tohoto dne byli vzati Lad. Antl, František Večeřa, Rudolf Valík a Frant. Balák do prozatímní vazby vyšetřujícím soudcem drem Otakarem Trojánkem, který tuto vazbu uznal za nutnou z důvodu, aby obviněni nemohli mařiti řádné trestní vyšetřování a působiti na svědky.

Poněvadž ale jedná se v tomto případě o funkcionáře a politické činovniky republikánské strany, ihned po jejich zatčení usilovně snažili se o propuštěni obviněných ze zajišťovací vazby jak právní zástupci této politické strany, tak i političtí jejich stoupenci a to nejen u vyšetřujícího soudce v Tišnově, nýbrž také u státního zastupitelství v Brně a skutečně po těchto intervencích byli obviněni na rozkaz státního zastupitelství v Brně propuštěni na svobodu, nepobyvše ve vazbě ani 48 hodin.

Tento podivný postup státního zastupitelství rozrušil celý okres, který je znepokojen tím, že toto vyhovuje politickým intervencím na úkor řádného vyšetření celého tak závažného případu a budí pochybnost o objektivnosti uvedeného úřadu a podlamuje beztak již velmi otřesenou důvěru občanstva ve spravedlnost; mimo to je tento postup s to způsobiti též podílníkům jako soukromým účastníkům veliké škody, protože vyšetřování v této trestní věci jest možno prováděli s úspěchem jen tehdy, bude-li obviněným znemožněno mařiti toto řízení.

Podepsaní se táží:

1. Jsou tato svrchu uvedená fakta panu ministru spravedlnosti známa a jest ochoten je urychlené náležitě vyšetřiti?

2. Jest ochoten pan ministr spravedlnosti použili své moci u úřadů jemu podřízených, zejména u státního zastupitelství v Brně, a neodkladně zjednati nutnou nápravu v tomto případě a pohnati k zodpovědnosti ty, kdož při svém úředním jednáni v tak závažném případě nekonali zákonem předepsanou povinnost a postarali se o rychlé, řádné a zákonné projednání této trestní záležitosti?

3. Jest ochoten pan ministr spravedlnosti postarati se o to, aby podobme případy se neopakovaly a aby jemu podřízené úřady jednaly dle zákona bez ohledu na politickou příslušnost provinilých a bez ohledu na intervence politických činitelů, čímž by byla povznesena pokleslá důvěra občanstva ve státní úřady a v jejich objektivnost ?

V Praze, dne 15. října 1931.

Šamalík, Bezděk,

Knotek, dr Daněk, Rýpar, Kaňourek, dr Novák, Adámek, Košek, Roudnický, Vičánek, Navrátil, Sedláček, Světlík, dr Mičura, Myslivec, Vaculík, Stanislav, dr Nosek, dr Dolanský, Janalík, Petr, Stašek.

1422 XX.

Interpelace

poslanců Fr. Svobody, J. Polacha

a soudruhů

ministru spravedlnosti o způsobu vyřizování trestní věci proti funkcionářům rolnického družstevního lihovaru v Tišnově pro obvinění ze zločinu zpronevěry, resp. zločinu krádeže.

Na tišnovském okrese v rolnickém družstevním lihovaru dopouštěli se funkcionáři tohoto podniku celé řady nesprávností a nezákonitosti, jmenovitě byl jimi odebírán nezdaněný líh z podniku, čímž byl poškozen stát o nezaplacenou daň z lihu a podílnici o příslušný výtěžek ze zpronevěřeného a odcizeného lihu.

Toto zkracováni státu a poškozování podílníků dělo se více než 10 lel a stalo se veřejné známým po celém tišnovském okrese.

Když v roce 1922 statkář Vilém Uličný, chtěje zameziti tomuto okrádáni státu a podílníků, veřejně vytknul tyto nezákonitosti funkcionáři zmíněného lihovaru Ladislavu Antlovi ze Železného, byl jím žalován pro urážku na cti u okresního soudu v Tišnově pod čís. U III 280 22.

Toto trestní řízení ostře osvětluje poměry jak na Tisnovsku, tak i u okresního soudu v Tišnově. Ačkoliv Uličný v případě tom nastoupil důkaz pravdy a nabízel celou řadu pádných důkazů o výše uvedeném obvinění, tehdejší trestní soudce pan vrchní soudní rada František Ciboch je nepřipustil a dokonce odvážil se vypustiti z protokolu o hlavním přelíčení návrhy na provedení důkazu pravdy, které měly usvědčiti Ladislava Antla, funkcionáře družstevního lihovaru, z nezákonitosti a trestných činů v uvedeném podniku.

Žalovaný Vilém Uličný odmítl tohoto soudce pro jeho zřejmě nesprávný postup a to dvakráte; druhé odmítnutí bylo trestním soudcem prostě vzato na vědomí, nebylo však o něm ani jednáno ani rozhodnuto a soudce - přítel žalobce -, nehledě k tomuto svému odmítnutí sám v řízeni protizákonně pokračoval a Uličného odsoudil.

Když proti vypuštění nabídnutých důkazů pravdy z protokolu o hlavním přelíčeni se Uličný v odvoláni ohradil, nejen že nebyla zjednána žádoucí náprava, aby v řízení se postupovalo dle zákona, nýbrž byl ještě stihán pro zločin na cti utrhání úřadu (§ 209. tr. z. ). Týž však v zavedeném s ním řízeni dokázal, že skutečně jeho návrhy na provedeni důkazu pravdy byly trestním soudcem z protokolu o hlavním přelíčeni vypuštěny, takže státní zastupitelství muselo trestní řízení proti němu zastaviti.

Za toto dokázané nesprávné jednání trestního soudce nejen že tento nebyl volán nadřízenými úřady k zodpovědnosti, ani státním zastupitelstvím stihán pro zřejmé zneužití úřední moci, nýbrž v krátké době byl ještě povýšen na přednostu o-

kresního soudu v Tišnově. Jaké bylo jeho přednostování, vidno nejlépe z toho, že za něho byla spáchána v jeho oddělení u okresního soudu v Tišnově zpronevěra asi 110. 000 Kč sirotčích peněz, ale nebyl ani v tomto případě nadřízeným úřadem uznán povinným k úplné náhradě škody, kterou pak poškozeným musel stát hraditi z peněz všeho poplatnictva. Na tento neobyčejně blahovolný postup nadřízeného úřadu měla snad vliv ta okolnost, že president krajského soudu pan Rudolf Pecival jest v přátelském poměru s panem vrchním radou Františkem Cibochem, s nímž dříve po dlouhá léta u tišnovského soudu jako soudce působil.

V roce 1929 žádal Uličný znovu obnovu své trestní věci (U III 280/22), která mu po četných překážkách byla konečně povolena a teprve krajský trestní odvolací soud v Brně rozsudkem ze dne 6. prosince 1930 čís. T 282 30 uznal, že důkaz pravdy se mu úplně podařil a v důsledku toho byl Uličný teprve po 8 letech osvobozen..

Při této příležitosti vyšlo na javo, že nejen Ladislav Antl, ale celá řada funkcionářů ťišnovského družstevního lihovaru dopouštěla se krádeži a zpronevěr v uvedeném podniku, jichž si muselo konečně všimnouti i okresní finanční ředitelství v Brně, které zavedlo důchodcové trestní řízeni pro zkráceni státu na daních odklizováním velkého množství nezdaněného lihu nejen proti Ladislavu Antlovi, ale i proti celé řadě funkcionářů zmíněného podniku

Pro zpronevěru, resp. krádež velkého množství lihu prováděné po celou řadu let v družstevním lihovaru v Tišnově, podali poškození podílníci počátkem května 1931 u státního zastupitelství v Brně třestní oznámeni na Ladislava Antla, Karta Baláka, Františka Večeřu a jiné funkcionáře, v nemiz se domáhali rychlého a řádného trestního řízení proti obviněným a jako soukromí účastníci uvedli výši škody způsobené zpronevěrou, resp. krádeží nejméně na 500000 Kč.

Vzhledem k tomu, že všichni provinilí funkcionáři zůstali i nadále činovníky výše uvedeného lihovaru, žádali poškození podilnici ve svém trestním oznámení, by jednak vzhledem k veliké výši škody, jednak právě proto, že obviněni podnik sami dále vedou, takže je oprávněné nebezpečí, že brdou mařiti řádné trestní řízení, všichni obviněni byli vzati do řádné vyšetřovací vazby a aby byly zabaveny spisy a knihy v uvedeném podniku, by bylo možno zjistiti přesnou výši škody způsobenou uvedenými obviněnými.

Ačkoliv poškození asi po 14 dnech urgovali urychlené provedení svých návrhů, uvedených v trestním oznámeni a ačkoliv vzhledem k výši způsobené škody uvedenými zločiny obviněni měli býti ihned vzati do řádné vyšetřován vazby, nebyla na ně vazba uvalena a prvé vyslechy obviněných a svědků konaly se u okresního soudu v Tišnově teprve koncem záři a dne 8 řijna 1931, po nichž tohoto dne byli vzati Lad Antl, František Večeřa, Rudolf Valík a Frant Balak do prozatímní vazby vyšetřujícím soudcem drem Otakarem Trojánkem, který tuto vazbu uznal za nutnou z důvodu,

aby obvinění nemohli mařiti řádné trestní vyšetřování a působiti na svědky.

Poněvadž ale jedná se v tomto případě o funkcionáře a politické činovníky republikánské strany, ihned po jejich zatčení úsilovně snažili se o propuštění obviněných ze zajišťovací vazby jak právní zástupci této politické strany, tak i političtí jejich stoupenci a to nejen u vyšetřujícího soudce v Tišnově, nýbrž také u státního zastupitelství v Brně a skutečně po těchto intervencích byli obvinění na rozkaz státního zastupitelství v Brně propuštěni na slobodu, nepobyvše ve vazbě ani 48 hodin.

Tento podivný postup státního zastupitelství rozrušil celý okres, který je znepokojen tím, že toto vyhovuje politickým intervencím na úkor řádného vyšetření celého tak závažného případu a budí pochybnost o objektivnosti uvedeného úřadu a podlamuje beztak již velmi otřesenou důvěru občanstva ve spravedlnost; mimo to je tento postup s to způsobiti též podílníkům jako soukromým účastníkům velké škody, protože vyšetřováni v této trestní věci jest možno prováděti s úspěchem jen tehdy, bude-li obviněným znemožněno mařiti toto řízení.

Podepsaní se táži:

1. Jsou tato svrchu uvedená fakta panu ministru spravedlnosti známa a jest ochoten je urychleně náležitě vyšetřiti?

2. Jest ochoten pan ministr. spravedlnosti použiti své moci u úřadů jemu podřízených, zejména u státního zastupitelství v Brně, a neodkladně zjednati nutnou nápravní v tomto případě a pohnati k zodpovědnosti ty, kdož při svém úředním jednání v tak závažném případě nekonali zákonem předepsanou povinnost a postarati se o rychlé, řádné a zákonné projednání této trestní záležitosti?

3. Jest ochoten pan ministr spravedlnosti postarati se o to, aby podobné případy se neopakovaly a aby jamu podřízené úřady jednaly dle zákona bez ohledu na politickou příslušnost provinilých a bez ohledu na intervence politických činitelů, čímž by byla povznesena pokleslá důvěra občanstva ve státní úřady a jejich objektivnost?

V Praze, dne 13. října 1931.

Fr. Svoboda, Polach,

Stivín, Chalupa, Kučera, Pik, Remeš, Koudelka, V. Beneš, Staněk, Tomášek, Nový, Tayerle, Dr. Macek, Vácha, Brožík, Jaša, Biňovec, Benda, Jurnečková-Vorlová, Husnaj, Brodecký, Neumeister, Hummelhans.

1422 XXI

Interpelace

poslanců dra Jaroslava Stránského, Hugo Bergmanna, dra Patejdla a druhů

ministru vnitra

o bezpečnostních poměrech ve Velké Praze a o nezákonném postupu nadřízených úřadů vůči členům bezpečnostní služby.

Bezpečnostní poměry ve Velké Praze, městě, jež pražilo za třináct let strmý vývoj z tichého města v metropoli -štítu a velkoměsto, tvoří předmět starostlivé pozornosti jak obyvatel samých, tak i jejich representantů. Vzrůst kriminality, zjev v celém světě pociťovaný, stává se zvláště povážlivým v městě rychle rostoucím. Je zjištěno, že kriminalita velkoměsta stoupá neúměrně s počtem obyvatelstva. Kromě ochrany života a majetku, jest moderní policii svěřen také důležitý podíl na státní péči sociální. Jejím úkolem je více než stíhat delikty, zabraňovat jim a působiti preventivně. Tím vším je dána důležitost tohoto sboru, a že je třeba zvláště o tom mluvit, je dokladem velikého nepochopeni, s nímž se tento sbor setkává na místech, kde by toho bylo lze nejméně očekávati, totiž v policejních referátech Zemského úřadu a hlavně ministerstva vnitra.

Funkce každého orgánu i ve státním útvaru je podmíněna v prvé řadě možnosti existence jeho jednotlivců a možnosti vykonat předepsaný úkol. Poměry, jež byly vytvořeny za poslední léta u státní policie v Praze, jak uniformované, tak neuniformované, jsou přímým protikladem zmíněných předpokladů. Už systemisace sama byla provedena nešťastně. Zřejmě bez slyšeni odborníků byl počet úřednictva i stráže stanoven číslem, neodpovídajícím vůbec logice a praksi.

Pražská policie čítala roku 1900 celkem 1311 mužů uniformované stráže. Policejní obvod měl tehdy 450. 000 obyvatel. Dnes je obyvatel 780. 000 a systemisováno pak bylo 2. 900 mužů stráže. Na první pohled, kterým se dala svést také systemisační komise, přibylo skutečně percentuálně stejné stráže i obyvatelstva. Nebýt převratu, byl tento počet obstojně přiměřený. Chyba početní je v tomto: úkoly policie v hlavním městě státu jsou rozšířeny o množství úkolů, jež vážou velký počet policejních síl; jen namátkou: ochrana vyslanectví, konsulátů a státních budov (ministerstev atd. ). V Praze na př. je 60 exteritoriálních míst a okrouhle 50 ministerských budov. Že je třeba pro všechny případy a vždy míti na blízku exterritoriálního místa ochranu pro osoby, požívající výsad podle mezinárodního práva, je samozřejmé. Vyžádá si tedy už tato namátkou vybraná samozřejmost denně 60 hlídek uniformované stráže.

Jak roste život velkoměsta, ukazují dále tyto číslice: roku 1900 dopravila pražská tramway celkem 20 milionů cestujících. Roku 1929, kdy se počet obyvatelstva toliko sotva zdvojnásobil, byla

frekvence na tramwayíh 243, 743. 000 cestujících. Na přírůstek obyvatelstva 100% zvýšila se tato pouliční frekvence o 1220% Stejným tempem rostla i cena veřejného majetku, jež je cele svěřena ochraně policie. Poštovní úřad šekový, Národní banka, veřejné pokladny, všechny tyto instituce znamenaly úplně nové zatížení stráže, jejíž počet byl přizpůsoben systemisací k úrovni roku 1900.

Okolnost, že se při uprazdnění místa u mužstva stráže hlásí ani pětinásobný počet nad množství, jež může býti přijato, je jedním z nejsilnějších náznaků dnešní sociální bídy. Ačkoliv dnešní čs. státní policista koná asi čtyřnásobné množství práce, než policie předválečná v Čechách a než kterákoliv evropská policie nynější, neodpovídá jeho situace finanční tomuto zvýšenému úkolu.

Jak se rýsuje budoucnost mužstva státní stráže bezpečnosti? Absolvent obecné a měšťanské školy a byv. poddůstojník vyjde ze šestiměsíčního kursu. Po době šesti měsíců až do dvou let (podle toho, jak dlouho byl v presenční službě vojenské) stane se - čekatelem. Tímto čekatelem je plných pět let.

Plnou službu se vším jejím nebezpečenstvím a odpovědnosti koná ovšem po celých pět a půl až sedm let, a to za plat okrouhle Kč 650. - měsíčně. Neuvěřitelným faktem však je, že po těchto sedm let nepožívá strážník žádné ochrany, ani pensijní, ani invalidní. Stane-li se strážník v této době fysicky neschopným k vykonávání své služby, - byť se tak stalo i následkem zraněni ve službě - bude sice vyléčen na útraty léčebného fondu, na který si sám platil, potom však bude propuštěn s měsíční výpovědi a ponechán svému osudu. I když se stane definitivním, nezlepší se valně jeho platový poměr.

Neutěšená finanční situace mužstva stráže statni policie v Praze je zostřena výjimečnými předpisy, platnými výhradně pro tuto kategorii státních zaměstnanců: strážník je povinen bydleti ve městě a je nad to z pochopitelných důvodů (časté pohotovosti) nucen bydleti pokud možno blízko své strážnice. Je tedy nucen platiti buď nepřiměřeně vysoké nájemné, nebo spokojiti se s příbytkem laciným pro jeho hygienické závady. Nedostatečný plat nahrazován je podvýživou, za to na nedostatečně živené tělo kladou se obrovské fysické požadavky pochůzkou, službou na čerstvém vzduchu a nezdravým bydlením, takže bují katastrofální vzrůst tuberkulosy mezi členy stráže a jejich rodinami. Úředními lékaři bylo zjištěno, že v pražském policejním sboru je o sto procent více tuberkulosnich, než tomu bylo (poměrně) roku 1914.

Peněžní mizérie je zvyšovaná dále okolnosti, známou každému, kdo je obeznámen s policejní službou a neznámou tudíž těm, kdož v zemském úřadě a v ministerstvu vnitra o policii rozhoduji: třináct plných dní po 24 hodinách do měsíce ztrávi strážník mimo domov. Je ve službě a nesmi se vzdálili ani z pochůzkové linie, ani ze strážnice. Třináct plných dní do měsíce musí. se stravovati mimo dům. Jde-li o ženatého strážníka, vzniká mu dvojnásobné vydání.

Kromě těchto pravidelných třinácti dnů služby je strážník povinen býti k disposici kdykoliv pro asistence a pohotovosti. Při malém početním sta-

vu nelze pohotovosti (jde o preventivní bezpečnostní opatření při schůzích, velkých slavnostech, očekávaných demonstracích a při katastrofách) sestavovati z mužstva, jež jest ve službě. Je třeba konsignovati mužstvo, jež má právě volno. Volným časem pak není snad měsíc minus třináct dní služby, protože ve dnech mimo o něch třináct je strážník povinen účastniti se pěších cvičeni, cvičení se zbrani, kursů a škol. Dále je přidržován k účasti na kursích jazykových, telegrafních, sanitnich a podobných. Za. normálního běhu má skutečné volných dni do měsíce asi 8, což jistě není přemrštěná náhrada za 13 probdělých nocí a za neděle a svátky, obětované službě.

Ve skutečnosti však nezná bezpečnostní služba normálního běhu života. Z »volného času« je strážník skoro denně volán k asistenci nebo pohotovostem, a nejsou řídké případy, kdy pohotovost se začíná tak těsně po skončení služby, že strážník neopustí službu po 36 i více hodin.

Už třináct služeb po 24 hodinách do měsíce znamená 312 pracovních hodin, proti 224 hodinám, jež znamenají 28 pracovních dnů ve smyslu zákona o osmihodinové době pracovní. Při odlišné povaze policejní služby nežádá ani stráž sama, jež má mnoho pochopeni pro situaci státu, jehož je oporou, aby tato služba byla redukována pod dvanáct služeb do měsíce. Mnohem větší odpor budí - a to právem - způsob, jimž se honoruji či nehonorují hodiny mimořádné služby asistenční a pohotovostní.

Zřízenci státní - do jejichž kategorie je stráž zařazena, jsou podle zákona honorováni při práci přes čas za hodinu částkou 2 Kč. Ve většině státních resortů jsou práce přes čas opatřením výjimečným a neznamenají pro dotyčné absolutní maření doby, vyhrazené pro odpočinek a soukromý život. U státní policie patří práce přes oas k chronickému zlu, jež je ve svých důsledcích stupňováno ještě zhoršením odměny. Předepsané 2 Kč za hodinu dostává strážník toliko za pohotovost, trvající méně než pět hodin. Jakmile služba žádá od něho pohotovost delší, zhoršuje se mu automaticky tato beztak nepřiměřeně nízká odměna. Státní policista nemůže za žádnou pohotovost dostali více odměny, než 10 Kč. Tak se stalo, že na př. za posledních voleb. kdy bylo určité množství stráže v pohotovosti od 7 hodin ráno do 24 hodin, t, j. 17 hodin, připadlo na každou hodinu pro strážníka 58 haléřů odměny za práci přes čas. Pohotovosti trvající déle než pět hodin nejsou výjimkou a mizerné honorování této práce je odsouzení hodné, zvláště proto, že jde většinou o opatřeni, podnikaná ve prospěch soukromých záležitostí. (Slavnosti, průvody soukromých korporací, pořádková opatření při sportovních záležitostech, při příjezdu populárních soukromníků a pod. ). Zvláštní kapiláru tvoří služba v divadlech. Strážník musí býti v divadle než se budova otevře pro- obecenstvo a smí opustiti budovu až po obchůzce úplně vyprázdněným divadlem. Za tuto službu se v Praze platí stráži: v soukromých divadlech Kč 10. -, v Národním a Stavovském Kč 2. - (jen z milosti zvýšila tato divadla, nejsouc k tomu nucena, poplatek pro stráž na Kč 6. -). Výjimku tvoři Německé divadlo v Praze, které dává policii k disposici 15 Kč pro každého strážníka a při předsta-

veních, jež trvají přes 23. hodinu, Kč 30. -. Dostane tedy český strážník za strážní službu při Lohegrinu v Národním divadle cestou milosti místo Kč 4. - Kč 12. - a v Německém divadle pak Kč 30. -.

Při všech těchto pracích přes čas jde o službu komandovanou. Důstojníci stráže a úředníci konceptní, ledy absolvovaní právníci, nejsou na tom mnohem lépe. Oni dostávají za práci přes čas do 3 hodin Kč 8. -, do 5 hodin Kč 16, -. Více nemůže dostati, ani když je se svou stráži v pohotovosti třeba 17 hodin, nebo když se na plese služebně nudí od 18 do 7 rána.

Stejně nedostatečné 'je honorování vícepráce tak zvaných policejních důstojníků, čili úředníků uniformované stráže. Jsou to bývalí důstojníci armády, středoškoláci. I u nich je maximem odměny za pohotovost Kč 16. -.

Obě kategorie, jak koncept, tak úředníci stráže, jsou. postiženi další pohromou, jež vyvěrá z naprosté zvůle a libovůle nadřízených míst (u Zemského úřadu).

Každá pohotovost zapíše se na zvláštním formuláři. Výkon služby je potvrzen velitelem, či šéfem okresu, propočítán podle zmíněné sazby, a v určitý den se tyto výkazy podávají účtárně Zemského úřadu. Už několik let pak se v Zemském úřadě praktikuje tento protizákonný a protiprávní postup: účet za vícepráce, kontrolovaný šéfem, podepsaný státním úředníkem, jenž službu konal a jenž přece, - vždyť jde o policejní orgány nemůže býti podezírán z pokusu podvodu - je prostě podle oka seškrtán. Už po několik let nedostal žádný komisař ani okresní inspektor (důstojník stráže bezpečnosti v hodnosti kapitána) za pohotovost více, než 150 Kč (sto padesát Kč) měsíčně, byť i pohotovosti, propočítané podle předpisu, činily třeba 250 Kč. Úředník nedostane svého výkazu zpět, nedozví se nikdy, která služba byla uznána, či honorována. Sto Kč se mu prosté z moci úřední zadrží. U Zemského úřadu se ustálil zlozvyk, že se pohotovosti uznávají podle hodnosti: komisař smí si počítati Kč 150. -, vrchní komisař 200 Kč. Víc nedostane, ať na to má zákonné právo.

Kromě toho opakuje se každoročně v říjnu tragikomedie: prý není peněz na vyplácení pohotovostí. Každého roku v lednu nabídne se Zemský úřad, že ušetří tolik a tolik tisíc. Každého roku v říjnu není peněz na vyplácení gáže pro policii.

Jen mimochodem: každý konceptní úředník dostane při přijetí do policejních služeb Kč 1500. -. Za tuto částku musí po všech třicet let služby miti v bezvadném pořádku služební stejnokroj.

Každá státní služba je honorována penězi jen z části. Další částí povzbuzení je ctižádost, podporovaná státem tak dalece, že za bezvadné vykonávání služby slibuje se povýšení. I v tomto ohledu stát, lépe řečeno ministerstvo vnitra - policejní referát slibu nedodržuje, ba naopak sabotuje i skrovné výsledky systemisace. U důstojníků stráže je neobsazeno jediné jejich místo ve třetí

platové stupnici a je neobsazeno dokonce od začátku roku 1926 místo ve 4. platové stupnici, ač u policie v Praze jsou důstojnici s nejlepším služebním popisem, i legionáři, kteří od převratu nebyli povýšeni, a ač obzvláště pro 3. a 4.. platovou stupnici jsou k disposici kandidáti nad jiné povolaní

Systemisace není využito ani co do počtu mužstva stráže. Vzhledem ke katastrofálnímu zjevu zdravotnímu opouští tak zvaným přirozeným odchodem sbor stráže každý měsíc deset až čtrnáct mužů. Nynější stav činí asi 2700, systemisováno je 2950. V říjnu mel býti zahájen kurs, pro nějž bylo vybráno již 230 kandidátů. Policejní resort ministerstva vnitra v posledním okamžiku zrušil tento kurs a odvedené policejní nováčky zakázal povolati. Prý z úsporných důvodů.

Tito strážníci měli nastoupiti službu v červenci roku 1932. Za deset měsíců ubude policii nejmeme 140 mužů, takže kurs. znamenal plus toliko 110 strážníků. Nebude-li tento kurs zahájen nejpozději 1. ledna 1932. zastihne sokolský slet policii neschopnou zvládnouti dopravní potíže a bezpečnostní opatření, nezbytná v době frekvence tak veliké, jako bude v tyto dny, kdy statisíce cizinců bude si tvořiti obraz a představu hlavního města republiky a republiky vůbec.

Konečně je třeba zmíniti se ještě o systemisaci konceptního úřednictva. Ve 3. platové stupnici bylo u politických úředníků systemisováno 12%, kdežto u policejních úředníků pouze 6%. Nyní je stav takový, že polovina konceptních úředníků policejních musí odejíti do pense v 5. plat. stupnici jako vrchní komisaři, kdežto v jiných resortech jejich kolejové, se vzděláním třeba jenom středoškolským, odcházejí do výslužby v platové stupnici 4.

Dalším příkořím, jež demoralisuje, je na př., že policejní konceptní úředníci (doktoři práv) jdou ve statusu za ostatními politickými úředníky, místo s nimi. Vůbec jsou považováni zřejmě u svých představených v Zemském úřadě a na ministerstvu patrně za úředníky druhořadé. Policii patří v Praze několik budov. Místo, aby byty v nich byly přiděleny policejním úředníkům, kteří jsou do měsíce několikráte voláni do služby, byly byty přiděleny úředníkům ministerstva vnitra.

Na otázku, proč je periferie Velké Prahy nedostatečně chráněna stráží a proč ani ve vnitřní Praze nelze se vždy dovolati strážníka, když je zapotřebí, dává odpovědi tato číselná statistika:

Rozdělení služby:

Vrchní velitelství uniformované stráže má k disposici okrouhle 2700 mužů. Z toho je přímo ve službě v pravidelnou dobu 40%, to jest 880 mužů. Služba je zásadně 24hodinová, to jest, strážník, jenž má službu, nastupuje ji v poledne a konči ji v tutéž dobu příštího dne. Ve skutečnosti trvá služba skoro 26 hodin, protože strážník musí přijít o něco dříve (to »něco« třeba bráti vojensky), aby se dozvěděl, co je ve službě nového. Kdo je hledán, stíhán, očekáván, jaké jsou mimořádné okol-

nosti atd. Službu pak opouští o něco později, až skonči hlášení, raporty atd.

Těch 880 mužů je rozděleno na 25 strážnic, roztroušených po Velké Praze. V tomto počtu jsou zahrnuty strážnice samostatné i strážnice filiální, které podléhají hlavni strážnici svého okolí. Šéfem strážnice samostatné je strážmistr. To je obvodní inspektor I. třídy, jenž prošel s úspěchem zkouškami z trestního práva, zkouškou telegrafisty, hodnostní školou policejní služby a složil nikoliv lehkou zkoušku strážmistra. K vnitřní službě strážnice patří dále telegrafista, jenž má na starosti i telefon, stráž v bráně a ordonanční služba, již jest svěřen dozor nad »se parací«. Ze strážního počtu vyřazují se tedy již předem čtyři muži.

Ostatní stráž ve službě koná službu na ulici. Za 24 hodin absolvuje každý muž 12 hodin na ulici, a to ve čtyřech pochůzkách po 3 hodinách. Ostatní stráž je na strážnici.

To znamená: z 880 mužů připadá na vnitřní službu na strážnicích okrouhle 80 mužů. Ze zbytku 800 je na ulici polovina, to jsou 400.

V celé Praze je současně na ulici v normální službe 400 mužů, to jest v noci 200 hlídek.

Praha I. -VIII., Bráník, Břevnov, Bubeneč, Dejvice, Karlín, Košíře, Michle, Nusle, Podolí, Smíchov. Strašnice, Střešovice, Vinohrady, Vršovice, Vysočany a Žižkov, tedy tak zv. »zastavěná Velká Praha« má plochu 8600 hektarů. Připadá tedy v Praze v noci na 86 čtverečných km 200 hlídek. To znamená, že na 43 ha připadá jedna hlídka. Náměstí Václavské má plochu asi 4 ha. To znamená, že by se tam hlídka s tříhodinovou službou (s rayonem 43 hektarů) měla zdržeti právě asi 20 minut. Kdežto 160 minut by tam stráž nemusila vůbec být. Ve skutečnosti ovšem je tam hlídka pořád. Jsou tam skoro po celou noc dokonce hlídky dvě, protože Václavské náměstí patří každou polovinou do jiného komisařství. Druhý příklad: Praha V., Josefov, má plochu 9 hektarů. Celý Josefov má tedy podle své plochy nárok na sedminu turnusu. Celý Josefov. I tam je však hlídek víc. Praha VI. -Vyšehrad, má přibližně 43 ha. Bydlí tam 6000 lidí ve 1480 bytech. Vyšehradu tedy přísluší jedna hlídka, procházející podle své povinnosti kolem citadely, kolem sv. Petra a Pavla a kolem hřbitova, pro Neklanovu, Vratislavovu a Hostivítovu ulici. I na Vyšehradě bývá více než jedna hlídka.

1. Václavské náměstí by mělo býti 160 minut bez stráže, ale není,

2. Na Vyšehradě by měla býti toliko jedna hlídka, ale je jich víc.

Jak se tento nedostatek nahrazuje? Bud je celá periferie Prahy, anebo celá řada ulic nechráněná, anebo využívá se nelidsky nedostatečného počtu strážníků.

Jak rozrůstají úkony bezpečnostní služby a jak naproti tomu vypadá systemisace služebních míst, vidno nejlépe z tohoto srovnání: