1628 VIII. (preklad).
Interpelácia
poslanca dra Törkölya a druhov ministrovi vnútra
o uverejnení výsledkov sčítania rudu z r. 1930.
Druhé sčítanie ľudu v republike Československej vykonané bolo v decembri r. 1930. Po uplynutí niekoľko mesiacov po sčítaní ľudu dostaly sa dáta z niektorých obcí na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi v novinách na verejnosť, avšak predseda štátneho štatistického úradu v tej dobe prehlásil v tlači, že treba vyčkať úradné sdelenia štatistického úradu, ktoré po ukončení zpracovacích operátov očakávať lzä v máji 1931.
Prez to, že štatistický úrad má k dispozícii veľký počet personálu a zamestnáva značný počet mimoriadnych pracovných síl, že tam pracujú moderné stroje pre výpočty štatistické, dnes, po štrnásť mesiacoch po vykonaní sčítania ľudu predsa nie sú výsledky ešte zpracované, resp. uverejnené. Dáta o národnostnom rozvrstvení v zemiach historických boly už dávno uverejnené, avšak pre Slovensko a Podkarpatskú Rus sa dosial ešte tak nestalo.
Tento nepochopiteľný a neodôvodnený prieťah vzbudzuje domnienku, že uverejnenie dát o rozvrstvení národnostnom je zdržované z príčin politických. Ba vyznelo i podozrenie, že čo do Slovenska a Podkarpatskej Rusi prevádzané sú dodatočné korekcie, ichž účelom je učiniť výsledky pravdepodobnejšími.
V štátoch, kde počet duší je väčší a kde sčítanie ľudu bolo konané neskoršie než u nás, ako na pr. v Poľsku, došlo už dávno k uverejneniu výsledkov sčítania ľudu.
Keďže úradné uverejnenie výsledkov sčítania ľudu je spiaté s dôležitými verejnoprávnymi, bernými a správnymi dôsledky, je uverejnenie výsledkov sčítania ľudu dnes už opravdu neodkladne naliehavé, a preto sa tážeme pána ministra vnútra:
Či ste ochotný zakročiť, aby štatistický úrad teraz už bez odkladu zpracoval materiál sčítania ľudu z decembra 1930 a uverejnil výsledky v lehote preklusívnej?
V Prahe, dňa 15. februára 1932.
Dr. Törköly,
Szentiványi, Nitsch, Stenzl, dr. Szüllö, Hokky,
Dobránsky, inž. Jung, Simm, dr. Schollich, Krebs,
Knirsch, Eckert, Fedor, dr. Jabloniczky, Prause,
inž. Kallina, Kasper, Köhler, Horpynka,
dr. Holota.
1628/IX.
Interpelácia
poslanca Antona Šaláta a druhov ministrovi školstva a národnej osvety
v záležitosti výučby náboženstva na stredných školách.
Katechéti stredných škôl, cirkevné kruhy, rodičovské sdruženia a široká verejnosť slovenská sú najnovšie vetnú znepokojované podivnými chýrami o tom, že vo výučbe náboženstva na stredných školách má nastať radikálna zmena. Podľa hodnoverných informácii po tieto dni dostaly všetky profesorské spolky návrh chystajúceho sa nového školského zákona o reforme stredných škôl, aby urobily svoje poznámky na tento návrh.
Podľa tohto návrhu by vyučovanie náboženstva na Slovensku zastihol ten istý osud, ako v zemiach historických, totiž, žeby sa vyučovalo náboženstvu v dvoch týždenných hodinách len v triedach I-III a v jednej týždennej hodine v triedach IV-V a vo vyšších triedach by úplne odpadlo.
Našou skromnou mienkou je, že čo sa týče výučby náboženstva na stredných školách, nie len mienka pokrokových profesorských sborov, zaujatých hodne oproti výučbe náboženstva, má byť vyslyšaná, ale, a to v prvom rade, má byť vziata do povahy i mienka cirkevných kruhov, teda v prvom rade najdôst. biskupských úradov, ďalej katechétov a zvlášť rodičovských sdružení.
Treba čo najrozhodnejšie konštatovať, že rodičia na Slovensku, bez rozdielu náboženských konfessií, národností a politickej príslušnosti, si vo veľkej väčšine vždy žiadali, žiadajú a budú žiadať to, aby ich deti na školách boly v náboženskom a v mravnom duchu vyučované a vychovávané.
Keby školská správa len na základe mienok profesorských spolkov - väčšinou pokrokových - chcela výšspomenutú radikálnu zmenu vo výučbe náboženstva na stredných školách previesť bez toho, žeby vyslyšala a honorovala aj mienku cirkevných kruhov, katechétov a rodičovských sdružení, museli by sme v tom videť nedemokratický oktroj, despotizmus, čiže násilenstvo.
Dúfame však, že slávna školská správa sa takéhoto niečoho nechce dopustiť, dobre vediac, že rodičia majú sväté právo na svoje deti i keď sú odovzdané na isté roky do starosti škôl.
Veľká väčšina rodičov na Slovensku, majúcich stredoškolákov, je nábožensky hlboko cíticia a vyžaduje si právo, aby výučba a výchova mládeže na stredných školách sa neprotivila jej duchu a smýšlaniu. Rodičia na Slovensku si čo najrozhodnejšie žiadajú, aby stredoškolská mládež vo všetkých triedach bola vyučovaná nábožen-
stvu a aby prednášatelia iných predmetov sa úzkostlivo vyhýbali protináboženským útokom, výkladom, štvaniciam a cynickým posmeškom.
V záujme obrany rodičovského práva na dieťa a na jeho výchovu a tiež v záujme uspokojenia verejnosti Slovenska sa pýtame:
1. Či vie pán minister o chystajúcom sa novom školskom zákone o reforme stredných škôl, dľa nehož vo výučbe náboženstva by maly nastať radikálne zmeny?
2. Či mieni uspokojiť verejnosť Slovenska a rodičovské kruhy tým, že i dľa nového školského zákona o reforme stredných škôl sa náboženstvu na Slovensku vo všetkých triedach bude vyučovať v týždenných dvoch hodinách.
Praha, 16. februára 1932.
Šalát,
Bobek, Fritscher, Greif, Kunz, Krumpe, dr. Petersilka, Scharnagl, Mojto, dr. Mederlý, Galovič, dr. Laba], Grebáč-Orlov, dr. Gažík, dr. Fritz, Danihel, Čuřík, Hlinka, Onderčo, dr. Polyák, dr. Pružinský, dr. Ravasz, Sivák, Slušný, Suroviak.
1628/X. (překlad).
Interpelace
poslance dra E. Schollicha a druhů ministrovi školství a národní osvěty,
že zemská školní rada vydává německým
učitelům obecných a měšťanských škol
ustanovovací dekrety jen v českém
jazyce.
Učitelé německých obecných a měšťanských škol dostávají při svém ustanovení od zemské školní rady jen české dekrety. I křestní jména jsou uvedena česky a příjmení jsou změněna aspoň připojením českých koncovek. K tomuto jednojazyčnému českému originálu se připojuje německý překlad, na kterém se však neuvádí ani jméno učitele, ani jméno toho, kdo dekret vydává.
Podepsaní se právem domnívají, že němečtí učitelé mají nárok na německý ustanovovací dekret nebo aspoň aby se k němu připojoval německý překlad s uvedením jména, jakož i vydavatele těchto dekretů a příjemce v německém jazyce.
Podepsaní se tedy táží pana ministra školství a národní osvěty, je-li ochoten postarati se,
aby tento neudržitelný stav byl sprovozen se světa a aby se zemské školní radě nařídilo, aby při vydávání těchto dekretů plně vyhovovala výše zmíněnému požadavku?
V Praze dne 15. února 1932.
Dr. Schollich,
dr. Kelbl, dr, Hassold, Horpynka, Matzner, inž. Kallina, dr. Hanreich, inž. Jung, Krebs, Knirsch, Simm, Geyer, Köhler, Schubert, Kasper, Bobek, Oehlinger, Krumpe, Greif, dr. Mayr-Harting, dr. Petersilka, Scharnagl, Kunz, Fritscber.
1628/XI. (překlad).
Interpelácia
poslanca dra Törkölya a druhov ministrovi vnútra
o prevádzaní zákona zo 14. apríla 1920, čís. 302 Sb. z. a n., ktorým sa upravujú
právne pomery sporitelieň.
Právne pomery obecných a okresných sporitelieň upravuje zákon zo dňa 14. apríla 1920, čís. 302 Sb z. a n. Podľa § 4 tohoto zákona povoľuje štátna správa zakladanie sporitelieň len obciam a okresom. § 34 však vyslovuje, že prevádzaním tohoto zákona poveruje sa minister vnútra.
Od doby, kedy zákon ten bol vynesený, až do najnovších čias veľa obcí na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi zažiadalo o právo zakladať sporiteľne, avšak ministerstvo vnútra žiadosti obcí a mest s väčšinou obyvateľstva materinského jazyka maďarského buďto zamietlo, alebo, čo sa ešte častejšie stalo, po dlhý rad rokov ich proste nevybavilo, nechá ich ležať, ač mestá podavšie žiadosti vo všetkom vyhovely zákonitým predpokladom.
A takto nevdojak nabýva prevahy domnienka, že ministerstvo vnútra úmyselne zabraňuje tomu, aby maďarské mestá na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi mohly zakladať sporiteľne. Tento postup podlieha ostrejšiemu posudku dnes tým väčšmi, lebo nadišla kríza úveru, kde producent čaká na lacnejší úver, ktorého by mohol nadobudnúť najsnadnejšie práve u sporitelieň. Kedže minist. vnútra už jednotlivým slovenským mestám udelilo právo zakladať sporiteľne a tiež povolilo, aby niektoré mestské sporiteľne v zemiach historických mohly svoju činnosť rozšíriť
i na územie Slovenska, odpadá takto eventuelný dôvod, že sieť sporitelieň, pôsobiacich na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi, vyhovuje tamojšej úverovej potrebe, ktorýžto názor je ostatne myl-
ný, lebo je verejne známe, že úverové pomery sú priamo zúfalé, úžera voľne bují a práve úkolom sporitelieň by bolo, aby poblúdivši život úverový presunuly na správne koľaje.
A jestliže vláda niektorým slovenským mestám udeľuje právo zakladať sporiteľne, maďarským mestám však nie, plynie z toho logicky, že ministerstvo vnútra úmyselne hatí finančnú a hospodársku organizáciu národnej menšiny maďarskej, ba tým zbavuje ju i možnosti tejto organizácie, čím vážne porušuje práva národných menšín, zabezpečené ústavným zákonom.
Na základe vylíčeného tážeme sa pána ministra vnútra:
1. Či máte vedomosť o tom, že ministerstvo Vašej správe sverené nevybavuje žiadosti maďarských obcí na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi, aby im bolo povolené zakladať sporiteľne?
2. Či ste ochotný presne zistiť a uverejniť, koľko a ktoré samosprávne sbory žiadaly v dobe účinnosti zákona čís. 302/1920 o povolenie zakladať sporiteľne, a koľko a ktoré z tých samosprávnych sborov toto povolenie obdržaly?
3. Či ste ochotný bez meškania zakročiť, aby žiadosti tohoto predmetu, pokiaľ neboly dosiaľ ešte vybavené a vyhovujú požiadavkám zákona, boly v prepadnej lehote vybavené, a mestám, ktoré o to žiadajú, udelené bolo právo zakladať sporiteľne?
V Prahe, dňa 16. februára 1932.
Dr. Törköly,
Szentiványi, Nitsch, dr. Szüllö, Fedor, Dobránsky, Prause, inž. Jung, Knirsch, Inž. Kallina, Matzner, Simm, Geyer, dr. Keibl, Horpynka, Krebs, Hokky, dr. Schollich, Stenzl, Eckert, dr. Jabloniczky, dr. Holota.
1628/XII.
Interpelace
poslance Dvořáka a soudruhů
ministru národní obrany o poměrech v pražském divisním vězení.
Vrchním dozorcem v pražském divisním vězeni je praporčík Kolařík (Kolář?), který svým mučením přivádí k sebevraždám vojenské vězně. Nařizuje bití vyšetřovanců a vězňů. Při procházce na dvoře před několika týdny řval na dva třicetileté vyšetřovance, kteří nemohli cvičit pro nemoc: »Dejte jim tím klackem po palici, ať se svalí na zem!« Tito lidé pak museli za trest drhnout záchod. Pan praporčík řve na vězně jako na dobytek, jmenuje je »luzou, koni, voly, a pod.
Druhým takovým pánem je štábní rotmistr Vydra. před jehož pendrekem se třesou všichni vězňové i vyšetřovanci. Jeho řvaní jest v budově neustále slyšet.
Uvádíme jen některé zjištěné případy týrání:
1. Vojín Jiran z Libně, nyní vojenská vězeňská nemocnice, byl bitím přiveden do takového stavu, že když štábní rotmistr Vydra před dveřmi zařval, utekl Jiran do kouta místnosti, kde se schoulil a třásl se strachem na celém těle. Později začal Jiran jíst kameny, písek, dříví, knoflíky, hřebíky - s úmyslem sebevražedným. Byl v samovazbě bit. Dnes je v nemocnici a je tímto zacházením přiveden do stavu nepříčetnosti.
2. Vojín Bedřich Kroutil od jízdy v Terezíně, nyní ve vojenské vězeňské nemocnici v Praze. Na vojně ho kopla kobyla do hlavy a způsobila mu těžký otřes mozku. Má na hlavě ránu. Tři neděle byl s tímto úrazem v nemocnici. Když se vrátil, bylo s ním u pluku zle zacházeno, byl týrán, bit, takže utekl před vánocemi v letních vycházkových šatech a chtěl se dostat pěšky domů do Veltrub, kde je jeho otec krejčím. V Praze u akcízu byl chycen napolo zmrzlý, a byl dopraven do vyšetřovací vazby pražského vojenského vězení. Zde byl na rozkaz praporčíka Kolaříka bit přes hlavu. Byl dán do samovazby, kde byl šestkrát udeřen od Kolaříka pendrekem do hlavy. V cele se mu netopilo, okna byla stále otevřena a Kroutil musil spáti na prknech. Jest těmito poměry zničen tolik, že leží v nemocnici jako nepříčetný.
3. Jirásek, vojín ve vyšetřovací vazbě, nyní ve vězeňské vojenské nemocnici. V samovazbě byl tak zbit, že spolknul všechny knoflíky z pláště i odznak - lvíčka - z čepice, s úmyslem spáchati sebevraždu. Teď je v nemocnici jako nepříčetný.
4. Vojín Houda, teď ve vězení, byl několikrát v samovazbě zbit pendrekem a spoután. Dnes je považován za nepříčetného.
Tresty provádějí se v samovazbě, kde nejsou žádní svědkové a odkud vyráží jen bolestný řev. V této samovazbě se spí často při otevřených oknech, netopí se, nesvítí se a ležet se musí na prknech. Poměry v divisní věznici jsou hrozné a kdo se odváží stěžovat si, je dán do samovazby a je zbit, třebas byl i nemocný. Vrchní dozorce hrozí stále samovazbou.
Za takovýchto poměrů není pak divu, že se z vězňů stávají lidé nepříčetní a že dochází k chorobným projevům pohlaví, že mezi vězni řádí všeobecná homosexualita.
A těchto ubohých vojínů je využíváno pro soukromokapitalistický podnik, pro firmu Waldes. Vězňové musí od 7 hod. ráno do půl 12 a od 13 do 17 hod. pracovati na špendlíkách a knoflíkách pro firmu Waldes. Pracuje se i ve vyšetřovací vazbě! Firma Waldes poslala před několika týdny každému vězni 7 zorek. Pracuje se za velmi špatných poměrů, i při desetisvíčkové elektrické lampě, takže si vězňové touto prací ničí oči. Pracuje se v místnostech, kde páchnou kýble pro obě
potřeby. To se děje v nynější době všeobecné nezaměstnanosti!
Tážeme se pana ministra národní obrany:
1. Je pan ministr národní obrany ochoten dozorce Kolaříka ihned sprostiti tohoto místa?
2. Je ochoten pan ministr vydati přísný zákaz bití, urážení a týrání vojínů ve vojenských věznicích?
3. Je pan ministr ochoten mučeným vojákům poskytnouti všechny možné úlevy, potřebné k zotavení?
4. Je pan ministr národní obrany ochoten zakázati práci vojenských vězňů pro podnikatele?
5. Jaké směrnice hodlá pan ministr národní obrany vydati, aby se podobné případy v budoucnosti již neopakovaly?
V Praze dne 19. února 1932.
Dvořák,
dr. Stern, K. Procházka, Krosnář, Zápotocký,
Steiner, Török, Čižinská, Vallo, Hrubý, Babel,
Tyll, Kopecký, Novotný, Barša, Gottwald, Kuhn,
Kliment, Śliwka, J. Svoboda, Hodinová.
1628/ XIII.
Interpelace
poslance Dvořáka a soudruhů ministru národní obrany
o poměrech ve vojenském vězení ve Štefánikových kasárnách.
Zjistili jsme, že ve vězení ve Štefánikových kasárnách se spí na vyřazených slamnících, bez prostěradel, pod dvěma páchnoucími, rovněž již vyřazenými přikrývkami. V cele je jediné zařízeni: prkna pro postel. Ani věšák, ani plivátko; šaty a jídlo se dávají na zem. Šálky a příbor pro jídla není, takže 5 až 10 vězňů je nuceno jisti na příklad ze šesti šálků přímo rukama! Při tom vody k mytí rovněž není.
Tážeme se pana ministra národní obrany:
1. Je pan ministr ochoten ihned naříditi, aby vězení ve Štefánikových kasárnách mělo nutné zařízení?
Jaké kroky hodlá pan ministr národní obrany učiniti, aby se stala okamžitá náprava?
V Praze dne 19. února 1932.
Dvořák,
Hrubý, Török, Steiner, Čižinská, Novotný, Tyll,
dr. Stern, Śliwka, Höhnel, Gottwald, Hodinová,
K. Procházka, J. Svoboda, Vallo, Juran, Kliment,
Barša, Babel, Hádek, Kuhn.
1628/ XIV (překlad).
Interpelace
poslance dra Sterna a soudruhů ministrovi vnitra
o neslýchaných a křiklavých přehmatech
policejního presidia v Šumperku dne 10.
února a o surovém porušení poslanecké
imunity.
Projevy nezaměstnaných a dělníků v závodech pro práci a chléb a proti válečnému nebezpečí byly i v Šumperku zakázány bez jakéhokoliv důvodu. Aby se zabránilo, aby dělníci nedemonstrovali, policejní presidium v Šumperku dopustilo se nejkřiklavějších porušení dokonce i vlastních kapitalistických zákonů. Chodci na ulici byli bez jakékoliv příčiny zatýkáni a zavíráni do policejního vězení. Při tom v jedné cele, určené asi pro 3 vězně, bylo napěchováno neméně než 36 dělníků a nezaměstnaných, takže si nemohli ani sednouti, ani se pohybovati. V celách přes strašlivou zimu nebylo zatopeno a vzduch, byl zamořen otevřeným klosetovým kbelíkem, naplněným nečistotou. Uvěznění nedostali za celý den k jídlu nic jiného než polévku, jen někteří z nich dostali k ni kousek chleba. Mnoho nezaměstnaných bylo po dopravení na policii surově zbito.
Jak nesvědomitě policejní presidium jednalo a porušovalo zákony, o tom svědčí vlastní moje zatčení a zadržení v policejním vězeni. Bez jakékoliv příčiny a zřejmě na rozkaz policejního presidenta byl jsem zatčen, přecházeje ulici s jedním dělníkem. Ačkoliv jsem se ihned legitimoval jako poslanec a upozornil strážníka, že zatčením porušuje zákon, zatkl mne, což lze vysvětliti jen zvláštním příkazem. Na strážnici jsem se znovu legitimoval přítomnému nejvyššímu úředníkovi, který přes to nařídil, abych byl odveden do vězení. Že policejní úřady dobře věděly, že jde o poslance, vysvítá z toho, že jsem byl strčen do cely sám, ačkoliv do jiné cely bylo napěchováno 36 dělníků, dále, že strážníci zapisovali jména všech uvězněných, jen mě vynechali. Několik strážníků oslovilo mne také správně jménem. Ačkoliv jest tedy nepochybně, že presidium vědělo, kdo jsem a že jsem poslanec, byl jsem držen ve vězení bez jakéhokoliv důvodu do 6 hodin. Když jsem konečně byl předveden k samému policejnímu presidentovi, znovu se ukázalo, že president již věděl, kdo jsem. Předně byl tak neopatrný, že mne oslovoval »pane doktore« a na konec mne z vězení propustil, ačkoliv jsem se zdráhal pověděti své jméno a legitimovati se. Náhle po tomto zdráhání tvrdil, že mne poznává podle obličeje.
Tážeme se tedy pana ministra:
Schvaluje tato zřejmá, křiklavá porušení zákona a toto vyložené a křiklavé porušení posla-
necké imunity, či je ochoten veřejně je odsouditi a naříditi, aby vinníci byli co nejpřísněji potrestáni, především sám policejní president?
V Praze dne 12. února 1932.
Dr. Stern,
Barša, Hodinová, Čižinská, Kuhn, J. Svoboda,
Zápotocký, Török, Höhnel, K. Procházka, Vallo,
Dvořák, Gottwald, Śliwka, Kliment, Tyll, Babel,
Kopecký, Novotný, Hrubý, Hruška.
1628/XV. (překlad).
Interpelace
poslance dra Sterna a soudruhů
ministrovi národní obrany a ministrovi vnitra,
jak vojenská správa vykořisťuje vojínovu matku.
Dvacetiletý Adolf Schubert ze Supíkovic u Frývaldova musil dne 1. října 1931 nastoupiti vojenskou službu u jezdeckého pluku číslo 10 v Berehovu, ačkoliv trpěl dědičnou chronickou nemoci hlavy, na niž zemřel také jeho otec a bratr. Službou se jeho nemoc zhoršila a Adolf Schubert zemřel dne 29. ledna 1932 v divisní nemocnici v Mukačevu.
Jeho matka jest brusičkou kamene, která při plném zaměstnání vydělávala asi 100 Kč týdně, nyní však jest zaměstnána jen částečně. Této chudé vdově bylo telegraficky oznámeno, že její syn zemřel a že přeje-li si, aby byl pohřben doma, musí poslati telegraficky 3000 Kč. Nebudou-li peníze do neděle večer v Mukačevu, že její syn bude tam v pondělí ráno pohřben.
Zoufalá vdova vydala poslední našetřený peníz, který měla z doby, kdy její muž ještě žil a pracoval, a nedostávající se částku si vypůjčila, aby mohla peníze telegraficky odeslati. Když mrtvola došla do Supíkovic, žádal průvodce z rozkazu vojenské správy, aby mu byl ihned vyplacen nedoplatek 1249. 50 Kč, a to podle tohoto účtu:
|
Rakev ........ |
Kč |
1350. - |
|
při čemž četní svědci tvrdili, že to byla dřevěná rakev, která byla jen na některých místech pobita plechem. |
||
|
Polštář (piliny) ..... |
» |
30. - |
|
prostěradlo ...... |
» |
40. - |
|
zaletování (odborníky označeno za |
||
|
hudlařskou práci)... |
» |
150 - |
|
povoleni k převozu.... |
» |
82 - |
|
dřevěná bedna (4 m2 prken).. » |
300. - |
|
balení (hoblovačky)... |
150 - |
|
dopravné ...... |
950. - |
|
doprovod ...... |
793. 20 |
|
omyti a obléknutí.... |
120. - |
|
ponožky ....... |
3. - |
|
daň z obratu ...... |
83. 32 |
|
Celkem bylo tedy na chudé vdově, která žije jen z částečné práce, přímo vyděračsky vynuceno |
|
|
Kč 4249. 50, |
|
zatím, co vojenská správa byla by bývala povinna provésti převoz na vlastni náklad, neboť vojín zemřel v cizině zřejmě jejím zaviněním.
Vojenská správa zabránila také vyšetřeni příčiny smrti. Žádost příslušníků, aby mrtvola byla vyšetřena doma, byla zamítnuta s odůvodněním, že šetřeni se konalo již v nemocnici. Příslušníci se nesměli na mrtvolu ani podívati.
Při pohřbu vinou obce a faráře došlo k pobuřujícím scénám a na matce byly znovu neoprávněně vyděračsky vynuceny nové peníze. Když hrob byl již takřka vykopán, farář nařídil, aby byl vykopán nový hrob, v koutě pro sebevrahy. Když se matka zdráhala dáti tam své dítě pohřbíti, žádala od ni obec 250 Kč za místo, které ona žena, nevědouc si rady, také zaplatila, aby zabránila pohřbení v koutě pro sebevrahy.
Tážeme se tedy pana ministra národní obrany:
1. Ví o těchto neslýchaných událostech?
2. Jest ochoten vinníky co nejpřísněji potrestati?
3. Jest ochoten naříditi, aby matce byly ihned vráceny peníze, které na ní byly vyděračsky vynuceny?
Dále se tážeme pana ministra vnitra:
Jest ochoten naříditi, aby obec ihned vrátila vdově 250 Kč,
jest ochoten zaříditi čeho třeba, aby farář byl co nejpřísněji potrestán?
V Praze dne 12. února 1932.
Dr. Stern,
Gottwald, Tyll, Dvořák, Babel, K. Procházka, J.
Svoboda, Barša, Hruška, Novotný, Kubač, Kuhn,
Kliment, Hodinová, Čižinská, Hrubý, Török,
Vallo, Steiner, Śliwka, Höhnel.
1628/XVI. (překlad).
Interpelace
poslance inž. Junga a druhů předsedovi vlády,
aby bylo vydáno vysvětlení k § 24 zákona na ochranu republiky.
Množí se případy, že nevinní fotografovéamatéři jsou odsuzováni podle zákona na ochranu republiky, poněvadž fotografovali na nádraží nějakou lokomotivu, vozovnu a pod. - To se právě nedávno stalo říšskoněmeckému studentovi v severních Cechách, když tam byl na návštěvě a z neznalosti zdejších poměrů fotografoval starou posunovací lokomotivu. Tato událost byla uveřejněna ve všech říšskoněmeckých časopisech a řišskoněmecké návštěvy v Československu byly nikoliv právě lichotivě varovány před zdejšími zvyky. Jest jasné, že takovéto události nepovznesou ani vážnost státu, ani cizinecký ruch.
Příčinou toho jsou jednak přímo směšná úzkostlivost a malichernost zdejších úřadů, na druhé straně však také to, že § 24 zákona na ochranu republiky, podle něhož dochází k odsouzením, jest naprosto nejasný a pružný.
Sdružení fotografů-amatérů v Opavě požádalo tedy opavské policejní ředitelství, aby mu odpovědělo na tyto otázky:
Které věci nesmí býti fotografovány?
a) v Československu,
b) v zemi moravsko-slezské, c) v opavském okrese,
d) v Opavě samé.
Na tento dotaz dostalo tuto lakonickou odpověď:
»Na Váš dotaz o zákazu fotografováni různých objektů a předmětů odkazujeme vás na ustanovení § 24, odst. 2, zákona na ochranu republiky (zákon ze dne 19. března 1923, čís. 50 Sb. z. a n. ), kterážto zákonná ustanovení jsou rozhodující pro zákaz fotografování. «
§ 24 zní takto:
»1. Kdo proti zákazu dopraví do ciziny zbraně, střelivo nebo jiný válečný materiál, trestá se za přečin vězením od jednoho měsíce do jednoho roku.
2. Kdo bez úředního povolení zhotoví popis, plán, nákres nebo snímek některého zařízení neb opatření na obranu republiky,
kdo bez úředního povolení úřední plány, nákřesy, snímky nebo spisy o takových zařízeních neb opatřeních opíše, obkreslí, neb ofotografuje nebo jinému dá nebo nechá opsati, obkresliti nebo ofotografovati,
kdo bez úředního povolení uvedené předměty sobě nebo jinému opatři neb uveřejni,
trestá se, není-li čin přísněji trestný, za přestupek peněžitým trestem od 50 Kč do 10. 000 Kč nebo vězením od osmi dnů do šesti měsíců. «
Po tomto úředním vysvětlení jsou tazatelé právě tak moudří jako před tím. Co jsou to vlastně »zařízení nebo opatření na obranu republiky?« Je to již posunovací lokomotiva nebo čekárna? Dosud se takové věci mezi takováto zařízení nepočítaly. Vždyť jsou přece i na pohlednicích.
Poněvadž pro malicherné nazírání úřadů může se každý fotograf-amatér dostati do vězení, jest nutno, aby § 24 zákona na ochranu republiky a zvláště jeho odstavec 2 byly podrobněji vysvětleny.
Podepsaní se tedy táží pana předsedy vlády:
Jest ochoten zaříditi, aby k § 24, pdst. 2, zákona, na ochranu republiky bylo vydáno podrobnější vysvětlení?
V Praze dne 18. února 1932.
Inž. Jung,
Inž. Kallina, Kasper, Schubert, Krebs, Knirsch, Geyer, Köhler, dr. Keibl, Simm, dr. Schollich, dr. Hassold, Oehlinger, Greif, dr. Petersilka, dr. Luschka, Kunz, Fritscher, Zajíček, dr. MayrHarting, Bobek, Scharnagl, Krumpe, Horpynka, Matzner, dr. Hanreich.
1628/XVII. (preklad).
Interpelácia
poslanca Hokky a druhov
ministrovi vecí zahraničných
o výplate vkladov poštovej sporiteľne.
Pane minister!
Cez dlhý rad rokov boli uisťovaní vlastníci vkladov bývalej uhorskej poštovej sporiteľne, že k výplate vkladov môže dojsť až vtedy, keď Poľsko ratifikuje navzájomné ujednania štátov, vzťahujúce sa k tejto veci. Ako viem, k tejto ratifikácii i podľa sdelenia ministerstva veci zahraničných už došlo. Výplata však nepochopiteľným spôsobom ďalej sa opozdieva.
Vlastníci vkladov poštových sporitelieň sú, ako vieme, z prevažnej časti ľudia chudobní. Za dnešných ťažkých hospodárskych pomerov bola by výplata týchto peňazí tak žiaducná, že ob-