Námitku, že dodatek o vzdáni se všech nároků vůči Československé republice a dokonce že i některé podpisy na prohlášení byly falšovány, někteří uplatňovali, avšak teprve když vyčerpali všechny možnosti, jak dosáhnouti od československé poštovní správy pensi, než tvrzeni svého nikdy neprokázali.
Byli odmítnuti znovu bez ohledu na tuto námitku, poněvadž vzdání se služebního místa znamená samo o sobě již i vzdáni se veškerých nároků, které vyplývaly ze služebního poměru jak zaměstnancům, tak jejich pozůstalým.
Někteří nespokojili se tímto rozhodnutím a stěžovali si opět u Nejvyššího správního soudu, ale bylí i tam odmítnuti.
Ostatně otázka prohlášení je v celku nerozhodná, poněvadž i kdyby tu nebylo vůbec žádného prohlášení, postavení bývalých uherských prešovských poštovních zaměstnanců vůči československé poštovní správě by se nezměnilo.
Stát československý nevstoupil již pouhou skutečnosti, že vznikl také na území bývalého království uherského, v právní a obzvláště v majetkové právní závazky bývalého království uherského vůči osobám, které stály k tomuto státu ve veřejnoprávním poměru služebním. Bývalí uherští zaměstnanci neměli tudíž žádného právního nároku vůči československému státu.
Podle zákona z 10. prosince 1918, č. 64 Sb. z. a n., mohli býti za určitých podmínek ponecháni prozatím na svých místech, ale ani tímto ponecháním nenabyli žádného nároku. Jejich služební poměr nebyl právní, nýbrž pouze faktický, který mohl býti kdykoliv, z jakékoliv příčiny a kteroukoliv stranou rozvázán.
Bývali uherští poštovní zaměstnanci v Prešově rozvázali tento prozatímní služební poměr svým odchodem ze služby 24. března 1919.
Jedinou normou, která přiznává bývalým uherským poštovním zaměstnancům právní nárok vůči československé poštovní správě, byl citovaný již zákon z 15. dubna 1920, č. 269 Sb. z. a n" ale mimo jiné jen za té podmínky, že v den účinnosti tohoto zákona, t. j. 1. května 1920, konali službu.
Této podmínky bývali uherští poštovní zaměstnanci v Prešově ovšem nesplnili, když již 24. března 1919 ze služby odešli, a proto ani tento jediný zákon pro ně neplatí.
Odpočivné požitky podle zákona č. 269/1920 Sb. z. a n., nebyly přiznány nikomu z nich.
Dary z milosti povoleny byly bývalému uherskému poštovnímu kontroloru Bernardu Nagymu, vdově po bývalém uherském poštovním zřízenci Josefě Zadžorové, a to do 31. prosince 1930, a bývalému uherskému poštovnímu zřízenci Vincenci Greškovitsovi.
Nagy již zemřel a vdově po něm byl povolen dar z milosti. Zadžorová žádala, aby ji byl dar z milosti povolen na další dobu, kterážto žádost se dosud projednává. Greškovits zemřel a vdově po něm hodláme povoliti dar z milosti.
Do služby československé pošty byly přijaty Anna Laureková, provdaná Lusková, Hermína
Weiserová, Margita Čiripová, provdaná Jankovichová, Alžběta Sochová a Marie Žoldová.
Toto přijetí stalo se na základě volného uvážení, nikoliv na základě přiznání nějakého práva, vyplývajícího z předchozího služebního poměru.
Z uvedených Lusková a Weiserová byly dány na trvalý odpočinek podle zákona z 22. prosince 1924, č. 286 Sb. z. a n., a to Lusková od 1. června 1925 s odbytným jednou pro vždy a Weiserová od 1. ledna 1926 s běžným výslužným.
Bývalí uherští zaměstnanci prešovského úřadu, kteří jsou v interpelaci uvedeni jménem, t. j. Josef Tirdily, Antonín Szoltész, Ondřej Štofanko, Emanuel Dunay, Mikuláš Viszocký, Štěpán Tkács, Michal Kotora, Marie Urbanyetzová, Samuel Goldberger a Pavel Demko podali si, Jak již vylíčeno, žádost o úpravu poměru podle zákona č. 269/1920 Sb. z. a n., a když Jejich žádostem nebylo vyhověno, stěžovali si k Nejvyššímu správnímu soudu, který však jejich nároku rovněž neuznal.
Potom všichni mimo Goldbergra a Tkácse žádali, aby jim byla povolena pense cestou milosti. Demko v r. 1929 zemřel a proto žádala o pensi vdova po něm.
Žádosti Tirdilyho, Szoltészova, Štofankova, Dunayova, Viszockého, Demkové a Rotorova nemohly býti doporučeny panu presidentu republiky k příznivému vyřízení.
Tirdily byl totiž zaměstnán jako sluha v maďarském kasině v Prešově s měsíčním platem 300 Kč a byl podporován synem 600 Kč měsíčně.
Szoltész byl zaměstnán jako sluha v městské elektrárně v Prešově s měsíčním platem 1. 100 Kč.
Štofanko měl v Prešově dům a byl zaměstnán v prešovské elektrárně jako sluha s měsíčním platem 1. 100 Kč.
Dunay byl zaměstnán jako sluha u firmy Sv. Mikuláš, vypomáhal u pohřebního ústavu v Prešově a jeho měsíční příjem činil 400 Kč. Byl 49 tiletý.
Viszocký byl 39tiletý a byl zaměstnán jako sluha v papirnickém závodě Koos v Prešově s měsíčním platem 800 Kč.
Demková byla v Prešově městskou porodní asistentkou s měsíčním příjmem 600-800 Kč a mimo to měla dům v ceně asi 40. 000 Kč. Měla služku. Demková podala si v červnu 1931 novou žádost, o které bylo zavedeno šetřeni, jež není dosud skončeno.
Kotora byl zaměstnán u okresní nemocenské pojišťovny s měsíčním platem 900 Kč.
Žádost Urbanyetzové o povolení pense cestou milosti je právě projednávána. Byl učiněn návrh na povolení daru z milosti ročních 2. 400 Kč.
V Praze dne 4. listopadu 1931.
Ministr pošt a telegrafů: Dr. Franke, v. r.
1452 X.
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci poslanců dra M. Ivanky, dra F. Staňka, A. Petra a druhů
o nemocenském pojištění soukromých úředníků na Slovensku (tisk 138/VI).
1. Nemocenské pojišťovně soukromých úředníků a zřízenců v Praze bylo po příslušné změně stanov dáno svolení k provádění nemocenského pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách na Slovensku a v Podkarpatské Rusi dnem 1. srpna 1930.
2. Ministerstvo sociální péče vypracovalo na podkladě elaborátu byv. ministerské komise pro novelisaci pensijního pojištěni referentský návrh zákona o nemocenském pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách. Návrh tento až na přechodná ustanovení byl zaslán již ministerstvům a ostatním ústředním úřadům k předběžnému vyjádření. Kromě připomínek ústředních úřadů došly však též vyjádření a návrhy na organisaci nemocenského pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách od odborových organisací úřednických a zřízeneckých.
Protože návrhy na úpravu této organisace byly protichůdné, zaslalo je ministerstvo sociální péče k vyjádření členům byv. subkomise pro nemocenské pojištění zaměstnanců ve vyšších službách, dále odborovým organisacím úřednickým a zřízeneckým, svazům nemocenských pojišťoven, jakož i nemocenským pojišťovnám, které výlučně nebo převážně pojišťují zaměstnance-podléhající pensijnímu pojištění.
Bývalá subkomise pro novelisaci pensijního pojištění zřídila si ke zkoumáni otázky organisace nemocenského pojištění zvláštní výbor, který návrh osnovy připravuje.
V Praze dne 7. listopadu 1931.
Ministr sociální péče: Dr. Czech, v. r.
1452 XI.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Františka Biňovce a soudruhů
o výkladu zákona o organisaci politické
správy co do umístění okresních úřadů
(tisk 1174/III).
Ustanoveni § l odst. 4 zákona organisačního, podle něhož je obec sídla okresního úřadu povinna opatřiti vhodné místnosti pro tento úřad a nésti náklad s jeho umístěním spojený, může býti podle mého názoru vykládáno pouze v ten smysl, že obec, která je sídlem okresního úřadu, je povinna nejen opatřiti, nýbrž i v řádném stavu udržovati vhodné místnosti pro tento úřad. Na nejasnosti, o nichž se v interpelaci činí zmínka, byl jsem upozorněn již podáním Svazu československých měst.
Práni po vydání prováděcího nařízeni ke zmíněnému zákonnému ustanovení nemohu vyhověti, poněvadž případné jeho nejasnosti mohou býti odstraněny jedině judikaturou nejvyššího správního soudu, jehož se může dovolati každá obec, která se cítí úředním výkladem na svých právech poškozena.
Ostatně postup ministerstva vnitra ukázal se v praksi daleko méně tíživým, než jak by se podle vylíčení Svazu měst zdálo, neboť státní správa se od prvopočátku všemožně vynasnažila vyjíti obcím co nejvíce vstříc.
Tak v obcích, kde okresní úřad jest umístěn ve vyhovující budově státní, nepožaduje se od obce ani umořování stavebního nákladu, ani nájemné, právě tak jako zpravidla na základě sjednané reciprocity nepožadují ze svých budov, nájemné okresy.
V případech, kde zákonná povinnost obci následkem naprosto nevyhovujícího dosavadního umístění okresního úřadu stala se aktuelní, usnadňují stát a okresy obcím jich zákonnou povinnost tím, že k úhradě opatřovacího (ať již stavebního neb nájemního), jakož i udržovacího nákladu přispívají kvótami až dvoutřetinovými.
Ministerstvo vnitra postupovalo tu od prvopočátku v naprosté shodě se súčastněnými obcemi, jež se téměř vesměs ku splnění své zákonné povinnosti samy nabízely - zejména pokud jde o novostavby - dobrovolně, bez jakéhokoli nátlaku. Ba nastaly i - jak interpelace správně vytyčuje - případy, kdy státní správa byla v povinném hájení zásad hospodárnosti nucena odmítnouti opětovné a opětovné nabídky- obce na provedení novostavby, ježto posavadní způsob umístění nebyl tak nevyhovující, že by novostavba byla naprosto nutnou.
Jakési obtíže jevily se toliko v některých případech, kde bylo zapotřebí opatřiti nájmem byt okresního hejtmana.
Tu obce přehlížely patrně nový právní stav vytvořený organisačním zákonem, - jímž byl okresním hejtmanům vzhledem k potřebě stálé jich dosažitelnosti a pohotovosti přiznán na rozdíl od dřívějšího právního stavu byt služební jako součást úřadu - a projevovaly pochybnost, zda je postihuje i povinnost k opatření bytu.
V Praze dne 30. října 1931.
Ministr vnitra: Dr. Slavik, v. r.
1452/XII.
Odpověď
ministrů vnitra, veřejných prací, sociální péče a zemědělství
na Interpelaci poslanců Igora Hrušovského, Vladimíra Polívky a druhů
o poměrech obyvatelstva doliny Bocianské na Slovensku (tisk 1268/VII).
Občané obce Nižná Boča, Vyšná Boča a Malužiny položené v Bocianské Dolině Nízkých Tater vlastní poměrně malou výměru pozemků vhodných pro polní hospodářství, poněvadž po většině leží na strmých svazích. Malá úrodnost půdy jest příčinou, že pozemky obhospodařují se vzhledem na vysokou polohu ponejvíce jako louky, jichž sklizeň sena umožňuje jednotlivcům držení několika kusů dobytka, kterého používají občané jednak pro vývoz dřeva ze státních lesů a jednak pro svoji výživu. K zmírnění nedostatku a bídy místního chudého obyvatelstva v těchto obcích stará se ředitelství státních lesů a statků v Lipt. Hrádku všemožně o to, aby mu poskytlo možnost výdělku ve státních lesích tím, že mu zajišťuje práci v lese nejen u správy státničil lesů v Malužině, ale také v lesích položených v údolí Černého Váhu při správách státních lesů na Černém Váhu a ve Svaríně.
Přes to, že v těchto krajích zapříčinily zhoubné živelní pohromy v minulých létech nutnou těžbu polomového dřeva na rozsáhlých lesních plochách, přece provádí se i v přítomné době odbytové a cenové krise na dřevařském trhu normální těžba dřeva u všech uvedených správ hospodářským plánem předepsaná co nejpodrobněji a ve vlastní režii, aby obyvatelstvo mohlo býti co nejvíce zaměstnáno. Část obyvatelstva nachází také trvalé zaměstnání v továrně na dřevěné rámy v Malužině.
Berouc zřetel na hospodářský stav a nouzi v těchto odlehlých a těžko přístupných obcích, poskytlo ředitelství státních lesů a statků v Liptovském Hrádku mimořádné občanům obce Vyšná Boča téměř 230 ha pastvin pro ovce a hovězí dobytek, Nižní Boci ca 455 ha a obci Ma-
lužině ca 370 ha lesní pastvy pro dobytek ve státních lesích za mírný poplatek, ač vznikají pastvou v lese nenahraditelné škody.
Pečuje tudíž správa státních lesů o zmírnění bídy obyvatelstva v uvedených obcích údolí Bocianského v mezích svojí možnosti co nejvíce a zajistila mu také vydáním příslušných nařízení výhodně zužitkováni lesního ovoce a drobných produktů lesa v míře největší.
Nedostatečné a nevhodné dopravní spojení obcí v údolí Bocianském položených s údolím Černého Váhu a Hronu vyvolává potřebu nutné výstavby řádné zemské silnice z Královy Lehoty přes Malužinu, Boču, Čertovicu do Valaské. Podle programu na doplnění sítě státních silnic v zemi Slovenské má býti tato silnice sestátněna, jako spojka severní a střední magistrály. Předem však musí býti tato silnice v části od Královy Lehoty do Čertovice v délce 18 km úplně přestavěna, poněvadž nynější stav její jest velmi špatný a pro dopravu skoro nezpůsobilý.
Bývalá župa Podtatranská vypracovala pro část Králova Lehota-Boča detailní projekt a pro část Boča-Čertovica projekt povšechný.
Zemský úřad v Bratislavě předložil zatím povšechný návrh na přestavbu silnice v nejobtížnější části Boča-Čertovica v délce as 7. 500 m o rozpočteném nákladu 7, 700. 000 Kč. Se zřetelem na obtížnost stavby v horském terrainu musí se povšechný projekt prozkoumati na místě samém, načež bude vypracován projekt detailní. Po administrativním projednání tohoto projektu bylo by pak možno se stavbou započíti, pokud to dovolí stav úvěrů ve státním rozpočtu pro stavby a přestavby státních silnic v zemi Slovenské.
Tyto úvěry jsou však vzhledem k velkým úkolům příliš omezené a musí býti především vynaoženy na vybudování nejdůležitějších spojů mezi zemí Moravskoslezskou a Slovenskou.
Ministerstvo veřejných prací má však vybudování řečené silniční spojky v patrnosti a podle možnosti přikročí k jejímu uskutečnění.
V rámci produktivní péče o nezaměstnané jest ministerstvo sociální péče ochotno blahovolně posuzovati žádost o příspěvek na vybudování silnice z Králové Lehoty přes Malužinu, Boču a Čertovicu do Valaskě, bude-li taková žádost podána a pokud příslušně předpisy a finanční úvěry to dovolí.
V Praze dne 31. října 1931.
Ministr vnitra: Dr. Slavik, v. r.
Ministr veřejných prací: Inž. Dostatek, v. r.
Ministr sociální péče: Dr. Czech, v. r.
Ministr zemědělství: Bradáč, v. r.
1452/ XIII.
Odpověď
ministra národní obrany na interpelaci poslance Vallo a soudruhů
o zabiti dětí na vojenském cvičišti u Košic (tisk 1268/V).
Poukazuji na svoji odpověď č. t. 1437/X, kterou jsem podal na interpelaci poslanců Hrušovského, Polívky a druhů ve věci usmrcení dětí výbuchem granátu u Myslavy (č t. 1205/1V).
V Praze dne 9. listopadu 1931.
Ministr národní obrany: Dr. Viškovský, v. r.
1452/XIV.
Odpověď
vlády na interpelaci poslance Jaši a soudruhů
o stálých průtazích Státního pozemkového úřadu při jednáni o koupi stavebních míst pro družstvo »Svépomoc« v Nezde-
nicích, okres Uher. Brod na Moravě (tisk 1379/VI).
Na velkostatku Nezdemce-Světlov provádí Státní pozemkový úřad pozemkovou reformu v rámci t. zv. malého programu ve formě kupních smluv, uzavřených přímo mezi vlastníkem velkostatku a přídělci. Podle protokolu ze dne 4. února 1925, sepsaného u Obvodové úřadovny Státního pozemkového úřadu v Brně, dohodli se zástupci Syndikátu řeparů a staveb, družstva »Svépomoc«, že Syndikát prodá družstvu část pozemků čís. kat. 311/2 ve výměře 2 ha a č. kat. 315 ve výměře
1 a 44 m2 za cenu 1. 50 Kč za m2. Zavázali se, že do l měsíce předloží trhovou smlouvu, při čemž si vymínili obapolně, že mohou zcizovanou výměru zmenšiti.
K této smlouvě však nedošlo. Syndikát tvrdí, že nedal žádného slibu, aniž se zavázal, že odprodá pozemky na stavbu z parcel čís. 311/2 a 315, protože zástupce Syndikátu, který se súčastnil jednání u Obvodové úřadovny Státního pozemkového úřadu v Brně, neměl k tomu plné
moci. Syndikát odmítl proto kupní smlouvu o prodeji části pare. čís. kat. 311/2 podepsati, avšak nabídl družstvu umy pozemek č. kat. 368 za cenu 1. 20 Kč za l m2. Šetřením Státního pozemkového úřadu pak bylo zjištěno, že pare. č. 311/2, měřící 25 ha, jest nejhodnotnějším pozemkem zbytkového statku o výměře 62 ha, z níž jest ca 45 ha zemědělské půdy. Roztržením tohoto pozemku čís kat. 311/2 byl by zbytkový statek značně znehodnocen. Pozemek leží stranou od obce. Zastavením jeho části domky byl by vystaven nebezpečí škod, mohl by býti podnětem zbytečných sousedských sporů.
Družstvu nabízené staveniště na pare. čís. 368 leží v zastavené části obce Nezdenic, kde již stojí řada domků a jsou studnice zřízeny, aniž si kdo stěžoval, že jest voda závadná.
Námitky zástupce družstva proti parcele čís. kat. 368 nepřesvědčily Státní pozemkový úřad, aby podporoval družstvo v jeho snaze po získání části pozemků čís. kat. 311/2 a 315.
Podle vylíčeného stavu věci nemá vláda důvodu k nějakému opatření.
V Praze dne 10. listopadu 1931.
Předseda vlády: Udržal. v. r.
1452/XV. (původní znění).
Odpověď
ministra zahraničních věcí
na interpelaci poslance Hokkyho a druhů
o pověstech roztrušovaných o ratifikaci
mezinárodní dohody o výplatě vkladů
u byv. uherské poštovní spořitelny se
strany Polska (tisk 938 VII).
Úmluvu o poštovní spořitelně uherské, uzavřenou dne 7. listopadu 1922 v Budapešti mezi Československem, Maďarskem, Polskem. Rumunskem, Královstvím Srbů. Chorvatů a Slovinců a Rakouskem ratifikovalo Polsko dne 7. září 1931, kterýmž dnem nabyla mezinárodní účinnosti. Proto není potřeba opatření, která žádala interpelace, podaná před ratifikací úmluvy.
V Praze dne 12. listopadu 1931.
Ministr zahraničních věci: Dr. Edvard Beneš, v. r.
1452 XVI. (původní znění).
Odpověď
ministrů vnitra a zahraničních věcí
na interpelaci poslance Szentiványiho a druhů
o podněcování nálady proti Maďarsku
v kruzích slovenských pomocí úřední
asistence (tisk 1045/VII).
Slovenská odbočka Národní rady československé obrátila se na přednosty okresních úřadů na Slovensku v interpelaci citovaným přípisem z vlastní iniciativy a nikoliv, jak páni interpelanti mylně tvrdí, na příkaz ministra věci zahraničních.
Nebyl také zjištěn žádný případ, že by manifestace, jichž se interpelace týká, v některém místě pořádal politický úřad, takže nelze mluviti o zneužívání těchto úřadů k uvedenému účelu.
Za tohoto stavu věci není příčiny k nějakým dalším opatřením z podnětu této interpelace.
V Praze dne 10. listopadu 1931.
Ministr vnitra Dr. Slávik, v. r.
Ministr zahraničních věcí Dr. Eduard Beneš, v. r.
1452 XVII. (původní znění).
Odpovécf
ministra financí na interpelaci poslance Gläsela a druhů
o bezohledném vymáhání daní vildštejnským berním úřadem (tisk 1029/I).
Provedeným šetřením nevjšlo na jevo, že by berní úřad ve VildjStejně postupoval při vymáhání dani bezohledně a to zejména při vymáhání dani na poplatnicích v interpelaci uvedených, ačkoliv jde o poplatníky v placení daní značně hknové. že berní úřad nepostupoval bezohledně, je patrno z toho, že ani v jednom případě v interpelaci uvedeném nedošlo ke krajnímu exekučnímu kroku t. j. ke dražbě. Naopak vyšly podřízené úřady dotyčným poplatníkům co nejvíce vstříc.
Pokud jde o případ Martina Hupfera v Hrzíně, dlužno podotknouti, že jmenovaný neprávem se domnívá, že splátkami, které vykonal v době od podání první žádosti za příroči až do jejího vyřízení a platbou 710 Kč po obdržení tohoto vyřízeni splnil základní podmínku povoleného přiročí. Podle zprávy berní správy v Chebu bylo příroči povoleno pod podmínkou, že žadatel ihned zapraví nedoplatek za dobu do konce roku 1928 ve výši 1950 Kč; bylo tedy k splnění této podmínky potřebí, aby byl zapraven nedoplatek za dobu do konce roku 1928; za M. Hupferem vázl. v však ještě v únoru 1931 nedoplatky za dobu od roku 1927.
Berní úřad ve Vildštejně byl tedy v právu, když trval na zaplacení řečených nedoplatků do roku 1928 včetně. Chybil a s nim i berní správa v Chebu jen potud, že nařídily veřejnou dražbu před vyřízením dlužníkovy žádosti z 1. prosince 1930. Tato chyba byla jim vytknuta. Dlužníkovi nestala se jí žádná, materielní újma, protože berní správa v Chebu dne 28. ledna 1931 odložila na ústní intervenci strany zamýšlenou dražbu svršků a v dohodě se stranou povolila této, aby splácela daňové nedoplatky po 250 Kč měsíčně, od 1. února 1931 počínajíc. Bude tedy na poplatníkovi, aby povoleně splátky přesně dodržoval, bude-li se chtíti ubrániti dalším exekučním krokům.
Tvrzení interpelace, že žádost Josefa Habermanna, rolníka ve Hrzíně, ze 27. listopadu 1928 za odpis daní nebyla vyřízena, spočívá na nesprávné informaci, nebot zmíněnou žádost strana vzala 12. prosince 1928 zpět. Nová žádost strany za odpis daní z 8. listopadu 1930 byla berní správou 19. prosince 1930 zamítnuta pro nedostatek zákonných důvodů, o čemž byla strana 23. prosince 1930 vyrozuměna. K žádosti strany z 28. ledna 1931 byla berní správou zavedená exekuce zastavena a zcela podle petitu této žádosti bylo straně povoleno zaplatiti daňové nedoplatky na dvakrát, totiž jednu polovinu ihned, druhou do 31 března 1931.
Také třetímu poplatníku, v interpelaci uvedenému, bylo povoleno posečkání daní, jehož podmínky však nebyly splněny.
Stanovisku, které snad interpelace zastává, že na dlužnících, jejichž majetek jest značnějšího rozsahu, nemají býti daně exekučně vymáhány, jestliže nebyly včas zaplaceny, nelze přisvědčiti, poněvadž postup takový znamenal by favorisování vrstev zámožnějších proti vrstvám méně zámožným. Finanční správa musí z důvodů berní morálky trvati na tom, aby právě poplatníci hospodářsky silnější včas a řádně plnili své daňové povinnosti a v případě jejich neplnění musí ve smyslu platných zákonných norem přistoupiti k exekučnímu vymáhání. K tomu opětně podotýkám, že poplatnici v interpelaci uvedení neprolevili žádoucí smysl pro své povinnosti daňové Tak bylo ziištěno. že Hupfer dluhuje kromě přímých daních ještě dávku z majetku, Anders pak. že nezaplatil v r. 1930 na daně vůbec ničeho a v r. 1931 jen 1000 Kč a to teprve pod exekučním nátlakem. Přes to, jak svrchu uvedeno, nepostu-
poval berní úřad proti nim bezohledně, nýbrž umožnil jim spláceti nedoplatky v přiměřených měsíčních splátkách. Podobně vyšel vstříc berní úřad i Habermannovi, u něhož podmínky pro odpis daní nebyly dány.
Konečně podotýkám, že bylo již ministerstvem financí vydáno nařízení podřízeným úřadům, aby postupovaly při vymáháni daní na poplatcích, u kterých je patrná snaha dostáti daňovým povinnostem, pokud možno šetrně.
V Praze dne 7. listopadu 1931.
Ministr financí: Dr. Trapl, v. r.
1452 XVIII. (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti na interpelaci poslance Hokky a druhů
o zřízení místa rumunského tlumočníka u okresního soudu v Ťačově pro obyvatelstvo v Československu (tisk 1035/V).
Tvrzení pp. interesentů, že občané rumunské národnosti v obvodu okresního soudu v Ťačově nemohou dobře hájiti své pře u okresního soudu v Ťačově a u krajského soudu v Chustu, jako soudu odvolacího, protože se nemohou ve svém jazyku se soudci dorozuměti, neodpovídá pravdě. Podle vyšetření, které jsem zařídil, ovládá dostatečně rumunský jazyk přednosta okresního soudu v Ťačově a mimo to je tam ustanoven kancelářský zaměstnanec, který zná rumunský jazyk dokonale, neboť absolvoval rumunskou střední školu. Při tom je stranám ve smyslu §§ 229 a 230 civ. soud. poř. dána možnost, aby jejich přednesy v rumunském jazyce - pokud soudce sám tento jazyk neovládá - byly tlumočeny soudu tlumočníkem ad hoc povolaným. Skutečně také tohoto tlumočení se užívá.
U krajského soudu v Chustu jsou rovněž dva úředníci, kteří ovládají velmi dobře rumunský jazyk. U tohoto soudu, jako odvolacího, stejně je tedy dána záruka, aby byla zachována výše uvedená ustanovení civilního soudního rádu.
Páni interpelanti žádají zřízení autorisovaného tlumočníka rumunského jazyka. Mají na mysli patrně tlumočníky zřízené podle nařízeni uherského ministerstva spravedlnosti z 30. listopadu 1916, čís. 58600 I. M. V obvodu vrchního soudu v Košicích jsou již dva takoví tlumočníci jmenováni. Oba mají sídlo mimo Ťáčovo a Chust a
užívá se jich k ověřování překladů listin a výminečně, poněvadž mají právo na tlumočnické poplatky, při ústním jednání. Tím ovšem se zdražují zahájené pře.
Mám za to, že dostačí pro ochranu zájmů rumunského obyvatelstva při projednávání sporů obvyklé tlumočeni ad hoc zřízenými tlumočníky. Nemám však námitek, aby v sídle okresního sondu v Báčově a krajského soudu v Chustu byli zřízeni autorisovaní tlumočníci, přihlásí-li se o tento úřad způsobilí uchazeči.
V Praze dne 22. října 1931.
Ministr spravedlnosti: Dr. Meissner, v. r.
1452/XIX. (původní zněni).
Odpověď
vlády na interpelaci poslance H. Simma a druhů
o přidělování služebních bytů ředitelům odborných škol (tisk 1240/X).
Otázka naturálních a úředních bytů správců škol, o něž jde, případně ekvivalentu za ně, bude řešena v rámci jednotného, všeobecného vládního nařízení k § 146 platového zákona. Na příslušné osnově se pracuje.
V Praze dne 13. listopadu 1931.
Předseda vlády: Udržal. v. r.
1452/XX. (původní zněni).
Odpověď
ministra financi
na interpelaci poslanců J. Greifa, Scharnagla a druhů
o nezákonném působení národních bojovných spolků na obsazováni míst v tabákových továrnách (tisk 1240/IX).
Časopisecké zprávy, o nichž se zmiňují páni interpelanti, že totiž "Národní jednota" prosadila u ústředního ředitelství tabákové režie přijímáni