypovídány, hrozí zvýšení sotva snesitelných daní a sociálních břemen - jsou všechny podniky v těchto týdnech přetíženy bilančními pracemi a sestavováním daňových přiznání. Skrovný čas zbývající pro výdělečnou činnost omezí se ještě více činností revisní komise, čímž se ovšem obtížný stav obchodnictva ještě více zhorší. Má to tyto smutně následky: Menší výkonnost, platební potíže, vyrovnání a úpadky i nejzdravějších podniků, což znamená další vzrůst davu nezaměstnaných.

Působí-li činnost revisních komisí v dnešní době krise již sama o sobě znepokojení, třeba jestě také zvlášť upozorniti na škodlivost revisí již vyměřených daní na základě anonymních udání. Anonymní udání jsou většinou neodůvodněna a jsou činěna ze zlomyslnosti nebo z jiných nekalých pohnutek; výsledek takovýchto revisí jest více nebo méně negativní; poněvadž podle zákona a prováděcího nařízení mají se revise konati se všemi možnými ohledy na nerušený chod obchodního provozu a má se také pokud možno vyhověti oprávněným požadavkům pokud jde o dobu jejich provádění, bylo by třeba, aby se nyní prováděly revise jen v takových případech, dožadují-li se jich poplatníci sami nebo navrhuje-li to příslušná daňová komise. Revise neměly by se také zásadně konati v prvých desíti týdnech každého kalendářního roku, tedy v době mimořádného přetížení pracemi bilančními a pracemi o daňových přiznáních.

Podepsaní táží se tedy pana ministra financí:

1. Ví pan ministr o těchto poměrech a co zamýšlí učiniti, aby byla zjednána náprava?

2. Zamýšlí pan ministr zejména zaříditi, aby revisní komise byly omezeny na případy, kdy o to požádá poplatník nebo navrhne-li to příslušná berní komise?

3. Aby revise již vyměřených daní nesměly se prováděti jen na pouhé anonymní udání a

4. aby činnost revisních komisí nesměla započíti v prvých desíti týdnech každého kalendářního roku?

V Praze dne 11. února 1932.

Dr. Bacher,

Viereckl, Böhm, Halke, Scharnagl, Kunz, Heller, dr. Petersilka, Windirsch, dr. Rosche, Hodina, Zierhut, Wagner, Zajiček, Gläsel, Greif, Bobek, Oehlinger, dr. Peters, Jelínek, Fritscher, Platzer, Krumpe.

 

1642/VII. (překlad).

Interpelace

poslance dra J. Keibla a druhů ministrovi financí

o provádění daňových revisí v České Lípě.

V lednu 1932 provedla daňová revisní komise u velkého množství živnostníků a obchodníků v České Lípě důkladnou revisi veškerého obchodního provozování. Z města České Lípy a celého jeho okolí stalo se všeobecným hospodářským úpadkem nouzové území. Obraty přestaly, platy váznou, exekuce a vyrovnání jsou denním zjevem.

Není tedy vůbec hospodářského předpokladu, který by snad odůvodňoval závěr, že obchodníci a živnostníci na svých podnicích a obchodech vydělávají více, než přiznávají berní správě. Mimo to měsíc leden jest doba, kdy řádný kupec provádí inventuru a sestavuje bilanci za uplynulý rok. Revisní komise překáží mu v této práci a tak tento postup finanční správy naprosto se neshoduje s prováděcím nařízením k zákonu o přímých daních, který výslovně ustanovuje, že revise má se prováděti tak, aby co možná nejméně rušila běh obchodu.

Proto se podepsaní táží pana ministra financí:

1. Jest ochoten ihned odvolati daňovou revisní komisi v České Lípě?

2. Vydati nařízení, že v prvých dvou měsících roku smějí se konati revise jen výjimečně?

V Praze, dne 25. února 1932.

Dr. Keibl,

dr. Schollich, dr. Hanreich, dr. Hassold, inž. Kallina, Matzner, Horpynka, Krumpe, Oehlinger, Greif, Scharnagl, Zajiček, Kunz, Fritscher, Krebs, dr. Mayr-Harting, dr. Petersilka, dr. Luschka, Geyer, inž. Jung, Köhler, Kasper, Knirsch.

 

1642/VIII (překlad).

Interpelace

poslance dra J. Keibla a druhů ministrovi veřejných prací

o nepřístojnostech při stavbě státní silnice v soudním okrese Česká Kamenice, prováděné stavební firmou Nejedlý a Řehák v Praze.

Jako téměř po všechna léta, tak také letos spravuje se státní silnice z Děčína do České Kamenice, místy se staví dokonce znova. Na podzim loňského roku prováděla tyto práce z příkazu ministerstva veřejných prací stavební firma Nejedlý a Řehák z Prahy. K těmto pracím jest třeba množství dělníků, kteří nemusí míti zvláštních znalostí, mohou to tedy býti také nezaměstnaní a uvážíme-li všeobecný stav, přímo by k tomu přibráni býti měli. Jest samozřejmé, že především třeba přihlížeti k nezaměstnaným z oněch míst, v nichž se takovéto práce skutečně provádějí. Než jmenovaná stavební firma není si nikterak vědoma této povinnosti, neboť na tyto práce přijímá především české dělníky z cizích krajů a domácí německé nezaměstnané odmítá. Tak počátkem ledna nezaměstnaný brusič skla Jäger z Dolní Kamenice byl několikráte u stavbyvedoucího jmenované firmy a prosil, aby ho přijali jako dělníka, ale vždy byl odmítnut. Přes to z vlastní zkušenosti zjistil, že po jeho prosbě byli přijati ke stavbě silnice čeští dělníci.

Na podzim loňského roku ucházelo se u této stavební firmy o práci 200 německých nezaměstnaných, ale práci nedostali. Podle tvrzení Jägrova stavební firma pověřila sestavováním dělnických skupin jednoho skláře z Hillova Mlýna, Čecha. U jedné takové skupiny bylo 10 mužů, 7 Čechů a 3 Němci. Mezi těmito byl také jmenovaný Jäger. Když se tato dělnická skupina hlásila ve stavební kanceláři, ponechala si tato všechny Čechy a přijala je do práce, Němce však odmítla.

Podepsaní vědí, že ministerstvo veřejných prací, zadávajíc státní dodávky, pojímá do smlouvy zpravidla ustanovení, že provádějící firma jest povinna přijmouti jako dělníky především ty, kdo v dotčené krajině bydlí a jsou bez práce. Třeba se domnívati, že takovéto ustanovení jest obsaženo také ve smlouvě s firmou Nejedlý a Řehák. Podle toho, co jsme uvedli, tato firma však uvedený smluvní závazek nedodržela.

Podepsaní táží se tedy pana ministra veřejných prací:

1. Co zamýšlí zaříditi, aby přinutil jmenovanou firmu, aby zachovávala smlouvu?

2. Jest ochoten ve všech příštích případech se postarati, aby se takovéto porušování smlouvy již neopakovalo a co zamýšlí v této věci zaříditi?

V Praze, dne 25. února 1932.

Dr. Keibl,

dr. Schollich, dr. Hanreich, Matzner, dr. Luschka, Zajiček, dr. Mayr-Harting, Greif, Geyer, Köhler, Oehlinger, inž. Jung, Kasper, Knirsch, Scharnagl, Krebs, Krumpe, Bobek, dr. Petersilka, Fritscher, Kunz, inž. Kallina, dr. Hassold, Horpynka.

 

1642/IX (překlad).

Interpelace

poslance dra J. Keibla a druhů

ministrům vnitra a spravedlnosti

o správním soudnictví.

Jest všeobecně známou věcí, že četnými zmocněními některých usnesených zákonů neobyčejně vzrostla nařizovací pravomoc státních správních úřadů. Příště bude to ještě citelnější, poněvadž nejrůznější návrhy zákonů takovýmito zmocněními přenášejí zákonodárnou moc z lidového zastupitelstva stále více na vládu. Ruku v ruce s tím musí stále více vzrůstati dovolávání se nejvyššího správního soudu, který již dávno nemůže dostatečnou měrou splniti svůj úkol. Ukazuje se tedy, že jest stále naléhavěji potřebí, aby byl parlamentnímu projednání předložen zákon o správních senátech, ohlášený v §§ 58 a 93 zákona 125/1927. Při tom zároveň poznamenáváme, že pro území bývalé země Slezské bude nezbytně nutno zříditi zvláštní zemský senát, poněvadž tam stále ještě platí staré slezské zemské zákony, které se od moravských značně odchylují, poněvadž moravský senát, který by byl příslušný také pro slezské území by tedy musil rozsuzovati podle dvojího práva.

Podepsaní se tedy táží pana ministra vnitra a spravedlnosti:

Jste ochotni postarati se, aby byl co nejdříve podán návrh zákona, jímž se zavádějí sborové správní soudy I. stolice u zemských úřadů a zvláště v Opavě pro území bývalé země Slezské?

V Praze, dne 25. února 1932.

Dr. Keibl,

dr. Schollich, dr. Hanreich, dr. Hassold, Zajiček, dr. Luschka, dr. Mayr-Harting, Oehlinger, Geyer, Köhler, Knirsch, Simm, Krebs, inž. Jung, Greif, Krumpe, dr. Petersilka, Scharnagl, Fritscher, Kunz, Matzner, inž. Kallina, Horpynka, Bobek.

 

1642/X. (překlad).

Interpelace

poslance dra E. Schollicha a druhů

ministrovi pošt a telegrafů a ministrovi vnitra,

že "Evropské radio-koncerty" jsou hlášeny jen česky a francouzsky.

Od června roku 1930 konají se tak zvané "Evropské koncerty", které vznikly ze "Středoevropské výměny programu". "Evropské koncerty" pořádají v určitém časovém období hlavní vysílací stanice různých států, od nichž je přejímá většina evropských vysílaček a pro svůj význam mají zvlášt pečlivě sestavený program. "Evropské koncerty" jsou myšleny jako slavnostní dny evropského rozhlasu a jejich úkolem jest utužiti duchovní svazek mezi mnoha evropskými národy. Většina evropských vysílacích stanic se snaží, aby tento vysoký úkol splnila aspoň v rámci "Evropských koncertů". Vedle zemského jazyka hlásí ještě také druhou řečí, srozumitelnou co možno největšímu počtu posluchačů, jak to také předpokládá účel a smysl "Evropských koncertů". Neděje se to však, jestliže československá vysílací stanice pořádá "Evropský koncert".

Není zajisté pochybnosti, že československou vysílací stanici, nehledě asi k 200.000 českých posluchačů, poslouchají němečtí posluchači, především z vlastní země a nikoliv na posledním místě také z bližšího nebo dalšího okolí, čítající několik milionů. I když naše vysílací společnost, která pokládá za nutně dívati se na 3 1/2 milionů Němců, bydlících v Československu, jako na jakousi "quantité négligeable", aspoň s ohledem na cizinu měla by při "Evropských koncertech", jí přikázaných, hlásiti státním jazykem a vedle toho především také německy. To se však neděje. Jako při mnoha jiných příležitostech, tak také při "Evropských koncertech" hlásí se česky a vedle toho ještě jen francouzsky. Stížnosti do tohoto úplně jasného briskování Němců hleděla vysílací společnost upokojiti výmluvou, že podle mezistátních úmluv při "Evropském koncertě" dovoluje se hlášení zemským jazykem a francouzsky.

V prvém čísle úředního orgánu "Radiojournalu" z tohoto roku lze čísti stran hlášení při "Evropských koncertech" toto:

"Vysílací stanice, jejímž jazykem není francouzština, angličtina, němčina nebo španělština, může k hlášení připojiti ještě krátký překlad v některě uvedené řeči." Dále:

"Toto ustanovení platí také tehdy, je-li Praha nebo jiná stanice stanicí vysílací. K českému nebo slovenskému hlášení můžeme připojiti krátký překlad v některém uvedeném světovém jazyku."

Proto jest nepravdivé, že při "Evropských radio-koncertech" smí se hlásiti česky a vedle toho jen francouzsky a proto němečtí posluchači radia očekávají, že se nyní bude hlásiti také německy.

Podepsaní se tedy táží, jsou-li páni ministři pošt a telegrafů a vnitra ochotni postarati se, aby se aspoň "Evropské radiové koncerty" hlásily také německy?

V Praze, dne 24. února 1932.

Dr. Schollich,

dr. Keibl, dr. Hanreich, dr. Hassold, Oehlinger, Kasper, dr. Mayr-Harting, Zajiček, Scharnagl, Bobek, Knirscb, Inž. Jung, inž. Kallina, Krebs, Horpynka, Krumpe, dr. Petersilka, Geyer, Kunz, Fritscher, Schubert, dr. Luschka, Köhler, Simm, Greif, Matzner.

 

1642/XI.

Interpelace

poslance Töröka a soudruhů ministru vnitra

o vykázání Olexa Borkaňuka, zodpovědného redaktora časopisu "Karpatskaja Pravda" z policejního obvodu munkačevského.

Výměrem policejního komisařství v Munkačevě č. j. 314/32 pres. ze dne 25. února 1932 byl Olexa Borkaňuk, odpovědný redaktor časopisu "Karpatskaja Pravda", bytem v Munkačevě, Biskupská ulice číslo 20, vykázán ze správního obvodu policejního komisařství v Munkačevě na dobu jednoho roku.

V důvodech tohoto výměru se praví:

"Olexa Borkaňuk, odpovědný redaktor časopisu "Karpatská Pravda", využívá nevědomosti zdejšího lidu, hlavně nezaměstnaného a příslibem různých materielních nesplnitelných výhod rozšiřuje v nich nenávist vůči ostatním společenským třídám, proti úřadům, takže veřejný klid a bezpečnost musí býti bezpečnostními orgány hájena všemi zákonnými prostředky... Jinak pak v případě nezaměstnanosti připadl by jmenovaný na obtíž města Munkačeva. Současně jmenovaného upozorňuji, že návrat do správního obvodu policejního komisařství v Munkačevě před uplynutím jednoho roku po právoplatném vykázání bude potrestán uzamčením do jednoho měsíce."

Takových perel byrokratické svévole je ve výměru více. Ale již námi citovaná místa dokazují, jakých prostředků používají úřady proti redaktorům jim nepohodlným. Časopis "Karpatskaja Pravda" je listem úplně legálním, a proto přirozeně nepřísluší policejním úřadům posuzovat jeho obsah a dávat k lepšímu takové duchaplností, jako že list prý "využívá nevědomosti lidu přísliby nesplnitelných výhod" a podobně. Celkem je výměr dokumentem toho, co všechno si úřady na Zakarpatsku vůči lidu dovolí.

Ptáme se proto pana ministra:

Co hodlá učiniti, aby námi citovaný výměr byl neprodleně zrušen?

Jak hodlá potrestati policejního úředníka, který se tímto výměrem dopustil neslýchaného omezování práv občana?