Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1931.
111. volební období.
5. zasedání.
1452.
Odpovědi:
I. min. vnitra na interp. posl. dra Schollicha a druhů o vyplacení odměn učitelům za práce při sčítání lidu (tisk 1305/V),
II. min. financí na interp. posl. Geyera a druhů o odmítnutí daňových odpisů (tisk 1097/IV),
III. min. zemědělství a financí na interp. posl. dra Hanreicha, Matznera a druhů o opatřeních na zmírnění zemědělské krise (tisk 686/III),
IV. min. vnitra na interp. posl. Dietla a soudruhů o pomoci obětem požáru v Perneku (tisk 1318/XII),
V. min. věř. zdravotnictví a tělesné výchovy na interp. posl. Horpynky a druhů o nynějších služebních poměrech diplomovaných ošetřovatelek v pražské všeobecné nemocnici (tisk 1318/XIII),
VI. min. veř. prací na interp. posl. Hokky a druhů o 10% podíle na zisku státních dělníků ve Slatin. Dolech (tisk 1268/XI),
VII. min. zemědělství na interp. posl. Hokky a druhů o vydáváni benzinu za výhodnou cenu majitelům mlátiček na dobu mlácení (tisk 1210/VIII),
VIII. předsedy vlády na interp. posl. inž. Nečase, Koudelky, Bečko a soudruhů o živelních katastrofách v našich lesích a o nutnosti bezodkladného zásahu státu (tisk 917/XVI),
IX. min. pošt a telegrafů na interp. posl. Dobránského a druhů ve věci bývalých uherských poštovních zaměstnanců v Prešově (tisk 1405/VI),
X. min. soc. péče na interp. posl. dra Ivanky, dra Staňka, Petra a druhů o nemocenském pojištění soukromých úředníků na Slovensku (tisk 138/VI),
XI. min. vnitra na interp. posl. Biňovce a soudruhů o výkladu zákona o organisaci politické správy co do umístění okresních úřadů (tisk 1174/III),
XII. min. vnitra, věř. prací, sociální péče a zemědělství na interp. posl. Hrušovského, Polívky a druhů o poměrech obyvatelstva doliny Bocianské na Slovensku (tisk 1268/VII),
XIII. min. národní obrany na interp. posl. Vallo a soudruhů o zabití dětí na vojenském cvičišti u Košic (tisk 1268/V),
XIV. vlády na interp. posl. Jaši a soudruhů o stálých průtazích Státního pozemkového úřadu při jednáni o koupi stavebních míst pro družstvo »Svépomoc« v Nezdenicích, okres Uher. Brod na Moravě (tisk 1379/VI),
XV. min. zahraničních věcí na interp. posl. Hokky a druhů o pověstech roztrušovaných o ratifikaci mezinárodní dohody o výplatě vkladů u býv. uherské poštovní spořitelny se strany Polska (tisk 938/VII),
XVI. min. vnitra a zahraničních věcí na interp. posl. Szentiványi a druhů o podněcováni nálady proti Maďarsku v kruzích slovenských pomoci úřední asistence (tisk 1045/VII),
XVII. min. financí na interp. posl. Gläsela a druhů o bezohledném vymáhání dani vildštejnským berním úřadem (tisk 1029/I),
XVIII. min. spravedlnosti na interp. posl. Hokky a druhů o zřízeni místa rumunského tlumočníka u okresního soudu v Ťačově a u krajského soudu v Chustu pro rumunské obyvatelstvo v Československu (tisk 1035/IV),
XIX. vlády na interp. posl. Simma a druhů o přidělováni služebních bytů ředitelům odborných škol (tisk 1240/X).
XX. min. financi na interp. posl. Greifa, Scharnagla a druhů o nezákonném působeni národních bojovných spolků na obsazování míst v tabákových továrnách (tisk 1240/IX),
XXI. min. financí na interp. posl. Schuberta a druhů o sestavení výkazu o zadlužení obcí (tisk 1029/VIII).
1452/I (původní zněni).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dra Schollicha a druhů
o vyplacení odměn učitelům za práce při sčítáni lidu (tisk 1305/V).
Podle hlášení zemských úřadů byly zmíněné odměny již vyplaceny.
V Praze dne 27. října 1931.
Ministr vnitra: Dr. Slávik, v. r.
1452/II. (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance J. Geyera a druhů
o odmítnutí daňových odpisů (tisk 1097/IV).
Terezie Wildová ve Staré Roli domáhala se žádosti podanou dne 14. října 1929 u berní správy v Karlových Varech úplného neb aspoň částečného odpisu daňových nedoplatků ve smyslu § 276, odst. 3, zákona o přímých daních, odůvodňujíc žádost onu ztrátami, jež při provozu své živnosti utrpěla.
Berní správa v Karlových Varech provedla ve věci potřebné šetření a po zjištění, že žadatelka je majitelkou domu čp. 244 ve Staré Roli, kromě dělníků zaměstnává též obchodvedoucího a ve svém zaopatření má pouze jednu 28 1etou dceru, dospěla k přesvědčeni, že podle majetkových a výdělečných poměrů žadatelky a poměrně neznačnému nedoplatku nejsou tu spině-
ny podmínky pro povolení slevy podle § 276, odst. 3, zákona o přímých daních, t. j. že by vymáháním nedoplatku vážně byla ohrožena výživa nebo způsobena hospodářská zkáza žadatelky. Proto žádost za slevu zamítla.
Nelze proto tvrditi, že rozhodnutí berní správy bylo vydáno ukvapeně bez náležitého přezkoumání.
V červnu t. r. provedla berní správa v Karlových Varech nové šetření o hospodářských poměrech poplatnice; tato na výzvu berní správy předložila pouze seznam svých dluhů a pohledávek bez dokladů. Soupis všech aktiv a pasiv nepředložila, ač k tomu byla vyzvána. Nemohly proto ani dodatečně zjištěny býti předpoklady pro změnu původního zamítavého rozhodnutí. Berní správa povolila pak k zaplacení nedoplatků měsíční splátky podle petitu strany.
K dalšímu požadavku v interpelaci vznesenému, aby u jmenované strany byl vzat zřetel k menšímu výtěžku, způsobenému konkursy a vyrovnáními, podotýkám, že strana v přiznání za základ důchodu klade jen skutečně došlé úplaty (nevede tedy řádné obchodní knihy), takže ke ztrátám přihlíží sama při sestavování daňových pnznání tím, že přizná pouze to, co skutečně obdržela.
Ostatně strana v přiznáních vůbec podobných ztrát neuplatňovala.
V Praze dne 27. října 1931.
Ministr financí: Dr. Trápl, v. r.
1452/III. (původní znění).
Odpověď
ministra zemědělství a financí
na interpelaci poslanců dra Hanreicha, Matznera a druhů
o opatřeních na zmírnění zemědělské krise (tisk 686/III).
Nelze podati návrh zákona na moratorium pro všechny dosud nahromaděné daňové nedoplatky zemědělců, jelikož jednak by se tím dostalo nezasloužené úlevy i těm poplatníkům, jichž hospodářská situace přes panující krisi toho nevyžaduje, jednak by stejné opatření bylo pak nutno učiniti i pro jiné obory postižené hospodářskou krisí. Stát ani svazky uzemní samosprávy nemohou však zůstati bez příjmů nutných k úhradě vydání rozpočtem stanovených.
Z těchže důvodů nelze podati též návrh zákona, jímž se na dobu zemědělské krise veškerá pozemková daň ruší a daň z obratu snižuje na polovici. Snížení výnosu zemědělského majetku projeví se ostatně automaticky i ve snížení obratu a tudíž i ve výši daně z obratu.
Pokud pak jde o paušalovanou daň z obratu u drobných zemědělců, možno poukázati k tomu, že byl paušál ten již pro rok 1930, podstatně, t. j. o 15% snížen. Okolnosti, vztahující se k době přítomné, bude možno vzíti v úvahu až při sjednávání paušálu za rok 1931.
Ke zmírnění tíživého břemene úrokového vypracovalo ministerstvo zemědělství osnovu zákona o úvěrové pomoci pro zemědělství, dle. níž mimo jiné má ministerstvo zemědělství poskytovati příspěvky na zlevnění zemědělského úvěru, v prvé řadě provozovacího, a to zejména prostřednictvím ústředí zemědělských ústavů peněžních, při čemž může býti brán zvláštní zřetel na zemědělce, ohrožené na existenci hospodářskou tísní.
Podle této osnovy bude dále ministerstvo zemědělství poskytovati příspěvky k doplnění organisace zemědělského úvěru a přejímati státní záruku za prostředky, které si peněžní ústavy poskvtuiící zemědělský úvěr opatří nebo za zápujčky zadluženým zemědělcům již obvolené aby tíživé krátkodobé zápujčky mohly býti přeměnény na dlouhodobé zápůjčky s nižším úrokem. Osnova ta je předmětem jednání.
K příjmé podpoře racionalisace zemědělských podniků nemá ministerstvo zemědělství bohužel potřebných rozpočtových prostředků.
V Praze dne 9. října 1931.
Ministr financí: Dr. Trápl, v. r.
Ministr zemědělství: Bradáč, v. r.
1452/IV. (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra na interpelaci poslance Dietla a soudruhů
o pomoci obětem požáru v Perneku (tisk 1318/XII).
Ihned po požáru v obci Perneku dal jsem vyšetřiti škody a již 27. června t. r. poukázati pohořelým nezemědělcům přiměřenou okamžitou peněžitou podporu.
Za účelem pomoci zemědělcům vyrozuměl jsem ministerstvo zemědělství a ministerstvo financí.
Zároveň učinilo ministerstvo vnitra opatřeni, aby pohořeli byli poučeni o pomoci při živelních pohromách podle zákona č. 122/1931 Sb. z. a n.
V Praze dne 29. října 1931.
Ministr vnitra: Dr. Slávik, v. r.
1452/V. (původní zněni).
Odpověď
ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy
na interpelaci poslance O. Horpynky a druhů
o nynějších služebních poměrech diplomovaných ošetřovatelek v pražské všeobecné nemocnici (tisk 1318/XIII).
Na základě podané interpelace vyslalo ministerstvo dne 25. září t. r. své zástupce do všeobecné pražské nemocnice, aby vyšetřili stížnosti v interpelaci obsažené. V ústavu bylo zjištěno toto:
Strava podávaná ústavní kuchyní jak nemocným, tak i personálu ošetřovatelskému a lékařskému je v každém ohledu vzorná. Vyhovuje kvalitativně i kvantitativně, jest pečlivě upravena a velmi často, skoro denně, kontrolována jednak funkcionáři ústavu (ředitelem, správcem, lékaři), jednak zástupci zemského úřadu a jednak příležitostně a nepředvídaně i zástupci ministerstva. Pro evidenci konaných kontrol jest založena kniha, ve které při každé kontrole jest uvedeno datum, jméno a služební postavení funkcionáře, který kontrolu vykoná), a stručný výsledek kontroly, který byl vesměs pro ústavní režii pochvalný. Nebyl zjištěn případ, že by kuchyni byla činěna nějaká výtka. O podávané stravě podává přehled jídelní lístek na měsíc září; k tomu se podotýká, že v případech zvlášť odůvodněných poskytuje se ještě ošetřovatelkám slabým neb churavym, přídavek v podobě mléka neb stravy, jim lékařem zvláště předepsané. Ošetřovatelkám konajícím noční službu podává se o půlnoci druhá večere doplněná teplým čajem podle pokynu daného letošního roku zástupei ministerstva veřejného zdravotnictví Na stravování diplomovaných ošetřovatelek počíta se podle rozpočtu r. 1931 denně 11 Kč 25 hal., v čemž však
zahrnut jest jen výdaj na viktualie, nikoliv však výdaje ostatní (palivo, světlo, personál kuchyňský atd. ); diplomovaným ošetřovatelkám se však za stravování sráží z platu jen 7 Kč denně, takže stravování ústavní jest pro ně velmi výhodné.
O ubytování bylo zjištěno toto: ze 176 diplomovaných sester, které jsou toho času zaměstnány v pražské všeobecné nemocnici, jest ubytováno 120 sester v obytném domě na Hrádku, 15 sester v dormitořích nad kuchyni a 17 sester v dormitořích nad prádelnou. Veškery tyto budovy byly vystaveny teprve v posledních letech, jsou to tedy budovy nové a jsou zařízeny zcela přiměřeně svému účelu. Ze zbývajících sester jest 19 ubytováno na české gynaekologické klinice a 5 na české dermatologické klinice, kteréžto budovy též pocházejí z nově doby, l pak ošetřovatelka na české klinice interní. Nutno podotknouti, že právě ubytováni personálu, zejména diplomovaných ošetřovatelek se v posledních pěti letech nepoměrně zlepšilo proti dřívějšímu stavu. Další zlepšování není toho času vůbec možno pro naprostý nedostatek místa. Možné korektury, pokud ovšem bude uznána jejich potřebnost, bude lze provésti v rámci výstavby a rozšíření pražské všeobecné nemocnice.
Ke stížnosti do přidržování k příliš dlouhé službě, nutno uvésti, že skutečně ředitel ústavu, když revidoval přehled květnové služby ošetřovatelské, zjistil na několika málo klinikách, že pro nesprávnou organisaci služby ošetřovatelské vrchní sestrou se stalo, že některá ošetřovatelka měla podprůměrný počet služebních hodin týdně, kdežto na jinou připadlo i přes 80 hodin týdně, v čemž jsou započítány i hodiny noční služby, která jest ovšem pouze pohotovosti. Na základě tohoto zjištění vydal ředitel pokyny vrchním sestrám, u nichž tyto případy byly zjištěny, by služba byla rozdělena rovnoměrně a tak k podobným závadám nedocházelo.
Revise konaných služeb od té doby nebyla ještě provedena a ředitelství bylo vybídnuto, aby tuto revisi opětně předsevzalo a pokud by zmíněné závady ještě někde byly zjištěny, je odstranilo. Rovněž stížnosti na malý rozsah dovolených diplomovaných ošetřovatelek jsou neodůvodněny. Podle vl. nař. č. 22 ai 27 příslušejí diplomovaným ošetřovatelkám dovolené 7 až 18 dní ročně. Přes to však ministerstvo zdravotnictví zmocnilo zemský úřad, aby v individuálních odůvodněných případech poskytoval dovolené na zotavenou ve větším rozsahu, než cit. nařízení stanoví. Zemský úřad pak použil tohoto zmocnění v nejširším rozsahu a povolil všem diplomovaným ošetřovatelkám tohoto roku dovolenou čtyřtýdenní. při čemž zejména bylo vzato v úvahu, že nemocnice v době prázdnin, kdy jsou prováděny udržovací práce a kliniky jsou zavřeny, udržuje jen velmi slabý provoz.
Poznamenává se, že po vyšetřováni, konaném zástupci ministerstva, dostavily se k řediteli nemocnice zástupkyně jak českých, tak německých diplomovaných ošetřovatelek a oznámily, že nemají stížnosti ani proti stravě ani proti ubytování, a na doklad toho předložily písemné pro-
hlášení, jež jest podepsáno 119 diplomovanými ošetřovatelkami.
S poukazem na výsledek zavedeného šetření odpovídám k dotazům v interpelaci uvedeným toto:
1. Za platnosti vl. nař. č. 22/1927 Sb. z. a n. nelze již postupovati benevolentněji při povolování dovolených, než se dálo dosud. Od novelisace cit. vl. nař. nelze pak očekávati větších výhod v uvedeném směru, než dosud se poskytuje cestou administrativní.
2. Jak z výsledku šetření patrno, stará se ministerstvo zdravotnictví velmi pečlivě jak o stravování diplomovaného ošetřovatelstva, tak i o jeho ubytování a dosáhlo za posledních 5 roků pozoruhodných výsledků v obou směrech. Snahy o další zlepšení stravy nutno označiti jako zcela neodůvodněné. Pokud pak by se jevilo žádoucí zlepšiti ubytování, nelze je toho času pro všeobecně známý nedostatek místa v pražské všeobecně nemocnici provésti a bude možno poměry zlepšiti až v rámci výstavby a rozšíření ústavu, kterážto otázka se meziministerský projednává.
V Praze dne 24. října 1931.
Ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy:
Dr. Spina, v. r.
1452/VI (původní zněni).
Odpověď
ministra veřejných práci na interpelaci poslance Hokky a druhů
o 10% podíle na zisku státních dělníků ve Slatinských Dolech (tisk 1268/XI).
V Podkarpatské Rusi jsou pouze dva doly, které zaměstnávají 20 a více dělníků, a to státní solné doly »Ludvík« a »František« v Slatinských Dolech. Každý důl má sice zvláštního závodního, avšak oba doly jest považovati pouze za dvě samostatná provozní oddělení jednoho závodu podle § 131 o. h. z. Podle zákona č. 144/1920 Sb. z. a n. o závodních a revírních radách při hornictví mohla by pro oba doly býti zřízena jen jedna závodní rada. Zřízení revírní rady v Podkarpatské Rusi není však toho času ještě možno: jednak z formálního důvodu, - Ježto podle § 16 uvedeného zákona »závodní rady uzavřeného hornické-
ho okrsku zvolí si revírní radu«, a v Podkarpatské Rusi této podmínce vyhověno není, po případě býti nemůže, - jednak z věcných důvodů. Podle smyslu zákona čís. 144/1920 Sb. z. a n. může totiž revírní rada vyhověti svým úkolům jen tehdy, je-li zřízena pro hornický revír, t. j. pro oblast, ve které jest několik hornických závodů ve smyslu § 131 o. h. z. Území, ve kterém jest pouze jeden hornický závod, nelze považovati za hornický revír ve smyslu cit. zákona. Nemůže-li však v Podkarpatské Rusi býti dosud zřízena revírní rada, nemůže také působnost zákona čís. 143/1920 Sb. z. a n. o účasti zaměstnanců v hornictví na správě dolův a jejich podílu na čistém zisku býti rozšířena na tuto zemi, ježto podíl zaměstnanců na čistém zisku má se podle § 13 jmenovaného zákona přikázati revírní radě, která má podle § 19 bodu 7. zákona čís. 144/1920 Sb. z. a n. o něm rozhodovati. Rozšíření působnosti zákonů čís. 143/1920 a čís. 144/1920 Sb. z. a n. na území Podkarpatské Rusi bude možno, jakmile zákon z 28. března 1928, č. 157 Sb. z. a n.
o zařízení a působnosti báňských úřadů nabude účinnosti. Podle § 7 tohoto zákona rozšiřuje se působnost báňského hejtmanství v Bratislavě pro přechodnou dobu, t. j. až do zřízení vlastního báňského hejtmanství pro Podkarpatskou Rus
i na tuto zemi. Poněvadž ve smyslu zákona čís. 144/1920 Sb. z. a n. o závodních a revírních radách při hornictví obvody hornických revírů úzce souvisí s okrsky báňských úřadů, bude možno území Podkarpatské Rusi připojiti k slovenskému hornickému revíru a rozšířiti tak působnost zákonů čís. 143 a 144/1920 Sb. z. a n. na Podkarpatskou Rus.
Pokud se týče požadavku interpelace, aby se dělnictvu ve státních solných závodech na Podkarpatské Rusi dostalo nějakého zvláštního odškodnění z titulu neplatnosti uvedeného zákona na Podkarpatské Rusi, nepokládá ministerstvo veřejných prací požadavek tento za odůvodněný. Jednak dává se dělnictvu příležitost k značně vysokým výdělkům a jednak investuje závod sám v posledních letech značně peníze na sociální zařízení v zájmu osazenstva a stará se o zlepšení poměrů výstavbou obytných domů. zřízením nemocnice, úpravou cest a chodníků v obci a pod. Pro příští léta projektuje se stavba nové školy, vodovodu a dalších obytných domů pro dělníky. Tím vším prospěje se tamnímu dělnictvu daleko více, než poskytnutím nějakého zvláštního odškodnění, jak je páni interpelanti žádají.
V Praze dne 2. listopadu 1931.
Ministr veřejných prací: Inž. Dostálek. v. r.
1452/VH. (původní znění).
Odpověď
ministra zemědělství na interpelaci poslance Hokky a druhů
o vydávání benzinu za výhodnou cenu
majitelům mlátiček na dobu mlácení
(tisk 1210/VIII).
Vlád. nař. č. 222/19 Sb. z. a n. zrušilo každé daňové zvýhodnění benzinu, určeného k pohonu motorů, a bylo nutno k naznačenému účelu odebírati benzin plně zdaněný, za obvyklou plnou tržní cenu. Odstranění daňového zvýhodněni benzínu nebylo příliš tíživě pociťováno, poněvadž daň z minerálních olejů nebyla tehdy ještě valorisována a činila pouhých 13 Kč na l q.
Zákonem č. 77/31 Sb. z. a n. zvýšena byla spotřební daň z minerálních olejů na 75 Kč, avšak zároveň bylo umožněno majitelům stabilních motorů, k nimž náležejí i mlátičky, odebírati benzin za zlevněnou sazbu daňovou 15 Kč za l q, splní-li kontrolní podmínky směřující proti zneužívání takovéhoto benzinu. Splní-li se podmínky předepsané instrukcí ministerstva financí č. 57991/03, neodpírají finanční úřady tuto výhodu žádnému majiteli stabilního motoru. Takto jest zaručen majitelům mlátiček benzin o 60 Kč na l q levnější nežli benzin plně zdaněný, avšak žádný z platných veřejnoprávních předpisů neumožňuje veřejné správě docíliti pro majitele mlátiček ještě nějakých dalších cenových výhod.
V Praze dne 2. listopadu 1931. Ministr zemědělství: Bradáč, v. r.
1452/VIII.
Odpověď
předsedy vlády
na interpelaci poslanců inž. Nečase, J. Koudelky, J. Bečko a soudruhů
o živelních katastrofách v našich lesích
a o nutnosti bezodkladného zásahu státu
(tisk 917/XVI).
Ad 1. Omezováni těžeb ve státních lesích bylo nutno řešiti individuelně, podle lokálních poměrů jednotlivých správ státních lesů t se zvlášt-
ním zřetelem k tomu, aby přílišným omezením těžby nebyla vzata domácímu lesnímu dělnictvu možnost výdělku a nebyla tak zvyšována nezaměstnanost v dnešní době hospodářské tísně.
Soukromí majitelé lesů rovněž v mnohých případech omezovali dobrovolně své normální těžby a mohou takto vzniklé úspory dřevní hmoty vytěžiti ve vhodnější pozdější době, podle ustanovení odst. 4, § 7 vlád. nař. č. 97/1930 Sb. z. a n.
Ad 2. Zpracování kalamitního dřiví byla a jest věnována stálá pozornost se strany příslušných státních úřadů, nebylo však možno dosud ještě ve všech oblastech zcela toto dříví zpracovati, poněvadž nelze místy tak značné množství dřeva technicky ihned úplně zvládnouti. Místy, následkem vysokého sněhu v horských polohách, bylo zpracováni dřeva rovněž znemožňováno. Aby nenastalo rozmnožení kůrovce, jest dříví po zmýcení ihned zbavováno kůry a pak teprve zpracováno a vyváženo z lesa. Při provádění čl. IV. žák. č. 74/1930, resp. vlád. nař. č. 79/1930 Sb. z. a n. byl již některým obcím, jako vlastníkům postižených lesů, přiznán státní příspěvek na zpracování dřeva i práce zalesňovací. (Na př. městu Teplicím n. Met., městu Chotěboři a pod. ). Stejným způsobem míní se postupovati i nadále, pokud ovšem bude k tomuto účelu dostatek finančních prostředků.
Ministerstvo financí zmocnilo své podřízené úřady vyneseními ze dne. 18. července 1929, č. l. 75712/29, a ze dne 24. července 1930, č. 67. 912/ 1930, aby poplatníkům, kteří byli v roce 1929, po případě v r. 1930 postiženi živelními pohromami, poskytovaly úlevy, jaké byly povoleny z téhož důvodu již v minulých letech, t. j. aby na žádost těchto poplatníků povolovaly poshovění nedoplatků přímých daní a daně z obratu, případně i bezúročně na dobu nejdéle do 30. záři roku, který následuje po roce, v němž k živelní pohromě došlo. Sleva pozemkové daně při poškozeni lesů živelní pohromou jest upravena ustanoveními §§ 111 a 116 zákona o přímých daních č. 76/1927 Sb. z. a n. Pokud se týče státní pomoci při živelních pohromách vyskytnuvších se v roce 1931 byl vydán zákon ze dne 16. července 1931, č. 122 Sb. z. a n. Pokud jde o jiné úvěrově akce, příslušné státní úřady podporovaly řešení těchto otázek a bylo na př. schváleno, aby Zemská banka v Praze poskytla úvěr okresní hospodářské záložně pro okresy Hostinné a Trutnov v Hostinném, až do výše 15, 000. 000 Kč, z něhož by záložna poskytla majitelům lesů, postiženým živelními pohromami v říjnu 1930, krátkodobé úvěry, potřebné pro zužitkování difví.
Ad 3) Československé státní dráhy přispívají přes značně nepříznivou svoji situaci k usnadnění odbytu polomového dříví tarifními slevami pro přepravu v tuzemsku i pro přepravu na vývoz. Zavedly především na tratích z nejvíce postižených oblastí, a to z Podkrkonoší a z Vysočiny Českomoravské 25% slevy. Není správný názor, projevený v interpelaci, že tato sleva jest menší, než výhody poskytované německými říšsky-
mi drahami, neboť sleva povolená těmito drahami od 1. ledna 1931 pro dříví polomově činí rovněž 25%.
Vyšší výměry dosahují jen některé individuelní slevy relační, jako na př. sleva pro přepravu kulatiny do Friedrichshafenu, ty jsou však v platnosti jen ve spojích vykazujících zvláště značné vzdálenosti. Na analogické vzdálenosti na tratích ČSD, které se vyskytují hlavně při přepravě dříví z východního Slovenska a Podkarpatské Rusi, povoluje železniční správa v odůvodněných případech taktéž mimořádně nízké sazby.
Na potřeby dřevařské výroby na Slovensku a v Podkarpatské Rusi bére se i jinak náležitý zřetel; sazby pro přepravu palivového dřiví jak při dovozu do západních částí státu, tak i při vývozu, byly opětovně sníženy.
K usnadnění odbytu řeziva byla zavedena vývozni sleva.
Při vývozu kalamitního dříví upouští se od vybírání vývozních poplatků a jest zavedena obdobná prakse při povolováni vývozu, jaká byla při vývozu dříví, pocházejícího z kalamit v roce 1929.
Ad 4. Povinnost zalesniti včas paseky, vzniklé po kalamitních škodách, plyne jednak z předpisů hospodářských lesních plánů, jednak z lesního zákona samého. Přes to byla učiněna opatření, aby majitelé drobných lesů obdrželi zdarma sazenice na zalesnění uvedených ploch. Potřeba dříví pro veřejné účely kryje se především dřívím domácím. Zavedení dovozního cla na kulatinu nezdá se býti za daných poměrů nutné, ježto větši dovoz nezpracovaného dříví, mimo některá pohraniční pásma, není při vysokém dopravném rentabilní.
Ad 5. Ústřední ředitelství státních lesů a statků snaží se vždy vyráběti nejrůznější sortimenty dříví, jdoucí nejspíše na odbyt, aby tak dřevní trh nebyl přeplňován jedním sortimentem. Kromě toho snaží se všemi vhodnými prostředky propagovati větší spotřebu, a tím i odbyt dřeva, jak jest na př. patrno z pokusů zpracovati dřevo na dlažby, impregnovati novými methodami, z použití bukového dřeva k výrobě celulosy a jiné. Zuhlování dřeva nezdá se však býti vhodným prostředkem k většímu jeho odbytu, ježto stávající podniky toho druhu na Slovensku a v Podkarpatské Rusi trpí značnou konkurencí zahraniční a nedostatkem odbytu ostatních produktů chemických, získaných při suché destilaci dříví.
V Praze dne 10. listopadu 1931.
Předseda vlády: Udržal. v. r.
1452/IX.
Odpověď
ministra pošt a telegrafů
na interpelaci poslance Dobránského a druhů
ve věci bývalých uherských poštovních zaměstnanců v Prešově (tisk 1405/VI).
Bývali uherští poštovní zaměstnanci v Prešově, počtem 43, složili po převzetí poštovního úřadu v Prešově do československé poštovní správy 21. ledna 1919 slib věrnosti Československé republice a konali dále službu.
Asi 6. března 1919 dostavili se však všichni k přednostovi úřadu a žádali ústně za propuštění ze služby. Přednosta požádal je, aby svoji žádost podali písemně, aby ji mohl předložiti ředitelství pošt a telegrafů, a dále, aby konali službu alespoň do příchodu náhrady.
7. března 1919 dostavili se všichni zaměstnanci znovu k přednostovi úřadu a odevzdali mu prohlášení napsané na stroji, v němž oznamovali své vystoupeni ze služby Československé republiky, žádali, aby byli co nejdříve zproštěni služby, a slibovali, že než dojde náhrada zůstanou na svých místech a budou konati službu. Na základě toho prosili, aby ředitelství pošt a telegrafů jejich slib věrnosti jak ústní, tak písemný považovalo za neplatný pro nesrozumitelnost, poněvadž jim nebyl přečten v mateřštině a nebyl jim vysvětlen. *
Přednosta úřadu, chtěje je upozorniti na následky jejich jednání, žádal je, aby v prohlášení výslovně uvedli, že se vzdávají všech nároků vůči Československé republice.
Zaměstnanci odešli, ale za krátko se vrátili a odevzdali totéž prohlášení, doplněné rukou ve smyslu žádosti přednostovy. Přednosta prohlášení přijal, telegraficky oznámil ředitelství pošt a telegrafů v Bratislavě a jemu je sám odeslal, nesvěřiv je rukám třetí osoby.
Zaměstnanci porušili slib, že budou konati službu do příchodu náhrady, a všichni 24. března 1919 službu opustili.
Když byl vydán zákon z 15. dubna 1920, č. 269 Sb. z. a n., o úpravě poměru bývalých uherských zaměstnanců, hlásili se i oni. Jejich Žádostem nebylo však vyhověno, poněvadž svým prohlášením, že se vzdávají veškerých nároků vůči československému státu, vzdali se i úpravy poměru podle tohoto zákona.
Proti tomu bránili se zaměstnanci stížnostmi na Nejvyšší správní soud, který však jejich stanovisko neuznal za správné. Žádali tudíž potom, aby jim byly povoleny odpočivné, po případě zaopatřovací požitky cestou milosti, které také v několika případech, pokud tu byly okolnosti hodné zvláštního zřetele, byly povoleny.