Druhý případ. Holič Karel Stable z Oder, 76letý, po 47 let přesně platil daně. Přes své vysoké stáří stále ještě pracuje, a to bez pomocníků a učedníků, aby si vydělal skrovné živobytí a nebyl živ z dobročinnosti. Jeho příjem je velmi nepatrný, takže nemůže platiti ani daně. Přes to, že tyto bídné hospodářské poměry jsou známé, pohrozil mu oderský berní úřad exekučním zájmem, a to až do nejvyššího stupně, to jest kapesním zájmem a také zájmem denního výdělku, nezaplatí-li dlužně daně co nejdříve. Několikerou žádost o osvobození od daní a o odpis zbývajících daní, v níž se dovolává svého vysokého stáří a nepatrného výdělku, opavský berní referát vždy zamítl, ačkoliv tento poplatník nemá žádného majetku a jeho příjem sotva stačí na živobytí. Touto krutostí jest Stable hnán přímo v náruč zoufalství.

Podepsaní se tedy táží pana ministra financí:

Jste ochoten ihned učiniti opatření, aby daně byly vymáhány s největším ohledem a aby se vždy přihlíželo k hospodárským poměrům a aby se s poplatníky nakládalo co nejšetrněji?

Jste také ochoten vyšetřiti co nejdůkladněji tyto dva případy a provinilé úředníky pohnati k odpovědnosti?

V Praze dne 13. října 1931.

Dr. Schollich,

Horpynka, Matzner, dr. Hassold, dr. Luschka, Kunz, Fritscher, Schubert, dr. Petersilka, Knirsch, Inž. Jung, dr. Keibl, dr. Hanreich, inž. Kallina, Simm, Krebs, Köhler, Zajíček, Kasper, Oehlinger, Scharnagl, Geyer.

1438/ IX. (překlad).

Interpelace

poslance dra E. Schollicha a druhů ministrovi železnic

o autobusovém neštěstí u Moravského Berouna.

Dne 29. srpna kolem 1. hodiny polední stalo se na silnici vedoucí k Moravskému Berounu právě před touto osadou těžké autobusové neštěstí, neboť statni autobus, jezdící podle jízdního řádu na trati Suchdol nad Odrou-Budišov nad Budišovkou-Dvorce-Moravský Beroun-Ondřejov, na velmi příkré horské silnici se zřítil se svahu 3 m vysokého, překotil se a pohřbil pod sebou všech 35 osob v něm jedoucích, z nichž několik bylo více nebo méně těžce zraněno.

Podle posudku znalců zavinil tuto nehodu judině řidič automobilu, který na této nebezpečné

cestě ujížděl rychlosti nejméně 60-65 km za hodinu, nejsa si vědom své těžké odpovědnosti. Ačkoliv se k službě řidiče hlásilo přes 20 místa znalých, schopných německých uchazečů, přece byl samozřejmě přijat cizí mladý Čech, který neznal ani krajiny, ani lidí a jak se zdá, ani mnoho nerozuměl svým povinnostem.

Tento postup by jen odpovídal zdejšímu zvyku odedávna zakořeněnému, že se měně kvalifikovaným českým uchazečům má vždy dávati přednost před nejlépe kvalifikovanými německými uchazeči, i kdyby, jako v tomto případě, mohly tím býti těžce poškozeny drahocenné lidské životy. Připravuje - li se státní správa v očích obyvatelstva o důvěru, pak není poslední příčinou toho okolnost, že do státní služby bylo bohužel přijato tolik neschopných úředníků a zaměstnanců, jen když to byli dobří, národně šovinističtí Češi, zatím co svědomití němečtí úředníci a zaměstnanci byli soustavně vytlačováni ze všech státních míst. Proti tomuto jednostrannému národnímu systému musejí se sudetští Němci brániti vší silou, poněvadž tím trpí. Jistě i autobusové neštěstí v Berouně se konec konců zakládá na stejných pohnutkách.

Podepsaní táží se tedy pana ministra železnic:

1. Jste ochoten dáti co nejsvědomitěji věc vyšetřiti a příčinu nehody oznámiti veřejnosti bez příkras?

2. Jste ochoten pohnati viníky k odpovědnosti a dáti je potrestati?

3. Jste ochoten naříditi, aby se příště důležitá místa v dopravnictví obsazovala jen podle schopnosti a nikoliv podle národnosti?

V Praze dne 6. října 1931.

Dr. Schollich,

dr. Keibl, Horpynka, dr. Hassold, dr. Hanreich, Matzner, inž. Jung, dr. Luschka, Geyer, Schubert, Kunz, Oehlinger, Krumpe, Zajíček, Fritscher, dr. Petersilka, Kasper, Köhler, Krebs, inž. Kallina, Knirsch, Simm.

1438/ X. (překlad).

Interpelace

poslance dra J. Keibla a druhů ministrovi vnitra

o chování okresního úřadu v Německém Jablonném vůči »Lidovému večeru«, jejž dne 8. srpna 1931 ve Cvikově v Čechách uspořádal hraničářský dorost německé národní strany.

Organisace dorostu německé národní strany má jméno »Hraničářský dorost německé národní strany«. Místní skupina této organisace dorostu

ve Cvikově uspořádala v sobotu dne 8. srpna t. r. »Lidový večer« a fádně jej ohlásila okresnímu úřadu v Německém Jablonném. Především byla na pořadu i politická zpráva hlavního jednatele strany pana Oty Hermanna z České Lípy, neboť přece hlavním účelem organisace dorostu každé strany jest uváděti dorost do politiky a připravovati jej na jeho úkoly jako příštích plnoprávných státních občanů.

Okresní úřad v Německém Jablonném povolil však pořádati tento »Lidový večer« jen s podmínkou, že se nesmí konati žádná politická přednáška, leč by pan Oto Hermann koncept zamýšlené přednášky zaslal německo - jablonskému okresnímu úřadu a pak se při své přednášce přesně držel censurovaného konceptu, tedy jej přečetl. V tomto ničím neodůvodněném omezení pořadatelé ihned spatřovali trýznivý přehmat dostatečně známého pana vrchního komisaře dra Vyskočila z německo - jablonského okresního úřadu, ale pro nedostatek času nepodali proti tomu stížnost.

Jak se očekávalo, dostavil se při ohromné návštěvě i dohlédací zástupce vlády, ještě mladší úředník. Přes to, že u něho zakročil hlavní jednatel Hermann, aby odvolal neudržitelně zákazy, jelikož v cvikovském sálu »U lva« jsou přítomni jen členové hraničářského dorostu a přátelé německé národní strany, zástupce okresního úřadu držel se pokynů, které dostal. Přece však praví jasně a zřetelně všechna ustanoveni zákonů, i ustanovení zákona na ochranu republiky, že schůze politické strany a zvláště vývody řečníka mohou býti přerušeny jen tehdy, ukazuje - li se, že jest ohrožen veřejný klid a pořádek.

Když pořadatelé přivítali přítomné a ujal se slova hlavní tajemník Hermann jako úřední zástupce německé národní strany, stala se neuvěřitelná věc, že přes to, že prohlásil, »že nemůže mluviti o politických poměrech tohoto státu, nýbrž jako srovnání musí zvoliti význam 9. srpna pro Prusko«, přítomný zástupce vlády krátce zakázal každý další projev a pohrozil, že schůzi rozpustí připravenými četníky.

Ovšem účinek těchto nucených opatření byl opačný, než jakého si přál. Rozhořčení četných účastníků schůze projevilo se v dlouho trvajícím demonstrativním souhlasu. Když řečník, starosta Gustav Czirnich z Boru u České Lípy a zástupce okresního vedení strany znovu zakročili u vládního zástupce, aby se především dověděli, proč se hrozí rozpuštěním, úředník zkrátka přiznal, že hlavni tajemník Hermann neřekl nic, co by se příčilo ustanovením zákona. Nehledě k tomu, že se zakročujíci pánové netajili svým míněním o tomto trýznění, moudrost úředního zástupce končila se vždy tím, že »Hermann nesmí zde mluviti politicky. «

Podepsaní vidí v tomto postupu německo-jablonského okresního úřadu těžké a úplně neodůvodněné rdoušení ústavně zaručených práv svobodného projevu mínění a proto se táží pana ministra vnitra:

1. Je-li ochoten dáti tuto věc vyšetřiti?

2. Je-li ochoten poučiti německo - jablonský okresní úřad, že svým výše vylíčeným postupem překročil zákonitý obor působnosti?

3. Provinilého úředníka náležitě poučiti? V Praze dne 14. října 1931.

Dr. Keibl,

dr. Schollich, Horpynka, Matzner, inž. Kallina,

Kasper, Knirsch, Oehlinger, Krumpe, Scharnagl,

Kunz, Geyer, Greif, Bobek, Köhler, Krebs, Simm,

Schubert, inž. Jung, dr. Hassold, dr. Hanreich.

1438 XI. (překlad).

Interpelace

poslance dra J. Keibla a druhů ministrovi financí a vnitra

o chování československého hlavního celního úřadu v Žitavě v Sasku, které odporuje platným jazykově - právním předpisům.

Již delší dobu množí se stížnosti německých obchodníků a kupců bydlících v pohraničních okresech na severu Čech, že československý hlavní celní úřad v Žitavě v Sasku vydává příjemcům zboží a osobám vyclívajícím zboží jen jednojazyčné, české celní stvrzenky.

Příjemci tohoto zboží jsou německé národnosti, v jejich bydlišti bydlí jen 95 až 100% Němců, takže lze mluviti o uceleném německém jazykovém území. Podle platných jazykově-právních předpisů mají tedy právní nárok požadovati od československého hlavního celního úřadu v Žitavě v Sasku německých nebo aspoň dvojjazyčných stvrzenek.

Byly mi předloženy celní stvrzenky žitavského československého celního úřadu, které byly vydány vesměs jen česky firmě Karel Klindert, železářství z Hrádku nad Nisou v Cechách:

ze dne 7. dubna 1931 B 1015 na 132. 75 Kč ze dne 8. května 1931 C 817 na 27. 75 Kč ze dne 5. června 1931 C 929 na 349. - Kč ze dne 17. června 1931 C 975 na 119. - Kč ze dne 19. června 1931 C 1487 na 32. 50 Kč

Podle mínění podepsaných prakse uvedeného hlavního celního úřadu odporuje platnému menšinovému a jazykovému právu.

Podepsaní táží se pana ministra vnitra jako ochránce jazykového práva v oboru správního práva a pana ministra financí:

Jsou ochotni zaříditi, čeho třeba, aby československý hlavní celní úřad v Žitavě v Sasku ne-

omezoval již dále zákonné jazykové právo německých příjemců zboží a zvláště uložiti hlavnímu celnímu úřadu, aby německým příjemcům zboží vydával aspoň dvoujazyčné celní stvrzenky?

V Praze dne 12. října 1931.

Dr. Keibl,

dr. Schollich, dr. Petersilka, Matzner, Horpynka, Köhler, Knirsch, Oehlinger, Scharnagl, Krumpe, Kunz, Bobek, Greif, Geyer, Simm, Schubert, inž. Jung, Krebs, dr. Hassold, Inž. Kallina, dr. Hanreich, Kasper.

1438 XII. (překlad).

Interpelace

poslance J. Geyera a druhů

ministrovi zahraničních věcí dru E. Benešovi

o chováni československého konsulátu

nebo jeho konsula v Saské Kamenici vůči

tělocvičnému spolku v Selíme v Rudohoří

v Sasku.

Odbor pro hry tělocvičného spolku v Sehmě v Sasku zamýšlel účastniti se dne 5. a 6. září t. r. slavnostních her o pohár německého tělocvičného spolku v Chomutově 1864, hodlaje tomuto spolku oplatiti návštěvu. Proto předseda zmíněného spolku v Sehmě podle předpisů sestavil dne 26. srpna t. r. pro úřad vydávající cestovní pasy v Sehmě seznam účastníků této jízdy a jako v r. 1930 předložil mu jej za stejným účelem. Tento seznam obsahoval jména, příjmení, zaměstnání, data narození, bydliště a státní příslušnost účastníků. Tento seznam zaslalo annabergské hejtmanství služebním postupem československému konsulátu v Saské Kamenici, aby vystavil hromadný pas, jak byl již vloni bez námitek povolen. V pátek dne 4. září, tedy 2 dni před zamýšlenou cestou, byl kamenický konsulát volán telefonicky, ale nikdo se nehlásil.

Když v sobotu dne 5. září pas ještě nedošel, byl zase konsulát zavolán a předseda spolku v Sehmě dostal odpověď, že se vydání pasu odpírá, neboť konsulát »v cestách účastníků tělocvičných spolků za hranice spatřuje politické styky s cizinou a jest tedy zapotřebí souhlasu československého ministerstva vnitra. «

Na otázku, proč to bylo oznámeno na vyzvání teprve dne 4. záři, úředník konsulátu přerušil rozmluvu a odkázal tazatele na místní úřad v Sehmě, kde mu pak byl odevzdán dopis konsulátu s písemnou zprávou, že pas nebyl povolen.

Z této věci jasně vysvítá, že konsulát znemožnil návštěvu členů tělocvičného spolku tím, že nesplnil svou povinnost, aby spis včas vyřídil.

Jak se zdá, není pánům z konsulátu naprosto známo, že to má vliv na podporu cizineckého ruchu, která zvláště v pohraničním území má neobyčejně důležitý hospodářský význam. Jsou zde v rozporu s oněmi pány z ministerstva zahraničních věci, kteří v srpnu t. r. hledali cestu do Berlína, aby zrušením nuceného nařízení o poplatku 100 říšských marek zabránili dalšímu poklesu cizineckého ruchu. Podřízené orgány ministrovy však sabotují tento krok a bráni příjezdu celých skupin německých návštěvníků na území státu. Podporuje se takto cizinecký ruch?

Opačné jest chováni konsulárních zástupců vůči slovanským návštěvníkům, jimž se povolují nejen všechny možné jízdní úlevy, nýbrž dokonce i subvence ze státních peněz.

Toto jednání kamenického konsulátu nutno nazvati nejen politickým trýzněním, nýbrž mimo to podstatným poškozováním rozličných hospodářských vrstev, žijících z cizineckého ruchu, i také státních zájmů, což při všeobecně známé hospodářské nouzi jest tím důležitější.

Vylíčivše tuto věc táží se podepsaní pana ministra:

1. Je-li ochoten přísně naříditi svému podřízenému konsulátu v Saské Kamenici, aby své úřední povinnosti vykonával včas?

2. Pečovati, aby se upustilo od tak směšných důvodů, že se v návštěvě říšskoněmeckého tělocvičného spolku v českém státě spatřují Apolitické styky s cizinou«?

3. Je-li ochoten naříditi, aby důležité zájmy cizineckého ruchu byly nestranně podporovány místo aby byly směšně bržděny?

V Praze dne 14. října 1931.

Geyer,

Schubert, dr. Schollich, dr. Luschka, Scharnagl.

Krumpe, Oehlinger, Greif, dr. Hassold, dr. Keibl,

Fritscher, Bobek, Simm, Kunz, Matzner, Kasper,

Knirsch, Krebs, Köhler, Inž. Jung, Horpynka.

1438 XIII. (překlad).

Interpelace

poslance H. Krebse a druhů ministrovi vnitra

o chování sušického okresního úřadu

k národně socialistické straně dělnické

v Kašperských Horách.

Sušický okresní úřad v poslední době tak pronásledoval okresního důvěrníka německé národně socialistické strany dělnické, Hanuše Pol-

laufa, bankovního úředníka v Kašperských Horách, že lze usuzovati, že sušickému okresnímu úřadu nejde o udržení klidu a pořádku, nýbrž o trýznivé pronásledování okresního důvěrníka Pollaufa nebo národně socialistické strany dělnické.

1. případ: Okresní důvěrník německé národně socialistické strany dělnické Hanuš Pollauf, bankovní úředník v Kašperských Horách, oznámil vimperskému okresnímu úřadu, že kašpersko-horská místní skupina pořádá dne 15. srpna 1931 výlet do Vimperka a že na tento výlet chce vzíti prapor strany. V oznámení byla přesně uvedena hodina odchodu a cesta, kudy se výlet měl bráti a bylo také výslovně řečeno, že ve třech českých obcích, kudy se půjde, má prapor strany nesen býti svinutý. Teprve dne 17. srpna, tedy 2 dny po ohlášeném výletu, došel zákaz sušického okresního úřadu, jímž se výlet s praporem strany zakazuje.

Poněvadž důvěrník Pollauf neměl tedy v den výletu (dne 15. srpna) žádného zákazu v ruce. nemohl také žádného zákazu překročiti. Přes to ho sušický okresní úřad pod číslem 31. 777/31 ze dne 10. září 1931 potrestal pokutou 200 Kč nebo 14denním vězením. Proti tomuto nespravedlivému odsouzení podal zmíněný okresní důvěrník Pollauf odvolání k pražskému zemskému úřadu.

2. případ: V dubnu 1931 konala se v Kašperských Horách schůze německé národně socialistické strany dělnické, kterou okresní úřad povolil. Předložený plakát, tištěný na bílém papíře černými a červenými písmeny, okresní úřad v poslední chvíli zakázal, takže okresní důvěrník německé národně socialistické strany dělnické, Hanuš Pollauf, bankovní úředník v Kašperských Horách, se souhlasem vrchního komisaře sušického okresního úřadu pana dra Soumara dal na náměstí v Kašperských Horách vyvěsiti rukou psaný svolávací plakát.

Dr. Soumar povolil vyvěsiti tento plakát s podmínkou, že nesmí býti proveden v barvách černé, bílé a červené. Této podmínce okresní důvěrník Pollauf vyhověl, neboť dal napsati tento rukopisný plakát v barvách zelené a žluté, hnědé, černé a červené. Přes to dostal Pollauf dne 10. září 1931 - tedy 5 měsíců po schůzi - trestní nález sušického okresního úřadu pod číslem 31. 835/31 na pokutu 200 Kč nebo 10 dni vězení, poněvadž prý tento plakát byl proveden v barvách černé, bílé a červené (jak se v nálezu doslova praví).

I proti tomuto nálezu se pronásledovaný důvěrník Pollauf odvolal k pražskému zemskému úřadu a v odvolání prohlásil, že ku provedení rukou psaného plakátu dostal povolení vrchního komisaře dra Soumara. Zcela správně dále prohlásil, že však i tehdy, kdyby sestava barev černo-červeno-bílé byla z nějakých důvodů zakázána, musil by se z týchž důvodů zakázati i nápis na české škole v Kašperských Horách, poněvadž jest rovněž proveden v barvách černé, bílé a červené. Ostatně lze právě tuto soustavu barev nalézti na velmi četných plakátech, vydaných německými nebo českými podniky nebo spolky. Skutečností však jest, že není správné tvrzení okresního úřadu, že plakát rukou psaný byl pro-

veden v barvách černé, bílé a červené, neboť kromě těchto barev bylo k němu užito ještě i barev žluté, zelené a hnědé.

3. případ: Dále jsem se dověděl, že sušický okresní úřad při letošních obecních volbách zakázal rozšiřovati plakát s nápisem »Volte národně socialisticky«, ačkoliv byl tento plakát proveden v barvách červené a hnědé na bílém papíře, aby nedal podnětu k nějakému zákazu, když se snad sestava barev černé, červené a bílé panu sušickému okresnímu hejtmanu nehodí. Přes to bylo plakátování zakázáno.

Z těchto případů jest jasně zřejmo, že sušický okresní úřad, který již dříve v četných případech stále zakročoval proti okresnímu důvěrníkovi a proti jednotlivým členům národně socialistické-dělnické strany, chce omeziti činnost národně socialistické dělnické strany, těchto omezení však neužívá proti jiným stranám nebo spolkům.

Z uvedených důvodů táži se pana ministra vnitra:

1. Jest pan ministr ochoten dáti výše uvedené případy důkladně vyšetřiti?

2. Jest ochoten vydati sušickému okresnímu úřadu pokyny, aby se k národně socialistické straně dělnické choval nestranně, jak může žádati od státního úřadu každá, třeba oposiční strana?

V Praze dne 15. října 1931.

Krebs,

Schubert, inž. Jung, dr. Luschka, Scharnagl, dr. Schollich, Knirsch, Geyer, Fritscher, Matzner, Kasper, Köhler, dr. Hassold, Greif, dr. Keibl, Krumpe, Oehlinger, Simm, Bobek, Horpynka, Kunz.

1438 XIV. (překlad).

Interpelace

poslance H. Krebse a druhů

ministrovi veřejných prací,

jak ministerstvo zadává veřejné práce.

V poslední době byl způsob, jak ministerstvo veřejných prací zadává investiční práce, několikrát podnětem prudké kritiky, které se účastnili i významní politikové českých stran. Nedávno bylo v »Nové Době«, tedy v orgánu české vládní strany, toto pojednání:

»Dopustili bychom se zločinu, kdybychom nedoznali, že nás slavná investiční komise velice zklamala, komise, která pracuje za zavřenými dveřmi, nepřipouští kontrolu ani parlamentu ani

veřejnosti a ukazuje veřejnosti Potěmkinovy vesnice. Nevidíme žádného úspěchu její práce v továrnách a ani nevidíme, že by vykonávala nejnepatrnější vliv na rozhodující činitele zemských úřadů. Naopak vidíme všude jen velkou nespokojenost s ministrem Dostálkem. Proboření v nové budově filosofické fakulty, které bylo úředně označeno jako odloupnutí stropní omítky, jest symbolem solidnosti prací na státní útraty. To jest kapitola sama pro sebe a jest nejvyšší čas, aby se parlament zabýval otázkou, jak se mají státní dodávky zadávati a prováděti. Státní správa jest přímo okrádána, sta milionů pozbývá spekulaci. Politický vliv na zadávání dodávek působí přímo nemravně a musíme říci, že parlament již nemůže spokojiti se pouhou kontrolou ministerstva veřejných prací při zadávání investičních prací. «

Skutečně poměry při zadávání investičních prací jsou takové, že se třeba dožadovati naléhavě pomoci.

Tážeme se tedy pana ministra veřejných prací:

1. Je-li ochoten podati poslanecké sněmovně co nejdříve obšírnou zprávu o způsobu, jak se nyní zadávají investiční práce a jaké úspěchy dosud vykazují?

2. Jest pan ministr ochoten zajistiti poslanecké sněmovně, že při zadávání státních staveb a prací příště budou rozhodovati jen čistě věcné vlivy a žádné jiné?

V Praze dne 15. října 1931.

Krebs,

Schubert, dr. Luschka, Bobek, Scharnagl, Krumpe,

Oehlinger, Kunz, Fritscher, Horpynka, dr. Keibl,

dr. Hassold, Matzner, dr. Schollich, Greif, Simm,

Inž. Jung, Kasper, Knirsch, Köhler, Geyer.

1438/XV. (překlad).

Interpelace

poslance H. Krebse a druhů ministrovi vnitra

o konfiskaci časopisu »Turnzeitung des deutschen Turnverbandes«.

Člen mé strany, senátor E. Teschner podal panu ministrovi v senátě interpelaci (tisk č. 299 /IX sen. ) stran pochodového cvičení ašskě turnérské župy Jahumal-Egerlandgau, a odpověď (tisk 431/I sen. ) uverejnil časopis »Turnzeitung des deutschen Turnverbandes« v čísle 13 z r. 1931 a připojil k ní tuto poznámku, kterou tiskový úřad zabavil:

»Tato odpověď vysokého úřadu z Prahy jest vzorným příkladem, jak se v tomto státě projednávají interpelace. Tu se prostě vyřkne neprokázané tvrzení, které samo sebou podezírá sudetskoněmecké turnéry z nekázně a nepořádku v jejich řadách, podezření, které má ospravedlniti a krýti státní úřad, porušuje-li stanovy. Při kterém dřívějším cvičení župy »Egerland-JahnmalTurngau« byla vlastně ohrožena veřejná bezpečnost a veřejné blaho? Ani o slovo případnější není povídání, že »cvičení je nevhodné v celním pohraničním pásmu. Vrcholem skvostné odpovědi na interpelaci jest paušální zmocnění príslušních úřadů, že v jednotlivém případě přes všechny stanovy mohou činiti neb připustiti všechno, co se jim líbí. «

Tato poznámka brání se především tomu, že se v odpovědi na interpelaci tvrdí, že okresní úřady v Aši a Chebu »na základě zkušeností z dřívějších cvičení toho druhu« došly k názoru, že by cvičením v tom rozsahu a způsobu, jak zamýšlel spolek »Egerland-Jahnmal-Turngau«, mohly býti ohroženy veřejná bezpečnost a veřejné blaho.

Nepravdivé jest tvrzení této odpovědi na interpelaci, jakoby při dřívějších cvičeních tohoto druhu byl porušen klid a pořádek a jakoby tedy bylo nutno se obávati, že podobný podnik byl mohl ohroziti veřejnou bezpečnost a veřejné blaho. Nikdy nebyl dosud spolek »Egerland-Jahnmal-Turngau« při takové příležitosti volán k odpovědnosti, což by se bylo jistě stalo, kdyby byl někdy při pochodovém cvičení ohrozil veřejnou bezpečnost a veřejné blaho.

Kritika, kterou tedy provedl časopis »Turnzeitung des deutschen Turnverbandes« ve svém čísle 13 na stránce 195 a kterou tiskový úřad zabavil, nepřesahuje tedy nikterak rozměrů spravedlivé kritiky, kterou jest podle ústavy dovoleno připojiti i k odpovědi na interpelaci ministerstva vnitra.

Mostecký okresní úřad však dne 27. června 1931 zabavil tuto připojenou kritiku pro přestupek §§ 491 a 493 a článku 5 zákona ze dne 15. prosince 1862.

Táži se tedy pana ministra vnitra:

domnívá-li se, že odpovědi na interpelace nelze kritisovati, nebo zdali tisk nesmí již vykonávati ani tohoto práva, které jest ve všech moderních státech vyhrazeno tisku?

V Praze dne 15. října 1931.

Krebs,

dr. Luschka, Bobek, Scharnagl, Horpynka, Greif

dr. Hassold, Fritscher, Oehlinger, Krumpe, Geyer,

dr. Schollich, Köhler, Schubert, Knirsch, Kasper,

Kunz, inž. Jung, dr. Keibl, Simm, Matzner.

1438 XVI. (překlad).

Interpelace

poslance R. Köhlera a druhů ministrovi národní obrany,

aby byly vydány nebo potvrzeny průkazy podle § 176, odst. 5, zákona ze dne 21. února 1929 o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách.

Soukromí zaměstnanci, podrobení pensijnímu pojištění, kteří za války pracovali v podniku, podléhajícím zákonu o válečných úkonech, mají podle § 176, zákona o pensijním pojištění právo žádati o státní příspěvek za válečnou vojenskou službu. Žádosti pensijnímu ústavu mají doložiti předepsanými úředními průkazy nebo potvrzeními vojenských úřadů podle pokynů tohoto ústavu a podle prováděcích předpisů, vydaných ke zmíněnému paragrafu. Z velikého množství dotazů a stížností z celého státního území interpelanti seznali, že úřední potvrzení se vydávají velmi zdlouhavě.

Tak ačkoliv se několikráte na to naléhalo, nebyly podle předložených dokladů dodnes ještě vyřízeny žádosti, podané na podzim loňského roku vojenskému úřadu, aby potvrdil služební poměr u podniku, který podléhal zákonu o válečných úkonech. Ale pojištěncům nebylo dodnes ani oznámeno, proč jejich žádosti nemohly býti dosud vyřízeny a kdy mohou počítati, že jim budou průkazy vydány.

Poněvadž průkazy k žádostem o státní příspěvek musí býti předloženy příslušným pensijním ústavům do 31. prosince tohoto roku, jsou pensijní pojištěnci velice znepokojeni. Většina pojištěnců toto chování vojenských úřadů nechápe, zvláště, když dodnes, jak jsme již uvedli, nebyl jim průtah ve vyřízení odůvodněn.

Podepsaní se tedy táží pana ministra:

Jest ochoten uložiti příslušným úřadům, aby dosud ještě nevyřízené žádosti o vydání nebo potvrzeni průkazů podle § 176 pensijního zákona co nejrychleji projednaly a co nejdříve vyřídily?

V Praze dne 14. října 1931.

Köhler,

dr. Luschka, Bobek, Krumpe, Oehlinger, Greif Horpynka, Matzner, dr. Hassold, Kunz, Kasper, Scharnagl, Schubert, Knirsch, inž. Jung, SimmGeyer, Fritscher, Krebs, dr. Kelbt, dr. Schollich.

Původní znění ad 1438/I.

Interpellation

der Abgeordneten Hans Krebs, Rudolf Kasper und Genossen

an den Minister des Innern,

betreffend das Verbot des Verkaufes von

Kornblumen, durch die Bezirksbehörde

in Trautenau.

Der Gewerkschaftsverband deutscher Arbeiter in Trautenau hatte der Bezirksbehörde in Trautenau am 17. April 1931 ein Gesuch um Bewilligung des Verkaufes von Kornblumen am 1. Mai in den Strassen der Stadt Trautenau, unterbreitet. Dabei muss erwähnt werden, dass der Verkauf von Kornblumen nicht nur in Trautenau, sondern auch in vielen anderen Städten des deutschen Sprachgebietes am l. Mai durch die Arbeiterorganisationen erfolgte und auch von den politischen Bezirksbehörden bewilligt wurde. Die Bezirksbehörde in Trautenau hat mit Erlass vom 27. April 1931, Zahl 14, den Verkauf von Kornblumen aufgrund der Artikel 2 und 3 des Gesetzes Nr. 125/1927 aus Gründen der Aufrechterhaltung der öffentlichen Ruhe und Ordnung verboten und dieses Verbot mit folgender Begründung erlassen:

»Da der Verkauf und das Tragen dieser Blumen, die als deutsch-nationales Abzeichen gelten, bei den anderen Parteien, welche am 1. Mai in der Stadt Trautenau Umzüge und Versammlungen veranstalten, öffentliches Aergernis erregen könnte. «

Mit dieser Begründung könnte natürlich auch die rote Nelke verboten werden, weil andererseits bei den national gesinnten Staatsangehörigen das Tragen der roten Nelke als ein revolutionäres, internationales Abzeichen, ebenfalls öffentliches Aergernis hervorrufen kann. Im übrigen ist es nirgends, wo immer auch die Kornblumen am 1. Mai verwendet worden sind - und dies war auch in früheren Jahren in Trautenau der Fall zu Störungen der öffentlichen Ruhe und Ordnung gekommen.

Das Verbotserkenntnis der Bezirksbehörde in Trautenau erweist sich als eine, gegen den Gewerkschaftsverband deutscher Arbeiter gerichtete, schikanöse Massnahme, die umso bedauerlicher ist, als der Ertrag dieses Kornblumenverkaufes zur Unterstützung arbeitslos gewordener Mitglieder des Gewerkschaftsverbandes deutscher Arbeiter, dienen sollte.

Die Interpellanten richten aus den oben angeführten Gründen an den Herrn Minister des Innern die Anfrage:

1. Ist der Herr Minister bereit, die oben angeführte Angelegenheit einer gründlichen Untersuchung bei der Bezirksbehörde in Trautenau zu unterziehen?

2. Ist der Herr Minister bereit, der Bezirksbehörde in Trautenau Weisung zu erteilen, dass