Povyšování kancelářských úředníků v ministerstvu pošt a telegrafů vyvolalo oprávněnou kritiku a bylo nápadno, že příslušníci kancelářského odboru »Ústřední organisace dopravních úředníků poštovních«, se těší zvláštní pozornosti.

Tak kancelářský oficiál Drážďanský byl povýšen do 6. platové stupnice a přeskočil řadu starších kancel. oficiálů, z nichž mnozí mají kvalifikaci »výtečnou«. Podle vyjádření důvěrníka tohoto odboru, kancel. oficiála Opočenského, mělo povýšeni Drážďanského zlákati i ostatní kancelářské úředníky a pomocné kancel. sily k přestupu do této poštovní organisace. Povýšení Drážďanského bylo tudíž agitačně využíváno.

Podepsaní se táží pana ministra:

1. ) Je pan ministr ochoten naříditi, že každý úředník má nastoupiti na služební místo na které byl povýšen a že vázání systemisovaných míst v obvodu jiného ředitelství je nepřípustno?

2. ) Je pan ministr ochoten naříditi, aby překládání úředníků - kteří získali určitou výhodu tím, že byli buď dříve povýšení, nebo dosáhli vyšší stupnice proto, že se nechali přeložiti k některému mimopražskému ředitelství - do Prahy bylo zastaveno a nebyli tak v pořadí poškozováni úředníci, kteří v Praze ponecháni byli?

3. ) Je pan ministr ochoten vysvětliti proč při povyšování kancelářských úředníků do 6. platové stupnice v ministerstvu pošt a telegrafů byli přeskočení starší úředníci vůbec a s výtečnou kvalifikaci zvláště?

V Praze, dne 23. listopadu 1931.

Seidl, Chalupa,

Husnaj, Bečko, dr Winter, Brožík, Koudelka, inž. Nečas, Polach, Staněk, Vácha, Pik, Kučera, dr Markovič, Biňovec, dr Mareš, Chalupník, Tayerle, Jaša, Nový, V. Beneš, Klein, Jaroš, Jurnečková-Vorlová, dr Macek, Srba.

1483/ IX.

Interpelace

poslance Václava Sladkého a druhů

ministru financí

o nevhodném a neúsporném umístění státních finančních úřadů v Opavě.

1) Provedením zákona o reformě veřejné správy čís. 125/ 1927 splynulo Slezsko s Moravou. Tím uprázdnila se v býv. hlavním městě Slezska v Opavě řada úředních budov, do nichž postupně byly umisťovány zbylé úřady. Nicméně ještě dnes po čtyřech létech, v době úzkostlivého šetřeni ve veřejné správě, jsou v Opavě ještě dvě rozsáhlé prázdné úřední budovy, které ponechány jsouce zubu času, zeji prázdnotou, chátrajíce čím dále, tím více.

Naproti tomu jsou umístěny finanční úřady státní: berní správa pro Opavu - Venkov, důchodkový kontrolní úřad a katastrální měřičský úřad v Opavě v budovách soukromých a v místnostech naprosto nezpůsobilých. (Tuto závažnou okolnost konstatoval sám přednosta ústředního inspektorátu pan min. rada Blažek). Oddělení pro správu budov u finančního ředitelství v Opavě nebylo ani za čtyři roky s to vyjednati se zemskou správou v Brně používání těchto místností pro své úřady, a proto platí stát dodnes přes všechno poctivé úsilí o úspory ve státní správě vysoké obnosy na nájemném soukromníkům za naprosto nevyhovující, ba přímo odstrašující místnosti v místě, kde státní budovy nepoužity chátrají.

2) Dalším přepychovým zjevem, vyžadujícím zbytečně značných nákladů a zavinujícím těžkopádnost v úřadování, jsou stávající dvě berní správy v Opavě. Dodnes existuje přežitek ze starého Rakouska, které favorisovalo německou Opavu a podporovalo býv. hlavní město Slezska se 36. 000 obyvateli zřízením zvláštní, samostatné berní správy pro Opavu-Město a pro 65. 000 obyvatelů okresu opavského zřídilo zase zvláštní berní správu pro Opavu - Venkov.

Podepsaní táži se proto pana ministra financí, zdali vylíčené skutečnosti jsou mu známy a jaké opatření hodlá v zájmu účelné úspory učiniti, když u srovnání s jinými velkoměsty (Brno, Mor. Ostrava, Olomouc, Plzeň) jde tu zřejmě o neodůvodněný přepych dvou berních správ pro okres pouze průměrné lidnatosti.

V Praze, dne 25. listopadu 1931.

Sladký,

Zemínová, dr Moudrý, Slavíček, Mikuláš, Šeba,

Tučný, Bergmann, dr Patejdl, Langr, Pechmanová-

Klosová, Lanc, dr Stránský, inž. Záhorský, Jos.

Tůma, Richter, Solfronk, Špatný, Polívka,

Netolický, David.

1483 X.

Interpelace

poslanců dr Ladislava Danka, Josefa Šamalíka, Bedřicha Bezděka a druhů ministru školství a národní osvěty

o učitelce Marii Knopkové t. č. učitelce v Pozořicích, okres Vyškov.

Jmenovaná učitelka Mane Knopková učila před nynějším svým působištěm v Ivanovicích na Hané na II. chlapecké škole mešťanské. Dne 20. března 1931 ve vyučovací hodině na škole v Ivanovicích zlehčovala řím. -katolické náboženství prohlašujíc, že není třeba zpovědi, že žáci jsou hloupí, když chodí ke zpovědi a vůbec do náboženství.

Při té příležitosti také agitovala pro výstup žáků z náboženského vyučování tím, že dětem do-

poručovala, aby, když nechtějí choditi clo náboženství, si přinesli lístek podepsaný rodiči, že pak nemusí chodit do náboženství. Když se dověděla, že všechny děti té třídy chodí do náboženství, vysmívala se jim.

Skutečnosti tyto jsou zjištěny výpověďmi 26 žáků.

Školské zákony a nařízení přikazují, že jest nutno dbáti přesvědčení dětí, není však přípustné, aby vychovatelka mládeže zesměšňovala náboženské cítění dítěte a tím také rodičů těchto dítek, neboť jak jest jasno tazatelům, nepatří tyto věci do oboru vyučovacího zmíněné učitelky.

Jest třeba respektovati přesvědčení učitele, které mu jistě nikdo nebere, ale i učitel musí ve škole postupovati tak, aby dítky neutrpěly na výchově v duchu, jak si přejí jejich rodičové. Tito rodičové jsou nesmírně rozhořčeni nad tím, že může učitelka - vychovatelka mluviti ve vyučovací hodině takto k žákům.

Podepsaní se táží tudíž:

Jest panu ministru případ zde líčený znám?

Jest pan ministr ochoten dáti případ tento přísně vyšetřiti a učiniti opatření, aby podobné případy na školách vůči katolickým žákům byly zamezeny'?

V Praze, dne 27. listopadu 1931.

Dr Daněk, Šamalík, Bezděk,

Stanislav, Petr, Kaňourek, Adámek, Sedláček, Knotek, Myslivec, dr Novák, Stašek, Světlík, Roudnický, dr Nosek, Navrátil, dr Mičura, dr Dolanský, Rýpar, Janalík, Košek, Vičánek, Vaculík.

1483 XI.

Interpelace

poslanců dr Danka, Nejezchleb-Marchy,

Ostrého, Ríchtra, F. Svobody,

mg. dr Touška a druhů

předsedovi vlády

o stanovisku ministerstva školství a úmyslech vlády ve věci vysoké školy zemědělské v Brně.

Vysoká škola zemědělská v Brně byla zřízena zákonem, jenž určoval také, že má býti dobudována a vybavena nejpozději do roku 1930. Skutečný stav je však takový, že vysoká škola zemědělská v Brně v řadě svých oborů tísní se v naprosto nesnesitelných poměrech v budově, která pro tento účel naprosto nevyhovuje. Zatím byla vystavěna velikým nákladem budova určená pro vysokou školu zemědělského a lesního inženýrství v Praze a vytrvale se buduje německá škola vysoká v Libverdě. Pan ministr školství pak užil v rozpočtovém výboru výroku, který vzhledem k výše uváděným faktům nutí nás, abychom žádali pana předsedu vlády o jasné vyjádření:

1. ) Chce-li vláda splniti ustanoveni zákona o výstavbě vysoké školy zemědělské v Brně do konce r. 1930 urychleným dobudováním této školy.

2. ) Jaký podíl a pro kterou stavební etapu bude přidělen na výstavbu a vybavení vysoké školy zemědělské v Brně z fondu pro výstavbu vysokých škol. jenž činí 900 milionů Kč?

3. ) Jaké jsou úmysly vlády ve věci účelné a hospodárné organisace vysokého školství zemědělského v Čsl. republice?

V Praze, dne 25. listopadu 1931.

Dr Danek, Nejezchleb-Marcha, Ostrý, Richter, F.

Svoboda, inž. dr Toulek,

dr Stránský, Bezděk, Langr, Solfronk, Vaněk, Be-

čák, dr Staněk, Sedláček, Sladký, Marek, Venci,

Pelíšek, Skopal-Procházka, Haupt, dr Dolanský,

Chalupník, Polach.

1483 XII. Interpelace

poslanců Vojty Beneše, Františka Svobody,

Václava Jaši a soudruhů ministru spravedlnosti dru Alfredu

Meissnerovi

o konfiskaci periodického listu »Rovnost« číslo 46 z 11. listopadu 1931.

Neudržitelné poměry v úřadování a praktikách zemské školní rady v Brně, kde za presidenta Jana Černého dochází k soustavnému a úmyslnému vydražďování i k persekuci učitelstva národních škol, k finančnímu poškozování státu bez ohledu na jeho těžkou finanční situaci, k prováděn! zásady dvojího lokte vůči učitelstvu podle jeho politického příslušenství, k naprosté libovůli v úřadování i rozhodování, docházejí četněji a četněji zvláštní pozornosti i denního tisku moravského.

Periodický list »Rovnost« v Brně, ve svém 46. čísle z 11. listopadu t. r. přinesl kritiku jedné takové činnosti moravské zemské školní rady a v ní kromě jiného i tento pasus:

»Velmi často zdůrazňují zemští inspektoři, že místní žadatelé o místo inspektorské nemohou býti bráni v úvahu. Toto stanovisko je uplatňováno téměř vždycky, když mezi žadateli místními je někdo v »nemilosti« a jen tento »důvod« je proti němu uměle uplatňován. Když však jde o žadatele, který je u »veleslavné« v »lásce«, pomlčí referent »cudně« o tomto jindy používaném důvodu a místní žadatel je v ternu jako lilie. Když hlavní zemské město při obsazování svého inspektora dá do terna učitelského pracovníka akademicky vzdělaného a veřejně činného - nepovažuje zemský inspektor vůbec za vhodno vyhověti přání města, které hradí celý věcný náklad na školství! Když jde o »modlícího se« žadatele, najednou připomíná referent důtklivě, že si ho místní činitelé velmi přeji. Rádi

bychom věděli, jakým způsobem dávají místní činitele (a kteří činitelé) najevo svá přání. Pravděpodobně je tlumočí prostřednictvím klerikálních sekretářů a biskupských konsistoři.

Víme dobře, že v tomto složení má veleslavná zemská školní rada v rukou moc a že ji při každé příležitosti proti nepohodlným lidem použije. Nejsme malé děti, abychom nevěděli, že s jídlem roste chuť. Čekáme jen, až se tento úřad řádně napapá a přepapá. Pak nám ani nenapadne jej léčiti, ale vystrojíme pohřeb první třídy. Všechno občanstvo skutečně demokratické a pokrokové řekne potom upřímně nad mrtvolou rakouské byrokratické stvůry: odpočívej v pokoji! Učitelstvo pokrokové moravské dá na modlení za její hříšnou duši!«

Oba tyto odstavce článku »Rovnosti« byly však cenzurovány a propadly konfiskaci s odůvodněním, že prý pobuřuji proti veřejnému zřízení.

Jelikož v těchto větách nelze spatřovati kromě nutné kritiky nic pobuřujícího ani protizákonného, JSOu podepsaní interpelanti toho mínění, že jde v tomto případě o svévolné a nevážné porušení platných práv i zákonů o veřejném tisku, jakož i o zřejmou libovůli cenzurující byrokracie.

Táži se proto podepsaní pana ministra spravedlnosti:

1) zdali je mu neslýchané opovážlivý brněnský případ znám,

2) zda je ochoten zakročili proti takové zlovůli a poučiti censurní orgány o neoprávněnosti a protízákonnosti potlačování oprávněné kritiky činnosti moravské zemské školní rady?

V Praze dne 27. listopadu 1931.

V. Beneš, F. Svoboda, Jaša,

Husnaj, Kučera, Koudelka, Jurnečková-Vorlová,

Brožík, dr. Winter, Srba, Bečko, Jaroš, Nový, dr.

Mareš, Biňovec, Chalupa, Klein, Pik, Staněk, dr.

Markovič, Prokeš, Vácha, inž. Nečas, Benda,

Chalupník.

1483 XIII.

Interpelace

poslance Zápotockého a soudruhů

ministru sociální péče o odepření refundování státních příspěvků k podporám v nezaměstnání.

Ministerstvo sociální péče odpírá průmyslovým svazům stavebního, lučebního, textilního, sklářského a kožedělného dělnictva, sdruženým v rudé odborové ústředně, refundováni státních příspěvku k podpoře nezaměstnaných svazy vyplacených a ministerstvu sociální peče vyúčtovaných. Ministerstvo sociální péče odůvodňuje svůj krok tím, že u uvedených svazů došlo prý k určitým nesprávnostem při vyplácení podpor v nezaměstnání a že v důsledku toho není možno předložené vyúčtování refundovati.

Při tom nebyl dosud jmenovaným svazům doručen žádný výměr u proplácení státního přídělu k podporám v nezaměstnáni a celé tisíce členu svazů, kteří mají na podporu v nezaměstnaní nárok, jsou tímto nijak odůvodněným činem ministerstva sociální péče připravovaní o podporu nezaměstnaných právě v nejhorší době, na prahu nadcházející zimy.

Důvody, které dosud byly ústně svazům sdělovány jako příčina zastaveného refundovaní, nemohou padati na váhu, neboť ten fakt, že finanční hotov osli oněch svazu jsou vleklou hospodářskou krisí a vyplacením podpor v nezaměstnání podstatně ztenčeny a že svazy musí ukládati svým členům zaměstnaným i nezaměstnaným mimořádná břemena, apelovati na jejich obětavost a pod., nemůže býti důvodem, aby byli členové připravováni o podporu nezaměstnaných. Ze tento důvod nepadá na váhu, o tom svědči ten známý fakt, že ministerstvo sociální péče nepostupuje stejně proti všem svazům; opatření proti rudým odborům používané vyvolává tudíž dojem persekuce.

Ministerstvo sociální péče na př. ví, že Verband der Glas- und Keramikarbeiter, který jest také ve finanční tísni, vypomáhá si tím, že místo organisační podpory dává nezaměstnaným členům zvláštní známky a sice

místo 22-Kč organisační podpory 24. - Kč známku.

» 18-»		»	20. - »	»
» 12. - »	»	»	13. - »	»
» 8. - »	»	»	9. - »	a t. d.

Doklady o tom byly uvedeny v řeči poslance Zápotockého v rozpočtovém výboru, uveřejněny v denním tisku a pod. Také jiné odborové svazy, jichž hospodářství bylo gentským systémem rozvráceno, musí, chtíc udržeti vypláceni aspoň části podpor v nezaměstnáni, sahat k různým manipulacím, aniž ministerstvo sociální péče za nutné uzná proti nim nějak zakročovati.

Podepsaní se táží:

Je pan ministr sociální péče ochoten okamžitě odvolali jim vydané nařízeni, jímž zastavil jmenovaným svazům refundaci státního příspěvku k podpoře v nezaměstnání?

Je ochoten pan ministr postarati se, aby státní příspěvek k podpoře v nezaměstnáni byl členům rudých odborů vyplácen nezkráceně?

V Praze, dne 28. listopadu 1931.

Zápotocký,

Hodinová, Čižinská, Kopecký, Vallo, Kuhn, Kubač,

K. Procházka, Barša, Rjevaj, dr. Stern, J. Svoboda,

Kliment, Steiner, Hádek, Juran, Dvořák, Śliwka,

Hrubý, Gottwald, Tyll.

1483/ XIV.

Interpelace

poslanců Gottwalda a soudruhů

ministrům zahraničí a vnitra o odsouzení dělníka Josefa Hrabce pro špionáž v Polsku.

Josef Hrabec, dělník v Dejvicích, požádal si na jaře t. r. o cestovní pas do SSSR, protože byl už přes rok bez zaměstnání a v SSSR měl zajištěnou práci. Pas byl mu však čsl. úřady odepřen. Jel proto bez pasu a bez polského visa přes Polsko. V Mlavě byl chycen polskými úřady a zahájeno proti němu trestní řízení pro špionáž, ač k tomu není nejmenších důvodů. Po 6 měsíčním žalářováni v Mlavě byl Hrabec 8. listopadu 1931 odsouzen k dalšímu osmiměsíčnímu žaláři.

Takové případy nejsou ovšem ojedinělé. Zavinují je čsl. úřady tím, že odepírají cestovní pasy dělníkům, kteří mají zaměstnání v SSSR, nestarajíce se, aby opatřily nezaměstnaným práci doma. Zavinuje je ovšem také svévole polských úřadů, které se dělníkům prostě mstí za to, že jdou na práci do SSSR.

Ptáme se proto pana ministra zahraničí:

Jaké kroky podnikl, aby dělník Hrabec byl okamžitě propuštěn z polských kriminálů a aby se mu a jeho rodině dostalo náležitého odškodnění?

Pana ministra vnitra se ptáme:

Je ochoten dáti bezodkladně pasovým úřadům příkaz, aby vydávaly cestovní pasy všem dělníkům, kteří mají práci v zahraničí a zejména v SSSR?

V Praze, dne 28. listopadu 1931.

Gottwald,

Kopecký, Dvořák, Kuhn, Krosnář, Štětka, Kubač,

Török, Hrubý, dr Stern, Höhnel, Novotný, Kliment,

Čižinská, Hodinová, Rjevaj, Juran, Zápotocký,

Vallo, Steiner, Hruška, J. Svoboda, Tyll.

1483 XV (preklad).

Interpelácia

poslanca Hokkyho a druhov

ministrovi školstva a národnej osvety

o srážaní penzijných príspevkov z platu

učiteľov a učiteliek cirkevných rádov

v Podkarpatskej Rusi, resp. o odopieraní

ich penzií.

Z platov rádových učiteľov a učiteliek, pôsobiacich v území Podkarpatskej Rusi, už 11 rokov

srážajú sa penzijné príspevky 6%né a v najnovšej dobe požadujú podobné prispievanie vo výške 2% tiež od vydržovateľov rádových škôl s poukazom na § 4 zák. čl. XXXVI/ 1875 a na zákon č. 166/1924. Naproti tomu na Slovensku nepožadujú a ani nevybierajú 6%né srážky z platov rádových učiteľov a učiteliek, ani 2%ný príspevok od vydržovateľa školy. Avšak rádoví učitelia a učiteľky ani v Podkarpatskej Rusi ani na Slovensku penzie nepožívajú. Za starej maďarskej éry - a potvrdil to tiež pán školský referent v Užhorode - títo rádoví učitelia ani penzijné príspevky neplatili ani penzie nedostávali, a tedy dovolávanie sa maďarského zákona môže sa zakladať buďto na omyle, alebo na nesprávnom výklade citovaného zákona.

Ač už niekoľkokrát bolo intervenované u príslušných školských úradov, aby tieto krivdivé srážky boly zrušené, predsa patričné opatrenie po tejto stránke učinené nebolo, ba čo viac od rádových učiteľských síl rádových škôl a od ich vydržovateľov v Užhorode, Mukačeve, Berehove a Veľkej Sevljuši v Podkarpatskej Rusi vyberajú horejšie penzijné príspevky prísne ďalej.

Keďže staré uhorské zákony platia ešte dosiaľ na Slovensku rovnako tak ako v Podkarpatskej Rusi a v horejšom prípade činí sa pri prevádzaní ustanovení tohoto zákona rozdiel medzi rádovými učiteľskými silami na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi, tážem sa pána ministra:

Či ste ochotný horejšiu vec dôkladne dať vyšetriť a zistiť, prečo majú horejšie príspevky platiť rádové učiteľské sily a udržovatelia takýchto škôl len na Podkarpatskej Rusi?

Či ste ochotný jasne vysloviť, zda poplatníci horejších poplatkov majú právo na penziu, či nie. Musia - li platiť, vtedy musia mať právo tiež na penziu, a nemajú - li ho,

či ste ochotný učiniť opatrenie, aby výšuvedeným osobám bezo schodku boly vrátené obnosy pod týmto titulom dosiaľ platené?

V Prahe, v mesiaci novembri 1931.

Hokky,

dr Szüllö, dr Jabloniczky, dr Törköly, Nitsch, Fedor, dr Holota, Dobránsky, Szentíványi, Oehlinger, dr Mayr-Harting, Zajíček, dr Luschka, Bobek, Scharnagl, Fritscher, Kurťak, Kunz, dr Petersilka, Krumpe, Greif.

1483 XVI (preklad).

Interpelácia

poslancov Hokkyho, Dobránskyho

a druhov celej vláde

o vážnych zneužitiach, ku ktorým došlo pri voľnom odpredaji a rozparcelovaní 1000 kat. jutrového lesného statku Mayláthovského v Perbeníku, povolenom štátnym pozemkovým úradom.

Štátny pozemkový úrad v Prahe rozhodnutím zo dňa 20. októbra 1925, čís. 78. 809 25-1/4 a zo dňa 16. decembra 1925, čís. 139. 592, 25-1/4 zásadne povolil, aby obce Ruská, Močarany, Ňarád, Malé a Veľké Selmence, ktoré o to požiadaly, mohly za kúpnu cenu Kč 2500. - pro jutro z volnej ruky zakúpiť 1000 kat. jutrový les perbenického veľkostatkára Jozefa Maylátha v Močaranoch.

Podstatnou podmienkou tohoto zásadného povolenia bolo to, že les môže byt zakúpený len družstvom a že do družstva, ktoré bude k tomu cieľu utvorené, nutno prijať každého k tomu oprávneného obyvateľa týchto 5 obcí.

Lesné družstvá, ktoré dňa 9. apríla 1926 ustavily sa v Ruskej, Močaranoch, v Malých Selmenciach, Ňárade a Veľkých Selmenciach, sjednaly kúpnu smluvu s vlastníkom dňa 26. mája 1925 a smluvu tú schválil štátny pozemkový úrad dňa 20. októbra 1926.

Týmto nákupom lesa zamýšľalo obyvateľstvo 5 obcí dosiahnuť toho, aby si v kraji, ktorý postráda lesov a dreva, na večné doby zaistilo drevo pre hospodárske a výtopné potreby a mimo to pastvu na mítinách. Z tohoto dôvodu chceli obyvatelia prevádzať riadne lesné hospodárenie.

Štatúty naznačily účel družstiev v tom, aby ony svojich členov podporovaly v lesnom hospodárení, a výslovne zakázaly, aby riaditeľstvo prevádzalo obchod na špekuláciu.

Tieto dva šľachetné ciele uskutočnily sa v pravde takto:

Lesné družstvá už počiatkom mesiaca apríla 1926, a tedy už v dobe svojho ustavenia, ihneď zahájily vandalské kácanie stromov a za tento čin bol ešte i bývalý pozemnoknižný vlastník trestaný úradom v priebehu lesno-prestupkového pokračovania.

Na to dňa 20. októbra 1926 odpredaly svojím členom ďalej 268 kat. jutár lúk, pasienkov a kríčkami zarostlých pozemkov za kupnú cenu Kč 450. 597. -. A na základe žiadosti, podanej nimi v tejže dobe, povolilo ministerstvo zemedelstva lesným družstvám, aby mohly porost vysokého lesa exploatovať a pozmeniť kultúru týchto pozemkov.

Na základe tohoto povolenia, vydaného zemským úradom v Bratislave pod čís. 13. 199/1928, družstvá drevo z lesa rozsahu 255 kat. jutár v r.

1928 za kúpnu cenu 2, 630. 000 Kč vydražily a podnikateľ túto plochu už aj exploatoval.

Keď už takto zpustošily všetky tie stromy lesa, ktoré sa hodily k vykácaniu, pospiešily si ešte odpredať zbývajúci les a vôbec pôdu celého lesa.

Smluvami sjednanými dňa 19. októbra 1929 odpredaly zámožnému obyvateľstvu veľa obcí šíreho kraja mladý les Fácános v rozsahu 345 kat. jutár za kúpnu cenu 6400 Kč pro jutro a za kúpnu cenu po 1100 previedly na svojich členov z pôdy exploatovaného lesa 131 kat. jutár, tak, že pozemnoknižné vlastníctvo lesných družstiev činí teraz už len 309 kat. jutár vynútenej plochy a lesné družstvá už i túto plochu daly do odpredaja za kúpnu cenu 5 až 6000 Kč.

Štátny pozemkový úrad potvrdil všetky tieto kúpne smluvy svojim schválením.

Na základe dát, ktoré máme pri ruke, môžeme konštatovať, že lesné družstvá z explatovania lesa a z odpredaja lesnej pôdy musely dosiaľ vybral tieto obnosy:

1. ) Za odpredaný les ............	2, 630. 000. - Kč
2. ) za jádrové dřevo ............	150. 000. - Kč
3. ) za pražce ....................	59. 000. - Kč
4. 1 za dřevo palivové ............	70. 000. - Kč
5. ) za lesnú pôdu ..............	2, 953. 000. - Kč
Úhrnom .......	5, 862. 000. - Kč
Srovnáme-li to s útratami, a to:
1. ) Kupná cena lesa ............. 2. ) nákupny poplatok, úroky, náklady inženierské, dane a iné	2, 500. 000. - Kč
výdavky vysoko počítané....	1, 500. 000. - Kč
Výdavky ........	4, 000. 000. - Kč

vyplýva z toho bez pochyby, že dosavádny čistý zisk lesných družstiev činí najmenej 1, 500. 000 Kč a mimo toho ešte 309 kat. jutár pôdy, ktoré majú vo vlastníctve. Jestliže teraz lesné družstvá docielia kúpnej ceny 5000 Kč za kat. jutro zbývajúcej ešte plochy, v tomto prípade ich príjmy zvýšené budú okrúhle o 1 1/2 milióna Kč a tedy tri družstvá, ktoré sa ustavily na podklade altruistickom, získajú na lese zakúpenom za 2, 500. 000 Kč po päťročnom hospodárení prinajmenšom tútiež sumu, totiž 100% kúpnej ceny.

Avšak nech je ich čistý zisk akýkoľvek, k tomu aby tohoto zisku mohly docieliť, bolo treba les v ploche 1000 kat. jutár na menšie časti rozparcelovať, vykácať, jeho najcennejšie časti zničiť, 5 obci bolo treba zbaviť existenčného základu hospodárskeho a veľa tisíc jutár úrodnej pôdy vystaviť ešte viac nebezpečenstvu povodni rieky Latorice, ktorá tečie vedľa lesa.

Z účtov lesných družstiev, ktoré sú uložené v úrade firemného registra krajského súdu v Košiciach, chýbajú veľké príjmové položky: Ich záverečné účty z každého roku vykazujú len ztratu. Zrejmo preto, aby z tohoto dôvodu vyzískaly si povolenie k ďalšiemu predaju lesa od pozemkového úradu. A dnes sú lesné družstvá už pred likvidáciou.

Že k tomu mohlo dojsť, to lze vysvetliť zápasom, ktorý dobojovaly proti tomuto nákupu lesa záujemstvá 5 obcí, v povolení pozemkového úradu ako kupci označené, po dobu 5 rokov bezvýshledne pred všetkými úrady.

344 obyvateľov týchto 5 obcí už pred schválením kúpnej smluvy vznieslo sťažnosť, že pri nákupe lesa nebola splnená podmienka zásadného povolenia, lebo zásadné povolenie pozemkového úradu dávalo les každému obyvatelovi týchto 5 obci. Les tedy patril každému obyvateľovi týchto 5 obcí. Naproti tomu súkromné záujemstvo, utvorené Móricom Grünwaldom, bytom v Bozosí, a jeho spoločníkmi zakúpilo les prelstením pozemkového úradu a vlastníka a z tejto púpy vylúčilo všetkých oprávnených náročníkov týchto 5 obci, ktorí sa ku kúpe riadne prihlásili.

Obyvatelia si sťažovali, že lesné družstvo bolo ustavené len na papieri a cieľom zastierania obchodného záujmu len z niekoľko ľudí bez akéhokoľvek vnútorného obsahu. Lesné družstvo ako také nikdy v činnosti nebolo. Tiež zovňajšie formality sa zachovávajú iba podľa účelu obchodu a len od doby oznámenia. Les je vo skutočnosti vo vlastníctve Mórica Grünwalda a spoločníkov. S ním disponoval jedine Móric Grünwald: on dal kácať les a všetky príjmy plynulý do jeho ruky. Sťažovali si, že nominelní členovia lesného družstva, - oproti zásadnému povoleniu - najprv prezatýmnou kúpnou smluvou zakúpili les a až potom utvorili, vylúčiac každého, tajne tri lesné družstvá a že svoju spolučinnosť, ktorú vyvinuli pri utvorení a nominelnom udržovaní družstiev, obdržali za lacnú cenu lesnú pôdu a že Grünwald i z mladého lesa preto vylúčil záujemcov týchto päť obcí a predal ho za vysokú cenu v mene lesných družstiev zámožným obyvateľom ďaleko ležiacich obcí a že práve v záujme prevedenia tohoto obchodu vykazuje lesné družstvo stále ztraty. Matný pozemkový úrad však zamietnul sťažnosť vylúčeného záujemstva, aniž ho uvedomil o svojom rozhodnutí, schválil všetky smluvy a vzal na vedomie založenie lesných družstiev.

Keď už lesné družstvá vydobyly si povolanie k exploatácii a zmene kultúry lesa v rozsahu 255 kat. jutár, podalo zmienených päť obcí sťažnosť u ministerstva zemedelstva.

Na túto sťažnosť suspendovalo ministerstvo zemedelstva účinnosť vydaného už povolenia čís. 29. 404/ 927 a poverilo býv. košického veľkožupana, aby vec vyšetril.

Veľkožupan dr. Juraj Slávik nariadil dňa 4. júna 1927 pod čís. 25. 574/ 1927 lesníckemu oddeleniu okresného úradu v Michalovciach:

»Keďže založenie lesných družstiev a zakúpenie lesa nevyhovujú zákonitým podmienkam a predpokladom, bude treba pravdepodobne tieto družstvá reorganizovať alebo znova utvoriť a táto práca bude si predvídano vyžadovať dlhšieho času,

a ďalej vzhľadom na to, za väčšina členov, 344 obyvateľov päť obcí, - ktorá chcela pristúpiť k družstvu, je ab ovo proti akejkoľvek zmene kultúry a praje si, aby celá lesná plocha bola spravovaná pod dozorom štátu podľa závodného plánu, ako les,

vyzývam lesnícke oddelenie okresného úradu, aby celú exploatačnú vec uložilo ad acta. «

Vyšetrovanie vykonal na miesto košického županátu, ktorý medzitým zanikol, zemský úrad dňa 13. novembra 1928 pod čís. 13199/21/28.

Vrchný vládny radca dr. Ivan Štefánik, ktorý vyšetrovanie konal, sdelil behom jednania sťažovateľom, že lesné družstvá sú zaťažené tak ťažkými, do niekoľko miliónov idúcimi dlžobami, že bude nezbytne treba povoliť im exploatáciu dreva, aby mohly byť sanované. A z tohoto dôvodu povolenie vydal. Oprávnené požiadavky obyvateľstva päť obcí z kúpy lesa vylúčených však uspokojí a zaistí. Prehlásil preto, že z kúpnej ceny dreva vyrovnaný bude dlh lesných družstiev a polom lesné družstvá budú likvidovať, resp. budú sa reorganizovať. Ich záverečný účet bude úradne zistený a zistené bude, koľko stojí každé jutro zbývajúceho lesa a potom sťažovatelia, t. j. vylúčené záujemstvo, budú so stejnými právami, ako ich majú členovia lesného družstva, a pri obchodnom podiele stejnej ceny všetci vzali do lesných družstiev, resp. za túto kúpnu cenu obdržia les.

Aby bolo zaistené, že všetko to sa tak stane a že vo svojich právach nebudú zkrátení, sveril výplatu kúpnej ceny dreva a prevedenie celého operátu prednostovi okresu Veľkých Kapušian.

Sťažovatelia, dôverujúc tomuto úradnému opatreniu, nepodali odvolanie proti rozhodnutiu zemského úradu, ktorým bolo dané povolenie k exploatácii.

Okresný úrad veľkokapušiansky následkom toho vydražil drevo lesa v ploche 255 kat. jutár. Kúpnu cenu vyplatil veriteľom.

Sťažovatelia očakávali, že nariadenie zemského úradu bude uplatnené, urobili všetky kroky cieľom uplatňovania svojich nárokov, avšak zase boli obelstení.

Lesné družstvá totiž mladý les a pôdu exploatovaného lesa s urýchlením odpredaly. Smluvy daly si schváliť a oznamujúc štátnemu pozemkovému úradu zánik lesných družstiev, urgovaly tiež schválenie predaja zbývajúcej ešte plochy 309 kat. jutár

Obyvatelia päť obcí, vylúčení z kúpy, už vo svojej prvej sťažnosti predpovedali, že jediným účelom tohoto nákupu lesa je vyrúbať les. jeho pôdu čo najdrahšie a po parcelách predať osobám, ktoré vysokú kúpnu cenu zaplatia, tým tento obchod so ziskom čo najväčším zkoncovať, a potom už sami od seba zaniknú lesné družstvá utvorené pre hospodárenie lesom.

A to sa i splnilo. Výsledky päťročného lesného hospodárenia troch lesných družstiev možno zkrátka rezumovať takto: podarilo sa vykácať väčšiu a cennejšiu čast lesa, z kúpnej ceny dreva vykácanej plochy obdržaly nazpäť celú kúpnu cenu Kč 1, 500 000, plochu mladého lesa, zakúpenú 2500 Kč á jutro, odpredali ďalej na spôsob keťasov za küpnú cenu Kč 6400 a potom keď močaranský les po 5 rokoch zmizol, lesná družstvá so ztratou likvidovaly a zanikly

Keďže zákon zo dňa 19. júla 1919, čís. 330, o zábore veľkostatkov sveril v celku štátnemu pozemkovému úradu dozor nad ustavovaním a hospodárením družstiev utvorených pre účele uvedené v záborovom zákone a keďže štátny pozemkový úrad je podľa ustanovení tohoto zákona podrobený ministerskej rade, - na základe tohoto skutkového stavu tážeme sa celej vlády: