968/XIII. (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance H. Simma a druhů
o přísném postupu liberecké berní správy (tisk 747/IV.).
V obci Bedřichově u Liberce neúřadovala v měsíci červnu 1930 daňová komise, nýbrž v době od 15. června do konce června 1930 byly v této obci prováděny zájmy pro dlužné daně dvěma berními vykonavateli berního úřadu v Liberci. Jak bylo vyšetřeno, postupovali tito přesně podle ustanovení odst. 1. a 3. § 350, odst. 1. § 352, odst. 1. § 353, jakož i odst. 1. § 364 zákona o přímých daních, takže žádné závady při výkonu jejich služby ve jmenované obci nebyly zjištěny.
Důraznější postup v konkrétních případech, jež v interpelaci jsou uvedeny, byl plně odůvodněn, neboť jmenovaní tam poplatníci dluhovali daně od r. 1919 - 1922 a veškeré v dřívější době berním úřadem proti nim učiněné zákroky nesetkaly se s výsledkem, ježto jmenovaní slíbené jimi splátky nedodrželi a stálým podáváním žádostí placení odkládali, ač, jak bylo vyšetřeno, jsou placení schopni. Poněvadž tedy šlo o poplatníky zřejmě renitentní, kteří dobrovolně svým daňovým povinnostem dostáti nechtěli, bylo nutno proti nim použíti všech prostředků, které zákon připouští.
Ti poplatníci v obci Bedřichově, kteří dluhovali daně za poslední léta, byli v měsících srpnu a září 1929 o placení řádně upomenuti; u těch, kteří přes to své nedoplatky bud nezaplatili nebo složili jen nepatrné částky, bylo přikročeno k zájmu. Mezi upomínkou a zájmem uplynula doba 9 měsíců, mezi zájmem a dnem, na který byly vypsány dražby, bylo opět značné časové rozpětí 4 měsíců, takže v mezidobí poplatníci mohli buď své daňové nedoplatky zaplatiti nebo požádati o jich posečkání. Pokud takové žádosti byly podány, byly berním úřadem nebo berní správou blahovolně vyřizovány, dražby byly odročeny a k zaplacení daňových nedoplatků povolovány byly přiměřené splátky.
Z vylíčeného jest patrno, že přísný postup finanční správy proti některým poplatníkům obce Bedřichova byl plně odůvodněn.
Pokud pak všeobecně jde o vymáhání dlužných daní, uložilo ministerstvo financí opětovně všem podřízeným úřadům, aby při něm postupovaly opatrně, bedlivě přihlížejíce k hospodářským a finančním poměrům poplatníků a za tím účelem aby sledovaly vývoj hospodářských poměrů a jich vliv na platební schopnost dlužníků. Dříve než se přikročí k exekučnímu vymáhání (zájmu a prodeji), má býti vždy vyšetřeno, zda poplatník může aspoň ve splátkách bez ohrožení své hospodářské síly platiti, či zda jen vůle platiti se mu nedostává. Žádostem poplatníků za povolení lhůt k splácení nedoplatků vychází finanční správa co nejvíce vstříc.
Naříditi, aby provedeny byly velké odpisy daní, které v hospodářské tísni nemohly býti zaplaceny, není možno, ježto mimořádné daňové úlevy lze povolovati jen na individuelní žádosti poplatníků podle poměrů v konkrétních případech a za předpokladů zákonem stanovených. Na urychlené vyřízení těchto žádostí se stále naléhá.
Na bezvadnou formu styku úředníků finanční správy se stranami klade se stále velký důraz. Pokud se pak berních vykonavatelů týče, jsou tito ve zvláštních kursech poučováni o tom, jak si mají při svých úředních výkonech počínati, vedle toho dávají jim vedoucí úředníci a referenti příslušné pokyny.
V Praze dne 10. února 1931.
Ministr financí:
Dr. Engliš, v. r.
968/XIV. (původní znění).
Odpověď
předsedy vlády a
ministra sociální péče
na interpelaci poslanců dra R. Mayr-Hartinga, J. Greifa a druhů
o přeložení rotavských železáren do Karlovy Huti (tisk 675/II).
Ministerstvo sociální péče jest zmocněno článkem IV. zákona č. 74/1930 Sb. z. a n., aby z prostředků, určených na potírání nezaměstnanosti, poskytovalo veřejnému stavebníkovi státní příspěvek do 10 Kč denně na mzdu osob, přikázaných nebo přivzatých k nouzové prácí z nezaměstnaných.
Ministerstvo sociální péče používá tohoto zmocnění a vyhovovalo a bude vyhovovati blahovolně žádostem o přiznání tohoto státního příspěvku z okresů kraslického a nejdeckého, které přeložením rotavských železáren byly postiženy. Také při provádění pomocných akcí pro nezaměstnané (stravovací akce, mléčná akce, vánoční akce) byl vzat zvláštní zřetel na poměry v těchto okresích, způsobené přeložením železáren.
Vláda jest ochotna v mezích možnosti podporovati všechna opatření, jež směřují k tomu, aby otevřením nových výdělečných pramenů se umožnilo získati trvalé zaměstnání pro zaměstnance, propuštěné ze železáren.
Ministerstvo sociální péče neopomenulo působiti k tomu, aby odvrátilo podnikatele od přeložení rotavských železáren do Karlovy Huti, poněvadž však není zákonného podkladu, nemohlo přeložení zabrániti.
V Praze dne 10. února 1931.
Předseda vlády:
Udržal, v. r.
Ministr sociální péče:
Dr. Czech, v. r.
968/XV.
Odpoveď
ministra školstva a národnej osvety
na interpeláciu poslanca Františka Mojtu a druhou
o súpise školopovinnej mládeže na Slovensku (tisk 769/XV.).
K súpise detí školopovinných na Slovensku vydal referát ministerstva školstva a národnej osvety v Bratislave už r. 1926 pokyny, ktorými boly uvedené na pamäť predpisy vo veci platné a ktorými boly vydané smernice tiež hľadiac k zmeneným pomerom poprevratovým a novým zákonom školským. Najme boly župné úrady požiadané, aby učinily príslušné opatrenie vykonávať uvedený súpis politickými obcami, ktorým boly tiež rozoslané potrebné tlačivá, vydané nákladom štátnej školskej správy.
Keďže však v pôsobnosti jednotlivých politických úradov nastaly premeny v dôsledku zákona o organizácii politickej správy a keďže predpisy z doby predprevratovej o uvedených súpisoch už plne nevyhovujú terajším pomerom, započal referát ministerstva školstva a národnej osvety v Bratislave prípravné práce k jednaniu s krajinským úradom v Bratislave, aby sa súpis školopovinných detí na Slovensku mohol konať podľa nových predpisov, v ktorých bude náležíte pamätané na všetky nutné potreby s hľadiska riadnej evidencie detí, o ktoré ide.
V Prahe dňa 7. februára 1931.
Minister školstva a národnej osvety:
Dr. Dérer, v. r.
968/XVI.
Odpověď
ministra vnitra a ministra spravedlnosti
na interpelaci poslanců J. Šamalíka, dra L. Daňka, B. Bezděka a druhů
o provádění teroru na svobodném přesvědčení občanstva při akci soupisové v Brně (tisk 809/XI.).
Obsah v interpelaci uvedeného plakátu byl přezkoumán státním zastupitelstvím v Brně a shledán trestně nezávadným. Tento názor sdílí též ministerstvo spravedlnosti.
V Praze dne 10. února 1931.
Ministr vnitra:
Dr. Slávik, v. r.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Meissner, v. r.
968/XVII.
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci poslance Ant. Šaláta a druhů
stran rozšíření stravovací akce pro nezaměstnané i na okres brezňanský na Slovensku (tisk 686/XV.).
Státní stravovací akce pro osoby nezaměstnané a omezeně pracující byla zavedena v politickém okrese brezňanském na Slovensku od 1. prosince 1930.
V Praze dne 9. února 1931.
Ministr sociální péče:
Dr. Czech, v. r.
968/XVIII.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Majora a soudruhů
o špiclovských manýrách v Bratislavě (tisk 809/V.).
Totožnost Jana Angyela byla zjišťována dne 3. listopadu 1930 při obvyklé, z bezpečnostních důvodů prováděné policejní kontrole na hlavním nádraží v Bratislavě a nestalo se tak v nějaké souvislosti s udánlivou jeho rozmluvou s poslancem Majorem. Pro všeobecné tvrzení, že dělník, promluví-li s komunistickým poslancem, jest policií odvlečen, vyslýchán a bit, neuvádí interpelace žádného podkladu a po vyšetření tvrzení toto odmítán.
Markéta Böszö není v Bratislavě policejně k pobytu hlášena, není policejnímu ředitelství tamže vůbec známa a odpadají tudíž veškerá tvrzení ohledně ní v interpelaci obsažená.
Policejní ředitelství v Bratislavě zjistilo, že dne 9. listopadu 1930 jsou v Dělnickém domě v Bratislavě školou povinné děti potají hromadně (na způsob školy) vyučovány, a provedlo proto na místě prohlídku, při které byly předvedeny a vyslechnuty osoby v interpelaci jmenované propodezření, že na této pokoutní škole vyučovaly; zjištěna byla též jména přítomných děti, aby bylo lze zavésti příslušné řízení. Tvrzení, že jedna z předvedených osob (Gustav Vendelín) byla na policejním ředitelství zbita, není dle provedeného šetření pravdivé.
Z uvedeného jest zřejmo, že postupu policejního ředitelství a jeho orgánů nelze nic vytýkati a hernám proto důvodu učiniti ve věci nějaké opatření.
V Praze dne 14. února 1931.
Ministr vnitra:
Dr. Slávik, v. r.
968/XIX. (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance dra E. Schollicha a druhů
o zajištění zástavních věřitelů při požárních škodách (tisk 432/XVI.).
Počátek působnosti těch předpisů zákona o pojišťovací smlouvě z 23. prosince 1917, č. 501 ř. z., které podle § 168 měly nabýti platnosti 1. lednem 1919, byl ministerským nařízením z 28. prosince 1918, č. 102 Sb. z. a n., odsunut ke dni 1. ledna 1920 a vládním nařízením z 9. prosince 1919, č. 652 Sb. z. a n., ke dni, který bude později určen. Důvod tohoto opatření byl, že bylo považováno za pochybno, zda v Československu má býti zákon o pojišťovací smlouvě vůbec zaveden, když odborné kruhy tvrdí, že pojišťovnictví v republice bude nutno vybudovati na zcela jiných základech, a že nebylo možno předvídati, kdy nastanou hospodářské podmínky pro uvedení celého zákona v účinnost.
Anketa, kterou ministerstvo spravedlnosti později o této věci zahájilo, nemohla býti dosud skončena, ježto některé důležité korporace nepodaly svých připomínek a reformních návrhů k zákonu. Jedním z nejzávažnějších důvodů pro odklad předložení návrhu nového zákona o pojišťovací smlouvě byla však okolnost, že zatím došlo k intensivním přípravným pracím na osnově nového obchodního zákona. Není zajisté sporu, že je třeba, aby veliké zákonné kodifikace, jako zákoník občanský, zákon knihovní, zákon obchodní, civilní řád soudní, exekuční zákon a pod., byly vybudovány na zásadách jednotných, pokud ovšem v jednotlivých těchto zákonech přicházejí v úvahu takové společné zásady, a aby neobsahovaly navzájem vnitřních rozporů. Z toho plyne ovšem i ten závěr, že je třeba, aby bylo oněmi kodifikacemi zjednáno jasno, nežli se přikročí k definitivní úpravě některých reformních prací. To platí zřejmě i pro osnovu nového zákona o pojišťovací smlouvě.
K tomu se druží důležitá okolnost, že v zemi Slovenské a Podkarpatoruské jsou předpisy o soukromé smlouvě pojišťovací obsaženy ve slovenském obchodním zákoně (tit. 7., §§ 453 - 514 zák. čl. XXXVII/1875). Je přirozeno, že ustanovení tit. 7, slov. obch. zák., jsou v systematické souvislosti s ostatním obsahem slovenského obchodního zákona a zdá se pochybno, zda by bylo možno tit. 7. reformovati, po případě nahradit novým zákonem o pojišťovací smlouvě, aniž byla uvážena tato souvislost a aniž byla známa struktura nového jednotného obchodního zákona.
Z toho je zřejmo, že není dobře možno, aby byl v brzké době připraven definitivně specielní zákon, který by reformoval zákon z 23. prosince 1917, č. 501 ř. z. a titul 7. slov. obch. zákona.
Ježto dosavadní stav, kdy značná část neúčinných předpisů zákona o pojišťovací smlouvě platí na základě všeobecných pojišťovacích podmínek jako právo smluvní, kdy však neplatí některá ustanovení pojišťovacího zákona, která stanoví pro některé předpisy moc donucující, není nikterak uspokojivý a také současná hospodářská krise nutí k opatřením, jež jsou s to stabilisovati poměry aspoň v některých hospodářských oborech, a ježto konečně je od dlouhé doby požadavkem důležitých hospodářských korporací uvésti pojišťovací zákon v úplnou účinnost, dává ministerstvo spravedlnosti současně podnět, aby zákon o pojišťovací smlouvě byl uveden úplně v účinnost a aby tak byla odstraněna dosavadní nejistota v právních poměrech pojišťovacích a zjednán pevnější podklad pro příští práce reformní a unifikační.
V Praze dne 3. února 1931.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Meissner, v. r.
968/XX. (původní znění).
Odpověď
ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy
na interpelaci poslance dra Schollicha a druhů
o právním postavení nemocnic (tisk 432/XVII.).
Veřejnoprávní poměry veřejných nemocnic jsou v jednotlivých zemích RČS upraveny různě. V Čechách upraveny jsou zákonem z 5. března 1888, číslo 19 čes. zem. zák., v zemi moravskoslezské upraveny jsou poměry tyto statuty jednotlivých nemocnic na podkladě nařízení býv. ministerstva vnitra ze dne 4. prosince 1856, č. 26.641 a předpisů na podkladě jeho vydaných, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi upraveny jsou poměry tyto na podkladě příslušných předpisů zák. čl. XIV./76 a normativních nařízení býv. uher. min. vnitra č. 35.000/02 a 140.000/07, jakož i stanovami pro jednotlivé nemocnice na podkladě tom vydanými.
Pokud jde o v. v. nemocnice v Čechách přísluší právo vrchního dozoru podle předpisů cit. zem. zák. z roku 1888 zemskému výboru (zemskému úřadu). Pokud jde o veřejné nemocnice v zemi moravsko-slezské, jakož i na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, směrodatny jsou v tom směru zejména statuty jednotlivých nemocnic, vydané na podkladě svrchu zmíněných příslušných právních norem v jednotlivých zemích v tom směru platných.
Vrchní dozor nad veřejnými nemocnicemi vykonává v zemi moravskoslezské zemský výbor (zemský úřad), na Slovensku a v Podkarpatské Rusi pak ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, jimž přísluší též schvalovati rozpočty jednotlivých nemocnic v jednotlivých zemích a z jejichž prostředků nahrazuje se jednotlivým veřejným nemocnicím také tzv. nedobytné léčebné.
Vykonávati bezprostřední dozor nad jednotlivými nemocnicemi přísluší ovšem zřizovateli, resp. vydržovateli ústavu, při čemž podrobnější předpisy obsaženy jsou rovněž v stanovách jednotlivých ústavů.
Ministerstvu zdravotnictví není známo, že by jmenovitě v posledních letech docházelo v některých zemích ke kompetenčním rozporům o výkonu dozorčího práva, jmenovitě mezi zemskými výbory (zemským úřadem) a okresními výbory a také ve zprávách, jež si ministerstvo zdravotnictví zvláště vyžádalo od všech příslušných zemských úřadů nebylo na žádný podobný kompetenční konflikt poukázáno. Z důvodu toho nemůže ministerstvo zdravotnictví konkrétně se vysloviti o nějakém určitém případu.
Kdyby však mimo očekávání k podobnému kompetenčnímu konfliktu v některé veřejné nemocnici došlo, musil by se samozřejmě každý podobný případ rozhodnouti podle příslušných platných právních předpisů, jakož i stanov té které nemocnice. Vyřešení sporu nečinilo by v tom směru zvláštních obtíží. Ovšem řešení muselo by se státi individuelně dle povahy konkrétního případu, neboť by bylo nutno opírati se při tom o platné předpisy, které v jednotlivých zemích jsou různé, jakož i přihlédati k stanovám schváleným pro tu kterou nemocnici.
Poněvadž právní poměry veřejných nemocnic jsou dosud v jednotlivých zemích upraveny různě, pracuje již ministerstvo zdravotnictví na osnově nového unifikačního zákona o úpravě veřejnoprávních poměrů veřejných nemocnic v RČS, v němž bude i otázka dozoru, pokud se týče vrchního dozoru nad veřejnými nemocnicemi upravena způsobem jednotným pro všechny veřejné nemocnice v jednotlivých zemích.
V Praze, dne 2. února 1931.
Ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy:
Dr. Spina, v. r.
968/XXI. (původní znění).
Odpověď
předsedy vlády
na interpelaci poslance dra Schollicha a druhů
o novelování zákona a správní reformě (tisk 844/II.).
Slezsko jako samostatná správní jednotka bylo zrušeno již zákonem č. 126/20 Sb. o zřízení župních a okresních úřadů v republice Československé, podle něhož bylo Slezsko rozděleno mezi župy XII., XIV. a XXI., sloučeno zásadně s přiléhajícími okresy moravskými a Opava sama přestala býti sídlem politického úřadu II. stolice.
Na tomto stavu nic nezměnil a již z důvodů jednoduché, úsporné a administračně účelné správy změniti nemohl zákon o organisaci politické správy, jehož změnu podle dosud získaných zkušeností nelze vzíti v úvahu.
V Praze, dne 21. února 1931
Předseda vlády:
Udržal, v. r.