Ustanovení o řízení, obsažená v odst. 7. a 8. jsou ovládána myšlenkou, aby řízení proběhlo bez zbytečného rozruchu ve veřejnosti a co nejrychleji, při tom však aby bylo rozhodčímu soudu možno každý případ řádně a zevrubně vyšetřiti. Ježto předsedou rozhodčího soudu má býti vždy soudce z povolání, nelze míti námitek proti tomu, aby rozhodčí soud, uzná - li to potřebným, vyslýchal, třebas i přísežně, svědky, znalce a strany.
Odst. 9, vytýká směrnice, jimiž rozhodčí soud se má při svém rozhodování říditi. Dále se tu stanoví zásada, že náklady řízení (včetně útrat právního zastupování) nese vždy banka, tedy i v případě, když řízení vyvolal revisní orgán, což jest spravedlivo, neboť jde tu o její prospěch; ostatek řečený orgán v takovém případě vystupuje jako její, zákonem k tomu povolaný zástupce.
Jak z odst. 10. vyplývá, lze nálezu rozhodčího soudu odporovati toliko žalobou o bezúčinnost, o které pak rozhoduje rozhodčí soud zřízený u vrchního soudu v podstatě podle těchže zásad, které platí o organisaci rozhodčího soudu první stolice. Zdůrazněné již potřebě rychlého skoncování vylíčených sporů hoví ustanovení, že při rozhodování o žalobě o bezúčinnost rozhodne se s konečnou platností i ve věci samé.
Podle odst. 11. bude nález rozhodčího soudu účinným jen pro budoucnost; od prvního dne měsíce, následujícího po vydání nálezu, bude možno osobě, o jejíž smlouvu šlo, vypláceti služební požitky jen ve výši, kterou rozhodčí soud stanovil. Uzná - li rozhodčí soud na přiměřené snížení odbytného nebo odpočivných požitků, bude tím bance umožněno použíti práva k výpovědi smlouvy podle § 17a, odst. 1.
Odst. 12. zakazuje, aby soudem stanovená mez služebních požitků byla překročena, dokud nepominou důvody, ze kterých byly tyto požitky sníženy, t. j. dokud se hospodářská nosnost banky podstatně nezlepší. Orgán banky, který tento zákaz přestoupí, postihne osobní ručení za vrácení přeplatku a po případě trest podle § 30a, odst. 1. (ve znění čl. XXXIII).
Hledíc k tomu, že nová úprava služebních požitků může znamenati pro dotčeného funkcionáře citelnou materielní újmu,
jest jistě spravedlivo, poskytuje - li mu odst. 13. po jistou dobu možnost, aby smlouvu zrušil s okamžitou platností.
Ke čl. XXVIII:
Povinnými členy "Jednoty" revisního a důvěrnického sdružení československých bank, zapsaného společenstva s ručením obmezeným, jak zní firma revisního orgánu bank zřízeného podle §u 18 zákona č. 239/1924 Sb. z. a n., jsou dosud jen ty akciové banky a peněžní společnosti s r. o., které vydávají vkladní knížky.
Osnova, majíc na zřeteli veřejný zájem na řádném hospodaření ve všech akciových bankách a peněžních společnostech s r. o., zavádí v odst. 1. novotu, že členy Jednoty mají býti všechny řečené peněžní ústavy, ať vydávají vkladní knížky čili nic.
Odst. 2. tímto článkem novelovaného §u 18 zákona č. 239/1924 Sb. z. a n. tvoří dosud druhou větu odst. 1. téhož paragrafu. Ostatní ustanovení cit. §u 18 osnova vypouští, poněvadž jako ustanovení přechodného rázu nemají dnes již významu.
Ke čl. XXIX:
Jak již bylo u čl. XXVIII vyloženo, mají býti napříště veškeré akciové banky i peněžní společnosti s r. o. povinnými členy revisního a důvěrnického společenstva tam jmenovaného.
Ze znění téhož článku vyplývá, že členství těchto ústavů vzniká přímo ze zákona zároveň se zřízením ústavu (s jeho zápisem do obchodního rejstříku), a tedy povinnost předložiti společenstvu výtah z obchodního rejstříku a stanovy, která se takovým nově zřízeným ústavům ukládá ve změněném §u 22, odst. 1. zákona č. 239/1924 Sb. z. a n. a jest trestně vynutitelná podle §u 30a, odst. 1. (ve znění čl. XXXIII), má účel jen evidenční; vznik členství od splnění této povinnosti nezávisí.
Pro ty akciové banky a peněžní společnosti s r. o., které sice již existují, nejsou však dosud členy společenstva, jest podobné ustanovení obsaženo ve čl. XLIV, odst. 9.; jejich členství vznikne dnem vyhlášení zákona.
Ke čl. XXX:
Ustanovení tohoto článku mají jen ten význam, že tvoří společný název pro akciové
banky a peněžní společnosti s r. o. nuceně k revisnímu a důvěrnickému společenstvu přičleněné (povinní členové) a že ze změněné povahy tohoto společenstva, jako nucené členské organisace řečených ústavů, vyvozují důsledky i v příčině vymáhání členských podílů a příspěvků; pro úpravu v posléz dotčeném směru byl zvolen vzorem § 6 zákona č. 234/1926 Sb. z. a n., jednající o nuceném vymáhání příspěvků pro fond Pražské bursy pro zboží a cenné papíry.
Ke čl. XXXI:
Dlužno si přiznati, že organisační zásady, na nichž jest vybudována revisní instituce bank, jsou v mnohých směrech nedokonalé.
Tato instituce jest podle platného práva ustrojena jako autonomní korporace, jejíž představenstvo i dozorčí rada jsou obsazeny zástupci členských bank. Tito orgánové jmenují revisory a upravují jim služební požitky. Při tomto stavu i přes jistě osvědčenou nestrannost řečených orgánů přirozeně vzniká nežádoucí odvislost revisorů od členských bank, kterou sotva může úplně zahladiti platný zákonný předpis, že revisoři jsou odvolatelni jen se souhlasem ministra financí.
Na druhé straně není zase dostatečných zákonných kautel, které by chránily revidované ústavy před zneužitím funkce revisorské, najmě porušením povinnosti mlčenlivosti, kteréž nebezpečí zvlášť hrozí, přestoupí-li revisor do služeb některého peněžního ústavu.
Další značný organisační nedostatek revisní instituce bankovní záleží v příliš skrovném vlivu státní správy - specielně ministerstva financí - na výkon revisních funkcí.
Osnova, chtějíc odpomoci všem těmto jistě povážlivým nedostatkům, podřizuje zaměstnace revisního oddělení, t. j. přednostu, náměstka, ostatní revisory a jim k ruce přidělené pomocné síly, ministerstvu financí, vyhrazuje výlučně tomuto ministerstvu právo přijímati je, upravovati jim požitky a je propouštěti, a na ochranu zájmů revidovaných ústavů i v zájmu zdokonalení revisní služby ukládá jim stejnou trestní odpovědnost jako úředníkům státním. Touto změnou v právním postavení zaměstnanců revisního oddělení, která má dojíti výrazu též ve zvlášt-
ním služebním řádu, sdělaném ministerstvem financí podle obdoby ustanovení pro státní zaměstnance, jest dokonale postaráno o zachovávání úředního tajemství ve věcech spadajících do působnosti tohoto oddělení a zajištěna jest též neúplatnost revisních orgánů, hledíc k §§ 101, 102 a 104 trest, zákoníka (resp. k §§ 465 a násl. zák. čl. V/1878) a k zákonu č. 178/1924 Sb. z. a n. proti úplatkářství a porušování úředního tajemství; krom toho povinnost mlčenlivosti v úředních věcech se jim důrazně připomíná ve služebním slibu, formulovaném v odst. 3. podle vzoru § 23 služební pragmatiky.
Trestní právo má sloužiti naopak též osobní ochraně revisora službu konajícího a tím mu zajistiti možnost bezvadného výkonu služebních povinností; prakticky tu nejvíce přicházejí v úvahu §§ 81 a 153 trest, zákona vedle zvláštního trestního předpisu § 32 zákona č. 239/1924 Sb. z. a n. (ve znění čl. XXXIII tohoto zákona).
Odůvodněnost zákonné konkurenční doložky, kterou obsahuje poslední odstavec tohoto článku a jejíž dodržení pojišťuje § 30 b) (ve znění právě cit. čl. XXXIII), podává se z hořejšího výkladu.
Poznamenati ještě třeba, že proti nynější úpravě má býti agenda revisního oddělení rozšířena o navrhování akcí k reorganisací, sanaci a likvidaci členů a po případě o spolupůsobení při takových akcích; tento doplněk působnosti revisního odděleni, podávající se z citace celého § 21, odst. 1., jest odůvodněn důvěrným rázem uvedených akcí, pro který tato působnost již nyní jest ve skutečnosti výhradně revisním oddělením obstarávána.
S pronikavou reorganisací právě zmíněného revisního oddělení souvisí též přechodné ustanovení čl. XLV, odst. 10., podle něhož služební smlouvy se zaměstnanci tohoto oddělení, které byly sjednány již před vyhlášením zákona, nepotřebují dodatečného potvrzení ministerstvem financí; bylo by to pouhou formalitou, protože pro známou osvědčenost již ustanovených sil nebylo by důvodu k odepření takového potvrzení. Ustanovení těchto služebních smluv mohou býti změněna jen všeobecnými předpisy služebního řádu, jejž - jak již bylo řečeno - má vydati ministerstvo financí. Vnější akt, kterým se má projeviti podřízenost již ustanovených zaměst-
nanců revisního oddělení ministerstvu financí, má záležeti ve složení předepsaného slibu v určité lhůtě, jejíž nedodržení má míti v zapěti ztrátu služebního postavení.
Ke čl. XXXII:
Změna v odst. 1. zde novelovaného §u 28 zákona č. 239/1924 Sb. z. a n. jest odůvodněna již dříve vysvětlenou změnou v organisaci revisního oddělení revisního a důvěrnického společenstva; dosud jsou podrobné předpisy o vykonávání revisí obsaženy ve stanovách tohoto společenstva.
Ke Čl. XXXIII:
Osnova navrhuje novelisaci trestních ustanovení obsažených v §§ 30 až 35 zákona č. 239/1924 Sb. z. a n.
Takové novelisace jest potřebí především pro kusost cit. ustanovení, která vyslovují trestní sankce toliko na nejhrubší poklesky proti zákonu a téměř výhradně se obmezují na potírání závad v hospodaření akciových bank, ačkoli veřejný zájem na správné funkci peněžnictví toho vyžaduje, aby zabráněno bylo nezákonnostem ve správě všech typů peněžních ústavů. Jednotná úprava trestní odpovědnosti orgánů a zaměstnanců všech peněžních ústavů, o kterou osnova usiluje, není našemu zákonodárství novinkou. Již § 6 zákona č. 178/ 1924 Sb. z. a n. staví, pokud jde o úplatkářství, veřejným činitelům na roven orgány a zaměstnance bank, spořitelen, záložen a jiných peněžních ústavů a podrobuje je, pokud jde o úplatkářství, trestním ustanovením uvedeného zákona. Osnova, pokračujíc na této dráze, snaží se doplniti tam, kde to pokládá potřebným, dosavadní ustanovení dalšími ustanoveními, platnými pro všechny peněžní ústavy. Při tom však nepřehlíží, že mezi peněžními ústavy samými jsou značné rozdíly. Jinak zajisté dlužno posuzovati poklesky, jichž se dopustili orgánové nepatrných záložen, bez zvláštního odborného vzdělání, namnoze i bez zvláštní odměny za vykonávání své funkce, poklesky, které samy o sobě nemívají tak vážných následků, jinak závažná provinění odborně vzdělaných a dobře placených orgánů velkobank, která bývají spojena se značnými hospodářskými otřesy a viklají důvěrou v úvěrové hospodářství. Snad by se bylo proto doporučovalo trestní ustanovení týkající se ústavů lidového peněžnictví
pojmouti v rozsahu, jaký bude uznán potřebným, do zákona, jímž budou upraveny právní poměry těchto ústavů. Než k této úpravě dojde, mají platiti trestní ustanovení osnovy, pokud podle povahy věci se netýkají toliko akciových bank, pro všechny peněžní ústavy, ovšem s podstatnými rozdíly v trestních sankcích [o tom viz též výklad u § 30 c) a § 35 c)].
Dále jest potřeba novelisace řečených trestních ustanovení odůvodněna řadou změn a doplňků, které osnova ve znění zákona č. 239/1924 Sb. z. a n. provádí. V tom směru dlužno poukázati zejména na nutnost zrušiti dosavadní ustanovení § 30 právě cit. zákona, které směřuje proti porušování povinnosti mlčenlivosti a zákazu bráti dary ve věcech úředních revisory revisního a důvěrnického společenstva. Toto ustanovení jest zbytečné, protože tito funkcionáři mají míti trestní odpovědnost státních úředníků (viz Čl. XXXI) a tudíž napříště mají podléhati všeobecným trestním ustanovením, jež platí pro státní úředníky (viz na př. §§ 102 a 104 trest, zákona a zákon č. 178/1924 Sb. z. a n. o úplatkářství a proti porušování úředního tajemství). Rovněž zbytečným stal se § 34 napřed dovolaného zákona, a to proto, že ukládání náhradního trestu na svobodě za nedobytný trest peněžitý jest nyní upraveno jednotně pro všechny soudně trestné činy ustanovením § 8 zákona č. 31/1929 Sb. z. a n.
Aby byl jasný důvod a smysl naznačených změn a doplňků, připojuje se tento podrobnější výklad:
K §u 30:
Zde přichází jen zlepšené znění dosavadního §u 30 právě cit. zákona. Vzhledem k přesnější definici pojmu vkladní knížky, kterou podává nový § l, odst. 2. (viz čl. XIII), může osnova v odst. 1. podstatně zjednodušiti formulaci skutkové podstaty deliktu záležejícího v neoprávněném vydávání vkladních knížek.
Odst. 2. souvisí hlavně s novým ustanovením §u 4, odst. 6. (viz čl. XVI), má však význam nejen pro akciové banky a peněžní společnosti s r. o., nýbrž i pro všechny ostatní peněžní ústavy; tak vzhledem k §u 2 zákona č. 239/1924 Sb. z. a n. může se toto trestní ustanovení na př. státi praktickým u těch záložen neb úvěrních společenstev, u kterých zanikne oprávnění vy-
TO
dávati vkladní knížky následkem toho, že přestal u nich svazový dozor.
Odst. 8. přesněji vymezuje okruh osob subjektivně trestně odpovědných a rozšiřuje jej též na osoby, které umožnily spáchání tohoto správního přestupku zanedbáním povinného dozoru nad pachatelem.
Odst. 4. vynechává ustanovení o druhé rekursní stolici a o konečné platnosti jejího rozhodnutí o stížnosti, poněvadž tyto otázky jsou vyřešeny ve všeobecném předpisu čl. 8. zákona o organisaci politické správy č. 125/1927 Sb. z. a n. v ten rozum, že rozhoduje zemský úřad s konečnou platností.
Odst. 5. a 6. shrnují ve vhodnějším znění obsah odst. 2. a 4. dosavadního §u 30 napřed již cit. zákona č. 239/1924 Sb. z. a n.; dosavadní odst. 3. téhož paragrafu byl vypuštěn jako odporující nové zásadě, která se v otázce přesouvání pokutového břemene uplatňuje v §u 35 d) osnovy.
K §u 30a:
Celá řada předpisů zákona č. 239/1924 Sb. z. a n., obsahujících zákonné příkazy a zákazy, jest dosud bez trestní sankce, což vylučuje důrazné provádění zákona.
Osnova, hledíc vyjíti vstříc potřebě prakse, dodává v tomto paragrafu náležitého důrazu všem starým i novým předpisům zákona, která mají ráz předpisů pořádkových, tím, že pro jejich porušování hrozí administrativními tresty, jež možno opětovati, dokud se v určené lhůtě stav, který zákonu odporuje, neodklidí anebo se nesplní povinnost zákonem předepsaná (viz odst. 4. ).
Pro větší a menší závažnost deliktů zde uvedených uplatňuje osnova dvojí trestní sazbu.
O většině administrativních deliktů, které uvádí odst. 1., pojednává se v příslušných vysvětlivkách k dovolaným tam ustanovením nového zákona. Ze starých, osnovou nedotčených předpisů podávají se tyto skutkové podstaty:
a) Provozování obchodů se zbožím peněžním ústavem proti předpisu §u 5, odst. 2. zákona č. 239/ 1924 Sb. z. a n., ač - li nejde u úvěrních společenstev (družstev) a jejich svazů o obstarávání společného nákupu provozovacích potřeb pro členy a
u akciových bank o komisionářský velkoobchod se zbožím a surovinami na účet zákaznických podniků neb o příležitostnou koupi a prodej zboží a surovin k záchraně vlastních pohledávek banky. Upozorňuje se, že v příčině nedovoleného obchodováni bank se zbožím konkuruje s § 30a) další ustanovení §u 35, které takové protizákonné jednání bankovních orgánů stíhá soudem jako přečin.
b) Nevyrozumění nebo opožděné vyrozumění vládního komisaře u akciové banky o obsahu kontrolní zprávy předložené dozorčí radě a o případných k ní připomínkách anebo nevyhovění jeho žádosti, aby mu byla dána veškerá vysvětlení a opis kontrolní zprávy s připomínkami (§ 16).
c) Nevyhovění žádosti revisního a důvěrnického společenstva, aby mu členský ústav předložil výkaz o aktivech a pasivech ke zjištění solventnosti a likvidnosti (§ 28, odst. 2. ) a
d) nevyhovění žádosti řečeného revisního oddělení, aby mu reeskontní místo sdělilo rozsah použitého eskontního a reeskontního úvěru členů revisního a důvěrnického společenstva a jejich dlužníků aneb nevyhovění žádosti téhož oddělení, aby mu peněžní ústav potvrdil správnost salda uložených přebytků člena uvedeného společenstva (§ 28, odst. 3. ).
V odst. 2. jest skutková podstata tam uvedeného správního přestupku podrobně rozvedena a proto nepotřebuje bližšího výkladu.
Podstatnou novotu znamená ustanovení odst. 3., které vyplňuje citelnou mezeru v platném revisním právu tím, že umožňuje vynutiti na odpovědných orgánech jakéhokoli peněžního ústavu, podléhajícího povinné revisi, aby odstranili závady, jež byly příslušným revisním orgánem vytknuty. Takovým revisním orgánem jest pro akciové banky a peněžní společnosti s r. o. revisní a důvěrnické společenstvo (§ 18 zákona č. 239/1924 Sb. z. a n. ), pro spořitelny svaz spořitelen (§ 24 zák. č. 302/1920 Sb. z. a n. ), pro okresní záložny hospodářské jest tímto orgánem okresní výbor a zemský výbor, po případě svaz okresních záložen hospodářských (§§ 38, 42 a 37 zák. č. 128/1924 Sb. z. a n. ), pro záložny družstevní a pro úvěrní společenstva (družstva) revisní svaz, jehož jsou členy, nebo soudní revisor anebo zem-
ský výbor (§§ 2 a 4 zák. č. 133/1903 ř. z., zák. č. 210/1919 a zák. č. 130/1926 Sb. z. a n. ) a konečně pro spolkové záložny buď revisní svaz nebo revisor zemským úřadem ustanovený (§ 2 již cit. zák. č. 133/1903 ř. z. ).
K § 30 b:
K tomuto ustanovení, které zevrubně rozvádí skutkovou podstatu správního přestupku, záležejícího v porušení předpisu §u 26, odst. 5. (ve znění čl. XXXI), sluší poznamenati, že výrazem "peněžního podniku vůbec" naráží se na peněžní podniky jednotlivců, veřejných obchodních společností a společností komanditních, jež má na zřeteli čl. LI.
Hledíc k ustanovením v odst. 2. dovolaným, bude i zde možno ukládati opětovně pokutu, dokud se nezjedná stav odpovídající napřed zmíněnému ustanovení zákona.
K §u 30 c:
Osnova tu zjednává průchod spravedlivé zásadě, že orgánové drobných lidových peněžních ústavů, obstarávající funkce v těchto ústavech zpravidla zdarma anebo nejvýš za nepatrnou odměnu a nemající obyčejně odborného vzdělání, nemohou býti za své delikty stejně přísně trestáni jako dobře placem a ve věcech peněžnictví důkladně obeznalí funkcionáři velkých ústavů.
Jako rozlišovací známku mezi oběma kategoriemi peněžních ústavů stanoví osnova počet stálých úřednických sil; pro výklad, koho dlužno pokládati za takovou a nikoli jen k podružným práčem přivzatou sílu, vhodně poslouží zákon č. 20/1910 ř. z. o obchodních pomocnících a zákon č. 26/1929 Sb. z. a n., o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách.
Tím, že trestající úřad má mírněji posuzovati orgány ústavů, které mají nejvýš čtyři úředníky, jistě se v nejvyšší možné míře vyhovuje požadavku, aby pohrůžka příliš přísnými tresty neodrazovala od nezištné obětavé práce pro myšlenku solidarity.
V této intenci stanoví dále § 35d), odst. 1., že při ukládání trestu má úřad i tam, kde to tento zákon výslovně neustanovuje, přihlédnouti k odborné způsobilosti vinní-
kově. O tom stala se již zmínka v úvodu k odůvodnění čl. XXXIII.
K §u 31:
Ustanovení § 31, odst. 1., 2. a 4. dosavadního zákona se zrušují a nahrazují novými předpisy §§ 32, 35 a 35f). Naproti tomu zachovává osnova nezměněně v platnosti § 31, odst. 3. dosavadního zákona o trestnosti vědomého klamání veřejnosti lepším vyličováním hospodářského stavu ústavu, než jaký jest ve skutečnosti. Obdobné ustanovení nalézáme již v § 123 zákona č. 58/1906 ř. z. o společnostech s ručením obmezeným (platného i na Slovensku i Podkarpatské Rusi podle zák. č. 271/1920 Sb. z. a n. ). Hledíc ke všeobecným napřed uvedeným vývodům rozšiřuje osnova toto ustanovení na všechny peněžní ústavy a trestní odpovědnost také na vedoucí úředníky ústavu. Tím se zároveň odstraňuje nejasnost spočívající v tom, že § 31 dosavadního zákona mluvil o společnostech, aniž blíže vymezil, o jaké společnosti jde.
V poměru k § 123 zákona č. 58/1906 ř. z. jeví se toto ustanovení, pokud jde o společnosti s obmezeným ručením, provozující bankovní a peněžní obchody, a o činy, jimiž se budí víra v lepší stav ústavu, než tomu skutečně jest, specielním ustanovením přísnějším, jehož sluší užíti podle § 125 zákona č. 58/1906 ř. z.
K §u 32:
Ustanovení § 32 dosavadního zákona stalo se - jak již se stala napřed o tom zmínka - zbytečným proto, že přednosta revisního oddělení, jeho náměstek, ostatní revisoři a revisnímu oddělení přidělené pomocné síly, podléhají služebnímu řádu, vydanému ministerstvem financí podle obdoby ustanovení pro státní zaměstnance podobných kategorií, a pokud jde o výkon jejich služby, požívají stejné ochrany a jsou stejně trestně odpovědni, jako úředníci státní. Platí tedy pro ně - nehledíc ke zvláštnímu ustanovení §u 31 zákona o nekalé soutěži - všeobecná ustanovení trestních zákonů, jak jsou podrobně rozveden. " v odůvodnění čl. XXXI a opakována ve všeobecném výkladu k trestním ustanovením.
Naproti tomu byl do odst. 1. tohoto paragrafu nyní pojat trestný čin, obsažený
v § 33 dosavadního zákona a spočívající v znemožňování, ztěžování nebo rušení zákonem předepsané revise peněžního ústavu. Skutková podstata byla i tedy tu rozšířena na všechny peněžní ústavy podléhající zákonem předepsané, povinné revisi. Aby bylo zamezeno svévolné trestní stíhání, vyžaduje osnova k trestnosti činu úmyslnost. Hledíc k tomuto zúžení skutkové podstaty a k významu činu, kvalifikuje jej osnova jako přestupek trestný soudem (dříve to byl přestupek správní). Trest jest stejný jako při obdobném přestupku zákona o přímých daních (§ 200 zák. č. 76/1927 Sb. z. a n. ).
V odst. 2. postihuje osnova uvádění vědomě nesprávných údajů nebo vědomé zamlčování údajů ve výkazech, které peněžní ústavy jsou na vyzvání povinny podávati měsíčně Národní bance československé (§ l, odst. 6), dále ve výkazech, které akciové banky mají podle poslední věty § 9, odst. 4. předkládati ministerstvu financí, a konečně ve zprávách a výkazech, které jest oprávněno požadovati podle § 28, odst. 2. a 3. revisní oddělení revisního a důvěrnického společenstva, účelem této skutkové podstaty jest zabezpečiti, aby evidence, jíž uvedené zprávy a výkazy slouží, spočívala na správném podkladě. Proto jest tu trestnost omezena na nesprávnosti a zamlčování, týkající se podstatných údajů, t. j. takových údajů, které uvedené evidenci slouží za podklad. Uvádění vědomě nesprávných údajů nebo zamlčování údajů ve čtvrtletních výkazech a ročních uzávěrkách (§ 9, odst. 4) jest postiženo přísnější sankcí § 31, arci za předpokladu, že se tím budí víra v lepší stav ústavu, než tomu skutečně jest. Jak již důvodová zpráva k zákonu č. 239/1924 Sb. z. a n. zdůraznila, nebylo by stanovení trestní sankce na líčení horšího stavu ústavu, než jaký ve skutečnosti jest, na místě, poněvadž takovým líčením může býti poškozen toliko berní erár, avšak ten jest proti takovému poškození dostatečně chráněn trestními ustanoveními daňovými a poplatkovými, resp. důchodkového trestního práva.
K §u 33:
Vedle jiných povinností mají orgánové a zaměstnanci peněžních ústavu též povinnost mlčenlivosti.
Porušení této povinnosti - které bylo ostatně trestné již podle § 31 platného zákona - kvalifikuje osnova jako přestupek. Po stránce objektivní vyžaduje se, aby byla vyjevena věc, která podle své objektivní povahy - nikoliv snad již podle mínění banky - má zůstati utajena, a aby šlo o takovou věc, jejíž vyjevení jest s to vzbuditi nedůvěru v ústav, příměti jeho zákazníky k rozvázání obchodního spojení nebo způsobiti vybírání vkladů u něho uložených. Po stránce subjektivní vyžaduje se, aby pachatel byl si vědom toho, že jde o věc, která podle své povahy má zůstati utajena, a aby si byl vědom také toho, že vyjevením této věci mohou býti přivoděny těžké následky, o nichž byla právě řeč. Trestnost omezuje se tu jen na osoby, které jako orgánové nebo zaměstnanci ústavu mají povinnost zachovati o takových věcech mlčení. Při tom se nerozlišuje, zda viník v době činu náležel ještě k orgánům nebo zaměstnancům ústavu čili nic. Rozhodným jest toliko, že se o věci dověděl jako člen správního nebo dozorčího orgánu, zmocněnec, vedoucí úředník, zaměstnanec nebo likvidátor ústavu.
Podobně jako při porušení úředního tajemství (§ 5 zák. č. 178/1924 Sb. z. a n. ) má býti i tu důvodem beztrestnosti, že pachatel porušil mlčelivost, plně povinnost, kterou mu ukládá zákon (na př. povinnost svědeckou), nebo byv zproštěn povinnosti zachovati mlčení anebo v podání k úřadu, aby byla zjednána náprava. K těmto důvodům beztrestnosti připojila osnova ještě další, t. j., že pachatel porušil mlčelivost, plně povinnosti svého úřadu, na př. vůči jiným orgánům ústavu neb, že tak učinil uplatňuje své právo, na př. v civilním sporu proti ústavu a pod.
K §u 34:
Vydávání vkladních knížek nebo vkladních listů bez skutečného vkladu, jest podle čl. XIII výslovně zakázáno z důvodů, které tam byly uvedeny. Ježto jde o čin vážnějšího významu, kvalifikuje osnova trestný čin vztahující se k překročení tohoto zákazu jako přečin. Zvláštní přechodné ustanovení obsahuje osnova ve čl. XLIV, odst. 1., který se vykládá u napřed cit. čl. XIII.