1379/XVII (překlad).

Interpelace

poslance Hadka a soudruhů ministrovi vnitra

a ministrovi sociální péče,

že Vilému Dewesenovi v Tanvaldě bylo povoleno prodloužení pobytu na doporučení libereckého živnostenského inspektorátu.

Roku 1926 dostal říšsko-německý státní příslušník Vilém Dewesen od okresního úřadu povolení k pobytu jako ředitel tanvaldské továrny na stroje. Tanvaldská továrna na stroje byla za pětileté činnosti tohoto pána jako ředitele tak hanebně spravována, že dne 1. července t. r. zastavila práci. Tento pan Dewesen způsobil za své činnosti nesčetné konflikty s dělnictvem a úřednictvem. V listopadu 1927 musilo dělnictvo zahájiti stávku proti svévoli tohoto pána, dne 2. prosince 1929 na přímý jeho rozkaz bylo veškeré dělnictvo vyloučeno. Tato výluka trvala do 24. března 1930. Způsoby, jak jednal pan Dewesen proti dělnictvu a zaměstnancům, byly tak surové, že živě pobouřily široké vrstvy obyvatelstva na Tanvaldsku, bez rozdílu politického přesvědčení a národní příslušnosti.

Okresní politická správa asi o tomto pobouření věděla a další prodloužení povolení k pobytu pana Dewesenovi učinila závislým na úředním doporučení, že pobyt jist nutný.

Toto doporučení vydal tomuto pánovi liberecký živnostenský inspektorát Liberecký živnostenský inspektorát ví velmi dobře o osudné činnosti Dewesenově, o bojích, jichž byl příčinou, o jeho jednání, které jest výsměchem všem ustanovením na ochranu dělnictva a všem úmluvám. Živnostenský inspektorát velmi dobře ví, že tento pán a jeho zaostalé stanovisko dokonce ani u soudu nedostal za pravdu a velmi dobře ví, jaké obětí musili přinésti tanvaldští kovodělníci, aby si uchovali sebe menší vymoženost, Živnostenský inspektorát také ví, jak surově jednal Dewesen propouštěje dělníky a úředníky, zvláště dělníky a úředníky s mnohaletou službou. Jestliže živnostenský inspektorát přes to tomuto pánovi dal doporučení, aby mu bylo prodlouženo povolení k pobytu, prokazuje tím jen své naprosté spojení se všemi vykořistovateli a s vražednou racionalisací podle vzorů Dewesenova.

Povolení pobytu a jeho doporučení živnostenským inspektorátem bije ve tvář tisíce lidí na Tanvaldsku.

Tážeme se:

a) pana ministra vnitra:

Jest ochoten zaříditi, aby pana Vilémovi Dewesenovi v Tanvaldě bylo ihned odňato povolení k pobytu a aby byl ihned vypověděn?

Jest ochoten zaříditi, aby se takovýmto lidem povolení k pobytu nedávalo nebo bylo-li jim uděleno, aby jim bylo ihned odňato?

b) ministra sociální péče:

Ví o doporučení, které udělil liberecký živnostenský inspektorát panu Dewesenovi, aby mu byl prodloužen jeho pobyt?

Jest ochoten pohnati živnostenský liberecký inspektorát za tento čin k odpovědnosti?

V Praze, dne 8. července 1931.

Hadek,

Gottwald; Kubač, Krosnář, Hruška, dr Stern, Šlíwka, Steiner, K. Procházka, Čižinská, Hodinová, Tyll, Juran, Barša, Babel, Dvořák, Novotný, Hrubý, Vallo, Kliment, Kuhn, Haiblick.

1379/XVIII (překlad).

Interpelace

poslance dra E. Schollicha a druhů ministrovi spravedlnosti

o zabavení periodických tiskopisů ťSudetendeutsche VolkszeitungŤ v Brně, čís. 1395 a ťSüdmährerblattŤ v Brně, čís. 945.

Brněnské státní zastupitelství zabavilo dne 13. června 1931 periodické tiskopisy vycházející v Brně ťSudetendeutsche VolkszeitungŤ a ťSüdmährerblattŤ. Jako důvod pro to uvedlo jedno místo ze článku ťRudý vražedný morŤ, které zní takto:

ťSpočívá v otravování širokých vrstev tiskem, jejž vedou cizinci, který denně štve k bratrovraždě. Na to jest jen jedna odpověď: Pryč se židovským, lidu nepřátelským tiskem! Do německé domácností patří německé noviny!Ť

Brněnské státní zastupitelství spatřovalo v tomto místě zřejmě skutkovou podstatu přečinu podle §u 302 tr. z.

Kdo však čte toto místo nepředpojatě, a souvisle s celým článkem, ihned pozná, že jest namířeno proti politickým vražedným záměrům, podněcovaným komunisty, že se však nikdy nesnaží podněcovati k zášti nebo opovrhování národním kmenem nebo uznanou náboženskou společností. Brněnské státní zastupitelství nařídilo tedy zabavení těchto tiskopisů bez řádného důvodu. Na tom nic nezmění ani to, že toto zabavení bylo pravděpodobně brněnským krajským soudem potvrzeno, poněvadž přece každý dobře zná soudní konfiskační praksi ještě z doby starého Rakouska a podle toho také hodnotí takovéto nálezy.

Podepsaným velmi záleží na tom, aby svoboda tisku byla co možno chráněna a aby se příště zabránilo zbytečnému zabavování časopisů a jiných tiskopisů pouze z přílišné úzkostlivosti státních činovníků.

Podepsaní dovolují si tedy tázati se pana ministra spravedlnosti:

1.) Jest ochoten vylíčený případ vyšetřiti?

2.) Uložiti všem státním zástupcům, nejen brněnskému, aby periodické tiskopisy zabavovali jen tehdy, zakládá-li jejích obsah zřejmě a nepochybně skutkovou podstatu podléhající trestu?

V Praze, dne 8. července 1931.

Dr Schollich,

Matzner, inž, Kallina, dr Jabloniczky, Szentiványi, Nitsch, Knirsch, Geyer, Schubert, Kasper, Krebs, Simm, inž. Jung, dr Törköly, Fedor, Hokky, Dobránsky, dr Szüllö, dr Hanreich, dr Hassold, Horpynka, dr Keibl, dr Holota, Köhler.

1379/XIX (překlad).

Interpelace

poslanců Hadka, dr Sterna a soudruhů ministrovi sociální péče

o ostudném nakládání s válečným poškozencem Josefem Bartschem z Hejnise u Frýdlantu a o jeho prohlídce.

Josef Bartsch, válečný poškozenec z Hejnice, čís. 390 u Frýdlantu, byl předvolán na 19. února 1931, v 9 hodin dopoledne, k zemskému úřadu do Prahy, kde měl býti znovu přezkoumán jeho stav. Poněvadž sám nemůže cestovati, musil si s sebou vzíti průvodce. Ačkoliv byl předvolán na 9 hodin dopoledne, byl teprve ve 1/4 na 4 odpoledne podroben prohlídce, trvající sotva půl hodiny, jejíž výsledek byl, že dne 10. března dostal výměr, dle něhož jest jen z 10% nezpůsobilý k výdělku.

Tento výměr nevyplynul z řádné lékařské prohlídky, nýbrž z vyložené nenávisti komise, která se projevuje zněním samého výměru. Bartsch za války onemocněl hlavničkou, neurastenií a srdeční vadou, z čehož dostal reka 1919 ochrnutí páteře, 1926 ochrnutí svalů a polostranné ochrnutí a 1928 krvácení mozku s ochrnutím na pravé straně. Ten člověk se muže jen stěží sám pohybovati, jen s námahou může psáti levou rukou a jeho zevnějšek svědčí o úplně chorém člověku. Každý nepředpojatý laik musí zjistiti, že ten muž není způsobilý k práci, jen vyšetřující komise přizná mu 10%ní nezpůsobilost k výdělku.

Když tomuto válečnému poškozenci byl vydán cestovní průkaz z Prahy do Hejnice, nebyl mu přiznán průvodce, takže když se znovu toho domáhal, zmeškal vlak a musil v Praze přenocovati. Vydal asi 100 Kč, za které mu druhého dne, po rozhodnutí dra Hoffmanna, nahradil zemský úřad 10 Kč stravného a dva obědy a večeři.

Tážeme se ministra sociální péče:

Ví, jak zemský úřad prohlíží válečné poškozence?

Jest ochoten zaříditi, aby se tam prohlíželo nikoliv podle osobního zaujetí členů vyšetřující komise, nýbrž podle lékařských předpisů?

Jest ochoten dáti v tomto případě provésti novou a nestrannou prohlídku?

Jest ochoten pohnati k odpovědnosti komisi, která vyšetřovala dne 19. února Bartsche?

Jest ochoten zaříditi, aby Josefu Bartschovi byly nahrazeny skutečné výdaje, způsobené zdržením, které zavinil zemský úřad?

Jest ochoten důkladně poučiti úředníky zemského úřadu o jejich povinnostech?

V Praze, dne 8. července 1931.

Hadek, dr Stern,

Steiner, Gottwald, Kubač, Krosnář, Šliwka, K. Procházka, Juran, Čižinská, Barša, Kliment, Rjevaj, Hodinová, Dvořák, Vallo, Novotný, Hrubý, Haiblick, Kuhn, Tyll, Babel.

1379/XX (překlad).

Interpelace

poslance Hadka a soudruhů ministrovi sociální péče,

že u okresní nemocenské pojišťovny v Jablonci n. N. byl ustanoven kontrolorem nemocných policejní špicl Fritz Breuer.

Dne 1. června okresní nemocenská pojišťovna v Jablonci n. N. ustanovila kontrolora nemocných pro exposituru v Tanvaldě. Toto místo obdržel Fritz Breuer, v celém kraji známý policejní konfident, ačkoliv jest v Tanvaldě tisíce bývalých naměstnaných pojištěnců, kteří žijí v nejkrutější bídě, Breuer nebyl nikdy pojištěn u jablonecké okresní nemocenské pojišťovny a jest jasné, že toto místo dostal jen proto, aby svůj dosavadní způsob špehování politické činností dělníků přenesl také na nemocné dělníky.

Mimo to jest možno, že Breuer svého místa kontrolora nemocných použije také k dalšímu špehování dělníků v jejich vlastních bytech.

Tážeme se ministra sociální péče:

Jest ochoten zaříditi, aby nemocenská pojišťovna tohoto špeha ihned propustila?

Jest ochoten pouční ředitelství jablonecké nemocenské pojišťovny, že má do služby přijímati především pojištěné dělníky nebo nezaměstnané?

Jest ochoten zaříditi, aby se příště takovéto věci již neopakovaly, aby dělníci okamžitým rozepsáním voleb do nemocenských pojišťoven sami ujali se správy?

V Praze, dne 8. července 1931.

Hadek,

Gottwald, Kubač, Krosnář, Šliwka, dr Stern, Hruška, Hodinová, Čižinská, K. Procházka, Babel, Barša, Tyly Steiner, Haiblick, Juran, Dvořák, Novotný, Vallo, Kliment, Kuhn.

1379/XXI (překlad).

Interpelace

poslance dra Keibla a druhů předsedovi vlády a vládě

o neudržitelném zaopatření válečných slepců.

Zákony o požitcích válečných poškozenců jsou jasné, neboť rozdělují válečné poškozence podle druhu jejich zaměstnání a z něho plynoucího příjmu ve čtyři skupiny důchodců:

1.) Důchodce, odkázané pouze na invalidní důchod, pak zemědělce, živnostníky, řemeslníky a námezdní dělníky.

2.) Důchodce jako držitele licence ku provozování biografu, prodejny třídní loterie nebo trafiky nebo držitele jiných podniků, které byly nebo budou prohlášeny ministerstvem sociální péče za rovnocenné.

3.) Důchodce, kteří jako zaměstnanci státu, země, kraje nebo obce nebo veřejného fondu nebo podniku, soukromé dráhy, sloužící veřejné dopravě, byli povoláni do války a vrátili se z ní jako váleční poškozenci a konečně

4) důchodce, kteří byli již přijatí jako uznaní váleční poškozenci do služeb státu, země, kraje, obce nebo veřejného fondu nebo nějakého jeho podniku, jakož i do služeb soukromých drah za týchž pracovních podmínek, za jakých jsou přijímáni jiní zaměstnanci téže služební kategorie.

V uvedeném jasném znění zákona mají vyměřovací úřady pro prvou skupinu, to jest pro zemědělce, živnostníky, řemeslníky nebo dělníky, podklad pro správné vyměřování invalidního důchodu. Druhé skupině, zvláště po vydání zákona čís. 133 z roku 1930, který nejvíce postihuje osleplé trafikanty, vyměřuje se důchod nikoliv podle zákona, neboť jsou zařazeni mezi důchodce I, skupiny, tedy podle zákona nesprávně, čímž jsou zkráceni na důchodu, který by jim příslušel podle znění §u 4 zákona.

Podle jasného znění zákona §u 4. prvé věty, mí totiž druhá skupina nárok na důchod jen tehdy a jen potud, když a pokud příjem z těchto podniků nepřevyšuje o 100% důchod, který by příslušel válečnému poškozenci jinak podle tohoto zákona.

Pro osleplé trafikanty neplatí podle zákona jiná hranice podmiňující nárok na invalidní důchod, tato skupina důchodců nemůže také dostati žádných doplatků na důchod, nýbrž důchodci této druhé skupiny mají nárok na důchod tehdy a potud, když a pokud příjem z těchto podniků - jak výslovně uvádí § 4. prvá věta, nepřevyšuje o 100 důchod, který by jim příslušel podle zákona. Důchodci druhé skupiny musí se tedy vypláceti invalidní důchod do té doby, pokud příjem z podniků není o 100% vyšší, než činí zákonitý důchod, a to nezkrácený, nikoliv snad jako doplněk příslušné částky, jak je to obdobně ustanoveno v §u 2 pro prvou skupinu.

Třetí skupina důchodců má nárok na důchod jen tehdy a potud, když a pokud jejich pense, kterou jim vyplácí stát, země, kraj, obec, veřejný fond a soukromá dráha, nepřevyšuje o 100% požitky důchodu, které by jim podle tohoto zákona příslušely. Také u této skupiny nelze vypláceti důchod jako doplatek nebo doplněk příslušné částky, neboť takovýto pensista má nárok na nezkrácený důchod do té doby, dokud jeho pense nepřekročí o 100% důchodu, který mu přísluší podle zákona o požitcích válečných poškozenců.

Čtvrtá skupina důchodců má nárok na nezkrácený důchod podle tohoto zákona potud, pokud jejich příjem z jejich zaměstnání u státu, země, kraje, obce, veřejného fondu nebo některého podniku, jakož i ze služby u soukromých drah nepřevyšuje 6000 Kč ročně. Při vyšším příjmu má válečný poškozenec nárok na důchod jen potud, je-li aspoň z 50% neschopen k výdělku - a tu jen na polovici důchodu - lhostejno, jakého důchodu dosáhne z nějakého zaměstnání, poněvadž pro takto klasifikovaného způsobilého zaměstnance není pak již žádné další hranice, která by překážela nároku na polovici důchodu.

Vyměřující úřady zákona nedbají a nedodržují směrnic pro skupinu důchodců, jak je zákonodárce jasně uvedl a jak jsme to svrchu vylíčili, nýbrž zařazují všechny důchodce podle vlastního volného uvážení při dosažení určitého příjmu do I. skupiny podle znění §u 2 zákona a neoprávněně a nespravedlivě proti jasnému znění zákona zkracují důchody - většinou válečným slepcům.

Když se takoví důchodci odvolají do nesprávného výměru důchodu, ministerstvo sociální péče zpravidla potvrdí výměr první instance vyměřovacího úřadu a v odůvodnění nálezu se neopírá o znění zákona.

Zařazením důchodců do jednotlivých skupin vyměřují úřady důchody nesprávně a - zvláště u důchodců druhé skupiny - používají za vyměřovací základnu nikoliv platební rozkaz pro daň důchodovou, nýbrž nesprávně vyjádření důchodkových kontrolních úřadů, v nichž nejsou odečteny všechny srážkové položky, spojené s dosažením zisku. Mimo to vyměřující úřady připočítávají polovici invalidního důchodu vypláceného podle tohoto zákona k tomuto nesprávně vykázanému zisku, ač pro to není v tomto zákoně zákonitého podkladu, aby invalidní důchod byl započítáván do příjmu pro zjištění a vyměření invalidního důchodu podle tohoto zákona.

Vládní nařízení ze dne 7. prosince 1922, čís. 363 Sb. z. a n., vydané k zákonu o požitcích válečných poškozenců, při vyměření důchodu těžkým válečným poškozencům a válečným slepcům odporuje tomuto zákonu, jest nejasné a zanáší do řad těchto důchodců zmatek, neboť podle tohoto vládního nařízení nikdo neví, kdy a jak se nabude nebo pozbude nároku na důchod a každý válečný slepec musil by býti zároveň matematikem a právníkem, aby věděl, kdy a jak vysoký důchod mu přísluší.

Z těchto důvodů jest třeba vládního nařízení, které by přesněji a spravedlivěji vyložilo nejen zákon čís. 133 z roku 1930, nýbrž i vysvětlila a doplnilo nedostatky a rozpory v těch bodech, jak jsme podle zákona uvedli. Bylo by ulehčením nejen pro administrativní úřední praksi, nýbrž i přesným výkladem zákona učinila by se přítrž nastalému zmatku.

Podepsaní táží se tedy pana předsedy vlády a vlády:

Jste ochotni neprodleně vydati vládní nařízení k zákonu ze dne 17. září 1930, čís. 133 Sb. z. a n., při čemž by se přihlíželo k zákonům ze dne 20. února 1920, čís. 142 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, čís. 39 Sb. z. a n.?

1.) Aby uvedené zákony, zvláště ustanovení §u 2 a 4. byla správně prováděna a v duchu zákona?

2.) Aby praksi a nesprávným výkladem zákona způsobený zmatek přestal a aby výklad zákona shodoval se s jeho smyslem?

V Praze, dne 8. července 1931.

Dr Keibl,

Horpynka, dr Hassold, dr Jabloniczky, Szentiványi, Geyer, Nitsch, dr Törköly, Köhler, Schubert, dr Schollich, dr Hanreich, inž. Kallina, dr Szüllö, Hokky, Matzner, Fedor, Dobránsky, dr Holota, inž, Jung, Krebs, Simm, Knirsch, Kasper.

Původní znění ad 1379/XIII.

Interpellation

des Abgeordneten Dr. Luschka und Genossen

an die Minister des Innern und für Schulwesen und Volkskultur, betreffend die vorschriftswidrige Durchführung des staatlichen Schulneubaues in Krawarn.

Bei der am 25. Februar 1931 in der Gemeinde Krawarn, Bezirk Hultschin, zwecks Bauführung einer neuen staatlichen čechischen Volks- und Bürgerschule gemäß § 102 der schlesischen Bauordnung vorgenommenen Lokalkommission wurde die östliche und nördliche Baulinie dieses Neubaues protokollarisch einvernehmlich festgesetzt, und das Bauprojekt vorgewiesen, welches hiemit vollinhaltlich übereinstimmte. Dessen ungeachtet wunde der Bau bereits mindestens einen Meter über die festgesetzte Baulinie hinaus ausgeführt, wobei zwei Zierpfeiler des Hauptportales sogar einige Dezimeter weit auf den Gehsteig der öffentlichen Bahnhoftraße vorgeschoben wunden.

Wiederholte Vorstellungen des Gemeindevorstehers bei der Bezirksbehörde in Hultschin und bei der Bauabteilung der politischen Bezirksbehörden Troppau gegen die Nichtbeachtung der protokollarisch festgesetzten Baulinie und gegen die Wegnahme von Gemeindegrund auf der verkehrsreichen Bahnhofstraße, sind völlig ergebnislos geblieben. Der Bauleiter, techn. Rat Ing. K. Pfeifer erklärte sogar, der Gemeindevorsteher möge machen, was er wolle, er werde halt doch so bauen, wie er will. Tatsächlich haben, die unzulässige Bauführung außerhalb der Baulinie, und auch die willkürliche Verbauung von Gemeindegrund ohne jede Bedachtnahme auf die örtlichen Verhältnisse und die Verkehrsrücksichten dieser Hauptstraße, ungehindert ihre weitere Fortsetzung erfahren.

Es ist selbstverständlich, daß die Nichtbeachtung der gesetzlichen Bauvorschriften und insbesondere die geschilderte Selbstherrlichkeit des Bauleiters in der Gemeinde heftigsten Unwillen hervorgerufen haben, und als Provokation der gesamten bodenständigen Bevölkerung angesehen werden.

Auf Grundlage dieses Sachverhaltes stellen die Gefertigten an die Herren Minister die Anfrage, ob sie bereit sind.

1. jene Behörde, welche den Bauplan genehmigte, unverzüglich anzuweisen, die Übereinstimmung der Baudurchführung mit den Vorschriften der schlesischen Bauordnung strengstens zu untersuchen, bezw. bei Konstatierung der Nichtübereinstimmung die Fortsetzung der Arbeiten sogleich zu untersagen und

2. diejenigen Organe der Bettleitung welche sich eigenmächtig über die gesetzlichen Bestimmungen hinwegsetzen wollen, zur entsprechenden Verantwortung zu ziehen?

Prag, am 3. Juli 1931.

Dr. Luschka,

Oehlinger, Krumpe, Scharnagl, Dr. Petersilka, Zajiček, Bobek, Krebs, Matzner, Köhler, Ing. Kallina, Schubert, Kunz, Horpynka, Fritscher, Greif, Dr. Hanreich, Dr. Schollich, Dr. Keibl, Dr. Hassold, Dr. Mayr-Harting, Simm, Knirsch, Ing. Jung, Geyer, Kasper.

Původní znění ad 1379/XIV.

Interpellation

des Abgeordneten Hans Krebs und Genossen

an den Minister des Innern, betreffend eine Verfügung des Landesamtes für Böhmen, bezüglich der Bezeichnung des ťRosegger-ParkesŤ in Aussig a d. E.

Die Bezirksbehörde in Aussig hat vor einigen Jahren der Stadtgemeinde Aussig aufgetragen, die Bezeichnung eines, im Innern der Stadt liegenden Parkes mit dem Namen ťRosegger-ParkŤ zu beseitigen. Die Verfügung wurde seinerzeit damit begründet, daß der Name des deutschen Dichters Rosegger mit einer, dem tschechischen Volke und dem tschechischen Staate feindseligen Propaganda in Verbindung stehe.

Gegen diese vollkommen unzutreffende Verfügung hat die Stadtgemeinde im Jahre 1930 die Berufung gegen die Landesbehörde eingeracht, die nunmehr mit Entscheidung der Landesbehörde Prag vom 29. April 1931, Zahl: 176.490, abgewiesen wurde. In der Begründung wird angeführt, daß die sofortige Beseitigung der Bezeichnung ťRosegger-ParkŤ im öffentlichen Interesse gelegen sei, weil diese Bezeichnung Anlaß zu öffentlichen Ärgernis und damit zu Störung der Ruhe und Ordnung gebe.

Diese Begründung ist absolut unwahr, Trotzdem der Park seit vielen Jahren die Bezeichnung ťRosegger-ParkŤ trägt, hat niemand öffentlich an dieser Bezeichnung Anstoß genommen. Von einer Störung der öffentlichen Ruhe und Ordnung kann demnach überhaupt keine Rede sein, umsomehr, als diese Bezeichnung seit annähernd 10 Jahren in. Kraft ist, und auch die tschechische Minderheit in Aussig niemals an der Benennung des Parkes Anstoß nahm. Im Gegenteil, gerade die Absicht der Behörde, die Bezeichnung ťRosegger-ParkŤ zu verbieten, hat berechtigte Empörung in der gesamten Öffentlichkeit der Stadt Aussig hervorgerufen, die durch zahlreiche Zeitungsstimmen, aber auch durch Stimmen aus der Bevölkerung selbst, nachgewiesen werden kann.

Ich richte daher an den Herrn Minister die Anfrage:

1. Ist ihm der unglaubliche Entscheid der Landesbehörde in Prag vom 29. April 1931, Zahl 176.490 bekannt, mit dem die Stadt Aussig aufgefordert wird, die Bezeichnung ťRosegger-ParkŤ zu beseitigen?

2. Ist der Herr Minister bereit, diese Entscheidung sofort aufzuheben und die betreffenden Beamten zur Verantwortung zu ziehen, weil sie unter unwahrer Begründung einen in der gesamten Kulturwelt bekannten deutschen Dichter durch diese Entscheidung herabgesetzt und damit auch das deutsche Volk schwer beleidigt haben?

Prag, am 27. Juni 1931.

Krebs,

Geyer, Köhler, Schubert, Ing. Jung, Dr. Schollich, Horpynka, Br. Jabloniczky, Hokky, Nitsch, Dr. Törköly, Dr. Holota, Szentiványi, Dobránsky, Feder, Dr. Szüllö, Ing. Kallina, Dr. Hassold, Dr. Keibl, Matzner, Simm, Dr. Hanreich, Knirsch, Kasper.

Původní znění ad 1379/XV.

Interpellation

des Abgeordneten Hans Krebs und Genossen

an den Minister des Innern, betreffend das Vorgehen der Gendarmerie-Organe gegen die Deutschen Turnvereine.

Seitens des deutschen Turnvereine werden immer häufiger Klagen laut, daß diese Vereine durch die Gendarmerie-Organe ununterbrochen bei der Ausübung ihrer gesetzmäßigen Rechte behindert und schikaniert werden. So kommt es ununterbrochen vor, daß deutsche Turnvereine, die sich mit ihrer Mitgliedschaft auf Wandergängen und Ausflügen befinden, von Gendarmerie-Organen angezeigt und den verantwortlichen Leitern wachen- und monatelange gerichtliche Verfahren aufgezwungen werden, Wenngleich diese Gerichtsverfahren fast in allen Fällen immer wieder mit Freisprüchen der Veranstalter enden, so bleibt die Einschränkung und Hemmung der Tätigkeit dieser Turnvereine durch die Gendarmerie-Organe dennoch eine, mit Recht von den betreffenden Turnvereinen als drückend empfundene Belastung bestehen.

Den Zweck meiner heutigen Interpellation bildet der nachstehende konkrete Fall; der Bezirksturnwart Rudolf Seyffert in Grulich in Böhmen, veranstaltete mit Mitgliedern des Turnvereines einen satzungsgemäß festgelegten turnerischen Marsch, der für die Leistungsprüfung der Turnverbände vorgeschrieben ist. Der Zweck dieses Belastungsmarsches war, die Befähigung zu erproben, ob der Turner imstande ist, eine 20 km lange Strecke mit 15 kg Belastung zu marschieren. Aus Gründen der öffentlichen Ruhe und Ordnung verfügte Bezirksturnwart Seyffert den Marsch der Gruppe in geschlossener Form. Es beteiligten sich daran insgesamt 22 Mann. Sie marschierten am 1. Mai 1931, Turnlieder singend, bei schlechtestem Wetter, auf einer vollkommen entlegenen Straße, auf der nahezu überhaupt kein Verkehr herrscht. Die Anzeige gegen den Bezirksturnwart wurde vom Gendarmerieposten in Klein-Mohrau, einem Ort, durch den überhaupt nicht marschiert wurde, erstattet.

Es ist bezeichnend für diese und ähnliche Fälle, daß das zuständige Gericht in Grulich bei der Hauptverhandlung ein endgültiges Urteil nicht fällte, da sich der Richter selbst darüber nicht im klaren war, ob die Veranstaltung eines solchen Leistungsmarsches tatsächlich in die Betätigungskompetenz gemäß den Satzungen des Turnvereines fällt.

Um in Zukunft derartige engherzige Verfolgungen der selbstlos im Dienste der Allgemeinheit, der Gesundheitspflege und der Ertüchtigung des Volkes stehenden Persönlichkeiten des öffentlichen Lebens, wie dies die Turnvereins-Amtswalter sind, hintanzuhalten, richte ich an den Herrn Minisäer des Innern die Frage:

1. Ist dem Herrn Minister das oben in einem einzelnen Falle geschilderte, in zahlreichen anderen Fällen immer wiederkehrende schikanöse Vorgehen der Gendarmerie gegen die in den Satzungen festgelegten Wandergänge und turnerischen Veranstaltungen der deutschen Turnvereine bekannt?

2. Ist der Herr Minister bereit, die verschiedenen Fäle, auch den oben angeführten Fall von Grulich, sich zur Überprüfung vorlegen zu lausen?

3. Ist der Herr Minister bereit, in einem Runderlaß zu verfügen, daß die Turnvereine in der Ausübungen ihrer satzungsgemäßen Rechte, insbesondere in der Veranstaltung von Wandergängen und Ausmärschen durch die zuständigen Gendarmerie-Organe in Zukunft nicht mehr behindert werden?

Prag, am 26. Juni 1931.

Krebs,

Horpynka, Simm, Dr. Scholich, Ing. Kalina, Matzner, Dr. Hanreich, Geyer, Dr. Keibl, Ing. Jung, Szentiványi, Schubert, Dr. Hassold, Köhler, Knirsch, Kasper, Dr. Szüllö, Hokky, Nitsch, Dr. Törköly, Dr. Holota, Dr. Jabloniczky, Dobránsky, Fedor.