ve stanovené lhůtě stav zákonu se příčící odklizen nebo zákonná povinnost splněna. (6) Ustanovení § 30, odst. 4. a 6. platí i tu.

§30b.

(1) Potrestán bude okresním úřadem, nejde-li o čin trestný soudem, pro správní přestupek pokutou od 1000 Kč do 10. 000 Kč, a je-li nedobytná, vězením od tří dnů do jednoho měsíce,

1. kdo jako majitel nebo společník, po případě člen správního neb dozorčího orgánu aneb vedoucí úředník peněžního ústavu nebo peněžního podniku vůbec anebo podniku, který na peněžním podniku závisí, zaviní, že společníkem některého z uvedených podniků, členem jeho správního neb dozorčího orgánu se stane nebo do služeb takového podniku přímo nebo nepřímo bude přijat bývalý zaměstnanec revisního oddělení revisního a důvěrnického společenstva (§ 18) před uplynutím pěti let po rozvázání služebního poměru k tomuto společenstvu, jakož i

2. bývalý člen revisního oddělení napřed jmenovaného společenstva, který před uplynutím řečené doby provozuje peněžní podnik nebo podnik, který na peněžním podniku závisí, stane se společníkem takového podniku anebo přijme v něm přímo nebo nepřímo službu.

(2) Ustanovení § 30, odst. 4. a § 30 a, odst. 4. platí i tu.

§30 c.

Ustanovení §§ 30 až 30 b) platí pro peněžní ústavy, které nemají více než čtyři stálé úřednické síly, s tou změnou, že sazba peněžitých pokut tam uvedených činí 50 Kč až 5000 Kč, a je-li pokuta nedobytná, uloží se vězení od jednoho do čtrnácti dnů.

3. V § 31 zrušují se odst. 1., 2. a 4., dosavadní odst. 3. se označuje jako odst. 1. a po něm vsunuje se jako odst. 2. toto nové ustanovení:

Ustanovení předešlého odstavce platí jak o akciových bankách a o společnostech s ručením obmezeným, provozujících bankovní a peněžní obchody, tak i obdobně o spořitelnách, záložnách, úvěrních společenstvech (družstvech) a jiných peněžních ústavech. Vedle osob tam uvedených jsou trestně odpovědni též vedoucí úředníci ústavu.

4. Ustanovení §§ 32 až 35 nahrazují se těmito ustanoveními:

§ 32.

(1) Kdo jakýmkoli způsobem úmyslně ruší, ztěžuje nebo znemožňuje výkon zákonem předepsané revise peněžního ústavu, bude potrestán, není-li čin přísněji trestný, soudem pro přestupek vězením od jednoho do čtrnácti dnů nebo peněžitým trestem od 50 Kč do 10. 000 Kč.

(2) Stejně bude potrestán, není-li čin přísněji trestný, kdo ve výkazech nebo ve zprávách, uvedených v § l, odst. 6., § 9, odst. 4., posl. větě a v § 28, odst. 2. a 3., v podstatných údajích vědomě něco nesprávného uvede nebo zamlčí. Ustanovení § 30, odst. 3. platí obdobně i tu.

§ 33.

(1) Kdo vyjeví z věcí banky, spořitelny, záložny, úvěrního společenstva (družstva) anebo jiného peněžního ústavu něco, co podle své povahy má zůstati utajeno a o čem se dověděl jako člen správního neb dozorčího orgánu, zmocněnec, vedoucí úředník, jiný zaměstnanec nebo likvidátor takového ústavu, ač ví, že tím může vzbuditi nedůvěru v ústav, příměti jeho zákazníky k rozvázání obchodního spojení nebo způsobiti vybírání vkladů u něho uložených, bude potrestán soudem, není-li čin přísněji trestný, pro přestupek vězením od jednoho do čtrnácti dnů nebo peněžitým trestem od 50 Kč do 10. 000 Kč.

(2) Trestný není, kdo se dopustil činu uvedeného v odst. 1., uplatňuje své právo nebo plně povinnost, kterou mu ukládá zákon neb úřad, nebo byv zproštěn povinnosti zachovati mlčení anebo v podání k úřadu, aby byla zjednána náprava.

§ 34.

Kdo vydá vkladní knížku nebo vkladní list (§1, odst. 2. ) bez skutečného vkladu, bude potrestán soudem, není-li čin přísněji trestný, pro přečin vězením od tří dnů do tří měsíců nebo peněžitým trestem od 5. 000 Kč do 100. 000 Kč. Ustanovení § 30, odst. 3., 5. a 6. platí obdobně i tu.

§ 35.

(1) Kdo jako člen správního orgánu akciové banky, její zmocněnec, vedoucí úředník (§ 36,

odst. 3. ) neb likvidátor vědomě přestoupí zákaz:

a) sjednávati aneb zprostředkovati obchody nebo převody nemovitostí zakázané podle § 7,

b) sjednávati anebo zprostředkovati obchody nebo převody nemovitostí anebo poskytovati úvěr bez předchozího výslovného schválení dozorčí rady, jehož jest podle § 8 nebo podle jednacího řádu banky k tomu potřebí, ačkoli mohl si takové schválení včas opatřiti,

bude potrestán soudem, není-li čin přísněji trestný, pro přečin vězením od tří dnů do tří měsíců anebo peněžitým trestem od 5. 000 Kč do 100. 000 Kč; způsobí - li tím však bance škodu, bude potrestán vězením od čtrnácti dnů do šesti měsíců a podle výše způsobené škody peněžitým trestem od 5. 000 Kč do 100. 000 Kč.

(2) Podle trestních sazeb uvedených v odst. 1. bude potrestán pro přečin, není-li čin přísněji trestný, kdo při obcházení některého zákazu uvedeného v odst. 1. vědomě pomáhá nebo jako člen dozorčího orgánu akciové banky nebo jako přednosta (náměstek) jejího kontrolního oddělení (§ 13) vědomě opomine postarati se o to, aby tyto zákazy nebyly přestupovány.

§ 35 a.

(1) Kdo jako člen správního orgánu, zmocněnec, vedoucí úředník neb likvidátor banky, spořitelny, záložny, úvěrního společenstva (družstva) nebo jiného peněžního ústavu vědomě nebo z hrubé nedbalosti poruší povinnost spravovati ústav a vlastní jmění ústavu i jmění ústavu svěřené nebo provozovati obchody ústavu s péčí řádného kupce a podle zvláštních předpisů pro něho platných tak, že to může přivoditi nebo zvýšiti nebezpečí, že ústav nebude schopen platiti, bude potrestán soudem, není-li čin přísněji trestný, podle míry svého zavinění a způsobeného nebezpečí pro přečin vězením od čtrnácti dnů do jednoho roku a peněžitým trestem od 5. 000 Kč do 100. 000 Kč.

(2) Kdo jako člen dozorčího orgánu banky, spořitelny, záložny, úvěrního společenstva (družstva) nebo jiného peněžního ústavu nebo jako přednosta (náměstek) kontrolního oddělení akciové banky vědomě nebo z hrubé nedbalosti poruší povinnost dohlížeti na správu ústavu a správu vlastního jmění ústavu i jmění ústavu svěřeného a na provozování obchodů s péčí řádného kupce a podle zvláštních před-

pisů pro něho platných, bude potrestán soudem, není-li čin přísněji trestný, podle míry svého zavinění pro přestupek vězením od tří dnů do jednoho měsíce anebo peněžitým trestem od 250 Kč do 25. 000 Kč, a způsobí-li tím ústavu škodu, vězením od jednoho týdne do tří měsíců a podle výše způsobené škody peněžitým trestem od 1. 000 Kč do 50. 000 Kč. Jestliže však vinník takovým činem spoluzaviní nebezpečí, že ústav nebude schopen platiti, bude potrestán podle míry zavinění a způsobeného nebezpečí pro přečin vězením od čtrnácti dnů do jednoho roku a peněžitým trestem od 5. 000 Kč do 100. 000 Kč.

§ 35b.

(1) Kdo jako člen správního nebo dozorčího orgánu, zmocněnec, vedoucí úředník nebo likvidátor banky, spořitelny, záložny, úvěrního společenstva (družstva) nebo jiného peněžního ústavu porušením povinnosti uvedené v § 35 a) úmyslně způsobí ústavu, vkladatelům nebo jeho jiným zákazníkům škodu neb úmyslně sebe nebo jiného na jejich újmu obohatí, bude potrestán pro přečin tuhým vězením od tří měsíců do tří let. Převyšuje-li však škoda neb obohacení peníz 2. 000 Kč anebo byl-li činem poškozen značný počet osob neb užil-li vinník lsti, aby mohl pokračovati ve své činnosti, bude potrestán pro zločin žalářem od šesti měsíců do pěti let.

(2) Vedle trestu na svobodě budiž uložen podle výše způsobené nebo zamýšlené škody aneb obohacení při odsouzení pro přečin trest na penězích od 5. 000 Kč do 500. 000 Kč, při odsouzení pro zločin trest na penězích od 10. 000 Kč do 500. 000 Kč.

§ 35c.

Ustanovení §§ 31 až 34 a §§ 35 a) a 35 b) platí pro peněžní ústavy, které nemají více než čtyři stálé úřednické síly, s těmito změnami:

1. Trestné činy uvedené v §§ 31 až 34 a v § 35 a) trestají se toliko peněžitými tresty tam uvedenými.

2. Spodní a horní hranice peněžitých trestů uvedených v §§ 31, 34, 35 a) a 35 b) se snižují na jednu pětinu, při čemž horní hranice nesmí převyšovati 25. 000 Kč.

§ 35 d.

(1) Při ukládání trestu má soud (okresní úřad) i tam, kde to tento zákon výslovně ne-

ustanovuje, přihlédnouti k odborné způsobilosti vinníkově, k míře jeho zavinění a k významu zaviněných následků.

(2) Podmíněným odkladem trestu není odložen výkon uloženého trestu na penězích. Je-li však v takovém případě peněžitý trest nedobytným, odkládá se podmíněně výkon náhradního trestu na svobodě.

(3) Peněžité tresty uložené podle tohoto zákona připadají státu.

(4) Přesunouti placení peněžitých trestů nebo pokut, uložených podle tohoto zákona, na ústav, v němž se vinník trestného činu dopustil, jest zakázáno, úmluvy tomu odporující nejsou právně účinné.

§ 35e.

(1) Kdo byl pravoplatně odsouzen pro čin trestný soudem, spáchaný ze ziskuchtivosti, pro některý z přečinů podle §§ 485 až 486 c) trest, zákona č. 117/1852 ř. z., podle § 759 voj. trest, zákona č. 19/1855 ř. z., podle §§ 416 a 417 trest, zákona čl. V/ 1878 a podle zák. čl. V/ 1916, o nuceném mimokonkursním vyrovnáni a o změně některých ustanovení konkursního zákona, pro celní nebo těžký přestupek důchodkový (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi důchodkový přestupek soudně stíhaný), pro některý zločin nebo přečin podle tohoto zákona anebo podle zákonů ze dne 14. prosince 1923, č. 7 Sb. z. a n. z roku 1924, o ochraně československé měny a oběhu zákonných platidel, ze dne 10. října 1924, č. 240 Sb. z. a n., o příročí k ochraně peněžních ústavů a jejich věřitelů, a ze dne 10. října 1924, č. 241 Sb. z. a n., o povinnostech bankéřů při úschově cenných papírů, není způsobilý býti členem správního neb dozorčího orgánu, zmocněncem, vedoucím úředníkem neb likvidátorem banky, spořitelny, záložny, úvěrního společenstva (družstva) neb jiného peněžního ústavu anebo peněžního podniku vůbec, a byl-li odsouzen pro zločin spáchaný ze ziskuchtivosti nebo pro zločin podle napřed uvedených zákonů, ani pokladníkem nebo jiným vyšším úředníkem těchto peněžních ústavů.

(2) Tento následek odsouzení pomine při odsouzení pro přečin po uplynutí tří let, při odsouzení pro zločin po uplynutí deseti let, počítajíc ode dne, kdy trest byl vykonán, prominut nebo jeho výkon promlčen.

§ 35 f.

(1) Pokus přečinů uvedených v tomto zákoně jest trestný.

(2) Doba, jejíhož uplynutí se vyžaduje ku promlčení trestního stíhání, činí u přečinů uvedených v tomto zákoně tři roky, u zločinu deset let.

Čl. XXXIV. § 36 doplňuje se novými odst. 2. až 4. takto:

(2) členy představenstva se služební smlouvou rozumějí se členové představenstva akciové banky, kteří mají smluvně zajištěnu dobu trvání členství aneb kteří ve svých požitcích bankou vyplácených nejsou odkázáni jen na presenční známky a podíl na zisku (tantiémy) podle stanov banky a na odměnu, kterou valná hromada akcionářů banky rok od roku povoluje členům představenstva za zvláštní výkony v uplynulém správním období; k náhradě cestovních výloh s úřadem spojených, pokud nepřesahují přiměřený peníz, se tu nepřihlíží.

(3) Vedoucími úředníky jest rozuměti zaměstnance peněžního ústavu, kterým bylo svěřeno vedení ústavu neb Vedení jeho pobočného závodu aneb některého samostatného oddělení (u akciové banky oddělení zřízeného podle jejího jednacího řádu), a vůbec zaměstnance, jimž byla udělena prokura.

(4) Příbuzným míní se v tomto zákoně osoba příbuzná v linii přímé a do druhého stupně v linii pobočné, švakrem pak osoba sešvakřená do druhého stupně.

část čtvrtá.

Zvláštní ustanoveni o akciových bankách,

jiných ústavech a společenských podnicích

s podporou z veřejných prostředků.

Čl. XXXV.

(1) Bankou jest v dalších ustanoveních této části zákona rozuměti akciovou banku s podporou z veřejných prostředků; takovou podporou míní se podpora ze Zvláštního fondu pro zmírnění ztrát povstalých z poválečných poměrů (zák. č. 237/1924 Sb. z. a n. ) nebo výpomoc ze Všeobecného fondu peněžních ústavů v republice československé (zák. č. 238/1924 Sb. z. a n. ) anebo podpora, kte-

rou stát bance, přispěl k urovnání jejích poměrů zápůjčkou, vkladem, platbou úroků ze zápůjčky někým jiným jí dané nebo jiným poskytnutím kapitálu anebo převzetím záruky za úvěr, který jí byl dán někým jiným.

(2) Při poskytnutí podpory (odst. 1. ) budiž k tomu hleděno, aby urovnání poměrů banky šlo také na vrub jejích akcionářů.

(3) Služební poměry členů představenstva a vedoucích úředníků (čl. XXXIV) takové banky (odst. 1. ) lze v. období pěti let poté, co představenstvu banky bylo doručeno vyrozumění o poskytnutí podpory, kdykoli vypověděti bez ohledu na ustanovení jakýchkoliv a s kýmkoli sjednaných služebních úmluv; kdo z nich vystoupil ze služeb banky, ať na výpověď banky, anebo na výpověď vlastní, má proti bance nejvýš nárok na tříměsíční služební plat (bez vedlejších požitků), ovšem bez újmy zákonných nároků na odpočivné a jiné zaopatřovací požitky podle právních předpisů o pensijním pojištění zaměstnanců. Dále mohou se přezkoušeti též smluvní, z prostředků banky placené odpočivné a zaopatřovací požitky osob napřed uvedených a pozůstalých po nich a snížiti na míru odpočivných a zaopatřovacích požitků podle právních předpisů o pensijním pojištění zaměstnanců.

(4) Ustanovení odst. 3., lze uplatniti též v příčině služebních, odpočivných a zaopatřovacích požitků vyplácených společenskými podniky, na jejichž základním kapitálu jest banka alespoň z poloviny trvale zúčastněna.

Čl. XXXVI.

(1) členové představenstva a dozorčí rady banky (čl. XXXV, odst. 1. ), kterým lze přičísti k vině, že se banka ocitla v hospodářské tísni, anebo (kteří hrubě porušili povinnosti, jež jim co do hospodaření se jměním banky ukládají zákony, stanovy, jednací řád banky, řád dozorčí neb jiné předpisy pro ně platné, jsou bez újmy povinnosti k náhradě škody povinni vrátiti veškeré odměny. (tantiémy, podíly na zisku, provise atd. ), jichž se jim dostalo za výkon jejich úřadu v bance; vedoucí úředníci banky (čl. XXXIV) jsou za stejných podmínek povinni vrátiti, co přijali na služebních nebo zaopatřovacích požitcích přesahujících přiměřenou výši (§ 17 b, odst. 2. zák. č. 239/1924 Sb. z. a n. ve znění čl. XXVII tohoto zák. ), anebo na odbytném přesahujícím přiměřené služební požitky za jeden rok. Uvedené osoby a zaměstnanci banky

vůbec jsou za stejných podmínek povinni odvésti jí takové odměny, jichž se jim dostalo za členství ve správních neb dozorčích orgánech podniků, ve kterých banku zastupovali.

(2) Ustanovení předešlého odst. týká se odměn, požitků a odbytného, které osoba zavinivší hospodářskou tíseň banky přijala po té, co se banka v takové tísni ocitla, nejméně však odměn, požitků a odbytného, přijatých v posledních třech letech před poskytnutím podpory z veřejných prostředků, u osoby pak, která porušila své povinnosti, odměn, požitků a odbytného, přijatých poté, co k porušení povinností došlo.

(3) Ustanovení odst. 1. a 2. platí také o členech představenstva neb dozorčí rady a o zaměstnancích banky, na jejíž jmění byl prohlášen konkurs aneb u níž bylo zahájeno řízení vyrovnací. Nedostalo-li se takové bance podpory z veřejných prostředků, počítá se tříletá lhůta určená v odst. 2. ode dne prohlášení konkursu nebo zahájení vyrovnacího řízení.

(4) Na členech představenstva a dozorčí rady banky a na jejích vedoucích úřednících, u nichž nejsou splněny podmínky odst. 1., lze se domáhati, aby přispěli k urovnání poměrů banky vrácením poloviny odměn, požitků a odbytného, uvedených v odst. 1., které přijali poté, co se banka ocitla v hospodářské tísni; stejně lze se domáhati na těchto osobách a na zaměstnancích banky vůbec vrácení poloviny odměn přijatých poté, co se banka ocitla v hospodářské tísni, za členství ve správních neb dozorčích orgánech podniků, ve kterých banku zastupovali.

(5) Závazky podle odst. 1. až 4. postihují i osoby, které z představenstva neb dozorčí rady banky aneb z jejích služeb vystoupily; za splnění těchto závazků ručí i manželka (manžel) zavázané osoby.

(6) O uplatnění nároků podle předešlých odst. platí obdobně ustanovení § 17 b, odst. 3. až 10. zákona č. 239/1924 Sb. z. a n. (ve znění čl. XXVII tohoto zák. ) s odchylkou, že o nákladech řízení platí zásady civilního řádu soudního a že proti nálezu rozhodčího soudu (odst. 9. cit. paragrafu) lze k rozhodčímu soudu zřízenému u vrchního soudu (odst. 10. cit. paragrafu) podati také odvolání podle obdoby civilního soudního řádu.

(7) Od uplatňování nároků podle odst. 1. až 3. lze upustiti toliko tehdy, je-li důvodná

obava, že by exekuce proti zavázané osobě neměla úspěchu.

Čl. XXXVII.

(1) Banka (čl. XXXV, odst. 1. ) nesmí používati provozních zisků k vyplácení dividend a tantiém, dokud neuhradí veškerých svých ztrát a neutvoří všeobecnou reservu alespoň ve výši 10% akciového kapitálu ve stanovách vykázaného. Výplata nejvýše 4%ní dividendy jest výjimečně přípustná jen se souhlasem vlády po návrhu ministra financí, který napřed vyslechne revisní oddělení revisního a důvěrnického společenstva (§ 18 zák. č. 239/ 1924 Sb. z. a n. ); souhlas lze uděliti toliko tehdy, jestliže na výplatu takové dividendy stačí zbytek skutečně dosaženého zisku banky, který vyplývá po provedení odpisů nutných k postupnému umořování ztrát podle stanoveného sanačního plánu a po povinném přídělu všeobecné reservě.

(2) Banka jest povinna spláceti kapitál, jehož se jí dostane podporou z veřejných prostředků (čl. XXXV, odst. 1. ), podle dalších ustanovení, pokud podpora se neposkytne za podmínek přísnějších.

(3) Povinnost podle odst. 2. nastane, jakmile banka uhradí veškeré, své ztráty a její všeobecná reserva dostoupí 10% akciového kapitálu ve stanovách vykázaného. Povinná splátka nechť činí alespoň polovinu bilančně vykázaného čistého zisku. Pokud se podpora poskytne v cenných papírech, lze konati splátky též v cenných papírech téhož druhu v hodnotě jmenovité.

(4) Splátky jest odváděti vždy do jednoho měsíce poté, co valná hromada akcionářů banky schválí dotčenou roční účetní závěrku, pokladně fondu, po případě skupinového fondu neb dílčího fondu skupinového (§ 6 zák. č. 238/1924 Sb. z. a n. ), anebo státu, který podporu poskytl; poskytne - li se podpora s několika stran, rozdělí se splátky podle poměru nesplaceného zbytku podporou poskytnutých kapitálů.

(5) Splátky učiněné podle předešlých odstavců jsou přípustnou srážkovou položkou při vyměření zvláštní daně výdělkové.

Čl. XXXVIII.

(1) Ministr financí může ustanoviti u banky (čl. XXXV, odst. 1. ) jednoho nebo více důvěrníků s právem a povinností dohlížeti

všestranně na hospodaření banky. Usnesení orgánů banky, proti němuž důvěrník se vyslovil, nesmí býti provedeno.

(2) Jestliže toho vyžaduje důležitý veřejný zájem na urovnání poměrů banky, může vláda po návrhu ministra financí v dohodě s ministrem vnitra ustanoviti u banky správní výbor a dozorčí výbor s působností dále uvedenou.

(3) Opatření podle odst. 1. nebo 2. zpravidla potrvá až do náležitého urovnání poměrů banky. Po tu dobu pozbývá účinnosti ustanovení důvěrníka neb dozorčí komise podle § 21, odst. 1. zákona č. 237/1924 Sb. z. a n. a § 19, odst. 2. zákona č. 238/1924 Sb. z. a n., po případě působnost již ustanoveného takového důvěrníka nebo dozorčí komise zaniká.

(4) Důvěrníci a členové správního a dozorčího výboru jsou kdykoliv odvolatelní; jimi nemohou býti osoby, které jsou vyloučeny ze členství v představenstvu neb v dozorčí radě banky (čl. XX a XXII). Jejich požitky určí a vyplácí ministerstvo financí z prostředků, jež banka podle jeho příkazu odvádí k tomu účelu do státní pokladny.

(5) Důvěrníci a členové správního a dozorčího výboru, pokud jde o výkon jejich úřadu, požívají stejné ochrany a jsou stejně odpovědni jako úředníci státní.

Čl. XXXIX.

(1) Správní výbor (čl. XXXVIII, odst. 2. ) nastupuje na místo představenstva banky (čl. 227 obchodního zákoníka ze dne 17. prosince 1862, č. 1 ř. z. z r. 1863), pokud se týče ředitelství (§ 182 zák. čl. XXXVII/1875 o obchodním zákonu), s právy a povinnostmi, jež těmto orgánům zákony, stanovy a jednací řád banky vymezují, členové správního výboru však neručí podle čl. XV a také nemají stanovami členům představenstva uložené povinnosti složiti funkční akcie. Správní výbor může býti ministrem financí zproštěn povinnosti svolati valnou hromadu akcionářů banky.

(2) Dozorčí výbor (čl. XXXVIII, odst. 2) nastupuje na místo dozorčí rady banky (čl. 225 zák. č. 1/1863 ř. z.; § 194 zák. čl. XXXVII/1875) s právy a povinnostmi, jež dozorčí radě zákony, stanovy a dozorčí řád vymezují. Rovněž členové dozorčího výboru nemají povinnosti složiti funkční akcie, kterou snad stanovy banky členům dozorčí rady ukládají.

(3) Správní výbor předkládá účetní závěrky a výroční zprávy banky, přezkoušené dozorčím výborem, ministerstvu financí, které je, vyslechnouc revisní oddělení revisního a důvěrnického společenstva (§ 18 zák. č. 239/1924 Sb. z. a n. ), schvaluje.

(4) Ministr financí může zvláštní instrukcí vymeziti podrobněji působnost důvěrníka neb správního výboru a dozorčího výboru a stanoviti potřebné odchylky od jednacího řádu banky a řádu dozorčího. Odchylky od organisačních ustanovení stanov, počítajíc v to ustanovení o znamenání firmy, kterých by bylo potřebí po dobu opatření podle čl. XXXVIII, odst. 2., provede ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem financí; tyto odchylky jest opověděti k zápisu v obchodním rejstříku a vyhlásiti na útraty banky v listech určených stanovami pro její vyhlášky.

Čl. XL.

(1) Nastoupením správního výboru a dozorčího výboru zaniká členství v dosavadních správních a dozorčích orgánech banky bez jakéhokoli nároku na odškodnění pro předčasné odvolání z úřadu. Zároveň členové dosavadních správních a dozorčích orgánů banky, její vedoucí úředníci (čl. XXXIV) a jiní její zaměstnanci, kteří jsou členy správních neb dozorčích orgánů jiných společenských podniků, v nichž banku zastupují, přestávají býti členy těchto orgánů bez jakéhokoli nároku na odškodnění pro předčasné odvolání z úřadu.

(2) Veškeré tantiémy a jiné požitky připadající na osoby nově povolané zastupovati banku ve správních neb dozorčích orgánech podniků, v odst. 1. zmíněných, náležejí bance. Odměnu stanoví těmto osobám správní výbor po slyšení dozorčího výboru se souhlasem ministerstva financí.

Čl. XLI.

(1) Vyžaduje-li toho nevyhnutelný veřejný zájem, zejména aby byly chráněny zájmy nuzných vkladatelů neb aby zabráněno bylo zastavení provozování důležitých průmyslových podniků s četnými zaměstnanci, může ministr financí se souhlasem vlády převzíti podpůrnou záruku státní za veškeré vklady a jiné prostředky svěřené bance, u které došlo k opatření podle čl. XXXVIII, odst. 1. neb 2., anebo jen za některé z takových prostředků, A to buď dočasně aneb až do splnění těchto

závazků neb jinakého jejich plného zajištění, pokud by k úhradě takových závazků nestačilo jmění banky; tato záruka může býti zejména převzata za závazky vzniklé z úvěrů, jež bance byly poskytnuty veřejnými ústavy. Oprávnění vlády přejímati takové záruky zanikne dnem 31. prosince 1932.

(2) Splyne-li banka, u které došlo k opatření podle Čl. XXXVIII, odst. 1. neb 2., s jiným peněžním ústavem, může ministr financí s tím souvislé majetkové převody, právní listiny a písemnosti osvoboditi od kolků a poplatků, dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí jakož i od dávek za úřední úkony.

část pátá. Závěrečná ustanovení.

Čl. XLII.

(1) Změnami a doplňky § 2 zákona č. 239/ 1924 Sb. z. a n., prováděnými ve čl. XIV, zůstávají platné zákony o revisi společenstev (družstev) nedotčeny až na odchylku od § 3, odst. 2. zákona č. 133/1903 ř. z., která se podává z nového znění odst. 1. pod b) napřed cit. § 2.

(2) Ustanovení § 198, odst. 1. zák. čl. XXXVII/1875, pokud stanoví, že ředitelství akciové společnosti jest povinno uveřejniti osm dní před valnou hromadou roční bilanci se zprávou, která má býti valné hromadě uveriložena, dále § 209, odst. 2. a 3. téhož zákona a § 3 vlád. nařízení ze dne 27. července 1920. č. 465 Sb. z. a n., pozbývají pro akciové banky platnosti; ostatní ustanovení právě dovolaného zákona a vládního nařízení, dále spolkový zákon ze dne 26. listopadu 1852, č. 253 ř. z., a obchodní zákoník č. 1/1863 ř. z., platí pro akciové banky i nadále s odchylkami a doplňky, které vyplývají ze čl. XVII, XXXJX a XL tohoto zákona. Ustanovením § 6, odst. 5. zákona č. 239/1924 Sb. z. a n. (ve znění čl. XVII tohoto zák. ) zůstává nedotčeno nařízení ze dne 29. listopadu 1865, č. 127 ř. z., jakož i vlád. nařízení ze dne 13. září 1920, č. 532 Sb. z. a n.

(3) Změnami a doplňky zákonů č. 237 až 239/1924 Sb. z. a n., stanovenými v první až třetí části tohoto zákona, zůstává nedotčen čl. XXVII zákona ze dne 23. dubna 1925, č. 102 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňuje

zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 347 Sb. z. a n., o akciové bance cedulové.

Čl. XLIII.

(1) § 8, odst. 2. zákona č. 237/1924 Sb. z. a n. (ve znění čl. II tohoto zák. ) platí pro příspěvky splatné po 1. lednu 1931. Všechny dřívější splatnosti příspěvků, jejich předpisy a platby na ně, jimž do uvedeného dne nebylo výslovně odporováno buď písemným podáním (výhradou, žádostí za snížení, námitkami neb rozkladem) ke kuratoriu fondu nebo k Zemské bance (§ 5 cit. zák. ) anebo stížnosti k nejvyššímu správnímu soudu, pokládají se za pravoplatné. Přeplatky příspěvků splatných před 1. lednem 1931 se nevrátí, nýbrž zúčtují se jako bezúročná záloha ve prospěch příspěvků budoucích.

(2) Čl. III, odst. 2. a čl. IX platí od 1. ledna 1932.

Čl. XLIV.

(1) Zákaz vydávati vkladní knížky (listy) bez skutečného vkladu, vyslovený v § l, odst. 2. zákona č. 239/1924 Sb. z. a n. (ve znění čl. XIII tohoto zák. ), a souvislý § 34 téhož zákona (ve znění čl. XXXIII tohoto zák. ) nabudou pro jiné peněžní ústavy než akciové banky účinnosti po roce ode dne vyhlášení tohoto zákona; do té doby však buďtež takové vkladní knížky (listy) bez ohledu na to, kdy a kým byly vydány, vzaty z oběhu. U vkladních knížek (listů), vydaných přede dnem vyhlášení tohoto zákona, musí býti vyhověno předpisu odst. 5. napřed dovolaného paragrafu při nejbližším jejich předložení po uvedeném dnu.

(2) Ustanovení § 2, odst. 2., č. 2. zákona č. 239/1924 Sb. z. a n. (ve znění čl. XIV tohoto zák. ) vztahuje se též na úvěrní společenstva (družstva) a na uvedené tam revisní svazy, které byly zřízeny sice již přede dnem vyhlášení tohoto zákona, nebudou však míti do šesti měsíců po tomto dni zapsány ve společenstevním rejstříku stanovy, obsahující ustanovení, že k předmětu jejich podnikání náleží též přijímání vkladů na vkladní knížky (listy).

(3) Jistoty, zřízené v den vyhlášení tohoto zákona podle původního znění § 3, odst. 7. zákona č. 239/1924 Sb. z. a n., musejí býti do jednoho roku po uvedeném dnu doplněny a uloženy, jak předpisuje § 4, odst. 3. cit. zákona ve znění čl. XVI tohoto zákona; ne-