dové sazby ve vkladních knížkách a jednotný postup všech peněžních ústavů u všech vkladatelů při počítání srážek z úroků, směřuje proti nekalé soutěži v obchodu vkladovém, jež se projevuje zastíráním skutečné míry úrokové, kterou nekale konkurující ústav ze vkladů vlastně poskytuje. Výslovně se předpisuje pod sankcí výše uvedenou, že srážky zákony předepsané musí býti ústavy vkladatelům čítány; v tomto směru panovala dosud nejednotnost, která vedla často k nekalé soutěži. Aby nevznikla nesprávná představa o následcích povinnosti všech peněžních ústavů účtovati na vrub vkladatelů "s r á žk y zákony předepsané", jimiž se myslí příspěvek ke Všeobecnému fondu (§ 11 zák. č. 238/1924 Sb. z. a n. ), daň rentová (§ 172 zák. č. 76/1927 Sb. z. a n. ), po případě i procentní poplatek z úroků (§ 7 zák. č. 20/1864 ř. z.; čl. XV zák č. 76/1927 Sb. z. a n. ), dlužno upozorniti, že to neznamená v jádře zatížení vkladových výnosů, neboť pro výnosovost uložených kapitálů jest především rozhodnou výše úrokové sazby.

Tím, že se dovoluje, aby ústav připisoval úroky jedinou položkou, ale ovšem podle klíče v záhlaví knížky udaného, má se docíliti úspora práce a tím žádoucí rychlejší odbavování vkladatelů.

Osnova, chtíc naráz přivoditi takovou žádoucí jednotnost úrokového výpočtu, předpisuje ve čl. XLIV, odst. 1., že dotčené nové ustanovení vztahuje se i na vkladní knížky již dříve vydané a že mu musí býti vyhověno hned při prvním předložení staré vkladní knížky, k němuž dojde za platnosti nového zákona.

Nově vsunutý odst. 6., ukládající peněžním ústavům povinnost vykazovati Národní bance československé na její výzvu měsíčně stav vkladů, má účelem podporovati tento náš cedulový ústav v plnění jeho, zákonem mu uložené péče o měnu a úvěrnictví (§ 5 zák. č. 347/1920 Sb. z. a n. ).

Ke čl. XIV:

Tento článek provádí některé změny v dosavadním právním stavu, jež mají význam jen pro záložny spolkové i družstevní (nikoli okresní hospodářské), dále pro úvěrní společenstva (též úvěrními družstvy zvaná) a konečně pro svazy (též ústředí zvané), k nimž řečené záložny a společen-

stva jsou přičleněny, jimiž jsou revidovány a u nichž zpravidla též ukládají své pokladniční přebytky.

Tyto změny obsaženy jsou v nově formulované písm. b) § u 2 zákona č. 239/1924 Sb. z. a n. a v nově připojených odst. 2. a 3. téhož paragrafu.

Odst. 1. písm. b): První změna záleží v tom, že na přání zájmových kruhů, zdůvodněné dlouholetým vývojem organisace družstevnictví, ujasňuje se sporná otázka, zdali vzhledem k § 3, odst. 2. revisního zákona č. 133/1903 ř. z. s účelem revisních svazů se snáší, provozují - li tyto svazy také úvěrní obchody jako jakékoli jiné úvěrní společenstvo; tato změna, jak též čl. XLII v odst. 1. výslovně konstatuje, obsažena jest v tomto závěrečném textu nového znění o d s t. 1. pod b): "... a konečně svazy (ústředí) společenstev (družstev), které jsou úvěrními společenstvy, byť by po případě zároveň i vykonávaly podle platných zákonů revise přičleněných společenstev".

V souvislosti s výkladem tohoto místa osnovy se upozorňuje, že z původní definice úvěrního společenstva (družstva) byla slova "i ve skutečnosti" ("... provozuje výlučně neb z převážné části úvěrní obchody... ") vypuštěna, poněvadž tento celkem zbytečný pojmový znak působí nesnáze při zápisu takových společenstev do rejstříku.

Odst. 2.: Druhá změna přichází v nově připojeném odst. 2. a její význam vynikne, pováží - li se, že podle dosavadní úpravy jest u družstevních záložen, u úvěrních společenstev a u jejich svazů jedinou podmínkou pro nabytí práva vydávati vkladní knížky, aby tyto ústavy podléhaly svazové revisi, které se v příčině svazů staví na roven revise prováděná orgány zemského výboru.

Podle ustanovení čl. XLIV, odst. 2. mají tyto dosavadní, jistě velmi mírné zásady platiti i nadále pro záložny, úvěrní společenstva a jejich svazy, které již existují a - jak tomu u nich skoro bez výjimky jest - mají již v rejstříku zapsány nebo v určené přechodné době dají si zarejstříkovati stanovy, obsahující ustanovení, že k předmětu jejich podnikání náleží též přijímání vkladů na vkladní knížky.

Zmíněné liberální zásady jsou jednou z hlavních příčin, proč zejména poslední dobou rozmnožují se peněžní ústavy ve formě družstevní takovou měrou, že to vyvolává poruchy v řádné organisaci peněžnictví a vede k povážlivému stupňování konkurenčního boje o vklady.

To majíc na zřeteli, vyslovuje osnova zásadu, že u nových záložen družstevních, úvěrních společenstev a jejich svazů, resp. i u starých takových ústavů, k jichž statutární působnosti ještě nenáleží příjem vkladů na vkladní knížky, nestačí k získání práva vydávati vkladní knížky jen trvání dozoru svazového neb jemu na roven postaveného dozoru zemského výboru, nýbrž že u nich musí býti dále splněny některé podmínky, objektivně zabezpečující jistou jejich minimální finanční mohoucnost. Tyto podmínky zajisté nejsou tak přísné, aby nepřiměřeně podvázaly národohospodářsky neškodný další vývoj peněžních" ústavů zbudovaných na principu solidarity; vždyť se požaduje u ústavů, které jsou úvěrními společenstvy s ručením neobmezeným, jako minimum 20 členů, jichž závodní podíly musejí činiti úhrnem 3. 000 Kč, kteréž číslice u ústavů ve formě společenstev s r učením obmezeným stupňují se na 30 členů a 30. 000 Kč; také další požadavek, aby kromě závodních podílů bylo splaceno ještě zápisné ve výši alespoň 10% těchto podílů, usiluje o posílení finančního základu ústavu, který nově má nabýti práva k výdeji vkladních knížek.

Dohled nad splněním uvedených podmínek svěřuje se rejstříkovému soudu, jak to také odpovídá normativnímu duchu družstevního práva.

V souvislosti s výkladem těchto nových zásad jest potřebí se zmíniti, že bylo důkladně uvažováno, zdali by nebylo vhodno postarati se dalšími podrobnými ustanoveními o to, aby bylo zajištěno stálé dodržování zásady o náležitém počtu členstva a náležité výši závodního kapitálu u řečených peněžních ústavů. Nejzpůsobilejším prostředkem k tomu cíli mohla by býti na př. zákonem vyslovená nevypověditelnost členství a závodních podílů po řadu let; osnova však od takového řešení upustila z obavy před přílišným zkomplikováním věci, dále se zřetelem na značný pokrok, který proti nynějšímu stavu značí

nová úprava, a v neposlední řadě i proto, že nastíněné legislativní řešení vnášelo by do družstevního práva novoty s jeho základními zásadami těžko slučitelné.

Odst. 3.: Pro záložny spolkové platí jiné právní organisační zásady než pro záložny družstevní. Na tuto odlišnost, která v tom záleží, že ke zřízení spolkové záložny jest potřebí zvláštního státního povolení a že záložny tohoto útvaru vedou se v patrnosti u státních administrativních úřadů (zemských úřadů) a nikoli v soudním rejstříku, béře náležitý zřetel zvláštní ustanovení dalšího, rovněž nově vsunutého odst. 3., které však sotva bude míti praktický význam, protože pro staré spolkové záložny platiti nemá (vyplývá to z čl. LIV ve spojení se čl. XLIV, odst. 2. a contr. ) a nové takové záložny se již nezřizují.

Ke čl. XV:

Dosavadní § 3 zákona č. 239/1924 Sb. z. a n., stanovící, že akciové banky a peněžní společnosti s r. o. smějí vydávati vkladní knížky jen s výslovným státním povolením, jež lze uděliti jen za jistých podmínek, obsahuje v odst. 2. až 5. nyní již nepraktická ustanovení přechodného rázu; dále cit. paragraf jest kusý v tom ohledu, že vůbec pouští se zřetele úpravu případů, kdy banka nebo peněžní společnost s r. o. znovu se uchází o takové povolení, když staré jí bylo odňato; konečně řeší dosti nevhodně otázku právního vzniku ručení členů představenstva za knížkové vklady a vykazuje mezeru i v tom ohledu, že nestanoví podmínek, za kterých lze toto ručení uplatňovati.

Osnova, berouc na tyto všechny nedostatky náležitý zřetel a sledujíc snahu jednak brzditi přírůstky finančně slabých bank, jednak zostřiti civilněprávní ručení nejvyšších správních orgánů ústavu, zavádí tyto novoty:

*

Odst. 2. a 3.: Především rozšiřuje se okruh náležitostí, za nichž lze povolení k výdeji vkladních knížek uděliti, o požadavek domácího sídla ústavu, což jest přirozeným požadavkem vzhledem k tomu, že u nás vybudovaný systém ochrany vkladatelů počítá jen s tuzemskými ústavy. Dále zvyšuje se minimální základní kapitál, u žádajících ústavů předpokládaný, z 5, 000. 000 Kč na 10, 000. 000 Kč. Konečně

stanoví se přesně způsob, jakým žádající ústav má prokázati svou prosperitu a solidní finanční základ; nemůže býti sporu, že k průkazu těchto okolností nejlépe se hodí osvědčení vydané orgánem, který jest zákonem povolán takové ústavy revidovati.

Tyto novoty mají platiti jednak pro ty akciové banky a peněžní společnosti s r. o., které, nemajíce dosud práva k výdeji vkladních knížek, o potřebné k tomu povolení nově žádají, jednak pro ty, akciové banky a peněžní společnosti s r. o., které sice již takové povolení měly, ztratily je však úředním odnětím podle § 4 (viz čl. XVI); protože k takovému úřednímu odnětí dochází zpravidla pro neutěšený finanční stav ústavu, jest jistě v zájmu ochrany vkladatelů účelno podrobiti takový ústav novým přísnějším podmínkám, jak to též činí odst. 3.

Odst. 4.: Ručení členů představenstva, jehož základ tvoří akciový (resp. kmenový) kapitál, jest odůvodněno - jak již důvodová zpráva ke starému zákonu uvádí (viz tisk 4813 posl. sněm. 1924, str. 17) snahou spojiti vlastní materiální zájem členů představenstva s jich úředním zájmem na dobrém chodu ústavu, tedy toto ručení má týž účel, jaký mají funkční akcie, k jichž složení bývají orgánové bank podle stanov zavázáni. Dotčený záruční závazek opírá se podle dosud platné úpravy o zvláštní, za tím účelem vystavené záruční prohlášení, v němž se podrobněji stanoví objem a způsob tohoto závazku a předpoklady jeho zániku a které dlužno obnovovati do 14 dnů po každé změně v osobách členů představenstva. Tato úprava působí však v praksi značné potíže, hlavně jde-li o členy představenstva bydlící ve vzdálené cizině, a dosti zatěžuje pracovně ministerstvo financí, které jednak musí vésti veškeré osobní změny v představenstvech bank ve stálé patrnosti, jednak jest nuceno vyřizovati podání, jež s takovými zavazovacími prohlášeními docházívají. Napřed zdůrazněné intenci zákona se jistě stejně dobře poslouží způsobem, který osnova navrhuje a který v tom záleží, že členové představenstva mají nyní ručiti přímo ze zákona, stanovícího zároveň způsob tohoto záručního závazku; při této příležitosti zvyšuje se - ve shodě s celou tendencí osnovy - též celkový záruční peníz, zů-

stává však i nadále zásadně při ručení podílovém (pro parte). Rozšíření ručení i na nejvyšší úředníky společnosti - osnova je nazývá "vedoucími úředníky představenstvu bezprostředně podřízenými" - neznamená u akciových bank skutečnou novotu, protože podle úpravy stanov většiny bank představenstvo téměř bez výjimky zahrnuje jak správní radu tak i členy ředitelství.

Odst. 5.: Jak právě bylo řečeno, ručí zavázané osoby normálně jen podílově a toliko za poměrně malý podíl knížkových vkladů. Přestoupí-li však společnost zákonný zákaz neoprávněného přijímání vkladů na vkladní knížky, čemuž rovná se též přijímání dalších takových vkladů přes ztrátu oprávnění, jest již v duchu § 17 zákona č. 239/1924 Sb. z. a n. spravedlivé, aby v takovém případě ručení bylo solidární a vztahovalo se na celkový peníz všech neprávem přijatých vkladů. Dlužno upozorniti, že k této civilněprávní sankci neoprávněného přijímání vkladů druží se trestněprávní sankce nového §u 30 (ve znění čl. XXXIII).

Odst. 6.: Novým jest též ustanovení o podmínkách, za nichž lze záruku za knížkové vklady realisovati; tím se hledí odstraniti - jak již napřed bylo podotknuto - dosavadní naprostá nejistota, která celý smysl takového ručení činila ilusorním.

Odst. 7.: Poněvadž nelze vyloučiti možnost případů, že orgánové otřeseného ústavu, kteří především jsou povoláni k uplatnění řečeného záručního závazku, své povinnosti ať již z jakéhokoli důvodu nedostojí, pověřuje se bankovní revisní instituce hájením zájmů ústavu, resp. jeho vkladatelů.

K odst. 8. sluší podotknouti, že výjimečný případ, kdy prostředky nabyté z uplatnění ručení podle tohoto článku nepřipadnou výlučné vkladatelům na knížky, nastane zpravidla v souvislosti se sanační akcí, jež podepře ohrožený ústav a tím učiní zvláštní zajištění takových vkladatelů zbytečným; dojde-li však k sanačnímu zákroku v souvislosti s likvidací ústavu (viz na př. čl. XI), pak ovšem dán jest podle'výslovného ustanovení osnovy opět normální případ uplatnění takového ručení výhradně v zájmu knížkových vkladů.

Ke čl. XVI:

Ustanovení zde obsažená podstatně rozšiřují obsah dosavadního §u 4 častěji cit. zákona č. 239/1924 Sb. z. a n.

V odst. 1., kde se uvádějí důvody, pro které lze akciové bance nebo peněžní společnosti odníti oprávnění k přijímání vkladů na vkladní knížky, uplatňuje se jako nový důvod především vydávání vkladních knížek bez skutečného vkladu [písm. b)]; tím se má zvýšiti účinnost zákazu vysloveného v novém odst. 2. § u 1 zákona č. 239/1924 Sb. z. a n.

Přihlédne - li se k původnímu ustanovení § u 3, odst. 1. pod b) a odst. 5. pod c), jsou ztráty ústavu [písm. e)] jen zdánlivě novým důvodem, pro který lze řečené oprávnění odejmouti. Částečnou odchylkou od dosavadního stavu jest, že při posuzování rozhodující míry ztrát má se jak při starých, tak i nových ústavech vycházeti ze stejného procenta reserv; dosud u starých ústavů jest rozhodným pokles reserv pod 10% základního kapitálu, u nových pod 15%, kdežto pro příště má bez rozdílu rozhodovati pokles pod 15%, což v jádře značí zostření ručení za vklady u starých ústavů.

Novým jest též ustanovení, které ukládá představenstvu povinnost ohlásiti zákaznictvu zastavení dalšího přijímání vkladů na knížky; tím se má předejíti trestným činům uvedeným v novelovaném § 30, odst. 2. Trestní sankci na nesplnění řečené povinnosti viz v § 30 a) (čl. XXXIII).

Odst. 2. má na zřeteli případy, kdy přes to, že ústav utrpěl ztráty, nehrozí újma novým vkladatelům. Takový případ bude "zpravidla" dán, půjde - li o ztráty menšího rozsahu, jež plně vyrovná jistota, kterou osoby za vklady ručící, na rozdíl od případu uvedeného v § 3, odst. 6., pod c) (ve znění čl. XIV), dobrovolně ve stanovené lhůtě složí.

Odst. 3. stanoví zásadu pro přesné hodnocení takto dobrovolně složené jistoty a zabezpečuje vkladatelům pro případ konkursu, vyrovnání nebo likvidace ústavu právo na oddělené uspokojení z této jistoty. Co do objemu této jistoty vyslovuje osnova zásadu, že hodnota jistoty má se rovnati poklesu reserv pod 15% (tedy na př. při jejich poklesu na 12% má činiti 3%), aby však záruční břemeno nebylo přílišným,

maximalisuje je penízem, který činí 5% základního kapitálu i při poklesu reserv pod 10%. V souvislosti výkladu se poukazuje na přechodné ustanovení čl. XLIV, odst. 3., podle něhož uvedené zásady mají po uplynutí jednoho roku platiti i pro takové jistoty, jež byly složeny již za platnosti starého zákona.

Odst. 4.: Zde uplatněné zásady pro částečné neb celkové uvolnění jistoty kryjí se v podstatě se zásadami praktikovanými v záručních prohlášeních, která podle dosavadní úpravy ručitelé předkládají ministerstvu financí.

Odst. 5. má zabezpečiti udržení stavu jistoty v objemu zákonem předepsaném.

Odst. 6.: Aby se zamezilo obcházení zákona, jest nutno též jasně stanoviti, jaké právní následky má odnětí práva vydávati vkladní knížky. Přestoupení zákazu zde vysloveného trestá se podle § 30, odst. 2. (viz čl. XXXIII).

Ke čl. XVII:

Význam nových ustanovení, která jsou obsažena v odst. 1. až 4. zde doplňovaného § u 6 zákona č. 239/1924 Sb. z. a n., záleží v tom, že v příčině akciových bank se usiluje o unifikaci dosud rozdílných základních zásad v oboru akciového práva, jež v zemích české a Moravskoslezské spočívá na systému koncesním, kdežto na Slovensku a Podkarpatské Rusi na systému normativním.

Osnova se vyslovuje pro systém koncesní, čímž do jisté míry předčasně se řeší otázka, pro který z obou principů se rozhodne již připravovaný nový společný obchodní zákon. Osnova, přiklánějíc se k řečenému systému, dává výraz přesvědčení, že i kdyby všeobecné se měl v našem unifikovaném a reformovaném akciovém právu uplatniti systém normativní, musí pro akciové banky, jakožto akciové útvary zvlášť závažného národohospodářského významu, udržen býti systém koncesní.

Dovolaná již ustanovení odst. 1. až 4. neobsahují žádných nových zásad, nýbrž až na zcela nepatrné textové odchylky opakují totéž, co stanoví čl. 208, 214, 247 (odst. 1. ) a 242 (odst. 1., č. 3) byv. rak. obchodního zákoníka č. 1 ř. z. z roku 1863, resp. § 24 spolkového zákona z roku 1852. Touto novou úpravou ztrácí pro akciové

banky na Slovensku a v Podkarpatské Rusi na významu § 3 vlád. nařízení č. 465/1920 Sb. z. a n., jehož hlavní nedostatky vězí v jeho přechodné platnosti a mezerovitosti; posléz dotčený nedostatek znemožňuje státní správě vliv na snížení kapitálu u akciové banky a na změnu jejich stanov, dále ztěžuje kontrolu platnosti a skutečného obsahu usnesení valných hromad akcionářů a konečně, jak to z koncesního systému logicky vyplývá, nedává státní správě možnost zrušiti akciovou banku v určitých případech, kdy další její existence není z veřejných ohledů žádoucí.

Následující odst. 5. rozlišuje dosavadní ustanovení § 6 zákona č. 239/1924 Sb. z. a n. jen v míře, která jest nutná, aby se zamezilo obcházeti zákon. S tímto ustanovením souvisí trestní sankce vyslovená v § 30 a), odst. 1. (ve znění čl. XXXIII).

Podle čl. L budou vydány vládním nařízením podrobné předpisy k provedení napřed vylíčených ustanovení. Zejména s ohledem na Slovensko a Podkarpatskou Rus bude takových bližších předpisů potřebí, aby bylo lze vyřešiti některé otázky, jež se vynoří v souvislosti s unifikací tu prováděnou. Dále bude úkolem dotčeného prováděcího nařízení stanoviti zásady zabezpečující jednotnou praxi při povolování nových bankovních poboček.

Ke čl. XVIII:

V tomto článku přichází novota jen v ustanoveni pod b) zde novelisovaného §u 7 zákona č. 239/1924 Sb. z. a n., které se dosud obmezovalo na zákaz, aby banka prováděla se Členy dozorčí rady jiné obchody než depositní anebo s nimi prováděla transakce v nemovitostech. Změna ustanovení pod c) jest jen následkem napřed řečené změny.

Osnova, chtějíc úplně znemožniti spekulaci úřednictva banky s použitím a nezřídka i zneužitím prostředků banky, rozšiřuje zmíněný zákaz na obchody a nemovitostní převody mezi bankou a jejími zaměstnanci vůbec bez rozdílu, ať již jde jen o subalterního úředníka anebo o nejvyššího funkcionáře ve služebním postaveni (vedoucího úředníka a člena představenstva se služební smlouvou). Aby pak bylo čeleno nebezpečí, že tento zákonný zákaz bude obcházen prováděním zakázaných transakcí nastrčenou osobou, která má se

členem dozorčí rady banky neb jejím zaměstnancem společné nebo blízké majetkové zájmy, rozhodla se osnova rozšířiti jej i na manžely řečených osob jakož i na osoby blízce s nimi zpřízněné.

Protože strohé uplatnění takového zákazu by znamenalo vyloučení příliš značného počtu osob z obchodního styku s bankou i v případech, v nichž nehrozí bance nebezpečí obchodní ztráty ani není ohrožena zákonem požadovaná nestrannost rozhodujících činitelů banky, připouští osnova některé, ovšem velmi obmezené výjimky. Tak, nehledíc ke zmíněnému již všeobecnému připuštění depositních obchodů, dopouští především osnova, aby vládní nařízení, kterým podle §u 9 budou vydány zásady jednacího řádu, připustilo i jiné druhý obchodů, při nichž podle jejich povahy nejde o dosažení spekulačních zisků, v zásadě však jen obchody za hotové, což znamená, jednak že musí zůstati zakázány vysloveně spekulační (na př. differenční) obchody vůbec, jednak že, jak výraz "v zásadě" naznačuje, není vyloučeno, aby vládní nařízení vyňalo ze zákazu - arciť za náležitých kautel - též některé druhy obchodů na úvěr (na př. lombard pupilárních cenných papírů za podmínek, za jakých takový úvěr poskytuje cedulový ústav).

Také jen v této míře může doznati úlevy obchodní styk banky s manželkou člena dozorčí rady neb zaměstnance. Naproti tomu obchodování banky s příbuzným a švakrem (bližší určení okruhu těchto osob viz ve čl. XXXIV) člena dozorčí rady nebo zaměstnance banky jest zakázáno jen v případech, kdy jest podezření, že člen dozorčí rady nebo zaměstnanec banky jej nastrčil anebo že jde o spekulační obchod; jinak obchodní styk řečených příbuzných a švakrů s bankou jest nepřípustný jen bez schválení dozorčí radou podle §u 8 (ve znění čl. XIX), po případě ani tomuto schválení nepodléhá, jde-li o druh obchodů, u nichž jednací řád banky v rámci zásad vládním nařízením stanovených podle odst. 3. cit. paragrafu schválení dozorčí radou nevyžaduje.

Přechodné ustanovení čl. XLIV, odst. 4. podrobuje těmto zásadám i obchodní spojení vzniklá před účinností nového zákona a stanoví pro jejich zlikvidování jednoroční lhůtu, po jejímž marném proběhnutí

hrozí trestní stíhání podle §§ 30a), odst. 1. a 35 (ve znění čl. XXXIII) pro porušení zásad ve čl. XVIII vyslovených.

Ke čl. XIX:

Na rozdíl od čl. XVIII, který absolutně zakazuje bankám určité druhy obchodů a nemovitostních transakcí, vytýká čl. XIX některé druhy obchodů a takových transakcí, jež se připouštějí jen s předchozím schválením dozorčí rady.

Již dosavadní § 8 zákona č. 239/1924 Sb. z. a n. vyžaduje k některým obchodům banky a jejím nemovitostním transakcím souhlasu dozorčí rady; jsou to poskytování úvěru členům představenstva, jeho zmocněncům a zaměstnancům banky bez ohledu na výši úvěru a poskytování úvěru komukoli, činí-li úvěr více než 10% vlastních prostředků banky. Nešetření tohoto zákonného příkazu má v zápětí neúčinnost takového obchodu vůči bance, resp. výsledkové ručení podle §u 17.

Toto zákonné ustanovení potřebuje změny již proto, že obchody a nemovitostní transakce se členy představenstva se služební smlouvou a s vedoucími úředníky banky a jejími jinými zaměstnanci jsou absolutně zakázány novým ustanovením §u 7 pod b) (viz čl. XVIII).

Další změny vyžaduje zkušenost, že intenci zákona zabrániti tomu, aby některé povážlivější obchody nedaly se bez vědomí a souhlasu dozorčí rady, nestačí, jestliže dosavadní zákon připouští dodatečné schvalování (ratihabici) tímto orgánem. Tím jest odůvodněn požadavek nového znění zákona, aby takové schválení stalo se napřed ("předchozí schválení"), k němuž přistupuje další požadavek, aby schválení bylo "výslovné", nutící dozorčí radu, aby o přípustnosti jednotlivého obchodu rozhodovala s náležitou důkladností.

Na zmíněné již zásadě, že dozorčí rada musí schvalovati úvěry přesahující 10% vlastních prostředků banky, ničeho se nemění (viz odst. 4).

Naproti tomu se v zájmu přísnějšího dozoru nad hospodařením banky podstatně rozšiřuje okruh osob (fysických i právních), s nimiž smí banka obchodovati, od nich kupovati neb jim prodávati nemovitosti anebo jejich obchody a takové nemovitostní transakce zprostředkovati jen

s předchozím výslovným schválením dozorčí rady. Vzhledem k slovnému znění odst. 1. a 2. a. vyloučením toho, co jest upraveno § em 7 pod b) a c), náležejí sem případy, v nichž smluvníkem banky jest:

1. člen představenstva bez služební smlouvy, ačli nejde o obchod na společný účet s bankou a tedy obchod absolutně zakázaný i přes schválení dozorčí radou;

2. zmocněnec představenstva;

3. manželka (manžel) některé z osob pod č. 1. a 2. uvedených, její příbuzný v linii přímé a do druhého stupně v linii pobočné a osoba s ní sešvakřená do druhého stupně;

4. stejně blízký příbuzný a sešvakřený se členem představenstva se služební smlouvou s vedoucím úředníkem a jiným zaměstnancem banky, předpokládajíc, že obchodní případ není zakázán (pro spekulační povahu nebo pro snahu zastříti zakázaný obchod právě uvedeného funkcionáře neb zaměstnance);

5. podnik náležející ke koncernu banky nebo podnik, k jehož koncernu banka náleží (takovým totiž podnikem dlužno rozuměti "podnik závislý"; srov. stejnou dikci ve čl. III nařízení říšského presidenta něm. z 19. září 1931, str. 493 R. G. Bl. ); konečně za

6. člen správního neb dozorčího orgánu právě uvedeného podniku.

Z těchže důvodů, které byly vyloženy již u čl. XVIII, nevyžaduje se souhlasu dozorčí rady k prostým obchodům depositním. Další uvolnění obchodního styku s uvedeným okruhem osob může přivoditi vládní nařízení, jímž budou stanoveny zásady jednacího řádu, na př. v tom ohledu, že vyloučí potřebu spolupůsobení dozorčí rady při jednotlivých obchodech pohybujících se v rámci úvěru se schválením dozorčí rady již povoleného.

Jak přechodné ustanovení čl. XLIV, odst. 4. předpisuje, musejí býti obchodní spojení před účinností nového zákona vzniklá, která hořejším zásadám odporují, dozorčí radou do roka dodatečně schválena anebo zrušena.

Dodržování těchto zásad jest trestněprávně zajištěno jednak ustanovením §u 30a, odst. 1., jednak § 35 (viz čl. XXXIII). Sluší upozorniti, že ke skutkové podstatě

přečinu podle posléz cit. ustanovení se vyhledává, aby bylo opominuto vyžádati si potřebné schválení dozorčí rady, ač bylo možno včas si je opatřiti; tím zákon spravedlivě přihlíží k mimořádným případům, kdy obchodní potřeba si vyžaduje rychlého rozhodnutí.

Civilněprávní sankce na porušení předpisů tohoto článku má záležeti ve výsledkovém ručení podle §u 17, které dosud platí jen při samovolném poskytnutí úvěru nad 10% vlastních prostředků jedné osobě.

Od právní bezúčinnosti obchodu, která podle dosavadní právní úpravy nastává, nedala-li dozorčí rada potřebný k němu souhlas, osnova upouští pro praktickou neupotřebitelnost této sankce a pro povážlivost jejích právních důsledků pro zájmy banky.

Ke a XX:

Stanovy akciových bank porůznu předpisuji jistou kvalifikaci členů představenstva; obvykle požadují svéprávnost a ze členství v tomto orgánu vylučují osoby odsouzené pro trestný čin ze ziskuchtivosti.

Osnova, kladouc na to váhu, aby vedoucí funkce v bankách byly zastávány jen osobami náležitě právně i mravně kvalifikovanými, přejímá v nově vsunutém § 8 a) tyto zásady, rozšiřuje je na vedoucí správní funkcionáře bank vůbec a prohlubuje přesným výpočtem trestných činů [viz § 35 e) ve znění čl. XXXIII], jichž spáchání vylučuje z nabytí řečených funkcí [písm. a) a b)].

Další vylučovací důvod [písm. c)] podává se z nového znění §§ 7 a 8; jest vlastně závorou proti obcházení těchto zákonných předpisů, které sledují snahu, aby členům představenstva bylo zabráněno zneužívati jmění banky k vlastnímu prospěchu nebo prospěchu subjektů jim blízkých.

Vylučují-li se konečně státní úředníci a bývalí členové vlády na jistou dobu z funkcí v bankách, má to účelem zajistiti nestrannost státních orgánů při výkonu státní moci.

Upozorniti třeba, že uvedené vylučovací důvody mají platiti také proti osobám, které se staly členy představenstva, jeho zmocněnci, vedoucími úředníky banky neb jejími likvidátory ještě přede dnem vyhlášení zákona; aby nutná výměna osob nepů-

sobila na chod banky rušivě, povoluje zákon jednoroční předchodnou lhůtu (viz čl. XLIV, odst. 5. ).

Zachovávání ustanovení tohoto článku jest zajištěno trestní pohrůžkou podle § 30 a, odst. 2. (ve znění čl. XXXIII).

Ke čl. XXI:

Věcné změny obsahují jen odst. 3. a 4. zde novelovaného §u 9 zákona č. 239/1924 Sb. z. a n.; k odst. 1. a 2., které jen pro lepší přehlednost opakují původní text zákona, se upozorňuje, že porušení tamže vyslovené povinnosti spravovati jmění banky a její obchody s péčí řádného kupce a povinnosti mlčenlivosti trestá se podle §§ 33 a 35a, odst. 1. (viz čl. XXXIII. ).

V odst. 3. byla proti dosavadní právní úpravě předně provedena ta změna, že zásady, jež jednací řád každé banky obsahovati musí, má stanoviti vládní nařízení; tato změna jest odůvodněna tím, že formu dotčené normotvorné činnosti státní správy, která se projevovala až dosud vnitřními výnosy (viz výn. min. fin. z 22. ledna 1926, č. 3. 550/26 a ze 7. března 1927, č. 20. 581/ 27, otištěné též ve Věstníku téhož ministerstva, roč. 1926, č. 1. a roč. 1927, č. 3. ), nelze uznati nadále vhodnou pro vybudování trestní odpovědnosti za porušování předpisů jednacího řádu o řečené zásady se opírajícího. Dále byla tamže vypuštěna slova "v mezích tohoto zákona" jako zbytečná vzhledem k § 55 ústavní listiny, podle něhož nařizovací moc vládní smí se pohybovati jen v mezích určitého zákona. Další podstatnější změna záleží v tom, že ministerstvu financí se přiznává právo schvalovati zmíněné jednací řády a nařizovati dodatečné provedení jejich změn a doplňků v určené lhůtě; tato změna má řečenému dohlédacímu úřadu umožniti žádoucí větší vliv na utváření obsahu jednacího řádu banky.

Stanovená tu povinnost předložiti jednací řád ke schválení jakož i doplniti a změniti jej do určité lhůty jest pod trestní sankcí §u 30a, odst. 1. (viz čl. XXXIII).

Odst. 4. nově vsunutou poslední větou zavazuje pod týmiž trestními následky banky, aby kromě pravidelných čtvrtletních výkazů stavu předložily ministerstvu financí takový výkaz též k některému zpětnému dni, jejž toto ministerstvo určí; tyto mimořádné výkazy mají sloužiti jen vnitřní úřední po-