obcami. V tej hlave v § 25, odst. 1., totiž hovorí: Vôbec nepovažujú sa od týchto čias za školy daktorej konfesie tie učebné ústavy, ktoré. atď. Jednotlivé triedy, môže ich byť aj viac spolu, ak nie sú spojené organicky k splneniu úkolov, ktoré im ukladá zákon ako školám, nie sú ústavmi v smysle tohoto zákona. Preto je úplne rabulistický výklad referátu k §u 25, keď výraz odst. l. " učebné ústavy" doplňuje ľubovoľne vysvetlivkou »respektive triedy" a ústav zamieňa triedou. Trieda nie je ústavom.

Školu ako ústav treba ďalej rozlišovať od budovy, od učebne, v ktorej je trieda umiestnená. Vlastnícke právo budovy netýka sa charakteru ústavu v nej umiestneného. Je docela dobre možné, aby bola katolícka škola jako ústav umiestnená v budove prináležiacej vlastníckym právom na pr. náboženskej spoločnosti židovskej. Nie je zriedkavosťou na Slovensku, ba je to temer všeobecný zjav, že štátne školy jako ústavy sú umiestnené v budovách prináležiacich vlastníckym právom politickým obciam. Tak aj katolícke školy jako učebné ústavy môžu byť umiestnené v budove prináležiacej vlastníckym právom politickej obci, alebo trebárs eráru, štátu. Na pr. niektoré triedy r. -kat. školy v Krušovciach, ako učebného ústavu, umiestnené sú v budove štátnej detskej opatrovne, alebo temer všetky takzvané erárne školy charakteru katolíckeho umiestnené sú v budovách eráru, teda štátu. Je dobre možný prípad najmä v dnešnej núdzi o učebné miestnosti, že jednotlivé triedy niektorej školy (aj štátnej) umiestnené sú v budovách prináležiacich vlastníckym právom viacerým majiteľom, ich vecný náklad, na pr. prenájom znáša iná a iná právna osoba, obec a štát, bez toho, že by jednotlivé triedy strácaly charakter svojho ústavu jako celku. Je teda jasné, že triedy ako čiastky nemožno zamieňať s ústavom jako celkom. V právnickej terminológii platia iné zákony jako v básnictve, v práve niet metonymií a metafor. Takou básnickou metonymiou je, keď referát povie, že »školy, respektíve triedy", rozumejúc pod nimi raz skupinu žiakov, raz ústav, raz budovu. Zákon XXXVIII/1868 presne vymedzuje pojem školy ako učebného ústavu, vymedzuje pojem udržovateľa školy jako ústavu a pojem prípadného jeho podporovateľa (subsidiárneho nositeľa vecného nákladu).

Takými podporovateľmi škôl charakteru konfesijného sú v mnohých prípadoch politické obce a aj sám erár.

Odst. 2, § 25. zák. XXXVIII/1868 pamätá na tie prípady, keď by nastala povinnosť pre politickú obec podľa §u 23 zriadiť samostatný učebný ústav charakteru obecného, aby uvažovala obec o tom, či nie je pre ňu výhodnejšie zachovať doterajší zvyk. podporovať už jestvujúcu školu konfesijnú a to bez ohľadu, či jestvovala už pred rokom 1868 alebo bola zriadená neskôr. Takto vykladal § 25. zák. XXXVIII/1868. najvyšší súd v bývalom Uhorsku, Kúria, a podľa nej aj samo ministerstvo kultu a výučby a aj ministerstvo vnútra, ako bolo citátmi shora uvedené.

A contrario tomuto výkladu prisviedča aj bezprostredne nasledujúci § 26 dotyčného zákona, ktorý praví: »V obciach rozličného vierovyznania, v ktorých jednotlivé konfesie sú síce v stave vydržiavať požiadavkom tohoto zákona vyhovujúce školy, nadobudnú však presvedčenia, že spoločnými silami v kvetúcejšom stave môžu udržať spoločnú školu, pre ktorú môžu mať nárok na podporu celej obce ba aj štátu, môžu sa premeniť školy osbitných vierovyznaní v školu spoločnú. Takto spojená škola stane sa úplne školou obecnou a vzťahovať sa budú na ňu všetky ustanovenia tohoto zákona jako na školy obecné. "

Z § 26 je zase jasné, že mal na zreteli slučovanie škôl a nie ich trieštenie, mal na zreteli ich kvetúcejší stav a nie zakrnutie jestvujúcich škôl, ich petrifikovanie čo do počtu tried na večné veky, nemal v úmysle zaraziť vývoj konfesijných škôl zriaďovaním popri nich samostatných obecných škôl. Preto ponechal na vôľu obci v odst. 2. predcházajúceho § 25, aby mohla udržať dosavádny zvyk, podporovať jestvujúce už školy a to v spravodlivej miere. Kde jestvovala v obci pri jednotnosti náboženských pomerov škola jediná, bola n je táto podpora tým samozrejmejšia, jednoduchšia a snadnejšia.

Dnešná situácia národného školstva na Slovensku, keď niet temer obce, kde by nebolo treba rozširovať jestvujúcu školu takého alebo onakého charakteru, nijako neodôvodňuje trieštiace snahy referátu min. školstva. Hospodársky stav obcí, ekonomizačné snahy vlády vo verejnej správe priamo prikazujú, aby sa šetrilo aj v správe školstva, aby tam, kde konfesijná škola inak vyhovuje zákonitým podmienkam a plní dobre svoj úkol výchovný a štátotvorný, a chýba jej len ďalšia učebňa k prijatiu všetkých školopovinných detí konfesijne jednotných, k splneniu zákona 226/1922 a jeho ustanovení o maximálne prípustnom počte žiactva na triedu, aby správa školstva nerobila tomu umele prekážky, netrieštila školy a nekomplikovala zbytočne pomery vo vyučovaní, v právnom postavení učiteľstva a v školskej administratíve.

Politické obce majú nesporné právo podporovať konfesijné školy. Nádeje, že keď bude v obci pri škole konfesijnej fungovať obecná škola jednotriedna, bude podklad pre "unifikáciu" a to pre zobecnenie starej cirkevnej školy, sú márne, Slovensko sa ozvalo plebiscitom v roku 1924. Za školu konfesijnú sa osvedčilo vlastnoručným podpisom vyše troch štvrtín milióna občanov zapísaných do voličských soznamov, voličov rôznych politických strán. Tieto podpisy ležia v balíkoch na ministerstve školstva a národnej osvety.

Pýtam sa pána ministra školstva:

1. Či sú mu v interpelácii uvedené skutočnosti známe?

2. či je ochotný postarať sa o nápravu, menovite referát bratislavsky poučiť a mu nariadiť,

aby neprekrúcal, lež rešpektoval zákon a vôľu ľudu, ktorá je zdrojom všetkej moci v republike?

P r a h a, 8. februára 1932.

Mojto,

Hlinka, dr. Tiso, dr. Fritz, dr. Ravasz, Onderčo, Suroviak, Grebáč-Orlov, dr. Labaj, dr. Mederlý, Danihel, Šalát, dr. Polyák, dr. Gažík, dr. Pružinský, Galovič, Sivák, Scharnagl, dr. Petersilka, Kunz, Greif, Fritscher, Čuřík, Slušný.

1613/ VIII.

Interpelácia

poslanca Štefana Danihela a druhov ministrovi školstva a národnej osvety

o definitívnom obsadzovaniu miest riaditeľov štát. meštianskej školy chlapčenskej a dievčenskej na Grösslingovej ulici v Bratislave.

Miesto riaditeľa na štátnej chlapčenskej škole meštianskej v Bratislave bolo výnosom ministerstva školstva a národnej osvety, čís. 181. 300/31, zo dňa 4. januára 1932, definitívne udelené Jozefovi Nedbalovi oproti uchádzačovi Ľudovítovi Wesselému o to samé miesto. Definitívne menovanie Jozefa Nedbala bolo odôvodnené tým, že je služobne starší od Ľudovíta Wesselého. Pri Wesselom nebol zreteľ braný k šestsemestrovému vysokoškolskému štúdiu po vykonaní zkúšky učiteľskej spôsobilosti na pedagogiu v Budapešti

Z toho je patrné, že sa riaditeľovi Wesselému, Slovákovi s vyššou kvalifikáciou stala krivda oproti Nedbalovi, Čechovi s menším školským vzdelaním a za jeho vysokoškolské štúdium pedagogické bol odmenený obídením.

Zmienené Ľudevít Wesselý súčasne sa uchádzal alternatívne aj o miesto riaditeľa štátnej meštianskej školy dievčenskej v Bratislave, Grosslingova ulica, ktoré bolo vypísané výnosom ministerstva škol. a nár. osv. z 11. júna 1931, č. 73075 - I, pre voľnú kompetenciu mužov a žien.

Ťaženie sa preto pána ministra školstva:

1 Kto bol ustanovený riaditeľom na štátnej meštianskej dievčenskej škole v Bratislave, Grosslingova ul, a či bolo pri zaplnení tohoto riaditeľského miesta postupované vzhľadom na služobné stane uchádzačov podobnou rigorozitou, ako v prípade spomenutom na začiatku tejto inter-

2. ak nie, či je ochotný pán minister školstva učiniť opatrenie v prospech služobne najstaršieho uchádzača?

Praha, 4 februára 1932

Danihel,

Hlinka, dr. Tiso, dr. Fritz, dr. Ravasz, Onderčo, Suroviak, Grebáč-Orlov, dr. Labaj, dr. Mederlý, Šalát, Čuřík, Zajíček, Galovič, Mojto, dr. Pružinský, dr. Gažík, dr. Polyák, Sivák, Slušný, Oehlinger, dr. Petersilka, Fritscher.

1613/ IX.

Interpelace

poslance Čuříka a druhů ministrům obchodu a financí

o zamýšleném zvýšení daně obratové u textilií a o paušalování této daně.

Obchodní grémium v Místku zaslalo následující memorandum:

Obchodnictvo, sdružené v obchodním grémiu v Místku, ve Společenstvu obchodníků ve Frýdku politického okresu frýdeckého, v řadovém společenstvu ve Frýdlante n. O. a Brušperku a ve Společenstvu svobodných a koncesovaných živností ve Frenštátě p. R. politického okresu místeckého, shromážděné na četně navštívené členské schůzi, konané dne 6. ledna 1932, usneslo se na následující

resoluci:

Těžká hospodářská kříse, postihující všechen obchod, zvláště tísnivě působí na textilní obchodnictvo, které pro nemožnost přesunutí dané z obratu, dostává se do situace tak neutěšené, že podle stále stoupajícího počtu konkursů a vyrovnání jest se obávati vyvrcholení v krisi hrozivější než jaká jest v zemědělství.

Bylo a jest proto povinností všech vládních činitelů, aby hospodářsky ohrožené částce obchodnictva přispěli zjednodušením vybírání daně z obratu formou paušálu.

Konstatujeme však s největším roztrpčením, že i přes závazné sliby ministerstva obchodu a financí nejen nedošlo dosud k uskutečnění těchto slibů na zavedení paušalování daně obratové u textilií, ale že dnešní zoufalá situace obchodnictva má býti ještě zhoršena projektovaným zvýšením daně z obratu o půl, resp. čtvrt procenta.

Obchodnictvo nemůže za žádných okolností s projektem ministerstva financí souhlasiti, neboť dalšího zatěžování veřejnými dávkami, daněmi a vůbec jakéhokoliv zvyšování režie při dnešních kritických poměrech nesnese.

Obchodních o jest tímto zamýšleným postupem nanejvýš pobouřeno a proto žádá, aby od projektovaného zvýšení daně bylo upuštěno a aby s největším urychlením bylo přikročeno aspoň k všeobecnému paušalování daně z obratu, počínaje textiliemi, když již nemůže dojíti k úplnému zrušení této nespravedlivé a nesnesitelné daně, ubíjející obchodní podnikánu

Nemůžeme připustiti, aby všechny veřejné nesnáze řešily se jen na náš účet. Neustálé další ukládání neúměrných břemen přivedlo by naše obchodnictvo, třídu to národa tak důležitou, o jejíž státotvornosti či loválnosti není pochyby, k úplné zkáze.

Je politováníhodném zjevem, že nebere se k tomuto spravedlivému našemu požadavku na paušalování daně z obratu u textilií, proti kterému není skutečných a hospodářsky významných důvodů, žádného ohledu.

Žádáme proto se vším důrazem, aby od zvýšení daně z obratu bylo upuštěno a potřebná úhrada pro státní rozpočet nalezena byla v úsporách a jiných opatřeních, než která by znamenala nové zatížení obchodu a živností, zejména žádáme, aby zakázáno bylo textilním průmyslovým podnikům další zřízování filiálních prodejen, poněvadž jich zřizováním uniká státu značný příjem na dani obratové, takže je stát jen poškozován, a aby s největším urychlením provedena byla u textilii paušalisace daně z obratu.

V Místku, dne 6. ledna 1952.

Za

Obchodní grémium v Místku

Lud. Bašista. Richard Kapek.

t. č. jednatel t. č předseda.

Bedřich Buček.

Za

Společenstvo obchodníku ve Frýdku.

Jan Leheda.

Za

Společenstvo svobodných a koncesovaných živností ve Frenštátě p. R. J. Bartoš. B. Parma.

Za

Společenstvo všech živností v obcích Frýdlant, Metilovic a Ostravice.

Jos. Pochyba.

I táže se podepsaný.

Je pan ministr obchodu a financí ochoten vyhověti požadavkům v memorandu obsaženým?

V P r a z e, dne 4. února 1932

Čuřík,

Slušný, Suroviak, Grebáč-Orlov, Oehlinger, Bobek, Fritscher, dr. Petersilka, Zajíček, Sivák, Danihel, Galovič, Mojto, dr. Pružinský, dr. Gažík, dr. Polyák, Šalát, dr. Mederlý, dr. Labaj, Onderčo, dr. Ravasz, dr. Fritz, dr. Tiso, Hlinka.

1613/X.

Interpelace

poslance Antonína Čuříká a druhů

ministru věřejných prací a ministru zemědělství

o požadavcích Vodohospodářského svazu

pro povodí reky Odry.

Uvedený vodohospodářské svaz předkládá veřejným úřadům následující memorandum

Vodohospodářský svaz pro povodí řeky Odry, který má za účel podporovati vodohospodářské zájmy krajů, tvořících povodí Odry - Slezska a severovýchodní Moravy - dovoluje si Vás, jakožto zástupce těchto krajů v ústředním zákonodárném sboru uctivě požádati, abyste Svým vlivem laskavě se zasadit u vlády republiky, jakož i v ministerstvech věřejných prací a zemědělství, aby co nejdříve bylo započato s prováděním stavebních prací (ochranné hráze, úprava vyústění řeky Opavice do Odry), nutně potřebních pro ochranu města Moravské Ostravy před záplavami při povodních.

Nutnost zákroku zástupců Ostravska u vlády a výše uvedených úřadů vysvítá 7 níže uvedeného stavu věci, jejího dosavadního vývoje a postupu řešení:

Jak jest Vašemu Blahorodí zajisté známo, byla Moravská Ostrava postižena ve dnech 27. -29. října 1930 katastrofální povodní, při níž v částech města nacházejících se v blízkosti Odry (Nová Ves, Mariánské Hory, Přívoz) bylo zatopeno vodou přes 130 obytných domů, jakož i několik průmyslových závodů. Zatopením silnice odříznuto bylo město od části svého zázemí a zejména spojení s Hlučínskem bylo úplně přerušeno. Několik set osob muselo býti z domů povodní postižených v největším spěchu vystěhováno. Jen největšímu úsilí záchranných sborů a ku pomoci povolaného oddílu ženijního pluku se podařilo docíliti toho, že při povodni byly zamezeny ztráty na lidských životech. Škody způsobené povodní na majetku postižených byly však milionové, nehledíc ke škodám na zdraví a útrapám, které utrpěli obyvatele povodní postižených - převážně dělnictvem obývaných částí města.

Na žádost města Moravské Ostravy, jakož

i podání místního okresního úřadu, aby ministerstvo veřejných prací - do jehož správy přísluší řeka Odra od ústí Opavice až ke statní hranici - jakož i ministerstvo zemědělství do jehož správy přísluší tok řeky Odry nad ústím Opavice, jakož i řeka Opavice - provedly potřebné stavební práce, aby příští záplavy částí města Mor. Ostravy byly znemožněny, bylo povolanými činiteli slíbeno, že obě ministerstva tyto práce s největším urychlením provedou.

Jedná se o provedení těchto staveb:

1. stavba ochranné hráze na pravém břehu Odry v úseku Nová Ves-Svinov-Zábřeh, t. j. nad ústím Opavice do Odry,

2. stavba ochranné hráze na pravém břehu Odry v Mor. Ostravě v úseku od ústí Opavice až k ústí Ostravice, která jest potřebná, dokud nebudou provedeny retenční přehrady,

3. úprava toku Opavice při jejím vyústění do Odry.

Nynější stav výše uvedených prací je tento:

Ad 1. Stavba ochranné hráze na pravém břehu Odry v úseku Zábřeh-Svinov-Nová Ves (k tělesu státní dráhy u vyústění Opavice do Odry), spadající do kompetence ministerstva zemědělství, byla v roce 1931 komisionelně projednána a počátkem tohoto měsíce bylo se stavbou započato.

Ad 2. Stavba ochranné hráze na pravém břehu Odry od tělesa státní dráhy u vyústění Opavice do Odry k návozům uhelných hlušin u jámy Ignát a případně dalších potřebných hrází až k vyústění Ostravice do Odry spadá do kompetence ministerstva veřejných prací. Nejdůležitější úsek této ochranné hráze jest od tělesa státní dráhy při ústí Opavice až k násypům haldovým u Čsl. továren na dusíkaté látky resp. jámy Ignát. Tuto část ochranné hráze jest nutno z technických důvodů prováděti současně se stavbou hráze v úseku Nová Ves-Zábřeh prováděné, poněvadž jenom současné provedení těchto hrází může zameziti příští zaplavení Nové Vsi a Mariánských Hor.

Avšak přesto, že tato okolnost jest všeobecně známá a jako správná uznávána, nutno s největším politováním zjistiti, že od povodně v říjnu 1930 až do dnešního dne nebylo, kromě informačních porad, svolaných ministerstvem veřejných prací, ve věci nic dalšího podniknuto, co by opravňovalo naději, že projekt bude v brzku uskutečněn. Dokonce nebyl do dnešního dne ani příslušný projekt předložen ke komisionelnímu úřednímu projednání.

Ad 3. Nynější vyústění Opavice do Odry vyžaduje nutně úpravy, poněvadž při nynějším stavu, při némž tok Opavice při vyústěni je za normální vody téměř kolmý ke směru toku Odry a při vyšších stavech protisměrný, takže při povodních Opavice zastavuje resp. zpomaluje odtékání vody v řece Odře, způsobuje veliké vzduti vody v této řece, jehož následek je vylévání vody ze břehů a zaplavování území v Nové Vsi, Mariánských Horách a Přívoze. Aby tyto části města Moravské Ostravy nebyly při povodních zaplavovány, jest nutno současně se stavbou ochranných hrází provésti úpravu vyústní trati řeky Opavice do Odry. Avšak přesto, že také tato nutnost jest všeobecně uznávána, jest postup přípravných prací pro provedení úpravy tak pomalý, že nelze se nadíti, že by v dohledné době tato nanejvýš nutná úprava byla provedena.

Jest známo, že ještě na podzim roku 1931 nebyla vyřešena otázka, které z obou zúčastněných ministerstev - zemědělství a veřejných prací - bude úpravu prováděti resp. do kompetence kterého ministerstva provádění úpravy spadá.

Konečný výsledek je ten, že do dnešního dne nebylo dosud přikročeno ani k úřednímu projednání projektu, ačkoli je nám známo, že projekt byl již v dřívějších letech vypracován.

Z vylíčení výše uvedeného stavu vysvítá, že postup, který ve věci stavby ochranných hrází, chránících město Moravskou Ostravu před povodněmi, projevují příslušné úřady, jest tak pomalý, že by bylo potřebí ještě mnoha let, aby bylo docíleno žádaného cíle.

Jest pro všechny na věci zúčastněné nepochopitelné, jak je výše uvedený zjev možný, když jedná se o práce, které nebudou vyžadovati velikých stavebních nákladů a zvláště o práce, jichž neprovedení způsobilo již a jest s to i v budoucnosti způsobiti mnohokráte větši hospodářské škody, než bude náklad pro provedení staveb potřebný.

Děje se tak presto, že potřebný peněžní náklad jest z velké části k disposici resp. povolen jak v rozpočtech státních, tak v rozpočtu obce Moravské Ostravy.

Děje se tak v době, kdy jenom v okrese moravsko-ostravském je přes 7000 nezaměstnaných a také v sousedních okresech jest veliký počet nezaměstnaných, kterým by stát místo podpor mohl dáti práci, kdyby byly bývaly splněny sliby, dané po povodni v r. 1930 zástupcům města Moravské Ostravy a zdejších úřadů a byly alespoň provedeny veškeré přípravné práce, aby se skutečným provedením mohlo býti ihned započato.

Avšak ani to se - s výjimkou hráze Nová Ves-Zábřeh - nestalo, ačkoli od povodně v r. 1930 uplynulo již více než rok a v té době bylo město postiženo novou povodní v září 1931 a mimo to byla další nebezpečí povodně - poslední v lednu 1932.

Zdlouhavý postup příslušných úřadů v této věci nelze omluviti ani okolností, že tyto úřady jsou příliš zaměstnány jinou agendou. Neboť v takovém případě bylo povinností jich, aby vzhledem na to, že se jedná o práce neodkladné, pověřily vypracováním projektů neb provedením jiných přípravných prací odborné firmy soukromé, které by tyto práce - které nejsou ani rozsáhlé, ani nákladné - jistě včas a správně byly provedly. Výdaje, jichž by provedení těchto prací byly vyžadovaly, byly by mnohokráte nahrazeny tím, že by byly zamezeny škody, které vznikly neodůvodněným průtahem věci.

Jako jediné pro důvod těchto průtahů zbývá vysvětliti, že na povolaných místech nebylo dosti pochopení pro důležitost výše uvedených staveb a jich nezbytnost. Jen tak se mohlo státi, aby v našem nejprůmyslovějším a hospodářsky na výsost důležitém kraji republiky bylo možno opakování se vodních záplav, působících milionové škody a nebyly prováděny potřebné práce přesto, že je v kraji nezaměstnanost, presto, že jsou na ně povoleny úvěry a přesto, že na jich provedení mají stejný zájem jak zemědělští obyvatelé Nove Vsi, tak obyvatelé zaplavených dělnických čtvrtí v Mariánských Horách a Přívoze a rovněž i průmyslové podniky záplavami postižené.

Vodohospodářský svaz pro povodí Odry, do jehož působnosti spadá Ostravsko, považuje za svou povinnost v zájmu věci upozorniti na výše uvedené průtahy v projednání tak důležitých a neodkladných projektů, a to tím více, ježto takovým postupem, který jest v přímém odporu s prohlášením odpovědných zástupců vlády o opatřeních této pro překonání hospodářské krise, podrývána je důvěra postiženého občanstva k těmto projevům a činitelům, čímž trpí myšlenka státní.

V důsledku výše uvedeného dovolujeme si uctivě požádati Vaše Blahorodí o Vaši účinnou podporu pro uskutečnění zmíněných naléhavých a neodkladných požadavků kraje, který v zákonodárném sboru zastupujete a prosíme zejména, byste laskavě svým vlivem působil k tomu, aby:

1. ministerstvo zemědělství resp. v jeho zastoupení zemsky úřad v Brně pokračoval se vší intensitou v provádění ochranné hráze na pravém břehu Odry v úseku Nová Ves-Zábřeh,

2. aby ministerstvo veřejných prací co nejrychleji provedlo vodoprávní projednání projektů pro zřízení ochranných hrází na pravém břehu Odry v úseku od ústí Opavice k vyústění Ostravice (v první řadě pak mezi tělesem státní dráhy v Nové Vsi a násypy hlušin u jámy Ignát) a bezodkladně započalo s prováděním stavebních prací,

3. aby ministerstva zemědělství a veřejných prací se co nejrychleji dohodla o tom, které z nich provede úpravu vyústění Opavice do Odry, a aby ministerstvo, které bude práci provádět, projekt co nejrychleji úředně projednalo a s jeho prováděním započalo.

V případě, že by se obě zmíněná ministerstva o kompetenci nemohla dohodnouti, doporučujeme zakročení u předsedy vlády, aby tato učinila rozhodnutí.

Doufáme, že laskavě vyhovíte naší - v zájmu zdejšího kraje tak naléhavé žádosti - a děkujeme Vám předem za Vaši podporu a znamenáme s projevem dokonalé úcty za

Vodohospodářský svaz pro povodí řeky Odry v Opavě.

Reisler.

Podepsaný se táže:

Jsou páni ministři veřejných prací a zemědělství ochotni věnovati pozornost těmto důležitým požadavkům?

Jsou páni ministři ochotni zvláště dnes, kdy bylo by možno při těchto pracích zaměstnati značný počet nezaměstnaných sil, splniti tyto požadavky?

V Praze. Hne 4. února 1932.

Čuřík,

dr. Luschka, Oeblineer, dr. Petersilka, Fritscher,

Zajíček, Grebáč-Orlov, Suroviak, Slušný, Mojto,

Galovič, Danihel, Sivák, Onderčo, dr. Ravasz,

dr. Fritz, dr. Tiso, Hlinka, dr. Labaj, dr. Me-

derlý, Šalát, dr. Polyák, dr. Gažík,

dr. Prnžinský.

1613/XI. (překlad).

lnterpelace

poslanců Stenzla, Eckerta, Prause a druhů

ministrovi financí o činnosti daňových revisních komisí.

Živnostenské a obchodnické organisace si právem stěžují, že v mnoha okresech daňové revisní komise postupují tak, že se to příčí vládnímu nařízení čís. 175/1927 Sb. z. a n., ke čl. III., odst. l, č. 2. Zvláště upozorňují, že se konají revise v měsících lednu a únoru, ačkoliv se v těchto měsících konají daňové a bilanční práce. Dále se nedbá ustanovení odst. 2 svrchu uvedeného vládního nařízení, podle něhož předmětem revisí mají býti zpravidla pouze případy významné se stanoviska výše daně nebo daňové morálky, a revise konají se u drobných živnostníků, kteří by podle těchto ustanovení měli býti z revise vyňati.

Následky hospodářské krise, které velmi těžce ohrožují většinu živnostníků a obchodníků, působí ovšem poplatníkům tísinivou duševní depresi, která ochromuje všechnu iniciativu. Daňové revise, prováděné tedy v nynější době, musí nezbytně vzbuditi u poplatníků hluboké rozčilení, jež může míti nedozírné následky.

Podle ustanovení svrchu měděného vládního nařízení jsou revisní orgány povinny konati revisi se všemi možnými ohledy na nerušený chod podniku, varovati se každého zbytečného obtěžování podnikatele a jeho personálu, i všeho, co by mohlo vzbuditi pozornost nezúčastněných osob a obecenstva a chovati se vůči poplatníku s největší šetrností. Dále podle odst. 6 budiž podle možnosti vyhověno oprávněným požadavkům stran, u nichž se revise provádí, co do časového umístění revisí (na příklad mimo dobu saisonních, inventurních prací a pod. ). Jak již řečeno, ve většině případů se tato šetrnost nezachovává.

Podepsaní táží se tedy pana ministra financí:

1. Je pan ministr financí ochoten omeziti pro katastrofální hospodářský stav činnost revisních orgánů na nezbytně nutnou míru a zvláště naříditi, aby byla přísně zachovávána ustanovení odst. 2 svrchu uvedeného vládního nařízení?

2. Je pan ministr financí ochoten z revisní činnosti vůbec vyloučiti prvých deset týdnů každého kalendářního roku, které především jsou věnovány bilančním a daňově-technickým pracím, a vydati o tom příslušné pokyny podřízeným finančním orgánům?

V Praze, dne 4. února 1932.

Stenzl, Eckert, Prause,

Szentiványi, Nitsch, dr. Holota, dr. Törköly, Oehlinger, Krumpe, dr. Petersilka, Fritscher, dr. Szüllö, Fedor, Dobránsky, Hokky, dr. Jábloniczky, dr. Luschka, Kanz, Zajíček, Scharnagl, Greif, Bobek, dr. Mayr-Harting.

1613/XII. (překlad).

lnterpelace

poslance H. Krebse a druhů ministrovi vnitra,

že různé okresní úřady a policejní komisařství nezákonitě potrestaly množství státních občanů podle císařského nařízení ze dne 26. února 1917, čís. 79 ř. z.

V poslední době množí se případy, že příslušne okresní úřady nebo policejní komisařství uznávají vinnými osoby, které prý nosí součástky stejnokroje, podle § l nařízení že dne 26. února 1917, čís. 79 ř. z. a podle § 11 tohoto nařízení a podle § 12 zákona čís. 55/1928 odsuzují je k vězení a pokutám.

Svrchu uvedené nařízení ze dne 26. února 1917, podle něhož se odsuzuje, není platnou normou, poněvadž nemá opory v zákone a podle československé státní ústavy lze ukládati tresty jen podle zákonů. Mimo to svrchu uvedené nařízení neobsahuje všeobecného zákazu nositi stejnokroje nebo jednotlivé části, nýbrž jen ustanovuje, že stejnokroje nebo jejich součástky smějí se nositi jen se schválením úřadu. Nejvyšší správní soud již několikráte zjistil tuto různost pojmů, z čehož bylo vyvozováno, že politické úřady nebyly oprávněny uložiti tresty v oněch případech, kdy byl nošen stejnokroj nebo součást, která nebyla výslovně schválena.

Mohu upozorniti, ze nejvyšší správní soud rozhodnutím ze dne 4 února 1929, čís. 265/27, tuto otázku již rozhodl a že toto rozhodnutí je v souhlase s rozhodnutím Boh. 61/62/A a s plenárním rozhodnutím ze dne 14. ledna 1929. Ač tento právní stav jest jasny, zjišťujeme s politováním, že politické úřady přes několikráte vyslovená mínění nejvyššího správního soudu ukládají tresty, které nemají podkladu v zákoně. Nařízení čís. 79/17, o něž se opírají správní úřady a zvláště jeho ustanovení § l a § 11 byla vydána bez zákonného zmocnění a jsou tedy neplatná.

Trestá-li se podle starých cisařských nařízení, odporujících právu, dlužno to dvojnásob ostře odsouditi, poněvadž podle ustanovení o správní reformě proti odvoláním zemského úřadu není již opravného prostředku, takže prakticky trest musí býti odpykán nebo pokuty zaplaceny i tehdy, vznese-li se stížnost k správnímu soudu. Obyvatelstvo spatřuje v tomto stavu porušování práva, které je v každém směru nedůstojné právního státu. Proto se táži pana ministra vnitra, jako povolaného hájiti zákony:

1. Ví pan ministr, že politické úřady ukládají nezákonně tresty podle nařízení ze dne 26. února 1917, čís. 79 ř. z., pres to, že nejvyšší správní soud několikráte vyslovil nezákonitost těchto trestů?

2. Je pan ministr ochoten tyto tresty zrušiti a uložiti politickým úřadům, aby dbaly rozhodnutí nejvyššího správního soudu?

3. Je pan ministr ochoten zrušiti dosavadní odsouzení jako odporující právu?

V Praze, dne 5. ledna 1932.

Krebs,

Simm, Schubert, Geyer, Köhler, dr. Hanreich, Horpynka, inž. Kallina, Krumpe, Kunz, Zajíček, Scharnagl. Oehlinger, dr. Hassold, dr. Keibl, Knirsch, inž Jung, Kasper, dr. Schollich, Matzner, Bobek, dr. Petersilka.

1613/XIII.

Interpelace

poslance Pavla Töröka a soudruhů

ministrům vnitra a spravedlnosti

o svévolném postupu policie v Muka-

čevě.

Dne 1. února t. r. dostavili se do sekretariátu komunistické strany v Mukačevě členové tamního policejního komisařství a odnesli dva psací stroje Své jednání objasňovali tím, že prý na psacích strojích byl psán oběžník, vyslaný zmíněným sekretariátem strany do organisací. Uvedené počínání je neslýchaným porušením ústavně zajištěných občanských svobod. Sekretariátu legální politické strany znemožňuje se protizákonně styk s vlastními organisacemi. Tento fašistický čin vymlouvají úřady tím, že prý oběžník nebyl - předložen censuře. Tedy výmluva stejně hloupá jako neudržitelná.

Ptáme se:

Jsou páni ministři ochotni vyšetřit tento případ, zjednat nápravu a potrestat vinníky?

V P r a z e, dne 9. února 1932.

Török,

J. Svoboda, Kopecký, Hodinová, Höhnel, Zápotocký, Čižinska, Hruška, K. Procházka, Barša, Śliwka. Novotný, Hrubý, Gottwald, Dvořák, Babel, Kubač, Steiner, Vallo, dr. Stern, Kliment.

1613/XIV.

Interpelace

poslanců Barši, Jurana a soudruhů ministru vnitra

o vypovězení Řehoře Zástavného a jeho vyvezení do Polska.