Dne 23. května 1931 vyvezen byl do Polska občan Řehoř Zástavný, ženatý, otec dvou dětí, který se poctivě o svoji rodinu staral a jehož děti byly vyvezením otce ponechány bez existenčních prostředků. Zástavný byl zaměstnán v zemědělské škole ve V. Meziříčí, kde měl i deputátní byt, z něhož byla nyní dokonce vypovězena i jeho manželka, takže, je s dětmi bez přístřeší. Je to skandální případ rozdvojeni a zničení rodiny řádného dělníka jen proto, že se otec dne 1. května 1931 účastnil průvodu komunistické strany. Rodina tohoto řádného občana je na kraji zoufalství a hrozí nebezpečí, že ukončí svůj bedny život sebevraždou stejné, jako v ní východisko z krise hledá nyní sta proletářů, ožebračených kapitalistickým hospodářským systémem.

Ptáme se ministra vnitra:

Je ochoten zahájiti všechny potřebné kroky, aby Řehoři Zástavnému byl umožněn návrat Jo ČSR. k rodině, aby tato byla zachráněna před katastrofou?

Co učiní pan ministr, aby se podobné případy neopakovaly?

V Praze, dne 10. února 1932.

Barša, Juran,

Babel, Gottwald, Dvořák, Steiner, dr. Stern, Hádek, Vallo, Zápotocký, Čižinská, Śliwka, Hodinová, Höhnel, Hruška, Kopecký, Török, Krosnář, J. Svoboda, Kubač, Štětka.

1613/ XV. (překlad).

Interpelace

poslance dr. Schollicha a druhů ministrovi sociální péče,

jak se pracuje u Všeobecného pensijního ústavu v Brně.

Československo nezůstalo uchráněno všeobecné světové hospodářské krise a podle posledních statistických zpráv má na 500. 000 nezaměstnaných. Povinností každé sociální péče jest opatřiti pokud možno příležitost ku práci, aby se takto uspořilo vyplácení podpor v nezaměstnanosti a aby se co možno nejvíce lidí v práci udrželo nebo k práci vrátilo.

Všeobecný pensijní ústav v Brně řídí se však asi jinými hledisky. Od roku 1928 musí úřednictvo "čtyřikrát týdně pracovati tři hodiny pres čas. Jenom vysvědčení úředního lékaře může zprostiti této povinnosti. Jak těžko je lze získati, je známo. Za hodiny přes čas vyplácejí se každoročně značné peníze, z nichž by v této době nezaměstnanosti mohlo žíti mnoho neza-

městnaných. Spočítáme - li to, docházíme k těmto číslům: 3 hodiny přes čas čtyřikrát v týdnu činí měsíčně 48 hodin pro jednoho úředníka. Při 100 úřednících pensijního ústavu musí se za 4800 hodin přes čas zaplatiti průměrně po 6. 5 Kč, tedy měsíčně 31. 300 Kč, nebo - li ročně 374. 400 Kč. Za to bylo by možno ustanoviti jen u brněnského pensijního ústavu 50 pomocných zaměstnanců po 600 Kč měsíčně. K tomu třeba přičísti Bratislavu se 100 úředníky, Prahu s 550 úředníky, kde prý jsou poměry úplně stejné. Mimo to úředníci, kteří mají mnoho hodin přes čas, dostanou na konci roku prémii za hodiny přes čas.

Vedle hodin přes čas pracuje se ještě také doma. Mnohý brněnsky úředník dostává měsíčně až 3. 000 Kč za to, že si bere práci domů a doma ji vyřizuje. Zdá se neuvěřitelné, slyšíme - li, že oproti těmto příplatkům pensijní ústav vyplácí podpory nezaměstnaným 500 Kč měsíčně.

Úředníci jsou vyčerpáni přílišným zatížením. Nedávno se dva úředníci zhroutili a musili býti odvedeni domů. Dovolené pro nemoc a lázeňské léčení jsou neustále. Jedna úřednice odešla do výslužby s 18 služebními lety, poněvadž nemohla již dále pracovali. Brněnský pensijní ústav měl lvy dosti místa pro nové pomocné síly.

V době, kdy statisíce lidí nemá výdělku a jest odkázáno na podpory veřejnosti, nelze trpěti takovéto hanebné poměry. Podepsaní se proto táží pana ministra sociální péče:

Víte o těchto poměrech u Všeobecného pensijního ústavu v Brně? Jste ochoten dáti je ihned a nestranně vyšetřiti a postarati se o nápravu?

V Praze, dne 5. února 1932.

Dr. Schollich,

dr. Hanreich, Horpynka, Kasper, Geyer, Oehlin-

ger, dr. Petersilka, Scharnagl, Fritscher, Greif,

Bobek, Köhler, inž. Jung, Matzner, inž. Kallina,

dr. Keibl, dr. Hassold, Simm, Knirsch, Schu-

bert, Krebs, Kunz, Krumpe.

1613/ XVI. (překlad).

Interpelace

poslance dr. E. Schollicha a druhů ministrovi vnitra

o spolku pro péci o nezaměstnané v Brně.

Moravsko - slezský zemský president dr. Černý zaslal státnímu úřednictvu všech odvětví, školním správám atd., tento dopis:

3267/ pres.

V Brně, dne 29. ledna 1932.

Spolek pro péči o nezaměstnané:

Členské příspěvky.

»V těchto dnech byl založen v Brně nepolitický spolek pro péči o nezaměstnané, který má soustřediti všechny lidi dobré vůle, kteří se snaží zmírniti nouzi nezaměstnaných.

Úkol, který si tento spolek vytýčil, jest velmi velký a má-li se ho dosíci, musí býti podporován všemi vrstvami obyvatelstva, zvláště však těmi, kteří mají pevné místo.

Členem spolku může býti každý, kdo se zaváže platiti příspěvek, který si může sám určiti. Nejmenší příspěvek činí 1 Kč měsíčné.

Dovolávám se sociálního cítění zaměstnanců vašeho úřadu a očekávám, že nebude jediného našeho zaměstnance, který by nebyl ochoten přispěti svou hřivnou k tak ušlechtilému dílu a přihlásiti se za člena.

Přihlašovací arch budiž ihned vyplněn, aby členské příspěvky mohly býti odvedeny této akci již za měsíc únor.

Zemský president:

Černý v. r. «

Zdá se mi směšné, chce - li se nepolitickým spolkem s členskými příspěvky čeliti denně vzrůstající hospodářské krisi a tím způsobené nezaměstnanosti v Československu, která podle posledních statistických výkazů dosáhla již půl milionu a s příslušníky rodin zasahuje snad již 1 1/2 milionů lidí. To je pravé tak, jako by někdo obrovský požár několika budov chtěl zdolati hasicím přístrojem. Než konec konců, to je věc názoru a taktu.

Toto provolání rozesílá však zemský president, tedy úřední osobnost, závislému státnímu úřednictvu. Nehledě k tomu, že provolání jest adresováno úřednictvu, které právě nedávno bylo hospodářsky těžce poškozeno snížením vánoční remunerace a platů, úřednictvu, které naprosto nedostatečnými platy beztoho čím dále tím více chudne, kromě toho tento postup je také nemravným nátlakem. Při tomto oběžníku spekuluje se jistě na to, že žádný úředník nebude míti odvahu, aby odmítl přistoupiti k tomuto spolku. Je zde tedy nucen přistoupiti ke spolku, jehož stanovy, jehož výbor, jehož obor působnosti a činnost nezná.

Pro nás Němce naskýtá se při tom ještě další otázka: Kdo rozděluje shromážděné peníze a v jakém poměru dostane se jich také německým nezaměstnaným? Nelze přece od nás očekávati, aby z našich darů byli podporováni jen čeští nezaměstnaní, jimž se beztoho dostává bohaté státní pomoci, při čemž třeba ještě upozorniti, že v německých krajích je nezaměstnanost dvakráte a třikráte větší než v českých. Po zkušenostech s takovýmito utrakvistickými podniky, jako na příklad s Červeným křížem, je veliká opatrnost Němců úplně oprávněná.

Ostatně třeba ještě konstatovati, že úřednictvo nechce a nebude se vymykati spolupomáhati při péči o nezaměstnané. Na provolání obcí prohlásilo ve většině případů ochotu poskytovati určité procento ze svých platů. Především jsou jistě

obce povolány, aby rozdělovaly peníze, opatřené dobročinností, poněvadž mohou konati nutná šetření o potřebnosti podpor. Nově založeným spolkem odejme se obcím leckterá částka, kterou jinak dostávaly.

Vylíčený postup zemského presidenta černého při rozšiřovaní agitačních dopisů pro »Ústřední spolek pro péči o nezaměstnané« v Brně pokládáme za zneužití úřední moci a tážeme se ministra vnitra, je-li ochoten vydati příslušným místům pokyny, aby všechny nadřízené úřady příště co nejpřísněji se zdržely jakéhokoliv nátlaku v úřadě na podřízená místa pro přistupování ke spolkům, sbírání darů a podobně?

V Praze, dne 8. února 1932.

Dr. Schollich,

inž. Kallina, Matzner, Horpynka, dr. Hanreich, dr. Keibl, dr. Hassold, inž. Jung, Knirsch, Kasper, Köhler, Simm, Geyer, Schubert, Krebs, Krumpe, Greif, Bobek, Oehlinger, Scharnagl, Fritscher, Zajíček?

1613/ XVII. (překlad).

Interpelace

poslanců J. Geyera a druhů ministrovi financí

o přidělování společníků trafikantům válečným poškozenému.

Ministerstvo financí výnosem ze dne 6. září 1924, čís. j. 100. 284 /24-4a-B, nařídilo, že trafikantům, kteří z trafiky mají náležitý příjem, lze přiděliti společníka do trafiky. Společenský poměr má podle pokynů ministerstva financí záležeti v kapitálové účasti, spolupráci a náležitém podílu na zisku.

V uvedeném výnosu poukazuje se na toto: »Prodejní a také finanční úřady zkoumajíce existenční závislost samostatných prodavačů řídí se předpisy, stanovenými pro vypovědění smlouvy. Zvláštní ohled třeba míti na prodavače, kteří jsou váleční poškozenci a přejímajíce tabákovou prodejnu, musili na sebe vzíti různé, těžké závazky, tak zvláště stran opatření provozovacího kapitálu a provozovny a jejichž takovýto závazek dodnes ještě nebyl vyrovnán, a tímto zatížením čistý výtěžek jejich prodejen se značně snižuje. «

Od roku 1924 byli mnoha větším trafikám přiděleni společníci. Ale většinou nebyli přiděleni podle pokynů ministerstva financí ke spolupráci a kapitálově účasti, nýbrž proti těmto pokynům bylo trafikantovi zcela prostě uloženo, aby smluvně odváděl měsíčně určitou částku někte-

rému válečnému poškozenci. Původním smyslem přidělování společníka bylo, válečné poškozence přidělovati oněm trafikantům, kteří nebyli válečnými poškozenci a jimž nebylo lze trafiku odníti, poněvadž opatření místnosti činilo potíže, čímž by se vyhovělo výnosu ministerstva financí ze srpna 1919, podle něhož trafiky měly býti odňaty oněm majetníkům trafik, kteří výtěžku z nich nepotřebovali nezbytně k živobytí, a měly býti přiděleny válečným poškozencům. Ale finanční úřady tento původní smysl tak převrátily, že se nyní přidělují společníci i válečným poškozencům-trafikantům a při tom se jde tak daleko, že nelze mluviti o zvláštní ohlednosti. Trafikantům válečným poškozencům přidělují se společníci tam, kde příjem sotva stačí na vlastni živobytí. Z něho má se ještě odevzdati jakýsi roční peníz společníkovi. Při zjišťování příjmu vůbec se nedbá skutečných výdajů trafikantových a uznávají se jen srážky, zapsané ve výkazu výtěžku a břemen. Výkazu výtěžku a břemen nelze však již užíti v dnešní době a za nynější hospodářské krise.

Nechť to dosvědčí tyto příklady z prakse. Roku 1926 byl přidělen společník 100%nímu, těžkému válečnému poškozenci Vilému Hubertovi z Hrádku nad Nisou, poněvadž obrat činil přes 400. 000 Kč. Obrat za rok 1930 činil 235. 875 Kč, klesl tedy roku 1930 o 165. 000 Kč. Výtěžek za rok 1930 činil po srážkách výdajů 13. 000 Kč. A z nich je trafikant-válečný poškozenec povinen platiti společníkovi 4000 Kč ročně l Tato srážka je tedy dnes nesociálně krutá a odporuje úpravám důchodů těžkých poškozenou.

Těžkému válečnému poškozenci, trafikantu Václavu Grubrovi z Rotavy, byl rovněž přidělen společník. Hospodářskou krisí klesl obrat v roce 1930 o 70. 000 Kč. V roce 1931 a později klesne obrat ještě podstatněji, poněvadž blízko něho byly zavřeny železárny.

Těžkému válečnému poškozenci, trafikantu Antonínu Fischerovi z Aše, byla přidělena společnice, která nedostává důchodu, poněvadž žije v konkubinátu s člověkem, který není invalidou a lze ji tedy pokládati za zaopatřenou. Dále byla roku 1930 blízko něho zřízena nová trafika. Bylo zjištěno, že zřízením nové trafiky klesl obrat do konce roku 1931 o 50. 000 Kč. Do konce roku bude prý činiti jen 180. 000 Kč.

Válečné vdově Else Dotzauerové z Kraslic byl přidělen společník, jemuž musí vypláceti měsíčně 500 Kč. Po smrti manžela Dotzauerové, 100% ního válečného invalidy, byla jmenované trafika zadána trvale. Po zemřelém muži měla nástupkyně prodávati tabáční výrobky v soukromém domě. Vdova musila místnost vykliditi a vystavěti si novou prodejní budku, s čímž měla přes 10. 000 Kč vydání. Vdova se stará o 2 nedospělé děti, jest úplně nemajetná a peníz potřebný na stavbu prodejní budky musila si vypůjčiti od příbuzných. Finanční úřad odhaduje příjem válečné vdovy stále ještě výše než berní úřad, jen aby mohl odůvodniti zvýšení společenského podílu. Pro hospodářskou krisi a velkou nezaměstnanost obrat trafiky v roce 1931 značne klesl. Čistý výtěžek 7 trafiky za rok 1931 bude tak malý, "že "nebude činiti ani 10. 000 Kč. Z toho

má ona vdova živiti rodinu, vésti dvojí domácnost - prodejní budku a obydlí - platiti dluhy a mimo to odváděti společníkovi měsíčně 500 Kč. Dále dovolujeme si oznámiti, že syn Rudolf, narozený 1907, tedy 24letý, pro úraz jest úplně bez práce a nezpůsobilý k výdělku a nemůže ani prodávati kuřivo.

Ještě křiklavější jsou poměry u těžkého válečného poškozence K. L. Fritsche z Chomutova. Berní správa zaslala jmenovanému platební rozkaz na všeobecnou daň výdělkovou za rok 1930, z něhož bylo patrno, že mu bylo předepsáno 17. 100 Kč čistého výtěžku. 12. 000 Kč, které musí platiti společníkovi, neposuzuje se jako srážková položka, takže mu zůstává čistý výtěžek 5100 Kč. Z toho však má ještě zaplatiti 660 Kč předepsané daně. Jmenovaný je válečný poškozence potřebující pomoci, který nemůže ani vésti trafiku, takže mu v ní musí pomáhati dcera.

Tak mohli bychom uváděti nekonečnou řadu příkladu, kdy při poměrně nízkém příjmu finanční úřad bezohledně přidělil společníka a neodvolal jej přes námitky a zakročeni.

Podepsaní dovolují si poznamenati, že podle praktických zkušeností téměř každý válečný poškozenec-trafikant, jakmile převzal trafiku, touž chvílí ztratil důchod příslušející mu podle zákona o zaopatřovacích platech. Jako přitěžující věc bylo by zde ještě uvésti, že druhá novela k zákonu o zaopatřovacích platech zvláště u válečných poškozenců-trafikantů má neobyčejně nepříznivé následky, neboť zemský úřad pro péči o válečné poškozence nebo ministerstvo sociální péče v Praze béře za základ pro přiznání důchodu čistý výtěžek válečného poškozence-trafikanta, vypočítaný důchodkovým kontrolním úřadem, kdežto by podle našeho mínění čistým příjmem měla býti ona základna, která je podkladem pro vyměření daně důchodové.

Na tomto místě třeba ještě také poukázati na § 4 zaopatřovacího zákona, podle něhož trafikant-válečný poškozenec má nárok na důchod pouze tenkrát a potud, když a pokud příjem z prodeje tabáku nepřevyšuje důchodu, jenž by mu příslušel podle tohoto zákona. Na konec třeba ještě uvésti, že prodavač tabáku musí platiti z trafiky tabákovou daň, které nebe podceňovati, tak zvanou srážkou ze zisku, která se, jak známo, sráží prodavači tabáku ihned při každém vydávání tabáku. Dalším zatížením prodavače tabáku byla by ještě daň výdělková, daň důchodová a konečně také daň z obratu.

Povážlivé zdá se nám ještě, že válečný poškozenec-prodavač tabáku je za dnešních poměrů téměř vydán na pospas finančním úřadům. Vznese-li na příklad odpor proti přidělení společníka, finanční úřad hrozí, že ho ihned vypoví z prodeje tabáku. Všeobecně lze zjistiti neobyčejně přísný postup finančních úřadů proti válečným poškozencům-prodavačům tabáku, což dokazuje již to, že se válečnému poškozencitrafikantovi přidělují společníci přes to, že z prodeje má jen nepatrný příjem: naproti tomu zdravým lidem, tedy osobám, které nejsou válečnými poškozenci, majetníkům licencí a koncesí, se společníci nepřidělují. Mimoděk vtírá se

otázka, proč se musejí přidělovati společníci právě jen válečným poškozencům-prodavačům tabáku, tedy samo o sobě lidem sociálně slabým, kteří musili obětovati přece již svůj největší statek, své zdraví.

Nanejvýš ohrožený hospodářský stav trafikantů, vyžaduje, aby výnos z roku 1924 o přidělování společníků byl zrušen co nejdříve.

Podepsaní se tedy táží:

1. Je pan ministr financí ochoten svrchu měděný výnos ze dne 6. září 1924, čís. 100. 284/244a-B zrušiti nebo

2. aspoň přísně naříditi, aby se upustilo od prakse příčící se pokynům a dovoliti přidělení společníka teprve při čistém příjmu přes 18. 000 Kč, stanoveném daňovým úřadem pro vyměření daně důchodové, podle toho, jak zbytek čistého příjmu přesahuje tuto hranici?

V Praze, dne 22. ledna 1932.

Geyer,

inž. Jung, Kasper, Krebs, Knirsch, Köhler, Simm,

Schubert, dr. Keibl, Horpynka, dr. Hanreich,

Matzner, dr. Schollich, inž. Kallina, dr. Hassold,

Bobek, Oehlinger, Greif, Krumpe, dr. Mayr-

Harting, Kunz, Scharnagl, dr. Petersilka,

Fritscher.

1613/XVIII.

Interpelácia

poslancov dr. Ivánku, Lišku, Teplanského, dr. Ravasza a druhov

ministra financií

vo veci vidovania vysvedčení o pôvodu

tovaru do Poľska čsl. pohraničnými

colnými úradmi.

Čsl. vývoz do Poľska je v značnej miere sťažený konzulárnymi poplatkami za legalizáciu vysvedčení o pôvodu, vystavovaných tuzemskými obchodnými komorami.

Poľsko snažilo sa v tejto veci výjsť v ústrety a nabídlo, že bude uznávať za plný dôkaz čsl. pôvodu tovaru osvedčenie vystavené čsl. colnými úradmi. Toto osvedčenie nebolo by treba potom predkladať poľským konzulátom k legalizácii, čím by naši exportéri ušetrili na poplatkoch značné sumy.

Na základe tejto poľskej nabídky bolo naše ministerstvo financií požiadano hospodárskymi korporáciami, aby zmocnilo naše colné pohraničné úrady k vystavovaniu takýchto osvedčení. Ministerstvo financií odmietlo tento požiadavok

Naše colné pohraničné úrady nie sú vraj o čsl. priemyslu tak ďaleko informované, aby mohly posúdiť, či ten alebo oný tovar, ohľadne ktorého sa žiada za vystavenie osvedčenia, je skutočne tovarom tuzemským.

Obchodné komory navrhly preto, aby osvedčenia pôvodu nimi vystavené boly prijímané poľskými colnými úradmi ako právoplatné i v tom prípade, keď nebudú príslušným poľským konzulátom legalizované. Tento požiadavok však Poľsko odmietlo, poukazujúc na to, že nemôže uznávať listín vystavených neštátnou korporáciou a neoverených ani poľským ani československým štátnym úradom.

Tuzemské hospodárske korporácie požiadaly tedy o riešenie kompromisné v tom smyslu, že by osvedčenia, ako až dosiaľ obchodnými komorami vystavované, legalizovaly čsl. pohraničné colné úrady miesto poľských konzulátov.

Toto riešenie by všestranne vyhovovalo: na jednej strane bolo by zadosťučineno poľskému požiadavku overenia štátnym úradom a na druhej strane nebolo by obáv že vystavované by boly na osvedčení nesprávne. Predsa neučinilo ministerstvo financií dosiaľ ničeho, aby toto riešenie bolo prevedené.

Podpísaní sa pýtajú pána ministra financií:

1. Je pánu ministrovi známe, že dosavádny spôsob legalizácie osvedčení pôvodu do Poľska, ktorý je pre väčších vývozcov spojený s výlohami dosahujúcimi niekoľko tisíc mesačne, znamená úplne zbytočné zaťaženie čsl. exportu svetovou hospodárskou krízou beztak ťažko postihnutého?

2. Je pán minister ochotný učiniť koniec tomuto poškodzovaniu čsl. vývozu tým, že akceptuje Poľskom nabídnutú úľavu vo forme kompromisného návrhu čsl. hospodárskych korporácií a zmocní čsl. pohraničné colné úrady, aby overovaly osvedčenia pôvodu vystavené čsl. obchodnými komorami pri vývozu do Poľska?

V Prahe, dňa 28. januára 1952.

Dr. Ivanka, Liška, Teplanský, dr. Ravasz,

dr. Kramář, dr. Lukavský, dr. Hajn, Petrovický,

Hudec, inž. Novák, dr. Hodáč, Špaček, dr. La-

baj, dr. Tiso, Grebáč-Orlov, Suroviak, dr. Fritz,

dr. Gažík, Ježek, Slušný, Šalát, Galovič,

dr. Pružinský.

Interpelláció

a pénzügyiminiszter urhoz a jövedelemadó alapnak a szlovenszkói mezőgazdaságok számára való megállapítása

tárgyában.

Beadják Törköly József dr. képviselő és társai.

Původní znění ad 1613/IV.

V szlovenszkói vezérpénzűgyigazgatóság most adta ki a pénzügyi kirendeltségeknek az utasitást arra vonatkozólag, hogy az 1931-ik évre milyen osszegben állapitotta meg a jövedelemadó kivetés, alapjául katasztrális holdanként a jövedelmet.

Ezen utasitás értelmében egv katasztrális hold foldnek a jövedelme ahol az 1930-ik évben 815. - Kč-ra lett folvéve. az 1931-ik évre 610. - Kč-ban veendő fel, vagyis a megelőző évinél csak 1/4 részszel kevesebbie, már pedig köztudomású dolog, hogy az 1931-ik évben a fold hozadéka nem 1/4 résszel volt kevesebb, mint az 1930-ik évben, hanem 3/4 résszel, sok községben még enmél is rosszabb termés eredmény volt.

Köztudomású dolog az is. hogy az 1931-ik évben a marha ára 50%-kal leesett a megelőző évekhez képest, a sertés-állomány a legtöbb községben teljesen kipusztult s igy az állatokból származó jövedelem is jóval 50%-on alúl volt az 1931-ik évben.

Ezzel szemben a mezőgazdaság szükségleteinek az ára semmit sem esett, a gazdasági gépek, gazdasági eszközok, vas, mütrágya, marhasó ára ma is ott van, ahol a megelőző években volt, igy a termelési költségek egyáltalában nem kisebbedtek, dadára, hogy a termés-eredmény a minimumra szállott. Épp. azért a szlovenszkói vezérpéuzügyigazgatóságnak ezen jövedelemadó alap megállapitása igen hátránvos a mezőgazdaságra s a katasztiófális helyzetben levo mezőgazdaságot még súlyosabb helyzetbe hozza, ha a jövedelemadó ezen utasitás értelmében lesz szigorúan kivetve és behajtva.

De sérelmes az utasitás azért is, mert a megadott katasztrális holdankénti pausál jövedelembol nem engedi levonni a torvény szerint levonandó, a jövedelem megszerzésére, fenntartására és biztositására forditott kiadásokat, a tényleg kifizetett évi adókat, tuzbiztositási dijakat, munkásbiztpsitó-pénztári járulékokat, balesetbiztositási járulékokat, nem engedi alkalmazni a több tagú családokra vonatkozó s a törvényben biztositott kedvezményeket, nem enged kivételt tenni kevésbbé megterhelt és jobban megterhelt háztartások jövedelme között, hanem az előirt pausál árat mindenkinél egvformán, minden levonás nélkül jövedelemadó alapúl cloirandónak tartja.

Kérdezzük azért a Minisztér Ujat.

t Van-e tudomása a szlovenszkói vevérpénzütigyigazgatóságnak a gazdakozönségre nézve sérelmes ezen utasitásától?

2. Hajlandó-e sürgősen utasitani a szloven skói vezérpénzügyigazgatóságot, hogy ezen utasítását sürgősen vonja vissza s a jövedelem-adó alapját képezo pausál árakat a múlt évihez képest legalább 50%-kal csökkentse?

3. Hajlaudó-e utasítani azonnal az összes pénzügyi kirendeltségeket, hogy a torvényben levonandónak meghatározott s a jövedelem megszerzésére karbantartására és biztositására forditott kiadások a tényleg befizetett évi adók, betegsegélyzó, aggkori és rokkantbiztositási dij, balesetbiztositási és tuzbiztositási dijak a jöve-

delemadó alap megállapításánál a megállapitott pausál álakból levonásba hozassanak s a több tagú családokra vonatkozó kedvezmény a torvény értelme szerint munden esetben biztosittassék?

4. Miután pedig a jovedelemadó bevallások most vannak folyamatban, a jövedelemadó kivetésekre rövidesen sor kerül s igy a dolog nagvon sürgős, hajlandó-e ezen ügyben azonnal intézkedni?

Prága, 1932. január 2"

Dr. Törköly,

Nitsch, Dobránsky, Hokky, Fedor, Eckert, ing.

Jung, Prause, dr. Keibl, Geyer, Horpynka, Krebs, Simm, ing. Kallina, Knirsch, Stenzl, Kurťak, dr. Szüllö, dr. Jabloniczky, dr. Holota. Szentiványi.

Původní znění ad 1613/XI.

Interpellation

der Abgeordneten Stenzl, Eckert, Prause und Genossen

an den Finanzminister

in Angelegenheit der Tätigkeit der Steuerrevisionskommissionen.

Seitens der gewerblichen und kaufmännischen Organisationen wird darüber berechtigte Beschwerde geführt, daß in vielen Bezirken die Steuerrevisionskommissionen eine Tätigkeit entfalten, welche im Widerspruche zur Regierungsverordnung Nr. 175/1927 zu Art. III, Absatz 1. Z. 2 stellen. Insbesonders wird darauf verwiesen, daß die Revisionen ungeachtet der in den Monaten Jänner und Feber vorzunehmenden Steuerund Bilanzarbeiten vorgenommen werden. Ferner wird die Bestimmung des Absatzes 2 der eingangs zitierten Regierungsverordnung, nach welcher Gegenstand der Revisionstätigkeit in der Regel bloß Falle zu bilden haben, die vom Standpunkte der Höhe der Steuer oder der Steuermoral von Bedeutung sind, autzeracht gelassen und Revisionen bei Kleingewerbetreibenden durchgeführt, welche auf Grund dieser Bestimmungen von einer Revision auszunehmen waren

Die Auswirkungen der Wirtschaftskrise, welche die meisten geweiblichen und kaufmännischen Existenzen auf das schwerste bedrohen, schaffen naturgemäß bei den Steuerträgern eine niederdrückende seelische Depression, welche jede Initiative lahmt. Die Durchführung von Steuerre Visionen zum jetzigen Zeitpunkte führt daher naturnotwendig zu einei tiefgehenden Erregung unter den Steuerträgern, deren Folgen nicht abzusehen sind