1035/IX.
Interpelace
poslanců Vojty Beneše, Ant. Remeše
a soudruhů ministru národní obrany o ztýrání vojína Grubera v posádce klatovské.
Časopis Týden z 13. března t. r. vycházející v Plzni přinesl následující neuvěřitelnou zprávu:
ťSoudružská ťNová dobaŤ zaznamenala stručně že zavedeno bylo vyšetřování o surovém týrání vojína 1. eskadrony 4. jezdeckého pluku v Klatovech který nalezen byl minulé dny ve stohu slámy u obce Lomce, kam pod tíhou okolností odešel.
Ježto jsme obdrželi zprávu, že případ tento vyvolal v Klatovech a okolí veliký rozruch a poněvadž jde o záležitost, která zasluhuje přísného vyšetření a potrestání vinníků - zjistili jsme si další podrobné informace, které považujeme za nutné sděliti s veřejností a žádati, aby se podobný případ vícekráte neopakoval. Naší zprávou chceme docíliti nápravu a poukázati, co stále je ještě v naší armádě nezdravého a jakým lidem je svěřena výchova vojska. Je nám známo, že divisní generál Klecanda energicky zakročil ihned, jakmile se o věci soukromě dověděl ale ježto vinníci konají u 1 eskadrony službu dál a dokonce sebevědomě vystupují - jsme nuceni záležitost tuto pranýřovati a sledovati průběh vyšetřování a výsledek jeho, t. j. potrestání vinníků.
U 1. eskadrony bylo již stížností více, ale náprava se nestala. Velitelem je štkpt. Markov, druhý důstojník eskadrony je npor. Líbal, výkonným rotmistrem je štrtm. Korda a je tam též přidělen četař-délesloužící Horáček, který je hlavním vinníkem, avšak zodpovědnost padá jak na velitele eskadrony, tak i na štrtm. Kordu, který o počínání četaře Horáčka musel věděti a věděl a také i na npor. Líbala, který se asi mnoho o záležitosti oddílu nestará. Jací jsou to představení, když nevědí, co se u oddílu děje?
A tak se stalo, že u 1. eskadrony sloužící vojín Ondřej Gruber, rodák z Rozvadova, okres Tachov, německé národnosti, člověk zaostalejší a jako voják zakřiknutý, který nepatřil vůbec na vojnu - stal se obětí surového a neuvědomělého nadřízeného, t. j. délesloužícího četaře Horáčka, kterým byl surově týrán, zesměšňován, bit a s kterým bylo neuvěřitelným způsobem zacházeno. Ostatní vojíni potvrdili, že o řádění Horáčkově věděl štrtm. Korda, který bydlí v kasárnách a kterému dělají vojíni služky. Vždyť manželka štrtm. Kordy se i pochlubila, že nemusí vzíti kartáč do ruky - tuto hrubou práci prý jí obstarají v její domácnosti vojáci. K tomu jsou vojáci na vojně? Je přípustné, aby dělali vojáci děvečky ženám svých nadřízených? (Smutný doklad máme s Belebou, který nemusel dnes seděti v kriminále, nebýti toho, že dělal službu ťmilostpaníŤ svého velitele, kde uklízel i manželskou ložnici).
Vojín Gruber zavřen byl na příklad do bedny od ovsa, kde byl polit vodou a tak ponechán vícero hodin. Zbit byl často rákoskou, kterou musel pak políbiti. V noci, když jednou přišel četař Horáček napilý domů do kasáren a zvracel, musel Gruber vstáti a znečištěné místo čistě umýti. Byl zesměšňován také stále. Bylo mu na příklad poručeno, aby sfoukl elektrické světlo a hroženo mu bylo při tom rákoskou. Je to vše neuvěřitelné, ale pravdivé. Není nám ale možno rozepisovati se o surovostech, které v armádě nesmí býti trpěny.
Jsme přesně o všem informováni a i o jednotlivých osobách. Informace snadno získají i vyšetřující orgány. A proto jsme velice zvědavi na průběh celé záležitosti, která se stane předmětem jednání v branném výboru Národního shromáždění. Ke konci pravíme, že Horáček a i několik dalších vojenských osob, jsou u pluku nemožny. Co se stane, když bude konati službu dál? Jsou jednotlivci z řad občanstva, kteří připravují pro H.... výprask, který prý mu patří.
Jednati nutno spravedlivě! V naší armádě nelze trpěti surovců. Důstojníci a poddůstojníci musí tak jednati, aby se to srovnávalo s důstojnickou ctí, musí býti spravedliví ke všem musí býti vychovateli svých podřízených a ne jejich tyrany. Musí jíti vždy a všude dobrým příkladem napřed! Přemýšlí o těchto věcech zodpovědní činitelé a vinníci? Asi ne! Zdá se, že vyšetřování u pluku je ledabylé. Je nám známo, že vojíni eskadrony byli protokolárně vyslýcháni až v úterý 10. března, t. j. teprve, když zakročil divisionář generál Klecanda. Víme, že někteří vojíni bojí se ještě dnes detailně vypovídati. Kdo je četař Horáček? Ví nadřízení, že dluhuje vojínům mnoho peněz, které si od nich vypůjčoval? Kdo nemohl půjčiti, byl ztýrán. Kdo je štrtm. Korda? Člověk, kterého protežoval bývalý velitel pluku pluk. Kampf, protože Korda chodil s vojáky pilně do kostela, jak si to Kampf přál. A proč se Korda nesměl po převratu ukázati? Proč přeložen byl ze Slovenska do Klatov? Jaké listiny za ním přišly? Po převratu nemožný - a dnes možný jako výkonný rotmistr, který je stále ve styku s vojáky? Uvidíme, co učiní velitel pluku.
A tak se stalo, že ubohý utýraný vojín Gruber, když nenašel u nikoho zastání, vzdálil se jednoho dne z posádky. Ocitl se u obce Lomce, kde si vlezl do stohu. 3 dny a noci pobyl tam bez jídla za mrazu a snad by tam byl našel smrt. Nalezl ho ztuhlého jistý hospodář, ale Gruber se nemohl na nohy postaviti. Proto byl do kasáren jednoho večera přivezen, kde s ním naloženo bylo jako se zběhem. V arestu byl jeho nocleh, kde ráno ale sténal a naříkal, takže přivolán byl šéflékař pluku. Když odnesen byl do nemocniční síně k ošetření, shledáno, že nohy jsou silně omrzlé. Nešťastný Gruber protokolárně vypověděl, proč se vzdálil, nemohl týrání už snésti, a odvezen byl pak do okresní nemocnice klatovské. Tam jsme se dotazovali po jeho zdravotním stavu. Omrzlina je taková, že prsty nohou zachráněny nebudou a z Grubera se stane invalida.
Kdo je zodpověden za jeho zmrzačení? Co tomu řeknou rodiče, když se jim v takovém stavu domů vrátí? Co tomu řeknou občané německé obce Rozvadova? Jak bude Gruber mluviti o službě v čs. armádě?Ť
Předkládajíce panu ministrovi Národní obrany tyto skutečnosti, tážeme se:
1.) Je panu ministru Národní obrany případ klatovský znám?
2.) Je pan ministr národní obrany ochoten případ vyšetřiti a postarati se o zjednání nápravy?
V Praze, dne 17. března 1931.
V. Beneš, Remeš,
Brodecký, Jaša, Vácha, Kučera, Nový, Biňovec, Prokeš, Klein, Chalupa, Seidl, Staněk, Husnaj, dr Winter, Brožík, Pik, inž. Nečas, Benda, Jurnečková, Fr. Svoboda, Chalupník, Tayerle.
1035/X.
Interpelace
poslance Jana Koudelky a soudruhů
ministru vnitra o trestání zemědělců za to, že si pořídí práce pro vlastní hospodářství.
Trestním nálezem okresního úřadu v Kolíně ze dne 29. července 1930 čís. 21.315 byl odsouzen Antonín Hron, domkář v Maloticích k pokutě 100 Kč nebo 5 dnům vězení za to, že provedl stavbu krovu přístavby chléva vlastního svého hospodářství.
Ant. Hron je vyučen tesařem, zabývá se však zemědělstvím a je proto zcela pochopitelným, že práce toho druhu pro vlastní potřebu obstará si sám.
Jde o věc principielní. Na školách hospodářských vyučuje se v dílnách k tomu účelu zřízených, řemeslným pracem všeho druhu, jakých je v hospodářství třeba, aby zemědělec zhotovil si pokud jen lze, sám vše, čeho je třeba. Je to tak správné a nutné, vyžaduje toho nejen zřetel úspornosti nýbrž i hladký chod hospodářství.
Podepsaní se proto táží:
1.) Je pan ministr vnitra ochoten zaříditi, aby nebyli stiháni lidé proto, že pro svou vlastní potřebu pořídí si předměty svého hospodářství?
2.) Je pan ministr ochoten přikázati, aby žádosti Antonína Hrona o prominutí pokuty cestou milosti bylo vyhověno?
V Praze, dne 18. března 1931.
Koudelka,
inž. Nečas, dr Macek, Benda, Chalupa, Husnaj, Kučera, Brodecký, Fr. Svoboda, Prokeš, Klein, Pík, Tayerle, dr Winter, Seidl, Jaša, V. Beneš, Vácha, Jurnečková, Biňovec, Chalupník, dr Mareš, Hampl.
1035/XI.
Interpelace
poslance Jana Koudelky a soudruhů
ministru financí o vypovídání trafik osobám, o jejichž
existenci je postaráno.
V této hospodářsky těžké době je třeba zvlášť pečlivě prováděti revise trafik a dbáti toho, aby byly trafiky vzaty z rukou osob, o jejichž existenci je postaráno jiným způsobem, tak aby trafika sloužila k existenci tomu, kdož ji postrádá.
Po zkušenostech v této věci musíme uvésti, ze finanční úřady v této záležitosti nepostupují správně. Jsou typické ony případy kdy v rukou jedné osoby koncentrují se existenční možnosti z hospodářství, z hostince, z obchodu smíšeným zbožím z prodeje lihových nápojů a k tomu ještě tato osoba má trafiku. Při šetření revisním, postupuji finanční úřady velmi povrchně, zkoumajíce nesprávně zda držitel trafiky má dluhy, či nic aniž by i jen zkoumaly, jak k těmto dluhům došlo, zda to nejsou zápůjčky na další majetek dotyčné osoby.
Vyslovujeme náhled že je povinností státní správy brániti hromadění existenčních možností v rukou jednotlivců a dbáti toho, aby i jiní lidé měli příležitost k výdělku. Má-li kdo hospodářství, ať je živ z něho, zvlášť, když má k tomu ještě hostinskou koncesi. Má-li kdo obchod a hospodářství, nepotřebuje k tomu ještě hostinskou koncesi a dokonce ne trafiku.
Je zcela možno, že osobní zájem těchto osob bude tím zkrácen, avšak získá tím zájem veřejný. Stát, země, obce a okresy musí podnikati nákladné investiční práce, aby se poskytla lidem práce a obživa. Stát mimo to poskytuje velké peníze k podpoře nezaměstnaných, nahlížeje, že se musí starat, aby jeho chudí obyvatelé měli obživu.
Avšak tím spíše tak musí činiti tam, kde jej to nic nestojí, zejména, když tím rozšíří přesvědčení o spravedlivém jednání vůči každému. Budí oprávněný neklid v obci, když chudá vdova s dětmi, nebo válečný mrzák bez prostředků k životu marně žádají úřady, aby byla odňata trafika bohatému jejímu držiteli a propůjčena jim. Tu zpravidla není dohadům konce, neboť nikdo nechce pochopiti jak je takovýto stav možný, ani to, že tohle by bylo v intensích našeho zákonodárství a nebo ministerstva financí.
Podepsaní se proto táží:
1. Jsou panu ministru financí známy tyto poměry?
2. Hodlá pan ministr financí naříditi vypovězení všech trafik, jsoucích v rukou osob, majících nějaké koncesní oprávnění, dále osob majících jiné podniky výdělečné a pak osob zámožných, jestliže jsou po ruce žadatelé chudí, zvláště váleční poškozenci a vdovy po padlých?
3. Je pan ministr financí ochoten přísně zkoumati každý případ v němž nebylo žádosti o revisi vyhověno?
V Praze, dne 17. března 1931.
Koudelka,
inž Nečas, Kučera, dr Winter, dr Mareš, Benda, Klein, Neumeister, Pik, Brodecký, dr Macek, V. Beneš, Jurnečková, Chalupník, Chalupa, Seidl, Vácha, Stivín, Nový, Polach, Husnaj, Prokeš, Hampl.
1035/XII.
Interpelace
poslanců Josefa Stejskala, J. Šeby a druhů ministru školství a národní osvěty a ministru veřejných prací o vhodném a důstojném umístění české státní menšinové školy v Meziměstí u Broumova.
Místní školní výbor při české státní škole v Meziměstí ve svojí snaze o zlepšení umístění české státní školy během 12 let, co škola trvá, snažil se aby žactvo nepocítilo menší vhodnost a závady školních místností. Při provádění pozemkové reformy očekávalo se, že budova bývalého benediktinského zámku, kde jest škola nyní umístěna, bude převzata státem, k trvalému umístění školy po větších vnitřních úpravách. Bývalý majitel by byl budovu rád a levně dal státu k disposici. Budova Dienzenhofferova zámku však přešla do soukromého vlastnictví a tak nyní pro školu lze použíti jen prvního poschodí, které pro ubytování školních místností nestačí a poněvadž prodejem budovy stalo se umístění školy zatímní, nelze věnovati ani této části stavební úpravu, která byla při šetření zástupcem ministerstva veřejných prací pro případ výkupu budovy zámku pro školu navržena.
Tímto zmařeným snažením ztratil místní školní výbor čas, kterého využily jiné české menšiny k výstavbě svých nutných škol. Aby nahradil, co bylo ztraceno, postaral se o vhodný a velmi levný pozemek pro postavení nové školní budovy, který ke konci minulého roku do státního vlastnictví již přešel. Zatímní umístění školy trvá již dvanáctý rok.
Závady umístění školních místností jsou následující:
1.) Pro rozšíření školy ocitla se třetí třída v bývalém školním kabinetě o rozměrech podlahy 22.80 m2, takže tam musela býti umístěna třída s nejmenším počtem žactva a i v tom případě připadá na žáka jen 1.03 m2.
2.) Záchod se 2 sedadly a žlábkem pro chlapce, mimo který musí jíti na záchod svůj, slouží k potřebě žactva i učitelstva celkem asi 115 osobám. Záchod nelze přehraditi a vůbec nijak upraviti pro kolektivní potřebu, poněvadž k tomu účelu původně postaven nebyl.
3.) V budově jest prodejna a skladiště železničního konsumu. který svým provozem ruší klid školní práce. Mimo to jest v budově byt majitele a k budově přiléhá hospodářství. V případě vypuknutí nakažlivé nemoci není možné vůbec nijaké isolování nemoci, která by se v budově vyskytla.
4.) Veškeré omítky školních místností i chodby jsou staré, opadávají a drobná oprava jich již nepomáhá, schodiště jest prohnilé, okenní rámy k severu obrácené jsou setlelé a při větším dešti následkem špatného krytu prosakuje voda na klenbu chodby.
Před rozsáhlým nádražím, společným již pro naši republiku a sousední republiku Německou stojí v parku palác německé školy uprostřed zahrady, vším komfortem opatřený (ústřední topení, vodovod, elektrické světlo, zimní tělocvična, kabinety, knihovna, sborovna atd.) a vedle stojí česká škola, ve staré památné budově sice, ale s opadanou omítkou bez okapových rour společně s konsumem, statkem a soukromými byty. Obě budovy jako kontrasty zjevují se každému, kdo tímto frekventovaným místem vjíždí do naší republiky.
Důvody skutečné potřeby:
1.) Meziměstí tvoří s okolím národnostní český ostrov ze všech stran zněmčeným územím uzavřený.
2.) Česká škola v Meziměstí soustředí žactvo z veškerého horního okresu broumovského, z obcí Ruprechtic Hynčic, Jetřichova, Březové, Verneřovic a Vížňova a jest v tomto okrsku školou jedinou.
3.) Průběhem 12 let trvání jeví počet žactva trvale vzestup a pohybuje se nyní v počtu přes 80 žáků jen na škole obecné a 30 na škole mateřské.
4.) Právě vykonané sčítání lidu vykazuje vzrůst českého občanstva v Meziměstí ze 110 na 376, v Ruprechticích ze 79 na 181 a mimo Hynčice i v ostatních obcích jeví se menší přírůstek, takže česká škola tamní stává se v místě i okolí nejdůležitějším zájmem více než 700 českých tamních občanů.
5.) V daleké oblasti není školy, která by byla na důležitějším místě, která by počtem žactva prokazovala po 12 let tolik svoji oprávněnost. Zároveň poukazujeme k tomu, že po veškerý čas provisoria česká menšina trpělivě snášela obtíže spojené s umístěním této školy. Když však všude jinde, i v místech méně důležitých, kde škola jest mnohem lépe umístěna než zde, staví se budovy českých škol, žádáme proto jménem rodičů žactva, aby stavba české státní školy v Meziměstí byla dána na pořad do stavebního programu na nejbližší období.
Podepsaní se táží pana ministra školství a národní osvěty a pana ministra veřejných prací:
1.) Je Vám nedostatečné umístění menšinové školy v Meziměstí známo?
2.) Co hodlá učiniti ministerstvo školství a národní osvěty a ministerstvo veřejných prací, aby tyto závady byly odstraněny a potřebná školní budova co nejdříve postavena?
V Praze, dne 19. března 1931.
Stejskal, Šeba,
dr Moudrý, Netolický, dr Patejdl, Jos. Tůma, Špatný, Tykal, Fiala, Sladký, Malý, Slavíček, Richter, David, Hatina, B. Procházka, Zeminová, Lanc, Polívka, Langr, Mikuláš, Bergmann.
1035/XIII.
Interpelace
poslanců J. Stejskala, J. Netolického
a druhů ministru financi
o přehmatech na berní správě v Lanškrouně.
Při sepisování místností, které prováděla berní správa v Lanškrouně v obci Kerharticích nad Orlicí r. 1927 pro založení nového katastru domovní daně třídní, byl omylem dvojdomek čp. 101 a čp. 102 v Kerharticích nad Orlicí zapsán do katastru jako domek jeden pod číslem popisným 102 o pěti místnostech, což odporuje skutečnosti Majitel domku čp. 102 je však tím značně finančně poškozován, ježto je podroben platiti domovní daň třídní podle roční sazby.
Vada tato stala se tím, že náměstek starosty obce Kerhartice nad Orlicí, který při sepisování doprovázel úředníka berní správy, provádějícího tento soupis, oznámil, že budova tato má pět místností, neupozornil jej však, že budova jest dvojdomek a kdo jest jejím majitelem.
Spisovný úředník vzal oznámení náměstka starosty na vědomí, do budovy nešli a též s jejími vlastníky snad nemluvili.
Stalo se snad tak z nedostatku času, který měl soupisem pověřený úředník ku provedení sepsání místností v celé obci.
Domek čp. 101 má dvě místnosti a jeho majitelem jest pan Dvořák František, dělník na dráze.
Domek čp. 102 má tři místnosti a sice dvě místnosti patří Antonínu Rutovi a jedna místnost patří Anně Kuklové, která je majitelkou jedné třetiny domku.
Dvojdomek čp. 101 a 102 nikdy více místností neměl a jeho majitelé neměli ani nikdy v úmyslu snad přestavbou nebo přepážkou větších místností získati více místností.
Postižený majitel domku čp. 102, Antonín Rut odvolával se proti této nesprávnosti na berní správě v Lanškrouně, sám osobně záležitost tuto dvakráte vysvětloval a doložil jednou podrobným potvrzením obecního úřadu v Kerharticích, po druhé stavebním plánem.
Na tyto žádosti, urgence a potvrzení odpověděl mu službu konající úředník, že mu nevěří a že nevěří ani panu starostovi obce z Kerhartic nad Orlicí. Také se v této věci náprava nestala a majitel domku čp. 102, pan Antonín Rut má platiti povinné poplatky z předepsaných pěti místností, ač mu patří pouze dvě místnosti.
Podepsaní se táží:
1.) Jsou Vám pane ministře, tyto poměry známy?
2.) Hodláte dáti příkaz berní správě v Lanškrouně, aby tuto nespravedlnost odstranila a úředníci ve styku se stranami aby nepoužívali výrazů, kterými mohou se na cti cítiti dotčenými volení zástupci obcí?
V Praze dne 19. března 1931.
Stejskal, Netolický,
dr Patejdl, Jos. Tůma, Tykal, Bergmann, Fiala, Sladký, Malý, Slavíček, Richter, Špatný, dr Moudrý, Hrušovský, Zeminová, Lanc, Polívka, Mikuláš, Langr, B. Procházka, David, Hatina.
1035/XIV.
Interpelace
poslance M. Šmejcové a druhů
ministru financí o vánočním příspěvku zaměstnankyním
státních továren na tabák.
Zákon č. 144 Sb. z. a n. ze dne 14. října 1930 praví v § 1. odstavci 4:
ťJsou-li manželé oba ve služebním poměru, v němž by jim jinak příspěvek podle tohoto zákona příslušel, obdrží příspěvek pouze ten z nich jenž má nárok na příspěvek vyšší mají-li oba manželé nárok na příspěvek ve stejné výši, obdrží jej pouze manžel.Ť
Přes toto jasné znění citovaného odstavce zákona o vánočním příspěvku nevyplatilo ústřední ředitelství tabákové režie vánočního příspěvku dělnicím, jichž mužové jsou zaměstnáni u některých obcí a jimž z titulu jejich zaměstnání nárok na vánoční příspěvek ve smyslu citovaného zákona nijak nepřísluší. Odepření vánočního příspěvku těmto dělnicím, jichž mužové neměli zákonného nároku na tento příspěvek, stalo se s vědomím ministerstva financí.
Z toho důvodu táží se podepsaní:
1.) Ví pan ministr financí o tomto nedodržování zákona č. 144 Sb. z. a n. ze dne 14. října 1930 a o obcházení jasného znění §u 4. téhož zákona?
2.) Je známo panu ministrovi financí, že tento postup ministerstva financí je v přímém rozporu s tendencí zákona a jasným jeho zněním a že maří tak dobré dílo Národního shromáždění, jehož snaha po spravedlnosti je takto úřední mocí přímo sabotována a znemožňována?
3.) Je pan ministr financí ochoten zakročiti okamžitě o bezodkladnou výplatu vánočního příspěvku v tabákových továrnách těm ženám, jichž mužové jsou zaměstnanci obecní a nikoliv státní?
V Praze dne 20. března 1931.
Šmejcová,
Pechmanová-Klosová, dr Patejdl, Vaněk, Zeminová, Stejskal, dr. Moudrý, David, Polívka, Tučný, Knejzlík, Jos. Tůma, B. Procházka, Lanc, Mikuláš, Bergmann, Netolický, inž. Záhorský, Fiala, Sladký, Tykal, Hatina.
1035/XV.
Interpelace
poslanců B. Procházky, Č. Fialy,
C. Malého a druhů vládě republiky Československé o revisi propočítání služebních roků některých úředníků stát. drah III. služební třídy.
Rozhodnutími Nejvyššího soudu v Brně čís. j. Rv I 1452/24, R III 333/28, Rv III 1645/28 a Rv III 438/29 byla státní železniční správa zavázána opraviti propočítání služební doby některým úředníkům III. služební třídy (býv. statu IIIa) u stát. drah z toho důvodu, že bylo provedeno podle výnosu ministerstva železnic čís. 53924/21, který v některých částech jest v rozporu se zásadami vládního nařízení čís. 666 Sb. z. a n. ex 20. Poněvadž citovanými rozsudky byla prakse ministerstva železnic prohlášena za vadnou, domáhali se dotčení úředníci revise propočítání služební doby tak, jak byla žalovaná železniční správa povinna učiniti v soudně projednávaných konkrétních případech. V důsledku právního názoru Nejvyššího soudu, vysloveného v několika judikátech, zavázalo se ministerstvo železnic vyříditi administrativně všechny analogické případy. Za tím účelem nabídlo interesentům k vyrovnání veškerých nároků pouze část rozdílu příslušných vyšších služebních požitků, avšak nabídka nemohla býti poškozenými úředníky přijata proto, že Nejvyšší soud shledal jejich nároky za plně zdůvodněné podle zákona.
Přesto že o správnosti citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu nebylo možno nijak pochybovati, přece ministerstvo železnic vytýkalo judikátům, že nebyla správně posouzena právní povaha výnosu čís. 53924/21 a výklad k němu příslušný a z těchto příčin oddalovalo smírné administrativní projednání. Posléze objednalo a honorovalo obsáhlou studii význačnějšího teoretika v tomto oboru práva, která byla otištěna v odborné právnické revui a nedbajíc závazku daného legitimovaným právním zástupcům poškozených, připustilo, aby o zásadě, právně již posouzené, bylo znovu rozhodováno. Dříve nežli o dalším případě Nejvyšší soud rozhodl, vykonal podle našeho zjištění vyšší úředník ministerstva železnic cestu do Brna s příkazem informovati členy senátu o stanovisku žalovaného železničního eráru. Po těchto akcích železniční správy bylo vydáno v dalším konkretním případě nové rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. Rv 246-30, jímž mimo veškeré očekávání byl právní názor změněn a stanovisko žalovaného eráru uznáno právem. Toto rozhodnutí bylo pak potvrzeno i usnesením plena Nejvyššího soudu.
Ministerstvo železnic, opírajíc se o jediný a jistě nesprávný rozsudek, odmítlo po té vůbec nároky těchto úředníků projednávati, ačkoliv se zavázalo vyříditi je mimosoudně. Vzhledem k tomuto závazku ministerstva nepodali poškození zaměstnanci proto na železniční erár žaloby včas a v době, kdy judikatura považovala nároky toho druhu za právně zdůvodněné.
Nehledě ani k nepochopitelnému zakolísání judikatury a k tomu, že Nejvyšší soud uchýlil se od dřívější své zásady teprve po akcích ministerstva železnic, jest pro personální poměry u železnic příznačné, že rozsudek, kterým bylo vysloveno právní mínění pro zaměstnance nepříznivé, jest považován za prejudicielní, kdežto rozhodnutí dřívější za mylná a nezávazná.
Nepředvídaná změna judikatury vzbuzuje vzhledem k neobvyklým akcím ministerstva železnic u postižených zaměstnanců dojem, že Nejvyšší soud byl ovlivněn. Stejně nepříznivě musí býti posuzováno i změněné stanovisko železniční správy, která odmítá nyní zásadně projednávati administrativně nároky interesovaných zaměstnanců, ač se k tomu dříve zavázala.
Z těchto důvodů táží se proto podepsaní:
1. Jest vláda republiky ochotna zaříditi projednávání nároků některých úředníků III služební třídy administrativně?
2. Jest vláda republiky ochotna vyšetřiti proč ministerstvo železnic objednalo a honorovalo podle svého negativního stanoviska zpracovanou studii odborníka a proč vyslalo svého vyššího konceptního úředníka k Nejvyššímu soudu před vyhlášením rozhodnutí čís. 246/30?
3. Jest vláda republiky ochotna oznámiti podepsaným co v této věci zařídila nebo zaříditi hodlá?
V Praze dne 20. března 1931.
B. Procházka, Fiala, Malý,
Šmejcová, Sladký, Pechmanová-Klosová, David, Tykal, dr Patejdl, Mikuláš, Polívka, Stejskal, Bergmann, Lanc, Hatina, inž. Záhorský, Netolický, Zeminová, dr Moudrý, Knejzlík, Richter, Jos. Tůma.
1035/XVI.
Interpelace
poslance Bohumila Staška a druhů vládě
o výstavbě řádné a účelné budovy pro státní konservatoř v Praze.
Čilý život hudební naší Prahy, jak rozvinul se ve století osmnáctém, vyvolal v život otázku, jak poskytnouti této nové kultuře hudební pevnou oporu, jak upravit a usnadnit cesty hudebního, především instrumentálního vzdělání. Nedostatek dobrého učeliště ukázal se zejména počátkem století devatenáctého, neboť díla tou dobou skládaná kladla značné požadavky do výkonnosti hráčů zejména orkestrálních. A proto usilováno bylo o zřízení odborné, skutečně umělecké školy pro výchovu dokonalých hráčů orkestrových. Rozhodnuto založiti konservatoř hudební.
Od roku svého založení výborem českých šlechticů 1811 pracuje ústav ten s nejkrásnějšími výsledky a s plným uměleckým zdarem. Hned první jeho desítiletí získala mu pověst světovou. A pověst tu dovedla si pražská konservatoř podržeti po dnešní dny. Poklonil se vyučovacím jejím výsledkům před stoletím Karel Maria Weber, po něm Richard Wagner, Fr. Liszt a Berlioz, ocenil ji v posledních letech nestor francouzských skladatelů D'Indy a nedávno varšavský Wieniawski. Absolventi pražské konservatoře hledáni byli celým světem ať to byli zvlášť ocenění houslisté a vůbec smyčce či později též skvělí representanti nástrojů dechových. Ve všech vynikajících orkestrech německých, zejména ve dvorní opeře vídeňské, i ruských měli obsazena místa u prvních vedoucích pultů. Slavný Mahler přijímal je před ostatními ve svůj orkestr. A skvělé orkestry naše, ať onen České Filharmonie, nebo Národního divadla, či též divadla německého, známe s dostatek svojí vysokou úrovní a cizími dirigenty opětně co nejlichotivěji kvalifikované, složeny jsou z absolventů tohoto ústavu. Ústavní večery a zejména koncerty orkestru žákovského, s pořady vybroušenými do nejvyšší jemnosti poučí o umělecké výši, na níž ústav se po 120 let nepřetržitě drží.
Je podivuhodno, ale žalostno zároveň, že veškerá ta staletá práce vykonána byla a koná se bohužel dosud za poměrů co nejnepříznivějších a nejtěžších. Od nejprvnějších svých let až po dny dnešní zápasí pražská konservatoř o to, kde být, o své umístění. A co je nejžalostnější: Poměry ty se lety a stoupajícím rozvojem ústavu nijak nelepší, ale zhoršují, až dospívají dneškem stadia přímo neuvěřitelného.
Zprvu to byly některé kláštery, které kolébce naší hudby skýtaly milosrdně skromný, ale konečně dostačující útulek. Pražská konservatoř započala a po léta se rozvíjela v klášteře Dominikánském u Sv. Jiljí, až teprve roku 1884 přiděleny jí místnosti v domě umělců v Rudolfinu. Nevyhovovaly ovšem všem požadavkům vysoké hudební školy - Rudolfinum nebylo disponováno ke školním účelům - ale dostačovaly jakž takž a mimo to byly tu, což bylo neocenitelnou výhodou, dva sály, velký s krásným varhanním strojem a menší, k volnému užívání. Celý ústav se zde však neumístil. Varhanická škola, založená roku 1830, slavící tedy loni první století svého trvání ústav velmi významný nejen pro hudbu chrámovou, ale též pro skladbu, především pro skladbu církevní, ale též i světskou, umístěna byla nejprve v Konviktě, tedy opět ve starém klášteře a později v sousedním klášteře Bartolomějském, kde dělila se s ní o místnosti později zřízená škola klavírní.
Jakési zlepšení nastalo, když získán a upraven pro ústav soukromý dům v Křižovnické ulici, nynější Kontrolní úřad Budova ta spolu s Rudolfinem skýtala konservatoři přístřeší zcela uspokojivé, ovšem, že zdaleka ne takové, jako mají podobné ústavy v cizině ve všech velikých městech německých ve Vídni, v Pešti, ale i ve skromné Jugoslavii v Záhřebě.
Převratem ztratili jsme Rudolfinum i filiální budovu v Křižovnické ulici. Náhradou ústavu po dlouhém jednání dán klášter Benediktinský na Slovanech.
To zdálo se zprvu býti dost příznivo, třebaže chyběl přiměřený sál a poloha byla odlehlá pro ústav počítající na účast veřejnosti.
Ale je známo, že klášter vedl ohledně zabrání Emauz spor se státem a že spor ten vyhrál. Konservatoř ponechána sice jako nájemník v klášteře, ale část po části musila vraceti z přidělených jí místností k účelům klášterním, až ocitla se celá v přístavbě klášterní v dřívější nemocnici. Zde adaptován kde který temný, vzduchu prostý kout, aby se v něm učilo. I bývalé klosety adaptovány za učebny. V komůrkách vyplněných dokonale klavírem, dotýkajícím se jedním koncem rozžhavených železných kamen a vystaveným druhým koncem studenému vanu od okna, střídají se profesoři a žáci hodinu za hodinou. O nějakém větrání ani pomýšlení při tom nedostatku místa Varhany vtěsnány jsou ve vlhkých temných pokojích, kde hnije jejich mechanism, nehledě k akusticky nemožným poměrům. Že o nějaké akustické isolaci tříd není řeči rozumí se samo sebou.
Ani zde není umístěna konservatoř celá. Mnoho tříd umístěno v nevzdušných dílnách klášterních s vrchním stropním světlem v zahradě kláštera. A školy mistrovské tísní se v soukromém třípokojovém bytu v ulici Benátské.
Tak žalostný je dnešní stav slavného ústavu. Tak žalostný jak nikdy, ani před sto lety při jeho založení nebyl. Je třeba pomoci a sice hned, rychle pomoci, nemá-li se ústav octnouti na ulici. Klášter potřebuje i toho, co konservatoř dnes má pro sebe. Vypovídá ji Proto nemožno se stavbou nové, účelné budovy otáleti a váhati s řešením úkolu, jehož vážnost a nutnost se vždy a všude plně uznává.
Postátněním konservatoře převzal na sebe stát i povinnost postarati se o další její rozkvět a proto je povinností státu respektive vlády republiky Československé, aby postarala se v nejkratší době o důstojný stánek českému hudebnímu umění.
Tážou se tudíž podepsaní:
Jsou vládě tyto poměry známy?
Jest ochotna vláda bezodkladně zahájiti všechny přípravy, aby v době co nejbližší byla státní pražská konservatoř umístěna ve vlastní a jejím účelům plně vyhovující budově?
V Praze dne 20. března 1931.
Stašek,
Stanislav, Košek, dr Daněk, Navrátil, Vaculík, Kaňourek, Bezděk, Adámek, dr Mičura, dr Nosek, Vičánek, Šamalík, dr. Dolanský, Janalík, Knotek, Myslivec, dr Novák, Petr, Roudnický, Sedláček, Světlík.