Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1931.
|
III. volební období. |
4. zasedání. |
1268,
Interpelace:
I. posl. Polívku, Hrušovského a druhov min. vnútra o katastrofálnom požiaru, ktorým bola postihnutá obec Dobšina na Slovensku,
II. posl. Polívku, Hrušovského a druhov min. vnútra o nešťastiu, ktorým bola postihnutá obec Muráň na Slovensku požiarom,
III. posl. Hrušovského, Polívku a druhov min. zemedelstva o živelných škodách v okrese skalickom na Slovensku a strážnickom na Morave,
IV. posl. Rjevaje, Vallo a soudr. min. vnitra o zakázaných veřejných a členských schůzích KSČ na Slovensku,.
V. posl. Vallo, Steinera a soudr. min. národní obrany o zabití dětí na vojenském cvičišti u Košic,
VI. posl. Bergmanna, Zeminové, Šmejcové a druhů min. soc. péče o nesprávném provádění zákona č. 133/1930 zemskými úřady pro péči o válečné poškozence,
VII. posl. Hrušovského, Polívku a druhov min. vnútra, verených prác, sociálnej pečlivosti a zemedelstva o pomeroch obyvatelstva doliny bocianskej na Slovensku,
VIII. posl. Sladkého, inž. Záhorského, Pechmanové-Klosové a druhů min. školství a nár. osvěty o neutěšitelných poměrech aprobovaných kandidátů profesury, neumístěných na středních školách,
IX. posl. Bergmanna, B. Procházky, Malého, Fialy a druhů vládě republiky Československé o přiznání cestovních dnů k zákonitým dovoleným na zotavenou zaměstnancům na Podkarpatské Rusi a slevy jízdného na železnicích těmto zaměstnancům, jakož i jejich rodinám k absolvování zákonitých dovolených v historických zemích,
X. posl. Hokky a druhov min. verejných prác o zaistení pasienkovej potreby pre dobytok robotníkov erárnych soľných dolov v Slatinských Doloch,
XI. posl. Hokky a druhov min. verejných prác o 10%-nom podiele na zisku erárnych robotníkov v Slatinských Doloch,
XII. posl. Hokky a druhov min. verejných prác o hromadnom prepúšťaní robotníkov soľných baní v Slatinských Doloch,
XIII. posl. Tučného, Hrušovského, Polívky a druhů min. soc. péče a min. vnitra o zavádění nové formy pracovních knížek pro zaměstnance na Slovensku,
XIV. posl. inž. Nečase, Koudelky, dr. Mareše a soudr. vládě republiky Československé a min. zemědělství o škodách, způsobených živočišné výrobě, zájmům zemědělství a zájmům státu Státním diagnostickým a serotherap. ústavem v Ivanovicích,
XV. posl. Sladkého, Tučného, Lance, Zeminové a druhů předsedovi vlády, min. soc. péče a min. veřejných prací o kritické situaci dělnictva v báňském revíru ostravsko-karvínském,
XVI. posl. dr. Tisu a druhov min. obchodu, priemyslu a živností straniva sníženia ceny tabuľového skla.
1268/I.
Interpelácia
poslanca Vladimíra Polívku, I. Hrušovského a druhov
ministru vnútra
o katastrofálnom požiaru, ktorým bola postihnutá obec Dobšina na Slovensku.
Dňa 15. t. m. vypukol v obci Dobšina požiar, ktorý v krátkom čase nadobudol veľkých rozmerov a ktorý zničil 32 domov s príslušnými hospodárskymi budovami. Pri tomto požiaru boli postihnutí menovite chudobní občania dobšinskí, ktorým shorel celý ich majetok. Poznamenávam, že pri tomto požiaru padol za obeť aj jediný majetok ľudí v tomto horskom kraji, dobytok.
Menovaná obec leží v odľahlom území, má pôdu krajne neúrodnú a od zániku baníctva tu, občania tunajší len živoria. Pohorelí budú vystavení isté zkaze, jestli im nebude poskytnutá včas pomoc.
Pýtame sa preto pána ministra:
1. Či je mu známe nešťastie, ktoré postihlo občanov Dobšiny?
2. Či hodlá pôsobiť v tom smere, aby im bola poskytnutá pomoc, prípadne ťarchové úľavy.
V Prahe, dňa 18. června 1931.
Polívka, Hrušovský,
Langr, Bergmann, Netolický. Pechmanová-Klosová, Richter, Solfronk, Zeminová, Mikuláš, Lanc, Sladký, Vaněk, dr. Patejdl, Tykal, David, Tučný, Špatný, Stejskal, Jos. Tůma, Slavíček, Šmejcová, Malý.
1268/II.
Interpelácia
poslanca Vladimíra Polívku, I. Hrušovského a druhov
ministru vnútra
o nešťastiu, ktorým bola postihnutá obec Muráň na Slovensku požiarom.
V tomto mesiaci obec Muráň postihnutá bola požiarom, ktorý zničil značnú časť obce a pripravil o majetok úplne chudobné rodiny, ktoré prišly pri tom tak rečeno o celý svoj majetok.
Menovaná obec leží v kraji neúrodnom a jestli požiarom postihnutým nebude poskytnutá včas vydatná pomoc, budú tieto ľudia vystavení krajnej zkaze.
Pýtame sa preto pána ministra:
1. Či je mu známy prípad v tejto interpelácii uvedený?
2. Či hodlá pôsobiť v tom smere, aby patričné orgány vyšetrily škodu, ktorú utrpeli chudobní ľudia Muráňa?
3. Či chce pôsobiť v tom smere, aby im bola poskytnutá pomoc, prípadne ťarchové úľavy?
V Prahe, dňa 18. června 1931.
Polívka, Hrušovský,
Zeminová, Tučný, Špatný, Lanc, Langr, Vaněk, Šmejcová, Richter, Pechmanová-Klosová, Netolický, Bergmann, Mikuláš, dr. Patejdl, Sladký, Malý, Slováček, Jos. Tůma, Stejskal, Tykal, Hatina, David, Solfronk.
1268/III.
Interpelácia
poslanca Igora Hrušovského, V. Polívku a druhov
ministru zemedelstva
o živelných škodách v okrese skalickom na Slovensku a strážnickom na Morave.
Dňa 11. t. m. postihla vzduchová smršť s veľkým krupobitím okres skalický na Slovensku a okres strážnický na Morave. V týchto okresoch utrpely ťažké živené škody obzvlášte mesto Skalica, obce Mokrý Háj a Unín na Slovensku, obce Sudoměřice, Petrov a Rohatec na Moravě. V krátkej dobe zničené bolo obilie a v Skalici mimo to tiež vinohrady. Niektorí občania utrpeli škodu dosahujúcu 100 percent, a boli to obzvlášte tie najchudobnejší jednotlivci. Bieda medzi nimi je veliká, je treba zakročenia a pomoci vlády.
V dôsledku toho pýtame sa pána ministra:
Či je ochotný poskytnúť poškodeným hmotnú pomoc a pôsobiť v tom smere, aby poškodeným boly poskytnuté ťarchové úľavy?
V Prahe, dňa 18. června 1931.
Hrušovský, Polívka,
dr. Patejdl, Langr, Lanc, Vaněk, Solfronk, David, Richter, Pechmanová-Klosová, Netolický, Bergmann, Zeminová, Malý, Tučný, Hatina, Špatný, Tykal, Sladký, Šmejcová, Mikuláš, Stejskal, Jos. Tůma, Slavíček.
1268/IV.
Interpelace
poslanců Rjevaje, Vallo a soudruhů ministru vnitra
o zakázaných veřejných a členských schůzích KSČ na Slovensku.
Sekretariát komunistické strany v Michalovcích podal okresnímu úřadu v Sobrancích žádost o povolení veřejné schůze na den 20. května 1931 v obci Kušín. Na programu byla hospodářská a politická situace. Okresní úřad toto oznámení schůze zamítl s tím, že svolavatelé neručí za udržení veřejného klidu a pořádku. Je to již po několikáté, co okresní úřad v Sobrancích takto postupuje. I v březnu a dubnu zakazoval pod stejně malichernými záminkami konání schůzí.
Nad to však četnická stanice v Tibavě ruší konání i členských schůzí komunistické strany. Četníci chodí po vsi a vyptávají se, kdy a kde byla konána členská schůze komunistické strany a zjistí-li, kdo na ni bral účast, udávají ho na okresní úřad pro konání "nehlášených schůzí". Za takovéto oznámení odsouzen byl Jan Hamaš z Hronkovců ke 100.- Kč pokuty, Jan Fenzík a Jan Benka z Tibavy každý ke 30,- Kč pokuty, Jan Vivžík a Juraj Pajdiž ze Sobranců též každý ke 30.- Kč pokuty.
Také okresní úřad ve Snine zamítá schůze hlášené komunistickou stranou. V obci Ubly zakázal po dvakrát konati schůze s odůvodněním, že prý se nedá zjistiti ohlášené místo schůze. Takový nesmysl si mohli opravdu vymyslet jen ve Snině.
V poslední době přistoupil na tento způsob persekuce i okresní úřad v Michalovcích a zakázal schůze 17. V. v Pozdišovcích, 24. V. v Michalovcích, 31. V. v Michalovcích a Hařině.
Ptáme se pana ministra, je ochoten přiznati, že na Slovensku byla už vystřídána i měšťácká demokracie čsl. fašistickým režimem a là Mussolini a nové Košuty, že jsou tam vědomě připravovány úřady?
Nebo nařídí svým podřízeným, aby zbytečně nešikanovali a nebouřili slovenské robotníky a řádně hlášené schůze povolovali a do schůzí členských se nepletli?
Co učiní, aby dělníci, neprávem vloženými pokutami poškození, obdrželi náhradu a zadostiučinění?
V Praze, dne 16. června 1931.
Rjevaj, Vallo,
Hruška, Śliwka, Čižínská, Steiner, Kliment, Gottwald, dr. Stern, Zápotocký, Kuhn, Hadek, Barša, Novotný, K. Procházka, Dvořák, Kopecký, Krosnář, Tyll, Kubač, Hodinová.
1268/V.
Interpelace
poslanců Vallo, Steinera a soudruhů
ministru národní obrany
o zabití dětí na vojenském cvičišti u Košic.
Dne 30. května t. r. cvičilo vojsko na cvičišti u Košic ručními granáty. Dne 31. května t. r. děti vyhnaly na pastviny obce Myslavi u Košic dobytek, aby ho tam pásly. Při tom jeden z chlapců dostal se až na vojenské cvičiště, protože ohrada mezi pastvinou a cvičištěm je úplně zničená, takže každý má přístup na cvičiště. Chlapec nalezl na zemi neznámou věc, kterou ostatním dětem přinesl, a při bližší prohlídce stal se sám zároveň se třinácti jinými dětmi obětí strašného výbuchu, protože onou věcí nebylo nic jiného než zapomenutý ruční granát. Věc je známa a my se ptáme pana ministra národní obrany:
Jak bude nahrazena rodinám, jichž děti byly usmrceny, ztráta jich příslušníků?
Jak budou odškodněny další oběti výbuchu za utrpěné bolesti, zranění a zmrzačení?
Co učiní pan ministr, aby tak nebezpečné cvičiště bylo odstraněno z nejbližšího okolí živých obcí a aby byly příště znemožněny tak strašné události, jako jsou stále se opakující výbuchy zapomenutých granátů?
V Praze, dne 15. června 1931.
Vallo, Steiner,
Novotný, Śliwka, dr. Stern, Gottwald, Kliment, Kuhn, Barša, Babel, Juran, J. Svoboda, Tyll, Hruška, Hrubý, Rjevaj, Kopecký, K. Procházka, Dvořák, Hodinová, Čižinská.
1268/VI.
Interpelace
posl. H. Bergmanna, F. Zeminové, M. Šmejcové a druhů
ministru sociální péče
o nesprávném provádění zákona č. 133/1930 zemskými úřady pro péči o válečné poškozence.
Zákony ze dne 20. února 1920 čís. 142, ze dne 25. ledna 1922 čís. 39 a ze dne 17. září 1930 čís. 133 Sb. z. a n. o požitcích válečných poškozenců rozdělily důchodce podle povahy jejich zaměstnání a z něho plynoucích příjmů na 4 skupiny:
1. na důchodce jedině na invalidní důchod odkázané, pak rolníky, živnostníky, řemeslníky a dělníky pracující za mzdu;
2. na důchodce, jako majitele licencí tabáčních, biografických, míst třídní loterie nebo majitele jiných podniků, které byly či budou ministerstvem sociální péče prohlášeny za rovnocenné;
3. na důchodce, kteří povoláni byli do války jako zaměstnanci státu, země, kraje, obce nebo veřejného fondu či podniku soukromé dráhy, sloužící veřejné dopravě, a vrátili se z války jako váleční poškozenci, a posléze
4. na důchodce, kteří byli jako již uznaní váleční poškozenci přijati či nastoupili služby u státu, země, kraje, obce nebo veřejného fondu nebo nějakého jejich podniku, jakož i do služeb soukromých drah za týchž pracovních podmínek, za jakých jsou přijímáni jiní zřízenci téže kategorie služební.
Proti vyměřování důchodů první skupině není tak dalece stížností a zemské úřady tyto důchody vyměřují podle litery zákona. Zato jsou četné stížnosti na vyměřování důchodů skupině druhé, zvlášť po vydání zákona ze dne 17. září 1930 č. 133 Sb. z. a n., týkajícího se zejména osleplých trafikantů, poněvadž tito jsou zařaďování do důchodců skupiny prvé, tudíž nesprávně, čímž jsou na svém důchodě, který by jim podle § 4, zákona náležel, zkracováni.
Má totiž skupina druhá podle jasného znění zákona v § 4., větě první, nárok na důchod pouze tenkrát a potud, když a pokud příjem z podniků uvedených (v § 4, větě první) nepřesahuje o 100 procent důchod, jež by mu jinak podle zákona citovaného náležel.
Neexistuje pro důchodce, válečné slepce trafikanty ve smyslu zákona žádná jiná mez, podmiňující nárok na invalidní důchod, také nemůže býti pro tito druhou skupinu důchodců nižádných doplatků na důchodě, nýbrž důchodcové této druhé skupiny mají narok na důchod tenkrát a potud, když a pokud příjem z těchto podniků, jak je výslovně § 4, ve větě první cituje, nepřesahuje o 100 procent důchod, který by jim podle zákona náležel. Jest tedy vypláceti důchodci druhé skupiny invalidní důchod až do té doby, pokud příjem z podniků není o 100 procent vyšší, nežli činí důchod podle zákona, a to nezkráceně, nikoliv snad toliko doplňkem součtu, jak jest pro skupinu prvou obdobně u § 2, stanoveno, neboť pro trafikanta - válečného poškozence jest podmíněnost nároků zcela jiná a jasně zákonem stanovena.
Třetí skupina důchodců má nárok na důchod tenkrát a potud, když a pokud pense jejich jim od státu, země, kraje, obce, veřejného fondu, soukromé dráhy vyplácená nepřesahuje požitky - důchod, který by jim podle tohoto zákona náležel, o 100 procent. Také u této skupiny nemůže býti vyplácen důchod doplatkem nebo doplňkem součtu, ježto pensista takový má nárok na důchod nezkrácený do té doby, pokud jeho pense nepřesahuje 100 procent důchod podle zákona o požitcích válečných poškozenců mu náležejících.
Čtvrtá skupina důchodců má nárok na nezkrácený důchod podle tohoto zákona potud, pokud jejich příjem z jejich zaměstnání u státu, země, kraje, obce, nebo veřejného fondu nebo nějakého podniku, jakož ze služby u soukromých drah, nepřesahuje 6,000 Kč ročně. Při vyšším přijmu má nárok na důchod jen tehdy, jestli je aspoň 50% neschopným výdělku, a to jen poloviční, bez ohledu na to, mnoho-li ze zaměstnání toho kterého má příjmu, poněvadž pro takto klasifikovaného neschopného zaměstnance není pak žádné další hranice, která by nárok na polovinu důchodu zastavovala.
Vyměřovací úřady však podle vlastních dobrozdání zařazují všechny důchodce po dovršení určitého příjmu do skupiny první podle znění § 2. zákona a zkracují tím na důchodě ponejvíce válečné slepce, mimo to nebéřou zvlášť pro důchodce druhé skupiny za podklad platební rozkaz o dani důchodové, nýbrž nesprávné vyjádření důchodkových kontrolních úřadů, ve kterémž nejsou odečítány všechny položky s dosažením zisku spojené. Kromě toho započítávají vyměřovací úřady polovinou invalidní důchod, dosažený podle zákona k tomuto nesprávně vykázanému zisku, přes to, že není zákonného podkladu, aby důchod invalidní byl započítávám do příjmu pro zjištění a vyměřování invalidního důchodu.
Prováděcí nařízení č. 363 Sb. z. a n. ze 7. prosince 1922, odporuje zákonu zejména při vyměřování důchodu těžkým válečným poškozencům a válečným slepcům. Jest nejasné a zavádí zmatek v řady těchto důchodců, neboť podle tohoto prováděcího nařízení neví důchodce, kdy a jak nárok na důchod uplatní či ztratí, a musel by býti každý válečný slepec matematikem a právníkem současně, aby věděl, kdy a v jaké výši mu důchod náleží. Z těchto důvodů táží se podepsaní pana ministra sociální péče:
1.) Jest ochoten urychleně vydati prováděcí nařízení k zákonu ze dne 17. září 1930 čís. 133 Sb. z. a n., které by jasně a spravedlivě vyložilo nejen tento zákon, ale i objasnilo a odstranilo nedostatky a rozpory v interpelaci této uvedené?
2.) Jest ochoten sděliti podepsaným, co v této věci zařídil aneb učiniti hodlá?
V Praze, dne 18, června 1931.
Bergmann, Zeminová, Šmejcová,
Šeba, Vaněk, Solfronk, Lanc, Netolický, Pechmanová-Klosová, Tykal, Richter, Mikuláš, Tučný, Stejskal, Špatný, Langr, dr. Patejdl, Sladký, Malý, Hatina, Polívka, Slavíček, Hrušovský, Jos. Tůma.
1268/VII.
Interpelácia
poslanca Igora Hrušovského, V. Polívky a druhov
ministru vnútra, verejných prác, sociál. pečlivosti a zemedelstva
o pomeroch obyvatelstva doliny bocianskej na Slovensku.
Úpadkom baníctva na Vyšnej Boci, Nižnej Boci a Malužinej, obyvateľstvo tamojšie je odkázané živobytie si hľadať inou cestou. Kraj, kde tieto obce ležia, je hornatý, je to skalnatá dolina v Nízkych Tatrách. Roličky, ktoré tamojší zemedelci majú, sú malé ako dlaň, na úbočiach skál, a tieto role nemožno ani orať, ale len motykou rozrývať, aby mohly byť vzdelávané. Obilie je tu vzácnou plodinou a darí sa tu len zemiakom. Zemedelci nosia mrvu v košíkoch, aby pohnojili tieto svoje roličky. O Bociach je známe, že tam sa ani vrabci nezdržujú, lebo nenájdu tam potravu, zrna. Preto veľká čiastka obyvateľov živila sa prácami v tamojších erárnych lesoch, sbieraním malín a podobného horského ovocia.
Od krísy, ktorá postihla obzvlášte obchod drevom i živobytie občanov tamojších z práce v erárnych lesoch stalo sa nemožným, lebo štátna správa lesnícka restringovala následkom krisy podľa príkladu súkromných podnikatelov prácu v lesoch, ačkolvek mala by v takomto výnimečnom prípade riadiť sa i hľadiskami inými a nielen čisto súkromokapitalistickými. Štát práve rozsahom svojho lesného majetku na Slovensku je najväčším podnikateľom v obore drevárstva a mohol by preto skôr odolať účinkom krísy na rozmery výroby, nežli je to u menších podnikateľov.
Keď istí vyšší úradníci štátnej správy hospodárskej na tvári miesta presvedčili sa o úžasnej biede obyvateľstva v doline bocianskej, učinili tento výrok tamojším obyvateľom: "Divíme sa vám, že tu môžete vydržať; mali byste sa vysťahovať z tohoto mizerného kúta zeme". Občania snáď by i vyhoveli takejto výzve, ale postavila sa im otázka, kam sa majú vysťahovať, keď v dnešnej dobe zámorské zeme sú vysťahovaleckému prúdu zavreté. A konečne tento chudobný ľud i po zániku baníctva, z ktorého po stáročia žil, už od desiatok rokov radšej živoril na biednej rodnej pôde svojej, nežli by ju bol opustil. Tento liptovský ľud, ktorý ľne k svojej hrude a vlasti, a ktorý v dobách ťažkých bol spoľahlivou oporou našej národnej myšlienke, ktorý dnes teší sa zo svojho štátu, z Československej republiky, zaslúži toho, aby dostal pomoci v dnešnej svojej úžasnej hospodárskej situácii a aby nebolo mu poukazované na vysťahovanie sa, ako na jediný liek jeho bied. Tento ľud je príčinlivý, bystrý, zachovalý a striezlivý.
Žalujeme na to, že orgány štátnej správy nemajú náležitého porozumenia pre obyvateľstvo tohoto údolia, v ktorom dnes stálym zjavom je hlad. Pri vydávaní dovolení na sbieranie malín a iných takých produktov erárnych lesov, ktoré konec-koncov eráru ako podnikateľovi lesného hospodárskemu neprinášajú žiaden úžitok, činia sa žiadateľom, obyčajne tým najchudobnejším občanom, všemožné prekážky,
Dolina bocianská je jednou z najmalebnejších dolín našej republiky, jej prírodné krásy sú nevšedné. V iných zemiach by bola zaplavená turistami. U nás tomu však tak není, a tak sa zdá, že naša štátna správa a naša zemská samospráva nemá náležitého porozumenia pre tieto otázky. Lebo len tak sa mohlo stať, že ačkolivek i turistické kluby i miestne obyvateľstvo sa usilovalo častokrát o to, aby táto dolina dostala slušnú silnicu, po ktorej by mohly jazdiť povozy bez toho, že by im hrozilo rozbitie sa, ako je tomu v skutočnosti dnes. Dolina bocianska vedie na Čertovicu, na rozhraní liptovsko-zvolenskom. Je tedy dôležitou líniou nielen komunikačnou, ale i strategickou, spojujúc údolie Váhu s údolím Hronu. Zo zvolenskej strany je silnica až na Čertovicu vybudovaná, ale zo strany liptovskej nachodí sa silnica v stave primitívnom, a nedaj bože patričné orgány verejnej správy k tomu pohnúť, aby táto silnica bola dobudovaná a tak umožnená jednak frekvencia obchodní medzi údolím Váhu a Hronu, jedak usnadnený turistický ruch v tomto rozkošnom kúte našej vlasti.
Ľudia si sťažujú, že i úrady i politické strany slubovaly pomoc, ale že tieto sľuby zostaly nesplnenými. Nebude divu, jestli tohoto ináče dobrého a republike verného ľudu chopí sa zúfania a ztratí vieru v to, že republika naša chce vskutku starať sa o svoj ľud. Nejedná sa tu o nejaké zvláštne náklady, veľké investície. Jedná sa pomerne o maličkosť. O vybudovanie asi 8 km dlhej normálnej silnici, o vychádzanie ľudu trošku v ústrety zo strany orgánov lesnej správy atď.
Pýtame sa preto pánov ministrov:
1.) Či sú im skutočnosti v tejto interpelácii známe?
2.) Či chcú podniknúť potrebné kroky k zmierneniu biednych pomerov uvedených v tejto interpelácii a menovite sa postarať o to, aby čo najrýchlejšie započalo sa so stavbou silnice z Kráľovej Lehoty na Čertovicu a tak aby sa dobudovalo už dávno započaté komunikačné spojenie medzi Hronom a Váhom?
V Prahe, dňa 18. června 1931.
Hrušovský, Polívka,
Lanc, Bergmann, Netolický, Pechmanová-Klosová, Richter, David, Špatný, Solfronk, Tučný, Sladký, Šmejcová, Zeminová, Malý, Tykal, Mikuláš, Stejskal, Langr, Jos. Tůma, Slavíček, dr. Patejdl.
1268/VIII.
Interpelace
poslanců Václava Sladkého, inž. Záhorského, L. Pechmanové-Klosové a druhů
ministru školství a národní osvěty
o neutěšitelných poměrech aprobovaných kandidátů profesury, neumístěných na středních školách.
Jménem celostátního sjezdu 150 aprobovaných kandidátů profesury, působících jednak na měšťanských školách, jednak úplně nezaměstnaných, dovolují si podepsaní upozorniti na jejich neutěšené poměry a na možnosti, jak by se dala zmírniti jejich trapná situace.
Vzpomínáme období popřevratového, kdy správa školská jen s napětím všech sil pro nedostatek středoškolských profesorů udržovala agendu školskou v plném chodu. Na všech stranách bylo voláno po mladém dorostu profesorském, který by zaplnil všechny mezery. Mnoho maturantů rozhodlo se proto studovati filosofickou neb přírodovědeckou fakultu.
Situace během několika let se změnila však tak, že nedostatek profesorských sil se změnil v nadbytek. Od roku 1926 vychází každým rokem dvojnásobný počet (280) aprobovaných kandidátů, než připouští jejich okamžité umístění. Podle statistických údajů tento počet se ještě zvětší, poněvadž se jeví v posledních létech silný vzrůst posluchačů na našich filosofických a přírodovědeckých fakultách (4000) v zimním období 1930/31. Nejvíce postiženi jsou touto tísní aprobovaní kandidáti dějepisu, zeměpisu a přírodních věd všech oborů (400). Největší část jich odchází po skončení nákladného a namáhavého studia vyučovati na školy měšťanské, kde působí jako výpomocní učitelé za odměnu 738 Kč měsíčně s vyvázáním platu o prázdninách. Mnozí z nich působí na měšťanských školách za těchto poměrů již několik let a ti, kteří dnes dosahují aprobace, budou nuceni po 5 let i více vyučovati na ústavech nižší kategorie.
Bída hmotná, umístění jejich na nejzapadlejších měšťanských školách, libovolné disponování s nimi během školního roku, stálé výtky, že nejsou připraveni pro školy měšťanské, nová příprava k diferenčním zkouškám, které jsou v podstatě u některých oborů (přírodopis a zeměpis) téměř celou zkouškou, dohání je k zoufalství, které jest značně ještě zvyšováno jejich postavením společenským. Jsou pokládáni za trosečníky, kteří z jakýchkoli příčin nemohli dostudovati.
Píše se a ukazuje na pokračující vnitřní úpadek na měšťanských školách, jehož výmluvným původním zjevem je rostoucí nedostatek zkoušeného učitelstva pro tyto školy, spíše se a volá po vysokoškolském studiu pro učitele. Proto jest žádoucno, aby zkoušky těchto aprobovaných kandidátů a jejich studium alespoň částečně bylo zhodnoceno a aby byli po dobu, po kterou budou vyučovati na měšťanských školách, postaveni na roveň odborným učitelům.
Na sjezdu konaném 30. března t. r. v Brně, přijata byla resoluce, která se týká především možnosti rychlejšího umístění na středních školách. Žádá se, aby:
1) byl snížen týdenní úvazek vyučovacích hodin na míru předválečnou,
2) byl snížen počet žactva v jednotlivých třídách,
3) byly sníženy přespočetné hodiny na minimum a byli povoleni asistenti,
4) byli přesloužilí ředitelé a profesoři dáni na odpočinek,
5) pětiletá platnost aprobace byla prodloužena až do jmenování na střední škole.
Pokud budou aprobovaní kandidáti profesury vyučovati na měšťanských školách, žádá se, aby:
6) bylo postavení jejich cestou zákonnou upraveno tak, aby při nastoupení dostávali požitky I. platové stupnice odborných učitelů,
7) byli přidělováni jen na měšťanské školy, při nichž jest také jednoroční kurs, takže by vzhledem na odborné postavení nižších středních škol nemuseli dodělávati zkoušky z třetího předmětu,
8) byla jim doba, ztrávená na měšťanských školách, pokud jen by byli kandidáti současně v ministerském seznamu aprobovaných a nebyli povoláni na místo, při přestupu na školu střední plně započtena jak do doby čekatelské, tak i do doby pragmatikální.
Proto táží se podepsaní poslanci pana ministra školství a národní osvěty, zda-li jest ochoten umožniti s největším urychlením uskutečnění těchto spravedlivých požadavků?
V Praze,.dne 18. června 1931.
Sladký, inž. Záhorský, Pechmanová-Klosavá,
Langr, David, Bergmann, Netolický, Šmejcová, Solfronk, Lanc, Šeba, Polívka, Tučný, Hatina, Hrušovský, Tykal, Slavíček, Jos. Tůma, Stejskal, Mikuláš, Zeminová, dr. Patejdl, Špatný.
1268/IX.
Interpelace
poslanců Hugo Bergmanna, Boh. Procházky, Cyrila Malého, Čeňka Fialy a druhů
vládě republiky Československé
o přiznání cestovních dnů k zákonitým dovoleným na zotavenou zaměstnancům na Podkarpatské Rusi, a slevy jízdného na železnících těmto zaměstnancům, jakož i jejich rodinám k absolvování zákonitých dovolených v historických zemích.
Státní zaměstnanci působící na Podkarpatské Rusi a pracující za nejsvízelnějších poměrů na upevňování pilířů státu v nejvýchodnějším jeho cípu, musí zdolávati při výkonu služby celou řadu překážek a potíží, s kterými se zaměstnanci v historických zemích nesetkávají. Jest dostatečně známo, že kromě toho je jim údělem celá řada nevýhod, jichž jsou zaměstnanci západních částí republiky ušetřeni.
Jednou z těchto nevýhod jest skutečnost, že při absolvování zákonitých dovolených na zotavenou musí zaměstnanci z Podkarpatské Rusi ztráviti 4, ba i více dní cestou ku svým rodinám, jež v historických zemích navštěvují, neboť jest se stanoviska rodinného, nezbytno, aby zaměstnanec alespoň jednou v roce svoji rodinu, otce, matku a příbuzné v Čechách, příp. na Moravě navštívil. Netřeba podotýkati, že cestování na tak dlouhé trati a to zejména s dětmi jest trýzní a že nutno cestu rozdělovati na dvě etapy. Jest však také přímou nutností, aby zaměstnanci občas a v povoleném termínu navštívili kulturnější střediska v západních zemích, kde by načerpali nových poznatků nejen pokroku a vymožeností doby se týkajících, nýbrž také poznatků v zájmu služby, což zhusta se děje. Jest známo, že na státní zaměstnance v Podkarpatské Rusi působící, kladeny jsou co do mimoslužební osvětové a národohospodářské činnosti požadavky velmi značné.
Zákonná dovolená u celé řady zaměstnanců, zvláště nižších kategorií, jest po celoročním pilném zaměstnání velmi nedostačující ku jich zotavení, zvláště odjíždí-li zaměstnanec na dovolenou do Čech a na Moravu, po čemž bez výjimky každý touží. Dlouho trvající jízdou nejen že se zaměstnanec neosvěží - účel to, k němuž jest pragmatikální dovolená určena -, ale potřebuje po jízdě opět další den dovolené ku zotavení po namáhavé a vyčerpávající dlouhé jízdě vlakem v horkých letních měsících, kdy většinou lze pragmatikální dovolené absolvovati.
Části zaměstnanců dostává se již sice benevolentním jednáním některých úřadů na Podkarpatské Rusi 4 cestovních dnů k dovolené, avšak většině zaměstnanců jest poskytování těchto 4 cestovních dnů odpíráno s poukazem na zákonnou výměru dovolené.
Existence státních zaměstnanců na Podkarpatské Rusi působících zhoršuje se ještě značnou vzdáleností jich domovů, což má nedozírný vliv na vytváření sociálních a hospodářských poměrů zaměstnanců, kteří za veškeré újmy kulturního a společného života, jakož i sociálního a hmotného jich postavení, plným právem dožadují se alespoň částečné náhrady přiznáním volných jízd pro sebe a slevy jízdného pro členy svých rodin. Cesty tyto znamenají až dosud pro zaměstnance na Podkarpatské Rusi působící, neposlední a velmi značnou výdajovou položku v jich existenčním rozpočtu. Tyto pohltí ve většině případů - zvláště u nižších kategorií zaměstnanců s četnou rodinou - víceleté úspory a způsobí mnohdy i značné zadlužení. Splněním těchto požadavků dostane se státním zaměstnancům z Podkarpatské Rusi důkazu o tom, že vláda republiky Československé béře náležitý zřetel k positivním výsledkům těchto zaměstnanců na poli národohospodářském a také důkazu o tom, že vláda republiky Československé nehodlá stěžovati postavení všech těchto zaměstnanců, naopak chce jim podati pomocnou ruku a materielní podporu obzvláště za dnešní svízelné situace hospodářské, která právě nyní působením podvratné činnosti nezodpovědných živlů na Podkarpatské Rusi musí býti se strany státních zaměstnanců zdolána tím větším úsilím a snahou ke klidnému jejímu řešení.
Z těchto důvodů táží se podepsaní vlády:
1. Je-li ochotna vyhověti oprávněným požadavkům státních zaměstnanců na Podkarpatské Rusi v interpelaci uvedeným?
2. Je-li ochotna sděliti podepsaným, co v této věci učinila aneb zaříditi hodlá?
V Praze, dne 19. června 1931.
Bergmann, B. Procházka, Malý, Fiala,
Polívka, Langr, David, Netolický, Pechmanová-Klosová, Richter, Sladký, Zeminová, Slavíček, Stejskal, Jos. Tůma, dr. Patejdl, dr. Moudrý, Hatina, Hrušovský, Solfronk, Špatný, Šeba.