1241/XIV. (původní znění).

Odpověď

ministra financí

na interpelaci poslance Hokky a druhů

o neupravenosti katastrálních držebnostních archů na Podkarpatské Rusi (tisk 938/V.).

Neutěšený stav pozemkového katastru na Podkarpatské Rusi byl již několikráte předmětem parlamentních interpelací, na které ministerstvo financí, jež tento stav plně zná, vždy zevrubně odpovědělo a ve svých odpovědích vylíčilo skutečný stav i ve věci učiněná opatření.

I v odpovědi na tuto interpelaci nemůže ministerstvo financí jinak, než poukázati opět na to, že desolátní stav pozemkového katastru na Podkarpatské Rusi není zaviněn čsl. finanční správou, ale že jsou to důsledky dědictví po bývalé uherské finanční správě. Napraveno bylo již mnoho, přesto však ještě dnes stav pozemkového katastru v této zemi neodpovídá úplně ustanovení hlavy II. a III. katastrálního zákona č. 177/1927 Sb. z. a n.

Vládním nařízením č. 64/1930 Sb. z. a n. ku katastrálnímu zákona bylo v §u 82 uloženo vykonati nápravu pozemkového katastru, tj. potřebná k tomu řízení a práce, zejména měřické, tak, aby byly skončeny nejpozději do 20 let ode dne účinnosti tohoto nařízení, tj. do roku 1950. Finanční správa bude sice vynakládati velké úsilí na to, aby práce tyto byly co nejvíce uspíšeny, avšak na podstatné zkrácení této lhůty není možno pomýšleti z mnoha příčin. Především je to velký nedostatek měřického personálu, pochovaný ve všech zemích Čsl. republiky, nejvíce však na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, kde polovina systemisovaných míst zůstává neobsazena proto, že není o ně uchazečů. Pro získání tohoto úřednictva podniklo ministerstvo financí již několik akcí, které však měly jen málo úspěchu. V přítomné době podniká opět akci novou a sice zamýšlí vypsati pro posluchače zeměměřického inženýrství stipendia, zaváží-li se, že po skončení studií vstoupí do státní služby měřické u katastrálních úřadů v zemi Slovenské neb Podkarpatoruské. Kromě toho uvažuje se, aby byli s týmž závazkem eventuelně přijímáni posluchači zeměměřického inženýrství na placenou prázdninovou praxi u katastrálních úřadů.

Urychlení prací reambulačních na Podkarpatské Rusi ztěžují do značné míry i spletité poměry v pozemkové držbě a drobení parcel až do nemožností. Tyto překážky neodstraní úplně ani zamýšlená úprava dědického práva, nýbrž jen zvýšená kulturní úroveň obyvatelstva a nutno s nimi ještě delší doba počítati. Rovněž delší dobu třeba bráti v úvahu potíže spočívající v nesprávném chápání účelů pozemkového katastru se strany místního obyvatelstva, zejména jeho nezájem při katastrálních řízeních a šetřeních a zanedbávání povinného hlášení změn v pozemkové držbě.

Aby do doby, než bude v tom kterém katastrálním území vyhotoven pozemkový katastr podle hlavy II. a III. katastrálního zákona, byla aspoň pozemková daň předpisována skutečným držitelům pozemků, učinilo ministerstvo financí opatření, aby katastrální spisy, převzaté od bývalé uherské vlády, byly doplněny změnami v pozemkové držbě nastalými. Za tím účelem katastrální měřické úřady opatřují potřebné pomůcky, zejména opisy listů A a B pozemkových knih, kopie map pozemnoknižních, kopie map, na jichž podkladě byl pozemkový katastr vyhotoven, vyhotovují porovnávací sestavení mezi číslováním parcel v pozemkovém katastru a v pozemkové knize a v mapách, těmto operátů m za podklad sloužícím a Ještě jiné nevyhnutelně nutné pomůcky. Avšak i vyhotovení takovýchto pomůcek - pro účely pouze daňové - vyžaduje mnoho času, zejména tehdy, je-li třeba - vzhledem k nesouhlasu zápisů v pozemkové knize a katastrálních spisech se skutečným stavem - prováděti i místní šetření. Katastrální měřické úřady pracují na těchto úkolech s největším úsilím a zdolaly je již tak dalece, že zbývá na Podkarpatské Rusi jen malý počet katastrálních území, které tímto způsobem nebyly zpracovány. Důsledky toho jeviti se budou prozatím aspoň ve správném předpisování daní za rok 1931 a další skutečným držitelům, čímž bude pánům interpelantům vyhověno.

Na zdárném a urychleném výsledku postupu prací katastrálních nemá zájem Jen veřejnost, ale v prvé řadě finanční správa sama. Ministerstvo financí věnuje jim stále pozornost a neopomine použíti každé vhodné příležitosti k jejich urychlení.

V Praze, dne: 29. května 1931.

Ministr financí:

Dr. Trapl v. r.

 

1241/XV.

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslanců Tylla, Štětky a soudruhů

o zabavení dělnických peněz a bezdůvodné persekuci dělníků v Podmoklici (tisk 1007/V.).

Dne 10. února 1931 přistihl v Semilech vrchní četnický strážmistr Vošáhlík tovární dělníky Václava Grába z Bořkova a Rudolfa Matěchu Podmoklic, jak provádějí peněžní sbírku dům od domu.

Poněvadž se jmenovaní nemohli vykázati úředním povolením ku pořádání sbírky, byli předvedeni na městský úřad v Semilech za účelem zjištění skutkové podstaty.

Zde oba doznali, že prováděli sbírku ve prospěch obětí duchcovského případu na vyzvání "Rudé Pomoci Československé v Praze"; aby na podkladě dodaného sběracího archu provedli sbírku. Zároveň předložili sběrači arch s karikaturou, znázorňující duchcovský případ a nápisem "Pomozte obětem duchcovského krveprolití" a vybraný obnos 198 Kč 20 h.

Sběrací arch i vybraná částka byly zabaveny a proti Grábovi i Matěchovi, kteří byli po výslechu ihned propuštěni, učiněno trestní oznámení okresnímu úřadu v Semilech a okresnímu soudu v Semilech; k jich zatčení vůbec nedošlo.

Při výslechu na městském úřadě v Semilech prohlásil Gráb, že má v bytě ještě další tiskopisy a že jest ochoten je v bytě vydáti. Na toto vyzvání se odebral vrchní strážmistr Vošáhlík s Grábem do jeho bytu, kde mu Gráb dobrovolně dotyčné tiskopisy vydal.

Domovní prohlídka u Grába vykonána nebyla.

Za těchto okolností nemám z podnětu interpelace důvodu k nějakému opatření.

V Praze, dne 7. června 1931.

Ministr vnitra:

Dr. Slávik v. r.

 

1241/XVI. (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance dr. Holoty a druhů

o vyhoštění děkana-faráře Antonína Felixe Sipose a jeho sestry Anny Siposové, ovdovělé Heimanové, a o jich násilném dopravení na státní hranice (tisk 1017/IV.).

Maďarští státní příslušníci Antonín Felix Sipos, děkan - farář ve Dvorech n./Žit., a jeho sestra Anna Heimanová, byli právoplatně z Československé republiky vyhoštěni, ježto se zde zdržovali bez řádných dokladů a veškerá úřední vyzvání v tomto směru učiněná ponechali bez povšimnutí, čímž jich další pobyt zde stal se podle platných předpisů nepřípustný. Když přes úřední vyzvání ve stanovené lhůtě zdejší území neopustili, byli dne 20. února 1931 - se všemožným ohledem a šetrností k jejich osobám - dopraveni četnictvem do Parkáně a doprovozeni příštího dne civilním strážníkem k maďarskému pohraničnímu úřadu, kter však doklady obou jmenovaných neuznal za dostačující a odepřel je převzíti. Bylo proto stran jejich převzetí zakročeno u maďarských úřadů diplomatickou cestou.

Vytýkané opatření úřadu bylo platnými předpisy odůvodněno, neboť se stalo proto, aby bylo provedeno právoplatné vyhostění, a nelze v tomto směru postupu úřadu nic vytýkati.

Nebylo též pozorováno, že by opatření úřadu vyvolalo roztrpčení u místního obyvatelstva, které se naopak r. 1929 deputací domáhalo přeložení faráře Sipose z obce a vyslovilo se proti němu zřejmě též prostřednictvím obecního zastupitelstva tím, že toto po dvakráte odepřelo faráři Siposovi příslib domovského práva v obci, když by byl přijat do československého státního svazku.

O československé státní občanství zažádal A. F. Sipos teprve letošního roku po svém právoplatném vyhoštění. Žádost tato není dosud vyřízena a bude se tak moci státi až po skončeném řízení, které o žádosti bylo zavedeno.

Roku 1927 byl pouze prohlášen úřadem za neplatný domovský list, neprávem Siposovi vydaný obcí Dvory n./Žit.

Podle uvedených okolností neshledávám důvodu k nějakému opatření.

V Praze, dne 3. června 1931.

Ministr vnitra:

Dr. Slávik v. r.

 

1241/XVII.

Odpověď

ministra spravedlnosti

na interpelaci poslance Štětky a soudr.

o svévolném zdržení dopisu posl. Radka krajským soudem v Olomouci (tisk 1060/II.).

Jak bylo vyšetřeno, byl předložen vyšetřujícímu soudci k censuře jeden dopis poslance Radka z vyšetřovací vazby 4. března a další dva jeho dopisy 11. března 1931. Censura i další expedice dopisů dějí se bez průtahů. Poslanec Radek sám za své vyšetřovací vazby nikdy nepřednesl stížnosti stran své korespondence. O úmyslném zadržení dopisů, aby si posl. Radek nemohl zříditi obhájce pro hlavní přelíčení, nemůže býti řeči. Jmenovaný poslanec žádal senátora Langra, jenž ho brzo po zatčení navštívil, aby mu poslanecký kluk komunistické strany zjednal obhájce. Při dalších několika návštěvách senátora Langra pokaždé poslanec Radek mu svou žádost za zřízení obhájce opětoval a stěžoval si, že se tak dosud nestalo.

V případě dělníka Bohumila Pojaty, který byl ve vazbě u krajského soudu trestního v Praze, nebyl zjištěn průtah v odeslání jeho korespondence a jmenovaný také nepřednesl v tomto směru stížnosti.

V Praze, dne 5. června 1931.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Meissner v. r.

 

1241/XVIII. (původní znění).

Odpověď

ministra obchodu

na interpelaci poslance Simma a druhů

o nesnesitelných poměrech, které způsobil kominický mistr Václav Blecha v Jablonci n./N. (tisk 938/XX.).

Tvrzení, že bývalé okresní hejtmanství v Jablonci n./N. musilo na četné stížnosti proti Blechovi uděliti koncesi Josefu Klikorkovi v Šumburku n./Desnou vedle Blechy, neodpovídá skutečnosti, jelikož úřad má jiné možnosti k odstranění nepořádku, než aby musil uděliti koncesi novou. Je jisto, že by v dobách před převratem úřad koncesi Blechovi odejmul; jednalo-li by se o hrubé porušování zákonných předpisů.

Pokud se týče stížností stran, uvedených v interpelaci, podává se toto vyjádření:

Stížnost Bedřicha Tietze byla vyšetřena. Blecha byl v té věci vyslechnut a protokol je u spisů zemského úřadu v Praze.

Trestní oznámení učiněné požární komisí v Jablonci n./N. postoupeno bylo státnímu prokurátorovi. Soud Blechu žaloby zprostil.

Stížnosti Aloise Priebsche, Rejnholda Störze, Antonína Schourka a Karla Förstera jsou rovněž ve spisech.

Antonín Hubený stížnost u okresního úřadu vůbec nepodal.

Stížnosti Liny Pokorné, Františka Nedělky, Jaroslava Novotného a Františka Kučery, jakož i protokolární výpovědi jejich nalézají se u spisů.

Německý spolek majitelů domů v Jablonci n./N. podával všeobecné stížnosti a byl poučen, aby uváděl vždy konkrétní případy s důkazným materiálem a svědky.

Český spolek majitelů domů v Jablonci n./N. protestoval rovněž proti poměrům v kominických živnostech. K úřadu dostavivší se předseda tohoto spolku prohlásil, že tímto podáním se snaží o to, aby byly spojeny rayony Hádkové a Blechy v obvod jeden.

Ke stížnosti města Jablonce n./N., že Blecha odejel do Piešťan a nevyrozuměl o tom ani městský úřad, nepřihlížel okresní úřad proto, že živnostenský řád nemá ustanovení, že by kominický mistr musil městskému úřadu hlásiti svůj odchod na kratší čas. Po dobu jeho nepřítomnosti vedla živnost jeho manželka a pomocník. Svůj odchod do lázní k léčení Blecha ústně hlásil u okresního úřadu a žádal za pokyn, co má po dobu své nepřítomnosti zaříditi.

Písemnou stížnost Anny Smíškové není možno u okresního úřadu zjistiti.

Výtka v interpelaci, že v odpovědi na první interpelaci bylo uvedeno, že podána byla toliko jedna stížnost a to Aufgewecktova, není odůvodněna, ježto v odpovědi bylo vysvětleno, že podána byla toliko jedna stížnost na nedbalé vykonávání vymetacích prací a sděleno, že buly též stížnosti na Blechu hlavně pro jeho urážlivé chování atd.

Tvrzení, že okresní úřad nevyšetřoval vůbec stížnost městské rady v Jablonci dle protokolárního udání Aufgewecktova, neodpovídá skutečnosti, jelikož úřad Blechu vyslechl a ten prohlásil, že podá na Aufgeweckta žalobu. Žalobu tu skutečně také podal, ale jelikož se žalovaný stále zdržoval na různých místech, kde jej nebylo možno zastihnouti, žalobu odvolal. Blecha hledal Aufgeweckta inserátem, avšak bez výsledku. Ježto proti Aufgewecktovi byla celá sada stížností pro alkoholismus a jiné nepřístojnosti, nemohl úřad tvrzení jeho považovati za důvěru vzbuzující.

Nelze ovšem popírati, že Václav Blecha nesnášenlivou povahou přispívá k tomu, že tak značného rozsahu nabyly spory mezi mistry kominickými a majiteli domů, zejména pokud jde o oznamování požárně policejních závad a účtování vymetacích poplatků.

Rozpory ty zakládají se z větší části na tom, že jmenovaný mistr dodržuje přesně nejvyšší sazby vymetací, kdežto jiní mistři pracují většinou za poplatky nižší, dále že bezohledně oznamuje zjištěné stavební závady, kterýchžto závad jiní mistři v té míře nedbají.

Poměry ve vymetacím obvodu V. Blechovi přiděleném zhoršily se z těchto důvodů tou měrou, že bude nutno učiniti ve věci příslušné opatření.

V poslední době nabídl se Svaz společenstev mistrů kominických v Praze, že v poradě, kterou svolá se zástupci společenstva, obce a jednotlivých mistrů kominických v Jablonci n./N., pokusí se svým vlivem tyto poměry upraviti. Jestliže by ani tato intervence nedosáhla žádaného výsledku, bude pravděpodobně nutno zrušiti samostatné vymetací obvody v Jablonci n./N., pokud se týče v celém okresu, a zříditi obvody vymetací se dvěma nebo více mistry kominickými v jednom obvodu.

Zavedením volné konkurence mezi mistry kominickými v témž obvodu odstraněny bulou nynější příčiny sporu.

V Praze, dne 21. května 1931.

Ministr obchodu:

Dr. Matoušek v. r.

 

1241/XIX. (původní znění).

Odpověď

vlády

na interpelaci poslanců H. Krebse, inž R. Junga a druhů

o zákonu na úpravu požitků staropensistů (tisk 938/XXI.).

Zákon ze dne 20. května 1930, č. 70 Sb. z. a n., kterým se upravují odpočivné a zaopatřovací platy, byl vyhlášen dne 17. června 1930, prováděcí vládní nařízení ze dne 26. června 1930, č. 96 Sb. z. a n., bylo vydáno dne 9. července 1930. Aby mohlo býti bez prodlení započato s prováděním této úpravy, rozeslaly ústřední úřady ihned interní prováděcí pokyny spolu s tiskopisy, usnadňujícími urychlené provedení úprav. Zároveň bylo všem úřadům úpravu provádějícím uloženo, aby přikročily ihned k provádění zákona a to se vším možným úsilím, aby provedení bylo co nejdříve skoncováno.

Podle získaných informací vyhověly úřady této výzvě, takže přihlášky prvé a druhé etapy (1930 a 1931) jsou povětšině již provedeny. Na zbývajících přihláškách, náležejících ponejvíce do druhé etapy, se usilovně pracuje, takže vbrzku budou upraveny i zbývající nevyřízené případy. Rychlejší postup najmě na Slovensku byl ztěžován jednak ne ostatkem spisů z dřívějších dob, jednak tím, že strany ke svým přihláškám nepřipojily potřebné doklady a učinily tak teprve na opětovnou výzvu poukazujícího úřadu.

V Praze, dne 11. června 1931.

Předseda vlády:

Udržal v. r.

Ministr financí:

Dr. Trapl v. r.

 

1241/XX. (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslanců dr. E. Schollicha, inž. R. Junga a druhů

o zabavení č. 5. frýdeckého časopisu "Deutsche Volkswehr" ze dne 31. ledna 1931 (tisk 1060/III.).

Okresní úřad ve Frýdku, vykonávaje tiskovou prohlídku periodického tiskopisu "Deutsche Volkswehr", vycházejícího ve Frýdku, zabavil čís. 5. tohoto tiskopisu ze dne 31. ledna 1931, poněvadž skutkovou podstatu §u 14 zákona na ochranu republiky shledal v nadpisu úvodního článku, v interpelaci uvedeném, a dále ve 2 místech tohoto článku a v jednom místě článku "Jede Woche zehn neue Mitkämpfer", jež jsou v interpelaci doslovně uvedena.

Krajský jako tiskový soud v Mor. Ostravě nálezem ze dne 2. února 1931, čís. Tl VIII. 54/31-3, zabavení to v celém rozsahu potvrdil a uznal tak, že zabavení bylo zákonem odůvodněno.

Nemám proto důvodu činiti opatření, v interpelaci žádaná.

V Praze, dne 13. června 1931.

Ministr vnitra:

Dr. Slávik v. r.

 

Překlad ad 1241/VII.

 

 

Překlad ad 1241/VIII.

Antwort

des Ministers für nationale Verteidigung auf die Interpellation des Abgeordneten Dr. Schollich und Genossen,

betreffend den Tod des Soldaten Rudolf Traspel beim Artillerieregiment lr. 152 in Olmütz (Druck 1012/XIII).

Der nach Neutitschein in Mähren zuständiger Soldat Rudolf Traspel des Art. - Reg. 152 Olmütz ist am 1. Oktober 1930 mit der Klassifikation "tauglich ohne Gebrechen" zum aktiven Militärdienste präsentiert worden. Mit der Angina, an der er nach den in der Interpellation enthaltenen Angaben vor Antritt des aktiven Militärdienstes im Zivilleben erkrankt war, hat er sich am 2. Oktober zur ärztlichen Untersuchung gemeldet. In dem Auszuge aus dem Krankenbuche ist an diesem Tage bemerkt: "Angina catarrhalis, T. 36.5°." Traspel ist behandelt und für dienstfähig erklärt worden. In den nachfolgenden Tagen hat er sich nicht mehr krank gemeldet. Daraus, daß er selbst die Reise mit dem Zuge aus Neutitschein nach Olmütz gemacht hat und daß nach seinem Antritte eine normale Temperatur konstatiert worden ist, ist anzunehmen, daß er bereits zur Zeit der Abreise aus der Heimat im Zustande einer Nachrekonvaleszenz war, sich außerhalb jeder Gefahr befunden hat und daß der Arzt im Hinblicke auf den negativen Befund keinen Grund zu seiner Dienstenthebung gehabt hat.

Das zweite Mal hat sich Traspel erst am 15. Jänner 1931 mit Beschwerden infolge des Duschbrechens des letzten linken Backenzahnes (des 8. Zahnes unten) krank gemeldet. Traspel ist entsprechend behandelt worden. Am nächsten Tage, den 16. Jänner, hat er sich neuerlich krank gemeldet und hat über Halsschmerzen geklagt. Es ist eine mehlige Katarrhe Angina mit erhöhter Temperatur von 37.5° C konstatiert worden und er ist deshalb im Marodenzimmer belassen worden, wo er bis zu seiner Übergabe in das Spital geblieben ist. Im Laufe von weiteren zwei Tagen während seines Aufenthaltes im Maroden, nimmer gesellten sich Anzeichen einer Beinhautentzündung des linken Unterkiefers als Folge einer Karies des vorletzten linken unteren Backenzahnes hinzu (des 7. Zahnes links unten). Als die erhöhten Temperaturen anhielten und sich die Beschwerden durch die Beinhautentzündung des linken Unterkiefers verschlimmerten, ist Traspel am 19. Jänner der Behandlung im Divisionsspital Nr. 7 in Olmütz übergeben worden.

Trotz jedmöglicher Behandlung hat sich im Krankenhause sein Zustand unaufhaltsam verschlechtert und Traspel ist am 28. Jänner d. J. verschieden.

Durch die Obduktion ist festgestellt und bei, sättigt worden, daß es sich um eine eitrige Beinhautentzündung mit folgendem Empyein (eitriger Bauchfellentzündung) und Septicaemie (Blutvergiftung) gehandelt hat. Die Gelbsucht hat sich als eine der Erscheinungen einer Totalvergiftung erst am 23. Jänner im Krankenhause, also am 4. Tage nach Eintreffen im Krankenhause gezeigt.

Aus diesem Verlaufe und aus dem Obduktionsbefunde geht hervor, daß es sich bei Traspel um den seltenen Fall einer Totalsepsis von einer Zahnkaries gehandelt hat, ein Fall, dessen verheerenden und tödlichen Verlauf auch in den Anfängen keine ärztliche Fürsorge aufzuhalten vermochte. Der Soldat Traspel ist vom ersten Augenblicke an ordnungsmäßig behandelt worden und kann im gegebenen Falle nicht von einer Vernachlässigung der ärztlichen Pflichten gesprochen werden, da er im Augenblicke des Eintreffens gefährlicher Anzeichen sofort der Spitalspflege übergeben worden ist. Dies ist nach einem Aufenthalte im Marodenzimmer von zwei Tagen und nicht von fünf Tagen geschehen.

Die behandelnden Ärzte können daher für den Verlauf der bereits vom Anfange an verheerenden Krankheit nicht verantwortlich gemacht werden. Es ist im Gegenteile durch die Erhebungen sichergestellt worden, daß ihrem Vorgehen keine Unterlassung der ärztlichen Fürsorge vorgeworfen werden kann.

Der Tod dieses im übrig en gesunden Soldaten muß bedauern werden. Es ist Jedoch kaum in der menschlichen Macht gelegen gewesen, ihn zu retten, da es sich um einen ganz ausnahmsweisen Fall einer Erkrankung gehandelt hat, deren tödliche Folgen nicht vorausgesehen und die nicht verhindert werden konnten.

Prag, am 28. Mai 1931.

Der Minister für nationale Verteidigung:

Dr. Viškovský m. p.

 

Překlad ad 1241/IX.

Antwort

des Ministers für öffentliches Gesundheitswesen und körperliche Erziehung

auf die Interpellation des Abgeordneten O. Horpynka und Genossen

in Angelegenheit eines seit fünf Jahren niete erledigten Rekurses (Druck 801/XIV).

Auf Grund der durchgeführten Erhebungen teile ich Folgendes mit:

Das Ministerium für öffentliches Gesundheitswesen und körperliche Erziehung hat über die Beschwerde (Berufung) des Mag. Pharm. B. Weidlich, Eigentümer einer öffentlichen Apotheke in Schönlinge, gegen die Entscheidung der ehern politischen Landesverwaltung in Prag, vom 16. Juli 1925, Z. 138.053/25-22-A-2413/4 ai 1924, womit über seine Berufung gegen den Bescheid der ehern politischen Bezirksverwaltung in Romburg vom 3. August 1924, Z. 14.982, in Angelegenheit der Bezeichnung der Apotheke in Schönlinge in sprachlicher Beziehung entschieden worden ist, keine Entscheidung gefällt, weil die erwähnte Beschwerde des Mag. Pharm. Weidlich samt den diesbezüglichen Akten von den unterstellten Behörden dem Ministerium überhaupt zur Entscheidung nicht vorgelegt worden ist - (der Beschwerdeführer war nach den geltenden Vorschriften über das Verfahren vor den Verwaltungsbehörden verpflichtet, die Beschwerde bei der Bezirksbehörde in Romburg einzubringen und hat dies auch getan).

Die unterstellten Behörden haben die erwähnte Beschwerde des Mag. Pharm. Weidlich dem Ministerium für öffentliches Gesundheitswesen und körperliche Erziehung aus dem Grunde nicht zur Entscheidung vorgelegt, weil sie die Entscheidung darüber als gegenstandslos angesehen haben, da der Eigentümer der Apotheke Mag. Pharm. Weidlich wiederholt erklärt hat, daß er an der Erledigung kein Interesse habe und oll er daher nicht darauf beharre.

Auf Grund der neuen Aufklärung des Falles wird unverzüglich an die Entscheidung über die eingebrachte Beschwerde geschritten.

Prag, am 30. Mai 1931.

Der Minister für öffentliches Gesundheitswesen und körperliche Erziehung:

Dr. Spina m. p.

 

Překlad ad 1241/X.

Antwort des Ministers des Innern

auf die Interpellation des Abgeordneten K. Fritscher und Genossen,

betreffend Konfiskation der Zeitschrift "Der Tabakarbeiter" Nr. 3/1931 (Druck 1002/XI).

Die Bezirksbehörde in Mährisch-Trübau hat in Ausübung der Presseaufsicht der periodischen Druckschrift "Der Tabakarbeiter, welche in Zwittau erscheint, die Nummer 3 dieser Druckschrift vom 1. Februar 1931 beschlagnahmt, weil sie in 4 Stellen des Artikels "150 Millionen werden gesucht", die in der Interpellation wörtlich angeführt sind, den Tatbestand des fit 18 des Gesetzes zum Schutze der Republik erblickt hat.

Das Kreis- Strafgericht in Brünn als Pressegericht hat mit Erkenntnis vom 4. Februar 1931, Z. Tl I 21/31-2, diese Beschlagnahme in ganzem Umfange bestätigt und so anerkannt, daß die Beschlagnahme durch das Gesetz begründet war.

Wenn in der Interpellation auf den Umstand hingewiesen wird, oll der beschlagnahmte Artikel ohne Anstand in anderen Zeitschriften durchgelassen worden ist, muß bemerkt werden, daß die Lösung der Frage, ob es das öffentliche Interesse dringend erheischt, daß die Verbreitung der beanstandeten Stellen einer Druckschrift durch Beschlagnahme verhindert werde, nach den Umständen des konkreten Falles und vom Gesichtspunkte der lokalen Verhältnisse beurteilt werden muß.

Die Behauptung der Herren Interpellanten, oll der Beamte der Bezirksbehörde in Mährisch-Trübau erklärt habe, oll Weisungen eingeklagt seien, es mögen alle Artikel, welche den 150 Millionenfonds für den Krisenfall kritisieren, beschlagnahmt werden, entspricht, wie festgestellt worden ist, nicht den Tatsachen. Im Hinblicke auf das Angeführte habe ich keinen Grund die in der Interpellation verlangten Maßnahmen zu treffen.

Ich habe auch für den Herrn Justizminister die Beantwortung der Interpellation übernommen, weil im gegebenen Falle die Pressedurchsicht eine dem Ministerium des Innern unterstellte Behörde vorgenommen und die Beschlagnahme angeordnet hat.

Prag, am 2. Juni 1931.

Der Minister des Innern:

Dr. Slávik m. p.

 

Překlad ad 1241/XI.

Antwort

des Ministers des Innern

auf die Interpellation des Abgeordneten Dr. F. Hassold und Genossen

in Angelegenheit des ungesetzlichen Vorgehens des Gemeindenotars in Krompach (Slowakei) (Druck 1064/VI).

Durch die geflogenen Erhebungen, namentlich durch Einvernahme der Eisenbahnbediensteten Jan Gábor und Gašpar Potočník ist festgestellt worden, daß der Gemeindenotar mit ihnen über die in der Interpellation erwähnten Dinge niemals gesprochen hat. Der Fall betrifft bloß den dem Notariate zugeteilten Notarsadjunkten Moritz Keller, welcher außerhalb seines Amtsraumes in nur freundschaftlicher Weise Ende Februar 1931 den Eisenbahnbediensteten Gábor und Potočník geraten hat, ihre Kinder in die slovakische Volksschule einschreiben zu lassen, damit sie sich derart auf leichte Weise die Staatssprache aneignen.

Dieses Gespräch hatte Privatcharakter und war ganz freundschaftlich und Keller hat auf die genannten Bediensteten keinen Druck ausgeübt.

Andere Behauptungen und namentlich auch die Behauptung, daß er angeordnet habe, sie mögen sogleich zu dem Lehrer Bouska, dem Sekretär der Slowakischen Liga gehen, der ihnen das diesbezügliche Gesuch abfassen werde, oder daß er sie gefragt habe, welche Zeitungen sie daheim lesen, und daß er den Genannten gegenüber erklärt habe, es werde ihnen in dem Falle, daß sie seinem Befehle nicht gehorchen, dies im Dienste schaden, beruhen nicht auf Wahrheit.

Auf Grund des Ergebnisses der geflogenen Erhebungen habe ich keinen Grund gegen den Notarsadjunkten Keller in dieser Angelegenheit irgendwelche weitere Malnahmen zu treffen.

Prag, am 2. Juni 1931.

Der Minister des Innern:

Dr. Slávik m. p.

 

Překlad ad 1241/XII.

Antwort

des Ministers des Innern

auf die Interpellation des Abgeordneten A. Kunz und Genossen,

betreffend körperliche Milchhandlungen durch Organe der Staatspolizei in Mähr.-Schönberg (Druck 1064/V).

Die gegen Mitglieder der Sicherheitswache in Mähr.-Schönberg erhobenen Beschuldigungen konnten durch die unverzüglich eingeleiteten gründlichen Erhebungen nicht erwiesen werden. Das Polizeikommissariat hat deshalb die Angaben des Breitschädel und Büffel dem Bezirksgerichte zum weiteren gerichtlichen V erfahren angezeigt, auf Grund dessen Ergebnis, falls die erhobenen Beschuldigungen nachgewiesen werden, gegen die Mitglieder der Sicherheitswache, die sich etwas zu Schulden kommen Bellen, nach der Vorschrift eingeschnitten werden wird.

Prag, am 2. Juni 1931.

Der Minister des Innern:

Dr. Slávik m. p.

 

Překlad ad 1241/XIII.

Antwort

des Justizministers

auf die Interpellation des Abgeordneten Dr. Bruno Kafka und Genossen

wegen der Konfiskation der Wochenschrift "Die Wirtschaft" vom 31. Jänner 1931, Nr. 5, 13. Jahrgang (Druck 1029/XV).

Die von der Staatsanwaltschaft in Prag verfügte Beschlagnahme des in der Interpellation angeführten Artikels in Nr. 5 der Zeitschrift "Die Wirtschaft" vom 31. Jänner 1931 hat das Gericht überprüft und in vollem Umfange bestätigt. Einwendungen sind nicht eingebracht worden.

Über die Zweckmäßigkeit der einzelnen Beschlagnahmen können die Ansichten manchmal auseinandergehen. Ich sehe darauf, daß die Konfiskationspraxis die Grenzen des unerläßlichen gesetzlichen Schutzes des öffentlichen Interesses nicht überschreite. Eine solche unbedingte Notwendigkeit würde allerdings in Fällen mehr privatrechtlichen Charakters nicht vorliegen, wo das Privatinteresse, wenn es auch berührt wird, dennoch die Möglichkeit hat, zu seinem Schutze selbst Rechtsmittel in Anwendung zu bringen.

Prag, am 3. Juni 1931.

Der Justizminister:

Dr. Meissner m. p.