1422 VIII (překlad).
Interpelace
poslance Hádka a soudruhů
ministru sociální péče, že vítkovický pensijní ústav neuznal pensijního nároku Josefa Niesnera ze Starého Města u Bruntálu.
Josef Niesner ze Starého Města, čís. 191, u Bruntálu, požádal v červnu 1930 u pensijního ústavu vítkovických železáren o povoleni pensijního nároku. Jeho žádost byla zamítnuta, ježto si prý nemoc, kterou uváděl pro svou invaliditu, nezpůsobil ve službě. Mimo to se vítkovický pensijní ústav snaží upříti Niesnerovi 8 měsíců z doby, podrobené pensijnímu pojištěni. Josef Niesner se ihned po svém odmínutí odvolal proti tomuto výměru k zemské pojišťovně v Brně, jako odvolací stolici, dodnes však nedostal vyřízeni.
Poněvadž od podání rekursu uplynulo více než 15 měsíců a Niesner s pětičlennou rodinou žije v nejkrutši bídě, tážeme se pana ministra:
Jest ochoten se postarati, aby odvolání Josefa Niesnera bylo urychleně vyřízeno?
Jest ochoten poučiti vítkovický pensijní ústav, že o nároku Josefa Niesnera rozhodl nezákonné?
V Praze, dne 10. října 1931.
Hádek,
Hrubý, Kliment, Vallo, Hodinová, Gottwald, Dvořák, Babel, Čížínská, Höhnel, Juran, Zápotocký, Krosnář, Kubač, Steiner, Kuba, dr Stern, Kopecký, Tyll, J. Svoboda, Hruška, Novotný.
1422/IX (překlad).
Interpelace
poslance Hádka a soudruhů
ministrovi spravedlností a ministrovi národní obrany o rozhodnutí levočského státního zastupitelství ve věci zemřelého vojína Rudolfa Svárovského.
Dne 25. dubna 1930 zemřel v košické vojenské nemocnici vojín dělostřeleckého pluku čís. 202 v Kežmarku Rudolf Svárovský. Zemřel za zvláštních okolností, které jsou příznačné pro poměry u tohoto pluku a zvláště, jak tamější posádkový lékař dr Desidér Kornhauser ošetřuje nemocné. Ačkoliv se Rudolf Svárovský hlásil jako nemocný již 13. dubna, dr Kornhauser uznal, že je nemocný teprve 17. dubna, při čemž ještě poznamenal: 'Běda, nemá-li ten chlap horečku, dám ho zavřít, až
zčerná. Teprve po několika dnech nařídil, aby Rudolf Svárovský byl převezen do košické nemocnice, což se stalo za ostudných okolností. Rudolf Svárovský zemřel dne 25. dubna na zápal plic, hnisavý zánět pohrudnice a nějakou srdeční nemoc.
Jeho matka Františka Svárovská z Děsné podala na lékaře dr Kornhausera a vojenskou správa oznámeni pro ostudné léčeni, které bylo přikázáno státnímu zastupitelství v Levoči, aby je vyšetřilo a bude-li třeba, podalo žalobu.
Dne 5. záři 1931 doslala pani Svárovská od levočského státního zastupitelství toto usnesení čís. St. 470 31 12:
Státní zastupitelství v Levoči odpírá provésti oznámení na dr Desidéra Kornhausera pro přečin podle § 291 a § 34, podané Františkou Svárovskou, poněvadž si nemůže opatřiti nutné důkazy pro úspěšné pokračování. Až toto usnesení nabude právní moci, budou spisy postoupeny vojenskému zástupci, aby, bude-li třeba, zakročil proti vojenským instancim.
Důvody:
Bertold Svárovský a Františka Svárovská podali trestní oznámení, v němž uvádějí, že jejich syn Rudolf Svárovský, který konal činnou presenční službu v dubnu 1930 u dělostřeleckého pluku čís. 202 v Kežmarku, onemocněl a přes to, že se již od 13. dubna každodenně hlásil u prohlídky nemocných, byl uznán nemocným teprve 17. dubna 1930, při čemž mu lékařskou pomoc poskytl dr Kornhauser, který však zároveň prohlásil: »Běda, nemá-li ten chlap horečku, dam ho zavřit, až zčerná. « Podobným způsobem byl také nařízen převoz Rudolfa Svárovského do vojenské nemocnice. Byl však převezen naprosto nelidsky ve voze osobního vlaku, takže pro toto špatné ošetřováni dne 25. dubna zemřel. Oznámení jest učiněno na vojenskou správu. Poněvadž však dr Kornhauser jako ustanovený občanský lékař není vojenskou osobou, není plukovním lékařem a podléhá jen občanskému soudu, bylo na něho učiněno oznámení pro přečin zabití z neopatrnosti podle § 29 trestního zákona.
Provedené vyšetřování, a to nahlédnutí do spisů u pluku čís. 202, výslech podatelky oznámení a svědků Arnošta Scheinera, Rudolfa Goldmanna, Bedřicha Freye, Rudolfa Schnauberta, Roberta Sommra nepodaly však důkazů, že by byl dr Kornhauser nedbalostí nebo porušením svých lékařských povinností zavinil smrt jmenovaného vojína. Nelze prokázati, že by mu byl odepřel ordinaci, naopak se ukázalo, že mu poskytl dostatečnou lékařskou pomoc a že ihned hlásil velitelství těžký stupeň jeho onemocnění; že pronesl onen výrok, který byl uveden v oznámeni, nebylo zjištěno s určitostí, zvláště nemohlo býti prokázáno, že uvedená slova pronesl v přítomnosti postiženého.
Pokud jde o dopravu nemocného do nemocnice, jde o věc, za kterou nelze již činiti odpovědným dr Kornhausera, poněvadž dopravu nevedl obžalovaný, nýbrž neznámí vojenští činitelé, pro něž jsou
příslušné vojenské soudy. Za takovéhoto stavu jest jasná, že nelze prokázali vinu a proto se činí toto usnesení.
5. záři 1931.
Statni zastupitelství v Levoči.
Toto rozhodnuti a odůvodněni levočského státního zastupitelství jasně dokazuje, že se poskytuje ochrana zločinnému šikanováni vojenských instanci a lékaře dr Kornhausera, které v tomto případě zavinilo smrt Rudolfa Svárovského. To, jak levočské statni zastupitelství odůvodňuje své usnesení, ukazuje však také, jak lehkomyslné bylo vedeno vyšetřování o usmrcení proletářského syna.
Tážeme se ted pana ministra spravedlnosti a pana ministra národní obrany:
Vité o této věci?
Jste ochotni postarati se, aby tuto věc zdroju prozkoumala skutečně nestranná instance a aby byla odňata levočskému státnímu zastupitelství?
Jste ochotni postarati se, aby li, kdo zavinili smrt vojína Svárovského, byli pohnaní k plné odpovědnosti?
V Praze, dne 10. října 1931
Hádek,
Babel, Dvořák, Gottwald, Hodinová, Čižínská,
Barša, Rjevaj, Hruška, Novotný, Kubač, Krosnář,
Kopecký, Juran, Höhnel, Štětka, J. Svoboda, Tyll,
Zápotocký, dr Stern, Steiner, Kuhn, Hrubý,
Kliment, Vallo.
1422 X.
Interpelace
poslance Nejezchleb-Marchy a druhů
vládě republiky československé o neudržitelných poměrech ve vinařství na Moravě, v Čechách, na Slovensku a Podkarpatské Rusi.
Tento dotaz činíme na vládu československou, poněvadž chceme vědět co řekne o poměrech vinařů, které jsou neudržitelný, a jakým způsobeni chce odčiniti tvrdé křivdy, které se nedějí hůře žádnému jinému stavu v republice.
Ve všech třech zemích naši republiky žiji statisíce vinařů v zemědělskych krajích. Živí se vinohradnictvím, prací těžkou, vyčerpávající, o niž sotva má tušeni ten, kdo nezna její podstatu. Těžko jest ji vypisovati. Jsou to ponejvíce malorolníci, malozemědělci, drobní vinohradníci Na jeden litr jejich vina uvalila republika l 40 Kč daně. Loni a letos se prodává v četných krajich 1 litr vína i za 1. 50 Kč, 1. 80 Kč, 2. - Kč a na Podkarpatské Rusi za 1. 10 Kč.
Prosíme, aby nám vláda řekla, je-li jedno jediné výrobní odvětví u nás, které by bylo tak přiškrceno jako toto, aby z l litru vína měl výrobce 10, 40, či nejvýše 60 haléřů za celoroční práce, za investice a opravdovou dřinu! Prosíme o sděleni, který obor výroby nese na svých bedrech podobnou tíhu, pro niž musí zaniknout a přestat existovat. Prosíme, aby bylo posouzeno, zdali je to spravedlivo. Proč není aspoň to, co vinař spotřebuje ve své domácnosti, od daně osvobozeno.
Podepsáni se táží:
1) Je ochotna vláda říci nám otevřeně jak odůvodní toto katastrofální zatíženi vinařů?
2) Je ochotna nám řici, zda ji záleží na existenci tuzemských vinic a statisíců vinohradníku.
3) Je ochotna vydali novelu příslušného zákona a uchrániti tak před jistou zkázou toto veliké odvětví zemědělského podnikání?
4) Je ochotna mimo jiné spotřebu vína v domícnosti vinařů zbavit daně?
V Praze, dne 14. řijna 1931.
Nejezchleb-Marcha,
Teplanský, Prokop, Marek, Vančo, Ščerecký, Dorič,
Skopal-Procházka, Bistřický, Chloupek, Pelíšek,
Venci, dr Staněk, Haupt, Kočandrle, Křemen, Ma-
šata, Beran, Petrovič, Zajíc, Zeman, Blažek,
Machník.
1422 XI.
Interpelace
poslance JUDra Ladislava Danka a druhů
ministru soč. péče
o poskytování darů a půjček válečným poškozencům.
Výnosem ministerstva soč. péče ze 4. 12. 1925 č. j. 53. 677/V 1/1925 upraveny byly směrnice pro charitativní péči, prováděnou jednak ministerstvem soc. péče, jednak Zemskými úřady pro péči o válečné poškozence, citovaným výnosem vymezeny byly přesně podmínky, za nichž jsou Zemské úřady pro péči o vál. poškozence oprávněny povolovati půjčky a poskytovati mimořádné podpory, při čemž veškeré výjimky byly vyhrazeny miniterstvu soc. péče.
Poskytování darů a půjček obmezeno jest zásadně na invalidy 40%ní s interní chorobou, 50%, ní invalidy s vadou chirurgickou a kromě pozůstalých rodičů pouze na vdovy s 3 dětmi mladšími 16 let. Zároveň jest vysloven zákaz povolovati půjčky na stavbu a opravu domku.
Předpisy citovaného výnosu jsou příliš kruté a za dnešních hospodářských poměrů vyžaduji zásadního zmírněni jak ve prospěch méněprocentních invalidů, tak zvláště ve prospěch válečných vdov, které vzhledem k časovému odstupu od vzniku a ukončení světové války jsou téměř z charitativní péče vyloučeny, protože jest jen malé procento
vdov, které mají 3 manželské děti, mladší 16 let.
Potřebnost i méněprocentnich invalidů a vdov se staršími, a mnohdy, na př. v případě nemoci i bezdětných vdov, jest tak velikou, že důchod naprosto nestačí ani k opatření nejnutnějších potřeb životních, takže poskytnuti mimořádné podpory nebo půjčky jest nevyhnutelným.
Vzhledem k stále tisnivým poměrům bytovým a nouzi panující právě mezi nemajetnými vál. poškozenci jest žádoucím i zrušeni zákazu povolovati půjčky a dary na stavbu nebo opravu domku, neboť velmi často oprava zchátralého domku jediného to mnohdy majetku vál. poškozence jest jeho existenční otázkou.
Jelikož Zemské úřady pro péči o vál. poškozence zpravidla zamítají žádosti oněch vál. poškozenců, kteří nevyhovují podmínkám výše citovaného výnosu ministerstva soc. péče, aniž by mnohdy i v naléhavých případech předložily žádosti ministerstvu soc. péče k mimořádnému rozhodnutí, a jelikož uvedený výnos vydán byl za předpokladů, dnes již v úvahu nepřicházejících, táži se podepsaní:
1) Jest p. ministr soc. péče ochoten zařídili revisi dosavadních předpisů pro charitativní péči o válečné poškozence?
2) Jest p. ministr soc. péče ochoten zaříditi, aby předpisy pro charitativní péči o válečné poškozence byly podstatně zmírněny, aby jediným měřítkem při rozhodování byla potřebnost žadatele?
V Praze, dne 15. října 1931.
Dr Daněk,
Rýpar, Sedláček, dr Nosek, Světlík, Kaňourek, dr Novák, Adámek, dr Dolanský, Myslivec, Roudnický, Stašek, Janalík, Šamalík, Vaculík, Košek, Petr, Stanislav, Knotek, Bezděk, Vičánek, Navrátil,
dr Mičura.
1422 XII (překlad).
Interpelácia
poslanca dr Holotu a druhov ministrom zemedelstva a vnútra o nedopatreniach, ku ktorým došlo pri akcii prídelu osiva poukázaného maloroľníkom v Bešeňove.
Zemský úrad v Bratislave poukázal 100 metr. centov osevného obilia maloroľníkom v Bešeňove. Osevne obilie bolo riadené na železničnú stanicu v Ohaji s určením, že obvodný notár v Ohaji je povinný dať ho dopraviť do Bešeňova tamojším žiadateľom. Naproti tomu obvodný notár v Ohaji rozdelil týchto 100 metr. centov osevného obilia vo svojej vlastnej obci a do Bešeňova poslal len 15 metr. centov. Následkom toho zostali maloroľníci v Bešeňove bez osiva a sú v nebezpečí, že ich pozemky ani zasiate nebudú.
Na základe toho tážem sa pánov ministrov zemedelstva a vnútra:
1. Či ste ochotní postarať sa o to, aby osivo, potrebné pre roľníkov v Bešeňove, bolo súrne poukázané?
1. Či ste ochotní nariadiť vyšetrovanie a pohnať k odpovednosti úradné osoby, ktoré sa opomenutím previnilý?
V Prahe, dňa 15. októbra 1931.
Dr Holota,
dr Jabloníczky, Szentiványi, Eckert, Nitsch, dr Szüllö, Prause, Stenzl, dr Schollich, Simm, Krebs, Geyer, Horpynka, Knirsch, inž. Jung, dr Keibl, inž. Kallina, Hokky, Fedor, Dobránsky, dr Törköly.
1422/XIII(překlad).
Interpelácia
poslanca dr Holotu a druhov
ministrovi financií
o neprospešnom vybavovaní žádostí o odklad platení daní, povolený hospodárom postihnutým tohoročnou planou úrodou.
Po tohoročnej žatve, keď už výsledky neuveriteľne špatnej úrody stály sa v celej svojej skutočnosti známymi, zistený bol fakt, že gazdom v niektorých okresoch Slovenska a Podkarpatskej Rusi neurodilo sa ani toľko, čo by postačilo k oseniu, zahájili sme akciu, aby gazdom dostalo sa daňových úľav a aby potom bol im povolený odklad v platení zbývajúcich ešte daňových nedoplatkov do septembra budúceho roku. K tomu účelu podali gazdovia z jednotlivých obcí hromadné žiadosti generálnemu finančnému riaditeľstvu.
Na základe týchto žiadosti učinilo generálne finančné riaditeľstvo opatrenie to, že povolilo gazdom žadateľom pre platenie daňových nedoplatkov z r. 1930 a 1931 odklad do 1. septembra 1932, avšak s výhradou, zaplatia-li svoje dane resp. daňové nedoplatky, plynúce z rokov pred r. 1930, do 10. októbra resp. 31. decembra tohoto roku.
V podstate znamená to toľko, že gazdom nedostane sa ani haliera daňovej úľavy, ba budú ešte viac zaťažení 7%-ným úrokom zo zameškania, tak že do 1. septembra 1932 budú do daňových dlhov ešte viac zamočení a tým menej budú môcť platiť. Sú vystavení tomu, že v y dobytím dani úrokami zo zameškania zväčšených budú vo svojej existencii ohrožení.
Na základe toho tážem sa pána ministra financií:
1. Či ste ochotný súrne zakročiť, aby gazdom núdzových okresov bolo poskytnuté odpustenie dani?
2. Či ste ochotný uložiť generálnemu finančnému riaditeľstvu v Bratislave, aby boly vymazané 7%tné úroky zo zameškania, pripadajúce z daňových
dlhov gazdov, ktorým bol povolený odklad v platení daní do 1. septembra 1932?
V Prahe, dňa 15. októbra 1931.
Dr Holota,
Szentŕványi, Nitsch, dr Szüllö, Fedor, Prause, Hokky, dr Keibl, Stenzl, Simm, Horpynka, Knirsch, Geyer, inž. Jung, Krebs, inž. Kallina, Dobránsky, Eckert, dr Schollich, dr Jabloniczky, dr Törköly.
1422/XIV.
Interpelácia
poslanca Andreja Hlinku a druhov
vláde republiky Československej
o zastavenie výroby vo filiálke Slovenskej
papierne v Demčínách.
Koncom augusta tohoto roku Slovenská papiereň uč. spol. v Ružomberku zastavila činnosť svojej filiálky v Demčinách (obec Vlašky, pol. okres Ružomberok), čím v tomto závode pracujúce robotníctvo prišlo o chlieb. Mimo zastavenia prv spomenutého závodu je okolité obyvateľstvo postihnuté aj všeobecnou hospodárskou krízou a tým, že na jar minulého roku prestalo sa pracovať na píle majiteľa Kurča, kde mimo zárobku obyvateľstvo malo možnosť zaopatriť, si palivové a iné drevo za výhodných podmienok. Súčasne časopismi preletela zpráva, že vláda poskytla veľké tarifné výhody, drevospracujúcom podnikom na drevo z cudzozemská dovezené, dozaista preto, aby neobmedzovaly výrobu a meprepúšťaly robotníctvo.
Na základe uvedených pýtame sa vlády:
1. ) Vie vláda, že výroba v horespomenutom podniku bola zastavená a robotníctvo prepustené?
2. ) Je vláda ochotná u správy podniku, ktorý užíva tarifálne výhody, poneváč spracuje aj cudzie drevo, zakročiť, aby výroba bola opäť zahájená?
V Prahe, dňa 14-ho októbra 1931
Hlinka,
Oehlinger, Bobek, Greif, dr Mayr-Harting, Sivák,
Danihel, dr Pružinský, dr Gažík, Suroviak, Šalát,
dr Polyák, Mojto, Fritscher, dr Fritz, Galovič, dr
Petersilka, Slušný, dr Tiso, dr Labaj, Onderčo,
Čuŕík.
1422/XV.
Interpelace
poslance Josefa Novotného a soudruhů
ministru vnitra o katastrofě u Světlé nad Sázavou.
Dne 30. záři 1931 prolomil se most vedoucí přes reku Sázavu. Ke katastrofě došlo při převážení žulového materiálu ve váze pres 100 q. Při pádu mostu zabili byli dělníci 25letý Josef Vytiska z Leštinky a 34letý Jan Lener ze Smržkova. Děliníci Karel Brabec, Rudolf Rádl, a mistr Jan Gabriel byli těžce zraněni.
Most je majetkem firmy Josef Keleř v Krhanově a byl před 10 léty vystavěn pro převoz dřeva. Teprve asi rok převáží se po něm i žula. Konstrukce mostu, jak ukazuje přiložená fotografie, nebyla taková, aby snesla žulové zatíženi a proto se most prolomil a způsobil smrt i poraněná dělníků.
Tážeme se pana ministra vnitra:
Je ochoten dát vyšetřiti, zda. okresní úřad v Ledči nad Sázavou věděl o stavu mostu a jeho upobřebemí a dá-li potrestati pravé a odpovědné vinníky této katastrofy?
V Praze, dne 17. října 1931.
Novotný,
Kubač, Vallo, Čižtnská, Juran, Barša, J. Svoboda, Krosnář, Hodinová, Dvořák, Gottwald, Śliwka, Steiner, Rjevaj, Hrubý, Kopecký, Kuhn, Tyll, Zápotocký, Kliment, Štětka.
1422/XVI.
Interpelace
poslance Hrubého a soudruhů
ministru spravedlnosti o soudní praxi v Písku,
13 funkcionářů Dělnického domu v Písku žalováno bylo před časem pro zanedbání povinné péče. 12 z nich bylo osvobozeno 13. odsouzen na tři týdny vězení proto, že znal stav podniku v lednu t. r. a teprive v dubnu oznámil soudní vyrovnáni. Odsouzený podal žádost za obnovu trestního řízení 6 důkazy o své nevině, ale jeho žádost o obnovu řízení byla i s doklady zamítnuta.
V drahém případě osvojil si předseda cihlářského družstva právo inkasovati peníze za prodané cihly a zpronevěřil družstvu 15. 000. - Kč. Ačkoliv funkcionáři podali na předsedu žalobu, byl osvobozen. Funkcionáři podali žádost za obnovu líčení, ale soud žádost zamítl a funkcionaři jsou v nebezpečí žaloby pro urážku na cti - ač všechna svá tvrzeni
náležitě doložili - jakož jim hrozí i to, že budou muset defraudovaný obnos, sami nahraditi, nemá-li družstvo zkrachovat.
Dále podal Spolek Dělnický dům v Pisku žalobu na jednoho ze svých funkciionářů na vyklizení mistností v domě. Žalovaný se hájil tím, že žádnou nutnost v Dělnickém Domě nikdy pronajatou neměl. Sold v prvé instanci žalobu zamítli. Krajský soud však rozhodl pro vyklizení a nejvyšší soud rozhodnutí potvrdil. Po tomto rozsudku přišel exekutor s místa jmi činovniky sociálně demokratickými a vyklidili mistnost v č, p. 87 v Pisku a dáli všechen, nábytek, majetek to konsumního spolku a jednotlivých koinporací, na půdu. Když však soc. dem. strana jmenovala nového tajemníka, nastěhoval «si tento nábytek bez dovolení vlastníků do bytu a zařídil si jej tak. Všechna volání majetníků k státnímu zástupci, aby dinutil pana soc. dem. sekretáře k vrácení jejich majetku, je marné.
Ptáme se pana ministra:
Je mu tato praxe piseckého soudu známa?
Souhlasí s ní?
Co hodlá pan ministr učiniti, aby i v Písku platily zákony a sice pro všechny občany stejně a bez rozdílu politické legitimace?
Je nám známo, že v kapitalistickém státě nemůže býti justice jiná, než třídní, avšak v takto křiklavých případech jest naše povinnost i touto cestou přivésti je před dělnickou veřejnost a na její soud.
V Praze, dne 17. října 1931.
Hrubý,
Čížinská, Novotný, Krosnář, Hruška, Kubač, Stei-
ner, dr Stern, Gottwald, Barša, Babel, Hodinová,
Kuhn, Höhnel, Juran, Štětka, Dvořák, Zápotocký,
Kopecký, Tyll, Vallo.
1422/ XVII.
Interpelace
poslanců Jurana, Barší a soudruhů
ministru sociální péče
v záležitostí V. konference Mezinárodní
Ústředny svazu nemocenských pojišťoven
a pomocných spolků.
Ve dnech 3. až 6. září 1931 konala se v Praze V. konference Mezinárodni Ústředny svazu nemocenských pojišťoven a pomocných spolků. Dne 3. záři 1931 po skončení předporady konference vyzval účastníky ministr sociální péče dr. Ludwig Czech, předseda německé sociálně demokratické strany v republice, k účasti na hostině, která byla pořádaná. V dalších dnech konference mnozí z delegátů nebrali účast na jednání, ač diety z nemocenských pojišťoven si dali vyplatiti.
Podepsaní se táží pana ministra sociální péče: 1. ) Je pan ministr sociální péče ochoten sděliti,
kdo hostinní uspořádal, kdo zaplatil náklad a kdo
na hostině bral účast?
2. ) Je pan minisitr sociální péče ochoten vysvětliti, proč peníz vynaložený na uspořádáni hostiny nabyl raději věnován nezaměstnaným dělníkům?
3. ) Je pan ministr sociální péče ochoten zjistiti, jakým způsobem a kde se bavili delegáti konference ve dnech jednání, když se neúčastnili jednáni?
4. ) Je pan ministr sociální péče ochoten zjistiti, zda těmto delegátům byly vyplaceny diety proto, aby byli přítomni na jednání konference nebo proto, aby se bavili v zábavních místnostech po Praze?
5. ) Je pan ministr sociální péče ochoten jmenovati tyto delegáty, kteří se neúčastnili jednání konference nebo má jejich jména a zábavní místnosti uveřejniti tisk komunistické strany?
V Praze dne 16. září 1931.
Juran, Barša,
Gottwald, Dvořák, Novotný, Hrubý, Hruška, Krosnář, J. Svoboda, Hodinová, Čižinská, Babel, Štětka, Kopecký, Kliment, Śliwka, Steiner, Rjevaj, Zápotocký, Tyll, Vallo.
1422 XVIII (překlad).
Interpelace
poslance K. Šliwky a soudruhů
ministru zemědělství
o povodních na slezských řekách a jejich regulacích.
Silnými dešti, které se vyvrcholily 25. -26. září t. r., vystoupila ze břehů hlavní řeka Olza se všemi svými přítoky na Téšínsku.. Povodeň postihla především krajiny podhorské, z niichž nejvíce utrpěly vesničky ležící na Olze v okolí Jablunkova a Oldřichovice na bystřině Tyrce.
Tyrka jest bystřina velmi nebezpečná, která každoročně působí veliké škody majetku drobných rolníků a chalupníků, jejichž pole leží blíže Tyrky. Tentokráte utrpěla zvláště hospodářství pana Pavla Sikory č. 46, dělníka v hutích, Jana Trombika č. 175, rolníka, Karla Sikory č. 199 atd. v území Oldřichovice-Tyra-Třinec, kde se koryto potoka, obyčejně široké 6-8 m, rozlilo do šíře 65-70 m, ničíc pole, louky, cesty a mosty. Ohroženo jest rovněž podzemní vodovodní vedení Tyra-Český Těšín. Na úpravě tohoto potoka se sice pracuje, ale rozhodné příliš pomalu. Hospodářství dělníků v hutích, chalupníků a rolníků se ničí; ochrana před povodní soukromými prostředky poškozených a ohrožených občanů přesahuje jejich síly a ostatně jest marná a nedostatečná. Jest naléhavě potřebí rychlé a radikální pomoci poškozeným.
Podepsaní se tedy táži pana ministra, co hodlá učiniti, aby povodní poškození obyvatelé Oldlřichovic a Tyry byli příště zajištěni před zhoubnými následky povodně,
aby škoda byla poškozeným nahrazena a úprava potoka Tyrka co nejdříve dokončena?
V Praze dne 14. října 1931.
Śliwka,
dr Stern, Steíner, Babel, Hruška, Štětka, Kubač,
Hodinová, Krosnář, Čižinská, Zápotocký, Novotný,
Höhnel, Kuhn, Tyll, Hrubý, Dvořák, Vallo, Kliment,
Kopecký, Barša, J. Svoboda.
1422 XIX.
Interpelace
poslance Josefa Šamalíka, Bedřicha
Bezděka a druhů ministru spravedlnosti o způsobu vyřizování trestní věcí proti funkcionářům rolnického družstevního lihovaru v Tišnově "pro obviněni ze zločinu zpronevěry resp. zločinu krádeže.
Na tišnovském okrese v rolnickém družstevním lihovaru dopouštěli se funkcionáři tohoto podniku celé řady nesprávností a nezákonitostí, jmenovité byl jimi odebírán nezdaněný líh z, podniku, čímž byl poškozen stát o nezaplacenou daň z lihu a podílníci o příslušný výtěžek ze zpronevěřeného a odcizeného lihu.
Toto zkracování státu a poškozování podílníků dělo se více než 10 let a stalo se veřejně známým po celém tišnovském okrese.
Když v roce 1922 statkář Vilém Uličný, chtěje zameziti tomuto okrádaní státu a podílníků, veřejně vytknul tyto nezákonností funkcionáři zmíněného lihovaru Ladislavu Antlovi ze Železného, byl jím žalován pro urážku na cti u okresního soudu v Tišnově pod čís. U III 280/22.
Toto trestní řízeni astře osvětluje poměry jak na Tišnovku, tak i u okresního soudu v Tišnově. Ačkoliv Uličný v případě tom nastoupil důkaz pravdy a nabízel celou řadu pádných důkazů o výše uvedeném obvinění, tehdejší trestní soudce pan vrchní soudní rada František Ciboch je nepřipustil a dokonce odvážil se vypustiti z protokolu o hlavním přelíčeni návrhy na provedeni důkazu pravdy, které měly usvědčiti Ladislava Antla, funkcionáře družstevního lihovaru, z nezákonností a trestných činů v uvedeném podniku.
Žalovaný Vilém Uličný odmítl tohoto soudce pro jeho zřejmě nesprávný postup a to dvakráte; druhé odmítnutí bylo trestním soudcem prostě vzato na vědomí, nebylo však o něm ani jednáno ani rozhodnuto a soudíce - přítel žalobce -, nehledě k tomuto svému odmítnutí sám v řízení protizákonně pokračoval a Uličného odsoudil.
Když proti vypuštění nabídnutých důkazů pravdy z protokolu o hlavním přelíčení se Uličný v odvoláni ohradil, nejen že nebyla zjednána žádoucí náprava, aby v řízeni se postupovalo dle zákona,
nýbrž byl ještě stihán pro zločin na cti utrhání úřadu (§ 209. tr. z. ). Týž však v zavedeném s ním řízení dokázal, že skutečně jeho návrhy na provedení důkazu pravdy byly trestním soudcem z protokolu o hlavním přelíčeni vypuštěny, takže státní zastupitelství muselo trestná řízeni proti němu zastaviti.
Za toto dokázané nesprávné jednání trestního soudce nejen že tento nebyl volán nadřízenými úřady k zodpovědnosti, ani státním zastupitelstvím stihán, pro zřejmé zneužití úřední moci, nýbrž v krátké době byl ještě povýšen na přednostu okresního soudu v Tišnově. Jaké bylo jeho přednostování, vidno nejlépe z toho, že za něho byla spáchána v jeho oddálení u okresního soudu v Tišnově zpronevěra asi 110. 000 Kč sirotčích peněz, ale nebyl ani v tomto případě nadřízeným úřadem uznán povinným k úplné náhradě škody, kterou pak poškozeným musel stát nahraditi z peněz všeho poplatnictva,
V roce 1929 žádal Uličný obnovu své třestní věci (U III 280 22), která mu po četných překážkách byla konečně povolena a teprve krajský trestní odvolací soud v Brně rozsudkem ze dne 6. prosince 1930 čís. T 282 30 uznal, že důkaz pravdy se mu úplně podařil a v důsledku toho byl Uličný teprve po 8 letech osvobozen..
Při této příležitosti vyšlo najevo, že nejen Ladislav Antl, ale celá řada funkcionářů tišnovsikého družstevního lihovaru dopouštěla se krádeží a zpronevěr v uvedeném podniku, jichž si muselo konečně všimnouti i okresní finanční ředitelství v Brně, které zavedlo důchodkové trestní řízení pro zkrácení státu na daních odklizováním velkého množství nezdaněného lihu nejen proti Ladislavu Antlovi, ale i proti celé řadě funkcionářů zmíněného podniku.
Pro zpronevěru, resp. krádež velkého množství lihu prováděné po celou řadu let v družstevním lihovaru v Tišnově, podali poškozeni podílníci počátkem května 1931 u státního zastupitelství v Brně trestní oznámení na Ladislava Antla, Karla Baláka, Františka Večeřu a jiné funkcionáře, v němž se domáhali rychlého a řádného trestního řízeni proti obviněným a jako soukromí účastnici uvedli výši škody způsobené zpronevěrou, resp. krádeží nejméně na 500. 000 Kč.
Vzhledem k tomu, že všichni provinilí funkcionáři podniku zůstali i nadále činovniky výše uvedeného lihovaru, žádali poškození podílníci ve svém trestním oznámení, aby jednak vzhledem k velké výši škody, jednak právě proto, že obvinění podnik sami dále vedou, takže jest oprávněné nebezpečí, že budou mařiti řádné trestní řízení, všichni obviněni byli vzati do řádné vyšetřovací vazby a aby byly zabaveny spisy a knihy v uvedeném podniknu, aby bylo možno zjistiti přesnou výši škody způsobenou uvedenými obviněnými.
Ačkoliv poškození asi po 14 dnech urgovali urychlené provedení svých návrhů, uvedených v trestním oznámeni a ačkoliv vzhledem k výši způsobené škody uvedenými zločiny obviněni měli býti ihned vzati do řádné vyšetřovací vazby, nebyla na ně vazba uvalena a prvé výslechy obviněných a svědků konaly se u okresního soudu v Tišnově teprve koncem záři a dne 8. října 1931, po nichž