1108/VI (překlad).
Interpelace
poslance dra J. Jabloniczkyho a druhů ministrovi školství dr Ivanu Dérerovi, že bratislavský školní referát zakázal maďarské školní mládeží účastniti se podniků
spolku ťToldy körŤ.
Státní školní referát v Bratislavě nařídil svým ťúkazemŤ z prosince 1930, čís. 82,793/II ai 1930 ředitelství bratislavského státního reálného gymnasia s maďarskou vyučovací řečí, aby zakázalo školní mládeží jmenovaného ústavu navštěvovací literární, hudební a vůbec všechny podniky spolku ťToldy körŤ a vůbec docházeti do tohoto spolku.
Spolek ťToldy körŤ trvá podle státně schválených stanov, podle nichž jest ze života spolku vyloučena politika a politikaření. Spolek pěstuje jen kulturu, neboť pořádá literární, hudební a vědecké přednášky, většinou bezplatně, aby maďarsky mluvící obecenstvo mělo příležitost rozšiřovati své vědomosti o literatuře, umění a vědě.
Spolek trvá jíž od založení Československé republiky a do této doby nebyl ani varován, ani nebylo proti němu provedeno nijaké vyšetřování, při němž by bylo zjištěno něco nepřípustného nebo státu nepřátelského.
Jest tedy především úplně nepochopitelné, že si státní úřad dovoluje literární spolek, existující na základě státně schválených stanov, proti kterému ani není učiněno oznámení, tím méně zatěžující materiál z nějakého vyšetřování, bojkotovati tím, že se návštěva těchto podniků zakazuje právě školní mládeži maďarského jazyka, která dnes za nynějších školních poměrů má nejvíce za potřebí doplňovati své literární a kulturní znalosti v maďarském jazyku.
Péče o vlastní kulturu jest u nás každé národní menšině nejen dovolena, nýbrž i zákonem zaručena a překaz státního školního referátu znamená tedy vyložené a křiklavé porušení zákona, nařizuje-li se školní mládeži, aby se neúčastnila kulturních podniků vlastního jazyka.
Tendenci inkriminovaného výnosu státního školního referátu dlužno tedy pranýřovati jako přímo nepřátelskou kultuře, neboť porušuje jazyková práva maďarské menšiny, poněvadž násilím překáží části maďarské menšiny pečovati o svou kulturu, budí neklid mezi příslušníky maďarské menšiny a působí dojmem, že iniciátoři výnosu ze šovinistických důvodů chtějí vůbec znemožniti péči o maďarskou kulturu, že zvláště maďarsky mluvící mládež má býti, pokud jde o vlastní kulturu, uměle násilně držena v nevědomostí, tím spíše, když se tak zvané československé mládeži nezakazuje dokonce ani návštěva podniků ťSokolaŤ, ačkoliv jest všeobecně známo, že se do ťSokolaŤ vloudily převážně politické tendence.
Inkriminovaný výnos dlužno však odmítnouti i s hlediska výchovného, poněvadž získání vážných literárních a kulturních vědomostí mimo školu jest jen ku prospěchu studující mládeži a doplňuje práci profesorů a proto by se spolku ťToldy körŤ mělo dostati od školních úřadů uznání a nikoliv, aby jeho vývoj byl brzděn právě školními úřady. Spolek nemůže si pro tento slavný výnos školního referátu ani opatřiti dostiučinění, poněvadž odůvodnění tohoto výnosu jest mu úplně neznámé.
Celý výnos velmi zavání šovinismem a jest dalším zákeřným krokem na dostatečně již známé cestě k ještě dalšímu podkopávání kultury zdejší maďarské menšiny.
Za tohoto stavu věci tážeme se pana ministra:
1.) Ví o svrchu uvedeném výnosu?
2.) Došlo k němu z nějakého ministerského nařízení?
3.) Jest ochoten tento výnos ihned odvolati?
4.) Jest ochoten původce výnosu pohnati k odpovědností pro jeho nepřátelské stanovisko k menšinám a osvětě?
5.) Jest ochoten naříditi, aby spolek ťToldy körŤ a vůbec spolky maďarského jazyka byly příště uchráněny před stejným ponížením podobnými šovinistickými přehmaty?
Podle jednacího řádu parlamentu jsou ministři povinni odpověděti na interpelaci do (2) dvou měsíců, očekáváme, že pan ministr učiní výjimku z dosavadního způsobu bagatelisování poslaneckých interpelací a odpoví nám v předepsané době.
V Praze, dne 31. března 1931.
Dr Jabloniczky,
dr Hanreich, Dobránsky, inž. Kallina, Hokky, Horpynka, Szentiványi, Matzner, dr Hassold, Nitsch, dr Holota, dr Szüllö, Fedor, dr Keibl, dr Törköly, dr Schollich, inž. Jung, Krebs, Schubert, Geyer, Simm, Kasper, Köhler, Knirsch.
1108/VII (překlad).
Interpelace
poslance R. Köhlera a druhů ministrovi obchodu, průmyslu a živností o vyloučení prachatického politického okresu z obvodu plzeňské obchodní a živnostenské komory.
Podle nového návrhu zákona o obchodních a živnostenských komorách má ubýti prachatický politický okres vyloučen z obvodu plzeňské obchodní a živnostenské komory.
Súčastněné vrstvy živnostenské, obchodní a průmyslové vyslovily se již co nejrozhodněji proti tomuto záměru.
Prohlašují, že toto vyloučení má se státi proti jejich vůli a že se přitom nepřihlíží k hospodářským potřebám a zájmům tohoto kraje.
Od té doby, kdy byla uvedena v život instituce komor, patřil prachatický politický okres, který obsahu je soudní okresy prachatický, vimperský, volarský a netolický, k plzeňské obchodní a živnostenské komoře, která hospodářským potřebám této oblasti věnovala vždy největší podporu a pozornost a vždy nejlépe plnila přání a požadavky. Plzeňská obchodní komora zná dokonale všechny potřeby a stížností tohoto kraje, jest pro své dlouholeté styky nejlépe informována o všech našich snahách a o úsilí povznésti a hospodářsky zvelebiti tyto kraje, a také vždy zájmy tyto podporovala a hájila s největším porozuměním.
Obchodní, živnostenské a průmyslové vrstvy politického okresu prachatického pojí s plzeňskou obchodní a živnostenskou komorou nejen tyto četné styky, osvědčené společnými akcemi a úzkou spoluprací po dlouhá desítiletí, nýbrž i hospodářské styky, které se vyvinuly z této dlouholeté příslušnosti těchto krajů k plzeňské obchodní komoře, kde se soustředila hospodářská práce ve prospěch našeho obchodu, živností a průmyslu. Tyto styky byly vždy co nejsrdečnější a staly se dnes tradičními.
Odděliti jmenovaný okres od plzeňské obchodní a živnostenské komory znamenalo by tedy pro svrchu uvedené vrstvy zájemníků velikou hospodářskou ztrátu a zle by poškodilo hospodářský život a jeho budoucí vývoj, což by se dalo těžce odvrátiti.
Správná hospodářská politika našeho státu vyžaduje, aby se rušivými opatřeními nezasahovalo do hospodářských poměrů, které se velice dobře osvědčily a vžily. Každý takový zásah do citlivého organismu našeho hospodářského života působí nepříznivě a má v zápětí velké škody. Takové opatření, učiněné bez ohledu na hospodářské poměry, bylo by tím povážlivější, že se má prováděti v době těžké hospodářské krise, kdy jmenovitě hospodářsky méně vyvinuté kraje potřebují zvlášť zvýšené péče a podpory.
V tom však, že svrchu uvedené kraje přes svůj dosavadní dlouholetý vývoj a proti své vůli mají býti vyloučeny z obvodu plzeňské obchodní komory, nemohou spatřovati záruku, že se jím dostane zvýšené podpory a péče. Dosud pro své odůvodněné hospodářské nároky měly oporu v plzeňské obchodní komoře, která, jak svým významem, tak také daňovou základnou patří mezi prvé obchodní komory našeho státu. Z tohoto důvodu dostávalo se jmenovaným zájemníkům nikoliv nepatrných výhod a prospěchů, což se projevovalo zvláště finančními podporami, Také naše dosavadní finanční zatížení přirážkami pro obchodní komoru bylo jen docela mírné, poněvadž finanční hospodářství komory opíralo se především o bohaté průmyslové kraje svého obvodu. Také podpora požadavků byla úspěšnější a vydatnější, postavila-li se za ně plzeňská obchodní komora, zaujímající tak vynikající místo mezi ostatními hospodářskými korporacemi.
Právě v tomto spojení krajů pro dřívější poměry hospodářsky nepříznivě postavených, s finančně dobře situovanou plzeňskou obchodní komorou bylo spatřováno splnění všech podmínek pro účelné a šťastné řešení těžkého hospodářského problému.
Navržené připojení k českobudějovické obchodní komoře nikterak nezaručuje, že po této stránce bude zachován dosavadní stav. Máme odůvodněné obavy, že se situace změní k velkému neprospěchu celého okresu, poněvadž okres při novém rozdělení obvodu komorami z daleka nebude účasten oněch výhod, jichž se mu dostávalo při dosavadní příslušnosti k plzeňské obchodní komoře.
Interpelanti pokládají tedy za svou povinnost včas upozorniti na velké škody, které vzniknou obchodním a živnostenským vrstvám oněch krajin odloučením od plzeňské obchodní komory, protestují co nejrozhodněji proti uskutečnění tohoto nerozvážného a neodůvodněného opatření a váží se pana ministra obchodu, průmyslu a živností, je-li ochoten učiniti opatření, aby se upustilo od zamýšleného vyloučení prachatického politického okresu z obvodu plzeňské obchodní a živnostenské komory?
V Praze, dne 18, dubna 1931.
Köhler,
Krebs, inž. Jung, Geyer, Hokky, Dobránsky, Szentiványi, Nitsch, dr Holota, dr Schollich, Horpynka, dr Hanreich, dr Törköly, dr Keibl, dr Hassold, Matzner, inž. Kallina, dr Jabloniczky, dr Szüllö, Schubert, Fedor, Kasper, Knirsch, Simm.
1108/VIII (překlad).
Interpelácia poslanca Hokkyho a druhov ministrovi financií
o pojatí obce Veľkej Sevľjuši do rumunského pohraničného pásma.
Pane minister!
Vzdialenosť obce Veľkej Sevľjuši od hranice obecného chotára rumunskej obce Tarna-Máre činí po starej župnej silnici 9,5 km; táto vzdialenosť však vo vzdušnej čiare je o veľa menšia.
Medzi obcami Tarna-Máre a Veľkou Sevľjušou bol vždy veľmi živý obchodný styk zemedelskými plodinami, drevom a tovarami. Za účelom užšieho spojenia bol vybudovaný obrovský most nad Tisou medzi obcami Veľkou Sevľjušou a Tekovom. Obec Veľká Sevľjuš od čias zrušenia Maramaroš-Ugočského županátu značne ztratila na svojich obchodných stykoch a bolo by žiaducné, aby staré obchodné styky medzi Tarna Máre a Veľkou Sevľjušou boly znova obnovené, lebo nedostatok toho pociťujú veľmi silne gazdovia, živnostníci i obchodníci tohoto kraja.
Od minulého roku prestaly sa vydávať gazdovské knížky ako aj legitimácie pre malý pohraničný styk a okresný úrad neprijíma ani tie, ktoré sú vystavené úradom rumunským. Okresný úrad sa nazdáva, že obec Veľká Sevľjuš nespadá vo smysle nariadenia čís. 67/1929 do tohoto pásma, ač už i obce Guďa, Tekovo, Královo ba čo viac i obec Trstník patria do tohoto pohraničného pásma.
Domnienka okresného únadu je mýlna, jeho postup je krivdivý a protiví sa intenciám dohody uzavretej medzi republikou Československou a Rumunskom pod čís. 44 z r. 1925 resp. 402 z r. 1921, dľa ktorých vo smysle bodu 6, prílohy c) rozprestiera sa pohraničné pásmo súbežne s rumunskou hranicou v šírke 15 km, čo prirodzene môže byť vykladané lem tak, že toto pohraničné pásmo, súbežné so štátnou hranicou rumunsko-československou, je 15 km široké. Avšak nasvedčuje tomu i to, že ešte i obec Trstník spadá do tohoto pásma, a tedy musí i obec Veľká Sevľjuš patriť do tohoto 15 km širokého pohraničného pásma.
Ako som na už zmienil; nielen obchodníci a živnostníci obce Veľkej Sevľjuši sú na tejto veci zainteresovaní a tiež obec, na ktorú doliehajú ťažké verejné bremená, ale mimo to tiež má na tom záujem veľa gazdov, ktorí tam majú pozemky a zemedelské plodiny, tak že naliehavé vyriešenie tejto otázky je nutné i z dôvodu obrábania týchto pozemkov a odvážania plodín.
Tážem sa tedy pána ministra, čiste ochotný pojať tiež obec Veľkú Sevľjuš do bodu 7, hlavy D. časti II, nariadenia č. 67/1929, to čo najsúrnejšie ešte po dobu tohoto jara?
V Prahe, dňa 28, apríla 1931.
Hokky,
Szentiványi, dr Jabloniczky, dr Szüllö, dr Törköly, Nitsch, Dobránsky, dr Holota, inž. Kallina, Fedor, dr Keibl, Matzner, dr Hassold, Kasper, inž. Jung, Krebs, Köhler, Schubert, Simm, Knirsch, dr Schollich, Horpynka, dr Hanreich, Geyer.
1108/IX (překlad).
Interpelácia poslanca Hokkyho a druhov ministrovi vnútra
o krivdivom jednaní v obciach Podkarpatskej Rusi, že daň zo zábavy vyberajú z prednášok, ktoré majú zrejmo účel vzdelávací, kulturný.
Pane minister!
§ 3, štatutu o vyberaní obecnej dane zo zábav vo všetkých obciach republiky Československej, ktorý štatut je dodatkom k vládnemu nariadeniu č. 143/1922, presne stanoví prípady sprostenia dane zo zábav. Odst. 1, citovaného §u zaisťuje sprostenie podnikom slúžiacim účelu kulturnému, prednáškam poriadaným kultúrnymi sbory atd., čo všetko uviesť nepokladáme za potrebné, lebo prípad, ktorý dal podnet k tejto interpelácii, je kulturnou prednáškou patriacou do kategorie shora zmienených sprostení, jejž program je vyplnený deklaráciami, prečítaním beletristických diel a interpeláciou diel spevných. Prez to, že podľa programu prednáška bola nadovšetku pochybnosť charakteru kulturného, bola na ňu uvalená ťažká daň zo zábav. Prípad ten však nie je ojedinelý, ba naopak veľmi zhusta sa opakuje, a práve preto považujeme za nutné dotázať sa
pána ministra,
či je ochotný uložiť príslušným činiteľom, aby štriktne vzaté kultúrne prednášky, pri ktorých nie je hudebný doprovod, a ktoré nie sú spojené s tanečnou zábavou, boly dane zo zábav sprostené?
V Prahe, v mesiaci apríli 1931.
Hokky,
dr Jabloniczky, Szentiványi, dr Törköly, Horpynka, dr Schollich, Nitsch, dr Holota, Dobránsky, Matzner, dr Szüllö, Fedor, dr Keibl, dr Hassold, inž. Kallina, dr Hanreich, inž. Jung, Krebs, Kasper, Schubert, Köhler, Simm, Knirsch, Geyer.
1108/X (překlad).
Interpelácia
poslanca Hokkyho a druhov ministrovi vnútra
o krivdivom jednaní administratívnych úradov a činiteľov, že obce a mestá v Podkarpatskej Rusi donucujú ku hradeniu vecných
nákladov štátnych ľudových škôl.
Pane minister!
Posledná veta odst. 2. §u 4, zákona zo dňa 15. júna 1927 čís. 77 Sb. z. a n., o finančnom hospodarení miestnych samosprávnych sborov, zmeneného zákonom zo dňa 27, novembra 1930, čís. 169 Sb. z. a n., ktorú zmenu uverejnil pán minister v dohode s pánom ministrom financií vyhláškou vydanou v stejnej dobe so zákonom, - zreteľnými slovami nariaďuje, že povinnosť stanovená v odst. 1, citovaného §u prispievať ku hradeniu nedostatkov školského rozpočtu vzťahuje sa v Podkarpatskej Rusi len na potreby, rešp. nedostatky takých verejných ľudových škôl, ktoré sú zcela alebo zčasti udržované obcou.
V praxi však to vypadá tak, že administratívné úrady, ktoré prevádzajú dozorčie právo vo všetkých obciach a dvoch mestách celej Podkarpatskej Rusi, donucujú zastupiteľské sbory s vyhrážkou, že obcí bude odňatá samospráva, k tomu, aby rozpočtove postaraly sa o úhradu vecných nákladov každej štátnej ľudovej školy.
V Podkarpatskej Rusi sú chudobné nielen školy, ale i obce, tak že záväzku udržovať štátne školy nemôžu vyhovieť, avšak ani nemusia vo smysle zákona vyhovieť.
Ako som sa už zmienil, zákon ukladá obciam na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi hradiť rozpočet školských stolíc len v tom prípade, pokiaľ obce sami zcela alebo zčasti školu udržujú. V Podkarpatskej Rusi nikdy nebolo úkolom obcí, aby hradily vecné náklady štátnych škôl. O náhradu vecných a osobných potrieb štátnych škôl staral sa vždy štát sám, a to nielen pred prevratom, ale i po ňom až do r. 1930. Až v dobe sostavovania rozpočtov obcí a mest na r. 1930 vydaly po prvýkrát administratívné dozorčie úrady nariadenie, aby obce hradily vecné výdaje, a nie ako to zákon predpisuje, rozpočtové nedostatky školských stolíc štátnych škôl. Tento záväzok bol stanovený oproti nepopierateľným predpisom zákona, a ku prispievaniu na úhradu potrieb štátnych škôl, rešp. ku výlučnému snášaniu týchto nákladov boly zaviazené tiež obce, ktoré pred zavedením tejto ominoznej praxe nikdy sa o udržovanie školy nestaraly, lebo to bolo výlučným úkolom štátu. Zákonodarstvo už viackrát upravovalo finančné hospodarenie samosprávnych sborov, avšak ani v jedinom prípade nepredpísalo ako všeobecnú povinnosť záväzok obcí udržovať školy v Podkarpatskej Rusi, ale len v tých prípadoch, kde už pred tým obec školu dotovala. V tejto zemi staraly sa obce len o svoje vlastné, tak zv. obecné školy. Boly a sú prípady, kde obec zaistila a dodávala škole alebo učiteľovi určité dávky naturálné, avšak hotovými peniazmi štátnu školu obce nikdy nepodporovaly.
Z uvedeného je patrné, že donucovať vôbec a bez výnimky obce v Podkarpatskej Rusi, aby sa staraly o vecné náklady škôl i tam, kde obec v minulosti potreby školy ani zcela ani zčasti nehradila, nesrovnáva sa s ustanoveniami zákona a odporuje intenciám zákonodarstva, ktoré s rešpektovaním drievejšej praxe ukladá náhradu nedostatkov školských sbolíc obciam, ktoré už dosiaľ musely sa starať o udržovanie škôl.
Tážeme sa preto pána ministra:
1. či ste ochotný vložiť úradom vašemu dozoru podrobeným, aby ku hradeniu rozpočtového schodku školských stolíc zaväzovaly obce len v prípadoch, kde sú k tomu predpoklady zákonom predpísané,
2. Či ste ochotný učiniť opatrenie, aby bola odstranená nesprávna prax administratívnych úradov a činiteľov, aby v budúcnosti tam, kde sú dané podmienky toho, ukladaly obciam hradenie rozpočtových schodkov školských stolíc, ako to vyslovuje § 4 zákona, a nie aby hradily, vecné náklady škôl?
3. či ste ochotný poskytnúť príslušnú náhradu všetkým obciam, ktoré dosiaľ bez zákonitého predpokladu boly povinné hradiť vecné náklady škôl?
V Prahe, v mesiaci apríli 1931.
Hokky,
dr Jabloniczky, Szentiványi, Nitsch, dr Törköly, dr Holota, Kasper, Geyer, Köhler, Schubert, Knirsch, Krebs, Simm, inž. Jung, dr Hassold, dr Keibl, Horpynka, inž. Kallina, dr Schollich, dr Hanreich, Matzner, Dobránsky, Fedor, dr Szüllö.
1108/XII.
Interpelace
poslance Hrušky a soudruhů ministru vnitra
o případu dělníka Častulíka.
Dne 21. dubna t. r. vpadl vrchní četnický strážmistr z Vlachovic u Vláru na Moravě do bytu dělníka Františka Častulíka a provedl tam domácí prohlídku, aniž se vykázal jakýmkoliv rozkazem k tomu a přes to, že Častulík nebyl doma a bytná - Častulíkova sestra - protestovala proti prohlídce bez přítomnosti svého bratra. Strážmistr prohlásil při tom, že bude prý nyní častěji prohlídky u Častulíka podnikatŤ.
Ptáme se pana ministra vnitra:
Je ochoten přiznati, že v ČSR dostoupila fašisace toho stupně, že každý četnický strážmistr může zlomyslně obtěžovat řádného dělníka a znepříjemňovat mu pobyt v obcí, nebo potrestá exemplárně vinníka, aby se podobné případy již neopakovaly?
V Praze, dne 6. května 1931.
Hruška,
Gottwald, Juran, Barša, Kuhn, Hodinová, Čižínská, Vallo, Kubač, Zápotocký, Hadek, Kliment, Tyll, K. Procházka, Krosnář, Babel, Dvořák, J. Svoboda, Major, Šliwka, Novotný.
1108/XIII.
Interpelace
poslanců Juraua, Barši a soudruhů ministru vnitra
pro neoprávněné vyhoštění Armina Blitze z Brna, Královo Pole, Smetanova ul. č. 6.
Výměrem policejního ředitelství v Brně č. j. 564 ze dne 17. března 1931 vyhoštěn byl z území ČSR Armin Blitz, bytem v Brně, Královo Pole, Smetanova 6, s odůvodněním, že je proti němu podezření z rozšiřování illegálních letáků. Proti tomuto výměru podáno bylo odvolání k zemskému úřadu v Brně s odůvodněním, že Blitz je čsl. státní příslušník, příslušný do Košic a že tudíž nemůže být z republiky vyhoštěn. Potvrzení magistrátu obce Košic datováno je 6. XI. 1929 a má číslo 979/1900, Blitz byl také v Košicích třikrát u odvodu, Přes tyto skutečnosti potvrdil zemský úřad v Brně rozhodnutí policejního ředitelství v Brně a stanovil Blitzovi 8denní lhůtu k opuštění republiky.
Podepsaní se táží:
Ví pan ministr vnitra o tomto případu a co učiní, aby jemu podřízené úřady nevyhazovaly z republiky československé státní občany?
Nařídí okamžité zrušení citovaných výměrů a potrestá všechny, kdož se tohoto hrubého porušení svých povinností dopustili?
V Praze dne 4, května 1931.
Juran, Barša,
Gottwald, Kuhn, Čižínská, K. Procházka, J. Svoboda, Tyll, Major, Vallo, Hruška, Hodinová, Steiner, dr Stern, Novotný, Kubač, Kliment, Zápotocký, Babel, Dvořák, Krosnář,
1108/XIV (překlad).
Interpelace
poslanců Krebse, Geyera a druhů ministrovi vnitra
o úpravě přihlašování v Podmoklech.
Děčínský okresní úřad výměrem ze dne 16. dubna 1931, č. 22,293 na telefonický rozkaz pražského zemského úřadu zastavil vyhlášku podmokelského starostenského úřadu ze dne 8. dubna 1931 o nové úpravě přihlašování podle §u 102 obecního řádu a podle §u 38 správního řízení zabavil vyplněné přihlášky, které byly u starostenského úřadu.
Proti tomuto výměru se město Podmokly odvolalo k pražskému zemskému úřadu. Ale protože zemský úřad rozkázal okresnímu úřadu, aby zastavil vyhlášku, jest oprávněný důvod k domněnce, že odvolání nevyhoví.
Poněvadž se instanční pořad končí u zemského úřadu, jsme nucení upozorniti pana ministra vnitra na tuto věc a žádati, aby postup okresního a zemského úřadu byl vyšetřen.
Okresní úřad odůvodňuje své opatření tím, že podle platných předpisů ministerského nařízení ze dne 15, února 1857, č. 33 ř. z., jsou přihláškou povinny jen osoby nově do obce přicházející a že není přípustné, aby se obyvatelstvu jíž v obci bydlícímu ukládala povinnost přesahující zákonné předpisy. Pokud dále zavedený přihlašovací vzorec obsahuje rubriky, které spadají mimo meze přihlašovacích předpisů, zvláště pokud jde o národnost, jazyk a náboženství, jest podle mínění děčínského okresního úřadu zjišťování těchto dat vládním nařízením ze dne 28, listopadu 1919, č. 634 Sb. z. a n., a vládním nařízením ze dne 26, června 1930, č. 86 Sb. z. a n., vyhrazeno jen státní statistické radě a státním orgánům, takže obec zastaveným opatřením překročila obor své působnosti a jednala proti předpisům zákona.
Jest správné, že hlášení je upraveno podle císařského nařízení ze dne 9, února 1857, č. 31 ř. z, císařským nařízením ze dne 15, února 1857, č. 33 ř. z. Ale jest také jisté, že tato úprava jest zastaralá a překonaná a že obec podle §u 28, č. 2, obecního řádu jest oprávněna v mezích zmíněného ministerského nařízení upravovati přihlašování místními policejními předpisy, na nichž se může obecní zastupitelstvo usnésti podle §u 35. Nemůže tedy býti řeči, že by byla obec překročila meze své působnosti vydáním nových předpisů, i když tím byla obyvatelstvu ve městě již bydlícímu uložena povinnost přesahující předpisy zmíněného ministerského nařízení.
Není správné, že vládním nařízením ze dne 28. listopadu 1919, č. 634 Sb. z. a n. a vládním nařízením ze dne 26, června 1930, č. 86 Sb. z. a n., jest Státní statistické radě a státním orgánům vyhrazen monopol zjišťovati statistické údaje mimo meze přihlašovacích předpisů. Nelze brániti žádné obcí, aby si zjišťovala statistické údaje, kterých potřebuje pro správu obce, a užila jich. To platí i pro údaje o národnosti, jazyku a náboženství. Při sestavování listin porotců musí obec věděti o jazykové příslušnosti osob, které má navrhovati jako porotce. Znalosti, k jaké národností se hlásí její obyvatelé, potřebuje obec zvláště pokud jde o cizince bydlící v jejím obvodu. Náboženství se musí uváděti v domovských listech. Poněvadž jest obec podle jazykového zákona nebo jazykového nařízení povinna stýkati se s příslušníky československého jazyka v této řeči, musí věděti, zvláště v případech, kde vydává rozhodnutí bez předcházejícího podání, je-li adresát příslušníkem československého jazyka či nikoliv. Poněvadž obcím nejsou přístupny údaje sebrané při soupisu lidu, nezbývá jim nic jiného, než opatřiti si jinak údaje nutné pro správu obce. Že se to nejlépe a nejjednodušeji může státi při přihlašování, není zapotřebí vysvětlovati nikomu, kdo tomu aspoň poněkud rozumí. Nelze tedy při nejlepší vůlí uznati, jak dalece se obec při nové úpravě přihlašování provinila proti předpisům zákona.
Podepsaní táží se tedy pana ministra vnitra:
1.) Ví-li o této věci? Neví-li, je-li ochoten vyžádati si potřebné informace a tuto věc vyšetřiti?
2.) Co zamýšlí pan ministr naříditi, aby zajistil bezvadné rozhodnutí o odvolání obce k zemskému úřadu, předpojatému svým rozkazem okresnímu úřadu?
3.) Jest pan ministr ochoten ihned zrušiti zabavení přihlašovacího materiálu?
V Praze, dne 5, května 1931.
Krebs, Geyer,
Simm, Knirsch, dr Keibl, Kasper, Schubert, dr Schollich, Köhler, inž. Jung, inž. Kallina, dr Hassold, dr Jabloniczky, dr Hanreich, Horpynka, dr Szüllö, Hokky, Dobránsky, Szentiványi, Nitsch, dr Törköly, dr Holota, Fedor, Matzner.