Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1931.

III. volební období.

5. zasedání.

1483.

Interpelace:

I. posl. Tylla a soudr. min. sociální péče o chystaném zavření cukrovarů v Libněvsi, II. posl. Štětky a soudr. min. národní obrany o sebevraždě vojína J. Viktory od strojního praporu v Praze,

III. posl. Dvořáka a soudr. min. národní obrany, že se nevyplácí žold vojínům I. roty 35. pěš. pl. v Plzni,

IV. posl. Klimenta, Śliwky a soudr. min. sociální péče a min. vnitra o zastavení textilní továrny firmy Neumann ve Frýdku a o řádění četnického velitele Pokorného z Frýdku,

V. posl. Prokeše, Brožíka, Chalupníka, Bečko a soudr. min. železnic o zadáni dodávky uhlí pro

československé dráhy pro rok 1932, VI. posl. V. Beneše a soudr. min. školství a nár. osvěty o povážlivém jednání okresního školního

výboru v Sušici ve věci zástupců školy v místní školní radě v Čepicích, VII. posl. Danihela, dr. Polyáka, dr. Pružinského a druhov min. zemědělstva o osivovej akcii na

Slovensku, VIII. posl. Seidla, Chalupy a soudr. min. pošt a telegrafů o povyšování poštovních úředníků na

volná systemisovaná místa, IX. posl. Sladkého a druhů min. financi o nevhodném a neúsporném umístěni státních finančních

úřadů v Opavě, X. posl. dr. Danka, Šamalíka, Bezděka a druhů min. školství a nár. osvěty o učitelce Marii Knop-

kové, t. č. učitelce v Pozořicích, okr. Výškov,

XI. posl. dr. Daňka, Nejezchleb-Marchy, Ostrého, Richtra, F. Svobody, inž. dr. Touška a druhů předsedovi vlády o stanovisku ministerstva školství a úmyslech vlády ve věci vysoké školy zemědělské v Brně,

XII. posl. V. Beneše, F. Svobody, Jaši a soudr. min. spravedlnosti dru Alfrédu Meissnerovi o konfiskaci periodického listu »Rovnosť« číslo 46 z 11. listopadu 1931,

XIII. posl. Zápotockého a soudr. min. soc. péče o odepřeni refundování státních příspěvků k podporám v nezaměstnáni,

XIV. posl. Gottwalda a soudr. min. zahraničí a vnitra o odsouzeni dělníka Josefa Hrabce pro špionáž v Polsku,

XV. posl. Hokkyho a druhov min. školstva a národnej osvěty o srážaní penzijných príspevkov

z platu učiteľov a učiteliek cirkevných rádov v Podkarpatskej Rusi, rešp. o odopieraní ich

penzií, XVI. posl. Hokkyho, Dobránskyho a druhov celej vláde o vážných zneužitiach, ku ktorým došlo

pri volnom odpredaji a rozparcelovaní 1000 kat. jutrového lesného statku Mayláth-ovského

v Perbeníku povolenom statným pozemkovým úradom, XVII. posl. Hokkyho, Dobránskyho a druhov min. školstva a národnej osvěty o bezzúkonných ná-

sitnostiach páchaných Michalom Kucharíkom, škôldozorcom v Čope, a o rýchlom přeložení

Stefana Jákoba, učiteľa v Klečenove, XVIII. posl. dra Szüllö a druhov min. predsedovi o obžalobách z korupcie, vedených v poslednej

dobe vládnymi stranami proti sebe navzájem, ktoré privodily nezbytné úplné zkorumpovanie

veřejného života československého.

1483I.

Interpelace

poslance Tylla a soudruhů

ministru sociální péče o chystaném zavření cukrovaru v Líbněvsi.

Dle získaných zpráv má býti zavřen cukrovar v Libněvsi, politický okr. Poděbrady. Vedle zaměstnaného délnictva, které má býti takto zbaveno chleba, maji také malozemědělci tímto zavřením podniku býti citelně poškozeni.

Ptáme se proto pana ministra sociální péče, jaké kroky hodlá učiniti, aby zabráni] chystanému ožebračení pracujícího obyvatelstva celého okolí Lihněvse, které jedině ve zmíněném cukrovaru mělo svoji chudou obživu, a poškození drobných rolníků, postižených beztak již dnes nesnesitelnou hospodářskou krisi?

V Praze, dne 24. listopadu 1931.

Tyll,

K. Procházka, Juran, Kuhn, Hodinová, J. Svoboda, Höhnel, Hruška, Dvořák, Kopecký, Štětka, Čižinská, Kubač, Rjevaj, Hrubý, Novotný, Babel, Zápotocký, Vallo, dr Stern, Gottwald, Kliment.

1483, II.

Interpelace

poslance Štětky a soudruhů ministru národní obrany

o sebevraždě vojína J. Viktory od strojního praporu v Praze.

Vojín J. Viktora, který se na jaře t. r. dobrovolně hlásil k vojenské službě a byl přidělen strojnímu praporu v Praze, opomenul pozdravit na ulici poručíka Opavského od 151. děl. pl. spojovací čety. Opavský, který byl pak povýšen na nadporučíka, zastavil vojína pro nepozdravení a určil ho k raportu. Viktora klekl před ním na ulici a prosil ho, aby mu prominul, protože má nadmíru přísného představeného roty Je to štábní kapitán Ivan Ševčenko, bývalý carský dustojník, který je mezi vojíny pražské posádkv pověstný přísností a který trestá podřízené z nejmalichernějších důvodů trestem »po službě« a samovazbou. Tak na př. vyměřil trest 14 dnů vojínovi, protože prv mu u nástroje chyběl šroub. V létě 1930 žádalo dokonce i několik důstojníků, aby Ševčenko byl pro své chování přeložen.

K tomuto člověku měl jít vojín Viktora k raportu. Ze strachu před přísným trestem pověsil se však 2 hodiny přeď raportem.

Ptáme se pana ministra:

l. ) Je ochoten naříditi, aby štáb. kapitán Ševčenko a nadporučík Opavský byli bezodkladně propuštěni z vojenské služby a aby proti nim bylo zavedeno co nejpřísnější trestní řízení?

2. ) Je ochoten naříditi, aby se rodinným příslušníkům J, Viktory dostalo doživotní renty?

3) Jaké kroky hodlá učinit, aby bylo zamezeno řáděni důstojníků a sebevraždám vojínů? Je si vědom své velké odpovědnosti za tyto hrozné poměry?

V Praze, dne 24. listopadu 1931.

Štětka,

Hrubý, Gottwald, Rjevaj, Hodinová, Novotný, Kubač, Tyli, Kuhn, Kliment, Čižinská, Juran, Hruška, J. Svoboda, Sliwka, K. Procházka, Vallo, Zápotocký, Steíner, Babel, Dvořák.

1483 III. Interpelace-

poslance Dvořáka a soudruhů ministru národní obrany,

že se nevyplácí žold vojínům L roty 35 pěš. pl. v Plzni.

Dne 15. října t. r. bylo nově narukovavším vojí" nům 1. roty 35. pěš. pl. v Plzni při prvním vyplácení žoldu sraženo 7. 50 Kč. Když několik vojínů proti tomu protestovalo, bylo jim prohlášeno, že se prý »koupily hodiny«, na kterých má být zřízen nápis: »Majetek I. roty, dobrovolně (!) věnovaný mužstvem I. roty«. Ve skutečnosti však nenapadla ani jediného vojína, aby na tento účel dobrovolně věnoval svůj žold, nýbrž zmíněný peníz byl jim prostě sražen.

Ptáme se proto pana ministra:

1. ) Je ochoten naříditi, aby vojínům byl bezodkladně vrácen jejich žold, neprávem zadržený?

2. ) Je ochoten, naříditi potrestáni důstojníků, kteří takto připravují chudé vojíny o jejich stejně ubohý žold?

V Praze, dne 24. listopadu 1931.

Dvořák,

Hrubý, Kubač, Kliment, Vallo, Hruška, Barša, Babel, Štětka, Novotný, dr Stern, Čižinská, Kopecký, Tyll, Juran, K. Procházka, Kuhn, Hodinová, Zápotocký, Rjevaj, Hádek.

1483/ IV.

Interpelace

poslanců Klimenta, Śliwky a soudruhů

ministru sociální péče a ministru vnitra

o zastavení textilní továrny firmy Neumann

ve Frýdku a o řádění četnického velitele

Pokorného z Frýdku.

Textilní továrna firmy Neumann ve Frýdku zaměstnávající 430 dělníků rozhodla se zastaviti výrobu. V této záležitosti svolána byla porada, která se konala u okresního úřadu ve Frýdku. Při této poradě prohlásila firma, že nehodlá výrobu zastavit a že učiní vše, aby nikdo nebyl z práce propuštěn. Pro případ, že by mělo dojiti k omezení výroby, bude prý o tom předem jednáno na závodním výboru.

Leč loto ujednání firma nedodržela a dne 9. listopadu t. r. vyvěsila v závodě vyhlášku, ve které oznamovala dělnictvu, že jakmile dodělá přidělenou práci, nebude již jiná vydána a všichni postiženi jsou propuštěni. Zavodni výbor pokusil se jednati s firmou, ale byl odmítnut. Ve středu dne 18. Listopadu t. r. pokusil se znovu závodní výbor působiti na firmu k odvoláni vyhlášky, protože týž den dodělávalo 30 dělnic práci a měly býti po více než desetiletém zaměstnání propuštěny. Firma odpověděla, že na vyhlášce nic měnit nebude a aby zavodni výbor poslal ony dělnice do kanceláře, že si to s nimi firma vyřídí. Dělnice na výzvu závodního výboru šly do kanceláře a snažily se znovu docíliti odvolání vyhlášky, dovolávajíce se toho, že u firmy pracovaly celý život, některé více než 30 roků.

Firma, na místě aby s dělnicemi do kanceláře výslovně pozvanými vyjednávala, aniž k tomu měla nejmenšího důvodu pozvala četníky, prý na svoji ochranu. Tito četníci vedeni velitelem četnické stanice ve Frýdku Pokorným přišli do závodu, jehož východy byly všechny uzavřeny a počali dělníky bez jakéhokoliv důvodu mlátit kolbami a obušky.

Bití bylo zahájeno na přímý rozkaz četnického velitele Pokorného a on sám osobně zahájil bití bezbranných dělnic, které tu stály s prázdnýma rukama, tak jak vyšly z práce; ženy byly na nádvoří továrny strašlivě zbity, takže jejich křik se daleko rozléhal a přivábil značné množství obecenstva, které přihlíželo surovému řádění četníků.

Mezi zbitými je dělnice Svrčková, 73 roků stará, členka křest. soc. organisace (Čuříkovců), které byla kolbou rozbita hlava a stařena ještě k tomu obviňována, že »chtěla odzbrojit četníky«! Po ráně do hlavy klesla k zemi, ale četníci přes to podali na ni trestní oznámení pro veřejné násilí.

Vedle Svrčkové byla zbita dělnice Marie Drozdová, dělnici Václavíkové rovněž rozbita hlava kolbou. Tyto jmenované i další dělnice byly lékařsky ošetřeny. Mezi ztýranými jsou členky křest, soc. organisace a soc. dem. svazu textiláků.

Po barbarském řádění četníků a obecního policajta, kterému přihlížel i starosta obce Frýdku, soc. dem., aniž zakročil, šla si deputace dělníků stěžovat na okresní úřad. Odtud byla poslána na četnické velitelství, kde byla přijata velitelem Pokorným. Ten prohlásil deputaci, aby mu jen oznámila jména stěžujících si, čím více, tím lépe, že je dá všechny zavřít a učiní na ně trestní oznámeni. Také deputaci vyhrožoval, že ji zavře pro opovážlivost, že si jde stěžovat na jeho surové chováni.

Také četnický velitel Pokorný je znám již svou praxí, ve které často bezdůvodně proti dělníkům zakročoval nejsurovějším způsobem.

Ptáme se pana ministra sociální péče:

Co hodlá podniknouti, aby jmenovaná firma byla donucena k udrženi provozu, zaměstnání dělnictva, a jak donutí firmu, aby zaopatřila práci těm dělnicím, které pro ni dřely celý život?

Pana ministra vnitra se ptáme:

Je ochoten okamžité exemplárně potrestati četnického velitele z Frýdku Pokorného a postarati se, aby na jeho útraty dostalo se odškodného a bolestného dělnicím, raněným při četnickém útoku?

Je ochoten poučiti své podřízené o tom, že se jim netřeba báti 73 roky staré ženy, a o tom, že ani v demokratické republice nejsou dělníci a dělnice škodnou, která může být na potkáni beztrestně ubíjena?

Postará se pan ministr vnitra, aby členové četnické stanice z Frýdku byli donuceni odvolati trestní oznámení proti dělnicím pro veřejné násilí a li z nich, kteří se súčastnili útoku na dělnice, aby byli nejpřísněji potrestáni?

V Praze, dne 24. listopadu 1931.

Kliment, Śliwka,

dr Stern, J. Svoboda, Dvořák, Gottwald, Novotný, Hrubý, K. Procházka, Tyll, Krosnář, Kubač, Hruška, Čižinská, Hodinová, Juran, Vallo, Zápotocký, Kopecký, Höhnel, Kuhn.

1483/ V

Interpelace

poslanců Jana Prokeše, Karla Brožíka, Jos. Chalupníka, Jána Bečko a soudruhů

ministru železnic

o zadání dodávky uhlí pro československé dráhy pro rok 1932.

Ve Věstníku pro železnice a plavbu ze dne 7. listopadu 1931 č. 89 vypsána byla dodávka uhlí pro Československé dráhy na rok 1932. Používáme léto příležitosti, abychom se domáhali splnění některých požadavků, jichž splnění je v zájmu horníků i v zájmu železničního podniku.

I. Podle zde uvedené objednávky uhlí pro Československé dráhy chce železniční podnik zakoupiti 7. 000 tun uhlí dolnoslezského, jak uvádí ve vyhlášce o dodávce uhlí, pro m. d. L. J. T. a frýdlantskou dráhu. Okolnost, že státní dráhy hodlají koupiti tak velké kvantum uhlí cizozemského, budí oprávněný podiv a odpor. Mimo případ jedné objednávky cizozemského uhlí pro Košicko-bohumínskou dráhu před několika lety, a mimo nepatrné kvantum uhlí dosud pro frýdlantskou dráhu objednávaného, ještě nikdy v řádné dodávce uhlí pro Československé dráhy nebylo dodáváno uhlí cizozemské tak, jak se nyní zamysli. Poukazujeme na velký nadbytek uhlí domácí produkce, uhlí všech druhů, na ztížený vývoz uhlí do ciziny, na nezaměstnanost horníků a musíme proto s největší rozhodnosti trvati na tom, aby dráhy státu nekupovaly zbytečně uhlí cizozemské. Jest se diviti úmyslu státních drah koupiti takové kvantum uhlí cizozemského právě v této době, kdy s ohledem na naši měnu a usilovné snahy o aktivní obchodní bilanci omezuje se dovoz i takového zboží, jež jsme pravidelně dosud dováželi.

II. Omezení dopravy železniční následkem hospodářské kříse zmenší přirozené potřebu uhlí pro státní dráhy. Proto je pochopitelné, že dodavatelé uhlí železničnímu podniku musí býti připraveni na značné krácení svých dodávek, jestliže budou zadány v rozsahu let normálních. Třeba však trvati důsledně na tom, aby kratitelnost uhelných dodávek byla všeobecná, pro všechny dodavatele uhlí státním drahám platná a aby žádný z dodavatelů v této příčině netěšil se nezasloužené výsadě. Záleží na tom rovnoměrné zaměstnání všech uhelných revírů a poměrně stejnoměrná příležitost k práci horníků uhelných revírů.

Dlužno zajisté také souhlasiti s požadavkem státních drah, aby dodavatelé uhlí poskytli železničnímu podniku konkurenční ceny uhlí, odpovídající kvalitě dodávaného uhlí. Požadavek, aby dodavatelé uhlí neprodávali jiným konsumentům uhlí laciněji než zač je prodávají dráze, musí býti prakticky uplatňován vůči všem dodavatelům a nelze připustit, aby někteří, z dodavatelů z jakýchkoliv příčin měli v tomto ohledu výsadu.

Vycházejíce z těchto zásad poukazujeme na případ uhelných dodávek státním drahám Františkem Stejskalem. František Stejskal měl až do r. 1925 kontingent uhlí pro státní dráhy 120. 000 tun. V tom roce na doporučení ministerstva financí obdržel František Stejskal osmiletou dodávkovou smlouvu pro železnice, zvyšující jeho kontingent o 180. 000 tun, tedy celkem na 300. 000 tun. Smlouva stanoví, že dodávka Františka Stejskala je nekratitelná. Proto také všem ostatním těžařům jejich dodávky uhlí státním drahám jsou kráceny, jen Františku Stejskalovi jeho obrovské dodávky nikoli. To zejména padá na váhu nyní, v době hospodářské krise, zmenšené potřeby uhlí státních drah a nezaměstnanosti horníků.

Požadavek státních drah, aby jim těžaři dodávali uhlí za ceny, za něž je prodávají ostatním konzumentům, v případě Františka Stejskala prakticky nelze provést proto, že uhlí Františkem Stejskalem dodávané do soukromého konsumu vůbec nepřichází a lze sotva míti za to, že by soukromý

konsum za toto uhlí platil ty ceny, které trpělivě platí státní dráhy.

Vyšetřovacím výborem poslanecké sněmovny ve věci obviněni vznesených poslancem Jaroslavem Stránským proti poslanci Jiřímu Stříbrnému bylo zjištěno, že František Stejskal získal 8letou dodávkovou smlouvu na dodáváni 300. 000 tun uhlí státním drahám různými vlivy a postranními cestami, zejména, že za smlouvu tuto vyplatil mnohamilionové provise.

Podle vlastního doznáni vyplatil František Stejskal Františku Stříbrnému jako odměnu za pomoc o tuto dodávkovou osmiletou smlouvu provisi 4 miliony Kč, 2 miliony Kč hotové a 2 miliony Kč v akciích Družstevní banky. Z těchto příčin a pro podobné případy podezřelých uhelných dodávkových machinaci na úkor státu vede krajský trestní soud v Praze trestní řízení proti Františku Stříbrnému, Jiřímu Stříbrnému, Františku Stejskalovi, inž. Černýmu.

Podepsaní se proto táží:

1. ) Je pan ministr železnic ochoten krýti celou potřebu uhlí státních drah uhlím domácí těžby a nepřipustit zbytečný dovoz uhlí cizozemského?

2. ) Je pan ministr železnic ochoten zadati uhlí pro státní dráhy tak, aby kratitelnost dodávkových smluv platila pro všechny dodavatele uhlí státním drahám a aby prakticky u všech těchto dodavatelů mohla býti provedena zásada konkurenčních cen uhlí pro statni dráhy?

3. ) Je pan ministr železnic ochoten odmítnouti dodávku uhlí Františkem Stejskalem, ježto bylo zjištěno, že byla spojena s milionovými provisemi, pro něž je trestně vyšetřován on a řada jiných osob?

4. ) Nehodlá-li pan ministr odmítnouti uhlí od Františka Stejskala, jak hodlá zajistiti rovnoprávnost všech dodavatelů uhlí státním drahám ve věci kratitelnosti dodávek a jak hodlá zajistiti dráhu před poškozením nepřiměřenými cenami za uhlí Františkem Stejskalem dodávané, když uhlí to do soukromého konsumu vůbec nepřichází?

V Praze, dne 25. listopadu 1931.

Prokeš, Brožík, Chalupník, Bečko, Seidl, Jurnečková-Vorlová, Remeš, Jaroš, Tomášek, Srba, Pik, Koudelka, dr. Macek, Tayerle, Kučera, Vácha, dr. Mareš, Benda, Biňovec, Nový, inž. Nečas.

1483/ VI.

Interpelace

poslance Vojty Beneše a soudruhů

ministru školství a národní osvěty

o povážlivém jednání okresního školního

výboru v Sušici ve věci zástupců školy

v místní školní radě v Čepicích.

Dne 4. dubna 1930 podána byla poslancem V. Benešem a soudruhy na ministra školství a národní osvěty interpelace tohoto znění:

» Okresní školní výbor v Sušicích ustanovil, že do místní školní rady v obci Čepicích, kde jest jednotřídní obecná škola, přísluší čtyři zástupci občanstva.

Toto rozhodnutí okresního školního výboru jest v rozporu se zákonem.

Zastoupení školy v místních školních radách jest t. č. normováno zákonem ze dne 9. dubna 1920, č. 292 Sb. z. a n. a na jeho základě vydaným vládním nařízením ze dne 6. listopadu 1920, č. 605 Sb. z. a n.

Citovaný zákon 292/20 Sb. z. a n. o školské správě stanoví ve 2. odst. §u 20, že »ve školních obcích, kde je na veřejné škole trvale nebo zatímně méně učitelův ustanoveno než tři, vstoupí do místní školní rady všichni« a je-li učitelů více, zvolí ze sebe dva až pět členů do místní školní rady. V posledním odstavci pak ustanovuje: »členy místní rady školní mohou býti jen učitelé a učitelky volitelní do obecního zastupitelstva. «

V §u 21 stanoven jest počet zástupců školní obce v místní škol. radě podle počtu zástupců školy těmito slovy: »Zástupců školní obce (Újezdu) je vždy dvakráte tolik jako zástupců školy. «

Citované vlád. nařízení č. 605/1920 Sb. z. a n. stanoví v §u 6, »že volby zástupcův učitelstva vykoná konference učitelského sboru této školy, svolaná podle oddílu XI. první hlavy řádu školního a vyuč. z 29. září 1905, č. 159 ř. z. « a ve 4. odstavci §u 6 jest ustanovení: »Volen může býti člen, jemuž náleží právo hlasovací v konferenci učitelské, je-li zároveň volitelný do obecního zastupitelstva (§§ 4 a 5 zákona z 31. ledna 1919, č. 75 Sb. z. a n.

Oddíl XI hlavy prvé řádu škol. a vyučovacího č. 159/1905 ř. z. pak ustanovuje v § 140: »Na obecných školách o dvou a více třídách budiž pravidelně každého měsíce konána konference učitelská. « Na školách jednotřídních tedy konference učitelské se vůbec nekonají a proto ani nelze tam provésti volbu zástupců školy a tito nemohou se státi členy místní škol. rady volbou.

Sluší tedy přidržeti se ustanovení prvé věty, 2. odstavce §u 20, zákona č. 292/20, že učitelé vstoupí do míst. šk. rady, kde jest na škole trvale nebo zatímně ustanoveno méně učitelův než tři. Protože však § 4 zákona z 31. ledna 1919, č. 75 Sb. z. a n" jímž vydán volební řád v obcích, předpisuje, že do

obecního zastupitelstva mohou býti voleni, kdož tam rok, ode dne volby zpět počítajíc, bydli a nejsou výslovně vyloučeni z volitelnosti, je jasno, že učitelka ručních prací a dom. nauk, která na jednotřídní škole obecné sice vyučuje, ale jest ustanovena při škole jiné, která po zákonu jest jejím hlavním působištěm a také má býti jejím sídlem pobytu (bydlištěm), nemůže býti členem místní školní rady, již je přikázána tato jednotřídní škola. Již z okolnosti, že nikdo nemůže bydleti aspoň rok v několika obcích současně, vyplývá nemožnost býti členem místní školní rady ve více obcích.

Ministerstvo školství a n. o. výnosem ze 4. ledna 1925, č. 275 - I., Věstník min. roč. VII, str. 6, čís. 8 v bodu 6 ustanovilo, že učitelé působící na několika školách mají aktivní právo volební jen do jedné místní školní rady, a to do té, kde jest škola, určená jim za hlavní působiště.

Z toho vyplývá, že v takové obci, kde kromě učitele a správce jednotřídní školy vyučuje učitelka ruč. prací, jíž tato škola není určena za hlavní působiště, může býti jenom jeden zástupce školy a proto také mohou býti jenom dva zástupci občanstva. Jestliže však okresní škol. výbory ustanovují v takových případech, že občanstvu příslušejí čtyři zástupci, dostávají se do rozporu se zákonem č. 292/1920 Sb. z. a n. a porušují zásadu jím vyslovenou, že zástupců občanstva má býti vždy dvakráte tolik jako zástupců školy.

Vzhledem k tomu dovolují si podepsaní se tázati:

1. Zná pan ministr uvedenou praxi okres. škol. výboru?

2. Lze tuto praksi okresního školního úřadu odůvodniti ze zákona?

3. Nelze-li ji odůvodniti, co hodlá pan ministr učiniti, aby složení místních školních rad uvedeno bylo v soulad s ustanovením zákona?

Po úředním šetření dostalo se dne 8. října 1930 interpelantům této odpovědi:

O věci, která jest předmětem interpelace, bylo instančním postupem rozhodováno též ministerstvem školství a národní osvěty, které z předložených spisů nezjistilo, že by příslušný okresní školní výbor jednal protizákonně, neboť podle jeho zprávy pokládá se obec Čepice za hlavní působiště učitelky, o kterou běží. Ustanovení tahového hlavního působiště je ve shodě s předpisy § 3. odst. 2. vládního nařízení ze dne 8. března 1923 č. 52 Sb. z. a nař

V tomto svém hlavním působišti může řečená učitelka býti zástupcem školy v místní školní radě, je-li volitelná do obecního zastupitelstva, při čemž požadavek volitelnosti do obecního zastupitelstva vztahuje se na obec, v niž učitelka právě bydlí, byť i nenáležela ke školní obci, do jejíž místní školní rady vstoupila. (Výnos ministerstva školství a národní osvěty v dohodě s ministerstvem vnitra ze dne 4. ledna 1925, č. 275-1 bod 2).

Tato odpověď, vypracovaná na základě úřední zprávy okresního školního výboru v Sušici, neodpovídá však skutečnosti. Obec Čepice nikdy nebyla hlavním působištěm učitelky ženských prací a nikdy za hlavní působiště nebyla ani pokládána. Konstatujeme proto, že nejen »příslušný okresní školní výbor jednal protizákonně«, ale aby své

protizákonité opatření zakryl, dopustil se přímého podvodu: odvážil se ministerstvu školství a národní osvěty předložili zprávu vědomě nepravdivou. Poněvadž podřízené úřady, které byly na tento případ upozorněny, nezaujaly k tomuto neslýchanému způsobu úřední informace dosud stanoviska a šetření jejich uvázlo na mrtvém bodu, obracíme se interpelačním právem poslaneckým na ministerstvo školství a nár. osvěty a tážeme se:

1. ) Je případ tohoto úředního podvodu panu ministru znám?

2. ) Jsou mu známy odpovědné osoby, které se tohoto úředního podvodu dopustily?

3. ) Je pan ministr školství a národní osvěty ochoten případ přísné vyšetřit a zjistí-li, že interpelace tato byla oprávněna - vyvodit z ní nejpřísnější důsledky vůči těm, kdož se úředního podvodu dopustili?

V Praze, dne 26. listopadu 1931.

V. Beneš,

Jaroš, dr. Markovič, inž. Nečas, Husnaj, Kučera, Srba, dr. Winter, Benda, Vácha, Chalupník, Klein, dr. Macek, Jurnečková-Vorlová, Bečko, Polach, Seidl, dr. Mareš, Jaša, Nový, Brožík, Pik, Koudelka,

Chalupa.

1483 VIL

Interpelácia

poslancov Danihela, dr. Polyáka, dr. Pru-

žínského a druhov

ministrovi zemedelstva

o osivovej akcii na Slovensku.

Na základe zákona zo dňa 16. júla 1931 čís. 122 Sb. z. a n. o štátnej pomoci pri živelných pohromách v roku 1931 prevádzalo ministerstvo zemedelstva prostredníctvom zvláštneho komitétu pri Krajinskom úrade v Bratislave tak zvanú osivovú akciu na Slovensku. Táto akcia mala za účel opatriť včas mimoriadnou neúrodou postihnutým krajom Slovenska dostatočné množstvo dobrého a levného osiva. Oproti opačným tvrdeniam príslušných činiteľv musíme konšatovať, že táto akcia nebola, prevedená k všeobecnej spokojnosti postihnutých, poneváč mnohé kraje, hoci boly neúrodou tiež vo veľkej miere postihnuté, boly z akcie neprávom vylúčené. Okrem toho na mnohých miestach bolo postihnutým roľníkom pridelené osivo oneskorene a v nepatrnom množstve. Ale najväčšou chybou akcie je tá, že cena prideleného osiva je príliš vysoká a že podľa dlžobných úpisov, vystavených na Roľnícke vzájomné pokladnice, za dodané osivo má sa platiť len peniazom, kdežto nie jeden raz preletela novinami zpráva a prehlásenie povolaných činiteľov, že roľník, ktorý do-

stane osivo, bude môcť platiť aj svojim zrno m v roku 1932 alebo 1933.

Preto sa pýtame pána ministra, či mieni napraviť chyby jesennej osivovej akcie pri chystanej jarnej osivovej akcii zadovážením potrebného množstva dobrého a lačného jarného osiva najma pre kraje, ktoré boly v jeseni opomenuté a či majú roľníci, ktorí dostali osivo a podpísali dlžobný úpis, znejúci len na vrátenie peňazí, možnosť, aby svoju pôžičku splatili in nátura obilím tak, ako im to bolo sľúbené?

V Prahe dňa 24. novembra 1931.

Danihel, dr. Polyák, dr. Pružinský,

Hlinka, Čuřík, Zajíček, dr. Petersilka, Fritscher, dr.

Fritz, Grebáč-Orlov, dr. Mederlý, dr. Labaj, Šalát,

Suroviak, Galovič, dr. Gazík, Slušný, Sivák, Mojto,

Onderčo, dr. Tiso, d. r Luschka.

1483 VIII. Interpelace

poslanců Františka Seidla, Rudolfa Chalupy a soudr. ministru pošt a telegrafů o povyšování poštovních úředníků na volna systemisovaná místa.

U poštovní správy se opakují případy, že na volné systemisované místo je povýšen úředník z obvodu jiného poštovního ředitelství a není nucen systemisované místo nastoupiti, ale je ponechán na dosavadním služebním místě.

Získané volné místo v obvodu jiného poštovního ředitelství pouze »váže«. Tyto případy se opakují téměř ve všech služebních třídách a jsou příčinou značného znepokojení zaměstnanectva, poněvadž úředníci, kteří jsou na řadě v obvodu ředitelství, ve kterém je místo volné, vykonávají pravidelně funkci vyšší platové stupnice, ale vyšší odměna za takový služební výkon se jim nepřiznává a dostává ji úředník jiného ředitelství, který vyšší funkci, pro kterou je místo určeno - namnoze vůbec nevykonává.

Při zavedení kategorie kancelářských úředníků u poštovní správy byli kancelářští úřednici překládáni z Prahy k jiným ředitelstvím, kde dosahovali určitých výhod povyšovacích a byli do 7. a 6. platové stupnice povyšováni dříve nežli kancel. úředníci pražského ředitelství nebo ministerstva.

Tak docilovali určitých výhod za své přeložení z Prahy. Současné bylo jim ovšem připomenuto, že po povýšení nemohou se domáhati zpětného přeložení do Prahy.

V poslední době se však některým žádostem vyhovuje a využitím výhody mimopražské je takový úředník po svém zpětném přeložení do Prahy předřazován před ostatní úředníky v Praze ponechané. Tímto postupem poštovní správy zkracují se těmto posledním - vyhlídky na povýšení.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP