granát. Odniesli si nález do primitívnej koliby, kde za nezistených okolnosti chceli sa presvedčiť o složení nalezeného granátu. K tejto práci privolávali ešte vzdialených pastevcov. Kým títo dobehli, nastala explosia granátu a všetci traja boli úplne výbuchom roztrhaní, koliba rozmetaní. Nejaká pomoc nazachránila mladé životy.
Prípad tento sa komisionálne a bezpečnostne vyšetruje.
Zistené je nasledovne: Koncom mesiaca októbra bola na vojenskom cvičišti delostrelecká cvičná strelba. Vedúcim pri tejto slrelbe bolo známe, že jeden granát cvičný neexplodoval. Učinili opatrenie, aby bol granát vyhľadaný. Asi 50 vojakov hľadalo neexplodovanú strelu. Nenašli ničoho. Vojenská sprava učinila opatrenie, aby okolité obce boly náležite informované o neexplodovanom granátu. Bohužiaľ neučinila vojenská správa pilné opatrenie v tom, aby sama sa postarala o vyhľadanie neexplodovaného granátu v okruhu dopadu strely. Keby toto bolo bývalo učinené za primeraného počtu vojska, iste by bol býval neexplodovaný granát vyhľadaný a učinený neškodným. Toto opomenutie povinnosti vojenskej správy voči bezpečnosti občianstva stalo sa osudným. Negramotní pastevci neboli pravdepodobne vyrozumení o tom, aby prípadný nález granátu ohlásili a tak sa stalo, že z neznalosti a z nevedomosti a prirodzene aj z detskej zvedavosti stali sa obetou hrozného nešťastia.
Podpísaní dolazujú sa pána ministra:
1. ) Je mu známy prípad tragického nešťastia explosie granátu u Lučenca?
2. ) V akom smere pán ministr učiní opatrenie k presnému vyšetreniu záležitosti a potrestaniu vinníkov.
V Prahe dňa 14. novembra 1931.
Polívka, Hrušovský,
Bergmann, dr Patejdl, Dávid, dr Moudrý, Langr, Pechmanová-Klosová, Sláviček, Vaněk, Tykal, inž. Záhorský, Sladký, Richter, Hatina, Fiala, Mikuláš, Lanc, Netolický, Solfronk, Jos. Tůma, B. Procházka, Šeba, Zeminová, Šmejcová.
1447 XX (překlad).
Interpelace
poslance dr Keibla, Bobka a druhů ministrovi vnitra
o zákazu, aby ještědsko-jizereká župa Svazu Němců v Čechách konala zájezd na jazykové hranice do Hodkovic u Liberce, zamýšlený na 13. září 1931.
Okresní svazy Svazu Němců v Čechách pořádají v ještědsko-jizerské župě společně se všemi národ-
ně-německými spolky po dlouhou řadu let podzimní zájezdy na, sousední jazykove hranice, aby tam vážným; poradami a radostnými veselicemi souvislost všech Němců v Čechách oslavovali společně s německým obyvatelstvem obcí na jazykových hranicích, neobyčejně poškozovaných jak kulturně lak hospodářsky. Zájezdy dřívějších let do Pelikovic, Zaskalí a Prichovic byly také nejlepší pokojné německé národní slavnosti, jichž se zúčastnilo veškeré obyvatelstvo.
Zájazd na jazykové hranice, zamýšleny letošního roku do německého městečka Hodkovic u Liberce, který se měl konati dne 13. záři 1931, byl již dlouho připravován, ale v poslední chvíli byl zakázán libereckým okresním politickým úřadem s odůvodněním, že by tento zájezd ohrozil veřejný pokoj a pořádek. Toto rozhodnuti nespočívalo ani tak příliš na úředních úvahách, jako spíše na šoviinstickum křiku české vedlejší vlády. Průběh » kusé slavnosti ukázal, že se ani 34% hodkovickych Čechů nebránilo proti německé návštěvě, nýbrž že tuto národní slavnost zmařilo několik málo štváčů. Přání šílených šovinistických štváčů proti všemu německému podřídil se nejen liberecký okresní úřad, nýbrž i pražský zemský úřad a zakázal cely slavnostní pořad. Plakáty, zvoucí na slavnost, dal liberecky okresní úřad strhnouti pul dne před slavnosti, na takováto zbytečná opatření jest asi dostatek státních prostředků.
Při státoprávním a politickém postavení sudetských Němců jest příjmo groteskní, obávaji-li se úřady, že německá zahradní slavnost může ohroziti veřejný pokoj. Zahradní slavnost, při niž Němci z ještědsko-jizerskč župy oslavují svou kulturní pospolitost a vybírají na sirotky Svazu Němců a německé školy, není jistě důvodem k znepokojení i velmi nervosních myslí. Ale zde zřejmě nejde ani o obávané rušení, naopak zde máme nový důkaz, jak malá česká menšina terorisuje pokojnou kulturní a společenskou činnost sudetských Němců. Při tom nejen pořadatelé, nýbrž i hodkovicke německé obyvatelstvo bylo značně finančně poškozeno. Hodkovice jsou zvlášť krutě postiženy hospodářskou křísí, větší závody ve městě stojí a davová slavnost, jakou sliboval býti zájezd na jazykové hranice, byla by maličko vyvážila tyto škody. Než to nejsou úvahy pro české rozpálené hlavy; pokojná zahradní slavnost ohrozí stát, proto přišlo do Hodkovic 100 četníků.
Zájezdy na jazykové hranice konaly se vždy jen v německém území, ale jsou zakazovány. Sokolské vpády do německého území, jako opět nedávno do Frývaldova, jsou nejen povolovány, nýbrž i úředně podporovány. Lze tedy jen konstatovati, že hodkovický zákaz podal nový důkaz dvojího práva v Československu a že úřady nekladou nejmenšího odporu vedlejší vládě.
Se zájezdem na jazykové hranice bylo spojeno také pročeši Lidového svazu německých katolíků. Procesí samo nebylo možno zakázati a aby mnoho poutníků, jak se čekalo, bylo nějak zabaveno, ohlásil Lidový svaz rovněž zahradní slavnost. Ta také byla zakázána A když nadešla ona krásná neděle, přišlo do Hodkovic několik set Němců a viděli, jak četnictvo s nasazenými bodly postupovalo proti chlapcům v krátkých kalhotách, zabavovalo řemeny od kalhot, poněvadž na nich byly
skobové kříže, jak skupiny menši než čtyř chodců byly rozháněny a více podobných věcí. Hodkovická vedlejší vláda dosáhla tím sice svého účelu, ale mimo to ještě toho, že zahráváním se státní mocí směšné na nevhodném místě, tato byla zesměšněna.
Podle míněni podepsaných zákaz tohoto zájezdu na jazykové hranice do Hodkovic jest úřední přehmat nejhoršího druhu.
Podepsaní se tedy táží pana ministra vnitra: Co zamýšlí pan ministr učiniti a co naříditi, aby příslušné okresní politické úřady napříště neodůvodněné a trýznivě nepřekážely pokojným slavnostem německých kulturních spolků v německých místech?
V Praze, dne 12. října 1931.
Dr Keibl, Bobek,
dr Schollich, dr Hanreich, dr Hassold, inž. Jung,
Geyer, Knirsch, Oehlinger, Scharnagl, dr Petersilka,
Krumpe, Schubert, Kasper, Krebs, Horpynka,
Matzner, inž. Kallina, Köhler, Simm, Greif.
1447 XXI (překlad).
Interpelace
poslance R. Köhlera a druhů ministrovi vnitra
o zákazu zájezdu na jazykové hraníce do Hodkovic dne 20. září 1931.
Přípravy k zájezdu na jazykové hranice, který chystal Svaz Němců v Čechách a Lidový svaz německých katolíků, byly náhle přerušeny úředním zákazem. Zakázáno nebylo jen procesí Lidového svazu německých katolíků na Kalvárii u Hodkovic. Němci, kteří přišli již v sobotu, byli ihned vydáni na pospas opatřením mnoha četniků. Přes 100 četníků bylo staženo do malého městečka, 80 jich přišlo již v sobotu. Ale od Němců nehrozilo nebezpečí, že by tato obrovská pohotovost mohla snad míti nějakou práci, která by, byť i jen poněkud, odpovídala její síle. Němci chtěli jen býti pohromadě v pokojném znamení německé národní a vlastenecké lásky a nic více.
Městečko bylo vyzdobeno svými barvami modrobílými, na mnoha domech visely zeleni opletené štíty s nápisem. Pozdrav Bůh«. Byla postavena ozdobená brána s uvítacím pozdravem - u každého sloupu stál četník s nasazeným bodlem, a tu a lam stáli v silných skupinách zástupci státní moci v uniformě nebo konali hlídky po dvou a po třech i v nejodlehlejších uličkách.
V 9 hodin dopoledne šli pochodem na náměstí nic netušící členové Svazu mládeže; šli pochodem ve sražených řadách, jak jsou zvykli a jak jim to jejich stanovy jednou pro vždy povolují. Pořadatel
Lidového svazu německých katolíků, který členům Svazu mládeže, kteří se chtěli zúčastniti procesí na Kalvárii, ukázal cestu od nádraží k tělocvičně, byl považován za »původce« nebezpečného nástupu, poněvadž měl modro-bílou pásku na rameni. Průvod byl zadržen a rozpuštěn a »původce« odveden a teprve po dlouhé době opět propuštěn.
Každé »shromáždění« více lidí - několik spolu rozmlouvajících lidí - bylo rozptýleno. Několikačlenná rodina byla násilím roztržena. Jednou za dopoledne bylo dokonce vyklizeno náměstí. Lidé byli zadržováni, skupiny rozptylovány, lidé zjišťováni atd.; - sportovní oblek mladých lidi byl častokráte zahrnován pod pojem stejnokroje a vojenského výstroje. 12 1etému chlapci byl zabaven pas, poněvadž na přesce měl skobovy křiž. Musíme připomenouti, že se při zadržováni dětí hrozilo bodlem. Tyto a podobné scény zachytili fotografové, jichž bylo mezi účastníky mnoho, na deskách a filmech, aby o lom zvěděla také cizina. Jasné počasí velmi prospělo fotografickému umění.
Poznamenáváme, že v hodkovické Besedě bylo pozorováno, jak četníci pili alkoholické nápoje, (Jak se to shoduje s pohotovostní službou?)
V malém městečku shromáždilo se mnoho set krajanu, účastníků pouti na Kalvárii, ačkoliv četnictvo střežilo všechny cesty do Hodkovic a přicházející co nejzřetelněji vyzývalo, aby se opeť vratili. Mnoho lidi z donuceni tak učinilo, snažili se však obejíti uzávěru lesem. Ale silná četnická pohotovost byla s to pořádati v lese přímo honbu a uzavříti městečko. Okolí působilo spíše dojem vojenských cvičení. Dokonce oddíl turnérů byl zadržen, poněvadž přišel s koženými opasky, které byly považovány za »vojenský opasek«, tedy část vojenské výzbroje. Třeba poznamenati, že se při zadrženi turnérů ukázalo, že úřední činitelé, kteří již odedávna věnují turnérům tolik pozornosti, nemohli rozeznati turnérský odznak od skobového kříže. Turnéři mohli se velice těžce dostati do města; jejich oddíly byly rozptýleny a někteří musili obcházeti často dlouhými oklikami.
Tak úřad zabránil Svazu Němců uspořádati kulturní podnik, k němuž jest nejen podle stanov oprávněn, nýbrž i svým členům povinen. Jisto jest, že chudé obyvatelstvo městečka Hodkovic zákazem, odporujícím zvyklostem i mravům, utrpělo velmi značnou hmotnou škodu. Pokoj a pořádek v Hodkovicích byl přímo pobuřujícím způsobem porušen neslýchaným postupem úředních činitelů.
Podepsaní se tedy táží pana ministra vnitra:
1. ) Jest ochoten tuto věc důkladně vyšetřiti?
2. ) Provinilé úředníky a úřední činitele pohnati k odpovědnosti?
3. ) Postarati se, aby příště kulturní podniky německých ochranných spolkli, povolené podle stanov a jiných národních korporací, nebyly zakazovány?
V Praze, dne 14. října 1931.
Köhler,
dr Keibl, Kunz, Horpynka, Oehlinger, Krumpe,
Fritscher, dr Luschka, dr Schollich, Geyer, Krebs,
Bobek, Scharnagl, dr Hassold, inž. Jung, Greif,
Knirsch, Matzner, Schubert, Kasper, Simm.
1447 XXII (překlad).
interpelace
poslance inž. R. Junga a druhů ministrovi spravedlností
o zabaveni periodického tiskopisu "Deutsche Post« v Opavě.
Periodický tiskopis »Deutsche Post« v Opavě uveřejnil v čísle 236 ze dne 10. října tohoto roku úvodník »K zahájeni parlamentu«. Tento článek byl téměř celý zabaven. Zůstaly jen tyto úvodní věty:
»Dne 14. října scházi se pražská poslanecká sněmovna k podzimnímu zasedáni. Velmi vydatné letní prázdniny a obecni volby posilnily rudo-zelenou koalici tak, že dokonce s jistým optimismem opět zahajuje parlamentní provoz. Češti agrárnici a sociální demokrati pokládají se za vyložené vítěze ve volbách a také člen Svazu německých zemědělců Spina přerušil jinak obvyklé mlčeni německých ministrů a ujistil zástupce zpravodajské kanceláře, že ve výsledku voleb spatřuje výzvu obyvatelstva k německým ministrům, aby zůstali v úřadě. Zdá se, že si optimisté ve vládě nejen o prázdninách vyléčili nervy, nýbrž se cítí obecními volbami politicky tak posilněni, že opět s pýchou v prsou a s vědomím vítězství nastupují do parlamentní arény k boji...
Parlament očekávají tohoto podzimu nejtěžší a nejvážnější pracovní období. »
Naproti tomu byl zabaven celý zbytek. Zněl takto:
»Ovzduší jest téměř obtěžkané hospodářskými starostmi a hrozí nebezpečí, že se hospodářská krise v celé Evropě změní v krisi měnovou, a tím ve všeobecnou krisi důvěry. Kletba zlata doléhá na národy tíže a tísnivěji než kdy jindy. Všude se vydávají nařízení proti nouzi, ale každý se obává, že zítra dojde k velikému zhroucení a všechna papírová nařízení zajdou ve zmatku. Všeobecná nedůvěra ve zlaté hospodářství zachvátila již všechny státy. Přes to, že Československo má poměrně málo zahraničních dluhů, začíná se zmocňovati drobných střadatelů úzkost a velcí finančníci stávají se nervózními. Pocit nejistoty, co mohou přinésti celému hospodářství nejbližší týdny, jest vydrážděn a napjat k neřešitelnosti. Lid očekává tedy od parlamentu vysvětlení a uklidnění. Ministr pro věci zahraniční a ministr financí ohlásili velká prohlášení. Veřejnost má právo, aby tentokráte slyšela více než pouhé fráze, rovněž tak parlament jest povinen, aby tentokráte ve své rozpravě nemlel na prázdno. Pražský parlament má nyní dobrou příležitost, zachrániti svou velice pošpiněnou reputaci a důstojnost, ukáže-li, že jest schopen ovládnouti situaci. Jestliže také tentokráte dojde opět k obvyklým parlamentním schůzím, při nichž se vláda tak úzkostlivě namáhá, aby ukryla za kulisami vše, co se jen poněkud blíží pravdě, přispěj; jen k tomu, že nechuť k takovémuto parlamenta-
rismu a demokracii, která již tak pevně zakotvila v obyvatelstvu, vydráždí se až v opovrženi. Davy pracujících a činných lidi přeji si více než kdy jindy, aby se v této chvíli mluvilo přímo a jasně, poněvadž v této nebezpečné křivce našeho hospodářství a politiky potřebuji národové jasný zrak a silne vedeni, aby se zbavily pocitu, že se zmítají na pokraji propasti se zavázanýma očima.
I když se Československo neoctlo dosud přímo ve středu všeobecné kříse jako jiné státy, při všeobecném proplétáni a spleteni světohospodářských vláken, může býti již v nejbližší době úplně zataženo do zmatků. Představa o šťastně isolovaném ostrovu blahobytu byla krutý klam osob, oslněných zlatem pařížských bank. Československo jest jednou z opor francouzské mocenské a zlatové politiky, která se čím dále, tím více jeví nejen jako dynamit světového míru, nýbrž i světového hospadářstvi. Ohnisko evropského nepokoje jest v Paříži. V Praze se poctivě snažili, aby toto ohnisko stále a stále rozdmychovávali. Nyní jsme se však dostali tak daleko, že tento evropský neklid, jimž se chvěje Anglie a Německo, působí také na jihoevropské drobné státy silněji a osudněji, než jak přiznávají úřední místa v Praze a v Bělehradě. Francouzská protekce jest stále více a více bezmocnější proti hospodářským zákonům, podle nichž malé státy podél Dunaje a na Balkáně jsou závislé především na rozvoji Německa a v kritické chvíli musí úplně selhati, propukne-li krise plně. Jest to tragicky vasalský osud Čechů, že jejich politika sice pomáhá vítězně pozdvihnouti francouzskou trikoloru nad Evropou, že však táž politika zároveň proměňuje Evropu v hospodářské trosky, s nimiž jest Československo spojeno v dobách dobrých i zlých.
Pražský parlament zahajuje tedy zasedaní, ocitá se před osudovými otázkami. Nepostačí řešili tyto otázky dosavadním mastičkářstvírn. Mraky, které se vah z Anglie a Německa, jsou tak nabity katastrofami, že všichni máme pocit, jako bychom stáli před velikou bouří, která může vésti k požáru strašlivého rozsahu a míti hrozné následky. Vývoj dospěl k bodu, kde hospodářství jest našim osudem. Pražská vláda je odpovědna, zda dovede tento osud zdolali, nebo chce-li, politicky zaslapena a posuzujíc věc úzkoprse, aby se z přicházející nouzové zimy stala zima katastrof. M. K «
Z uvedeného znění vysvítá, že jde o vážnou výstrahu novináře, který citi svou odpovědnost, nikterak však o pobuřování nebo nějaká demagogická tvrzeni. Při nejlepší vůli nelze tedy pochopiti, proč byl tento článek zabaven. Což v demokratické Československé republice nemá již býti dovoleno připomenouti jejich úkoly parlamentu, jako exponentu obyvatelstva, a vládě, jako výkonnému činiteli demokratické vůle? Žurnalista nemá jiné mužnosti, než uplatniti své míněni článkem. Opavské tiskové statní zastupitelství jest asi jiného mínění Domnívá se pravděpodobně, že bílá skvrna ve velikosti l. z novinového sloupce působí uklidňujícím dojmem. Z mnoha set dotazů může redakce časopisu »Deutsche Post« dokázali opak. Právě zabavení způsobilo největší znepokojeni.
Tyž článek, který v Opavě působil »zneklidnění a tedy byl zabaven, v Teplicích-Šanově kupodivu prošel bez závady. Časopis »Teplitz-Scho-
nauer Anzeiger směl totiž tento článek uveřejniti nezkráceně v čísle 235 z téhož dne (10. října). Domníváme se, že účinek ve dvou městech téhož slutu musil by býti stejný.
Podepsáni jsou přesvědčeni, že pan ministr spravedlnosti s nimi úplně souhlasí, že toto zabaveni bylo neodůvodněné a nemoudré. Táži se tedy pana ministra:
Jest ochoten upozorniti opavské státní zastupitelství, aby příště takto lehkomyslně nezabavovalo?
V Praze, dne 11. října 1931.
Inž. Jung,
Scharnagl, Horpynka, Schubert, Kasper, dr Luschka, Greif, Bobek, Oehlinger, dr Hassold, dr Keibl, Knirsch, Matzner, Simm, Geyer, Kunz, dr Schollich, Krebs, Fritscher, Köhler, Krumpe, Szentiványí, dr Holota, dr Törköly, Nitsch.
Původní zněni ad 1447/V.
Interpellation
des Abgeordneten Hans Krebs und Genossen
an den Minister für Post- und Telegraphenwesen Dr. Franke,
betreffend die Einführung von Briefpostkästen in den Hausfluren.
In einer Reihe von Staaten sind besonders in den großen Städten m den Hausfluren zu abener Erde für jede einzelne Hauspartci Briefpostkästen angebracht, sodaß die Briefträger ihre Post gleich im Eingangsflur der Hauser ablegen können. Die Vorteile einer derartigen Einführung sind ohne weiteres einleuchtend, wenn man die Briefpostbesteller in den industnereichen größeren Städten bei ihrem Abgange vom Postamte in die ihnen zugewiesenen Beslellbezirke beobachtet und wenn man, sich vergegenwärtigt, welcher Anstiengungen es bedarf, um mit einer vollbepackten. Tasche treppauf, treppab 60 bis SO Häuser 2 bis 3 mal täglich zu durchwandern. Trotzdem natürlich anzunehmen ist, daß gewisse Personenkreise gegen diese Neueinfuhrung, wie gegen, jede neue Sache, Sturm laufen werden, bin ich doch der Überzeugung, daß besonders in den größeren Städten, bei mehr Stock hohen Häusern, diese Einführung von hervorragender Bedeutung, sowohl für die Postbesteller, als auch für die Briefempfänger wäre.
Die Unterfertigten richten daher an den Herrn Minister die Anfrage:
Ist er bereit, die Einfuhrung von Briefpostkästen bei den mehrstockigen Häusern in den größeren
Städten, im Einvernehmen mit den in Frage kommenden Gemeinden, ins Auge zu fassen?
P r a g, am 3. November 1931.
Krebs,
Köhler, Geyer, Kasper, Ing. Jung, Schubert, Knirsch, Simm, Dr. Schollich, Matzner, Dr. Keibl, Oehlinger. Dr. Mayr-Harting, Fritscher, Scharnagl, Bobek, Greif, Horpynka, Dr. Hanreich, Dr. Hassold, Ing. Kallina, Krumpe, Kunz.
Původní zněni ad 1447 VI.
Interpellation
des Abgeordneten Hadek und Genossen
an den Minister für soziale Fürsorge wegen der Nichterledigung des Unfall-
Unterstützungsanspruches des Invaliden
Adolf Reinold.
Adolf Reinold, Prag, Malvazunka Nr. 1703, verlor im Jahre 1914 in seiner beruflichen Tätigkeit -einen linken Arm. Infolge des kurz nachher aufgebrochenen Krieges und des damit eingetretenen Chaos wurde der Unfall nicht zur regulären gesetzlichen Erledigung an die Unfallversicherungsanstalt in Brunn eingebracht, obwohl der Invalid seinen Anspruch anmeldete. Im Jahre 1923 brachte er seinen Anspruch neuerlich durch die Bezirksverwalturg in Freiwaldau an die Unfallversicherungsanslalt in Brunn ein, die aber mit der Begründung, daß der Anspruch verjährt ist, das Ansuchen ablehnte und nur eine Gnadenpension in unregelmäßiger Höhe bewilligte. Seit Weihnachten 1929 hat der Invalide mit Ausnahme einer Unterstützung m der Hohe von 450 Kč von der Zentralsczialversicherungarstalt nichts mehr erhalten
Im Jahre 1926 wandte sich Reinold an das Ministerium für soziale Fürsorge, das ihm zusagte, den Fall einer Untersuchung und Erledigung zuzufuhren. Seit dieser Zeit sind über 5 Jahre vergangen, ohne daß diese Sache - trotz der Zusage h-er Erledigung zugeführt worden, wäre.
Wir fragen den Minister für soziale Fürsorge:
Itst ihm dieser Fall bekannt?
Was gedenkt er zu tun, damit dieser Invalid endlich nach 17 Jahren zu seinem gesetzlichen Recht kommt?
P r a g, am 4 November 1931.
Hadek,
J. Svoboda, Hruška, Krosnář, Kubač, Štetka,
Vallo, Steiner, Babel, Barša, Juran, Dr. Stern,
Höhnel, Kliment, Dvorak, Kopecky, Čižinská,
Hodinovä, Kuhn, Zápotocký, Gottwald.
Původní znění ad 1447/ XII.
Interpellation
der Abgeordneten Hans Krebs, Hugo Simm und Genossen
an den Minister für Schulwesen und
Volkskultur,
betreffend die Ernennung der Bezirksschulausschüsse.
Durch den § l der Regierungsverordnung vom 6. November 1920 Slg. Nr. 603, wurden die Bezirksschulräte in Böhmen ausschließlich aufgelöst und an ihre Stelle, durch den § 2, für die Übergangszeit bis zur Errichtung der Gauschulräte nach dem Gesetze vom 9. April 1920, Slg. 292, Bezirksschulausschiuse eingerichtet. Der Präsidialeraß des Landesschulrates in Prag vom 9. Dezember 1910, Zahl 2270, trug den Vorsitzenden der Bezirksbehörden in Böhmen die Bildung der neuen Bezirksschulausschüsse auf und die Vorsitzenden erhielten nun von den politischen Parteien und den Lehrerorganisationen Vorschläge für die Ernennung der Mitglieder über Aufforderung zur Verfügung gestellt. Die Konstituierung der neuen Bezirksschulausschüsse in Böhmen erfolgte unter Berücksichtigung der damaligen Slä-ke der politischen Parteien im November und Dezember 1921. Seit 10 Jahren haben diese Bezirksschulausschüsse in ihrer Zusammensetzung keine Änderung erfahren Lediglich für ausgeschiedene Mitglieder wurden Ergänzungen vorgenommen. Die Zusammensetzung der Bezirksschulausschüsse entspricht heute keineswegs mehr den damaligen politischen Verhältnissen. Aus diesem Grunde wäre es dringend nötig, wenn die Bezirksschulausschüsse von neuem zusammengesetzt würden. Die Aufgabe der Bezirksschulausschüsse ist eine so wichtige, daß alle maßgebenden Parteien, an ihrer Zusammensetzung ein hervorragendes Interesse haben.
Die Unterfertigten fragen daher:
Ist der Herr Minister bereit, geeignete Schritte zu unternehmen, auf daß die Bezirksschulasschüsse neu ernannt und nach dem Schlüssel der Stärke der verschiedenen Parteien besetzt werden?
P r a g, am 10. November 1931.
Krebs, Simm,
Köhler, Geyer, Dr. Schollich, Dr. Keibl, Dr. Hanreich, Dr. Hassold, Matzner, Oehlinger, Scharnagl, Zajíček, Dr. Petersilka, Fritscher, Horpynka, Ing. Kallina, Knirsch, Ing. Jung, Kasper, Schubert, Krampe, Kunz.
Původní znění ad 1447 XIII.
Interpellation
der Abgeordneten Hugo Simm, Schubert und Genossen
an den Minister für Schulwesen und Volkskultur
in Angelagenheit der Werbung deutscher Kinder für die tschechische Minderheitsschule in Jogsdorf.
Am 26., 27 und 28. Juni 1931 fanden in der Gemeinde Jogsdorf die Einschreibungen in die dort bestehend tschechische Staatsschule statt, welche durch folgendes Rundschreiben an die Eltern der Schulkindre eine Werbung erfuhren:
Eltern! Seid Eurer Pflicht deutlich bewußt! Ihr werdet gewiß wollen, daß die Existenz Euerer Kinder gesichert ist. Ohne Kenntnis der Staatssprache können sie nicht in staatliche Dienste kommen, gedenkt der herben Stunden, welche Euere Söhne beim Militärdienst erleben müssen, falls sie nicht tschechisch können. Auch im wirtschaftlichen Leben sind sie gezwungen, die tschschische Sprache zu beherrschen.
Bedenket, daß Eunce größten Nationalisten (und Führer), wo es sich um ihre Taschen handelt, tschechische Inserate in tschechische Zeitungen geben.
Wir wollen Euch und Eueren Kindern nur gutes tun. Brachtet die führenden Leule, welche anerkennen, daß man tschechisch können muß, und lernen erst heute. Allerdings ist die Jugend die Zeit zum lernen, insbesondere, sobald es Euere Kinder umsonst haben und bekommen sie noch außerdem sämtliche Schulbücher und Behelfe dazu. Wir wissen auch, wie schwer der Arbeiter arbeitet und mit dem Leben kämofeni muß, daß ihm nichts erübrigt und deshalb wollen wir Euch gerne mit Bekleidung und Schuhen helfen und werden wir auch dafür sorgen, daß Eure Kinder im Winter warmes Essen erhallen. Werfst den übertriebenen Nationalismus ab, überzetung Euch selbst, was Euch die Leute geben würden, welche den Mund voll Nationalismus besitzen, im Falls Ihr etwas brauchen solltet.
Wir wissen, daß Euch an der Zukunft Eurer Kinder gelegen ist und deshalb hoffen wir, daß Ihr erst recht begreifen werdet, w'e Ihr Euch um dieselben sorgen sollt.
Wir freuen uns auf Euch.
Die Schulleitung.
Dieses Flugblatt beweist die Fortdauer des sooft einer Kritik zugeführten Seelenfanges, dem gagenüber sich der Herr Minister selbst bei verschiedenen Anlässen ablehnend präjudiziert hat. Wir erinnern bei dieser Feststellung besonders an die Äußerugen den des Herrn Ministers aus Anlaß der Beratungen der Staatsvoranschäge, Trotz alledem und obwohl nach unserer Annahme der Herr Mi-
nister eine Meinung über den Seeltnfang auch durch verschiedentliche Weisungen und Erlässe allen Amtsstellen und auch Leitungen der Minderheitsschulen zur Kenntnis gebracht hat, haben sich die Übelstände eher noch ausgeweitet, als daß sie eine Einstellung erfahien hätten. Die Interpellanten (ragen den Herrn Minister:
1. Was er zu tun gedenkt, um ein fur allemal zu verhindern, daß die Kinder deutscher Nationalitat für die tschechischen Minderheitsschulen geworben werden und
2. was er in dem speziellen Falle der interpellierten Werbung deutscher Kinder für die staatliche tschechische Schule in Jogsdorf verfügen wolle?
Prag, am 9. November 1931.
Simm, Schubert,
Kasper, Krebs, Dr. Schollich, Matzner, Zajíček, Dr. Luschka, Krumpe, Dr. Mayr-Harting, Fritscher, Horpynka, Knirsch, Ing. Kallina, Dr. Hanreich, Ing. Jung, Köhler, Dr. Keibl, Dr. Hassold, Kunz, Dr. Petersilka, Oehlinger, Geyer.
Původní znění ad 1447/ XX.
Interpellation
der Abgeordneten Dr. Keibl, Bobek und Genossen
an den Minister des Innern,
wegen des Verbotes der beabsichtigten
Sprachgrenzfahrt des Jeschken-Isergaues
des Bundes der Deutschen in Böhmen
nach Liebenau bei Reichenberg am 13.
September 1931.
Im Jeschken-Tser-Gau werden von den Bazirksverbäuden des Bundes der Deutschen in Böhmen gemeinsam mit allen Volksdeutschen Vereinen seit einer langen Reihe von Jahren im Herbst Fahrten an die benachbarte Sprachgrenze veranstaltet, um mit der deutschen Bevölkerung der kulturell, wie wirtschaftlich äußerst geschädigten Sprachgrenzgemeinden bei ernster Beratung und fröhlichem Fest die Verbundenheit aller Deutschen in Böhmen zu feiern. Die Fahrten der vergangenen Jahre nach Pelkowitz, Saskal und Przichowitz waren denn auch beste friedliche deutsche Volksfeste, an denen die gesamte Bevölkerung teilnahm.
Die für dieses Jahr geplante Sprachgrenzfahrt in die kleine deutsche Stadt Liebenau bei Reichenberg, die am 13. September 1931 hätte stattfinden sollen, war seit langem vorbereitet und wurde im letzten Augenblick von der politischen Bezirksbehörde in Reichenberg verboten mit der Begründung, daß durch diese Veranstaltung die öffentliche Ruhe und Ordnung gefährdet sei. Maß-
geblich für diese Entscheidung waren nicht so sehr behördliche Erwähnungen, als vielmehr das chauvinistische Geschrei der tschechischen Nabanregierung. Der Verlauf der »Restveranstaltung« zeigte, daß nicht einmal die 34% Tschechen in Lisbanau sich gegen den deutschen Besuch wehrten, sondern einige wenige Hetzer dieses Volksfest zunichte machten. Dem Wunsch der irrsinnigen chauvifstischen Hetze gegen alles Deutsche hat sich nicht nur die Bezirksbehörde Reichenberg, sondern auch die Landesverwaltung in Prag gefügt und das gesamte Festprogramm verboten. Einen halben Tag vorodem Fest ließ die Behörde in Reichenberg die Plakate der Veranstaltung beseitigen - für solche vergebliche Maßnahmen sind scheinbar Staatsmittel reichlich vorhanden.
Bei der Staatsrechtlichen und politischen Lage der Sudetendeutschen ist es geradezu grotesk, wenn die Behörden von einem deutschen Gartenfest eine Störung der öffentlichen Ruhe befürchten. Ein Gartenfest, bei dem die Deutschen des Jeschken-Iser-Gaues ihre kulturelle Zusammengehörigkeit feiern, und für die Waisen des Bundes der Deutschen und die deutschen Schulen sammeln, ist, weiß Gott, kein Grund zur Beunruhigung auch für sehr nervöse Gemüter. Es handelt sich aber auch offensichtlich nicht um eine befürchtete Störung, vielmehr liegt hier ein neuerlicher Beweis dafür vor, wie eine kleine tschechische Minderheit die friedliche kulturelle und gesellschaftliche Betätigung der Sudetendeutschen terrorisiert. Dabei erwächst nicht nur den Veranstaltern, sondern der deutschen Bevolkerung von Liebenau eine beträchtliche finanzielle Schädigung. Liebenau ist von der Wirtschaftskrise besonders arg betroffen, die größeren Betriebe der Stadt sind stillgelegt und ein Massenfest, wie es die Sprachgrenzfahrt zu werden versprach, hätte für diese Schäden einen kleinen Ersatz geliefert. Doch das sind keine Erwägungen für tschechische Heißsporne: ein friedliches Gartenfest bringt den Staat in Gefahr, daher kamen 100 Mann Gendarmerie nach Liebenau.
Die Sprachgrenzfahrten fanden immer nur im deutschen Gebiet statt, sie werden verboten. Sokoleinfälle in deutsches, Gebiet, wie neuerlich wieder nach Freiwaldau, werden nicht nur gestattet, sondern behördlich gefördert. Es bleibt daher nur die Feststellung möglich, daß mit dem Liebenauer Verbot ein neuer Beweis für das zweifache Recht in der Tschechoslowakei geliefert winde und daß die Behörden nicht den geringsten Widerstand gegen die Nebenregierung aufbringen.
Mit der Sprachgrenzfahrt war eine Wallfahrt des Volksbundes deutscher Katholiken verbunden. Die Wallfahrt selbst konnte nicht verboten werden und zur Beschäftigung der vielen zu erwartenden Wallfahrer meldete der Volksbund ebenfalls ein Gartenfest an. Auch dieses wurde verboten. Und als der schöne Sonntag ins Land kam. waren einige Hundert Deutsche nach Liebenau gekommen, um zu beobachten, wie Gendarmerie mit gefälltem Gewehr gegen Buben in kurzen Hosen. vorging, Hosenriemen beschlagnahmte, weil daran Hakenkreuze zu sehn waren, wie Gruppen von weniger als 4 Spaziergangern auseinandergetrieben