|
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1931. |
|
|
III. volební období. |
4. zasedání. |
1412.
Odpovědi:
I. min. sociální péče na interp. posl. Tučného a druhů ve věcí zaměstnavatelské prevence, aby zaměstnancům bylo znemožněno využiti výhod pojistného zákonodárství (tisk 917/XIV.),
II. min. železnic na interp. posl. Bečko, dr. Markoviče, Bendy a soudr. ve věci postupného přenesení železničních dílen ve Zvolenu (tisk 1240/XIX.),
III. min. národní obrany na interp. posl. dr. Sterna, Dvořáka a soudr., že jistá dělnice byla ihned propuštěna na rozkaz a z rozmaru paní podplukovníkově (tisk 1210/II.),
IV. vlády na interp. posl. Geyera a druhů o přijímání dělnic u československé tabákové režie (tisk 1017/XV.),
V. min. sociální péče na interp. posl. Jurana, Barši a soudr. o poměrech v ozdravovnách okresní nemocenské pojišťovny v Brně (tisk 1064/IX.),
VI. min. sociální péče na interp. posl. Jurana, Barši a soudr. o zadání truhlářských prací na novostavbě okresní nemocenské pojišťovny v Brně a vyplácení zvláštních odměn za tuto práci (tisk 1174/XI.),
VII. min. železnic na interp. posl. Novotného a soudr. o chování průvodčího vlaků číslo 708 (tisk 893/V.),
VIII. min. vnitra na interp. posl. Hrušovského, Polívky a druhů ve věci notáře v Trhové Hradské na Slovensku (tisk 1205/II.),
IX. min. financí na interp. posl. Šmejcové a druhů o vánočním příspěvku zaměstnankyním státních továren na tabák (tisk 1035/XIV.),
X. vlády na interp. posl. Jaši a soudr. o zamítnutí žádosti okresního zastupitelstva v Kyjově státním pozemkovým úřadem o příděl lesů z velkostatku Buchlov na Moravě, majitel Berchtold, o vedení družstva obcí, jemuž lesy byly přiděleny (tisk 1097/IX.),
XI. min. vnitra na interp. posl. Rjevaje, Vallo a soudr. o zakázaných veřejných a členských schůzích KSČ na Slovensku (tisk 1268/IV.),
XII. min. vnitra na interp. posl. dr. Hanreicha a druhů, že podbořanský okresní úřad (v Čechách) bez důvodů zakázal schůzi sudetsko-německého zemědělského svazu (tisk 1210/IX.),
XIII. min. vnitra na interp. posl. Haiblicka, dr. Sterna a soudr. o neslýchaném postupu podbořanského okresního hejtmana (tisk 1305/XIV.),
XIV. min. vnitra na interp. posl. Hokkyho a druhů o vyhoštění Juraje Lestyána, obyvatele v Nižních Remetách (tisk 1305/VII.),
XV. min. spravedlnosti na interp. posl. dr. Sterna a soudr. o bezdůvodné obžalobě 16 footbalových hráčů v Liberci (tisk 1082/I.),
XVI. min. železnic na interp. posl. dr. Hassolda a druhů o vyplácení remunerací (tisk 1017/V.),
XVII. min. financí na interp. posl. dr. Keibla a druhů n výnosu pražského zemského finančního ředitelství (tisk 1097/II.),
XVIII. min. veřejných prací na interp. posl. Hokkyho a druhů o zajištění pastvinné potřeby pro dobytek dělníků státních solných dolů v Slatinských Dolech (tisk 1268/X.),
XIX. min. financí na interp. posl. Hokkyho a druhů o pojetí obce Velká Sevljuš do pohraničního pásma (tisk 1108/VIII.),
XX. min. národní obrany a min. financí na interp. posl. dra Peterse a druhů o provádění zákona č. 70/30 a vládního nařízeni č. 96/30 Sb. z. a n. (tisk 938/XXV.).
1412/I.
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci poslance Tučného a druhů
ve věci zaměstnavatelské prevence, aby zaměstnancům bylo znemožněno využití výhod pojistného zákonodárství (tisk 917/XIV.).
Zákon ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a n., o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, nedává zmocnění, aby pojistná povinnost jednotlivých zaměstnaneckých skupin byla autoritativně stanovena prováděcím nařízením. Otázku, zda činnost některé skupiny zaměstnanecké zakládá pojistnou povinnost podle cit. zákona, lze v případě konkrétního sporu řešiti toliko instančním rozhodnutím, podléhajícím přezkoumání Nejvyšším správním soudem. Činnost litografů byla již za platnosti dřívějšího pensijního zákona č. 8911920 Sb. z. a n. judikaturou v podstatě uznána za činnost kresličskou, která jako činnost převážně duševní zakládá pojistnou povinnost pensijní. Lze důvodně míti za to, že tento stav judikatury nedozná vzhledem k ustanovení nynějšího zákona o rozsahu pojistné povinnosti žádné změny v neprospěch zaměstnanců. Pro posouzení, zda některý zaměstnanec podléhá pojistné povinnosti pensijní, je rozhodující jedině jeho činnost; jsou proto veškerá ujednání anebo prohlášení stran, jež neodpovídají skutečnému stavu, bez vlivu, nehledě k tomu, že ujednání, která by obmezovala nebo vylučovala platnost pensijního zákona v neprospěch pojištěnců nebo jich příslušníka, jsou neplatná. Mimo to provádí Všeobecný pensijní ústav svými inspekčními orgány i kontrolu litografických podniků, aby zaměstnanci pojištěním povinní byli též pojištěni, takže není třeba míti obav, že jednostranným postupem zaměstnavatelů mohli býti zaměstnanci litografičtí poškozeni ve svém pensijním pojištění.
Stejně je též pro otázku, zda zaměstnance je považovati za obchodního pomocníka, směrodatno, koná-li služby ve smyslu § 1 zákona o obchodních pomocnících.
V Praze, dne 14. září 1931.
Ministr sociální péče:
Dr. Czech v. r.
1412/II.
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslanců Jána Bečko, dr. Ivana Markoviče, Ferdinanda Bendy a soudruhů
ve věci postupného přenesení železničních dílen ve Zvolenu (tisk 1240/XIX.).
Na postupné přeložení železničních dílen ze Zvolenu se nepomýšlí. Také zprávy o tom, že bylo rozhodnuto zmenšiti počet vozidel, opravovaných dosud v těchto dílnách, neodpovídají skutečnosti.
V Praze, dne 29. září 1931.
Ministr železnic:
R. Mlčoch v. r.
1412/III. (původní znění).
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslanců dr. Sterna, Dvořáka a soudruhů,
že jistá dělnice byla ihned propuštěna na rozkaz a z rozmaru paní podplukovníkové (tisk 1210/II.).
Růžena Turkové, bývalá myčka posádkového velitelství v Litoměřicích, nebyla propuštěna z práce podle § 82 živn. řádu, nýbrž dostala 1. srpna 1930 řádnou čtrnáctidenní výpověď. K incidentu, jejž Turkové svým chováním proti choti náčelníka štábu 3. divise způsobila, byvši správou budov uvedeného posádkového velitelství určena k pracím při úpravě služebního bytu náčelníka štábu 3. divise před jeho nastěhováním, došlo již dne 15. dubna 1930, takže je zřejmé, že tento případ nebyl důvodem k rozvázání pracovního poměru řečené myčky.
Již dříve Růžena Turkové nepřípustným chováním proti vojenským osobám dala podnět k tomu, že jí byla několikráte dána výpověď, ale výpověď ta byla vždy opět odvolána vzhledem k okolnosti, že jde o vdovu po válečném invalidovi. Když však Turkové přes opětované výstrahy a napomenutí nezměnila svého chování a když její jednání hrozilo zlehčiti autoritu vojenských orgánů v očích podřízených vojenských osob a tím i otřásti jejich kázní, musilo posádkové velitelství zrušiti pracovní poměr s Turkovou sjednaný: to se stalo čtrnáctidenní výpovědí, k níž uvedené velitelství jako přímý zaměstnavatel bylo ze smlouvy kdykoli oprávněno.
Na její místo byla přijata Amálie Boudníková, manželka nemocného a práce trvale neschopného válečného invalidy.
Z těchto důvodů není možno Růženu Turkovou do práce opět přijmouti, zvláště když u příslušných vojenských útvarů není volného místa.
V Praze, dne 3. září 1931.
Ministr národní obrany:
Dr. Viškovský v. r.
1412/IV. (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance J. Geyera a druhů
o přijímání dělnic u československé tabákové režie (tisk 1012/XV.).
Při posledním doplňování stavu ženského dělnictva v továrnách na tabák bylo přijato celkem 400 nových dělnic, z toho 92 dělnice národnosti německé.
Tento počet je přesně 23% z celkového počtu obsazovaných míst a odpovídá poměru počtu německého obyvatelstva k celkovému počtu obyvatelstva ve státě podle posledního sčítání lidu. Největší počet nově přijatých dělnic německé národnosti připadal na okresy s nejvyšším procentem obyvatelstvu německé národnosti.
Okolnost, že továrny na tabák byly vybudovány v území nouzovém, nemůže sama o sobě býti důvodem při přijímání většího počtu dělnictva německé národnosti, poněvadž hospodářská krise doléhá dnes všude a jest jí postiženo také obyvatelstvo české národnosti v místech s většinou obyvatelstva německé národnosti.
Proti přijímání většího počtu uchazečů národnosti německé mluví i národnostní poměr dělnictva v továrnách na tabák, který podle stavu k 1. lednu t. r. zaznamenával 33.6% zaměstnanců německé národnosti v čsl. továrnách na tabák, tedy mnohem více, než by odpovídalo poměru počtu německého obyvatelstva k celkovému počtu obyvatelstva ve státě.
Za tohoto stavu věci není důvodu, aby počet dělnictva německé národnosti byl dále zvyšován.
V Praze, dne 8. září 1931.
Předseda vlády:
Udržal v. r.
Ministr financí:
Dr. Trapl v. r.
1412/V.
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci poslanců Jurana, Barši a soudr.
o poměrech v ozdravovnách okresní nemocenské pojišťovny v Brně (tisk 1064/IX.).
Ústřední sociální pojišťovna, jíž byla interpelace dána k vyjádření, oznámila:
"Okresní nemocenská pojišťovna v Brně má ozdravovny v Novém Lískovci a v Baldě u Políčky. Prostřednictvím ministerstva zdravotnictví dostala na investice v nich roku 1930 ze zdravotní přirážky subvenci 35.000 Kč, jíž bylo použito k těmto účelům.
Ústřední sociální pojišťovna přispívá na léčení svých pojištěnců v ozdravovnách a jiných léčebných ústavech podle určitého klíče, podle něhož v roce 1930 připadlo na okresní nemocenskou pojišťovnu v Brně okrouhle 430.000 Kč.
Provedeným šetřením bylo zjištěno, že stanovení ošetřovací sazby na denních 28 Kč jest odůvodněno i když se přihlíží k subvencím shora uvedeným.
Ozdravovny v Novém Lískovci a Baldě nejsou ani veřejnou nemocnicí, ani veřejným ústavem léčebným podle platných předpisů a nároky pojištěnců nelze tudíž posuzovati podle ustanovení 149 zákona č. 221/1924 ve znění zákona č. 184/1928 Sb. z. a n.
Nelze však postupovati ani podle § 148 cit. zákona, neboť Ústřední sociální pojišťovna pojištěnce do ozdravoven nepoukazuje, nýbrž omezuje se na poskytování příspěvků k sazbě léčebného, čímž umožňuje nemocenským pojišťovnám, aby své pojištěnce do ozdravoven poukazovaly ve větším počtu."
Ministerstvo sociální péče nemá tudíž důvodu, aby proti orgánům pojišťovny zakročilo.
V Praze, dne 16. září 1931.
Ministr sociální péče:
Dr. Czech v. r.
1412/VI.
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci poslanců Jurana, Barši a soudr.
o zadání truhlářských prací na novostavbě okresní nemocenské pojišťovny v Brně a vyplácení zvláštních odměn za tuto práci (tisk 1174/XI.).
Ústřední sociální pojišťovna zjistila toto:
Podle zápisů o schůzích představenstva okresní nemocenské pokladny v Brně na straně 455, ze dne 5. března 1924, bylo zjištěno, že člen představenstva Vinkler při jednání o zadání truhlářských prací odešel ze schůze.
Jmenovaný jsa ředitelem družstva "Dubor", firmy známé v Brně hodnotnými zařízeními nábytku, byl představenstvem pokladny pověřen součinností při projektování vnitřního zařízení pokladny spolu s architektem Kumpoštem.
Ředitelem zmíněné firmy byl již před tím, nežli byla vyslána deputace pokladny do Německa, aby prohlédla zařízení tamějších pojišťoven před projektem a postavením vlastní budovy.
Při všech větších stavbách bývají mimo projektanta pověřovány určité osoby zvláštním dozorem z důvodů kontroly.
Ustanovení těchto odborných poradců stalo se i v tomto případě proto, aby ústav, podnikající nákladnou stavbu, nebyl vázán pouze návrhy projektanta.
V Praze, dne 14. září 1931.
Ministr sociální péče:
Dr. Czech v. r.
1412/VII.
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslance Josefa Novotného a soudruhů
o chování průvodčího vlaků číslo 708 (tisk 893/V).
Zaměstnancům železničního podniku je častěji připomínána povinnost postupovati ve styku s obecenstvem slušně a zdvořile. Její porušení je stíháno.
Také zaměstnanec, o nějž jde, byl přiměřeným způsobem potrestán.
V Praze, dne 11. září 1931.
Ministr železnic:
R. Mlčoch v. r.
1412/VIII.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Igora Hrušovského, Vladimíra Polívky a druhů
ve věci notáře v Trhové Hradské na Slovensku (tisk 1205/II.).
Proti notářskému tajemníkovi Janu Bányaiovi bylo zavedeno okresním úřadem v Dunajské Středě a orgánem zemského úřadu v Bratislavě pro podezření z nepřístojností v interpelaci uvedených již před podáním této interpelace vyšetřování, jež vedlo k zahájení disciplinárního vyšetřování, které však pro svou obsáhlost a zejména pro nutnost vyslechnouti značný učet svědků, z nichž mnozí nebyli tou dobou k disposici, nemohlo býti dosud skončeno.
Vzejde-li během vyšetřování důvodné podezření, že se jmenovaný dopustil také porušení úředních povinností stíhatelných soudně, resp. finančními úřady, bude samozřejmě ihned učiněno potřebné další opatření.
Okresnímu úřadu v Dunajské Středě nelze tedy vytýkati, že by proti obviněnému notáři nebyl konal svou povinnost.
V Praze, dne 17. září 1931.
Ministr vnitra:
Dr. Slávik v. r.
1412/IX.
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance M. Šmejcové a druhů
o vánočním příspěvku zaměstnankyním státních továren na tabák (tisk 1035/XIV.).
Učinil jsem opatření, aby výplata vánočních příspěvků v tabákových továrnách nebyla odpírána těm zaměstnankyním, jejichž manželé nemají na základě zákona ze dne 14. října 1930, č. 144 Sb. z. a n., nárok na vánoční příspěvek, nebo jejichž manželům u samosprávných korporací v mezích § 212, odst. 1 plat. zákona, resp. § 53, odst. 1, 3. věty zákona č. 125/1927 Sb. z. a n., podle obdoby cit. zákona č. 144/1930, takový nárok nebyl přiznán.
V Praze, dne 12. září 1931.
Ministr financí:
Dr. Trapl v. r.
1412/X.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance Václava Jaši soudruhů
o zamítnutí žádosti okresního zastupitelstva v Kyjově státním pozemkovým úřadem o příděl lesů z velkostatku Buchlov na Moravě, majitel Berchtold, o vedení družstva obcí, jemuž lesy byly přiděleny (tisk 1092/IX.).
Dohodou o konečném vyřešení pozemkové reformy na velkostatku Buchlov, ze dne 12. února 1930, získány od vlastníka velkostatku pro její účely revíry Osvětimany a Moravany v celkové výměře 1.640 ha.
Žádosti o příděl těchto lesů podalo město Kyjov, město Kroměříž a Lesní družstvo obcí (svaz) okresů kyjovského a kroměřížského.
Při výběru přídělců řídil se státní pozemkový úřad předpisem odst. 1, § 10 zákona přídělového a rozhodl pro příděl městu Kyjovu a lesnímu družstvu obcí.
Názor v interpelaci projevený, že lesy mají býti přidělovány v prvé řadě okresům, nemá opory v zákonu, jenž staví obce do stejné řady s jinými veřejnými svazy. Rozhodnutí o přídělu lesů svazu obcí neodporuje proto zákonu. Podle zákona rozloha lesního majetku má býti taková, aby zaručovala spořádané hospodářství. Tím jest odůvodněn příděl městu Kyjovu, které již před pozemkovou reformou mělo vlastní lesy, sousedící s přiděleným lesem.
Při jednání o příděl revírů osvětimanského a moravanského dal státní pozemkový úřad přípravnému výboru svazu obcí podmínku, že do svazu budou přibrány všechny obce zájmového obvodu, které se budou hlásiti o přijetí. Dle sdělení předsedy družstva se tak stalo. Státní pozemkový úřad, trvaje na této podmínce, provede šetření, zda bylo jí vyhověno.
Státní pozemkový úřad nejedná se žádným uchazečem ještě o zaplacení ceny přídělové, tím méně nestanovil, v jakých splátkách a lhůtách má býti cena ta zaplacena. Ani slib v tomto směru nebyl státním pozemkovým úřadem vysloven.
Podle vylíčeného stavu věci nemá vláda důvodů k nějakému opatření.
V Praze, dne 2. října 1931.
Předseda vlády:
Udržal v. r.
1412/Xl.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců Rjevaje, Vallo a soudruhů
o zakázaných veřejných a členských schůzích KSČ. na Slovensku (tisk 1268/IV.).
Pořádání veřejných schůzí, jichž se týká interpelace, nebylo příslušnými okresními úřady povoleno, poněvadž jednak v některých případech nebyly splněny předpoklady ustanovení platných předpisu pro uspořádání veřejných schůzí, jednak z toho důvodu, že vzhledem ke konkrétním okolnostem jednotlivých případů byla odůvodněna obava, že by pořádáním těchto schůzí mohl býti ohrožen veřejný klid a pořádek. Pořádání schůzí, ohlášených okresnímu úřadu ve Snině na den 25. února 1931 a 10. dubna 1931 do obce Ubly, nebylo povoleno rovněž i důvodů ohrožení veřejného klidu a pořádku a ne, jak se v interpelaci uvádí, s odůvodněním, že se nedá zjistiti ohlášené místo schůze. V tomto směru mají asi páni interpelanti na mysli schůzi, která byla ohlášena okresnímu úřadu ve Snině komunistickou stranou v Humenném podáním ze dne 7. června 1931 na den 14. června 1931, avšak bez určení místa, kde se schůze má odbývat. Poněvadž oznamovatelé neuvedli v podání ani svého bydliště a nemohli proto býti vyzváni k doplnění ohlášení, nemohl okresní úřad toto oznámení jako formálně vadné vzíti na vědomí.
Tak zvané členské schůze komunistické nebyly ani okresním úřadem ani četnictvem v Tibavě rušeny. Četnictvo pouze vyšetřovalo, nekonají-li se nepovolené schůze veřejné.
Jan Hamaš z Choňkovců, Jan Fenczik a Jan Virčik z Tibavy byli okresním úřadem v Sobrancích potrestáni peněžitou pokutou pro pořádání nepovolených politických schůzí, Juraj Pazdič ze Sobranců pro vylepování plakátu bez povolení. Jan Benka z Tibavy nebyl okresním úřadem vůbec potrestán.
Politické úřady jsou za klid a pořádek v okrese zodpovědny a mají proto právo i povinnost činiti opatření, jež považují za nutná k jeho zajištění.
Proti příslušným výměrům okresních úřadů, jichž se interpelace týká nebylo - kromě případu potrestání Jana Hamaše z Choňkovců, který podal odvolání opožděně - ani v jediném případě podáno odvolání, takže pořadatelé, resp. osoby, výměry těmi postižené, sami se tak vzdali práva, aby odůvodněnost postupů okresních úřadů byla v instančním pořadí přezkoumána.
Vzhledem k tomu, co uvedeno, nemám důvodů činiti opatření v interpelaci žádaná.
V Praze, dne 23. září 1931.
Ministr vnitra:
Dr. Slávik. v. r.
1412/XII. (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dr. Hanreicha a druhů,
že podbořanský okresní úřad (v Čechách) bez důvodů zakázal schůzi sudetsko-německého zemědělského svazu (tisk 1210/IX.).
Obecní zastupitelstvo v Maštově skládá se podle zákona z 18 členů. Po nějaký čas bylo sice obecní zastupitelstvo neúplné důsledkem toho, že vystoupili všichni členové a všichni náhradníci, až na Jednoho, ze strany něm. nár. socialistů, bylo však i tehdy způsobilé k usnášení ve všech případech, k nimž není třeba kvalifikované většiny. Po doplnění náhradníků něm. nár. soc. strany čítá však obecní zastupitelstvo zase 18 členů.
Pořádání veřejné schůze, ohlášené místní skupinou strany "Sudetendeutscher Landbund" v Maštově na den 11. dubna 1931, bylo okresním úřadem v Podbořanech ve smyslu §u 6 zákona shromažďovacího zakázáno jedině proto, že dle názoru okresního úřadu byla odůvodněna obava, že by pořádáním schůze bylo ohroženo veřejné blaho, resp. veřejný klid a pořádek.
Posouditi, zda veřejný klid a pořádek jest ohrožen, přísluší politickému úřadu, který je za jeho zachování zodpověden.
Domněnka pánů interpelantů, že k zákazu pořádání schůze došlo vzhledem k intervenci se strany "Bund der Landwirte" nebo obecního zastupitelstva v Maštově, je zcela bezpodstatná.
Proti zákazu pořádání schůze nebylo ostatně podáno odvolání a pořadatelé vzdali se tak sami nároku, aby důvodnost zákazu byla v instančním pořadí přezkoumána.
Vzhledem k tomu, co uvedeno, nemám důvodu činiti opatření v interpelaci žádaná.
V Praze, dne 24. září 1931.
Ministr vnitra:
Dr. Slávik v. r.
1412/XIII. (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Haiblicka, dr. Sterna a soudruhů
o neslýchaném postupu podbořanského okresního hejtmana (tisk 1305/XIV.).
Místní skupina KSČ. v Podbořanech o povolení k postavení pomníku Lenina v zahradě před Lidovým domem vůbec nezažádala a nebylo jí takovéto povolení ani okresním úřadem, ani městským úřadem uděleno.
Stavebnímu, konsumnímu a spotřebnímu družstvu "Volksheim" v Podbořanech, na jehož pozemku postaven byl pomník ten, bylo výměrem okresního úřadu v Podbořanech, v interpelaci citovaným, uloženo, aby pomník odstranilo. Zemský úřad v Praze podanému odvolání proti tomuto příkazu nevyhověl a naříkaný výměr s konečnou platností potvrdil, uznav tím, že v tomto případě dány jsou všechny předpoklady, které dle zákonného ustanovení takoví příkaz odůvodňují.
O udánlivých persekucích KSČ. v podnicích a zejména důvěrníka v okresní nemocenské pojišťovně, není okresnímu úřadu v Podbořanech nic známo.
Tvrzení interpelace, že okresní úřad v Podbořanech zakazuje veškeré veřejné projevy KSČ., neodpovídá skutečnosti. Pokud pak v několika případech k zákazu došlo, byla pořadatelům dána možnost, aby proti zákazu podali odvolání k zemskému úřadu, aby tím odůvodněnost postupu okresního úřadu byla přezkoumána. Standarta s nápisem "Lenin jest mrtev, leninismus žije" při projevu 1. května 1931 byla zabavena a postup úřadů byl zákonitě odůvodněn.
Vzhledem k uvedenému nemám důvodu k opatřením v interpelaci žádaným.
V Praze, dne 24. září 1931.
Ministr vnitra:
Dr. Slávik v. r.
1412/XIV. (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Hokkyho a druhů
o vyhoštění Juraje Lestyána, obyvatele v Nižních Remetách (tisk 1305/VII.).
Jiří Lestyán, nar. 23. dubna 1688 v Békéscsabě v Maďarsku a tamže příslušný, provozoval v obci Nižních Remetách, okres Berehovo, živnost tesařskou bez živnostenského oprávnění, zasahoval do obecních a všech veřejných záležitostí a jeho přičiněním vznikla v obci celá řada soudních sporů, jejichž důsledkem bylo rozpuštění obecního zastupitelstva v Nižních Remetách a dosazení vládního komisaře. Lestyán zneužíval svého vlivu a zatahoval obec do závažných finančních akcí, jimiž mohl úplně přivésti na mizinu velkou část důvěřivých občanů a obec samu úplně rozvrátiti. Vzhledem k této jeho rozvratné činnosti v obci nařídil okresní úřad v Berehově, přihlížeje též k tomu, že Lestyán zdržoval se na území ČSR. bez cestovního pasu, v březnu 1930, vyhoštění Lestyána jako obtížného cizince a jeho rodiny z celého území ČSR. Příslušný výměr byl zemským úřadem potvrzen a stal se tak pravoplatným; k jeho provedení došlo však teprve tedy, když maďarské úřady uznaly maďarskou státní příslušnost jmenovaného a vydaly vyžádané přejímací prohlášení. Lestyán byl dne 6. června 1931 v Szobu řádně odevzdán maďarským orgánům. Rodina Lestyánova zdržuje se dosud v Nižních Remetách a žije tam v dobrých majetkových poměrech.
Postupu příslušných úřadů nelze - jak z uvedeného zřejmo - nic vytýkati a nemám proto dovodit činiti opatření v interpelaci žádaná.
V Praze, dne 24. září 1931.
Ministr vnitra:
Dr. Slávik v. r.
1412/XV. (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance dr. Sterna a soudruhů
o bezdůvodné obžalobě 16 footbalových hráčů v Liberci (tisk 1082/I.).
Na základě obžaloby v interpelaci uvedené bylo rozsudkem krajského soudu v Litoměřicích z 22. dubna 1931, č. j. Tk 1505/30, 13 obžalovaných uznáno vinnými přečinem dle § 14, č. 1 zákona na ochranu republiky.
O opravných prostředcích veřejného žalobce a obžalovaných nebylo dosud rozhodnuto.
V Praze, dne 19. září 1931.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Meissner v. r.
1412/XVI. (původní znění).
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslance dr. F. Hassolda a druhů
o vyplácení remunerací (tisk 1012/V.).
Zákon ze 14. října 1930, číslo 144 Sb. z. a nař., se úpravou remunerací pro státní úředníky vůbec nezabýval, tím méně je všeobecně odstranil. Remunerace nezrušila ani státní správa sama v cestě administrativní, poněvadž možnost odměniti mimořádnou píli a práci je nezbytným a důležitým prostředkem personální politiky. Směrnicí jak pro státní správu železniční, pokud v jednotlivých případech zvláštní odměny vyplatila, byly všeobecné základní předpisy vlády pro to platné a nelze proto mluviti o tom, že by odměny udělené jednotlivým úředníkům a zřízencům postrádaly zákonného podkladu. Rozhodujícím při tom bylo jedině spravedlivé hodnocení mimořádné služební horlivosti a nikoli vlivnost úředníků. Výše odměn v jednotlivých případech je kromě toho taková, že nesnese vůbec žádného porovnání se zcela běžnými remuneracemi v podnikání soukromém. Jde spíše o služební uznání, nežli o rovnocennou úplatu za mimořádný výkon. K disposici jsoucí částka, která však ani z daleka nebyla udělenými odměnami vyčerpána, je patrna ze státního rozpočtu, Národním shromážděním schváleného.
Počet smluvních dělníků závisí od pracovních možností. Právě tak jako každý rok byli i na konci roku 1930 propuštěni smluvní dělníci, kteří byli pro určité práce přijati a kteří byli na okolnost, že po skončení příslušných prací nebude pro ně zaměstnání, zvláště upozorněni. Po zahájení jarních prací byla většina těchto dělníků, pokud to pracovní možnost připouštěla, opět zaměstnána.
Poznamenávám, že zodpovědění interpelace převzalo ministerstvo železnic samo, neboť ministerstva pošt a telegrafů se její obsah netýká.
V Praze, dne 29. září 1931
Ministr železnic:
R. Mlčoch v. r.