Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1931.

III. volební období.

5. zasedání.

1445.

Interpelace:

1. posl. Krebse a druhů min. financí dr. Traplovi o stíhání a trestaní přestupku podle zákona ze dne

10. dubna 1919, čís. 187 Sb. z. a n., II. posl. Köhlera a druhů min. sociální péče o zavírání obchodních krámů v 5 hodin dne 24. prosince,

III. posl. Wagnera a druhů min. železnic, že se brněnské ředitelství státních drah zdráhá za živelní pohromu uznati osudné sucho na jižní Moravě na jaře a v lete 1931,

IV. posl. Köhlera, Kaspera a druhů min. sociální péče o zavedení zákonitého pětidenního pracovního týdne po 40 hodinách při stejných mzdách týdenních (měsíčních) a o předložení zákona o kolektivních smlouvách a dohodčích úřadech,

V. posl. Köhlera, Kaspera a druhů min. spravedlnosti o vydání prováděcího nařízení k zákonu o pracovních soudech č. 131 Sb. z. a n. ze dne 4. července 1931,

VI. posl. dr. Keibla a druhů min. financí o osvobozeni spořitelen od zvláštní výdělkové daně, VII. posl. Horpynky a druhů min. sociální péče o ratifikaci smluv o sociálním pojištění zaměstnanců,

uzavřených s Německem a Rakouskem, VIII. posl. dr. Schollicha a druhů min. zahraničních věcí, že československé ministerstvo zahraničních

věcí vyplácí podpory Německé mírové společnosti, IX. posl. Kuhnové, Babela a soudr. min. sociální péče o surovém nakládání s nemocnými v mostecké

zemědělské nemocenské pojišťovně ("na prvním náměstí"), X. posl. Kuhnové a soudr. min. sociální péče, že 100%nímu invalidovi bylo odepřeno vypláceti důchod,

XI. posl. Horpynky, dr. Luschky, inž. Junga, dr. Peterse, Prauseho a druhů min. vnitra, že okresní úřady nařídily neoprávněně sbírky pro Červený křiž a pro pohořelé ve Važci,

XII. posl. Eckerta, dr. Mayr-Hartinga, dr. Peterse a druhů min. železnic, že přednosta stanice československých státních drah v Chebu odepřel vydati posluchačům německých vysokých škol v Praze snížené jízdenky,

XIII. posl. Geyera a druhů min. pošt a telegrafů o svévolném úřadování u poštovního úřadu v Schönfeldu u Lokte,

XIV. posl. Matznera a druhů min. veřejných prací o zadávání stavebních hmot na dláždění silnic,

XV. posl. Krebse a druhů min. vnitra o přehmatech četnictva proti podnikům německých tělocvičných

spolků,

XVI. posl. Krebse a druhů min. vnitra, že okresní úřad v Německém Jablonném překáží spolku VI. tělocvičný okrsek plniti úkoly podle stanov, XVII. posl. Krebse a druhů min. vnitra o chování četníků k německým tělocvičným spolkům.

1449/I. (překlad).

Interpelace

poslance H. Krebse a druhů ministrovi financí dr. Traplovi

o stíháni a trestání přestupku podle zákona ze dne 10. dubna 1919, čís. 187 Sb. z. a n.

Okresní politické úřady a komisařství státní policie upozonily před nějakou dobou, že československou měnu nutno podle zákona ze dne 10. dubna 1919, čís. 787 Sb. z. a n., označovati vždy zkratkou »Kč« a že pouhé označení »K« nestačí. V poslední době bylo pak proti korporacím, jednotlivcům a časopisům zavedeno množství -tíhám která podle mého mínění nemají právního podkladu. Bylo-li ve svrchu uvedeném zákoně ustanoveno pro českou měnu označení »Kč«, chtěl tím zákonodárce zřejmě projeviti, že po oddělení měny, československá korund má zvláštní název proti koruně rakouské nebo maďarské. Oba tyto státy Rakousko a Maďarsko upustily však již před několika léty od korunové měny vůbec, takže jediný stát, který podržel korunovou měnu. je Československá republika. Úmyslu zákonodárcova rozlišiti československou korunu od rakouské nebo maďarské, tím že se měla označovati »Kč«, není již třeba od té doby, co Rakousko zavedlo šilingy a Maďarsko pengö a úplně stačí, užívá - li se místo označení »Kč« pouze »K«. Mimo to příslušný zákon nelze provésti také proto, poněvadž německy jazyk nezná písmena č. Nelze tedy nutiti ani německý časopis, ani německého obchodníka, aby v německém spisovném jazyku používali označení »Kč«, tím spíše, když ustanovení zákona o ochraně menšin a ústavy výslovně ponechávají užívání jazyka menšin v soukromých stycích menšinám a zakazují státním úřadům, aby zasahovaly do užívání jazyka menšin v obchodním styku. Mimo to v obchodním styku je zcela všeobecný zvyk, že se neříká, nakupuji za 20 českých korun, nýbrž že se všeobecně jen říká, nakupuji za 20 korun. Bylo by to tedy jen zbytečné ztěžování a nebylo by to ani v duchu zákonodárcově, ale vůbec ani v moci státu, kdyby se bylo zadalo něco jiného.

Svrchu uvedené nařízení a tresty ukládané podle něho, nedají se tedy podle mého mínění udržeti. Jak postupují státní úřady, o tom svědčí případ, že ústecké továrně na droždí bylo předepsáno, aby obaly a reklamu označenou pouze »K« zničila. Poněvadž jde o státisíce kusů obalů a reklamy, utrpí firma tímto nařízením ústeckého policejního komisařství značnou hmotnou škodu. Podobně byl potrestán odpovědný redaktor časopisu »Der Tag (periodický tiskopis), který musil naplatiti 100 Kč u ústeckého policejního komisařství, pod číslem 30797, poněvadž tento časopis na hlavičce vytiskl předplatné nikoliv v »Kč«, nýbrž v »k«. Podobně bylo uloženo množství jiných trestů. Tato opatření pokládá obyvatelstvo za neoprávněná a mimo to za

malicherná a trýznivá. Táži se tedy pana ministra:

1. Jest ochoten zrušiti svrchu uvedené nařízení o užívání názvu »Kč« jako odporující zákonným smlouvám o ochraně menšin ale i smyslu zákona, který byl snad nutny v době oddělení měny ?

2. Je pan ministr ochoten uložiti (okresním úřadům a policejním komisařstvím aby zrušily takto uložené tresty?

A P r a ze dne 15. října 1931.

Krebs,

Schubert, inž. Jung. dr. Luschka, Robek, Scharnagl, Greif. Krumpe, Oehlinger, Horpynka, dr. Hassold. Szentiványi, Nitsch, dr. Törköly, dr. Holota, Matzner, dr. Keibl, dr. Schollich, Fritscher, Kunz, Simm, Kasper, Knirsch, Köhler, Geyer.

1445/II. (překlad).

Interpelace

poslance R. Köhlera a druhů ministrovi sociální péče

o zavírání obchodních krámů v 5 hodin dne 24. prosince.

Již loni byl sněmovním výborem předložen k projednáni návrh zákona o zavíráni obchodních krámu dne 24. prosince v 5 hodin. Mimo očekávání nebyl tento návrh zákona usnesen, ačkoliv byly pro to plně dány nutné předpoklady. 54 společenstev obchodních živností, tedy velká většina, vyhovělo návrhu spolku Arbeitsgemeinschaft der dent-chen Gehilfenausschhsse se sídlem v Ústí nad Labem n usneslo se na zavírání krámů v 5 hodin. "Většina těchto společenstev výslovně žádala, aby toto zavírání krámu na štědrý večer bylo ustanoveno zákonem. I zemský svaz obchodnických grémií a obchodních společenstev s německou jednací řečí v Čecháh. se sídlem v Teplicích-Šanově. doporučil zvláštním oběžníkem aby se podle možnosti vyhovělo přání zaměstnanců, aby se na Štědrý večer zavírali krámy v 5 hodin. Stejně zemský svaz gremií a společenstev pro Moravu a Slezsko vyslovil se rovněž pro dřívější zavíraní krámu V Německu jest, jak známo, říšským zákonem všeobecně zavedeno zavírání krámu na štědrý večer v 5 hodin. To zřetelně ukazuje, že sami obchodníci veskrze sympatizují. aby se zavedlo zavírání krámu v 5 hodin, jak to ostatně vysvítá již z četných dobrovolných usnesení Jestliže se zákonem ustanoví toto zavírání krámu na Štědrý večer v 5 hodin, nenarazilo by to tedy na žádný vážný odpor, nýbrž bylo by ve všech

vrstvách jen živě uvítáno Takový zákon svědčil by mimo to o duchu sociálního pokroku

Lze to provésti jen zákonem, poněvadž teprve všeobecně platný zákon odstraní konkureční důvody obchodníků, kteří chtějí zavírati dříve, a ustanoví zavírání krámů jednotně pro všechny zúčastněné vrstvy.

Je zbytečné zvlášť zdůrazňovati jak naléhavě veškeré obchodní pomocních o potřebuje, aby bylo ustanoveno uzavírání krámu na Štědrý večer v 5 hodin, neboť jinak nemá skorém vůbec možnosti vrátiti se včas k rodině Majetníci obchodů a zaměstnanci mají prokazatelně stejnou snahu, aby Štědrý večer podle zvyku oslavili. Nějaké zvlášť oprávněné pochybnosti proti takovému zákonu neuvádí tedy nikdo

Podepsaní táží se tedy pana ministra sociální péče.

Je-li ochoten učiniti všechna opatření, aby návrh zákona, předložený již vloni k jednání, byl neprodleně znovu předložen poslanecké sněmovně k projednání?

V Praze, dne 14. října 1951.

Köhler,

Kasper, Schubert, Knirsch, inž. Jung, Simm, Krebs, dr Keibl, Matzner, dr. Schollich, dr. Hassold, Fritscher, Greif, Scharnagl, Kunz, dr. Holota, Geyer, dr Lnschka, Horpynka, Szentiványi, Nitsch, dr. Törköly, Bobek.

1445/III. (překlad).

Interpelace

poslance Wagnera a druhů ministrovi železnic,

že se brněnské ředitelství státních drah zdráhá za živelní pohromu uznati osudné sucho na jižní Moravě na jaře a v létě 1931.

Celá jižní Morava trpěla od dubna do srpna 1931 nedostatkem srážek, jakého není pamětníka

Přirozeným následkem byla chudá vegetace, která způsobila postrašující nedostatek krmiva a u slámy dosahovala sklizeň jen polovici sklizně průměrného roku.

Nouze o krmivo a stelivo stala se tím nanejvýš katastrofální a je tedy naléhavě nutno neprodleně dovážeti na jižní Moravu krmivo a slámu z jiných krajin republiky nebo z ciziny, poněvadž spotřeba se přes nouzové prodeje dobytka nedá uhraditi na jižní Moravě.

Proto se již mnoho obcí a spolků obrátilo na brněnské ředitelství státních drah se žádostí, aby

pro dovoz sena a slámy pro jižní Moravu užilo slevy sazeb poskytované územím postiženým živelní pohromou.

Dosud však byly všechny tyto žádosti, které byly podporovány okresními úřady a také brněnskou zemědělskou radou, odmítány s poznámkou, že živelní pohroma nebyla prokázána.

Podle rozsahu sucha jde o pohromu největšího rozsahu a úzkoprsé stanovisko brněnského ředitelství není nikterak ospravedlněno.

Tážeme se tedy pana ministra, je-li ochoten zjednati jasno u brněnského ředitelství státních drah v tom směru, aby uznalo ohromné sucho na jižní Moravě za živelní pohromu a je-li ochoten vydati pokyny, aby všechny příslušné žádosti byly neprodleně vyřízeny příznivě?

V Praze, dne 15. října 1931.

Wagner,

Böhm, Taub, Gläsel, Platzer, Viereckl, Win-

dirsch, Zierhut, Hackenberg, Kirpal, Roscher,

Häusler, Heeger, Blatný, de Witte, Leibl, Schä-

fer, Schweichhart, Heller, Hodina. Böllmann,

Halke.

1445/IV. (překlad).

Interpelace

poslanců R. Köhlera, R. Kaspera a druhů ministrovi sociální péče

o zavedení zákonitého pětidenního pracovního týdne po 40 hodinách při stejných mzdách týdenních (měsíčních) a o předložení zákona o kolektivních smlouvách a dohodčích úřadech.

Ve své interpelaci ze dne 22 dubna t. r., rozdané tiskem pod č. 1097/VII, vyložili interpelanti důvody, pro které je nezbytné, neprodleně zavésti zákonný pětidenní pracovní týden po 40 hodinách s aspoň stejnými mzdami týdenními (měsíčními) a žádají, aby byl vydán zákon o kolektivních smlouvách a dohodčích úřadech podle návrhu zákona podaného interpelanty č 216 ze dne 31. ledna 1930.

Odpověď na tuto interpelaci ještě nedošla.

Zaměstnanectvo, které je v nejvyšší hmotné a duševní tísni, žádá však právem pomoci a vysvětlení, jak hodlá vláda ovládnouti situaci.

Pro vzrůstající zostření hospodářské krise a nastávající bídnou zimu, ve které nezaměstnanost hrozí nabýti ohromného rozsahu táží se tedy podepsaní opět pana ministra sociální péče:

Kdy zamýšlí pan ministr podati sněmovně návrh nového zákona o pracovní době, zavadějíciho

pětidenní pracovní týden po 40 hodinách s aspoň stejnými mzdami týdenními (měsíčními)?

Nebo: Co zamýšlí jinak učiniti pan ministr, aby čelil neobyčejným nesnázím na pracovním trhu?

Kdy lze očekávati, že bude podán zákon o kolektivních smlouvách a dohodčích úřadech podle návrhu zákona č. 216 ze dne 31. ledna 1930, který podali interpelanti?

V Praze, dne 16. října 1931.

Köhler, Kasper,

Schubert, Knirsch, Matzner, Horpynka, dr. Schollich, inž. Kallina, Geyer, Krebs, Simm, inž. Jung, dr. Hanreich, Oehlinger, Krumpe, Fritscher, Bobek, Greif, dr. Mayr-Harting, Zajíček, Nitsch.

1445/V. (překlad).

Interpelace

poslanců R. Köhlera, R. Kaspera a druhů ministrovi spravedlnosti

o vydání prováděcího nařízení k zákonu

o pracovních soudech č. 131 Sb. z. a n.

ze dne 4. července 1931.

Dne 1. ledna 1932 má vstoupiti v platnost nový zákon o pracovních soudech č. 131 Sb. z. a n. ze dne 4. července t. r. To je možné jen tehdy, bude-li včas vydáno prováděcí nařízení k tomuto zákonu. Do dneška se to nestalo, ačkoliv nás sotva již jen dva měsíce dělí od 1. ledna 1932.

Zaměstnanectvo, které připisuje velkou důležitost tomu, aby zákon o pracovních soudech v očekávané době nabyl praktické účinnosti, se obává, že pracovní soudy nebudou moci včas zahájiti činnost, bude-li se vydání prováděcího nařízení ještě déle odkládati.

Podepsaní táží se tedy pana ministra spravedlnosti:

Je pan ministr ochoten naříditi, aby bylo ihned vydáno prováděcí nařízení k zákonu ze dne 4. července 1931. č 131 Sb. z. a n. ?

Kdy lze míti za to, že toto prováděcí nařízení bude vydáno?

V Praze, dne 16 října 1931.

Köhler, Kasper,

Krebs, Knirsch, Schubert, Oehlinger, Horpynka, Krumpe, Matzner, dr. Keibl, dr. Hanreich, dr. Mayr-Harting, Fritscher, dr. Hassold, Geyer, Greif, Simm, inž. Jung, dr. Schollich, inž. Kallina, dr. Lnschka, Zajíček.

1445/VI. (překlad).

Interpelace

poslance dr. Keibla a druhů ministrovi financí

o osvobození spořitelen od zvláštní vý-

dělkové daně.

V zákoně o přímých daních č. 76 Sb. z. a n. z r. 1927 je v § 73 ustanoveno, že ministr financí může osvoboditi od zvláštní výdělkové daně obecně prospěšné podniky, u nichž zájem veřejný převládá nad zájmem výdělečným, jakož

i podniky, které napomáhají veřejným, dobročinným nebo obecně užitečným účelům a při tom neposkytují trvale výtěžku nebo poskytují výtěžku poměrně nepatrného. K takovým podnikům patří jistě okresní a obecní spořitelny. Jsou to veřejné peněžní ústavy, které ani nemají účastníků, kteří by měli nějaký podíl na čistém zisku, ani nijak neusilují o výdělek. Jsou výlučně zařízeny tak, aby jejich provozní výdaje byly hrazeny jejich příjmy a již podle předpisů zákona musejí provozního přebytku užívati jen k obecně prospěšným účelům. Věnování spořitelen obcím a účelům veřejného blaha, tak zvláště nyní péči o nezaměstnané, zmenšují břemena poplatníků. Ale peníze, které slouží veřejnému blahu, nemají býti zkracovány daněmi. Proto jak důvodová zpráva k § 73 tak i úřední komentář právem uvádí spořitelny jako takové podniky, na které se především může vztahovati právní dobrodiní § 73.

Zvláště německé spořitelny mají velký zájem, aby byly osvobozeny od zvláštní výdělkové daně, poněvadž ještě mnoho z nich je zatíženo ztrátami z poválečné doby a mohly by se z nich rychleji a znáze zotaviti, kdyby byly osvobozeny od této daně. Mimo to pro daňovou novelu z r. 1930 mohou býti jen neobyčejně těžce tvořeny tak nutné reservy poněvadž spořitelny z toho, co si uloží, musejí většinou platiti daně.

Konečně je zvláštní výdělková daň, kterou dosud platily spořitelny, tak nepatrná, že pro stát nemá rozpočtově vůbec významu.

Ministerstvo financí asi před 2 lety připravilo sice návrh na osvobození spořitelen od výdělkové daně, ale ten se nikdy nestal skutečně platným právem a spořitelnám se stále ještě předpisuje zvláštní výdělková daň podle § 83 zákona, ačkoliv od účinnosti nového daňového zákona uplynula přes 4 léta.

Všichni, kdož mají zájem na tom, aby lidové peněžní ústavy, zvláště spořitelny prospívaly, shledávají tento stav nesnesitelným a neslučitelným se zásadami řádného státního hospodaření.

Proto se podepsaní táží pana ministra financí:

1. Ví-li o výše vylíčených poměrech?

2. Co zamýšlí naříditi, aby

a) osvobození od zvláštní výdělkové daně, ustanovené v § 73 zákona o přímých daních č.

76 Sb. z. a n. z r. 1927 bylo co nejdříve rozšířeno na okresní a obecní spořitelny,

b) okresním a obecním spořitelnám, i pokud jde o všeobecnou výdělkovou daň, bylo vyhrazeno přednostní výjimečné postavení,

c) nyní četná věnování z titulu péče o nezaměstnané mohly si spořitelny sraziti při vyměřování daní?

V Praze, dne 14. října 1931.

Dr. Keibl,

dr. Hanreich, dr. Hassold, Horpynka, Matzner,

Kasper, Knirsch, Krebs, Schubert, Oehlinger,

Greif, Kunz, dr. Mayr-Harting, Scharnagl, Krum-

pe, Bobek, Köhler, Geyer, Simm, inž. Jung,

inž. Kallina, dr. Schollich.

1445/VII. (překlad).

Interpelace

poslance O. Horpynky a druhů ministrovi sociální péče

o ratifikaci smluv o sociálním pojištění

zaměstnanců, uzavřených s Německem

a Rakouskem.

Dne 21. března 1931 byla uzavřena smlouva s německou říší, která v hrubých rysech upravuje otázky sociálního pojištění, vyskytující se ve styku obou států. Podobná smlouva byla uzavřena v polovici září s Rakouskem.

Z radostného ohlasu, jaký mělo uzavření těchto smluv u soukromých zaměstnanců pensijně pojištěných, zvláště však u důchodců pensijního pojištění, kteří ztrávili část své pojištěné doby v obou zmíněných státech, lze seznati, jak nejširší vrstvy obyvatelstva mají na této úmluvě neobyčejně veliký zájem. Tím více nutno litovati, že podle informací, které dostali důchodci pensijního pojištění od příslušného úřadu, uplyne ještě mnoho měsíců, než budou uskutečněna práva, příslušející pojištěncům a důchodcům z těchto smluv. Netřeba jistě zvlášť dokazovati, že skrovné zprávy úřadů nedocházejí porozumění u postižených pojištěnců a důchodců, ba přímo mohou ještě zvýšiti nevoli nad dlouhá léta protahovaným vyjednáváním o smlouvu.

Poněvadž obě zmíněné mezistátní smlouvy podle doložek o počátku účinnosti mohou nabýti účinnosti až teprve po ratifikaci zákonodárnými sbory, dovolují si podepsaní tázati se pana ministra sociální péče:

1. Je pan ministr ochoten dáti mezistátní smlouvy s Německem a Rakouskem o sociálním pojištění neprodleně ratifikovati zákonodárnými sbory?

2. Jak zamýšlí pan ministr urychliti ratifikaci těchto smluv i v Německu a Rakousku?

V Praze, dne 16. října 1931.

Horpynka,

dr. Hanreich, Matzner, dr. Hassold, Krebs, Köhler, Zajíček, Oehlinger, Kunz, dr. Luschka, Bobek, Greif, Geyer, Knirsch, inž. Kallina, dr. Keibl, dr. Schollich, Kasper, inž. Jung, Simm, Schubert, Fritscher, Krumpe.

1445/VIII. (překlad).

Interpelace

poslance dr. E. Schollicha a druhů ministrovi zahraničních věcí,

že československé ministerstvo zahraničních věcí vyplácí podpory Německé mírové společnosti.

Proces pro urážku na cti jednatele Německé mírové společnosti dr. Küstera proti různým redaktorům zasloužil, aby se mu v mnoha směrech věnovala největší pozornost a byl velice zajímavý. Průvodní řízení, trvající několik dní, odhalilo nápadný fakt, že Německá mírová společnost dostávala na svou propagandu proti říšské obraně a říšskému loďstvu, proti volbě Hindenburga presidentem a proti národním organisacím mnoho peněz od cizozemských vlád a že mezi rozličnými evropskými vládami a německým pacifistickým hnutím byly úzké styky.

Není naší věcí posuzovati mravní úpadek mírového hnutí takto vedeného, a je to mimo meze naší úvahy. Jest dosti smutné, že se vždy a ve všech dobách najdou lidé, kteří za peníze zrazují svou vlast.

Zdá se mi však povážlivějším, že i dnes ještě vlády států, které chtějí býti demokratickými a na venek se jimi zdají, jsou ochotny kráčeti tak temnými cestami a užívati takových zavržitelných způsobu, aby placenou, tajnou propagandou působily na minění lidu v cizím státě a uvedly je do duševního stavu, jehož si přejí.

Jak bylo ve sporném řízení bezvadně zjištěno, jest jisto, že Německá mírová společnost v letech 1924 do 1925 dostávala od francouzské, polské a československé vlády příspěvky, aby s nimi volně naložila. Peníze poukazované z Československa z tak zvaného fondu Maxe a Morice, čímž je míněn disposiční, správněji korupční fond československého ministerstva zahraničních věcí, činí nikoliv malý peníz 85. 000 říšských marek. Obhájce četl také dopis spisovatele Schwanna, zaslaný v červnu 1925 československému ministrovi zahraničních věcí do Ženevy, v němž se Schwann dovolával rozmluvy v roce

1924 a tázal se, není-li dalšího materiálu a upozorňoval ministra zahraničních věcí Beneše na pamětní spis »Tajné zbrojení Německa«, jejž vydala Německá liga pro lidská práva. Dále se v něm pravilo, že rozpočet německého linutí, i na utvoření pacifistické korespondenční kanceláře, činí ročně nejméně 300. 000 marek a že třeba pomýšleti na opatření nutných peněz na toto hnutí.

Schwann doznal, že napsal dopis československému ministrovi zahraničních věcí. Tím jest jistě dostatečně vysvětlena souvislost a nyní se naskýtá otázka, jaký zájem může míti československé ministerstvo zahraničních věcí, aby tak štědře podporovalo německé mírové hnutí, zatím co ve vlastní zemi, pokud je známo, dosud nic neučinilo k podpoře mírového hnutí Aspoň se dosud nedostala o tom do veřejnosti žádná zpráva, ale naopak několikráte ročně oficielní místa v recích, provoláních a časopiseckých zprávách působila v tom směru, že je nanejvýš nutno, aby stát byl podle možnosti co nejlépe ozbrojen, jelikož uklidnění Evropy jest bohužel ještě velice vzdáleno. Zatím co se tedy zde žádá pokud možno největšího ozbrojení a hojné dotace vojenských financí, podporuje se v Německu, již úplně odzbrojeném, značnými penězi mírové hnutí.

Podepsaní táží se tedy pana ministra zahraničních věcí:

Víte, že československé ministerstvo zahraničních věcí poskytovalo Německé mírové společnosti v letech 1924 a 1925 subvenci 85. 000 říšských marek a jak vysvětlujete tento čin zasluhující pozornosti?

Jste ochoten podati ročně účty o výdajích z takzvaného disposičního fondu?

Jste ochoten podporovati z tohoto fondu mírové hnutí a podobné organizace i v Československu?

V Praze, dne 14. října 1931

Dr. Schollich,

dr. Keibl, inž. Kallina, Köhler, Fedor, Dobránsky, dr. Jabloniczky, Szentiványi, Nitsch, dr. Holota, Hokky, Kasper, Schubert, Krebs, Geyer, Matzner, dr. Hanreich, dr. Hassold, Horpynka, inž. Jung, Knirsch, Simm, dr. Sziillö.

1445/IX. (překlad).

Interpelace

poslanců Kulmové, Babela a soudruhů ministrovi sociální péče

o surovém nakládání s nemocnými v mostecké zemědělské nemocenské pojišťovně (»na prvním náměstí«).

Asi před 3 týdny dostavil se ke umíněné nemocenské pojišťovně dělník Ondřej Hochmuth z Kopist u Mostu č. 150 a dal se vyšetřiti lékařem dr. Fleissigem. Ten ho odkázal na nemocenskou pokladnu, a tu zase na vedoucího lékaře dr. Háuslera, při čemž mu byl zaslán zalepený dopis. Vedoucí lékař přečti dopis a poslal O. Hochmutha zase zpět do nemocenské pokladny se zalepeným dopisem, ale vůbec ho nevyšetřoval, ani se ho po nemoci netázal.

Úředník, jehož jména nebylo lze zjistiti, kterého však lze poznati podle prostřední postavy a plného obličeje, zařval na dělníka Hochmutha, jako by byl vzteklý, a když se nemocný proti tomu ohradil, úředník k němu přiskočil, chytil ho za rámě, táhl ho násilím k přepážce a chtěl ho bíti. Stopy tohoto sprostého a surového zacházení lze ještě dnes zjistiti na poškozeném koženém kabátě.

Když se Hochmuth vytrhl, přiskočil k němu ještě druhý přítomný úředník, pokladník a kontrolor a bývalý rakouský četnický strážmistr, a zařval na něj má-li mu »pomoci«. Teprve když viděl, že Hochmuth se bez obrany nedá bíti, ustoupil. První úředník, když se ho Hochmuth zdvořile tázal, jak se jmenuje, zdráhal se mu říci své jméno a prohlásil »Zde není poptavárna. Do dneška zdráhá se správa nemocenské pojišťovny oznámiti jméno tohoto jemného pána.

Podpora, která Hochmuthovi patří, nebyla mu rovněž vyplacena.

Podobné stížnosti o poměrech v této nemocenské pojišťovně slyšíme vůbec zvláště si však stěžují zaměstnanci kopistského dvora.

Tážeme se tedy pana ministra:

1. Je-li ochoten co nejpřísněji zakročiti proti uvedeným surovým úředníkům mostecké zemědělské nemocenské pojišťovny a dosíci, aby byli ze služby propuštěni?

2. Je-li ochoten dopomoci dělníku Ondřeji Hochmuthovi k nemocenskému, které mu patří?

V Praze, dne 17. října 1951.

Kuhn, Babel,

Zápotocký, Kopecký, Tyll, Vallo, Hodinová, Ku-

bač, Hruška, J. Svoboda, Gottwald, Dvořák, Či-

žinská, Śliwka, Novotný, Štětka, Steiner, Kli-

ment, Juran, Barša, dr. Stern.

1445/X. (překlad).

Interpelace

poslanců Kuhnové a soudruhů ministrovi sociální péče,

že 100%nímu invalidovi bylo odepřeno vypláceti důchod.

Invalidem Richardu Siegertovi s prostřeleným ramenem, což způsobilo ochrnutí ramenních svalů s oboustrannou tříselnou kýlou a ochrnutím svalu na ruce vyplácely rakouské úřady pravidelně invalidní důchod do roku 1918. Tenkráte žil Siegert v Maďarsku. Když se Rakousko rozpadlo, byl mu důchod zastaven. Roku 1919 odjel tento člověk do Československa do Chomutova, kde s ním byl u tehdejšího kmenového velitelství sepsán zápis, v němž žádal, aby mu byl důchod vyplácen dále. Roku 1921 dostal prostřednictvím československého konsulátu v Budapešti potvrzení o přijetí do vojska. Invalida opět žádal o důchod, odpověď však nedostal. Roku 1923 obstaral si tento invalida cestovní pas a u vídeňského konsulátu se dohadoval důchodu. Tam sepsali u věci zápis. Roku 1928 vrátil se Siegert do Československa, hlásil se o důchod u invalidního úřadu v Karlových Varech a byl odmítnut. Roku 1931 byla zamítnuta také jeho žádost presidentovi a tak sedmičlenná Siegertova rodina zůstala bez jakékoliv možnosti živobytí. Otec je ku práci úplně nezpůsobilý a celá rodina hladoví.

Tážeme se ministra sociální péče. Je pán ministr ochoten dáti Siegertovu věr prozkoumati a dopomoci tomuto člověku k důchodu.

V Praze dne 20. října 1951.

Kuhn,

Hodinová, Babel. Dvořák, Höhnel, Barša, Gottwald, Hruška. Zápotocký, Krosnář, Kubač, Štětka, Steiner, dr. Stern, Tyll, Novotný, Čižinská, Juran, Kliment, Kopecký, Vallo.

1445/XI. (překlad).

Interpelace

poslanců O. Horpynky, dr. F. Luschky,

inž. R. Junga, dr. G. Peterse, J. Prauseho

a druhů

ministrovi vnitra,

že okresní úřady nařídily neoprávněně

sbírky pro Červený kříž a pro pohořelé

ve Važci.

Dubský okresní hejtman vyzval pod č. 18156 ze dne 24. srpna 1931 všechny městské a oběcní úřady v okrese, aby urychleně provedly sbírku ve prospěch pohořelých obce Vážce. Již dříve vydal skoro stejnou výzvu obecním úřadům, aby provedly sbírku na Československý Červený kříž Na obě sbírky naléhal dne 6. října 1931 s poznámkou, že jeho výzvám dlužno nyníneprodleně vyhověti«.

Proti tomu musíme konstatovati, že se nařízení politického úřadu obcím, aby vyložily sběrací listiny pro Červeny kríž nebo pro jiné účely

nezakladá na žádném zákoně. Obec tedy nemusí takové příkazy prostě vyřizovati. Stejně není odůvodněno žádným zákonem dni nařízením, aby politické úřady naléhaly na žádost o vyložení sběracích listin takovým tónem, 7 něhož by bylo lze usuzovati, že jde o úřední příkaz.

Podepsaní táží se tedy pana ministra vnitra, je-li ochoten naříditi všem politickým okresním a zemským úřadům, aby příště nevybízely městských a obecních úřadů, aby zahájily sbírky na Červený kříž a na jiné účely?

V Praze, dne 20. října 1931.

Horpynka, dr. Luschka, inž. Jung. dr. Peters. Prause,

dr. Schollich, dr. Hanreich, dr. Keibl, dr. Hassold, Eckert, inž. Kallina, Matzner, Oehlinger, Krumpe, Greif, dr. Mayr-Harting, Scharnagl, Bobek, Zajíček. Fritscher, dr. Petersilka, Kunz, Simm. Kasper, Knirsch, Krebs, Schubert, Köhler, Stenzl, Geyer.

1445/XII. (překlad).

Interpelace

posliinců Eckrta, dr. Mayr-Hartinga, dr. Peterse a druhů

ministrovi železnic,

že přednosta stanice československých

státních drah v Chebu odepřel vydati

posluchačům německých vysokých škol

v Praze snížené jízdenky.

Dne 24. a 30. září t. roku hlásilo se několik německých vysokoškoláku bydlících v Chebu, u stanice československých státních drah v Chebu a žádali o vydání snížených jízdenek clo Prahy, na které mají studující nárok.

Lístky byly jim však odepřeny s odvoláním na pokyn přednosty stanice v (hebu. poněvadž na jejich studentské legitimaci bylo jen německé razítko »Deutsche technische Hochschute in Prage, ačkoliv rektorátu tohoto ústavu podle rozhodnutí nejvyššího správního soudu je dovoleno tohoto razítka užívati.

zvláště prohlásil pan přednosta stanice, že místo Prag nezná.

Podepsaní se tedy zdvořile táže pana ministra železnic:

Je pan přednosta stanice v (hebu opravněn odepříti tyto jízdenky?

Je pan ministr ochoten poučiti pana přednostu stanice, že není oprávněn rozhodovati o použí-


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP