stane-li se tak, může býti společnosti odňato oprávnění vydávati vkladní knížky (listy).

(4) V den vyhlášení tohoto zákona trvající obchodní spojení, která se příčí zákazu vyslovenému ve čl. XVIII, musejí býti zrušena do jednoho roku po tomto dni; taková obchodní spojení, která jsou podle čl. XIX přípustná jen s předchozím výslovným schválením dozorčí rady, musejí býti v téže lhůtě dodatečně schválena dozorčí radou anebo zrušena.

(5) Ustanovení § 8 a), § 11, odst. 2. a 3., § 13, odst. l., věty třetí a § 35 e) zákona č. 239/1924 Sb. z. a n. (ve znění čl. XX, XXII, XXIV a XXXIII tohoto zák. ) nabudou v příčině osob, které zastávaly tam uvedené úřady již přede dnem vyhlášení zákona, účinnosti za rok po tomto dni.

(6) Zákaz, vyslovený v § 11, odst. 7., větě druhé zákona č. 239/1924 Sb. z. a n. (ve znění čl. XXII tohoto zák. ), netýká se odměn, jež členům dozorčí rady náležejí za období před vyhlášením tohoto zákona.

(7) Ustanoveni § 17a, odst. 2., 3. a 8. zákona č. 239/1924 Sb. z. a n. (ve znění čl. XXVII tohoto zák. ) plata též o služebních poměrech tam dotčených, jež vznikly před vyhlášením tohoto zákona; tyto služební poměry platí za zrušené, nedá-li k nim dozorčí rada výslovný souhlas do jednoho roku po uvedeném dni. Členové představenstva se služební smlouvou, vedoucí úředníci a jiní zaměstnanci akciové banky, kteří v den vyhlášení tohoto zákona mají vedlejší zaměstnání nebo provozují obchody, nepřípustné podle odst. 4. dovolaného paragrafu, jsou pod následky podle odst. 6. téhož paragrafu povinni přizpůsobiti se v téže lhůtě napřed uvedenému předpisu. Jsou-li řečené osoby v den vyhlášení tohoto zákona členy správního neb dozorčího orgánu jiného podniku, zanikne jejich členství v těchto orgánech, nedostane-li se jim do jednoho roku po uvedeném dni výslovného svolení dozorčí rady k zastávání tohoto úřadu; dozorčí rada jest při tom pod následky vyslovenými v § 30a, odst. 2., č. 3. zákona č. 239/1924 Sb. z. a n. (ve znění čl. XXXIII tohoto zák. ) povinna dbáti zákazu vysloveného v odst. 5., větě první napřed dovolaného § 17a). Ustanovení odst. 1., odst. 5., věty třetí a čtvrté a odst. 7. netýkají se odměn připadajících na správní rok banky nebo dotčených podniků, který prošel přede dinem vyhlášení tohoto zákona.

(8) Ustanovení § 17b) zákona č. 239/1924 Sb. z. a n. (ve znění čl. XXVII tohoto zák. ) platí též o služebních požitcích ze smluv sjednaných před vyhlášením tohoto zákona.

(9) Představenstvo společnosti akciové nebo společnosti s obmezeným ručením, provozující bankovní a peněžní obchody, která byla zřízena přede dnem vyhlášení tohoto zákona, nebyla však členem revisního a důvěrnického společenstva (§ 18 zák. č. 239/1924 Sb. z. a n. ), jest povinno předložiti tomuto společenstvu do tří měsíců po uvedeném dni doklady zmíněné v § 22, odst. 1. zákona č. 239/1924 Sb. z. a n. (ve znění čl. XXIX tohoto zák. ).

(10) Služební smlouvy, sjednané před vyhlášením tohoto zákona se zaměstnanci revisního oddělení společenstva v odst. 9. uvedeného, nevyžadují dodatečného potvrzení ministerstvem financí; ustanovení těchto smluv platí i nadále, pokud jich služební řád, vydaný podle § 26, odst. 4. zákona č. 239/1924 Sb. z. a n. (ve znění čl. XXXI tohoto zák. ), nezmění. Řečení zaměstnanci jsou povinni složiti slib, předepsaný v odst. 3. téhož paragrafu, do 30 dnů po vyhlášení tohoto zákona; služební smlouva se zaměstnancem, který této povinnosti nevyhoví, ruší se koncem uvedené lhůty.

(11) Akciové banky jsou povinny do 9 měsíců po vyhlášení tohoto zákona přizpůsobiti své stanovy ustanovením jeho části třetí a předložiti změny stanov ministerstvu vnitra ke schválení. Nevyhovění tomuto příkazu trestá se jako správní přestupek podle vyšší trestní sazby uvedené v § 30 a, odst. 1. zákona č. 239/1924 Sb. z. a n. (ve znění čl. XXXIII tohoto zák. ).

Čl. XLV.

(1) Čl. XXXV až XXXVII, odst. 1. a čl. XXXVIII až XLI platí též o bankách, kterým se dostalo podpory z veřejných prostředků již přede dnem vyhlášení tohoto zákona, jakož i o bankách, s nimiž některá z takových bank splynula před tímto dnem; v těchto případech běží lhůta, určená ve čl. XXXV, odst. 3., ode dne vyhlášení tohoto zákona.

(2) Ustanovení čl. XXXV vztahují se také na dotčené tam služební poměry a nároky na odpočivné a jiné zaopatřovací požitky, které vznikly přede dnem vyhlášení tohoto zákona.

(3) Ustanovení čl. XXXVI vztahují se též na dotčené tam odměny, služební a zaopatřovací požitky a odbytné, jež byly vyplaceny přede dnem vyhlášení tohoto zákona. Tamže

stanovená povinnost vrátiti tyto odměny, požitky a odbytné nastává, i když skutečnosti ji zakládající nastaly před řečeným dnem.

Čl. XLVI.

Ustanovení § 17b) zákona č. 239/1924 Sb. z. a n. (ve znění a. XXVII tohoto zák. ), čl. XXXV až XL a s nimi souvislá trestní a přechodná ustanovení § 30 a, odst. 1. zákona č. 239/1924 Sb. z. a n. (ve znění čl. XXXIII tohoto zák. ), čl. XLIV, odst. 8. a čl. XLV platí obdobně pro akciové společnosti, které nejsou bankami, s odchylkou, že

a) podati návrh podle napřed cit. § 17b, odst. 3. náleží za podmínek tamže uvedených představenstvu nebo dozorčí radě společnosti,

b) k provedení ustanovení a. XXXV až XL jest na místě ministra financí příslušným ministr, do jehož působnosti náleží předmět podnikání společnosti, v dohodě s ministry financí a vnitra.

Čl. XLVII.

Vláda může nařízením zásady, které jsou stanoveny ve čl. III, odst. 2., větě třetí a odst. 3., dále v §§ 17b a 30a, odst 1. zákona č. 239/1924 Sb. z. a n. (ve znění a. XXVII a XXXIII tohoto zák. ) jakož i ve a. XXXV, XXXVI, XXXVII, XLIV, odst. 8.. a a. XLV, obdobně rozšířiti na ústavy uvedené v § 2 pod b) až d) zákona č. 237/1924 Sb. z. a n., a pokud se jich dovolaná ustanovení již přímo netýkají, též na společnosti s ručením obmezeným provozující peněžní a bankovní obchody.

Čl. XLVIII.

(1) Pensijní fondy a jiná zařízení, která jsou u ústavů uvedených ve čl. XIV určena pro podporu zaměstnanců, zejména v případě nemoci, invalidity nebo stáří, nebo pro podporu jejich vdov, sirotků a rodinných příslušníků, ať jsou zřízena v jakékoli právní formě, jest spravovati, pokud o nich neplatí jiné právní předpisy, za účasti zástupců zaměstnanců tak, aby majetkové hodnoty, které tvoří jejich jmění, byly odděleny od ostatního jmění ústavu a ukládány v nemovitostech, v hypotečních pohledávkách zákonné jistoty, ve státních dluhopisech neb jiných cenných papírech sirotčí jistoty anebo jiným způsobem platným pro ukládání jmění sirotčího.

(2) Podrobná pravidla o tom, jak budou zařízení v odst. 1. uvedená spravována za účasti zaměstnanců, budou pojata do zvláštního řádu, jejž sdělá správní orgán ústavu v dohodě s orgánem dozorčím a se zástupci zaměstnanců a schválí ministr sociální péče v dohodě s ministrem financí anebo s ministrem, jehož dozoru ústav jest podroben. Stejným způsobem určí se podrobná pravidla o oddělení a o ukládání majetkových hodnot uvedených zařízení. Nebude-li předložen ke schválení řád, uvedený ve větě první, do tří měsíců a řád, uvedený ve větě druhé, do jednoho roku po vyhlášení tohoto zákona, vydá dotčený řád ministr sociální péče v dohodě s příslušným ministrem.

(3) Zásady odst. 1. o oddělení a ukládání jmění platí pro prostředky, jež budou věnovány po 1. lednu 1932, od tohoto dne; pro prostředky pak předtím věnované jen tehdy, pokud tyto prostředky jsou již předepsaným způsobem, odděleny a uloženy. Jinak co do prostředků předtím věnovaných včetně úroků z nich plynoucích budiž v řádu o oddělení a ukládání jmění, který má býti podle odst. 2. předložen ke schválení do jednoho roku, ustanoveno, jakým způsobem se tyto zásady provedou postupně se zřetelem na hospodářský stav ústavu.

Čl. XLIX.

Vláda se zmocňuje, aby nařízením rozšířila působnost zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 330 Sb. z. a n., o závodních výborech, na peněžní ústavy uvedené ve čl. XIV, přihlížejíc ke zvláštní povaze provozování peněžních ústavů.

Čl. L.

(1) Vláda vydá nařízením podrobné předpisy ku provedení ustanovení § 6 zákona č. 239/1924 Sb. z. a n. (ve znění čl. XVII tohoto zák. ), zejména v příčině povolování pobočných závodů akciových bank.

(2) Vládě se ukládá, aby ve Sbírce zákonů a nařízení vyhlásila úplné znění §§ l až 36 zákona č. 239/1924 Sb. z. a n.

Čl. LI.

(1) Vláda se zmocňuje, aby nařízením upravila provozování bankovních a peněžních obchodů jednotlivci, veřejnými obchodními společnostmi a společnostmi komanditními. Nařízení může zejména stanoviti, že jednotil-

vec nebo taková společnost smí provozovati uvedené obchody nebo některé jejich druhy jen s úředním povolením, určiti podmínky, za kterých takové povolení může býti uděleno a za kterých zaniká, a podrobiti takové peněžní podniky obmezením a revisím podle obdoby ustanovení zákona č. 239/1924 Sb. z. a n. se změnami a doplňky podle části třetí tohoto zákona.

(2) Majitel podniku, u společnosti společník, oprávněný ji zastupovati a vésti její obchody, a vedoucí úředník (čl. XXXIV) podniku, který přestoupí některý příkaz nebo zákaz tohoto vládního nařízení anebo který zanedbáním povinné péče zaviní, že v podniku dojde k přestoupení takového příkazu nebo zákazu, bude potrestán okresním úřadem pro správní přestupek pokutou od 1000 Kč do 10. 000 Kč, a je-li nedobytná, vězením od tří dnů do jednoho měsíce. Ustanovení § 30, odst. 4. až 6. a § 30 a, odst. 4. zákona č. 239/1924 Sb. z. a n. (ve znění čl. XXXIII tohoto zák. ) platí i tu.

(3) Osoby v odst. 2. řečené, které se dopustí trestného činu uvedeného v § 35 a, odst. 1. nebo v § 35 b) zákona č. 239/1924 Sb. z. a n. (ve znění čl. XXXIII tohoto zák. ) budou potrestány tam uvedenými tresty.

(4) Ustanovení § 32 právě dovolaného zákona platí obdobně i o revisích podniků v odst. 1. uvedených, ustanovení § 33 téhož zákona pak obdobně o vyjevení tajemství podniku, o němž se vinník dověděl jako majitel, společník, vedoucí úředník nebo jiný zaměstnanec podniku.

(5) Ustanovení § 35 d) a § 35 f) téhož zákona sluší užíti i při stíhání a trestání trestných činů podle předešlých odstavců.

(6) Ustanovení § 35 e) téhož zákona platí s rozlišením tam uvedeným o nezpůsobilosti býti majitelem podniku, společníkem oprávněným společnost zastupovati a vésti její obchody, zmocněncem, vedoucím úředníkem, pokladníkem nebo jiným vyšším úředníkem podniku.

čl. LII.

(1) Vláda vydá nařízením podrobné předpisy k provedení § 33 zákona č. 347/1920 Sb. z. a n.

(2) Údajů, obsažených v dokladech a zprávách, jež podle tohoto ustanovení může Národní banka československá vyžadovati k evidenci obchodních úvěrů, smí býti užito jen

k podáváni vyžádaných informací o celkové závaznosti dlužníků a o počtu jejich věřitelských ústavů. Jinak jsou zaměstnanci řečené banky, pověření pracemi úvěrové evidence, povinni zachovati o obsahu uvedených zpráv a dokladů mlčenlivost i vůči ostatním orgánům této banky a jejím zaměstnancům. Porušení této povinnosti trestá se soudem, není-li čin přísněji trestný, jako přestupek vězením od jednoho do čtrnácti dnů nebo peněžitým trestem od 50 Kč do 10. 000 Kč.

(3) Kdo nevyhoví výzvě Národní banky československé k předložení dokladů a zpráv v odst. 2. uvedených, bude potrestán okresním úřadem pro správní přestupek pokutou od 1. 000 Kč do 10. 000 Kč, a je-li nedobytná, vězením od tří dnů do jednoho měsíce.

(4) Kdo v dokladech a zprávách, v odst. 2. uvedených, v podstatných údajích vědomě něco nesprávného uvede nebo zamlčí, bude potrestán pro přečin vězením od tří dnů do tří měsíců nebo peněžitým trestem od 5. 000 Kč do 100. 000 Kč.

Čl. LIII.

(1) Vláda může nařízením zříditi podle obdoby § 18 vládního nařízení č. 30/1928 Sb. z. a n. ze zástupců vrcholných organisací peněžních ústavů poradní sbor ve věcech peněžnictví.

(2) Vláda může po slyšení tohoto poradního sboru a bankovní rady Národní banky Československé učiniti nařízením opatření k úpravě úrokové úrovně odpovídající hospodářským poměrům; takovým opatřením nesmí býti dotčeno právo jmenované bankovní rady stanoviti úrokové sazby pro bankovní obchody (§ 87 zák. č. 347/1920 Sb. z. a n. ).

Čl. LIV.

Pokud předešlá ustanovení jinak nestanoví, nabývá tento zákon účinností dnem vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.

Důvodová zpráva.

Tato osnova razí další cestu ke konečnému cíli, jejž si vytkly zákony: ze dne 9. října 1924, č. 237 Sb. z. a n., kterým se zřizuje Zvláštní fond pro zmírnění ztrát povstalých z poválečných poměrů, ze dne 10. října 1924, č. 238 Sb. z. a n., kterým se zřizuje Všeobecný fond peněžních ústavů v republice československé, a ze dne 10. října 1924, č. 239 Sb. z. a n., o vkladních knížkách (listech), akciových bankách a o revisi bankovních ústavů, totiž zvýšiti bezpečnost vkladů a zdokonaliti organisaci našeho peněžnictví, zejména bankovnictví, aby mohlo plniti bezvadně své národohospodářské poslání.

Zkušenosti získané z některých povážlivých zjevů v bankovnictví, hlavně v cizině, vedou k poznatku, že zájmy vkladatelů a jiných věřitelů toho vyžadují, aby byla zostřena jak civilněprávní, tak trestněprávní odpovědnost vedoucích činitelů v bankách za řádné hospodaření se svěřeným jměním, což ruku v ruce zahrnuje požadavek, aby tito činitelé soustředili veškeré své síly a snahy na prospěch ústavu, jemuž stojí v čele, nezatíženi shonem po vlastních výdělcích a nerozptylováni přemírou vedlejších funkcí. Z poctivého a řádného hospodaření v bance plyne prospěch i akcionáři právem žádajícímu, aby kapitál, jímž se na bance účastní, mu zůstal zachován a nesl užitky; zvlášť živý zájem má akcionář na tom, aby se výtěžky bankovního podnikání neplýtvalo na výplatu mnohdy nadměrných příjmů vedoucím funkcionářům banky.

S uvedenými všemi třemi skupinami soukromých zájemců na zdaru bankovního podnikání mají zcela souběžný zájem široké kruhy podnikatelů, kteří hledají u banky úvěr a na poruchy v bezvadném plnění jejích národohospodářských funkcí těžce doplácejí nesnesitelným břemenem úrokovým, jež zhusta vede k zavírání podniků a tím ke ztrátě výdělku v něm zaměstnaných pracovníků.

Vylíčené soukromé zájmy kryjí se pro

svou šíři a hloubku plně s veřejným zájmem na náležité úpravě bankovního podnikání.

Pokus o to se stal v zákonech napřed dovolaných. Nemohl se plně zdařiti, protože byl proveden překotně a nemohl počítati s nynějším vývojem poválečného světového hospodářství. Jeho slabá stránka tkví především v tom, že ve vybudování odpovědnosti za poctivé a řádné hospodářství v bankách a dozoru nad nimi zůstal na poloviční cestě.

Tyto nedostatky hledí se odstraniti předloženou osnovou, která má zabezpečiti již jednou pro vždy naše banky před poruchami, pramenícími z nesvědomitého nebo neodborného jich vedení, a tak pro veškerou další budoucnost vyřešiti s úspěchem otázku bezvadného financování podnikatelských složek našeho národohospodářského celku.

Za těchto předpokladů pokládá vláda účelným umožniti novým zákonem opatření, jež směřují k tomu, aby se cele zahojily všechny rány, jež naše peněžnictví vývojem poměrů utrpělo.

Pro naznačenou vnitřní souvislost reforem, o něž osnova usiluje, s cíli již zmíněných zákonů č. 237, 238 a 239 Sb. z. a n. z roku 1924 volí se forma novelisace těchto zákonů.

Navrženou novelou k zákonům č. 237 a 238 Sb. z. a n. z r. 1924 (první a druhá část osnovy) mají se opatřiti především další prostředky Zvláštnímu fondu a Všeobecnému fondu, které by jmenovité vyrovnaly příjmové úbytky těchto fondů, jež se u nich projevují následkem zhoršených hospodářských poměrů. Prostředky těmi bude pak možno vypomoci ústavům, které nynější krisí jsou stísněny, pokud veřejný zájem a zřetel na celé naše národní hospodářství - zvláště zřetel na podniky na ústavu úvěrově závislé, při kterých by obmezení neb odepření dalšího úvěru mohlo ochromiti výrobu nebo přivoditi její zastavení a tím zhoršiti dosavadní

nezaměstnanost - naléhavě vyžadují, aby byly udrženy při životě, jmenovitě ústavům, u nichž ozdravovací akce pro současné poměry nebyla ještě s plným úspěchem dokončena.

Hlavním účelem změn a doplňků zákona č. 239/1924 Sb. z. a n. (třetí část osnovy) jest zdokonaliti dosud platné právní základy, o které se opírá vybudování ochrany zájmů vkladatelů a jiných věřitelů akciových bank i jejich akcionářů. Osnova hledí toho dosáhnouti řadou norem majících zajistiti řádné hospodaření v akciových bankách, jehož nutným předpokladem jest, aby v čele bank stáli činitelé náležitě, hlavně mravně, kvalifikovaní, kteří by obstarávali jejich obchody výlučně s hledisk prospěchu napřed řečených zájemců a s hledisk veřejných zájmů na správném plněni národohospodářských funkcí peněžních ústavů, ponechávajíce stranou své vlastní zájmy osobní neb zájmy osob sobě blízkých. Týž účel sledují nové předpisy, které mají zostřiti odpovědnost těchto orgánů po stránce civilněprávmí i trestněprávní, snížiti bankovní režii usměrněním požitků vedoucích funkcionářů bank a konečně postaviti hospodaření celého našeho bankovnictví pod kontrolu odborného orgánu podřízeného státní správě.

V některých směrech se tato část osnovy nespokojuje jen s úpravou poměrů v akciových bankách, nýbrž hledí úpravně zasáhnouti i v ostatních skupinách peněžních ústavů; hlavně jí tu jde o potírání konkurenčních výstřelků v obchodě vkladovém a o zvýšení trestní odpovědnosti vedoucích funkcionářů ve všech takových ústavech.

Podstatným nedostatkem zákonů č. 237 a 238 Sb. z. a n. z roku 1924 jest, že skoro celé sanační břímě skládají na bedra veřejnosti. Tomu hledí osnova (část čtvrtá) odpomoci ustanoveními, která mají zabezpečiti, aby ohroženému ústavu přispěli jak akcionáři, tak i vedoucí jeho činitelé, tito po případě i vrácením příjmů, na které mravně a mnohdy ani právně neměli nároku, úsilí vlády zjednati dokonalý pořádek v ústavech z veřejných prostředků sanovaných nevedlo by při nynějším právním stavu, uznávajícím autonomii kapitálových sdružení, mnohdy k žádoucímu cíli pro neschopnost orgánů dotčeného ústavu, neřku-li pro nedostatek dobré vůle těchto orgánů,

přizpůsobiti hospodaření ústavu blahu veřejnému. Proto se připojují další ustanovení, která mají státní správě umožniti, aby skrze osoby zvlášť k tomu pečlivě vybrané provedla sama do důsledků reorganisací sanovaného ústavu. Při takovém přímém vlivu státní správy na sanovaný ústav bude možno - jak to osnova navrhuje - převzíti za něj bez nebezpečí pro státní pokladnu záruku za další jeho zdárnou existenci.

Vylíčené účely osnovy nutně vedou k pronikavým zásahům do poměrů, které již jsou upraveny celou řadou norem; mají-li dále nová v osnově obsažená ustanovení urychliti žádoucí zdokonaleni stavu našeho peněžnictví, nelze se obejíti bez zásahu do poměrů již existujících. Proto jest nutno jednak určiti poměr nového zákona k platným dosud zákonům a nařízením, jednak přesně vyřešiti otázku zpětné účinnosti některých nových zákonných ustanovení (pátá část osnovy). V této části osnovy setkáváme se s dalšími ustanoveními, která mají umožniti i u nebankovních akciových společností a u peněžních ústavů vůbec, snížení nepřiměřeně vysokých požitků vedoucích funkcionářů, dávají právní základ uspokojivému vyřešení již dlouho přetřásané otázky osamostatnění a zvláštní správy pensijních fondů a jiných zaopatřovacích zařízení určených pro zaměstnance peněžních ústavů a směřují k zavedení závodních výborů i u těchto ústavů.

Konečně osnova tu nepouští se zřetele ani naléhavou potřebu upraviti poměry t. zv. bankéřských podniků, vybudovati instituci úvěrové evidence a ve shodě se základní svou snahou o snížení nákladů podnikání připravuje půdu pro záměrnou akci k usměrnění úvěrového břemene, podlomujícího podstatně naši soutěživost na světovém trhu.

Když se již přikročilo k novelisaci napřed uvedených zákonů, bylo uznáno účelným zároveň tyto zákony zdokonaliti v některých, proti (hlavním cílům osnovy arciť podružnějších směrech, jak toho vyžadují téměř sedmileté zkušenosti získané při jejich provádění.

Ze kterých důvodů a v jakém rozsahu uplatňují se v osnově tyto vedlejší změny a doplňky, podává se z tohoto podrobnějšího výkladu k jednotlivým ustanovením:

ČÁST PRVNÍ

osnovy stanoví ve čl. I až VI doplňky a

změny §§ 3, 8, 9, 12 a 22 zákona č. 237/

1924 Sb. z. a n. o Zvláštním fondu.

Ke čl. I:

Odst. 1: Podle § 3 zákona o Zvláštním fondu skládá se kuratorium tohoto fondu z předsedy, jeho náměstka a 15 kurátorů vedle 10 náhradníků.

Osnova zvyšuje počet kurátorů a náhradníků proto, aby při novém obsazování kuratoria mohlo se snáze vyhověti přáním, která se při jmenování do kuratoria uplatňují s přečetných hledisk (hospodářsky zájmových, územních atp).

Odst. 2: Týž důvod rozhodl, proč se prolamuje dosud platná zásada, že v kuratoriu musí býti zastoupena každá ze čtyř skupin ústavů (t. zv. bankovní, záloženská, spořitelní a družstevní) osobami vybranými z dotčených zájmových kruhů.

Další novota záleží v tom, že se již nemá lpěti na zásadě, aby kurátor směl býti před skončením pětiletého funkčního období odvolán jen z určitých důvodů; tato vázanost na určité důvody odvolání z kuratoria vyvolává totiž nesnáze, když zájmová skupina usiluje o změnu v osobě svého zástupce.

Dosud platná směrnice, že kurátorem nebo náhradníkem nesmí býti osoba nevolitelná do poslanecké sněmovny Národního shromáždění, byla jako samozřejmá vypuštěna.

Odst. 3. obsahuje totéž, co dosud stanoví odst. 5. napřed cit. § 3.

Odst. 4. kryje se obsahově s odst. 6. téhož paragrafu. Jen závěr, stanovící, že musí býti odvolán člen kuratoria, který porušil povinnost mlčenlivosti, jest poněkud odchylně formulován; tato odchylná formulace, přizpůsobená napřed vyložené zásadě, že vláda ve svém právu odvolati člena kuratoria nemá býti vázána určitými důvody, zároveň ukládá vládě za povinnost tohoto oprávnění použíti proti členu, který se prohřešil proti základní povinnosti své funkce. Nově připojená trestní sankce na porušení povinnosti mlčenlivosti napravuje dosavadní nedostatek zákona.

Odst. 5. uplatňuje novotu, jež má zvýšiti důvěru v nestrannost státních úředníků,

kteří jako kurátoři neb náhradníci spolurozhodují ve věcech fondových. O státních úřednících v činné službě se zde nemluví, protože podobné obmezující ustanovení o nich jest v § 33 služební pragmatiky.

Ke čl. II:

Odst. 1: Podle závěrečného textu §u 8 zákona č. 237/1924 Sb. z. a n., tvoří u akciových bank a peněžních společností s. r. o. základnu pro stanovení příspěvků do Zvláštního fondu akciový kapitál (u řečených společností kmenový kapitál), který má nárok na dividendu za rok rozhodný pro příspěvkovou povinnost nebo by měl takový nárok, kdyby se vyplácela dividenda.

Tuto zásadu přijímá bez jakékoliv obsahové změny i osnova. (O zvýšení sazeb u akciových bank a peněžních společností s r. o. viz výklad ke čl. III. ).

Odst. 2: Zcela jiná zásada platí pro příspěvkovou základnu u skupiny tak řečených ne výdělečných peněžních ústavů, t. j. u záložen všeho druhu (okresních hospodářských, družstevních i spolkových), úvěrních společenstev (t. zv. Raiffeisenek a Kampeliček), spořitelen a zemských úvěrních ústavů. U těchto všech nevýdělečných peněžních ústavů jest totiž dosud příspěvkovou základnou "čistý zisk docílený v roce rozhodném a vykázaný v řádně schválené bilanci, sdělané podle stanov nebo podle zvláštních bilančních předpisů. " Příspěvek vesměs tu činí 10% této základny.

Protože v zájmových kruzích nebylo jednotného názoru o tom, co dlužno rozuměti "č i s t ý m z i s k e m", pojalo kuratorium Zvláštního fondu do svého jednacího řádu podrobná ustanovení, vykládající v tom ohledu zákon; tato vykládací ustanovení hledí v úmyslu zákonodárcově (totiž podrobiti příspěvkové povinnosti i dotčené t. zv. nevýdělečné peněžní ústavy) zabrániti tomu, aby zisk nebyl zkracován nepoměrnými úložkami do reserv. Provádění právě zmíněných zásad jednacího řádu kuratoria vyneslo fondu na příspěvcích nevýdělečných peněžních ústavů za léta 1928, 1929 a 1930: 12, 561. 578. -, 12, 719. 694. - a 14, 699. 754. Kč, což činí asi polovinu příspěvků všech peněžních ústavů.