vání německého razítka a postarati se, aby se podobné věci již nestaly?

V Praze, dne 20. října 1931.

Eckert, dr. Mayr-Harting, dr. Peters,

Oehlinger, Scharnagl, Kunz, Szentiványi, Jelínek, dr. Bacher, dr. Holota, Nitsch, Fritscher, dr. Petersilka, Bobek, Stenzl, Greif, Krumpe, Zajíček, Prause, dr. Luschka, dr. Törköly, dr. Rosche.

1445/XIII. (překlad).

Interpelace

poslance J. Geyera a druhů ministrovi pošt a telegrafů

o svévolném úřadování u poštovního úřadu v Schönfeldu u Lokte.

Obyvatelstvo obce Schönfeldu několikráte již žádalo tamější poštovní úřad, aby učinil přítrž svévolnostem. Tyto stížnosti byly však marné a v poslední době se opět množí, takže je naléhavě třeba, aby zasáhl vyšší úřad. Tak v této čistě německé obci přes všechny žádosti a stížnosti vydávají se úřední tiskopisy důsledně jen jednojazyčné, české. Poštovní úřad v tomto téměř ze 100% německém místě jistě ví o zákonitém nároku na dvojjazyčné tiskopisy, ale proti všemu rozumu sabotuje jej i nadále. Toto svévolné počínání působí obyvatelstvu mnoho dalších nepříjemností při podávání balíčků nebo peněz. Poštovní úřad častokráte odmítá zásilky pro nesprávné vyplnění textu nebo vyplnění na nesprávném místě, tiskopis použitý je znehodnocen, strana je poškozena o jeho cenu, a mimo to musí konati dvojí práci, platiti dvojí útraty a ztratila čas novým vyplňováním nebo vyhotovením.

Než na tom není dosti. Již několik měsíců nejsou ohlášeny služební hodiny a rozvrh služby a úřední hodiny jsou dodržovány libovolně, někdy velmi zkráceně. U tohoto poštovního úřadu má poštmistrová na vůli, které spěšné zásilky se skutečně doručí jako spěšné. Množí se případy, že spěšné zásilky se doručují teprve druhého dne při pravidelné pochůzce. Přednostová úřadu určuje dále úřední název poštovních úřadů v republice. Jen po tuliem boji se podaří, že německé úřední názvy v telegrafním styku se neúčtují dráže než české. Také tón, s jakým se jedná se stranami, není tón obchodního podniku a je v úplném rozporu se zdvořilým služebním tónem vůči zákazníkům, tak častokráte zdůrazňovaným ministerstvem.

Podepsaní se tedy táží pana ministra:

1. Je pan ministr ochoten postarati se, aby tyto stížnosti byly napraveny u aby také státně-

občanská práva německého obyvatelstva nebyla dále zkracována, nýbrž podepřena?

2. Je dále ochoten naříditi, aby příště byly dodržovány úřední předpisy o služebních hodinách, o doručování pošty a styku se stranami?

V Praze, dne 15. října 1931.

Geyer,

inž. Jung, Oehlinger, dr. Schollich, Greif, Matzner, dr. Petersilka, Köhler, Scharnagl, Horpynka, Bobek, dr. Mayr-Harting, Kasper, Knirsch, Kunz, Simm, dr. Hassold, dr. Keibl, inž. Kallina, dr. Hanreich, Krebs, Schubert.

1445/XIV. (překlad)..

Interpelace

poslance F. Matznera a druhů ministrovi veřejných prací

o zadávání stavebních hmot na dláždění silnic.

Šumperský okresní úřad rozepsal nedávno dodávku dlažebních kamenů na vydláždění okresní silnice Zábřeh-Bludov, procházející obcí Bludovem v úseku mezi 3279-5975 km. Firma G. Franke a bratří z Černé Vody v okrese frýdberském byla ze všech podaných ofert nejlevnější, nabízejíc dlažební kámen vyplaceně na staveniště za jednotné ceny:

l m2 malých kostek za 58. 60 Kč,

l m2 z obyčejného lomového kamene za 25 Kč,

l m obrubníků za 30. 90 Kč

a přes to se k této firmě nepřihlíželo, nýbrž dodávka kamene na stavbu silnice byla zadána firmě Novák a Jašek z Frýdberku, která byla dražší než firma G. Franke a bratří z Černé Vody.

Firma G. Franke a bratří z Černé Vody u Frýdberku zaměstnává 450 dělníků. Má tedy mi získání veřejných dodávek velký zájem již proto, aby v těžké době nouze nemusila propouštěti dělníky a poněvadž kamenný materiál je výborné jakosti a může soutěžiti s materiálem kterékoliv jiné firmy. Při otevření nabídek se ukázalo, že firma G. Franke a bratří z Černé Vody byla nejlevnějším oferentem a přes to nebyla práce přikázána této firmě, nýbrž dodávku dlažebních kamenů obdržela firma Novák a Jašek z Frýdberku, která byla dražší než svrchu uvedená firma.

Loňského roku podala firma G. Franke a bratří z Černé Vody nabídku městu Vamberku na dodání dlažebních kamenů na státní silnici ve Vamberku na 545. 139. 60 Kč a tato její oferta byla nejlevnější. Také tato práce byla zadána loňského roku firmě Miroslav Němec z Kostelce nad

Orlicí, která byla při dodání materiálu nejméně o 70. 000 Kč dražší než firma Franke a bratří z Černé Vody.

Ze všeho, co jsme svrchu uvedli, vysvítá, že okresní, zemské a státní dodávky nejsou zásadně zadávány německým firmám, nýbrž že se zadávají jen firmám českým. Je skutečně bezúčelné, aby veřejné úřady konaly soutěže, jestliže práci nedostane oferent nejlevnější.

Táži se ministra veřejných prací, jak odůvodní tento obvyklý postup veřejných úřadů?

Dále se táži, jaké stanovisko zaujímá k mrhání daní a je-li ministerstvo veřejných prací ochotno tyto nešvary vyšetřiti a učiniti jim přítrž?

V Praze, dne 20. října 1931.

Matzner,

dr. Schollich, dr. Hanreich, Bobek, Kunz, Oehlinger, Fritscher, inž. Kallina, dr. Keibl, dr. Hassold, Horpynka, Scharnagl, dr. Petersilka, Greif, Knirsch, Kasper, Köhler, Geyer, Krebs, Schubert, Simm, inž. Jung.

1445/XV. (překlad).

Interpelace

poslance H. Krebse a druhů ministrovi vnitra

o přehmatech četnictva proti podnikům německých tělocvičných spolků.

Právě nedávno musil jsem panu ministrovi předložiti interpelaci, ze které vyplývá, že četnictvo trýznivě a nepřípustně pronásleduje podniky německých tělocvičných spolků. Dnes musím uvésti nový případ:

Dne 8. a 9. srpna konal se okrskový tělocvičný sjezd 7. okrsku v Jesenici. Za dosažená vítězství vydávaly se, jak to jest všeobecně zvykem, vítězům věnce s černo-červeno-žlutými stuhami. Večer dne 9. srpna šla členka německé tělocvičné jednoty v Žatci, Gertruda Hainzová s vítězným věncem do svého jesenického bytu, který byl v zadním domě domu, kde jest jesenická četnická stanice. Když přišla na dvůr, zadržel ji četník Střihavka a vyzval ji, aby mu vydala černočerveno-žlutou stuhu, neboť prý je zakázána. Členka tělocvičné jednoty výzvě nevyhověla a šla dále. Sotva přišla do svého bytu, dostavil se ještě jednou týž četník a sepsal s ní osobní data Svědkem tohoto případu byla členka německé tělocvičné jednoty v Žatci Bedřiška Hainová. Za několik dní dostavil se k jesenickému četnickému velitelství mluvčí jesenické německé tělocvičné jednoty s jedním jejím členem a z příkazu německého tělocvičného svazu žádali, aby na odňatou stuhu bylo jim vydáno potvrzení. Velitel

četnické stanice odepřel vydati potvrzení proto, že udání bylo již postoupeno podbořanskému okresnímu úřadu. - Okrskový tělocvičný sjezd povolil podbořanský okresní úřad pod č. 6001III-6 ze dne 1. srpna 1931.

Z tohoto případu je znovu zřejmé, že četnictvo zcela libovolně činí výtky německým tělocvičným spolkům. Věnce vítězů jsou zcela malé věnce o průměru asi 20 cm a stuhy připevněné na těchto věncích jsou asi 15 cm dlouhé a 3-4 cm široké. Nemůže býti řeči o tom, že by takovými věnci byl snad rušen klid a pořádek. Poněvadž se těchto věnců také všeobecně užívá a na tělocvičných slavnostech se nosí a bez závady, jde v tomto případě zase zřejmě o přehmat četníka.

Podepsaní interpelanti se táží:

1. Je pan ministr ochoten dáti tento případ podrobně vyšetřiti?

2. Je pan ministr ochoten vydati pokyn četnickým stanicím, aby zbytečně nepozastavovaly

podniky, které německé tělocvičné spolky pořádají podle stanov a s tím související pocty vítězům?

V Praze, dne 15. září 1931.

Krebs,

Matzner, Schubert, Kasper, dr. Luschka, Bobek, Oehlinger, Greif, dr. Schollich, dr. Hassold, Kunz, Scharnagl, Geyer, Köhler, Fritscher, Knirsch, inž. Jung, Horpynka, Krumpe, dr. Keibl, Simm.

1445/XVI. (překlad).

Interpelace

poslance H. Krebse a druhů ministrovi vnitra,

že okresní úřad v Německém Jablonném

překáží spolku VI. tělocvičný okrsek

plniti úkoly podle stanov.

Žádostí ze dne 15. srpna 1931 žádal VI. tělocvičný okrsek v Německém Jablonném u okresního úřadu v Německém Jablonném, aby mu povolil konati tělocvičnou hru Boj o tyčí, která se měla konati dne 28. září 1931 v 8 hodin ráno v Lemberku u Německého Jablonného. - Okresní úřad německo-jablonský výnosem č. 12 m 1931/311 ze dne 2. září zamítl tuto žádost a odůvodnil to takto:

» Žádosti se nevyhovuje ze zásadních důvodů a proto, poněvadž prováděním hry v užším pohraničním území byla by ztížena bezpečnostní služba, jakož i služba finančních orgánů. «

Poněvadž výše zmíněná hra je činností VI. tělocvičného okrsku, ke které podle stanov jest

oprávněn, zákaz překáží zmíněnému tělocvičnému svazu v jeho právech podle stanov. S tímto nebo podobným odůvodněním mohl by každý okresní úřad prostě zakázati každou slavnosť, která by se mu nelíbila a tím znemožniti činnost podle stanov všem spolkům a svazům. Poněvadž takové zákazy v poslední době byly vydávány - poukazuji i na podobny výnos ašského okresního úřadu - táži se a žádám pana ministra vnitra:

1. Je-li pan ministr ochoten dáti ihned podrobně vyšetřiti výše vylíčený případ, kdy německo-jablonskému VI. tělocvičnému okrsku německo-jablonský okresní úřad znemožnil vykonávati jeho činnost podle stanov ?

2. Je-li ochoten vydati pokyn, že tělocvičné spolky jako organisace, jejichž účelem je zvýšiti tělesnou zdatnost obyvatelstva, mají býti podporovány a že jednotlivé okresní úřady jim nemají trvale překážeti v jejich činnosti?

V Praze, dne 15. října 1931.

Krebs.

Schubert, dr. Luschka, Krumpe, Oehlinger, Kunz, Fritscher, dr. Schollich, Horpynka, dr. Hassold, Matzner, dr. Keibl, Scharnagl, Greif, Bobek, Simm, inž. Jung, Kasper, Knirsch, Köhler, Geyer.

1445-XVII. (překlad).

Interpelace

poslance H. Krebse a druhů ministrovi vnitra

o chování (četníků k německým tělocvičným spolkům.

Německé tělocvičné spolky si stále častěji stěžují, že jim četnictvo překáží vykonávati jejich zákonitá práva a je trýzní. Tak se neustále stáva, že četníci udávají německé tělocvičné spolky, které jsou se svými členy na vycházkách a výletech, a že se proti odpovědným vedoucím činitelům zavadí řízení trvající týdny a měsíce I když toto soudní řízení skoro ve všech případech vždy končí osvobozením pořadatelů, přece tyto tělocvičné spolky toto omezování a brždění své činnosti četnickými orgány právem pociťují jako velké zatížení

Moje dnešní interpelace týká se tohoto konkrétního případu. Okresní náčelník Rudolf Seylfert v Králíkách v Čechách uspořádal se členy tělocvičného spolku tělocvičný pochod podle stanov, který je předepsán pro vyzkoušení výkonnosti tělocvičných svazu. Účelem tohoto zatěžkávacího pochodu bylo vyzkoušeti, je-li člen tělocvičného spolku schopen pochodovati 20 km

daleko se zatížením 15 kg. Z důvodů veřejného klidu a pořádku nařídil okresní náčelník Seyffert, aby se pochod vykonal v semknutých řadách. Účastnilo se ho úhrnem 22 mužů. Pochodovali dne 1. května 1931, zpívajíce tělocvičné písně, za nejhoršího počasí úplně odlehlou cestou, na které skoro vůbec není dopravy. Udání na okresního náčelníka podala četnická stanice v Malé Moravce, v místě, přes které se vůbec nešlo.

Pro tento a podobné případy je příznačné, že příslušný soud v Králíkách při hlavním přelíčení nevydal konečného rozsudku, poněvadž sám dobře nevěděl, patří-li do činnosti tělocvičného spolku podle stanov skutečně pořádání takového zatěžkávacího pochodu.

Abych příště zamezil takové úzkoprse pronasledování osobnosti veřejného života, stojících nenáročně ve službách veškerenstva, péče o zdraví a zvýšení zdatnosti lidu, jakými jsou činovníci tělocvičných spolku, táži se pana ministra vnitra:

1. Ví pan ministr o trýznivém postupu četnictva proti vycházkám a tělocvičným podnikům německých tělocvičných spolku, určeným stanovami, které je výše vylíčeno v jednotlivém případě, ale v četných jiných případech se stále opakuje?

2. Je pan ministr ochoten dáti si předložiti k přezkoušení rozličné případy, a také výše uvedený králický případ?

5. Je pan ministr ochoten oběžníkem naříditi aby příslušné četnické orgány příště již nepřekážely tělocvičným spolkům při vykonávání jejich práv, příslušejících jim podle stanov, zvláště při pořádání vycházek a pochodu?

V Praze, dne 15. října 1931

Krebs,

dr Hassold, Schubert, Kasper, dr. Luschka, Bobek, Scharnagl, Oehlinger, Fritscher, Krumpe, Kunz, Matzner, Greif, dr. Schollich, Horpynka, Geyer, Köhler, Knirsch, inž. Jung. dr. Keibl, Simm.

Původní znění ad 1445/I.

Interpellation

des Abgeordneten Hans Krebs und Genossen

an den Finanzminister Dr. Trapl,

betreffend die Verfolgung und Bestrafung der Übertretung des Gesetzes vom 10. April 1919, Zahl 187.

Die politischen Bezirksverwaltungen und die Kommissariate der Staatspolizei haben vor einiger Zeit darauf aufmerksam gemacht, daß die Abkürzung für die Čechoslovakische Währung nach dem Gesetze vom 10. April 1919, Zahl 187. stets mit »Kč« zu erfolgen habe und daß die Bezeichnung »Krone« allein nicht genüge. Nun sind in der letzten Zeit eine ganze Reihe von Verfolgungen gegen Korporationen, einzeln Personen und Zeitungen eingeleitet worden, die meiner Meinung nach der rechtlichen Grundlage entbehren. Wenn in dem obzitierten Gesetze die Bezeichnung der cechoslovakischen Währung mit »Kč« festgelegt worden ist, so hat der Gesetzgeber damit offenkundig zum Ausdruck bringen wollen, daß nach der Wtihrungstrennung die cechoslovakische Krone eine besondere Bezeichnung gegenüber der österreichischen oder der ungarischen Krone erhalte. Diese beiden genannten Staaten, Österreich und Ungarn, sind aber seit einer Reihe von Jahren von der Kronenwährung überhaupt abgekommen, sodaß der einzige Staat, der die Kronenwährung beibehalten hat. die Čechoslovakische Republik ist. Die Absicht des Gesetzgebers, die čechoslovakische Krone von der österreichischen oder ungarischen Krone zu unterscheiden, in dem sie mit »Kč« bezeichnet werden soll, ist, seit in Österreich Schillinge und in Ungarn Pengö eingeführt sind, nicht mehr notwendig, und es genügt vollkommen, wenn anstelle der Bezeichnung »Kč « lediglich die Bezeichnung »K« angewendet wird. Darüber hinaus ist aber auch das betreffende Gesetz deshalb undurchführbar, weil die deutsche Sprache keinen Buchstaben č kennt. Man kann daher weder eine deutsche Zeitung, noch einen deutschen Kaufmann dazu zwingen, die Bezeichnung »Kč« in seiner deutschen Schriftsprache anzuwenden, umsomehr. als die Bestimmungen des Minderheitenschutzgesetzes und der Verfassung ausdrücklich die Anwendung des Sprachgebrauches der Minderheiten im privaten Verkehr, vollkommen den Minderheiten selbst überlaßt und einen Eingriff der Staatsbehörde über den Gebrauch der Sprache der Minderheiten im Geschäftsverkehr verbietet. Darüber hinaus ist es ganz allgemein im Geschäftsverkehr nicht üblich, zu sagen, man kauft um 20 čechische Kronen etwas ein, sondern man sagt im allgemeinen nur, daß man um 20 Kronen einkaufe. Es wäre daher nur eine überflüssige Erschwerung und auch gar nicht in den Intentionen der Gesetzgeher gelegen, aber auch gar nicht in der Macht des Staates, wenn etwas anderes gefordert werden würde.

Die obzitierte Verordnung und die aus ihr erflossenen Bestrafungen sind also meines Erachtens nach nicht aufrecht zu erhalten. In welcher Weise von den staatlichen Behörden vorgegangen wird, zeigt der Fall, daß einer Aussiger Preflhefefabrik vorgeschrieben wurde, ihr Verpackungs- und Reklamematerial, das nur die »K«-Bezeichnung aufweist, zu vernichten. Da es sich um hunderttausende Exemplare Verpakkungs- und Reklamematerial handelt, erleidet die Firma durch diese Verordnung des Polizeikommissariates in Aussig einen bedeutenden materiellen Schaden. Ein ähnlicher Fall ist die

Bestiafung des verantwortlichen Schriftleiters des »Tag« (periodische Zeitschrift), der deshalb 100. - Kc beim Polizeikommissariat in Aussig, mit Zahl 30. 797. zahlen mußte, weil diese Zeitung auf ihrem Kopf die Bezugsgebühr nicht mit Kč, sondern mit Kronen angeführt hatte. Ebenso wurde eine Reihe anderer Bestrafungen ähnlicher Art, vorgenommen. Diese Maßnahmen weiden von der Bevölkerung als unrechtmäßig und darüber hinaus als kleinlich und schikanös empfunden.

Ich richte daher an den Herrn Minister die Anfrage

1. Ist er bereit, die oben angeführte Verordnung, betreffend den Gebrauch der Bezeichnung -Kč als den Minderheitenschutzgesetz-Verträgen entgegenstehend, aber auch als dein Sinne des Gesetzes, das in der Zeit der Währungstrennung notig sein möchte, widersprechend, aufzuheben ? Und

2. ist der Herr Minister bereit, den Bezirksbehörden und Polizeikommissariaten aufzutragen, die in diesen Fällen angeordneten Bestrafungen aufzuheben?

Prag, am 15 Oktober 1931.

Krebs,

Schubert, Ing. Jung, Dr. Luschka, Bobek, Scharnagl, Greif, Krumpe, Oehlinger, Horpynka, Dr. Hassold, Szentivänyi, Nitsch, Dr. Törköly, Dr. Holota, Matzner, Dr. Keibl, Dr. Schollich, Fritscher, Kunz, Simm, Kasper, Knirsch, Köhler, Geyer.

Původní znění ad 1445/II.

Interpellation

des Abgeordneten Richard Köhler und Genossen

an den Minister für soziale Fürsorge

in Angelegenheit des ? Uhr-Ladenschlusses im Handelsgewerbe am 24. Dezember.

Bereits im Vonjahre lag den Unterausschüssen des Parlamentes ein Gesetzentwurf zur Beschlußfassung über die Einführung des 5 UhrLadenschlusses im Handelsgewerbe am 24. Dezember -vor. Widei Erwaiten erfuhr dieser Gesetzentwurf keine Verwirklichung, obzwar dazu die erforderlichenVoranssetzungen im vollen Umfange geschaffen Morden waren. 54 Genossenschaften des Handelsgewoibes, also die große Mehrheit, hatten dem Antiage der »Arbeitsgemeinschaft der deutschen Gehilfenausschüsse«,

Sitz Aussig, entsprochen und den 5 Uhr-Ladenschluß beschlossen. Mehrere dieser Genossenschaften haben ausdrücklich das Verlangen gestellt, diesen Ladenschluß am heiligen Abend gesetzlich festzulegen. Auch der Landesverband der kaufmännischen Gremien und Handelsgenossenschaften mit deutscher Geschäftssprache in Böhmen, Sitz Teplitz-Schönau, empfahl, in einem eigenen Rundschreiben, dem Wunsche der Angestellten nach Einführung des 5-Uhr-Ladenschlusses am heiligen Abend nach Tunlichkeit zu entsprechen. In gleicher Weise hat der Landesverband der Gremien und Genossenschaften für Mähren-Schlesien sich ebenfalls für den früheren Ladenschluß ausgesprochen. In Deutschland ist bekanntlich der 5-Uhr-Ladenschluß am heiligen Abend reichsgesetzlich allgemein eingeführt worden. Dieser Sachverhalt zeigt deutlich, daß die Kaufmannschaft selbst der Einführung des 5-Uhr-Ladenschlusses durchaus sympathisch gegenüber steht, wie das übrigens aus zahlreichen freiwilligen Beschlüssen bereits hervorgeht. Eine gesetzliche Festlegung dieses Ladenschlusses um 5 Uhr am heiligen Abend würde somit keinerlei ernst zunehmende Widerstände finden, sondern in allen Kreisen nur lebhaft begrüßt werden. Es würde außerdem ein solches Gesetz vom Geiste sozialen Fortschrittes zeugen.

Es kommt nur eine gesetzliche Regelung in Betracht, weil erst ein allgemein gültiges Gesetz die Konkurrenzgründe der Kaufleute, die früher schließen wollen, aufhebt und so den Ladenschluß für alle beteiligten Kreise einheitlich festlegt.

Es erübrigt sich, besonders zu betonen, wie dringend die gesamte Handelsangestelltenschaft die Festlegung des Ladenschlusses am heiligen Abend auf 5 Uhr benötigt, denn sie hat im anderen Falle so gut wie keine Möglichkeit rechtzeitig in den Familienkreis zurückkehren zu können. Geschäftsinhaber und Angestellte haben erwiesenermaßen das gleiche Bestreben, das abendliche Fest nach Brauch und Sitte zu begehen. Irgendwelche besonders berechtigte Bedenken gegen ein solches Gesetz liegen demnach von keiner Seite vor.

Die Gefertigten stellen deshalb an den Herrn Minister für soziale Fürsorge die Anfrage:

Ist er bereit, alle Vorkehrungen zu treffen, damit der bereits im Vorjahr zur Beratung gestandene Gesetzentwurf unverweilt dem Parlamente neuerlich zur Beschlußfassung vorgelegt wird?

P r a g, am 14. Oktober 1931.

Köhler,

Kasper, Schubert, Knirsch, Ing. Jung, Simm, Krebs, Dr. Keibl, Matzner, Dr. Schollich, Dr. Hassold, Fritscher, Greif, Scharnagl, Kunz, Dr. Holota, Geyer, Dr. Luschka, Horpynka, Szentiványi, Nitsch, Dr. Törköly, Bobek.

Původní znění ad 1445/III.

Interpellation

des Abgeordneten Wagner und Genossen an den Minister für Eisenbahnen,

betreffend die Weigerung der Eisenbahndirektion Brunn, die verhängnisvolle Dürre in Südmähren im Frühling und Sommer 1931 als Elementarkatastrophe anzuerkennen.

Ganz Südmähren litt vom April bis August 1931 unter einem Niederschlagsmangel, wie er seit einem Menschenalter nicht verzeichnet wird.

Die natürliche Folge war Vegetationsarmut, die den beängstigenden Ausfall von Futtermitteln brachte und die in Bezug auf Stroherzeugung kaum die Hälfte eines Normalerntejahres zur Folge hatte.

Die Futter- und Streunot hat hiedurch Formen angenommen, die als im höchsten Grade katastrophal bezeichnet werden müssen und es ergibt sich die dringende Notwendigkeit, unverzüglich Futter und Stroh aus anderen Gebieten der Republik, bezw. aus dem Auslande nach Südmähren zuzuführen, da der Bedarf, trotz der Notverkäufe von Vieh im Südmährerlande nicht zu decken ist.

Es haben sich daher bereits viele Gemeinden und Verbände an die Eisenbahndirektion Brunn mit dem Ersuchen gewendet, für den Zuschub von Heu und Stroh die für Elementarkatastrophengebiete zu gewährenden Tarifnachlässe für Südmähren anzuwenden.

Bisher jedoch wurden alle diese Ansuchen, welche von den Bezirksbehörden und auch vom Landeskulturrate Brünn unterstützt waren, mit dem Bemerken zurückgewiesen, daß eine Elementarkatastrophe nicht nachgewiesen erscheint.

Mit Rücksicht auf den Umfang der Dürre, erscheint dieselbe als eine Katastrophe größten Umfanges und ist der engherzige Standpunkt der Direktion Brunn keinesfalls gerechtfertigt.

Es wird daher der Herr Minister gefragt, ob er bereit ist, den Standpunkt der Eisenbahndirektion Brunn in dem Sinne zu klären, daß dieselbe die übergroße Dürre in Südmähren als Elementarkatastrophe anerkennt und ob er bereit ist, Weisungen zu geben, daß ohne Verzug alle bezüglichen Ansuchen günstig erledigt werden?

Prag, am 15. Oktober 1931.

Wagner,

Böhm, Tanb, Gläsel, Platzer, Viereckl, Win. dirsch, Zierhut, Hackenberg, Kirpal, Röscher, Hänsler, Heeger, Blatny, de Witte, Leibl, Schäfer, Schweichhart, Heller, Hodina, Böllmann, Halke.

Původní znění ad 1445/IV.

Interpellation

der Abgeordneten Richard Köhler. Rudolf Kasper und Genossen

an den Minister für soziale Fürsorge

wegen Einführung der gesetzlichen 5 Tage-Arbeitswoche zu 40 Stunden bei gleichbleibenden Wochen- (Monats-)Verdiensten und wegen Vorlage eines Gesetzes über Kollektivverträge und Einigungsämter.

In ihrer Interpellation vom 22. April d. J., erschienen im Druck unter 1097/VII, haben die Interpellanten die Gründe dargelegt, die die unverzügliche Einführung der gesetzlichen 5 TageArbeitswoche zu 40 Stunden bei mindestens gleichbleibenden Wochen-(Monats-) Verdiensten imabweislich machen und die Schaffung eines Gesetzes über Kollektivverträge und Einigimgsämter gemäß dem Gesetzantrag der Interpellanten Nr. 216 vom 31. Jänner 1930 erheischen.

Eine Antwort auf diese Interpellation ist noch nicht erfolgt.

Die in höchster materieller und seelischer Not befindliche Arbeitnehmerschaft fordert aber mit Recht Hilfe und Aufklärung darüber, was die Regierung zur Meisterung der Lage zu tun gedenkt.

Im Angesicht der fortschreitenden Verschärfung der Wirtschaftskrise und des bevorstehenden Elendswinters, in dem die Arbeitslosigkeit einen riesigen Umfang anzunehmen droht, richten die Unterzeichneten daher neuerlich folgende Anfragen an den Herrn Minister für soziale Fürsorge:

Wann gedenkt der Herr Minister dem Hause den Entwurf zum neuen Arbeitszeitgesetz, das die 5 Tage-Arbeitswoche zu 40 Stunden bei mindestens gleichbleibenden Wochen-(Monats-) Verdiensten einführt, vorzulegen?

Gegebenenfalls: Was gedenkt der Herr Minister zur Überwindung der außerordentlichen Schwierigkeiten auf dem Arbeitsmarkt sonst zu tun?

Wann kann die Vorlage eines Gesetzes über Kollektivverträge und Einigunersämter gemäß dem Gesetzantrag der Interpellanten Nr. 216 vom 31. Jänner 1930 erwartet werden?

Prag, am 16. Oktober 1931.

Köhler, Kasper,

Schubert, Knirsch, Matzner, Horpynka, Dr. Schollich, Ing. Kallina, Geyer, Krebs, Simm, Ing. Jung, Dr. Hanreich, Oehlinger, Krumpe, Fritscher, Bobek, Greif, Dr. Mayr-Harting, Zajíček, Nitsch.

Původní znění ad 1445/V.

Interpellation

der Abgeordneten Richard Köhler, Rudolf Kasper und Genossen

an den Justizminister

wegen Herausgabe der Durchführungsverordnung zum Gesetz über die Arbeitsgerichte Nr. 131 vom 4. Juli 1931.

Am 1. Jänner 1932 soll das neue Arbeitsgerichtsgesetz Nr. 131 vom 4. Juli d. J. in Kraft treten. Das ist nur möglich, wenn zeitgerecht die Durchführungsverordnung zu diesem Gesetz erlassen wird. Bis heute ist das nicht geschehen, obwohl uns nur noch reichlich 2 Monate vom 1. Jänner 1932 trennen.

Die Arbeitnehmevschaft, die großen Wert darauf legt, daß das Arbeitsgerichtsgesetz zum vorgesehenen Zeitpunkt praktisch wirksam wird, befürchtet, daß die Arbeitsgerichte nicht rechtzeitig ihre Tätigkeit werden aufnehmen können, wenn die Herausgabe der Durchführungsverordnung noch weiter hinausgeschoben wird.

Die Unterfertigten richten daher an den Herrn Justizminister folgende Frage:

Ist der Herr Minister gewillt, die sofortige Herausgabe der Durchführungsverordnung zum Gesetz Nr. 131 vom 4. Juli 1931 über die Arbeitsgerichte zu verfügen?

Wann kann mit der Herausgabe dieser Durchführungsverordnung gerechnet werden?

P r a g. am 16. Oktober 1931.

Köhler, Kasper,

Krebs, Knirsch, Schubert, Oehlinger, Horpynka, Krumpe, Matzner, Dr. Keibl, Dr. Hanreich, Dr. Mayr-Harting, Fritscher, Dr. Hassold, Geyer, Greif, Simm, Ing. Jung, Dr. Schollich, Ing. Kallina, Dr. Luschka, Zajíček.

Původní znění ad 1445/VI.

Interpellation

des Abgeordneten Dr. Keibl und Genossen

an den Finanzminister

wegen der Befreiung der Sparkassen von der besonderen Erwerbsteuer.

Im Gesetze über die direkten Steuern vom Jahre 1927 Nr. 76 ist im § 73 vorgesehen, daß der Finanzminister gemeinnützigen Unternehmun-