1412/XVII. (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance dr. Keibla a druhů
o výnosu pražského zemského finančního ředitelství (tisk 1097/II.).
Rozhodnutím zemského finančního ředitelství v Praze ze dne 5. června 1930, čís. XXII-6/6531 ai 30, byl spolku "Verein Deutscher Hausbesitzer" v Mostě uvolněn přeplatek na dávce z majetku v částce 417 Kč a byl poukázán k převodu na šekový účet čís. 16.349 Bedřicha Kny-ho, stavitele v Mostě, jakožto předsedu spolku. Berní správa v Mostě však nedopatřením vyrozuměla výměrem ze dne 13. března 1931, č. 53-30/22, nesprávně spolek, že částka 417 Kč byla převedena na účet dlužných daní Bedřicha Kny-ho. Vyrozumění toto bylo dalším výměrem téže berní správy ze dne 18. června 1931, č. 53-30122 zrušeno a nahrazeno novým, v němž bulo spolku sděleno správné rozhodnutí zemského finančního ředitelství v Praze, že předmětný obnos byl poukázán na šekové konto č. 46.249. S touto novou intimací projevil spolek svůj souhlas a upustil od stížnosti podané do rozhodnutí zemského finančního ředitelství v Praze ze dne 5. června 1930, č. XXII-6/6531 ai 30.
Závada byla zaviněna tím, že berní správa při intimaci použila nesprávného tiskopisu. Ministerstvo financí učinilo opatření, aby pro příště podobné nedopatření se neopakovalo.
V Praze, dne 26. září 1931.
Ministr financí:
Dr. Trapl v. r.
1412/XVIII. (původní znění).
Odpověď
ministra veřejných prací
na interpelaci poslance Hokkyho a druhů
o zajištění pastvinné potřeby pro dobytek dělníků státních solných dolů v Slatinských Dolech (tisk 1268/X.).
Na shora uvedenou interpelaci sděluji:
Trhovou smlouvou ze dne 12. prosince 1905 koupil bývalý maď. erár od Michala Pávela tyto nemovitosti, zapsané v pozemko-knižní zápisnici kat. území Slatiny: pod čís. 835 místop. čís. 1784/a a 2031, pod čís. 859, místop. čís. 1824, 1875, 1886, 1888 a 1936, pod čís. 900 místop. čís. 1834 a 1937, pod čís. 923 místop. čís. 1858 a 1925, pod čís. 968 místop. čís. 1810 a 1952, pod čís. 1017 místop. čís. 1826 a 1889, pod čís. 1018, místop. čís. 1833, 1877, 1873 a 2052, pod čís. 1085 místop. čís. 1880 a 1894, pod čís. 1225, místop. čís. 1732 a 1979 a pod čís. 1261, místop. čís. 1276.
Touže trhovou smlouvou koupil bývalý uherský erár od manželky Michala Pávela Heleny, roz. Borssové, tyto nemovitosti, zapsané pod čís. 1262 pozemko-knižní zápisnice kat. území Slatiny: Místop. čís. 1852, 1931, 1735, 1736, 1732, 1238, 2018/a, 2018/b, 2018/c a 2018/d.
Dělníci závodu spravovaného státním báňským ředitelstvím ve Slatinských Dolech pasou na těchto pozemkových plochách: místop. čís. 1825 část, 1876, 1888 část a 1889 část.
Ostatní nemovitosti jsou buď zalesněny nebo na nich pasou od doby, kdy tyto nemovitosti byly koupeny bývalým maďarským erárem, občané ze Selo Solotvinv, kteří nejsou báňskými dělníky. Těmto občanům nelze však pastviny odejmouti vzhledem k zákonu z 27. března 1930, č. 43 Sb. z. a n., kterým se upravuje užívání některých pastvin v zemích Slovenské a Podkarpatoruské v ročních pastevních obdobích 1930 - 1932. Jiných státních nemovitostí, kterých by bylo možno užívati jako pastvinu, Státní báňské ředitelství ve Slatinských Dolech nemá a nelze poskytnouti pastvu pro dobytek státních báňských dělníků ve Slatinských Dolech ve větším rozsahu než dosud.
V Praze, dne 17. září 1931.
Ministr veřejných prací:
Inž. Dostálek v. r.
1412/XIX. (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance Hokkyho a druhů
o pojetí obce Velká Sevljuš do pohraničního pásma (tisk 1108/VIII.).
Pokládám za potřebno objasniti především právní stránku věci, již má interpelace za předmět. Poukazuje-li se v ní na to, že vzdálenost obce Velká Sevljuš od státní hranice je menší než 15 km a že s ohledem k tito skutečnosti má býti tato obec zahrnuta do pohraničního pásma podle ustanovení bodu 6, přílohy C k obchodní smlouvě s.Rumunskem z r. 1921 (č. 402/1921 Sb. z. a n.), musím naproti tomu poznamenati, že těmito vývody není smysl dovolávaného ustanovení správně vystižen. Řečené smluvní ustanovení ponechává totiž v zásadě každému ze smluvních států volnost, aby stanovil pohraniční pásmo podle svých vnitřních předpisů a vytyčuje v oné patnáctikilometrové vzdálenosti pouze krajní mez pro šířku tohoto pásma. Není tedy touto normou vzata smluvnímu státu možnost, aby vymezil pohraniční pásmo v užším rozpětí od hranice, než 15 km.
Pokud pak jde o naše vnitrostátní předpisy o celním pohraničním pásmu (§ 2, odst. 5 celního zákona a § 3 prováděcího nařízení k němu), dávají tyto ministerstvu financí oprávnění, aby stanovilo šíři celního pohraničního pásma a určilo jeho vnitřní hranici, vytyčujíce zároveň jako směrnici, že toto pásmo nemá býti zpravidla širší než 10 km, ač-li mezinárodní smlouvou se sousedním státem nebyla ujednána šíře větší. Z toho, co výše řečeno, plyne, že s Rumunskem taková větší šíře pohraničního pásma ujednána nebyla.
Právě dovolané předpisy výslovně zdůrazňují, že při stanovení pohraničního pásma je přihlížeti k místním poměrům. Tu musím vytknouti, že právě zřetel k těmto poměrům měl za následek, že Velká Sevljuš nebyla zahrnuta do pohraničního pásma, stanoveného vyhláškou ministerstva financí z 13. března 1929, č. 67 Sb. z. a n. Při zkoumání tamních poměrů, jež bylo provedeno před onou vyhláškou, ukázalo se totiž, že toliko pět obyvatelů z řečené obce má pozemky na druhé straně hranice a to v celkové výměře jen asi 7 ha. V této okolnosti samotné nebylo ještě možno spatřovati dostatečný důvod pro zahrnutí obce do pohraničního pásma, neboť pro takové opatření, které svými účinky v ohledu celním i pasovém pronikavě působí na utváření hospodářských a vůbec sociálních poměrů na hranici, mohou býti směrodatnými jen význačné zájmy širšího kruhu pohraničního obyvatelstva. Takový předpoklad neposkytoval však ani výsledek šetření, pokud se týká ostatních vztahů obyvatelstva Velké Sevljuše se sousedním pohraničním pásmem, neboť se shledalo, že tyto styky jsou celkem nepatrného rozsahu. Poměry tyto podle zprávy okrskové celní správy v Užhorodě, kterou jsem krátce před touto odpovědí obdržel, se nezměnily. Nejsou-li styky obce Velká Sevljuš se sousedním pohraničním pásmem nikterak rozsáhlé, lze přirozenou příčinu toho shledati v hospodářských a územních podmínkách, které podporují tím intensivnější styky této obce s jejím okolím v československém území. Nebylo by proto ani odůvodněno očekávání, že by se vylíčené poměry změnily zahrnutím řečené obce do pohraničního pásma.
Přihlížeje k tomuto stavu věcí, neshledávám v něm dostatečného podkladu, abych mohl vyhověti požadavku v interpelaci kladenému.
V Praze, dne 12. září 1931.
Ministr financí:
Dr. Trapl v. r.
1412/XX. (původní znění).
Odpověď
ministra národní obrany a
ministra financí
na interpelaci poslance dr. Peterse a druhů
o provádění zákona čís. 70/30 a vlád. nařízení čís. 96/30 Sb. z. a n. (tisk 938/XXV.).
Zákon č. 2011930 Sb. z. a n. zmocnil vládu, aby stanovila předpisy pro určení pensijní základny podle služebního poměru zaměstnancova v den skončení činné služby způsobem nepřesahujícím míru stanovenou pro převod do nových platů podle platového zákona.
Vládní nařízení č. 9611930 Sb. z. a n. řídíc se touto zásadou upravilo nové pensijní požitky způsobem odpovídajícím citovanému zákonu. Při tom bylo ovšem nutno přihlížeti též k jiným pensijním předpisem, které zákonem č. 2011930 Sb. z. a n. zůstaly nedotčeny, zejména ku předpisům týkajícím se doby započitatelné pro nárok a výměru výslužného, ku předpisům o určení procentní sazby a pod., jimž musilo býti toto vládní nařízení přiměřeně přizpůsobeno.
Přes opačné tvrzení interpelace dostalo se novou úpravou pensí velké části percipientů, zejména nejstarších staropensistů, značného zvýšení jejich zaopatřovacích platů, takže úprava v mezích finanční možnosti státu svůj hlavní úkol splnila. Je ovšem možné, že nová úprava některým osobám přinesla jen malé nebo žádné zlepšení, ale příčina toho tkví v samém zákoně č. 70, který, jak již řečeno, vzal za základ pro novou platovou úpravu pravidla o převodu podle platového zákona. Jest známo, že i někteří aktivní důstojníci při převodu do nových platů velmi málo nebo ničeho nezískali, ba že naopak byl jisté části přiznán vyrovnávací přídavek, aby zůstali při převodu na svých dosavadních platech. Tato skutečnost ukazuje se nyní samozřejmě i u gážistů ve výslužbě, jimž zákon č. 20/1930 dává mutatis mutandis to, co aktivním důstojníkům přinesl zákon č. 103/1926 Sb. z. a n. při převodu do nových platů.
Nelze dále souhlasiti s tvrzením interpelace, že všem osobám s kratší než 25-letou služební dobou, byly zaopatřovací požitky vyměřeny níže než dosud, poněvadž podle § 6 zákona č. 70 celkové odpočivné (zaopatřovací) platy podle nové úpravy nesmějí klesnouti pod dosavadní částky. Pokud jde ovšem o vojenské percipienty v cizině, nesou tito, jako všichni ostatní pensisté v cizině, důsledky, které plynou z ustanovení § 7 cit. zákona.
Pokud interpelace se dotýká bývalých vojenských gážistů V. a vyšší hodnostní třídy, nepřevzatých do činné služby v československém vojsku, nutno uvésti toto:
Jejich pensijní základna byla stanovena částkou 39.000 Kč v důsledku přejímacího zákona č. 194/1920 Sb. z. a n. jakož i zákona č. 288/1924 Sb. z. a n., jimiž byla již tehdy omezena jejich pensijní základna na nejvyšší stupeň VI. hodnostní třídy, což se rovná podle ustanovení pro převody do nových platit pensijní základně, vyplývající ze služného stupně d) 4. platové stupnice. Zvýšení to jim může ovšem přiznati na žádost jen vláda podle volného uvážení.
Pokud se týká tzv. vojenských pensistů, tkví započítání jejich přesloužené doby v ustanovení § 32 vlád. nařízení č. 10/1924 Sb. z. a n., které stejně postihlo i důstojníky ve výslužbě převzaté v jejich hodnosti do československé armády. Pokud takový důstojník, resp. vojenský pensista nepodal včas přihlášku, nebo nevyhověl po jazykové stránce, počítá se mu přesloužená doba podle tohoto ustanovení nejvýše šesti léty. Zákon č. 70 nemění ničeho na dosavadní procentní sazbě. Komu tudíž dřívější předpisu v tam směru platné nepřiznaly procentní sazbu na základě 35 let, tomu ji nelze přiznati ani podle zák. č. 70. To platí ovšem stejně i o vojenských pensistech a proto nemůže býti řeči o nějakém dalším zkrácení pense této kategorie nad 25% normovaných zákonem.
Tak zv. válečným vdovám přísluší podle ustanovení § 80 zák. č. 76/1922 Sb. z. a n. za splnění tam uvedených předpokladů zvýšení důchodu vdovského o 50%, nejvýše však 2000 Kč ročně. Na tomto ustanovení nezměnil ničeho ani zákon č. 70 a nemohlo tudíž ani vládní nařízení č. 96 ničeho měniti. Uvedené zvýšení vdovského důchodu se pozůstalým přiznává, pokud mají na ně nárok.
Co se týká otázky pobírání zaopatřovacích požitků v cizině, nutno uvésti, že zákon č. 70 ani vládní nařízení č. 96 ničeho nezměnilo na dosud platných normách pro povolení výplaty zaopatřovacích platů do ciziny. Zejména zůstává v platnosti § 115 voj. zaopatř. zákona č. 26/1922 Sb. z. a n., jakož i příslušné administrativní normy, podle nichž požívání zaopatřovacích požitků v cizině vyžaduje zvláštního povolení ministerstva národní obrany. Z těchto důvodů nemohlo vládní nařízení se touto věcí zvlášť obírati.
Vzhledem k uvedeným okolnostem nutno míti za to, že domněnka zastávaná interpelací o nesouhlasu vládního nařízení č. 96 se zákonem č. 70 postrádá veškerého podkladu a proto není důvodu k nějakému opatření z podnětu této interpelace.
V Praze, dne 3. září 1931.
Ministr národní obrany:
Dr. Viškovský v. r.
Ministr financí:
Dr. Trapl v. r.
Překlad ad 1412/III.
Antwort
des Ministers für nationale Verteidigung
auf die Interpellation der Abgeordneten Dr. Stern, Dvořák und Genossen,
betreffend die fristlose Entlassung einer Arbeiterin auf Befehl und infolge einer Laune einer Frau Oberstleutnant (Druck 1210/II).
Die ehemalige Aufräumefrau des Garnisonskomandos in Leitmeritz, Růžena Turková, ist nicht auf Grund der § 82 der Gewerbeordnung aus der Arbeit entlassen worden, sondern hat am 1. August 1930 die ordnungsmäßige vierzehntägige Kündigung erhalten. Zu dem Inzident, den die Turková durch ihr Verhalten gegen die Ehefrau des Stabskommandanten der 3. Division herbeigeführt hat, als sie von der Gebäudeverwaltung des genannten Garnisonskommandos zu Arbeiten bei der Herrichtung der Dienstwohnung des Stabskommandanten der 3. Division vor dessen Einzug bestimmt worden ist, ist es bereits am 15. April 1930 gekommen, so daß es klar ist, all dieser Vorfall nicht den Grand zur Lösung das Dienstverhältnisses mit der genannten Aufräumefrau gebildet hat.
Die Růžena Turková hat bereits früher durch unzulässiges Benehmen gegenüber Militärpersonen den Aalall dazu gegeben, daß sie mehreremale gekündigt worden ist, diese Kündigung ist aber immer wieder im Hinblick auf den Umstand widerrufen worden, daß es sich um die Witwe nach einem Kriegsinvaliden handelt. Als die Turková jedoch trotz wiederholter Verwarnungen und Ermahnungen ihr Benehmen nicht änderte und als ihr Vorgehen die Autorität der Militärorgane: in den Augen der unterstellten Militärpersonen zu untergraben und dadurch deren Disziplin zu erschüttern drohte, mußte das Garnisionskomando das mit der Turková abgeschlossene Arbeitsverhältnis lösen; dies geschah durch eine vierzehntägige Kündigung, zu der das genannte Kommando als direkte Arbeitgeber vertragsgemäß Jederzeit berechtigt war.
An ihrer Stelle ist Amálie Boudníková, die Ehefrau eines kranken und dauernd arbeitsunfähigen Kriegsinvaliden aufgenommen worden.
Aus diesen Gründen ist es nicht möglich, die Růžena Turková neuerlich in die Arbeit aufzunehmen, insbesondere, da bei den in Betracht kommenden Militärformationen keine Stelle frei ist.
Prag, am 3. September 1931.
Der Minister für nationale Verteidigung:
Dr. Viškovský m. p.
Překlad ad 1412/IV.
Antwort
der Regierung
auf die Interpellation des Abgeordneten J. Geyer und Genossen
in Angelegenheit der Aufnahme weiblicher Arbeitskräfte bei der čsl. Tabakregie (Druck 1012/XV).
Bei der letzten Ergänzung des Standes der weiblichen Arbeiterschaft in den Tabakfabriken sind im ganzen 400 neue Arbeiterinnen aufgenommen worden, darunter 92 Arbeiterinnen deutscher Nationalität.
Diese Zahl macht genau 23% der Gesamtzahl der besetzten Stellen aus und entspricht auf Grund der letzten Volkszählung dem Verhältnisse der Zahl der deutschen Bevölkerung zur Gesamtzahl der Bevölkerung im Staate.
Die größte Zahl der neu aufgenommenen Arbeiterinnen deutscher Nationalität entfiel auf die Bezirke mit dem größten Prozentsatz der Bevölkerung deutscher Nationalität.
Der Umstand, daß die Tabakfabriken im Notstandsgebiete errichtet worden sind, kann an und für sich kein Grund bei der Aufnahme einer größeren Zahl von Arbeitern deutscher Nationalität sein, weil die Wirtschaftskrise heute überall fühlbar ist und durch sie auch die Bevölkerung čechischer Nationalität in den Orten mit einer Bevölkerungsmehrheit deutscher Nationalität betroffen wird.
Gegen die Aufnahme einer größeren Anzahl von Bewerbern deutscher Nationalität spricht auch das Nationalitätenverhältnis der Arbeiterschaft in den Tabakfabriken, welches nach dem Stände zum 1. Jänner d. J. 35% von Bediensteten deutscher Nationalität in den čsl. Tabakfabriken aufwies, also weit mehr als dein Zahlenverhältnisse der deutschen Bevölkerung zur Gesamtzahl der Bevölkerung im Staate entsprechen würde.
Bei diesem Stände der Angelegenheit liegt kein Grund vor, daß die Zahl der Arbeiterschaft deutscher Nationalität weiter erhöht werden würde.
Prag, am 8. September 1931.
Der Vorsitzende der Regierung:
Udržal m. p.
Der Finanzminister:
Dr. Trapl m. p.
Překlad ad 1412/XII.
Antwort
des Ministers des Innern
auf die Interpellation des Abgeordneten Dr. Haureich und Genossen
wegen des unbegründeten Verbotes einer Versammlung des Sudetendeutschen Landbundes durch die Bezirkshauptmannschaft in Podersam (Druck 1210/IX).
Die Gemeindevertretung in Maschau besteht laut Gesetz aus 18 Mitgliedern. Nach Ablauf einer gewissen Zeit ist die Gemeindevertretung zwar deshalb unvollständig geworden, weil alle Mitglieder und alle Ersatzmänner bis auf einen aus der Partei der deutschen Nationalsozialisten ausgetreten sind, sie war aber auch zu der Zeit in allen jenen Fällen beschlußfähig, in denen keine qualifizierte Mehrheit notwendig ist. Nach Ergänzung der Ersatzmänner der deutschen nationalsozialistischen Partei zählt die Gemeindevertretung jedoch abermals 18 Mitglieder.
Die Veranstaltung der von der Ortsgruppe der Partei "Sudetendeutscher Landbund" in Maschau für den 11. April 1931 angemeldeten öffentlichen Versammlung ist von der Bezirksbehörde in Podersam im Sinne des § 6 des Versammlungsgesetzes einzig und allein deshalb verboten worden, weil nach der Anschauung der Bezirksbehörde die begründete Befürchtung vorlag, daß durch die Veranstaltung der Versammlung das öffentliche Wohl, bezw. die öffentliche Ruhe und Ordnung gefährdet würden.
Die Beurteilung des Umstandes, ob die öffentliche Ruhe und Ordnung gefährdet ist, obliegt der politischen Behörde, welche für deren Wahrung verantwortlich ist.
Die Annahme der Herren Interpellanten, daß es zu dem Verbote der Veranstaltung der Versammlung im Hinblicke auf eine Intervention seitens des "Bund der Landwirte" oder der Gemeindevertretung in Maschau gekommen wäre, ist gänzlich unbegründet.
Gegen das Verbot der Veranstaltung der Versammlung ist übrigens keine Berufung eingebracht worden und haben sich die Veranstalter derart selbst des Anspruches begeben, daß die Motiviertheit des Verbotes im Instanzenzuge überprüft werde.
Im Hinblicke auf das Angeführte habe ich keinen Grund dazu, die in der Interpellation verlangten Maßnahmen zu treffen.
Prag, am 24. September 1931.
Der Minister des Innern:
Dr. Slávik m. p.
Překlad ad 1412/XIII.
Antwort
des Ministers des Innern
auf die Interpellation der Abgeordneten Haiblick, Dr. Stern und Genossen
über das unerhörte Vorgehen des Bezirkshauptmannes in Podersam (Druck 1305/XIV).
Die Ortsgruppe der KPČ. in Podersam hat um Bewilligung zur Aufstellung eines Monumentes Lenins im Garten vor dem Volkshause überhaupt nicht angesucht und ist ihr eine solche Bewilligung weder von der Bezirksbehörde noch vom Stadtamte erteilt worden.
Der Bau-, Konsument Verbrauchsgenossenschaft "Volksheim" in Podersam, auf deren Grundstück dieses Denkmal errichtet vordem war, ist mit dem in der Interpellation zitierten Bescheide der Bezirksbehörde in Podersam aufgetragen worden, das Denkmal zu beseitigen. Die Landesbehörde in Prag hat der gegen diesen Auftrag eingebrachten Berufung nicht entsprochen und hat den angefochtenen Bescheid endgültig bestätigt, womit sie zum Ausdrucke gebracht hat, daß in diesem Falle alle Voraussetzungen gegeben sind, welche eine solche Weisung auf Grund der gesetzlichen Bestimmungen motivieren.
Von den behaupteten Persekutionen der KPČ. in den Unternehmungen und namentlich des Vertrauensmannes in der Bezirkskrankenversicherungsanstalt ist der Bezirksbehörde in Podersam nichts bekannt.
Die Behauptung der Interpellation, daß die Bezirksbehörde in Podersam alle öffentlichen Kundgebungen der KPČ. verbiete, entspricht nicht den Tatsachen. Soweit es jedoch in mehreren Fällen zu einem solchem Verbote gekommen ist, war den Veranstaltern die Möglichkeit gegeben, gegen das Verbot die Berufung an die Landesbehörde einzubringen, damit so die Motiviertet des Vorgehens der Bezirksbehörde überprüft werde. Die Standarte mit der Aufschrift "Lenin ist tot, der Leninismus lebt" bei der Kundgebung am 1. Mai 1931 ist beschlagnahmt worden und war das Vorgehen der Behörde gesetzlich begründet.
Im Hinblicke auf das Angeführte habe ich keinen Grund zu den in der Interpellation verlangte Maßnahmen.
Prag, am 24. September 1931.
Der Minister des Innern:
Dr. Slávik m. p.