|
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1931. |
|
|
III. volební období. |
4. zasedání. |
1241.
Odpovědi:
I. min. sociální péče a min. obchodu na interp. posl. Pechmanové-Klosové, Tučného, Tykala, Davida a druhů o vnucování živnostenských listů domáckému dělnictvu sklářskému (tisk 769/XI.),
II. min. národní obrany na interp. posl. Petrovického, Sedláčka a druhů o pořádání odborných kursů knihařských ve vojenském zátiší v Milovicích (tisk 973/X.),
III. min. financí na interp. posl. Hrušovského, Polívky a druhů ve věcech porušení zákona o přímých daních bratislavským finančním ředitelstvím (tisk 893/XXI.),
IV. min. zemědělství na interp. posl. Kubače a soudr. o přídělu podpor občanstvu postiženému živelní pohromou ve Čkyni (tisk 809/I.),
V. min. národní obrany na interp. posl. Štětky, Kopeckého a soudr. o zabití vojína Miloše Rélicha v Terezíně (tisk 1007/X.),
VI. min. zemědělství na interp. posl. Knotka, Roudnického, Kaňourka a druhů o rozdílení nouzových podpor v okrese prachatickém (tisk 822/X.),
VII. min. zemědělství a min. vnitra na interp. posl. Kurťaka a druhů o stížnosti obcí Nižního Svidníku a Dobroslavy (v okrese stropkovském na Slovensku) proti přídělu pastvin podle zákona č. 43/1930 Sb. z. a n. (tisk 938/VI.),
VIII. min. národní obrany na interp. posl. dr. Schollicha a druhů o smrti vojína Rudolfa Traspela u děl. pluku 152 v Olomouci (tisk 1017/XIII.),
IX. min. veř. zdravotnictví a tělesné výchovy na interp. posl. Horpynky a druhů, že 5 let nebyl vyřízen rekurs (tisk 801/XIV.),
X. min. vnitra na interp. posl. Fritschera a druhů o zabavení čísla 3 časopisu "Der Tabakarbeiter" z roku 1931 (tisk 1007/XI.),
XI. min. vnitra na interp. posl. dr. Hassolda a druhů o nezákonitém jednání obecního notáře v Krompaších (na Slovensku) (tisk 1064/VI.),
XII. min. vnitra na interp. posl. Kunze a druhů, že se orgánové státní policie v Šumperku dopustili tělesného ztýrání (tisk 1064/V.),
XIII. min. spravedlnosti na interp. posl. dr. Kafky a druhů o zabavení týdeníku "Die Wirtschaft" ze dne 31. ledna 1931, č. 5 ročník XIII. (tisk 1029/XV.),
XIV. min. financí na interp. posl. Hokky a druhů o neupravenosti katastrálních držebnostních archů na Podkarpatské Rusi (tisk 938/V.),
XV. min. vnitra na interp. posl. Tylla, Štětky a soudruhů o zabavení dělnických peněz a bezdůvodné persekuci dělníků v Podmoklici (tisk 1007/V.),
XVI. min. vnitra na interp. posl. dr. Holoty a druhů o vyhoštění děkana - faráře Antonína Felixe Sipose a jeho sestry Anny Siposové, ovdovělé Heimanové, a o jich násilném dopravení na státní hranice (tisk 1017/IV.),
XVII. min. spravedlnosti na interp. posl. Štětky a soudruhů o svévolném zdržení dopisu posl. Hadka krajským soudem v Olomouci (tisk 1060/II.),
XVIII. min. obchodu na interp. posl. Simma a druhů o nesnesitelných poměrech, které způsobil kominický mistr Václav Blecha v Jablonci n./N. (tisk 938/XX.),
XIX. vlády na interp. posl. Krebse, inž. Junga a druhů o zákonu na úpravu požitků staropensistů (tisk 938/XXI.),
XX. min. vnitra na interp. posl. dr. Schollicha, inž. Junga a druhů o zabavení č. 5 frýdeckého časopisu "Deutsche Volkswehr" ze dne 31. ledna 1931 (tisk 1060/III.).
1241/I.
Odpověď
ministra sociální péče a ministra obchodu
na interpelaci poslanců L. Pechmanové-Klosové, A. Tučného, J. Tykala, J. Davida a druhů
u vnucování živnostenských listů domáckému dělnictvu sklářskému (tisk 769/XI.).
Jako domáčtí dělníci jsou podrobeny povinnému pojištění dle zákona osoby, které - nejsouce živnostníky - z povolání a nikoli pouze příležitostně vykonávají živnostenské práce na zakázku zaměstnavatelovu mimo jeho dílnu. Živnostensko-právní předpisy neskýtají možnosti, aby bylo stíháno vnucování živnostenského listu se strany soukromé, ježto opověděti svobodnou nebo řemeslnou živnost je dáno na vůli jednotlivci a živnostenský úřad musí vzíti na vědomost odpověď, není-li zákonných překážek. Pro pojistnou povinnost nemá vnucování živnostenského listu právního významu potud, že z povinného pojištění nemůže býti vyloučena osoba, která sice má živnostenský list, provozuje však práci pouze podomácku.
V Praze, dne 16. května 1931.
Ministr obchodu:
Dr. Matoušek v. r.
Ministr sociální péče:
Dr. Czech v. r.
1241/II.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslanců F. Petrovického, V. Sedláčka a druhů
o pořádání odborných kursů knihařských ve vojenském zátiší v Milovicích (tisk 973/X.).
Vojenská zátiší doplňují výchovu branců, působíce na ně hlavně v době mimoslužební. Jest jejich účelem, aby odváděla vojíny od toulek, pijáctví, prostituce a špatné společnosti vůbec tím, že jim poskytují v době mimoslužební bezplatné prostředí, kde by mohli pobývati, vzdělávati se a ušlechtile baviti.
Jedním z důležitých prostředků výchovných jsou též odborné vzdělávací kursy v zátiších pořádané. Pořádají se pravidelné kursy řečí, pravopisu, psaní na stroji, kursy těsnopisné, krasopisné, košikářské, účetnické, včelařské, zahradnické, kursy pro fotoamatery, radioamatery; kursy dobrého chování a ovšem i kursy knihařské.
Pokud interpelace směřuje specielně proti kursům posléze jmenovaným, nutno předem zdůrazniti, že není a nemůže býti jejich cílem, aby se účastníci kursu stali způsobilými vykonávati všechny knihařské práce tak, aby mohli vážně ohroziti živnost knihařskou. Za 20 - 30 hodin nemůže se nikdo naučiti řemeslu, kterému jinak nutno se učiti 3 léta. Ostatně je příslušnými zákony postaráno o ochranu živnostenského podnikání a porušování jich úřady stíháno.
Ve skutečnosti pořádají se ve vojenských zátiších tyto kursy proto, poněvadž jsou v lidové výchově vůbec obvyklé, poskytují možnost ušlechtile ztráviti volný čas a povzbuzují zájem, lásku a péči o knihu. Podobné snahy sledují i některé veřejné lidovýchovné korporace jako Masarykův lidovýchovný ústav (Rusova škola), Dělnická akademie a jiné, které rovněž zřizují kursy knihařské a to pro širší lidové vrstvy. Ze stejných důvodů je vyučování knihařství zařaděno také v učebních osnovách obecných a měšťanských.
Pokud se týče specielně knihařského kurse v Milovicích, zjistil jsem, že byl pořádán na přání vojáků, jichž se přihlásilo více než jich mohlo býti přijato. Vyučovalo se vesměs ve volné chvíli večer, takže normální výcvik vojínů nebyl tím nijak dotčen. Učiteli v kursu byli dobrovolně se přihlásivší vojíni odborníci. Jeden z učitelů požádal před převzetím této činnosti své odborové sdružení o svolení, jehož se mu dostalo.
Potřeby pro kurs jsou nakupovány u místního živnostníka v Lysé n./L., který by byl citelně poškozen, kdyby se kursy zrušily.
Vojenské zátiší samo, ač dříve dávalo svoje knihy vázati do vojenské trestnice v Terezíně, nyní uznávajíc těžkou hospodářskou situaci, kterou trpí i živnost knihařská, dává svoje knihy do vazby výhradně knihaři v Lysé n./L. Zjistil jsem, že loňského roku zadalo zátiší tomuto živnostníku vazbu 150 knih.
Jelikož nemohu sdíleti názor interpelace, že by pořádání knihařských kursu ve vojenském zátiší v Milovicích nebo jinde mohlo vážně ohroziti živnost knihařskou, naproti tomu jest jisto, že tyto kursy jsou jednou ze složek, které při isolovanosti mužstva v této posádce, přispívají značně k jeho ochraně před špatnou společností, a nejsou na překážku normálnímu vojenskému výcviku, nemohl jsem vyhověti požadavku interpelace po zrušení těchto kursů.
V Praze, dne 26. května 1931.
Ministr národní obrany:
Dr. Viškovský v. r.
1241/III.
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslanců Igora Hrušovského, V. Polívky a druhů
ve věcech porušení zákona o přímých daních bratislavským finančním ředitelstvím (tisk 893/XXI.).
V uvedené věci sděluji, že jsem nařídil finančnímu ředitelství v Bratislavě, aby ustalo od paušálního odmítání žádostí poplatníků za slevu daní podle § 276, odst. 3 a 5, zák. o př. d., podrobilo každý konkrétní případ zvláštnímu zkoumání a samostatné úvaze a shledá-li závady, zařídilo nápravu.
V Praze, dne 30. května 1931.
Ministr financí:
Dr. Trapl v. r.
1241/IV.
Odpověď
ministra zemědělství
na interpelaci poslance Kubače a soudruhů
o přídělu podpor občanstvu, postiženému živelní pohromou ve Čkyni (tisk 809/I.).
Poskytování podpor zemědělcům postiženým živelními pohromami je svěřeno zákonem ze dne 14. července 1927, č. 118 Sb. z. a n., o poskytování podpor při živelních pohromách, jenž byl proveden vládním nařízením ze dne 24. května 1928, č: 75 Sb. z. a n., zemědělským radám, které o nich rozhodují s konečnou platností na základě elaborátů místních a okresních komisí, předložených jim okresními úřady.
Šetřením, jež jsem nařídil na základě interpelace, bylo zjištěno, že z občanů, uvedených v interpelaci a to Janu Jonášovi, Janu Jáchymovi, Františku Novému, Františku Černému, Terezii Myslíkové, Antonínu Zykovi, Josefu Bělohlávkovi, Anně Pletterbauerové, Josefu Hrašovi a Josefu Štěpánovi nebyla podpora poskytnuta, poněvadž jmenovaní neohlásili škody, způsobené jim živelní pohromou a nesplnili tak podmínky udělení podpory podle ustanovení § 8 cit. vlád. nařízení.
Jaroslav Komrska a Jan Kop byli z podpory vyloučeni, poněvadž škoda jim způsobená nedosahovala míry stanovené § 5, odst. 2 cit. vlád. nařízení, tj. nebyli utrpěnou škodou ani ohroženi na své hospodářské existenci, ani výtěžek jejich hospodářství nebyl snížen na polovici, event. o dvě pětiny.
Ostatní v interpelaci jmenovaní neobdrželi podpory, poněvadž podle právních předpisů dříve citovaných nelze je považovati za zemědělce, jimž se podle těchto předpisů podpory při živelních pohromách udělují. Všichni posléze zmínění mají totiž jako své hlavní povolání, na němž je závislá jejich hospodářská. existence, zaměstnání jiné než zemědělství a toto provozují jen jako zaměstnání vedlejší.
7, uvedeného je zřejmo, že při udělování podpor bylo postupováno podle platných právních předpisů a že nikdo z občanů v interpelaci jmenovaných nebyl neoprávněně z podpory vyloučen.
Neshledal jsem proto důvodu k dalším opatřením žádaným v interpelaci.
V Praze, dne 5. června 1931.
Ministr zemědělství:
Bradáč v. r.
1241/V.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslanců Štětky, Kopeckého a soudruhů
o zabití vojína Miloše Rélicha v Terezíně (tisk 1002/X.).
Dne 18. února 1931 prováděla technická rota pěšího pluku 42 v rámci svého výcviku zemní práce na starých pevnostních hradbách v sousedství sokolského cvičiště v Terezíně. Tyto práce konala jako technický výcvik, nutný ke zdokonalení jak vojínů, tak instruktorů.
Rozpojování zeminy dělo se tím způsobem, že svislá stěna, vysoká asi 2.10 m, byla v šíři asi 3 metrů a na hloubku asi 75 cm podkopána a horní část zeminy v tloušťce asi 30 - 40 cm na okraji a až 1 m u kořene po vykopání rýhy pomocí klínů jako celý blok utržena.
Tento způsob práce pokládá se při vojenském sapování zákopů za obvyklý.
Podle protokolárního výslechu velitele četu i všech zúčastněných vojínů byli všichni účastníci náležitě poučeni a zejména varováni, že je životu nebezpečno přibližovati se ke stěně, když je podkopána a prokopává se rýha na povrch. Během práce byla výstraha několikráte opakována. Podle týchž protokolárních výpovědí nedbal výstrahy vojín Miloš Rélich a z nepochopitelné nerozvážnosti přes vydaný zákaz přiblížil se ke stěně právě v okamžiku, kdy se zřítila svou vahou. Byl zavalen balvanem zmrzlé hlíny a na místě usmrcen.
Podle šetření odborné komise, která se sešla na místě ihned po neštěstí a byla složena z odborníků technické služby, bylo zjištěno, že práce byla prováděna odborně a s náležitou opatrností. Všichni svědci, kteří byli případu přítomni, prohlašují, že vojín Rélich zavinil si smrt svojí neopatrností.
Mlze tudíž ze smrti vojína Rélicha viniti ani velitele čety, ani vojenskou správu, která dala prováděti jen cvičení potřebná k řádnému vyškolení mužstva pro úkoly mnohdy ještě těžší.
V Praze, dne 25. května 1931.
Ministr národní obrany:
Dr. Viškovský v. r.
1241/VI.
Odpověď
ministra zemědělství
na interpelaci poslanců V. Knotka, A. Roudnického, A. Kaňourka a druhů
o rozdílení nouzových podpor v okrese prachatickém (tisk 822/X).
Podpory z fondů, zřízených zákonem ze dne 14. července 1927, č. 118 Sb. z. a n., udělují podle vlád. nařízení ze dne 24. května 1928, č. 75 Sb. z. a n., jímž byl proveden cit. zákon, zemědělské rady a to samostatně a s konečnou platností na základě elaborátů místních a okresních komisí. Zemědělská rada přiděluje jednotlivým okresním úřadům příslušné částky a detailní rozdílení podpor provádí okresní komise, řídíc se při tom přesnými směrnicemi, danými jí za tím účelem zemědělskou radou.
Šetřením, jež jsem nařídil, bylo zjištěno, že okresní komise v Prachaticích prováděla rozdílení podpor, povolených zemědělskou radou, přesně podle pokynů této na základě elaborátu, který jí za tím účelem byl zaslán.
Z podpory byli vyloučeni jen ti poškození,.jimž podpora nemohla býti udělena vzhledem k ustanovení §§ 5 a 8 cit. vlád. nařízení, to jest, že poškození buď neohlásili škody, nebo že utrpěnou škodou nebyli ohroženi na své hospodářské existenci, event. výtěžek jejich zemědělského podniku nezmenšil se o potomci nebo o dvě pětiny, nebo konečně, že nejsou zemědělci.
Z uvedeného důvodu nebyla v roce 1930 udělena podpora též 23 občanům z Vlachova Březí, uvedeným v interpelaci, z nichž mimo Václava Koubu a Václava Plachtu, jsou všichni nezemědělci. Z jmenovaných Václav Plachta škodu neohlásil a u Václava Kouby nedosahovala stupně výše uvedeného. Stížnost uvedených občanů z Vlachova Březí, že byli označeni jako nezemědělci, ač provozují živnosti nebo nádenictví pouze jako zaměstnání vedlejší, stala se předmětem zvláštního šetření a zjištěno, že až na výjimku výše uvedenou (Kouba) hospodářská existence stěžovatelů není závislá na podnikání zemědělském, které provozují jen jako zaměstnání vedlejší.
Tvrzení, že z Vlachova Březí obdrželi podpory i živnostníci, kteří provozují zemědělství pouze jako zaměstnání vedlejší, nemohlo býti předmětem individuelního šetření, poněvadž ani v interpelaci ani ve stížnosti v ní uvedené nejsou uvedeny konkrétní případy.
Neshledal jsem proto důvodů k dalším opatřením žádaným v interpelaci.
V Praze, dne 5. června 1931.
Ministr zemědělství:
Bradáč v. r.
1241/VII. (původní znění).
Odpověď
ministra zemědělství a ministra vnitra
na interpelaci poslance I. Kurťaka a druhů
o stížnosti obcí Nižního Svidníku a Dobroslavy (v okrese stropkovském na Slovensku) proti přídělu pastvin podle zákona č. 43/1930 Sb. z. a n. (tisk 938/VI.).
Zákonem č. 4311930 Sb. z. a n. nastala v dosavadní úpravě o užívání některých pastvin v zemích Slovenské a Podkarpatoruské (zák. č. 87/1924 Sb. z. a n.), mezi jiným zejména i ta změna, že z účinnosti zákona je vyňata i půda, kterou majitel, dříve než nastala povinnost přenechati ji na společnou pastvu, užíval jako role anebo dvousečné louky. Půda ta musí býti dosavadním uživatelům ponechána, jestliže by jejím odnětím byl ohrožen chov jejich dobytka. Na místo této půdy může okresní úřad přiděliti půdu náhradní.
V souhlase s těmito předpisy expositura okresního úřadu ve Vyšním Svidníku výměrem ze dne 17. května 1930, č. 924/30, k žádosti firmy Techod, společnosti s r. o. v Praze, jakožto majitelky pastvin, přidělila majitelům dobytka v obci Nižním Svidníku pastviny ve výměře dohromady asi 133 k. j., na místě dosavad užívaných pastvin ve výměře asi 132 k. j. Proti tomuto výměru odvolali se majitelé dobytka k zemskému úřadu v Bratislavě, který rozhodnutím ze dne 13. prosince 1930, čís. 183.769/16/30, stížnost tu zamítnul - po šetření na místě samém a na základě dobrozdání znalce, jak hospodářsko-technického, tak. i lesotechnického. K přidělení náhradních pastvin došlo z toho důvodu, že dosud užívaná plocha byla ornou půdou, až na pastvinu označenou ř. č. 15, per. č. 63, která majitelům dobytka zůstala. Náhradní plochy hodí se na pastviny.
I v případě obce Dobroslavy postupovalo se podle zákona. Výměrem shora zmíněného okresního úřadu ze dne 7. června 1930, č. j. 1346/30, přiděleno bylo majitelům dobytka v Dobroslavě cca 167. k. j. pastevní plochy z majetku shora jmenované firmy, z požadovaných ploch 264 k. j. Proti tomuto výměru odvolali se majitelé dobytka (Petr Bartko a spol.) k zemskému úřadu v Bratislavě, který nařídil místní šetření ke dni 30. září 1930. K tomuto řízení byl předvolán za stranu stěžující Petr Bartko, resp. onen společný zmocněnec, kterého si společníci v tomto sporu ustanoví. Petr Bartko byl toho času starostou obce. Ke komisi, která se konala v Kapišové za účasti úředníka zemského i okresního úřadu a znalců z oboru hospodářsko-technického a lesotechnického, dostavil se Petr Bartko s výslovným prohlášením jako zmocněnec majitelů dobytka, a to s právním zástupcem drem Viktorem Jeseňákem, advokátem z Vyšního Svidníku. Komise sešla se v kanceláři notariátu v Kapišové a na místo samé nevyšla, ježto mezi stranami došlo ke smíru, podle kterého fa Techod ponechává majitelům dobytka všechnu plochu, kterou obecní zastupitelstvo v Dobroslavě jménem chovatelů dobytka žádalo, jakož i ty parcely, které chovatelům přidělil okresní úřad ve Vyšním Svidníku a jichž vlastnictví je nesporné.
Na zbytek období do roku 1932, kdy zákon č. 43/1930 Sb. z. a n., pozbude platnosti, vymiňuje si fa Techod užívání rolí č. místop. 430, 431/I. Náhrada za užívání pasienkových ploch stanovena na 2.000.- Kč ročně. Tento smír podepsali všichni přítomní, tedy i Petr Bartko, a to výslovně jménem majitelů dobytka, a právní zástupce dr. Jeseňák. Že majitelé dobytka smír tento uznávají, vidno i z toho, že poplatek za rok 1930 v částce 2.000.- Kč zaplatili.
Pokud jde o výrok, kterého podle tvrzení interpelace použil přednosta expositury okresního úřadu Theodor Kroner, bylo zjištěno, že zmíněný úředník ve srozumění s předsedou komise upozornil starostu Petra Bartka, že bude lepší, když se udělá smír v kanceláři notářského úřadu, že další šetření v Dobroslavě vyžádalo by jen větších komisionelních útrat.
Útraty komisionelního šetření byly řádně upraveny a zbytek ze složené zálohy vrácen majitelům dobytka.
Interpelace neuvádí konkrétní případy, kteří majitelé dobytka a proč byli pokutováni. Šetřením bylo zjištěno, že někteří občané z Niž. Svidníku byli potrestáni peněžitou pokutou 200.- Kč, kterážto pokuta jim byla zemským úřadem snížena na 10.- Kč; trest tento nebyl však uložen pro nedovolenou pastvu, nýbrž pro urážlivý obsah jich podání k okresnímu úřadu.
Ministerstvo zemědělství a ministerstvo vnitra neshledávají příčiny zakročiti z moci úřední v těchto případech, neboť v případě obce Dobroslavy majitelé dobytka uzavřeli pravoplatný smír, který také obě strany plní a tím jej uznávají, a v případě Nižního Svidníku je věc pořadem instancí pravoplatně rozhodnuta; proti rozhodnutí zemského úřadu v Bratislavě č. j. 183769/16/30 byla však podána stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, jehož stanovisko bude rozhodné pro vyřešení tohoto sporu.
V Praze, dne 12. května 1931.
Ministr vnitra:
Dr. Slávik v. r.
Ministr zemědělství:
Bradáč v. r.
1241/VIII. (původní znění).
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance dr. Schollicha a druhů
o smrti vojína Rudolfa Traspela u děl. pluku 152 v Olomouci (tisk 101 /XIII.).
Vojín Rudolf Traspel děl. pl. 152 Olomouc, příslušný do Nového Jičína na Moravě, byl presentován k činné vojenské službě dne 1. října 1930 s klasifikací "schopen bez vady". S angínou, jíž onemocněl podle údajů obsažených v interpelaci před nastoupením do činné služby vojenské v občanském životě, hlásil se k lékařské prohlídce 2. října. Ve výpisu z knihy chorých, je toho dne poznamenáno: "Angína catarrhalis, T 36.5%." Traspel byl ošetřen a uznán služby schopným. V následujících dnech se nemocným již nehlásil. Z toho, že vykonal sám cestu vlakem z Nového Jičína do Olomouce a že po jeho nástupu byla zjištěna normální teplota, je míti za to, že již v době odjezdu z domova byl ve stavu pozdní rekonvalescence, mimo jakékoliv nebezpečí a že lékař neměl důvodu vzhledem k negativnímu nálezu jej zprošťovati služby.
Po druhé hlásil se Traspel nemocným až 15. ledna 1931 s obtížemi od prořezávání poslední levé stoličky (8. zubu dole). Traspel byl přiměřeně ošetřen. Příštího dne 16. ledna hlásil se znovu nemocen a stěžoval si na bolesti v krku. Zjištěna byla mírná angína katarální se zvýšenou teplotou 37.5 C a byl proto ponechán na ošetřovně, kde již zůstal až do odevzdání nemocnici. Během dalších dvou dnů za jeho pobytu v ošetřovně přidružily se příznaky zánětu okostice levé dolní čelisti, jako následek kazu předposlední levé dolní stoličky (7. zubu dole vlevo). Když zvýšené teploty trvaly a obtíže od zánětu okostice levé dolní čelisti se horšily, byl Traspel dne 19. ledna odevzdán do léčení divisní nemocnice 7 v Olomouci.
V nemocnici přes veškeré ošetřování se jeho stav nezadržitelně horšil a Traspel zemřel dne 28. ledna t. r.
Pitvou bylo zjištěno a potvrzeno, že šlo o hnisavý zánět okostice s následným empyemem (hnisavým zánětem pohrudnice) a septicaemií (otravou krve). Žloutenka, jakožto jeden z projevů celkové otravy, objevila se až 23. ledna v nemocnici, tedy 4. den po příchodu do nemocnice.
Z tohoto průběhu a z pitevního nálezu vysvítá, že šlo u Traspela o řídký případ celkové sepse ze zubního kazu, případ, jehož zhoubnému a smrtelnému průběhu nebyla s to ani v počátcích žádná lékařská péče čeliti. Vojínu Traspelovi dostalo se od prvního okamžiku řádného ošetření a nelze v daném případě mluviti o zanedbání lékařské povinnosti, neboť jakmile nastaly hrozivější příznaky, byl ihned odeslán do nemocničního léčení. Stalo se tak po dvoudenním pobytu na ošetřovně a nikoliv pětidenním.
Nelze tudíž ošetřující lékaře činiti odpovědnými za průběh choroby, již od počátku zhoubný. Naopak šetřením se zjistilo, že jejich postupu nelze vytýkati opomenutí lékařské péče.
Smrti tohoto jinak zdravého vojína nutno litovati. Bylo však sotva v lidské moci jej zachrániti, jelikož šlo o zcela výjimečný případ onemocnění, jehož smrtelné následky nemohly býti předvídány a nemohlo jim býti zabráněno.
V Praze, dne 28. května 1931.
Ministr národní obrany:
Dr. Viškovský v. r.
1241/IX. (původní znění).
Odpověď
ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy
na interpelaci poslance O. Horpynky a druhů,
že 5 let nebyl vyřízen rekurs (tisk 801/XIV.).
Na podkladě provedeného šetření sděluji toto:
Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy nerozhodlo o stížnosti (dovolání) Ph. Mra. B. Weidlicha, majitele veřejné lékárny v Krásné Lípě, do rozhodnutí býv. zemské správy politické v Praze ze dne 16. července 1925, čís. 138013/25-22-A-2413/4 ai 1924, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání z výměru býv. okresní správy politické v Rumburku ze dne 3. srpna 1924, čís. 14982, ve věci označení lékárny v Krásné Lípě po stránce jazykové, ježto zmíněná stížnost Ph. Mr. Weidlicha s příslušnými spisy nebyla podřízenými úřady ministerstvu vůbec předložena k rozhodnutí. (Stěžovatel podle platných předpisů o řízení před úřady správními byl povinen podati a také podal stížnost u okresního úřadu v Rumburku.)
Podřízené úřady nepředložily zmíněnou stížnost Ph. Mr. Weidlicha k rozhodnutí ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy z toho důvodu, že považovaly rozhodování o ní za bezpředmětné, ježto majitel lékárny Ph. Mr. Weidlich opětně prohlásil, že na vyřízení stížnosti nemá zájmu a tudíž, že na něm netrvá. Po novém objasnění případu přikročí se bez prodlení k rozhodnutí o podané stížnosti.
V Praze, dne 30. května 1931.
Ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy:
Dr. Spina v. r.
1241/X. (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance K. Fritschera a druhů
o zabavení čísla 3. časopisu "Der Tabakarbeiter" z roku 1931 (tisk 1007/XI.).
Okresní úřad v Mor. Třebové, vykonávaje tiskovou prohlídku periodického tiskopisu "Der Tabakarbeiter", vycházejícího ve Svitavách, zabavil číslo 3. tohoto tiskopisu ze dne 1. února 1931, poněvadž shledal ve 4 místech článku "150 Millionen werden gesucht", jež jsou v interpelaci doslovně uvedena, skutkovou povahu § 18 zákona na ochranu republiky.
Krajský soud trestní v Brně, jako soud tiskový, nálezem ze dne 4. února 1931, č. Tl I. 21/31-2, zabavení to v celém rozsahu potvrdil a uznal tak, že zabavení bylo zákonem odůvodněno.
Poukazuje-li se v interpelaci na okolnost, že zabavený článek byl bez závady propuštěn v jiných časopisech, nutno podotknouti, že řešení otázky, zda veřejný zájem nutně toho vyžaduje, aby rozšiřování závadných míst tiskopisu bylo zabráněno zabavením, dlužno posuzovati dle okolností konkrétního případu a s hlediska místních poměrů.
Tvrzení pánů interpelantů, že úředník okresního úřadu v Mor. Třebové prohlásil, že došly pokyny, aby všechny články, které kritisují 150 milionový fond pro případ krise, byly zabavovány, neodpovídá, jak bylo zjištěno, skutečnosti.
Vzhledem k tomu, co uvedeno, nemám důvodu činiti opatření v interpelaci žádaná.
Zodpovědění interpelace převzal jsem i za pana ministra spravedlnosti, poněvadž tiskovou prohlídku v daném případě vykonal a zabavení nařídil úřad, podřízený ministerstvu vnitra.
V Praze, dne 2. června 1931.
Ministr vnitra:
Dr. Slávik v. r.
1241/XI. (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dr. F. Hassolda a druhů
u nezákonitém jednání obecního notáře v Krompaších (na Slovensku) (tisk 1064/XV.).
Provedeným šetřením, zejména výslechem železničních zaměstnanců Jana Gábora a Gašpara Potočníka bylo zjištěno, že obecní notář s nimi o věcech v interpelaci zmíněných nikdy nemluvil. Případ týká se Morice Kellera, notářského adjunkta, notářskému úřadu pouze přiděleného, který mimo svoji úřední místnost pouze přátelsky radil koncem února 1931 železničním zaměstnancům Gáborovi a Potočníkovi, aby své dítky dali zapsati do slovenské ludové školy, aby si tak snadno osvojily státní jazyk.
Tento rozhovor byl rázu soukromého a zcela přátelský a Keller na jmenované zaměstnance nečinil nátlak.
Jinaké tvrzení a zejména také tvrzení, že jim nařídil, aby ihned šli k učiteli Bouskovi, tajemníku Slovenské Ligy, který jim napíše příslušnou žádost nebo že se jich dotazoval, jaké noviny doma čtou a že prohlásil vůči jmenovaným, neuposlechnou-li jeho rozkazu, poškodí je to ve službě, nezakládá se na pravdě.
Podle výsledku provedeného šetření nemám důvodu, abych proti notářskému adjunktovi Kellerovi učinil ve věci nějaké další opatření.
V Praze, dne 2. června.1931.
Ministr vnitra:
Dr. Slávik v. r.
1241/XII. (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance A. Kunze a druhů,
že se orgánové státní policie v Šumperku dopustili tělesného ztýrání (tisk 1064/V.).
Obvinění vznesená proti členům stráže bezpečnosti v Šumperku nemohla býti neprodleně zavedeným zevrubným šetřením prokázána. Policejní komisařství oznámilo proto údaje Breitschädla a Küffela okresnímu soudu k dalšímu soudnímu řízení, podle jehož výsledku, budou-li vznesená obvinění prokázána, bude proti provinivším se členům stráže bezpečnosti dle předpisu zakročeno.
V Praze, dne 2. června 1931.
Ministr vnitra:
Dr. Slávik v. r.
1241/XIII. (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance dr. Bruno Kafky a druhů
n zabavení týdeníku "Die Wirtschaft" z 31. ledna 1931, č. 5. ročník 13. (tisk 1029/XV.).
Zabavení článku uvedeného v interpelaci v č. 5 časopisu "Die Wirtschaft" z 31. ledna 1931, zařízené státním zastupitelstvím v Praze, soud přezkoumal a v plném rozsahu potvrdil. Námitky podány nebyly.
O vhodnosti jednotlivých zabavení mohou se někdy názory různiti. Dbám, aby konfiskační praxe nevybočovala z mezí nezbytné zákonné ochrany veřejného zájmu. Takové nezbytnosti ovšem by nebylo v případech povahy více soukromoprávní, kde soukromý zájem, byv dotčen, má možnost, aby na svoji ochranu právních prostředků sám použil.
V Praze, dne 3. června 1931.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Meissner v. r.