Překlad ad 1268/X.

Interpelácia

poslanca Hokkyho a druhov

ministrovi verejných prác

o zaistení pasienkovej potreby pre dobytok robotníkov erárnych soľných dolov v Slatinských Doloch.

Pane minister!

Bývalý erár vždy sa postaral o pasienkovú potrebu pre dobytok robotníkov erárnych soľných dolov v Slatinských Doloch. Posledne v r. 1905 výslovne k tomuto účelu zakúpil Pavlove nemovitosti. Tejto kúpe nado všetku pochybnosť nasvedčujú nariadenia býv. uhorského ministra financií čís. 95295/91T5 XIV., 104152/905 XIV. a 15074/906 XIV. a prílohy zprávy vrchného banského úradu v Slatinských Doloch čís. 1279 z r. 1919, ichž originále sú uschované v ministerstve Vámi vedeného rešp. v archíve vrchného banského úradu v Slatinských Doloch. K výš uvedenej kúpe došlo v dohode s býv. uhorským ministerstvom financií.

Keďže obyvateľstvo Slatinských Dolov skladá sa výlučne z baníkov a závod trvá ešte i dnes, náleží obyvateľstvu ešte i dnes právo paše. Práve to bolo dôvodom, že oprávnenci neprihlásili svoje nároky znova, lebo mali za to a sa domnievali, že tiež nové banské riaditeľstvo oprávnené a bezplatné vžívanie paše bude pokladať za prirodzené.

Na výš uvedenom základe banskí robotníci a zastupiteľský sbor Slatinských Dolov právom žiadali o užívanie pasienkov, ktorých už za starodávna užívali. Museli to považovať za vec tým oprávnenejšiu, lebo zákon č. 87/1929 a nový zákon, ktorým sa tamten predlžuje, vyslovujú, že spoločné pasienky nelzä ani zcudziť ani pôvodnému ich určeniu odňať.

Na základe výš uvedených dôvodov tážem sa pána ministra:

Či ste ochotný, a to vzhľadom na pokročilú dobu pasenia čo najsúrnejšie vydať nariadenie, ktorým by sa zaistilo užívanie pasienkov pre dobytok baňského robotníctva erárnych baní v Slatinských Doloch?

V Prahe, v mesiaci júni 1931.

Hokky,

dr. Jabloniczky, dr. Szüllö, Geyer, Kasper, Köhler, inž. Jung, Krebs, Knirsch, Simm, Schubert, Fedor, Dobránsky, dr. Hassold, dr. Schollich, Nitsch, dr. Törköly, dr. Holota, Matzner, dr. Hanreich, dr. Keibl, Horpynka, inž. Kallina, Szentiványi.

 

Překlad ad 1268/XI.

Interpelácia

poslanca Hokkyho a druhov

ministrovi verejných prác

o 10%-nom podiele na zisku erárnych robotníkov v Slatinských Doloch.

Pane minister!

Zákon čís. 140/1920 zaisťuje robotníkom veľkozávodov 10%-ný podiel na zisku.

Viem dobre, že účinnosť tohoto zákona nie je rozšírená na územie Podkarpatskej Rusi, predsa - ač nikto neháji oprávnenosť toho, že územie Podkarpatskej Rusi je takto opomíjané - po dobu desať rokov nebolo urobené opatrenie, aby táto krivda boja odstránená. Žiaľ, v Podkarpatskej Rusi je veľmi málo veľkých závodov a tedy možnosť výdelečnej činnosti a umiestenia obyvateľstva je veľmi nepatrná. Práve pre to neznamenalo by značnejšiu obeť, keby tento zákon a zvlášte jeho ustanovenia, výhodné pre robotníctvo, rozšírené boly aspoň na erárne závody v Podkarpatskej Rusi.

S úctou tážem sa pána ministra:

Či ste ochotný súrne zakročiť, aby účinnosť vyššie citovaného zákona rozšírená bola nielen na zeme historické a Slovensko, ale aj na veľkozávody v Podkarpatskej Rusi, alebo aspoň na tamojšie závody erárne, ktoré musia po tejto stránke predchádzať dobrým príkladom o to viac, lebo je to požiadavok oprávnený, slušný a spravodlivý;

či ste ochotný predložiť čo najsúrnejšie zákonodarstvu návrh, ktorý by tento krivdivý rozdiel odstránil;

nakoľko nebolo by možno v ceste zákonodarnej tomuto neblahému stavu súrne odpomôcť, - ako mienite odškodniť robotníkov v soľných baniach erárnych?

V Prahe, dňa 18, júna 1931.

Hokky,

dr. Jabloniczky, Geyer, Simm, Krebs, Kasper, Schubert, inž. Jung, Dobránsky, dr. Szüllö, Fedor, Köhler, dr. Hassold, Horpynka, dr. Holota, dr. Schollich, inž. Kallina, Matzner, dr. Hanreich, dr. Törköly, Szentiványi, Nitsch, dr. Keibl, Knirsch.

 

Překlad ad 1268/XII.

Interpelácia

poslanca Hokkyho a druhov

ministrovi verejných prác

o hromadnom prepúšťaní robotníkov soľných baní v Slatinských Doloch.

Pane minister!

Robotníci erárnych baní soľných v Slatinských Doloch boli v r. 1924 hromadne prepúšťaní. K prepúšťaniu dochádzalo zdánlivo po pojednávaniach so zástupcami robotníckych organizácií, ako to protokol zo dňa 12. novembra 1924 jednostranne dokazuje. K prepusteniu však nedošlo po vyjednávaniach konaných so zástupcami všetkých robotníkov, lebo prítomní zástupci organizácií zastupovali iba záujmy robotníctva svojich organizácií, kdežto záujmy neorganizovaného neutrálneho robotníctva nezastupoval nikto, a preto prepustením postihnutí bolí z prevažnej časti títo poslední. Robotníci nesomkli sa v organizáciu práve preto, lebo predpokladali v banskom riaditeľstve toľko dobrej vôle, že ono bude brať zreteľ v prvom rade na pracovný výkon a nie na to, ako je robotník organizovaný. Za starodávna boli do práce baní akej prijímaní v prvom rade obyvatelia zo Slatinských Dolov ako spôsobilí baníci, lebo už ich predkovia sa touto prácou zaoberali, a len v druhom rade tiež obyvatelia obcí iných, lebo toto bolo nie lem hlavným, ale aj jediným zamestnaním Slatinčanov, ktorí ani inej práci nerozumeli.

Avšak úkolom a cieľom erárneho závodu v prvom rade je, aby poskytoval tamojšiemu robotníctvu chleba a živobytie, a len v druhom rade má byť dobre výnosným podnikom. Banský závod v Slatinských Doloch je vo výhodnej situácii, že môže obidvom úkolom výborne vyhoveť. Je priamo úlohou ministerstva verejných prác, do jehož oboru pôsobností banský závod patrí, aby vytvoril pracovné príležitosti a na žiaden pád to, aby robotníkov pozbavil chleba. A preto s úctou tážem sa pána ministra:

Či ste ochotný prevziať znova do práce robotníkov zo Slatinských Dolov, a to nielen určitú ich časť na prácu sezonnú, ale na stály zárobok, aby sa mnohým nezamestnaným, ktorí sú bez chleba, dostalo zase zárobku?

Je tu daná možnosť toho tým väčšmi, lebo banský závod v Slatinských Doloch bude i takto ešte značne výnosným erárnym závodom a pritom vyhovie aj požiadavku, ktorý predpisuje demokracia.

V Prahe, v mesiaci júni 1931.

Hokky,

dr. Jabloniczky, dr. Szüllö, Dobránsky, Geyer, Fedor, inž. Jung, dr. Keibl, dr. Schollich. Szentiványi, Nitsch, Horpynka, Kasper, Krebs, Knirsch, Simm, Schubert, Köhler, inž. Kallina, Matzner, dr. Hanreich, dr. Törköly, dr. Hassold.

 

1268/XIII.

Interpelace

poslanců Tučného, Hrušovského, Polívky a druhů

ministru sociální péče a

ministru vnitra

o zavádění nové formy pracovních knížek pro zaměstnance na Slovensku.

Zákonem ze dne 17. října 1919 odstranily se pracovní a čelední knížky a též trestnost bezdůvodného zrušení pracovního poměru. Článkem VII. tohoto zákona zmocňuje se ministr sociální péče, aby podle ustanovení tohoto zákona změnil a zrušil obdobná zákonná ustanovení na Slovensku. Zjistili jsme, že zaměstnavatelské korporace na Slovensku zavádějí nový druh pracovních knížek pro zaměstnance, které jsou ještě přísnějším registrováním všeho, co se v pracovním poměru zaměstnance vyvíjelo, nežli byly zrušené pracovní a čelední knížky. Tyto nové pracovní knížky na přední straně desky mají označení: "Preukaz o pomocníckom zamestnaní". Na rubu přední desky je zarámováno "Miesto pre fotografiu" a tato fotografie má být opatřená razítkem (patrně policejním) a podpisem majitele. První list vnitřního obsahu knížky slouží k osobnímu popisu majitele průkazu o pomocnickém zaměstnání. Všechna data shodují se s tím, co v tomto směru předpisovaly pracovní knížky, Totiž: rok narození, náboženství, postava, obličej, oči, obočí, nos, ústa, zuby, vlasy, vousy, a zvláštní znamení. Druhý list slouží k potvrzení živnostenského společenstva, které má vyhotoviti jeho tajemník a starosta, že průkaz byl určitým společenstvem pomocníkovi skutečně vydán a na jakém základě. Následuje několik listů tak zv. poučení pro pomocné pracovníky. Stránkou 11, začínají formuláře sloužící k ověřování zaměstnání pomocníka u toho kterého zaměstnavatele, a to v tomto znění:

Těchto svědectví obsahuje nová průkazní knížka 11. Na rubové stránce zadní desky je přilepen "Vyučný list".

Je na prvý pohled zřejmé, že se jedná doslovně o nové pracovní knížky, zavedené pouze ve změněné formě, ale sloužící k stejným účelům, jako dřívější, zrušené.

Podepsaní se proto táží:

1. Je tato akce, připravovaná na Slovensku, panu ministru sociální péče a panu ministru vnitra známa?

2. Jsou oba páni ministři ochotní vyšetřiti, kdo k provádění této akce dal podnět a na jakém zákonném podkladě se má prováděti?

3. Uznají-li nezákonnost této akce, jsou ochotni další provádění zastaviti?

V Praze, dne 23. června 1931.

Tučný, Hrušovský, Polívka,

Lanc, dr. Moudrý, Bergmann, Langr, B. Procházka, Tykal, Netolický, dr. Patejdl, Malý, Vaněk, inž. Záhorský, Solfronk, Richter, Mikuláš, Slavíček, Hatina, David, Pechmanová-Klosová, Šeba.

 

1268/XIV.

Interpelace

poslanců inž. J. Nečase, J. Koudelky, dra J. Mareše a soudruhů

vládě republiky Československé a

ministru zemědělství

o škodách způsobených živočišné výrobě, zájmům zemědělství a zájmům státu Státním diagnostickým a serotherap. ústavem v Ivanovicích.

V podzimním zasedání rozpočtového výboru učinil v minulém roce poslanec inž. Nečas na pana ministra zemědělství několik dotazů o nedostatcích a nepořádcích ústavu pro výrobu očkovacích látek v Ivanovicích na Hané. K dotazům byl podán návrh na vyšetření všech nedostatků zvláštní komisí rozpočtového výboru. Pan ministr zemědělství neodpověděl dosud na naše dotazy.

Bylo již poukázáno ve sněmovně na různé škody, jež vznikají zemědělství a státu hospodařením v ivanovickém ústavě. Nyní dá se dokázati i ze samotných výkazů ministerstva zemědělství a jiných úřadů, jakého dosahu tyto škody nabývají. V nově vydaných oběžnících zemských úřadů i ministerstva zemědělství naznačeny jsou milionové škody, jež vznikají hlavně u vepřového bravu. Dosavadní postup v otázce likvidace ivanovického případu nezaručuje nápravy a potrestání pravých viníků, kteří způsobili v době těžké hospodářské tísně velké škody hlavně drobným zemědělcům a chalupníkům, i státu samému,

Po informacích, jichž jsme nabyli i z úředních zpráv, jsme nuceni vznésti k vládě a panu ministru zemědělství tyto naléhavé dotazy:

1.) Je panu ministrovi známo, že byly činěny již v r. 1919 pokusy o převedení dobře prosperujícího státního ústavu pro výrobu očkovacích látek z majetku státu do soukromého poměru a že se tyto pokusy opakovaly jednak význačnými úředníky, jednak i osobnostmi politicky exponovanými?

2.) Co vedlo ministerstvo zemědělství k tomu, aby tento ústav, který svým národohospodářským významem a charakterem zapadá tak těsně do veřejné státní správy, byl náhle podřízen státnímu podniku, to jest generálnímu ředitelství státních lesů a statků?

3.) Jak míní zakročiti pan ministr zemědělství proti viníkům, kteří křivě obvinili dra Januschkeho, že tento nastříkal nečistou červenkovou kulturu do koní, z nichž se vyrábí očkovací látky, ač před každým očkováním kultury na čistotu dohlíží a věc kontroluje ředitel ústavu nebo místoředitel, a ti jsou v prvé řadě zodpovědní za čistotu kultury?

4.) Proč ministerstvo zemědělství nezakročilo přísně proti správě ústavu po udání, že byly naočkovány do sérových koní znečistěné kultury červenkové? Toto počínání je neomluvitelno s odborného hlediska a vzbuzuje oprávněné obavy, že nezaručí čistotu kultury a výrobků, sloužících očkováním našich domácích zvířat taková správa, která nemůže zajistit čistotu kultur ani k očkování zvířat v ústavu samotném?

5.) Proč byly vydávány v r. 1930 očkovací látky špatné jakosti, nevyzkoušené před výdejem z ústavu na jakost a neškodnost a jak míní pan ministr zemědělství zakročiti proti ředitelství ústavu, které za špatnou jakost očkovacích látek křivě vinilo dra Jelínka, když tento odborný úředník poukázal ještě s jinými zaměstnanci na řadu nedostatků ústavu?

6.) Proč nebyly očkovací látky dopravené k nám bez potřeby z ciziny, přezkoušeny před výdejem na jakost a bezzávadnost, aby tím zemědělci byli chráněni před cizími méněcennými výrobky, někdy dokonce škodlivými?

7.) Proč nebylo učiněno ministerstvem zemědělství resp. správou Ivanovického ústavu vše, co by mohlo směřovati k zjištění a prozkoumání neznámé nákazy vojenských koní a proč tím bylo znemožněno tlumení nákazy v době, kdy ještě nebyla tak rozšířena, a proč nebylo dbáno protestu dvou odborných úředníků, přednesených místořediteli ústavu proti povrchnímu vyšetřování této nákazy? Proč bylo takto postupováno, ač vojenský erár vynakládal vše, aby různé části z postupně uhynulých koní byly do Ivanovic doručeny svěží a aby takto bylo umožněno přesné šetření?

8.) Jakým způsobem kontrolovalo ministerstvo zemědělství nejen jakost, ale i bezzávadnost a neškodnost výrobků ústavu, které sloužily nejen zemědělcům k ochraně živočišné výroby, nýbrž i vojenskému eráru, postiženému stejně loňského roku značnou ztrátou koní, jak o tom referoval v rozpočtovém výboru sám pan ministr?

9.) Proč nebylo zavedeno šetření a pátrání po bezpečně zjištěné činnosti pachatele, který znečišťoval po vykonané zkoušce čistoty kultury určené k očkování zvířat a tím ohrožoval nejen zaměstnance na životě, ale i státní majetek - sérové koně -, z nichž se vyrábí sérum rozesílané k očkování zvírat.

10.) Proč se nezkoušel na jakost a bezzávadnost suchý mallein dopravovaný k nám z ciziny (sloužící převážně vojenskému eráru), který se vydával za výrobek ústavu, ač se v ústavě pouze rozvážil a naplnil do fiolek, na kterých byla firma ústavu?

11.) Proč ponechávalo ředitelství ústavu zvířata, která měla příznaky vzbuzující podezření z infekční choroby - ba i z ozhřivky - mezi ostatními hyperimunními zvířaty, čímž byli přímo ohrožováni koně sloužící k výrobě očkovacích látek?

12.) Proč byli imunisováni séroví koně a z těchto zvířat brána krev a sérum, když bylo u nich samotným ředitelem ústavu vysloveno na podkladě krevních a alergických zkoušek podezření ozhřivky, ač zákon o zvířecích nákazách nařizuje hlášení každého podezření z nákazy, zvláště z ozhřivky, aby veterinární policie mohla pátrati po původu nákazy a tím odstraniti vlastní zdroj šíření se nákazy?

13.) Proč připustilo ministerstvo zemědělství:

a) aby stav červenkových koní, z nichž byla brána krev sloužící k výrobě protičervenkového séra, byl postupně snížen až na pouhých 40 koní a aby starý stav těchto koní v počtu 68 ze začátku r. 1929 byl dosažen až ku konci dubna 1930?

b) aby nebyl doplněn stav červenkových koní ihned po naočkování nečistých kultur 10. srpna 1929 na maximálně možnou výši (nejméně 90 koní, kteréhož stavu bylo dosaženo bez adaptací stájí v červnu 1930), čímž se mohl snadno dohoniti pokles ve výrobě protičervenkového séra do zásoby pro rok 1930,

c) aby menší ztráty koní byly pomalu doplňovány (na př. stav do začátku r. 1930 v počtu 84 koní doplněn byl po ztrátách až koncem dubna 1930),

d) aby stav koní byl doplňován nejen pomalu, ale i špatným materiálem, na př. koňmi starými, ve špatné kondici atd.,

e) aby následkem výše uvedených událostí klesaly zásoby protičervenkového séra pro rok 1930 tak, že v prosinci 1929 činily o 804 litrů, čili téměř o 42% méně, než v prosinci 1928 - v březnu 1930 o 1536 litrů, čili téměř o 47% méně než v březnu 1929.

Tyto nedostatky v povaze výroby séra protičervenkového do zásoby pro r. 1930 jsou tím závažnější, že směr naší celostátní hospodářské politiky sledoval již v r. 1929 otázku soběstačnosti ve výrobě živočišné, hlavně v produkci vepřového bravu, a řešení otázky výnosnosti tohoto chovu mělo být podporováno všemožně právě s úředních míst. V r. 1928 a 1929 bylo všeobecně známo, že stav vepřového bravu bude mít tendenci značně vzestupnou a byla dokonce normována maximální výše požadovaná pro uhrazení spotřeby na domácím trhu, na druhé straně pak ministerstvo zemědělství resp. správa Ivanovického ústavu snižovala přes činěná upozornění zmíněnými nedostatky výroby protičervenkového séra pro r. 1930. Tak byl sledován pravý opak toho, co žádal zájem našeho zemědělství a jednáno tak vlastně proti celé naší zemědělské politice, kterou jsme se snažili ulehčiti v tísnivé situaci našemu zemědělci. Tážeme se proto vlády a pana ministra zemědělství, jakým způsobem míní se konečně zakročiti proti skutečným viníkům, kteří způsobili desolátní stav ve výrobě očkovacích látek jenom proto, aby prokázali domnělou neschopnost státního podnikání a umožnili tak předání dobře prosperujícího, finančně aktivního státního podniku, do rukou soukromé společnosti?

V Praze, dne 23. června 1931.

Inž. Nečas, Koudelka, dr. Mareš,

Husnaj, dr. Markovič, Nový, Jurnečková, Benda, Vácha, Klein, V. Beneš, Staněk, Prokeš, Brožík, Kučera, Biňovec, Polach, Chalupa, dr. Macek, Tayerle, Jaša, dr. Winter, Neumeister, Stivín.

 

1268/XV.

Interpelace

poslanců Václava Sladkého, Aloise Tučného, Josefa Lance, Frant. Zeminové a druhů

předsedovi vlády,

ministru sociální péče a

ministru veřejných prací

o kritické situací dělnictva v báňském revíru ostravsko-karvínském.

Dělnictvo v báňském revíru ostravsko-karvínském již po řadu let trpí značnou nezaměstnaností následkem nedostatku odbytu uhlí a koksu. Poměry tyto od počátku r. 1930 se zhoršily do té míry, že dělnictvo ze svého výdělku nemůže si pro sebe a svoji rodinu opatřiti ani nejnutnější životní potřeby. Do jaké míry dělnictvo v revíru trpí, nasvědčuje těchto několik číslic z revíru ostravsko-karvínského:

V roce 1930 bylo na uhelných dolech propracováno celkem 8,933.282 směn, zatím co v r. 1929 bylo propracováno 10,453.143 směn. Propracovalo se tedy v r. 1930 celkem o 1,519.161 směn méně, než v roce 1929. Poklesl tedy počet propracovaných směn o více jak 14%.

Ztráta těchto směn pochopitelně snížila značně průměrné výdělky jednotlivých kategorií dělnictva. Tak v r. 1930 průměrný roční výdělek včetně všech přídavků za zvýšený výkon, placenou dovolenou, dětský přídavek, práci přes čas i se všemi naturálními požitky činil:

U havířů Kč 14,093,49, tj. pokles oproti roku 1929 o Kč 2,456.60;

u vozačů Kč 9,862,54, tj. pokles proti roku 1929 o Kč 1,792.21;

u dospělých důlních dělníků Kč 13.160,54, tj. pokles o Kč 2,418.31;

u táčníků Kč 5.815.52, tj. pokles oproti r. 1929 o Kč 1,331.62;

u řemesníků, strojníků a topičů na povrchu Kč 13,131,86, tj. pokles oproti r. 1929 o Kč 1,512,55;

u ostatních dospělých dělníků na povrchu Kč 9,682.06, tj. pokles oproti r. 1929 o Kč 1,545.62;

u mladistvých dělníků na povrchu Kč 2.794,57, tj. pokles oproti r. 1929 o Kč 503.97;

u žen Kč 4,984.78, tj. pokles oproti roku 1929 o Kč 736,40;

průměrný roční výdělek se všemi přídavky a naturálními požitky v celém revíru obnášel v roce 1930 Kč 11.559.81, zatím co v roce 1929 činil Kč 13,519,26, takže oproti roku 1929 byl zde pokles v průměru o Kč 1,959.36.

Celková ztráta na mzdách v roce 1930 obnášela proti roku 1929 na 100 mld. Kč.

V prvních čtyřech měsících v r. 1931 se poměry v revíru ještě dále zhoršily. V roce 1929 v prvních čtyřech měsících bylo propracováno 3,454,752 směn, v roce 1930 3,096,097 směn a v roce 1931 pouze 2,592,930 směn. Činí tedy v roce 1931 celkový pokles proti r. 1929 o 861.820 směn, tj. o 25% a proti r. 1930 o 503.167 směn, tj. o 16%.

Z toho lze vystihnouti, že výdělek horníků následkem této omezenosti pracovní je v roce 1931 v prvních čtyřech měsících proti r. 1929 snížen v průměru o jednu čtvrtinu. To jest průměr. Avšak značná část závodů přichází daleko pod tento průměr a jest již dnes polovina dolů, na kterých se pracuje 3, event. 2 směny v týdnu. Výdělky dělníků na takovýchto závodech v 15ti denním mzdovém období obnášejí:

u havířů Kč 275.-, u dospělých řemeslníků Kč 194,- a u ostatních dospělých dělníků na povrchu Kč 158,-.

Když do takovéhoto mzdového období připadnou srážky na nemocenské a pensijní pojištění, které činí přes Kč 70,- měsíčně a pak srážka na byt a světlo, dostane dělník při výplatě pouze několik Kč, takže v mnoha případech, když se propočítá zbytek výplaty na jednotlivé členy rodiny, připadá na hlavu v rodině Kč 2,-, nejvýš Kč 3,- denně.

Revír ostravsko-karvínský následkem nadměrného dovozu polského uhlí je krisí odbytovou postižen nejvíce proti všem ostatním kamenouhelným revírům. Tomu je již tak od r. 1925, jak ukazuje tato tabulka o propracovaných směnách v jednotlivých kamenouhelných revírech:

Revír kamenouhelný

V roce	Mor. Ostrava	Praha	Slaný	Plzeň	Kutná hora	Brno
1925	244	271	253	275	262	243
1926	252	279	270	292	289	271
1927	242	291	281	291	281	274
1928	252	288	274	300	295	276
1929	266	301	301	306	291	296
1930	227	294	281	288	282	296
I. čtvrt. 1931	52	71,8	66.9	69.9	68.3	65.8
Celkem	1.537	1.795.8	1.726,9	1.821,9	1,768,3	1.721.8

 

Podle této tabulky lze seznati, že v revíru ostravsko-karvínském již přes 6 roků hornictvo trpí značnou omezeností pracovní a že propracuje v průměru daleko méně směn než hornictvo v revírech ostatních.

Podle celkového počtu propracovaných směn za posledních 6 a ¹/₂ roku propracovalo se v revíru ostravsko-karvínském o 258,8 směn méně než v revíru pražském, o 189,9 směn méně než v revíru slánském, o 284.9 směn méně než v revíru plzeňském, o 231,3 směn méně než v revíru kutnohorském a 184.8 směn méně než v revíru brněnském. Zmenšený počet propracovaných směn v revíru ostravsko-karvínském proti ostatním kamenouhelným revírům je toho druhu, že odpovídá jednoročnímu zaměstnání v revíru ostravsko-karvínském, takže dělnictvo v tomto revíru za období 6 a ¹/₂ roku ztratilo celý jeden rok práce a tím také výdělku proti všem ostatním kamenouhelným revírům v Československé republice.

Nejkritičtější stav ukazuje se ovšem v r. 1931 v prvním čtvrtletí. Tu je viděti, že v revíru ostravsko-karvínském je propracováno o 19,8 směn méně než v revíru pražském, o 14,9 směn méně než v revíru slánském, o 17.9 směn méně než v revíru plzeňském, o 16,3 směn méně než v revíru kutnohorském a o 13,8 směn méně než v revíru brněnském.

Za měsíc duben, květen a červen nemáme ještě po ruce potřebných zaručených dat. Avšak v těchto měsících se poměry v neprospěch hornictva proti prvnímu čtvrtletí ještě dále zhoršily.

Není třeba zvlášť zdůrazňovati, že tyto neutěšené poměry zanechávají velmi neblahých následků na výživu hornictva a jejich rodin a že hornictvo v revíru ostravsko-karvínském hledí s obavou budoucnosti vstříc.

Aby alespoň částečně tato nadměrná nouze hornictva a jejich rodin byla zmírněna, žádají podepsaní jménem odborových organisací hornických toto:

Na všech uhelných závodech v revíru ostravsko-karvínském, kde následkem nedostatku odbytu uhlí a koksu pracují dělníci nejvýše 3 směny v týdnu, budiž ministerstvem sociální péče za všechny směny nepropracované přiznána a vyplacena plná podpora v nezaměstnání podle zákona ze dne 19. července 1921, čís. 267 Sb. z. a n.

Pro případ, že by vyplacení podpory v nezaměstnání při omezené zaměstnanosti činilo ministerstvu sociální péče nějakých administrativních obtíží, žádají podepsaní, aby ministerstvo sociální péče za spolupůsobení ministerstva veřejných prací zapůsobilo u Ředitelské konference ostravsko-karvínského kamenouhelného revíru v Mor. Ostravě, by na oněch dolech, kde se pracuje následkem nedostatku odbytu uhlí nejvýše 3 směny v týdnu, byla dělnictvu poskytována střídavá dočasná dovolená, ve které by pak takovýmto dělníkům byla poskytována plná podpora v nezaměstnání podle nahoře zmíněného zákona.

Vyhověním této žádosti byla by nejen zmírněna dnešní bída hornictva, ale bylo by tím také zastaveno propouštění dělnictva, jímž je revír ostravsko-karvínský nyní v tak velkém rozsahu postižen. Zejména zlepšila by se přímo zoufalá situace dělnictva dolů Dra Larische v Karviné, kde dělnictvo pracuje již plných sedm let, v poslední době jen po dvou směnách týdně a od 1. července t. r. má se pracovati dokonce jen jedna jediná směna za týden!

K tak hrozivé situaci v ostravsko-karvínském revíru nemusilo by dojíti, kdyby bylo více pochopení a sociálního cítění u majitelů dolů tohoto revíru a u vedoucích úředníků. Jest to možno zjistiti z číslic, které vykazují odvedený zákonitý 10%ní podíl z čistého zisku, jenž byl dosud odveden revírní radě. Při poslední schůzi představenstva Revírní rady, která se konala dne 16. června t. r., byla podána zpráva, že Báňská a Hutní společnost odvedla za rok 1930 Kč 1,915,613.45, Společnost severní dráhy odvedla Kč 244.837.- za rok 1930, kdežto Společnost Vítkovických dolů konala podle daných nám informací asi před měsícem schůzi podnikové rady, ve které pan centrální ředitel podal zprávu o hospodářství a členům podnikové rady za zaměstnance prohlásil prý toto: "Pánové, naše společnost sice vykazuje za minulý rok mnoho milionů Kč zisku, ale můžete říci v Revírní radě, ať si nedělají laskominy na 10%, poněvadž celý obnos připisujeme na investice!"

K tomu nutno poznamenati, že tato společnost již po několik roků neodvádí správně 10% z čistého zisku, nýbrž Revírní radě pošle přípis, ve kterém oznamuje: "Dnes poukazujeme Vám obnos Kč 200.000.- jako zálohu z čistého zisku, poněvadž dosud žádný čistý zisk vykázati nemůžeme." V jiném případě poukazují takto Kč 300.000,-. Revírní rada již několikráte si stěžovala ministerstvu veřejných prací, avšak, bohužel, dosud nedostala žádné odpovědi.

Je to právě tato společnost, která na svých dolech propouští nejvíce zaměstnanců a která také hrozí zastavením jámy "Oskar" v Petřkovicích. Na závodech této společnosti jsou právě nyní vyvěšeny restrikční listiny dělníků, kteří mají za 14 dnů opustiti zaměstnání. Tak na jámě "Anselm" v Petřkovicích jest vypsáno 100 dělníků, a dalších 200 má následovati. Na jámě "Louis" ve Vítkovicích jest vypsáno 80 dělníků, na jámě "Terezii" také 80, na jámě "Idě" v Hrušově 50, na jámě "Šalamouně" v Mor. Ostravě 90, na jámě "Hlubině" ve Vítkovicích 40, a tak se to stupňuje i u jiných společností. Ne však v takovém měřítku!

Upozorňují nás také přísedící Rozhodčího soudu Hornického na tyto zjevy, opakující se na jednotlivých dolech; Na jámě "Jan Maria" v Hranečníku obcházeli úředníci na dole dělníky před dnem, kdy se nemělo pracovati, a vyptávali se toto: "Chceš-li přijíti zítra na směnu do své stálé práce, můžeš přijíti, ale vezmi na vědomí, že nedostaneš prémie za výkon a také ne příplatek na děti. Rovněž nedostaneš sobotní doplatek za 2 hodiny!" Dělníci takto objednaní na směnu měli za to, že půjdou pracovati do prací udržovacích a zabezpečovacích. Když však přišli na směnu, byli poslání do svých obvyklých prací těžebních, kde se plnily vozíky, kopalo se uhlí a naplněné vozíky odvážely se na určité místo. Když se domáhali zaplacení prémie za výkon, příplatků za sobotu atd., bylo jim to odepřeno, museli žalovati a také svou spravedlivou věc vyhráli. U soudu z výpovědí svědků, kterých bylo předvoláno 8, přísedící se dověděli, že jakmile se správa závodu dověděla, že 4 horníci podali žalobu k Rozhodčímu soudu, ihned byly zavedeny tak zvané reversy, které už dnes jsou na všech dolech a které se dávají dělníkům podpisovati před nastoupením směny v ony dny, kdy se nepracuje, a ve kterých se zříkají příplatků za sobotu, prémií za výkon i dětských přídavků.

Proto dovolují si podepsaní tázati se:

1. Jsou tyto kritické poměry dělnictva v báňském revíru ostravsko-karvínském známy pánům ministrům?

2. Jaké kroky hodlají páni ministři podniknouti, aby v dohledné době došlo ke zmírnění a zlepšení těchto kritických poměrů v území, ležícím na pomezí tří států?

3. Jsou páni ministři, zejména pan ministr sociální péče, ochotni vyhověti bezodkladně požadavku hornických odborových organisací o přiznání plné podpory v nezaměstnanosti za všechny nepropracované směny, resp. za poskytování střídavé dočasné dovolené dělnictvu?

4. Jakým způsobem hodlá zameziti a znemožniti pan ministr veřejných prací soustavné šikanování dělníků úředníky a správami závodů a praktikování v demokracii nemožné a nespravedlivé zásady: "Moc jest právo"?

V Praze, dne 20. června 1931.

Sladký, Tučný, Lanc, Zeminová,

Polívka, inž. Záhorský, Hrušovský, B. Procházka, Fiala, Mikuláš, Jos. Tůma, dr. Patejdl, Šmejcová, Šeba, Slavíček, Solfronk, Malý, Langr, Richter, Hatina, Špatný.

 

1268/XI.

Interpelácia

poslanca dr. Jozefa Tisu a druhov

ministru obchodu, priemyslu a živností

straniva sníženia ceny tabuľového skla.

V poslednom čase konalo sa na podnet ministerstva obchodu vyjednávanie medzi priemyslom a obchodom o cenách tabuľového skla. Výsledok vyjednávania dľa časopiseckých zpráv bol ten, že doterajšia cenová báza v továrňach na stavebné sklo 2 mm per 20,50 Kč bola všeobecne snížená na Kč 18,45. Má teda kusová cena stavebného skla v pruhoch činiť loco továrňa a loco sklad veľkoobchodníkov Kč 18,45 za 1 čtver. meter. Táto úprava mala teda znamenať všeobecné sníženie cien stavebného skla asi o 10% a v rovnakom pomere maly byť snížené aj továrenské ceny ostatných druhov tabuľového skla.

Touto dohodou by sa mala riadiť jediná ústredňa pre celú republiku, čiže "Prodejní sdružení českých tabuláren A. S. Praha II., Revoluční třída 2", ktorá však túto dohodu rafinovaným spôsobom obchádza. Pred touto dohodou totižto táto ústredňa dávala každému obchodníkovi so sklom z každého účtu 10% vagónovej sľavy a tiež asi v tej výške z každého účtu odrátala takzvanú domicilnú úhradu.

Menovaná ústredňa podrobila sa síce sníženiu ceny o 10%, ale len na oko lebo svojimi zástupcami menovite na Slovensku nechce viac dávať, ako predtým označenú 10% vagónovú sľavu, čím sa vlastne celá dohoda s ministerstvom obchodu stáva iluzórnou, ba naopak cena tabuľového skla po takomto obchádzaní dohody je väčšia, ako bola pred dohodou. Škodlivé následky tohoto pokračovania ústredne pocíti menovite Slovensko, ktoré je v každom prípade prinútené na vagónoch dovážať sklo z českých zemí, keďže všetky sklárne na tabuľové sklo boly na Slovensku zatvorené. Neposkytovaním 10% vagónovej sľavy raní teda ústredňa len slovenský hospodársky život, čo činí pri približnom 2000 vagónovom dovoze na Slovensko, minimálne 6 mil. škody.

Pýtame sa preto pána ministra obchodu:

1.) Či vie o tom, že menovaná ústredňa, čiže: "Prodejní sdružení českých tabuláren A. S. Praha II., Revoluční 2" dohodu s ministerstvom obchodu vo veci ceny tabuľového skla nerešpektuje, poťažne takýmto rafinovaným spôsobom obchádza?

2.) Či je pán minister ochotný tejto dohode zabezpečiť potrebný rešpekt a tiež zakročiť, aby menovaná ústredňa zvlášte slovenským obchodníkom so sklom poskytovala okrem teraz dojednanej 10% sľavy na cene všetky tie sľavy, ktoré pred uzavretím tejto dohody z každého účtu poskytovala?

V Prahe, dňa 29. júna 1931.

Dr. Tiso,

Hlinka, dr. Fritz, Galovič, Čuřík, Danihel, dr. Gažík, Grebáč-Orlov, dr. Labaj, dr. Mederlý, Onderčo, dr. Polyák, dr. Pružinský, dr. Ravasz, Sivák, Slušný, Suroviak, Gajda, Šalát, Mojto, Fritscher, dr. Petersilka.