1269/XV. (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance dr. Sterna a soudruhů,
že u brněnského krajského soudu jsou svévolně drženi ve vazbě student Polgar, tajemník König a dělník Zadražil (tisk 1029/XVI.).
Maďarský státní příslušník Eugen Polgar byl dodán do soudní vazby 28. února 1931 a byla naň uvalena vyšetřovací vazba pro podezření z přečinu podle § 17 zák. na ochranu republiky.
Jeho stížnosti proti vazbě byly zamítnuty. Dne 6. května 1931 byl po skončení trestního řízení dodán policejnímu ředitelství, ježto byl už před tím z území republiky Československé pravoplatně vyhoštěn.
Josef König a František Zadražil byli dodáni do soudní vazby 27. února 1931 a byla na ně uvalena vyšetřovací vazba pro podezření z několika trestných činů podle zákona na ochranu republiky.
Při publikaci dotyčného usnesení bylo obviněným oznámeno, z kterých trestných činů jsou podezřelí a ještě dříve dostalo se od vyšetřujícího soudce téže informace obhájcovu koncipientu. Opačné tvrzení interpelace je tedy nesprávné.
Proti žádnému opatření vyšetřujícího soudce oba jmenovaní si nestěžovali a byli 21. března 1931 z vazby propuštěni.
V Praze, dne 11. června 1931.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Meissner v. r.
1269/XVI. (původní znění).
Odpověď
ministra obchodu
na interpelaci poslance Köhlera a druhů
o vyloučení prachatického politického okresu z obvodu plzeňské obchodní a živnostenské komory (tisk 1108/VII.).
Ministerstvo obchodu, pracujíc na osnově nového zákona o obchodních komorách, chtělo vyhověti dávnému požadavku okresu benešovského, aby vzhledem k hospodářským a komunikačním poměrům byl přidělen území obchodní a živnostenské komory v Praze. Ježto však ztráta tohoto okresu bez náhrady byla by přílišnou pro obchodní komoru v Českých Budějovicích, jež beztak je nejslabší komorou v zemi České, připojila osnova k území komory budějovické politický okres prachatický (a písecký). Vnějším podnětem tohoto rozhodnutí byly žádosti interesentů ze soudních okresů netolickélao a vodňanského (z politických okresů prachatického a píseckého), předložené ministerstvem obchodu, když začaly práce na osnově nového komorního zákona, v nichž tito domáhali se připojení k obchodní a živnostenské komoře v Českých Budějovicích, poukazujíce na existující hospodářské styky svých okresů s Českými Budějovicemi a na komunikační poměry.
O osnově obsahující toto nové rozdělení byla provedena expertisa u hospodářských korporací; z této expertisy nevyšly námitky proti nové úpravě komorních území plzeňského a českobudějovického. Ministerstvo obchodu tudíž i v další osnově, předložené k meziministerskému připomínkovému řízení, ponechalo zmíněné nové rozhraničení komor plzeňské a českobudějovické. Nynější osnova je teprve předmětem meziministerského připomínkového řízení, z něhož má teprve vzejíti definitivní osnova, jež bude předložena k ústavnímu projednání. Je tedy patrno, že nejedná se o práci, na níž nebylo by možno provésti změny. Ministerstvo obchodu neuzavírá se změně ani v interpelovaném případě, jakmile budou provedena příslušná jednání.
V Praze, dne 13. června 1931.
Ministr obchodu:
Dr. Matoušek v. r.
1269/XVII. (původní znění).
Odpověď
ministra pošt a telegrafů
na interpelaci poslance J. Geyera a druhů
o neschopnosti ke službě poštovního revidenta Otakara Vrkoče u poštovního úřadu Karlovy Vary 1. (tisk 1029/IX.).
Poštovní kontrolor Otakar Vrkoč, služebně přidělený přednostenské kanceláři poštovního úřadu Karlovy Vary 1, je pověřen funkcí správce léčebny pro poštovní zaměstnance "Belle Alliance" v Karlových Varech.
Aby úkol ten mohl vykonávati, požívá úlev ve službě, umožňovaných právě řečeným jeho přidělením služebním, jež jest neodvislo od normálních úředních hodin, stanovených pro jednotlivá oddělení úřadu, o který jde, kteréžto opatření nijak neodporuje ustanovení služební pragmatiky a je s hlediska sociálního odůvodněno, poněvadž je výhodou pro poštovní zaměstnance bez rozdílu národnosti, kteří po dobu léčení jako pojištěnci "Léčebného fondu poštovních zaměstnanců" bydlí v léčebně "Belle Alliance", majetku to "Fondu sociální péče poštovních zaměstnanců"; skutečnost, že Vrkoč vykonává funkci správce léčebny "Belle Alliance" bezplatně, je totiž jednou z podstatných složek, které umožňují udržeti velmi nízké (režijní) ceny tohoto svépomocného podniku.
Ostatní mimoúřední činnost Vrkočova, v interpelaci uváděná, rovněž neodporuje ustanovení služební pragmatiky. Tak není námitek proti Vrkočově činnosti jako člena ředitelstva (nikoli účetního nebo pokladníka, jak se uvádí v interpelaci) "Karlovarské záložny", kteroužto funkci Vrkoč koná zdarma, k tomu pak, aby se mu bránilo ve výkonu funkcí předsedy "Odboru Národní Jednoty Severočeské" a předsedy "Místní skupiny ústřední organisace poštovního úřednictva dopravního", což jsou čestné spolkové funkce, není nejen důvodu, ale ani právního podkladu.
Knihu "Karlovarská dietní kuchařka" nesepsal Vrkoč, nýbrž jeho manželka a MUDr. L. Hybner.
Ředitelem "Karlografie" a "Tiskového a nakladatelského družstva v Karlových Varech" Vrkoč není, posléze, uvedené družstvo již ostatně ani neexistuje.
Na obsazování přednostenských míst u poštovních úřadů v karlovarském okolí, v interpelaci uvedených, jejichž obsazení Čechy uvádí interpelace v souvislost s tvrzenými Vrkočovými počešťovacími snahami, neměl a nemohl míti Vrkoč jako úředník výkonné služby samozřejmě žádného vlivu. Ze čtyř karlovarských poštovních úřadů jsou tři pod společnou správou a jsou spravovány úředníkem, proti němuž nebylo dosud stížnosti ani po stránce úřední ani národnostní; přednostou čtvrtého úřadu je úředník národnosti německé.
Nemám tudíž důvodu, abych ve smyslu interpelace proti Vrkočovi nijak zakročoval, pokud se týče zařídil, aby správou léčebny "Belle Alliance" byl pověřen někdo jiný.
V Praze, dne 10. června 1931.
Ministr pošt a telegrafů:
Dr. Franke v. r.
1269/XVIII. (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance Kurťaka a druhů
o soupisu lidu na území východního Slovenska (tisk 938/IX.).
Stížnost na zabavení "Ruského Věstníku" ze dne 20. listopadu 1930 nezakládá se na pravdě; v žádném z okresů v interpelaci jmenovaných číslo to nebylo zabaveno. V okresu medzilaboreckém a trebišovském byl zabaven leták rozšiřovaný pod označením "Dodatek Ruského Věstníka" osobami, které neměly povolení (certifikát) k rozšiřování dle § 13 zák. čl. XIV. 1914. Interpelace zveličuje uložené tresty: trest uzamčení nebyl uložen kumulativně s pokutou, nýbrž jen podpůrně, kdyby pokuta byla nedobytna. Také sazby trestní jsou udány větší než byly.
Tvrzení, že Rusové byli hromadně zapisováni za Slováky, nebylo prokázáno šetřením, konaným o údajích interpelace. Interpelace uvádí jako konkretní doklad pro toto své tvrzení, že v obci Ruské Bystré kromě učitele byli všichni obyvatelé zapsáni jako Slováci. Ve skutečnosti zjistil však Státní úřad statistický prohlédnutím sčítacího materiálu, že v této obci je 224 osob zapsáno s národností ruskou, tj. 70%! Rovněž úplně vymyšlená je zpráva, že v Dúbravě obyvatelé vyhnali z obce komisaře pro teroristický soupis. Nic takového se nestalo a nebylo k tomu ani příčiny, ježto u převážné většiny obyvatelstva zapsal komisař národnost ruskou. I údaje z ostatních obcí v interpelaci jmenovaných se neshodují se skutečností.
Se strany ruské bylo agitováno heslem, že každý člověk řeckokatolické víry musí býti také ruské národnosti. Tento názor je však v rozporu se skutečností, neboť i četní Slováci, ba i Maďaři, Němci a Poláci jsou řecko-katolického vyznání (úřední statistika z r. 1921 vykazuje na př. 24.742 Maďarů řecko-katolické víry), a je v rozporu i s ustanovením § 21 vlád. nař. o sčítání lidu. Sčítací komisaři a okresní úředníci se tedy ničím neprovinili, když nesdíleli tento nesprávný názor ruské agitace, odporující platným předpisům o zjišťování národnosti. Konstatuji, že u okresních úřadů nebyly od sčítaných samých podány stížnosti do postupu sčítacích orgánů.
Pro funkci sčítacího komisaře byl vítán každý bez rozdílu národnosti nebo náboženského vyznání, kdo vyhovoval podmínce § 15 vládního nařízení o sčítání lidu, tj. poskytoval záruku, že sčítací práce vykoná správně a přesně. Okresní náčelník v Sobranci nedal instrukci, uvedenou v interpelaci. Instruování sčítacích komisařů stalo se tam na veřejné poradě dne 22. října 1930. V okrese sobraneckém byly celkem jen 2 spory o národnost, týkající se 4 osob (dvou rodin), je tedy nesprávné, mluví-li interpelace o četných spisech tohoto okresního úřadu. Není také pravda, že sčítané osoby protestovaly; neprotestovala žádná. Strany se ani neodvolaly.
Podle toho co uvedeno, jsou přednesené stížnosti na poslovenšťování ruského lidu na Slovensku naprosto nesprávny a nemá proto vláda z tohoto podnětu důvodu k nějakému dalšímu opatření.
V Praze, dne 18. června 1931.
Předseda vlády:
Udržal v. r.
Překlad ad 1269/I.
Antwort
des Ministers des Innern
auf die Interpellation des Abgeordneten Dr. Stern und Genossen,
betreffend die Persekution eines Arbeitervereines durch die Behörden mit dem offenkundigen Zweck, diesen Verein seines Vermögens zu Gunsten der Sozialfaschisten zu berauben (Druck 1029/XIV.).
Die Tätigkeit des Vereines "Arbeiterund Sportverein Vorwärts" mit dem Sitze in Weipert ist mit dem Bescheide der Bezirksbehörde in Pressnitz vom 2. Februar 1931 über Auftrag der Landesbehörde eingestellt worden, welche mit Erlaß vom 23. April d. J, der Berufung des Vereines gegen diesen Bescheid nicht entsprochen und den Verein aufgelöst hat, weil zwischen der Partei der Vereinsgründer und der Opposition bereits längere Zeit hindurch interne Streitigkeiten geherrscht haben, welche zur vollständigen Lahmlegen der Vereinstätigkeit geführt haben. Die Spannung zwischen beiden Parteien gib fette am 18. Jänner 1931 bei Eröffnung der Generalversammlung in Gewalttätigkeiten, durch welche das Strafgesetz sowie die öffentliche Ruhe und Ordnung verletzt wurden und welche zur behördlichen Räumung des Saales sowie zu einer Reihe von Strafanzeigen sowohl gegen Personen, welche den berechtigten Mitgliedern des Vereines den Zutritt zu der Versammlung verwehrt haben, als auch gegen jene Personen geführt haben, welche die Versammlung durch ihr unberechtigtes Eindringen in den Raum gestört haben.
Im Hinblicke darauf habe ich aus Anlaß dieser Interpellation keine Ursache zu irgendeiner Maßnahme.
Prag, am 30. Mai 1931.
Der Minister des Innern:
Dr. Slávik m. p.
Překlad ad 1269/II.
Antwort
des Ministers für Post- und Telegraphenwesen
auf die Interpellation des Abgeordneten Dr. E. Schollich und Genossen,
betreffend den Sprachgebrauch beim Postscheckamt (Druck 851/XI.).
Trotzdem die Angehörigen der nationalen Minderheiten gemäß den Erkenntnissen des Obersten Verwaltungsgerichtes ihre Sprachenrechtes im Verkehre mit dem Postscheckamt, beziehungsweise mit der nunmehrigen Postsparkasse nicht geltend machen können, entspricht die Postsparkasse dennoch in sprachlicher Beziehung den Wünschender Scheckkontoinhaber im Rahmen des Sprachengesetzes soweit als möglich.
Daß sie Jedoch auch mit den Scheckkontoinhabern, welche in čechischen Orten wohnen, deutsch korrespondiere, kann von ihr nicht verlangt werden.
Prag, am 5. Juni 1931.
Der Minister für Post- und Telegraphenwesen:
Dr. Franke m. p.
Překlad ad 1269/III.
Antwort
des Ministers für öffentliches Gesundheitswesen und körperliche Erziehung
auf die Interpellation des Abgeordneten Schubert und Genossen,
in Angelegenheit der von Epidemiespitälern und Krankenanstalten zu Unrecht verlangten Ersetze der Verpflegskosten für Epidemieverdächtige (Druck 801/XIX).
Die Interpellation des Abgeordneten Schubert und Genossen betrifft eigentlich den Ersatz der Isolierungskosten, welche von den Krankenhäusern für ansteckungsverdächtige Personen, die in diesen Krankenhäusern separiert worden sind, verlangt werden. Nur für diese "anstekkungsverdächtigen" Personen trägt der Staat (nach § 36, Abs. 1, lit. d) d Ges. vom 14. April 1913, R. - G. - Bl. Nr. 67) den Aufwand für ihre Beobachtung und ihre Isolierung, bezw. - wie aus § 17 zit. Ges. ersichtlich ist - auch den Aufwand für ihre Verköstigung. Es handelt sich in diesen Fällen also bei einer genauen administrativ - rechtlichen Bezeichnung weder um Verpflegskosten, wie in der Überschrift, im ersten Absätze und in der Fragestellung (Punkt 2) der Interpellation angeführt wird, noch um epidemieverdächtige Personen, wie in der Überschrift und im ersten Absätze der Interpellation angeführt wird.
Dem Ministerium für öffentliches Gesundheitswesen und körperliche Erziehung ist kein einziger Fall dahin bekannt, daß die Krankenhäuser den Ersatz der durch die Isolierung ansteckungsverdächtiger Personen entstandenen Kosten von den Angehörigen dieser Personen verlangt hätten. Diese Kosten deckt stets die Staatskasse.
Der in der Interpellation angeführte konkrete Fall betrifft den Stritt um den Ersatz der Verpflegskosten für eine scharlachkranke Person. Dieser Stritt war auch Gegenstand einer Verhandlung des Obersten Gerichtes in Brünn und das rechtskräftige Urteil des Bezirksgerichtes in Teplitz - Schönau hat zu Recht erkannt, daß der Vater der verpflegten. Person verpflichtet sei, die Verpflegskosten dem Krankenhause zu bezahlen. Das erste Urteil dieses Gerichtes, womit entschieden worden ist, daß der Staat die Verpflegskosten zu ersetzen habe, ist aufgehoben worden.
In diesem Falle hat es sich nicht - wie in der Interpellation angeführt wird - um eine Isolierung einer ansteckungsverdächtigen Person gehandelt, sondern um die Verpflegung und Behandlung einer kranken Person, und das Krankenhaus war im Sinne des Gesetzes vom 5. März 1886, böhm. L. - G. - Bl. Nr. 19, berechtigt und verpflichtet, die Bezahlung der Verpflegstaxe zu verlangen, welche in der gleichen Weise bei der Verpflegung von mit ansteckenden und nicht ansteckenden Krankheiten befallenen Personen eingebogen wird. Die Krankenhäuser gehen bei der Einforderung der Verpflegskosten für krankheitsverdächtige Personen in der gleichen Weise vor.
Aus dem Gesagten ist ersichtlich, daß die Krankenhausverwaltung in dem konkreten - in der Interpellation angeführten - Falle den Rechtsvorschriften entsprechend vorgegangen ist.
Das Ministerium für öffentliches Gesundheitswesen und körperliche Erziehung richtet sich selbstverständlich in allen Fällen nach den geltenden Rechtsnormen und berücksichtigt auch die Judikatur der Obersten Gerichte. In gleicher Weise sieht es darauf, daß auch die Krankenhäuser nach diesen Vorschriften vorgehen "und das Ministerium trifft Jeweils auch die geeigneten Maßnahmen zum Zwecke der Beseitigung von festgestellten Mängeln.
In den interpellierten Fällen erblickt das Ministerium für öffentliches Gesundheitswesen und körperliche Erziehung jedoch keinen Grund zur Herausgabe irgendwelcher besonderer Weisungen.
Prag, am 20. Mai 1931
Der Minister für öffentliches Gesundheitswesen und körperliche Erziehung:
Dr. Spina m. p.
Překlad ad 1269/IV.
Antwort
des Eisenbahnministers
auf die Interpellation des Abgeordneten Windirsch und Genossen,
betreffend die Schwebebahn in Johannisbad (Druck 938/I).
Für den Bau der Schwebebahn in Johannisbad ist kein öffentliches Offertverfahren ausgeschrieben worden, weil sie nicht der Staat, sondern der Konzessionen gebaut hat, welcher die Firma Franz Wiesner, Maschinenfabrik in Chrudim ist. Das Eisenbahnministerium hat diesem Privatunternehmer die Baubewilligung und die diesbezügliche Konzession erteilt. Die einzelnen Arbeiten sind durch den Konzessionen selbständig, in wichtigeren Fällen aber unter der Aufsicht der staatlichen Eisenbahnverwaltung vergeben worden.
Der Firma Franz Wiesner mangelte es nicht an Erfahrungen mit dem Baue von Schwebebahnen, weil sie bereits eine griffiger Anzahl von Frachtseilschwebebahnen mit befriedigenden Resultaten gebaut hat und weil sie für die Errichtung von Personenschwebebahnen erfahrene Kräfte seitens einer führenden ausländischen auf diesem Gebiete arbeitenden Unternehmerfirma gewonnen Trat; sie hat heim der Projektierung der Bahn, bei der Beschaffung der konstruktiven Plärre sowie bei den Lieferungen wichtiger Bestandteile auch die Mitarbeit bewährter Auslandsfirmen verwendet.
Wenn es in Hinkunft zum Baue einer neuen Seilschwebebahn kommen sollte, wird zwecks Wahrung der Interessen der staatlichen Wirtschaft und namentlich der Eisenbahnunternehmung nichts unterlassen werden.
Prag, am 2Z. Mai 1931.
Der Eisenbahnminister:
R. Mlčoch m. p.