plátků a byly k zaplacení jejich zbytku povoleny mírně měsíční splátky, poplatník však nezaplatil ani jediné.
V Praze dne 13. února 1932.
Ministr financí: Dr. Trapl, v. r.
1637/XII (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance dra Holoty a druhů
o nepříznivém vyřizování žádostí za odklad placení daní zemědělcům postiženým neúrodou (tisk 1422/XIII).
Vynesením ze dne 10. července 1931, č. j. 75392/31-III/9a, zařídilo ministerstvo financi, aby poplatníkům, kteří v roce 1931 utrpěli škody na majetku, výnosu neb důchodu v důsledku nějaké živelní pohromy, byly poskytovány daňově úlevy, jmenovitě zastavením exekučního vymáhání a přiměřeným poshověnim daňových nedoplatků.
Na základě tohoto vynesení vydalo generální finanční ředitelství v Bratislavě svým podřízeným úřadům všeobecné pokyny o poskytování daňových úlev nemajetným zemědělcům, postiženým v roce 1931 katastrofální neúrodou.
Vzhledem k dvěma žádostem pak, podaným u něho dne 4. srpna 1931 jednak »jménem obyvatelstva jižního Slovenska«, jednak »Hospodářským Kruhem« v Nových Zámcích o úlevy pro obyvatelstvo postižené katastrofální neúrodou v těchto krajích, nařídilo jmenované ředitelství společné řízení o posečkání dlužných daní všem poplatníkům zemědělcům z berního okresu Nové Zámky, kteří byli na Slovensku poměrně nejvíce postiženi řečenou neúrodou. Podle pokynů, ředitelstvím písemně daných a zástupcem jeho ústně u expositury finančního ředitelství v Nových Zámcích doplněných, ujednány byly se zástupci poplatníků podmínky, za kterých bylo by lze jednotlivým poplatníkům povoliti odklad zaplacení dlužných daní za roky 1930 a 1931 až do 1. září 1932.
Zásadně ujednáno posečkání dlužných daní přímých a dlužně daně z obratu za rok 1930 a 1931 až do 1. září 1932 pod podmínkou, že poplatníci, kteří dluží daně z roku 1929 a starší, zaplatí je buď najednou do 1. října 1931, anebo z polovice do tohoto termínu a z polovice do 1. ledna 1932.
Tím bylo vyhověno jmenovitě petitu žádosti, podané »jménem obyvatelstva jižního Slovenska«, kde kromě poshovění, kterého se jim právě zmíněným způsobem dostalo, nežádali podavatelé než upuštění od předpisu daní v r. 1931. A o tomto petitu byli žadatelé při výše uvedené akci upozorněni, že hospodářská krise v roce 1931 nemůže býti podle platného práva důvodem, aby daně nebyly v uvedeném roce předepisovány, ježto v tomto roce předepíší se daně za rok minulý, t. j. za rok 1930 podle příjmu dosaženého poplatníkem v roce 1930, a ztrátu roku 1931 může každý uplatňovati v přiznání z tohoto roku.
Všeobecné prominutí daňových nedoplatků, pokud se týče úroků z prodlení, není dle platných zákonných předpisů přípustno, a možno prominutí jich povoliti jen jednotlivým poplatníkům na individuelní, náležité odůvodněné žádosti, pokud jsou splněny předpoklady, stanovené v zákoně č. 235/1924, resp. v § 276, odst. 3, a § 283 zák. o př. d. Nehledě k tomu, příčilo by se zajisté citu spravedlnosti, aby všeobecným prominutím dostalo se případně slevy i poplatníkům, jichž majetkový stav přes řečenou neúrodu jest takový, že sleva nebyla by odůvodněna.
Jsou-li tedy u poplatníků, jichž se interpelace týká, dány zákonem stanovené předpoklady pro prominutí dlužných dani, pokud se týče úroků z prodlení (t. j. ohrožení výživy neb hospodářská zkáza poplatníkova při plném zaplacení), mohou tito jednotlivci, pokud výše zmíněným opatřením generálního finančního ředitelství v Bratislavě nedosáhli dostatečné úlevy, domoci se této úlevy jen podáním individuálních žádostí u finančního úřadu I. stolice, v jehož obvodu bydlí.
V Praze dne 13. února 1932.
Ministr financí: Dr. Trapl, v. r.
1637/XIII. (původní znění).
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslance Wagnera a druhů,
že se brněnské ředitelství státních drah
zdráhá za živelní pohromu uznati osudné
sucho na jižní Moravě na jaře a v létě
1931 (tisk 1445/III).
Postup ředitelství státních drah v Brně jest s hlediska platných předpisů správný. Poskytnutí 50%ní mimotarifní slevy dovozného jest přípust-
no pouze, když živelní pohromou došlo ke zničeni celé osady nebo její větší části a kde tudíž hospodářská existence postižených byla ohrožena způsobem zcela mimořádným.
Škody způsobené zemědělství na jižní Moravě suchem v roce 1931 byly jistě velmi vážné, nicméně při podobných okolnostech, při nichž ide v podstatě o prudší formy jinak častých zjevů přírodních, nelze činiti nároku na tak dalekosáhlou pomoc podniku státních drah.
Pres svízelnou hospodářskou situaci, v níž jsou státní dráhy, vyšlo však ministerstvo železnic vstříc potřebám zemědělců v krajích, postižených nedostatkem pice, poskytnutím tarifní slevy pro přepravu cukrovky ke krmení.
V Praze dne 18. února 1932.
Ministr železnic: R. Mlčoch, v. r.
1637/XIV. (původní zněni).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanců J. Geyera, R. Kaspera a druhů,
že okresní nemocenská pojišťovna v Karlových Varech porušila zákon ze dne 12. srpna 1921, č. 309 Sb. z. a n. (tisk 1318/V).
Ústřední sociální pojišťovna, jíž byla dána interpelace k vyjádřeni, oznámila:
Usnesením představenstva okresní nemocenské pojišťovny v Karlových Varech ze dne 9. července 1930 byli starosta představenstva, předseda dozorčího výboru, oba jejich náměstkové a členové ředitelství zmocněni ujednati s konsorciem stavitelů stavební smlouvu. Tato smlouva byla pak ve schůzi představenstva ze dne 23. července 1930 schválena.
Článek IV. této smlouvy obsahuje ujednáni, jimž okresní nemocenská pojišťovna v Karlových Varech sledovala tendenci zajistiti dělnictvu na stavbě zaměstnanému určitá práva, zejména mzdy stanovené v kolektivní smlouvě tohoto dělnictva z roku 1929.
Poněvadž v celém územním obvodu obchodní a živnostenské komory v Chebu existovala pouze kolektivní smlouva sjednaná s organisacemi označenými jako »freie gewerkschaftliche Organisationen», bylo do smlouvy pojato doporučení, aby při stavbě byl brán zřetel v prvé řadě na členy této organisační skupiny, která kolektivní smlouvu sjednala. Ježto v okrese karlovar-
ském panovala značná nezaměstnanost, bylo do smlouvy pojato též doporučeni, aby byl brán zřetel na dělnictvo z tohoto soudního okresu.
Okresní nemocenskou pojišťovnu v Karlových Varech při tomto ujednání vedla snaha jednak zajistit dělnictvu příznivé pracovní podmínky, jednak odpomoci tísnivé nezaměstnanosti v soudním okrese karlovarském. Ve skutečnosti však byli zaměstnáváni také dělníci nenáležející shora uvedené organisační skupině, jakož i dělníci z jiných územních obvodů, což svědči o tom, že stavební správa při výběru dělnictva zmíněným doporučením se nevázala.
Ustanovení článku IV. uvedené stavební smlouvy se nepříčí zákonu ze dne 12. srpna 1921, č. 309 Sb. z. a n., a není proto příčiny k zákroku proti odpovědným činitelům okresní nemocenské pojišťovny v Karlových Varech.
V Praze dne 18. února 1932.
Předseda vlády: Udržal, v. r.
1637/XV.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslanců Fr. Svobody, J. Polacha a soudruhů
o způsobu vyřizování trestní věci proti funkcionářům rolnického družstevního lihovaru v Tišnově pro obvinění ze zločinu zpronevěry, resp. ze zločinu krádeže (tisk 1422/ XX).
Třestní věc o soukromé žalobě Ladislava Antla proti Vilému Uličnému pro přestupek proti bezpečnosti cti projednával u okresního soudu v Tišnově r. 1922 soudní rada Ciboch. Podáním z 18. října 1922 odmítl obžalovaný jmenovaného soudce jako předpojatého, tvrdě, že je osobním přítelem žalobcovým, že nedal svědkům vypovídati o důležitých okolnostech, zakřikoval je a nedal výpovědi správně protokolovati.
Usnesením radní komory zemského trestního soudu v Brně z 27. října 1922 nebylo návrhu obžalovaného na odmítnutí soudce vyhověno. Dne 25. listopadu 1922 bylo konáno další hlavní přelíčeni, při kterém byl zamítnut návrh obžalovaného na opětné slyšení svědků; stran svého nového návrhu na odmítnuti soudce pro předpojatost byl obžalovaný poukázán na zamítavé usnesení radní komory. Vynesen pak rozsudek, jímž Vilém Uličný odsouzen k peněžité-
mu trestu 500 Kč podmínečně na rok, poněvadž podle přesvědčení soudu nabídnutý důkaz pravdy se obžalovanému nezdařil.
Odvolání odsouzeného odvolací soud zamítl. Poněvadž pak Uličný v odvolání svém obvinil soud. radu Cibocha z vědomého porušení úřední povinnosti, bylo proti Uličnému zavedeno trestní řízení pro zločin utrhání na cti, které však skončilo zastavením, ježto nebylo prokázáno, že Uličný nesprávná skutková tvrzení učinil vědomě.
Přednostou okresního soudu v Tišnově stal se soudní rada Ciboch roku 1925. Roku 1927 byly u téhož soudu zjištěny nepořádky a zpronevěry spáchané kancelářským úředníkem (který po prozrazení spáchal sebevraždu). Na to odešel vrchní soudní rada Ciboch r. 1928 předčasně do pense a v kárném řízení byly mu odpočivné požitky sníženy o 5% na půl roku. President krajského soudu Pecival podle svého prohlášení působil sice současně s Cibochem řadu let u okresního soudu v Tišnově, ale nebyl s ním nikdy v přátelském styku ani v bližším styku osobním.
V příčině náhrady škod byla věc předmětem zvláštního projednávání a za souhlasu ministerstva financí vyplacena pak náhrada zemským finančním ředitelstvím v Brně. Někteří poškození vznesli nároky syndikátní a zavázal se v jejich věcech vrchní soudní rada Ciboch smírem uhraditi polovinu postižního nároku státního.
Po osmi letech byla Uličnému povolena obnova trestního řízení a rozsudky okresního soudu v Tišnově z 24. října 1930 a krajského trestního jako odvolacího soudu v Brně ze 6. prosince 1930 byl úplně zproštěn obžaloby, kterou proti němu roku 1922 podal Ladislav Antl.
V trestním řízení zavedeném proti funkcionářům lihovaru v Tišnově vzal dožádaný soudce 5 podezřelých do zajišťovací vazby, avšak tři z nich ještě téhož dne propustil, ježto podle posudku soudního lékaře nebyli zdravotně schopni k vazbě. Státní zastupitelství nařídilo pak za 2 dny propuštění i zbývajících dvou podezřelých na slib, poněvadž nepokládalo další trvání jejich vazby podle zákona za nutné, a bylo zařízeno zabavení knih a obchodních spisů.
Dle sdělení státního zastupitelství nebylo v této věci intervenováno nikým jiným než právním zástupcem uvězněných.
Na urychlené provedení a skončení soudního vyhledávání bylo již naléháno, avšak znalci prohlásili, že prozkoumání obchodních knih a účetnictví vyžádá si delšího času.
V Praze, dne 13. února 1932.
Ministr spravedlnosti: Dr. Meissner, v. r.
1637/XVI.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslanců Jos. Šamalíka, B. Bezděka a druhů
o způsobu vyřizováni trestní věci proti funkcionářům rolnického družstevního lihovaru v Tišnově pro obvinění ze zločinu zpronevěry, resp. ze zločinu krádeže (tisk 1422/XIX).
Třestní věc o soukromé žalobě Ladislava Antla proti Vilému Uličnému pro přestupek proti bezpečnosti cti projednával u okresního soudu v Tišnově r. 1922 soudní rada Ciboch. Podáním z 18. října 1922 odmítl obžalovaný jmenovaného soudce jako předpojatého, tvrdě, že je osobním přítelem žalobcovým, že nedal svědkům vypovídati o důležitých okolnostech, zakřikoval je a nedal výpovědi správně protokolovati.
Usnesením radní komory zemského trestního soudu v Brně z 27. října 1922 nebylo návrhu obžalovaného na odmítnutí soudce vyhověno. Dne 25. listopadu 1922 bylo konáno další hlavní přelíčení, při kterém byl zamítnut návrh obžalovaného na opětné slyšení svědků; stran svého nového návrhu na odmítnutí soudce pro předpojatost byl obžalovaný poukázán na zamítavé usnesení radní komory. Vynesen pak rozsudek, jímž Vilém Uličný odsouzen k peněžitému trestu 500 Kč podmínečně na rok, poněvadž podle přesvědčení soudu nabídnutý důkaz pravdy se obžalovanému nezdařil.
Odvolání odsouzeného odvolací soud zamítl. Poněvadž pak Uličný v odvoláni svém obvinil soud, radu Cibocha z vědomého porušení úřední povinnosti, bylo proti Uličnému zavedeno trestní řízení pro zločin utrhání na cti, které však skončilo zastavením, ježto nebylo prokázáno, že Uličný nesprávná skutková tvrzení učinil vědomě.
Přednostou okresního soudu v Tišnově stal se soudní rada Ciboch roku 1925. Roku 1927 byly u téhož soudu zjištěny nepořádky a zpronevěry spáchané kancelářským úředníkem (který po prozrazení spáchal sebevraždu). Na to odešel vrchní soudní rada Ciboch r. 1928 předčasně do pense a v kárném řízení byly mu odpočivné požitky sníženy o 5% na půl roku.
V příčině náhrady škod byla věc předmětem zvláštního projednávání a za souhlasu ministerstva financí vyplacena pak náhrada zemským finančním ředitelstvím v Brně. Někteří poškození vznesli nároky syndikátní a zavázal se v jejich věcech vrchní soudní rada Ciboch smírem uhraditi polovinu postižního nároku státního.
Po osmi letech byla Uličnému povolena obnova trestního řízení a rozsudky okresního soudu v Tišnově z 24. října 1930 a krajského trestního jako odvolacího soudu v Brně ze 6. prosince 1930 byl úplně zproštěn obžaloby, kterou proti němu roku 1922 podal Ladislav Antl.
V trestním řízení zavedeném proti funkcionářům lihovaru v Tišnově vzal dožádaný soudce 5 podezřelých do zajišťovací vazby, avšak tři z nich ještě; téhož dne propustil, ježto podle posudku soudního lékaře nebyli zdravotně schopni k vazbě. Státní zastupitelství nařídilo pak za 2 dny propuštění i zbývajících dvou podezřelých na slib, poněvadž nepokládalo další trvání jejich vazby podle zákona za nutné, a bylo zařízeno zabavení knih a obchodních spisů.
Dle sdělení státního zastupitelství nebylo v této věci intervenováno nikým jiným než právním zástupcem uvězněných.
Na urychlené provedení a skončeni soudního vyhledávání bylo již naléháno, avšak znalci prohlásili, že prozkoumání obchodních knih a účetnictví vyžádá si delšího času.
V Praze, dne 13. února 1932.
Ministr spravedlnosti: Dr. Melssner, v. r.
1637/ XVII. (původní znění).
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslance dra Schollicha a druhů
o autobusovém neštěstí u Moravského Berouna (tisk 1438/IX).
Podle zevrubného vyšetření nutno spatřovati příčinu nehody silničního autobusu v tom, že jeho řidiči byl vyražen z rukou volant následkem neočekávaného nárazu,, způsobeného najetím pravého předního kola na jeden z příčných odvodňovacích rigolů, umístěných na kraji vozovky okresní silnice. Způsob udržování této silnice není právě nejvhodnějším pro motorovou dopravu, neboť uvedených příčných rigolů a vodních jímek, rovnoběžných s osou silnice v části vozovky, na kterou musí vozidlo při vyhýbání nebo předjíždění vjeti, jest zde velmi mnoho; rigoly a jímky byly v době nehody při stálých deštích zarostlé bujně travou a tudíž řidičům vozidel neviditelné.
V okamžiku nehody jel autobus zmenšenou rychlostí asi 25-30 km za hodinu, takže mohl býti zastaven již na kraji náspu, na který vjel. Jest jisto, že následky nehody byly by bývaly
daleko vážnější, kdyby byl autobus jel snad rychlostí uváděnou v interpelaci. Při nehodě bylo zraněno z 35 cestujících 14 osob lehce a dvě osoby vážněji; autobus byl jen lehce poškozen a mohl po zvednutí dojeti vlastní silou a na vlastních kolech do dílen v Krnově k opravě.
Na řidiče vozu bylo podáno trestní oznámení; k soudnímu projednání dosud nedošlo.
Při výběru řidičů silničních autobusů řídí se státní správa železniční jen hlediskem odborné způsobilosti a schopnosti uchazečů; příslušnost k určité národnosti přichází při ustanovování řídičů, stejně jako při výběru jiného personálu státních drah v úvahu jen potud, že se přihlíží k tomu, aby zaměstnanec ovládal náležitým způsobem v zájmu bezpečnosti provozu státní jazyk.
V konkrétním případě přihodila se nehoda řidiči, který mohl býti pokládán za velmi způsobilého podle svého vyškolení a předchozí prakse. Šlo o řídiče, který byl zaměstnán déle než dva roky jako předváděcí řídič ve filiálce Škodových závodů v Moravské Ostravě; doporučovalo jej, že byl do jejich služeb znovu přijat, když si odbyl vojenský výcvik, při němž byl po delší dobu zaměstnán také jako řídič vojenského auta k úplné spokojenosti vojenských úřadů.
Řídič byl obeznámen ze své předchozí prakse s řízením různých typů nejen osobních a nákladních automobilů, nýbrž i osobních autobusů. Znal také trať železniční autobusové linky, ke které byl přidělen.
V Praze dne 24. února 1932.
Ministr železnic: R. Mlčoch, v. r.
1637/XVIII (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance H. Krebse a druhů
o chování sušického okresního úřadu
k národně socialistické straně dělnické
v Kašperských Horách
(tisk 1438/XIII).
Výlet, který uspořádala dne 15. srpna 1931 okresní organisace německé strany národně-socialistické v Kašperských Horách do Vimperku, okresní úřad v Sušici povolil, zakázal však použíti praporu při tomto výletu a také pouze pro tento přestupek byl předseda zmíněné organisace Jan Potlauf potrestán. Poněvadž žádost o povolení k výletu došla okresnímu úřadu až v den bezprostředně před výletem a žadatel bydlí mi-
mo sídlo úřadu, nemohlo vyřízení této žádosti býti straně poštou včas doručeno.
Proti trestnímu nálezu podal Pollauf odvolání k zemskému úřadu, o němž nebylo dosud rozhodnuto.
Ručně zhotovený plakát, jímž měla býti oznámena schůze německé strany národně-socialistické v Kašperských Horách, ohlášená a povolená na den 26. dubna 1931. byl zabaven pro závadné seskupeni barev, které bylo důvodem již dříve vydaného, zákazu vylepovati obdobně plakáty tištěné o téže schůzi.
Pollaufovi bylo sice na okresním úřadě v Sušici naznačeno, že proti jednoduchým, ručně zhotoveným plakátům by nebylo námitek, avšak s výslovným upozorněním, že vzorec tohoto plakátu nutno předem předložiti. Této podmínce Pollauf nevyhověl a o své újmě vyvěsil plakát neobvykle velkých rozměrů, sice ručně zhotovený, v jehož celkové úpravě převládalo závadné seskupení barev a proto úřad uložil mu v interpelaci zmíněný trest, spatřuje v počínání Pollaufově rušení veřejného pořádku. Také v tomto případě podáno bylo odvolání k zemskému úřadu, o němž nebylo dosud rozhodnuto.
Rozšiřovati volební plakát nepovolil okresní úřad v Sušici proto, že na plakátu tom bylo dle jeho mínění na první pohled patrné závadné seskupení barev černé, červené a bílé se zcela zřejmým úmyslem event. zákazu se vyhnouti částečně pozměněným tonem barvy černé.
Z uvedeného je zřejmo, že postupu okresního úřadu v Sušici nelze ničeho vytýkati a že je zcela bezpodstatná domněnka, že jde o úmyslně pronásledování okresního důvěrníka Pollaufa nebo německé strany národně-socialistické.
Nemám proto důvodu činiti opatření v interpelaci žádaná.
V Praze dne 19. února 1932.
Ministr vnitra: Dr. Slávik, v. r.
1637/XIX.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance Františka Seidla a soudruhů
o přídělu bytů ve státních obytných domech na Podkarpatské Rusi civilním zaměstnancům vojenské správy (tisk 1461/XVI).
Ministerstvu národní obrany jest známo, že ubytovací poměry jak civilních zaměstnanců vojenské správy, tak, vojenských gážistů jsou
v mnohých posádkách velmi neutěšené. Zejména těžce doléhá bytová tíseň na nejnižší kategorie těchto zaměstnanců, t. j. kancelářské úředníky a rotmistry, kteří jsou si platově přibližně rovni.
Pokud se týká Podkarpatské Rusi, dal jsem si předložiti podrobné seznamy o ubytování všech ženatých občanských zaměstnanců a zjistil jsem, že z celkového počtu 52 těchto zaměstnanců bydlí 10 ve státních domech, 12 ve vlastních a 30 v soukromých. V nevyhovujících bytech bydlí toliko 2 civilní zaměstnanci.
Pokud jde o přidělování bytů v domech stavěných ministerstvem veřejných prací pro státní zaměstnance, platí ustanoveni Věcného Věstníku MNO z r. 1924 č. 48, čl. 479, podle něhož nesmí se rozlišovati mezi vojenskými a civilními zaměstnanci a rozhoduje jen naléhavost potřeby bytu.
Vojenská správa věnuje ubytovacím poměrům civilních zaměstnanců na Podkarpatské Rusi zvýšenou pozornost a v dohodě s příslušnými resorty státní správy usiluje o to, aby ubytování všech zaměstnanců vojenské správy bylo zlepšeno.
V Praze dne 16. února 1932.
Ministr národní obrany: Dr. Viškovský, v. r.
1637/XX.
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci poslanců Roberta Kleina, J. Kučery, J. Polacha a soudruhů
o nedodržováni pracovní doby v prostějovském konfekčním průmyslu (tisk 1547/V).
V podnicích v interpelaci uvedených pracovali kancelářští zaměstnanci vždy v počtu 2-4 osob v měsících říjnu a listopadu 1931 bez úředního povolení, byť i nepravidelně, přece jen přes čas. Na základě udáni byli podnikatelé proto potrestáni okresním úřadem v Prostějově podle § 13 zák. o 8hod. době pracovní.
S firmou B. a A. Ballek nebylo zavedeno trestní řízení, protože porušováni zákona nebylo zjištěno.
Žádné z firem v interpelaci uvedených nebyla práce přes čas ani živnostenským inspekto-
rátem ani zemským úřadem podle § 6, odst. 1. a 2. zák. ze dne 19. prosince 1918, č. 91 Sb. z. a n. povolena.
Při prohlídkách závodů, provedených živnostenským inspektorátem v Olomouci v lednu t. r., bylo zjištěno, že kancelářští zaměstnanci nepracují už přes čas.
V Praze dne 22. února 1932.
Ministr sociální péče: Dr. Czech, v. r.
1637/XXI.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance Dvořáka a soudruhů,
že se nevyplácí žold vojínům 1. roty
35. pěšího pluku v Plzni
(tisk 1483/III).
Denní plat vojínův se všemi náležitostmi jest určen k tomu, aby si vojíni z něho opatřovali některé drobné součástky stejnokroje, které jim vojenská správa nedodává in natura a mohli jej udržovati v předepsaném stavu.
Tvrzení interpelace, že vojínům nováčkům pěšího pluku 35 v Plzni bylo přes táto ustanovení sraženo z denního platu po Kč 7. 50 na zakoupení kasárních hodin, podrobil jsem přísnému vyšetření a zjistil jsem, že hodiny opatřilo dobrovolně staré mužstvo spolu se záložníky a darovalo je rotě. Poněvadž stály více než mužstvo věnovalo, doplatili zbytek důstojníci.
Individuálním výslechem každého jednotlivého nováčka bylo potvrzeno, že jim žold jest řádně vyplácen a že k výše uvedenému účelu jim nebylo nic sraženo.
V Praze dne 17. února 1932.
Ministr národní obrany: Dr. Viškovský, v. r.
1637/XXII.
Odpověď
ministra sociální péče na interpelaci poslance Štětky a soudruhů
o případu dělníka Václava Rejmana z Dolního Bousova s okresní nemocenskou pojišťovnou v Jičíně (tisk 1461/VIII).
Ústřední sociální pojišťovna, již byla interpelace dána k vyšetření, oznámila:
»Okresní nemocenská pojišťovna v Jičíně odepřela poskytnouti Václavu Rejmanovi nemocenské, poněvadž vyčerpal nárok na nemocenské, požívaje této dávky po celé zákonné podpůrčí období (52 týdnů) do konce roku 1930 u okresní nemocenské pojišťovny v Mladé Boleslavi. Když hlásil se nemocným dne 8. září 1931, šlo o pokračování téže nepřetržitě trvající choroby, tedy o jeden pojistný případ.
Václav Rejman podal žalobu k rozhodčímu soudu, kterýž nálezem ze dne 19. listopadu 1931 ji zamítl a potvrdil stanovisko nemocenské pojišťovny. Proti nálezu odvolání dosud podáno nebylo.
Pokud okresní nemocenská pojišťovna v Jičíně požadovala od Václava Rejmana vrácení částky 169 Kč, dala jí Ústřední sociální pojišťovna pokyn, že není oprávněna vrácení částky té požadovati, poněvadž nejsou splněny předpoklady § 135, odst. 2, poj. zákona. «
Ministerstvo sociální péče není příslušno rozhodovati v dávkových sporech mezi pojištěnci a pojišťovnami, provádějícími pojištění podle zákona č. 221/1924 ve znění zákona č. 184/1928.
V Praze dne 22. února 1932.
Ministr sociální péče: Dr. Czech, v. r.
Překlad ad 1637/V.
Antwort
des Ministers für Industrie, Handel und Gewerbe,
des Ministers für Post- und Telegraphenwesen und
des Finanzministers
auf die Interpellation der Abgeordneten Stenzl, Eckert, Prause und Genossen
in Angelegenheit der eigenartigen Geschäftsgebarung der Prager »Posteneinkaufstelle« (Druck 1210/X).
Zur Frage 1.
Bei Bemessung der besonderen Erwerbsteuer sind der »Posteinkaufstelle« die Begünstigungen des § 75 des Gesetzes über die direkten Steuern nicht zuerkannt worden, da nach dem Wortlaute der Statuten (§ 2) einige Tätigkeitsgebiete der Genossenschaft sich nicht ausschliesslich auf die Genossenschaftsmitglieder beschränken.
Aus diesem Grunde wird die »Posteinkaufstelle« nach den für nicht begünstigte Genossenschaften geltenden Bestimmungen besteuert, d. s. jene, welche nach den Statuten ihre Tätigkeit nicht auf die eigenen Mitglieder beschränken (§§ 68, Abs. l, I, Z. l, lit. f), und 83, Abs. 3, 7 und 13 d. Ges. über die dir. St. ).
Das Ministerium für Post- und Telegraphenwesen gewährt der »Posteinkaufstelle« keine Subvention.
Zur Frage 2. und 3.
Was den unberechtigten Gewerbe- (Handels) betrieb anbelangt, hat das Handelsministerium wiederholt allen unterstellten Behörden die Weisung zur strengsten Verfolgung der Uebertretungen der Gewerbeordnung, namentlich des unbefugten Gewerbebetriebes und zu einer zweckmässigen Durchführung des Strafverfahrens erteilt. Zu diesem Zwecke hat es mit Erlass vom 9. Jänner 1929, Z. 6799/29, eine genaue Instruktion herausgegeben. Dieser Erlass ist vom Handelsministerium den unterstellten Behörden mit Erlass vom 16. Oktober 1931, Z. 72612/31, neuerlich in Erinnerung gebracht worden.
Das Handelsministerium hat durch Einsichtnahme in die den unbefugten Handelsbetrieb (Verkauf an Nichtmitglieder) durch die »Posteinkaufstelle« betreffenden Strafakten festgestellt, dass diese Instruktion eingehalten und dass bei den wiederholten Uebertretungen gegen die »Posteinkaufstelle« auf das strengste vorgegangen wird.
Zur Frage 4.
Die »Posteinkaufstelle« ist wie oberwähnt nach den für nicht begünstigte Genossenschaften geltenden Bestimmungen besteuert und liegen daher keine Gründe vor, gegen die genannte Stelle wegen Steuerverkürzung durch Verkauf an Nichtmitglieder ein Verfahren einzuleiten.
Zur Frage 5.
Dem unberechtigten Betriebe des Hausierhandels wird durch Kontrolle des Hausierhandels entgegengetreten. - Das Handelsministerium hat den unterstellten Gewerbe-, bezw. staatspolizeilichen Behörden mit Erlass vom 13. Dezember 1928, Z. 90074/28, und vom 16. Jänner 1929, Z. 92576/28. und neuerlich mit dem Erlasse vom 24. April 1930, Z. 28030/30, und mit Erlasse vom 14. Juli 1930, Z. 51536/30, eine ausführliche Instruktion gegeben und die Durchführung des Strafver-
fahrens auf das gewissenhafteste und rascheste und bei Ermittlung einer Uebertretung das strengste Vorgehen gegen den Täter aufgetragen. Den unbefugten Betrieb des Hausierhandels durch physische Personen oder durch Angestellte einer Genossenschaft oder durch dritte Personen über Veranlassung einer Genossenschaft, wird von der Polizei-, bezw. Gewerbebehörde einerseits bei den physischen Personen als Uebertretung des Hausierhandelsgesetzes, andererseits bei Genossenschaften, über deren Veranlassung der Hausierhandel betrieben wird, als Uebertretung der Gewerbeordnung (unbefugter Handelsbetrieb) verfolgt.
Zur Frage 6.
Was die Reiselegitimationen für die Handlungsreisenden der »Posteinkaufstelle« anbelangt, hat das Handelsministerium festgestellt, dass 16 solche Legitimationen ausgestellt worden sind und hat deren Einziehung nach Widerrufung des Gewerbescheines für den Handel mit Goldarbeiter-, Silber- und Uhrmacherwaren, welcher der Genossenschaft gesetzwidrig ausgestellt worden war, angeordnet.
Zur Frage 7.
Das Ministerium für Post- und Telegraphenwesen hat nicht festgestellt, dass die Tätigkeit der an der Verwaltung der »Posteinkaufstelle« beteiligten Postbediensteten von solchem Charakter wäre, dass gegen sie ein amtliches Verfahren nach § 87, bezw. 181 der Dienstpragmatik eingeleitet werden könnte.
Zur Frage 8.
Das Ministerium für Post- und Telegraphenwesen kann seinen Bediensteten nicht die Weisung erteilen, sie mögen keine Konsumgenossenschaften errichten, weil die Errichtung oder Teilnahme an der Verwaltung von Genossenschaftsunternehmungen, welche ausschliesslich die Unterstützung der wirtschaftlichen Interessen der öffentlichen Beamten oder deren Angehörigen zum Zwecke haben, mit der Bestimmung des § 33 der Dienstpragmatik nicht im Widerspruche steht.
Die Antwort des Ministers des Innern entfällt, weil der Interpellationsinhalt die Kompetenz des Ministeriums des Innern nicht berührt.
Prag, am 21. Dezember 1931.
Der Minister für Handel, Industrie und Gewerbe: Dr. Matoušek, m. p.
Der Minister für Post- und Telegraphenwesen: Dr. Franke, m. p.
Der Finanzminister: Dr. Trapl, m. p.