K §u 35:

Trestní ustanovení §u 35 týkají se toliko akciových bank. Jimi se doplňují a zostřují trestní sankce obsažené v §u 31, odst. 1. dosavadního zákona. Vedle sjednávání anebo zprostředkování obchodů zakázaných podle §u 7 má býti postiženo též sjednávání aneb zprostředkování obchodů nebo poskytování úvěru bez předchozího výslovného schválení dozorčí rady, jehož jest podle §u 8 nebo podle jednacího řádu banky k tomu potřebí. Tohoto rozšíření skutkové podstaty a zostření trestních sankcí bylo potřebí proto, že obchody, které jsou tu zakázány nebo které smějí býti sjednávány neb zprostředkovány jen s výslovným předchozím schválením dozorčí rady, jsou s to samy o sobě vzbuditi pochybnosti o správném vedení ústavu. Přihlížejíc však k tomu, že někdy pro neodkladnost obchodu není možno vyžádati si předchozí výslovné schválení dozorčí rady, stanoví osnova jako podmínku trestnosti, že vinník přestoupil zákaz, ačkoliv si takové schválení mohl včas opatřiti. Podle okolností případu bude pak posouditi, zda sjednání neb zprostředkování určitého obchodu sneslo odkladu až do schválení dozorčí rady.

Po stránce subjektivní vyžaduje osnova, stejně jako dosavadní zákon, aby přestoupení zákazu bylo vědomé. Pouhá nedbalost k trestnosti nestačí.

Trestní odpovědnost za přestoupení zákazu ukládá osnova toliko členům správního orgánu akciové banky (tedy představenstvu nebo správnímu výboru), jejímu zmocněnci, vedoucímu úředníku neb likvidátoru; jiným osobám toliko tehdy, jestliže při obcházení zákazu vědomě pomáhaly. Členům dozorčího orgánu akciové banky (dozorčí rady nebo dozorčího výboru) a přednostovi (náměstku) jejího kontrolního oddělení ukládá se trestní odpovědnost toliko tehdy, když vědomě opominou postarati se o to, aby zákazy shora uvedené nebyly přestupovány.

Základní trestní sazba, stanovená na tento přečin, byla převzata z platného zákona. Pro případ, že činem byla způsobena bance škoda, stanovena trestní sazba vyšší. Upozorniti konečně třeba na podpůrnou trestnost pouhého přestoupení zákazu jako přestupku správního podle § 30 a, odst. 1. osnovy.

K §u 35 a:

Ustanovení tohoto paragrafu vztahují se na všechny peněžní ústavy.

Stanoví se tu trestní odpovědnost určitých správních orgánů, t. j. členů představenstva, správního výboru, zmocněnců, vedoucích úředníků a likvidátorů peněžního ústavu za to, že poruší povinnost spravovati ústav a vlastní jmění ústavu i jmění ústavu svěřené anebo provozovati obchody ústavu s péčí řádného kupce a podle zvláštních předpisů pro ně platných, jakož i odpovědnost dozorčích orgánů ústavu, t. j. dozorčí rady nebo dozorčího výboru, jakož i přednosty (náměstka) kontrolního oddělení akciové banky, za to, že opominou dohlížeti s péčí řádného kupce a podle zvláštních předpisů pro ně platných na správu ústavu, správu vlastního jmění ústavu i jmění ústavu svěřeného a na provozování obchodů ústavu.

Dosavadní trestní ustanovení nepostihuje dostatečně lehkomyslné vedení peněžních ústavů. Nehledíc k případům přímých zpronevěr, podvodů nebo zvláštních trestných činů podle tohoto zákona nebo podle zákona č. 241/1924 Sb. z. a n. o povinnostech bankéřů při úschově cenných papírů, bývá trestní stíhání umožněno teprve tehdy, když došlo k neschopnosti ústavu platiti (§ 486 tr. z., § 416 uh. tr. z. ). Nepřiměřené výdaje, lehkomyslné poskytování úvěru, odvážné obchody a podob. jsou trestný jen jako příčiny neschopnosti platiti. Tato neschopnost zůstává však stále objektivním základním znakem skutkových podstat. Zabezpečení zdravého úvěrového hospodářství jako předpokladu obecné důvěry v úvěrové hospodářství však vyžaduje, aby trestní hrozby nebyly činěny závislými na tom, že k žalostnému výsledku lehkomyslného hospodaření, totiž k neschopnosti platiti, již došlo, nýbrž, aby takové hospodaření bylo trestné i tehdy, když takový žalostný výsledek hrozí.

Osnova vyžaduje k trestnosti, aby povinnost byla porušena vědomě nebo z h r ubé nedbalosti, a žádá kromě toho,, aby porušení povinnosti orgány správními, ať již k němu došlo jedním činem nebo déle trvající činností, dostoupilo takového stupně, že jím může býti přivedeno nebo zvýšeno nebezpečí, že ústav nebude schopen platiti. Pojem neschopnosti platiti je judikaturou nejvyššího soudu ustálen.

Nerozumí se jím pouhé váznutí platů, nýbrž takový stav, v němž dlužník není s to všechny své věřitele v době odpovídající zásadám poctivého hospodaření úplně uspokojiti, při čemž přiměřenost této doby posuzuje se podle pravidel řádného hospodařeni s přihlédnutím ke zvláštním hospodářským poměrům dlužníka. Neschopným platiti proto není, kdo se nalézá sice ve stavu přechodné nemožnosti zaplatiti své dluhy, může však spolehlivě počítati s novou možností dostáti svým závazkům v poměrně nedaleké budoucnosti. Tímto objektivním a subjektivním omezením jest vyloučeno nebezpečí, že by mohla býti ohrožena pružnost, jaké jest v obchodě nezbytně potřebí.

Stejně trestní jako členové uvedených orgánů správních, jsou též dozorčí orgánové, kteří porušením své povinnosti spoluzaviní nebezpečí, že ústav nebude schopen platiti. Hledíc k vlastnímu úkolu dozorčích orgánů a k vyšší jejich odpovědnosti, postihuje však osnova i takové porušení povinnosti, při němž k uvedenému nebezpečí nedošlo. V tomto případě kvalifikuje však čin jako přestupek, jehož trest jest odstupňován podle toho, zda ústavu byla způsobena škoda Čili nic.

K §u 35 b:

Zvláště těžkým jeví se porušení povinností, o nichž jedná § 35 a), tehdy, když jím pachatel úmyslně způsobí škodu nebo se úmyslně obohatí na újmu ústavu, vkladatelů nebo jiných zákazníků. Toliko trestní zákon platný na Slovensku a v Podkarpatské Rusi postihuje trestem i takovou nevěrnou správu (sr. §§ 361 a násl. slov. trest. zák. ). Osnova snaží se tento nedostatek odstraniti aspoň pokud jde o nevěrnou správu peněžních ústavů. Tresty přizpůsobeny jsou právu platnému na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Také peněžitá hranice rozhodná pro kvalifikaci činu jako zločinu přizpůsobena je obdobné hranici u jiných majetkových deliktů.

K §ům 35 c) a d):

Již ve všeobecných vývodech stala se zmínka o tom, že osnova přihlíží k ústavům lidového peněžnictví tím, že stanoví pro ně odchylné tresty. Podobně jako v §u 30 c) stanoví se odchylky pro tyto ústavy také při činech soudně trestných v §u 35 c).

Tyto odchylky spočívají jednak v podstatném snížení trestních sazeb peněžitých trestů u činů uvedených v §§ 31, 34, 35 a) a § 35 b), jednak v tom, že s výjimkou zvláště těžkého trestného činu uvedeného v §u 35 b), lze všechny soudně trestné činy podle tohoto zákona, pokud byly spáchány v ústavech lidového peněžnictví, trestati toliko trestem peněžitým.

Kromě toho podává osnova v §u 35d), odst. 1. ještě všeobecnou zásadu pro ukládání trestů, jíž se rovněž poskytuje -možnost přihlížeti dostatečnou měrou k nejrůznějším okolnostem případu.

Ustanovení §u 35d), odst. 2. má za účel zvýšiti všeobecné preventivní účinky trestních hrozeb tohoto zákona. Svůj vzor má v podobném ustanovení lichevní novely č. 80/1924 Sb. z. a n.

Odst. 3. bylo možno omeziti na peněžité tresty ukládané soudy, ježto pokuty ukládané úřady správními připadají státu již podle všeobecného ustanovení čl. 11 zákona č. 125/1927 Sb. z. a n.

Odst. 4. chce vyloučiti, aby placení peněžitých trestů a pokut bylo přesouváno na ústav, v němž se vinník trestného činu dopustil, stávalo se tak částí obchodního risika a postihovalo na konec zákazníky ústavu, k jichž ochraně se nová trestní ustanovení vydávají. Přestoupení tohoto zákazu jest trestné jako přestupek správní podle § 30a, odst. 1.

Naproti tomu bylo možno vynechati § 34 dosavadního zákona, ježto ukládání náhradního trestu na svobodě za nedobytný trest peněžitý jest nyní upraveno jednotně pro všechny soudně trestné činy v §u 8 zákona č. 31/1929 Sb. z. a n.

K §u 35e):

Plní-li peněžní ústavy důležitou veřejnou funkci, nutno žádati, aby stejně jako jest tomu u jiných veřejných činitelů byli k funkci orgánů a význačnějších zaměstnanců ústavu povoláváni toliko lidé způsobilí, a to především mravně. Proto vylučuje osnova z těchto funkcí a úřadů u peněžních ústavů osoby, které byly odsouzeny pro trestné činy, související přímo s nedostatkem mravní neb odborné způsobilosti k zastávání určitých funkcí neb úřadů v peněžním ústavě. Trestními sankcemi § 30a), odst. 2., č. 1. a 2. jest postaráno o to, aby

takové nezpůsobilé osoby nebyly k funkcím a úřadům tu uvedeným povolávány.

K §u 35 f:

Ustanovení odst. 1. jest nutné z důvodů unifikačních, ježto podle trestního zákona platného v zemích Slovenské a Podkarpatoruské jest pokus přečinů trestný toliko tehdy, když to zákon výslovně stanoví.

Stanovení jednotné a delší promlčecí doby v odst. 2. navazuje na podobné ustanoveni zákona č. 7/1924 Sb. z. a n. a souvisí i tu se zvláštní povahou těchto trestních činů, které obyčejně vycházejí najevo teprve po delší době.

Ke čl. XXXIV:

V § 36 zákona č. 239/1924 Sb. z. a n. jest dosud obsažena jen definice představenstva akciové banky a společnosti s ručením obmezeným.

Osnova tvoří z tohoto ustanovení, které nevyžaduje žádné změny, odst. 1. a připojuje nové tři odstavce, do nichž soustřeďuje výklad čtyř, v předešlém textu častěji uváděných výrazů: člena představenstva se služební smlouvou, vedoucího úředníka, příbuzného a švakra.

Pro vymezení pojmu "vedoucí úředník" v odst. 3. bylo východiskem dosavadní ustanovení § 17, odst. 4. napřed cit. zákona, které pod tento výraz zahrnuje úředníky, kterým bylo svěřeno vedení banky, pobočného závodu nebo jednotlivých oddělení zřízených podle jednacího řádu. Tuto definici rozšiřuje osnova dvojím směrem. Především, přihlížejíc k obsahu prokury jako zmocnění ke všem druhům soudních i mimosoudních úkonů a právních jednáni, která s sebou přináší provozování obchodní živnosti (čl. 42 obch. zák. ), pokládá osnova žádoucím, aby zvláštní povinnosti, jež se ukládají vedoucím úředníkům, postihovaly též všechny prokuristy bez rozdílu, zdali dosavadní pojmové znaky (přednostenství banky, pobočného závodu nebo jednotlivého oddělení banky, zejména oddělení kontrolního) se u nich vyskytují, čili nic. Další, a to velmi

podstatná odchylka záleží v tom, že definice vedoucích úředníků se podává tak, aby se hodila nejen v příčině akciových bank, nýbrž i všech ostatních typů peněžních ústavů; tato odchylka jest nutná nejen vzhledem k trestním ustanovením části třetí osnovy, kde na různých místech se ukládá trestní odpovědnost vedoucím úředníkům peněžních ústavů vůbec, nýbrž také vzhledem k části čtvrté, která obsahuje četná zvláštní ustanovení o vedoucích úřednících, uplatnitelná podle čl. XLVII na takové úředníky všech skupin peněžních ústavů.

Aby nebylo možno obcházeti právě řečené předpisy tím, že by se tvořila zvláštní skupina bankovních funkcionářů, kteří by sice ve skutečnosti byli vedoucími úředníky, formálně však by se skrývali pod rouškou členství v představenstvu, podává osnova v odst. 2. definici "členů představenstva se služební smlouvou" (běžně zvaných "stále úřadujícími členy správní rady"), které určuje negativně vůči okruhu členů představenstva, kteří jsou pojmově kdykoliv odvolatelní (čl. 227 obch. zák.; § 183 býv. uh. obch. zák. ) a ve svých požitcích jsou odkázáni podle stanov jen na obvyklé presenční známky, tantiémy a v některých případech na zvláštní odměny, jež jim rok od roku valná hromada přiznává za zvláštní výkony provedené v zájmu banky. Poznamenati sluší, že podle podané tu definice členů představenstva se služební smlouvou mají k této kategorii vždy náležeti zaměstnanci banky vstoupivší do představenstva po svém pensionování, jimž banka vyplácí ze svých prostředků odpočivné nebo zaopatřovací požitky; pro toto řešení rozhodla opět úvaha, že jinak bylo by lze obcházeti zákon, tak, že vlivný činitel zjednal by si právní postavení člena představenstva bez služební smlouvy, ale s pevnými požitky krátkou aktivní službou s nárokem na značné výslužné.

O d s t. 4. v určení stupně příbuzenství a švakrovství, který podle různých ustanovení má podle zákona význam, přidržuje se dosavadního ustanovení § 11, odst. 3. častěji cit. zákona č. 239/1924 Sb. z. a n.

Příloha k výkladu části třetí osnovy.

Zákon ze dne 10. října 1924, č. 239 Sb. z. a n.,

o vkladních knížkách (listech), akciových bankách a o revisi bankovních ústavů.

(Celkové znění se změnami a doplňky podle části třetí osnovy. )*)

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

část I.

O vkladních knížkách (listech) a správě vkladů.

§ 1.

(1) Vkladní knížky (listy) vydávati smějí jen osoby uvedené v §u 2 tohoto zákona.

(2) Vkladní knížkou (listem) podle tohoto zákona jest stvrzenka o peněžním vkladu, která jest zařízena tak, aby vykazovala stav (saldo) vkladu po vyznačení změny v jeho výši. Vydávati vkladní knížky (listy) bez skutečného vkladu jest zakázáno.

(3) Ve příčině právní povahy vkladní knížky (vkladního listu), vázáni vkladu, umoření vkladní knížky (vkladního listu), zúročení a promlčení vkladu platí obdobně ustanovení §§ 10 až 12 zák. ze dne 14. dubna 1920, čís. 302 Sb. z. a n., kterým se upravují právní poměry spořitelen.

(4) Ustanovení zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 302 Sb. z. a n., o výhradném právu spořitelen používati pro vkladní knížku označení "spořitelní knížka" a ustanovení k němu se vztahující zůstávají nedotčena.

(6) V záhlaví vkladní knížky (listu) musí býti zřetelně vyznačeny plná úroková sazba, sazby veškerých srážek a z toho vyplývající čistá sazba úroková; změny uvedených sazeb musí býti při nejbližším předložení vkladní knížky (listu) stejně vyznačeny zároveň se dnem, od kterého platí. Jest zakázáno, aby vydatel vkladní knížky (listu) hradil srážky zákony předepsané ze svého.

Poznámka: Ležatým tiskem jsou vyznačena ustanovení, jež zůstala beze změny.

(6) Peněžní ústavy, jež Národní banka československá k tomu vyzve, jsou povinny zasílati jí měsíční výkazy úhrnného stavu vkladů podle jejich druhů (na vkladní knížky nebo listy, na pokladniční poukázky a v běžném účtu) a úhrnného stavu dlužníků.

§ 2.

(1) Vedle spořitelen ve smyslu zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 302 Sb. z. a n., i spořitelen, uvedených v § 33, odst. 3. téhož zákona, jsou oprávněny vydávati vkladní knížky (listy):

a) záložny utvořené z fondů kontribučenských a berních, pokud jsou pod veřejným dozorem;

b) za podmínek v odst. 2. a 3. uvedených záložny, zřízené podle spolkového zákona ze dne 26. listopadu 1852, č. 253 ř. z. (záložny spolkové), dále úvěrní společenstva (družstva), t. j. společenstva (družstva), která podle svých stanov provozují výlučně neb z převážné části úvěrní obchody, zřízená buď podle zákona o výdělkových a hospodářských společenstvech ze dne 9. dubna 1873, č. 70 ř. z., nebo podle zák. čl. XXXVII/1875 o obchodním zákonu anebo podle zák. čl. XXIII/1898 o hospodářských a živnostenských družstvech úvěrních, a konečně svazy (ústředí) společenstev (družstev), které jsou úvěrními společenstvy, byť by po případě zároveň i vykonávaly podle platných zákonů revise přičleněných společenstev;

c) zemské úvěrní ústavy oprávněné k tomu podle svých stanov a

d) za podmínek § 3 společnosti akciové a společnosti s ručením obmezeným provozující bankovní a peněžní obchody.

(2) Ústavy v odst. 1. pod b) uvedené, vyjma záložny spolkové, jsou oprávněny vydávati vkladní knížky (listy),

1. jsou-li pod dozorem svazu (ústředí) zmocněného podle platných zákonů k jejich revisi (revisního svazu); u svazů (ústředí) těchto ústavů může dozor svazový nahrazen býti dozorem zemského výboru podle § 14 zákona ze dne 10. června 1903, č. 133 ř. z., o revisi výdělkových a hospodářských společenstev a jiných spolků;

2. náleží-li kromě toho podle stanov, zapsaných ve společenstevním (obchodním) rejstříku, k předmětu jejich podnikání přijímání vkladů na vkladní knížky (listy). Stanovy aneb změny stanov, tento předmět podnikání připouštějící, lze zapsati ve společenstevním (obchodním) rejstříku jen tehdy, prokáže-li se soudu, že počet přihlášených členů Činí alespoň 20, jde-li o společenstvo (družstvo) s ručením neobmezeným, a alespoň 50, jde-li o společenstvo (družstvo) s ručením obmezeným, jichž plně a hotově splacené závodní podíly kromě zápisného ve výši alespoň 10% těchto podílů činí u společenstev (družstev) s ručením neobmezeným úhrnem alespoň 3. 000 Kč a u ostatních alespoň 30. 000 Kč. Dále jest prokázati prohlášením svazu (ústředí), vyhovujícího ustanovení pod 1., že společenstvo jest jeho členem, aneb že bude jím za člena přijato, jakmile se zřídí; u svazu (ústředí) jest potřebí prohlášení některého revisního svazu neb zemského výboru, že svaz (ústředí) jest podroben jeho dozoru.

(3) Záložny spolkové smí vydávati vkladní knížky (listy), vyhovují-li podmínce, uvedené v odst. 2. pod 1., spočívají-li podle svých stanov na vzájemnosti a připouštějí-li jejich stanovy tyto vkladové obchody.

§3.

(1) Společnosti akciové a společnosti s ručením obmezeným jsou oprávněny vydávati vkladní knížky (listy) jen s povolením ministerstva financí v dohodě s ministrestvem vnitra.

(2) Společnostem (pdst. 1. ), které takové povolení dosud nemají, může je ministerstvo financí uděliti,

a) mají-li hlavní sídlo v tuzemsku,

b) trvají-li alespoň 3 léta,

c) vykazují-li v poslední řádně schválené bilanci akciový (kmenový) kapitál alespoň 10, 000. 000 Kč a reservy určené na ztráty alespoň ve výši 15 % tohoto kapitálu,

d) prokáží-li potvrzením revisního odděleni revisního a důvěrnického společenstva (§ 18), že bankovní a peněžní obchody úspěšně provozovaly po uvedenou dobu nepřetržitě a že akciový (kmenový) kapitál a na ztráty určené řešeny jak je bilance vykazuje, jsou úplně uhrazeny.

(3) Ustanovení odst 2. platí obdobně, Žádá-li znovu o povolení společnost, které bylo oprávnění vydávati vkladní knížky (listy) odňato (§4).

(4) Každý člen představenstva společnosti, která přijímá vklady na vkladní knížky (listy), a vedoucí úředník představenstvu bezprostředně podřízený ručí bez újmy povinnosti k náhradě zaviněné škody za tyto vklady ve výši 1/4% ve stanovách vykázaného akciového (kmenového) kapitálu společnosti, nejméně však penízem 50. 000 Kč; ručení nezanikne vystoupením z představenstva nebo ze služeb banky. Ručení nelze uplatňovati proti osobám, za jejichž úřadování nenastaly skutečnosti, které přivodily nebo zhoršily stav společnosti naznačený v odst. 6. Nedobude-li se uplatněním ručení alespoň peníze činícího 3% akciového (kmenového) kapitálu ve stanovách vykázaného, rozvrhne se zbytek na všechny podle předešlých ustanovení zavázané osoby, které jsou schopné plně zaplatiti, rovným dílem.

(5) Jestliže společnost přijala vklady na vkladní knížky (listy), ač k tomu nebyla vůbec oprávněna, anebo poté, co jí bylo oprávnění k tomu odňato (§ 4), ručí nadto za veškeré vklady takto neprávem přijaté všechny osoby, jež v té době byly členy představenstva nebo vedoucími úředníky jemu bezprostředně podřízenými, rukou společnou a nerozdílnou.

(6) Ručení podle odst. 4. a 5. lze uplatňovati:

a) prohlásí-li se na jmění společnosti konkurs,

b) zahájí-li se u ní řízení vyrovnací,

c) je-li podle revisní zprávy (§ 29, odst. 1. a 3. ) splnění závazků společnosti ze vkladních knížek (listů) ohroženo.

(7) žaloba přísluší v případě odst. 6. pod a) správci konkursní podstaty, jinak příslušnému orgánu společnosti nebo v zastoupení společnosti revisnímu oddělení revisního a důvěrnického společenstva (§ 18). Toto revisní oddělení může kdykoli vstoupiti do sporu zahájeného příslušným orgánem společnosti a toliko s jeho schválením smí orgán společnosti uzavříti ve sporu smír, upustiti od podané žaloby, vzdáti se žalobního nároku a ujednati klid řízení delší než 3 měsíce.

(8) Prostředky, jichž bylo nabyto podle ustanovení předešlých odstavců, tvoří v řízení konkursním a vyrovnacím a při likvidaci společnosti oddělenou podstatu ku přednostnímu stejnoměrnému uspokojení nároků ze vkladů na vkladní knížky (listy); jinak připadnou společnosti.

§ 4.

(1) Oprávnění podle § 3 vydávati vkladní knížky (listy) může býti společnosti ministerstvem financí v dohodě s ministerstvem vnitra odňato,

a) neodstraní-li společnost včas závad, jež odstraniti bylo jí pravoplatným nálezem podle § 29 uloženo,

b) přestoupí-li zákaz vyslovený v § l, odst. 2.,

c) nevyhoví-li povinnosti uložené v § 13, odst. 1.,

d) nařídí-li se pro ni příročí,

e) objeví-li se při sestavování výkazu stavu (§ 9, odst. 4. ) neb roční účetní závěrky anebo z revisní zprávy (§ 29, odst. 1. a 3. ), že společnost utrpěla celkem ztrátu, která snižuje reservy na ztráty určené pod 15% akciového (kmenového) kapitálu ve stanovách vykázaného.

Odnětí oprávnění vydávati vkladní knížky (listy) budiž představenstvem uvedeno ve známost vývěskou na pokladnách společnosti.

(2) Z důvodu,, uvedeného v odst. 1. pod e), nelze oprávnění vydávati vkladní knížky (listy) zpravidla odníti, složí-li osoby, uvedené v § 3, odst. 4., do 2 měsíců ode dne sestavení dotčeného výkazu stavu nebo dotčené roční účetní závěrky aneb ode dne sdělení obsahu revisní zprávy (§ 29, odst. 1. ) z vlastních prostředků jistotu podle odst. 3. a oznámí-li to v téže lhůtě ministerstvu financí. Věnovací prohlášení, jimiž se taková jistota zřizuje, jsou poplatků a kolků prosta.

(3) Jistotu podle odst. 2. složiti jest v cenných papírech sirotčí jistoty na burse znamenaných v kursovní hodnotě podle posledního kursu přede dnem složení, která, když se reservy na ztráty určené snížily pod 10%, činí alespoň 5% akciového (kmenového) kapitálu ve stanovách vykázaného, při menším pak snížení takových reserv rovná se alespoň penízi, jehož jest po-

třebí k jejich doplnění na 15%. Tyto cenné papíry musejí býti i s věnovacím prohlášením uschovány odděleně od ostatního jmění společnosti pod spoluzávěrou vládního komisaře a zajišťují splnění závazků z ručení podle § 3.

(1) Kdo přestal býti členem představenstva neb vedoucím úředníkem představenstvu bezprostředně podřízeným, má nárok na uvolnění cenných papírů ze závěry podle odst. 3. jen v míře, v jaké ke složení jistoty přispěl, a teprve po třech letech poté, kdy valná hromada společnosti platně schválila poslední účetní závěrku za správní období, v němž ještě takový úřad zastával; byť by řečená lhůta prošla, lze požadované uvolnění jistoty odepříti, dokud se pravoplatně nerozhodne, že uplatněné ručení podle § 3 dotčenou osobu nepostihuje. Celou jistotu lze ze závěry propustiti jen se svolením ministerstva financí, jež je udělí, podá-li se potvrzením revisního oddělení revisního a důvěrnického společenstva (§ 18) průkaz, že na ztráty určené reservy společnosti opět dostoupily alespoň výše uvedené v odst. 1. pod e).

(5) Výhoda daná v odst. 2. zanikne, jestliže jistota, uvolněná částečně podle odst. 4., věty prní, nedoplní se na původní výši do dvou měsíců ode dne uvolnění dotčených cenných papírů ze závěry.

(6) Bylo-li oprávnění vydávati vkladní knížky (listy) odňato, jest zakázáno vydávati nové vkladní knížky (listy) nebo přijímati nové vklady na vkladní knížky (listy) již vydané.

§ 5.

(1) Peněžní ústavy, uvedené v §u 2, lit. a) až c), a peněžní ústavy oprávněné podle §u 3 k vydávání vkladních knížek (listů), smějí své pokladniční přebytky ukládati v tuzemsku u ústavů státních a zemských a kromě toho u ústavů, které jsou oprávněny k vydávání vkladních knížek (listů). Ústavy uvedené v §u 2, lit. b), mohou své pokladniční přebytky ukládati též u svých svazů (ústředí), spravujících přebytky přičleněných ústavů a podrobených revisi podle §u 2 nebo §u 14 zák. ze dne 10. června 1908, čís. 133 ř. z., po případe u svého ústředí zřízeného zákonem ze dne 15. dubna 1919, čís. 210 Sb. z. a n., o úpravě poměrů družstev na Slovensku.

(2) Z činnosti peněžních ústavů uvedených v §u 2, a to bez rozdílu, vydávají - li vkladní knížky (listy) čili nic, jest, bez újmy ustanovení §u 7, vyloučen obchod se zbožím, úvěrním společenstvům (družstvům) a jejich svazům (ústředím) se však dovoluje obstarávati společný nákup provozovacích potřeb pro členy.

Část II. Zvláštní ustanovení o akciových bankách.

§ 6.

(1) Akciové banky, t. j. akciové společnosti provozující bankovní a peněžní obchody, mohou býti zřizovány jen se státním povolením, jež podle volné úvahy uděluje ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem financí a zúčastněnými ministerstvy. O zřízení a obsahu společenské smlouvy (stanov) musí býti sepsána soudní neb notářská listina.

(2) Každé usnesení valné hromady akcionářů banky, které má za předmět pokračování ve společnosti, zvýšení akciového kapitálu, jeho snížení neb jinou změnu v ustanoveních společenské smlouvy (stanov), potřebuje ku své platnosti zřízení notářské neb soudní listiny jakož i státního schválení (odst. 1. ).

(3) Zrušení akciové banky splynutím s jiným peněžním ústavem může se státi jen se státním schválením (odst. 1. ).

(4) Akciová banka může býti zrušena opatřením ministerstva vnitra, učiněným v dohodě s ministerstvem financí a zúčastněnými ministerstvy, ztratí - li více než polovinu akciového kapitálu, přestupuje - li zákony neb v podstatných směrech společenskou smlouvu (stanovy), aneb nesplní - li podmínek, za kterých se jí dostalo státního povoleni.

(5) Akciové banky, ať mají hlavní sídlo zde nebo v cizině, smějí zřizovati pobočné závody (pobočky, expositury, platebny, jednatelství atp. ) jen se státním povolením. Obcházeti tento předpis zejména zřizováním samostatných peněžních ústavů, aby vykonávaly službu pobočných závodů, anebo pověřením jiného peněžního ústavu působností pobočného závodu, jest zakázáno.

§ 7. Akciovým bankám jest zakázáno:

a) Obchodovati se zbožím; dovoleny jsou toliko komisionářský velkoobchod se zbožím a surovinami na účet podniků, které jsou s bankou v obchodním spojení, a příležitostná koupě a prodej zboží neb surovin k záchraně vlastních pohledávek.

b) Sjednávati neb zprostředkovati obchody nebo převody nemovitostí se členem dozorčí rady banky, se členem představenstva se služební smlouvou, s vedoucím úředníkem (§ 36, odst. 2. a 3. ) a jiným zaměstnancem banky, ačli nejde jen o vklady neb úschovy (deposita); vládní nařízení, stanovící zásady jednacího řádu (§ 9, odst. 3. ), může připustiti i některé jiné druhy obchodů, při nichž podle jejich povahy nejde o dosažení spekulačních zisků, v zásadě však jen obchody za hotové. Ve stejném rozsahu zakázáno jest sjednávati neb zprostředkovati obchody nebo převody nemovitostí s manželkou (manželem) některé z osob napřed uvedených; s příbuzným neb se švakrem (§ 36, odst. 4. ) pak tehdy, je-li podezření, že jde o obcházení napřed vysloveného zákazu aneb o dosažení spekulačních zisků.

c) Sjednávati obchody nebo převody nemovitostí za ziskové spoluúčasti členů představenstva vůbec.

§ 8.

(1) Bez újmy ustanovení § 7 pod b) a c) nesmějí býti pod následky § 17 akciovými bankami bez předchozího výslovného schválení dozorci rady sjednávány ani zprostředkovány obchody ani převody nemovitostí se členem představenstva banky nebo se zmocněncem tohoto představenstva ani s manželkou (manželem), příbuzným neb švakrem (§ 36, odst. 4. ) některé z těchto osob aneb s příbuzným neb švakrem osob uvedených v § 7 pod b), větě první.

(2) Odst. 1. platí též o obchodech a převodech nemovitostí s podnikem, který na bance nebo na němž banka závisí, a se členy správních neb dozorčích orgánů takového podniku.

(3) Odst. 1. a 2. netýkají se přijímání vkladů a úschov (deposit) od osob a podniků tam uvedených; vládní nařízení, stanovící zásady jednacího řádu (§ 9, odst. 3. ), může připustiti další všeobecné výjimky.