938/XV.
Interpelace
poslanců Novotného, Čižinské a soudruhů
ministrům vnitra a spravedlnosti
o brutálním ztýrání dělníka Emanuela Flégla ve Dvoře Králové.
Dne 10. února 1931 zaslali státnímu zastupitelství v Hradci Králové toto trestní oznámení:
Státnímu zastupitelství
v Hradci Králové.
Klub poslanců a senátorů Komunistické strany v Československu, sekce III. Internacionály, zastoupený poslancem Klementem Gottwaldem, Praha II. poslanecká sněmovna
předkládá skutkové okolnosti proti neznámému pachateli.
Dne 9. února 1931 zatkli četníci ve Dvoře Králové dělníka Emanuela Flégla, který je tamže zaměstnán, předvedli ho na strážnici ve Dvoře Králové, na náměstí a tam mu jistý četník, který ho předváděl dal dvě rány do hlavy. Podotýkáme, že dělník Flégl se proti svému předvedení naprosto nebránil, že na strážnici nekladl ani nejmenšího odporu, že byl sám mezi četníky, takže zmíněný četník dopustil se zřejmě zločinu zneužití úřední moci.
Dělník Emanuel Flégl je k tomu všemu tuberkulosní.
Když člen Národního shromáždění Marie Čižinská četnického velitele vyzvala, aby zjistil četníka - pachatele, velitel to prostě odmítl.
O tom vedeme za svědky:
1.) Marií Čižinskou, poslankyni, Praha I., poslanecká sněmovna.
2.) Emanuela Flégla, dělníka, ve Dvoře Králové.
3.) Emanuela Mottla, dělníka, ve Dvoře Králové, kteří byli bezprostředně přítomni.
Předkládáme tyto skutkové okolnosti a žádáme, abychom o všech krocích, týkajících se zahájení trestního řízení proti pachatelům - četníkovi a četnickému veliteli - o zjištění jejich totožnosti byli vždy ihned vyrozumíváni, aby zmínění svědkové mohli se súčastnit zjišťování pachatelů. Současně podáváme v této věci interpelaci ministrům vnitra a spravedlnosti a uvedeme věc na přetřes také v plenu poslanecké sněmovny Národního shromáždění.
V Praze, dne 10. února 1931.
Za:
Klub poslanců komunistické strany československé v Praze:
|
Gottwald, předseda. |
Ptáme se pánů ministrů vnitra a spravedlnosti:
1.) Myslí si snad, že dělníci budou nadále trpět toto řádění četníků?
2.) Které kroky hodlá pan ministr spravedlnosti podniknouti, aby státní zastupitelství v Hradci Králové skutečně zahájilo trestní řízení proti četníkům - pachatelům, aby zjistilo jejich totožnost a aby námi vedení svědkové byli skutečně slyšeni?
V Praze, dne 10. února 1931.
Novotný, Čižinská,
Gottwald, Dvořák, Höhnel, Kopecký, Zápotocký, Štětka, Steiner, Kubač, Hrubý, Hadek, Hodinová, Babel, Barša, Kliment, Vallo, Kuhn, Tyll, dr. Stern, Krosnář, Juran.
938/XVI. (překlad).
Interpelácia
poslanca dra Szüllö a druhov
celej vláde
o liknavom poukazovaní jednotných penzií.
Zákonom zo dňa 20. mája 1930 čís. 70 Sb. z. a n. vyslovená bola rovnoprávnosť staropenzistov s novopenzistami; vládnym nariadením zo dňa 26. júna 1930, čís. 96. Sb. z. a n. však stanovené boly modality prevádzania tohoto zákona. Zrovnoprávnenie týka sa asi 120.000 staropenzistov a zákon je povolaný, aby týmto penzistom pomohol vo štyroch etapách, a to v r. 1930, 1931, 1932 a 1933.
Pri vynesení zákona vyzvala poslanecká snemovňa vládu, aby ona utrpenia staropenzistov čo možná zkrátila. Naproti tomu ač zákon čís. 70 vstúpil v život so zpätnou platnosťou už 1. januára 1930, - ešte ani prvá kategória staropenzistov neobdržala do dnešného dňa zvýšenú penziu a nie je žiadnej reči o úprave penzie kategórie druhej, majúcej nárok na vyššiu penziu. Táto nedbalosť a liknavosť, ktorá nemôže byť ničím odôvodnená, prejavuje sa obzvlášte voči penzistom rezortu zdravotníckeho a železničnej správy. Opätovne krikľavo javí sa toto "špecielné" zachádzanie, ako jedná vláda voči Slovensku a Podkarpatskej Rusi, lebo tuná najťažšie postupuje poukazovanie zvýšených penzií. Právom vyvoláva to domnienku, ako keby hrot tohoto liknavého postupu namierený bol proti Maďarom, lebo tuná masa staropenzistov slúžila ešte pod maďarskou vládou a je vo väčšine maďarskej národnosti.
Tisíce a tisíce zaslúžilých staropenzistov po práci dlhých rokov očakáva s úzkosťou na zvýšenú penziu. Väčšina týchto penzistov zápasí s hmotnými nesnádzami a chorobami vysokého veku. Na súmraku svojho života po veľa utrpení poslednou ich nádejou bolo akési zlepšenie ich osudu, lebo nechceli veriť tomu, že len smrťou môže byť vyriešená táto dlhotrvajúca úprava ich penzií
Nielen s hľadiska administratívneho, lež i s hľadiska sociálneho nemožno dosť odsúdiť túto veľkú liknavosť, ktorú spatrujeme pri poukazovaní zvyšných penzijných pôžitkov.
Tážeme sa teda vlády:
1. Čím odôvodní toto liknavé prevádzanie zákona č. 70/1930, ktoré má už povahu sabotáže?
2. Aké opatrenia zamýšľa učiniť, aby tento anomálny stav bol bez odkladu zažehnaný?
3. Či je ochotná pohnať k zodpovednosti úradníkov, ktorí túto liknavosť zapríčiňujú a vyvolávateľov tejto liknavosti v cesta disciplinárnej potrestať?
V Prahe, dňa 6. februára 1931.
Dr. Szüllö,
Dobránsky, Szentiványi, Nitsch, dr. Törköly, Köhler, inž. Jung, Geyer, Krebs, Horpynka, dr. Hassold, dr. Schollich, inž. Kallina, Matzner, dr. Hanreich, dr. Keibl, Kasper, Simm, Knirsch, Schubert, dr. Holota, Hokky, Fedor, dr. Jabloniczky.
938/XVII. (překlad).
Interpelace
poslanců H. Krebse, inž. R. Junga a druhů
vládě,
aby konečně byla zřízena pojišťovna pro osoby samostatně hospodařící (obchodníky a živnostníky).
Podle §u 143 zákona ze dne 10. června 1925, č. 148 Sb. z. a n. má se jmenovati výbor pojišťovny pro samostatně hospodařící a tento výbor pověřiti přípravnými pracemi pro novelisaci pojišťovny pro samostatně hospodařící. V důvodové zprávě k zákonu ze dne 9. října 1924 o pojištění zaměstnanců pro nemoc, invaliditu a stáří bylo slíbeno samostatným obchodníkům a živnostníkům, že se i pro tuto výdělečnou skupinu utvoří pojištění pro nemoc, úraz i stáří. Od té doby nebyl ani jmenován výbor, ustanovený ve zmíněném zákoně, ani nebyl poslanecké sněmovně podán nový návrh zákona o starobním a nemocenském pojištění obchodníků a živnostníků. Poněvadž hospodářská nouze obchodníků a živnostníků, zvláště starších, jest zcela všeobecná a tato výdělečná skupina jest ve stáří nejvíce vydána v šanc největší nouzi, táží se podepsaní vlády:
1.) Jest vláda ochotna co nejdříve předložiti poslanecké sněmovně návrh zákona o pojištění obchodníků a živnostníků?
2.) Jest vláda ochotna dáti tento návrh zákona tak vypracovati, aby pro německé řemeslníky a živnostníky právě jako u pensijních ústavů zaměstnanců byla zřízena zvláštní oddělení pro německé a české živnostníky a aby těmto oddělením byla zaručena nejvyšší míra samosprávy jejich pokladen, jakou si jen lze pomysliti?
V Praze dne 6. února 1931.
Krebs, inž. Jung,
Matzner, Kasper, Horpynka, inž. Kallina, Köhler, dr. Schollich, Dobránsky, Simm, Hokky, dr. Keibl, dr. Hassold, dr. Szüllö, dr. Jabloniczky, Fedor, dr. Törköly, dr. Holota, Nitsch, Szentiványi, dr. Hanreich.
938/XVIII. (překlad).
Interpelace
poslanců H. Krebse, R. Kaspera a druhů
vládě
o snížení cen cukru.
Vláda povolila v r. 1929 za zcela zvláštních podmínek cukernímu průmyslu, aby zvýšil ceny cukru. Toto zvýšení cen cukru bylo ve skutečnosti milionovou subvencí spotřebitelů cukernímu průmyslu, který daleko pod výrobní cenou cukr vyváží. Poněvadž cukerní konference zlepšila postavení československého cukerního trhu a po berlínských dodatečných jednáních zmizela i dosavadní záminka pro vysoké domácí ceny cukru v zemi, mají podepsaní za to, že jest nejvýš na čase, aby vláda se vší energií přiměla cukerní průmysl, aby snížil přespříliš vysoké ceny cukru a tak přispěl ke zmírnění hospodářské nouze obyvatelstva.
Podepsaní táží se tedy vlády:
Jest vláda ochotna navázati styk s cukerním kartelem a domoci se, aby příliš vysoké domácí ceny cukru byly vydatně sníženy?
V Praze, dne 3. února 1931.
Krebs, Kasper,
Geyer, dr. Schollich, Simm, Knirsch, Schubert, Köhler, inž. Jung, Horpynka, Matzner, dr. Szüllö, dr. Jabloniczky, Hokky, Fedor, Dobránsky, dr. Törköly, dr. Holota, Nitsch, Szentiványi, inž. Kallina, dr. Hassold, dr. Keibl, dr. Hanreich.
938/XIX. (překlad).
Interpelace:
poslance H. Krebse a druhů
ministrovi železnic
o nápisech na staniční budově v Ústí nad Labem.
Na staniční budově v Ústí n. L. (na tak zvaném teplickém nádraží) jest podle předpisů tabule s nápisem "Ústí n. L. - Aussig a. d. E." Pod touto tabulí s nápisem jest průsvitný nápis, který lze ovšem viděti jen v noci a který má jednojazyčný český nápis "Ústí n. L." Německý překlad "Aussig a. d. E." schází. Poněvadž zvláště v noci se cestující těžce orientují a mimo to stanice Ústí n. L. jest přestupním nádražím pro cestující do Střekova, způsobilo toto jednojazyčné české označení již několikráte trapné omyly. Ale naprosto nehledě k tomu, jest zákonitě zaručeným právem, aby také tento průsvitný nápis obsahoval nejen české, nýbrž i německé označení stanice. Tážeme se tedy pana ministra železnic:
1.) Ví-li o výše uvedené skutečnosti, že na nočním nápise lze viděti označení stanice "Ústí n. L." jen v jednom jazyku?
2.) Jest pan ministr ochoten ihned naříditi, aby označení stanice na staniční budově v Ústí n. L. (noční označení) bylo provedeno nejen česky, nýbrž také i německy?
V Praze, dne 3. února 1931.
Krebs,
dr. Schollich, inž. Jung, Knirsch, Geyer, Simm, Kasper, Köhler, Schubert, Horpynka, Matzner, dr. Szüllö, dr. Jabloniczky, Fedor, Dobránsky, Hokky, dr. Holota, dr. Törköly, Nitsch, Szentiványi, inž. Kallina, dr. Hassold, dr. Keibl, dr. Hanreich.
938/XX. (překlad).
Interpelace
poslance H. Simma a druhů
ministrovi obchodu
o nesnesitelných poměrech, které způsobil kominík Václav Blecha v Jablonci n. N.
Ve své interpelaci ze dne 28. ledna 1930, tisk č. 174/VI. upozornil jsem, že majitelé domů z Jablonce n. N. v četných žádostech, po léta podávaných městskému úřadu v Jablonci n. N., ukazovali jak příslušnému okresnímu úřadu tak i zemskému úřadu a ministerstvu vnitra na neudržitelné poměry, které v městě Jablonci n. N. způsobilo chování kominíka Blechy. Po neobyčejně obšírném odůvodnění tázali se interpelanti pana ministra na jeho mínění o tomto případě a dostali tuto ministerskou odpověď ze dne 8. května 1930, tisk č. 555/XI.:
"Podle výsledku konaného šetření byla Václavu Blechovi k odvolání udělena kominická koncese pro Šumburk n. Des. výměrem býv. okresního hejtmanství v Jablonci n. N. ze dne 5./5. 1911, č. 15814.
Dle dosavadních znalostí poměrů okresního úřadu v Jablonci n. N. a dodatečného soukromého pátrání byly mezi Blechou a majiteli domů spory soukromoprávní pro urážky na cti, pro přestupky § 434 tr. zák. Spory těmi zabývaly se jak soudy, tak i okresní hejtmanství, obecní úřady, okresní i zemský výbor i nejvyšší správní soud v Praze. Nelze tudíž tvrditi, že příslušná místa nedbala stížností. Za těchto poměrů byla pak v témže vymetacím obvodě, kde měl koncesi Blecha, udělena koncese kominická Josefu Klikorkovi.
Jelikož tím ubylo Blechovi značně práce, zažádal o kominickou koncesi se stanovištěm v Jablonci n. N., která byla výměrem okresní správy politické v Jablonci n. N. ze dne 19./2. 1923, čís. 6371, odepřena, k jeho odvolání však udělena výnosem zemské správy politické v Praze ze dne 7./6. 1924, čís. 230873/24-15 A 3045/8/23 a sice pro II. vymetací obvod, kde již koncesi měl kominický mistr Brdička. Blecha mnoho práce neměl, jelikož mohl práce vymetací prováděti toliko asi v něco přes 100 domech, patřících většinou českým majitelům. Při novém rozdělení vymetacích obvodů zemskou správou politickou v Praze v r. 1926 byl mu pak přidělen samostatný vymetací obvod IV. v Jablonci n. N. a část obce Jablonecké Paseky a pak obec Mšeno n. N. Teprve od této doby počínají stížnosti na Blechu, hlavně na jeho urážlivé chování a pod. Stížnost do nedbalého vykonávání prací vymetacích byla podána toliko jedna, a to bývalým pomocníkem Blechy Aufgewecktem, propuštěným na hodinu, dle udání Blechy, pro opilství. Stížnost tato byla protokolárně sepsána u městského úřadu v Jablonci n. N. Z řad majitelů domů však odůvodněných stížností na nedbalé neb špatné vykonávání vymetacích prací neb porušování vymetacích sazeb nebylo."
Pan ministr tím potvrdil, že na četné stížnosti proti Blechovi z jeho dřívějšího stanoviště v Šumburku n. Des. tehdejší jablonecké okresní hejtmanství bylo nuceno uděliti tam koncesi vedle Blechy Josefu Klikorkovi. Následkem toho opatření bylo, jak pan ministr rovněž uznává, že v Šumburku n. Des. Blecha skoro úplně ztratil pole své působnosti a proto žádal o koncesi v Jablonci n. N. Blecha ji dostal ve formě, kterou pan ministr ve své odpovědi rovněž uvádí jako správnou. Jen není správné, že z řad majitelů domů nebyly podány odůvodněné stížnosti na Blechu pro nedbalé nebo špatné vykonávání vymetacích prací nebo pro porušování vymetacích sazeb. Naopak podali stížnosti na Blechu:
Bedřich Tietz, kominický pomocník u Blechy, na Blechu pro rozkaz, aby nedbale čistil komíny;
požární komise na Blechu státnímu policejnímu komisařství v Jablonci n. N., že trpěl požárně policejní přestupky podle § 442 nebo 443 tr. z.;
stížnost městského úřadu jabloneckému okresnímu úřadu ze dne 8. února 1929, č. 639 na Blechu pro stížnosti stran: Aloise Priebsche, Neubaugasse 14, Reinholda Stärze, Steinberggasse 26, Antonína Hubeného, Steinberggasse 24, Antonína Schourka, Horská třída 17, Líny Pokorné, Vysoká třída 37, Františka Netulky, Priessnitzova tř. 52, Jaroslava Novotného, Priessnitzova tř. 48, Františka Kučery, Priessnitzova tř. 39 a, Karla Förstera, Mozartova ul. 23, Německého spolku majitelů domů, Českého spolku majitelů domů;
městský úřad v Jablonci n. N. stížnost na Blechu, poněvadž odejel léčiti se do Píšťan a nevyrozuměl o tom písemně ani městského úřadu ani okresního úřadu ani nejmenoval zástupce;
stížnost paní Anny Smischkové ze dne 5. dubna 1929, která byla zaslána okresnímu úřadu dne 18. května 1929 pod čís. 5839, pro nepatřičné chování a sazby;
žádost městského úřadu zemskému úřadu ze dne 29. dubna 1929 podaná panu vládnímu radovi Mimrovi, na kterého pan zemský president odkázal městskou deputaci.
V odpovědí na interpelaci pana ministra se praví, že jest zde jen stížnost Aufgeweckta. To jest tedy úplně nesprávné. Stížnost jablonecké městské rady příslušnému okresnímu hejtmanství podle protokolárního udání Aufgeweckta nebyla vůbec vyšetřována. Blecha podal ovšem soukromou žalobu proti Aufgewecktovi, ale zase jí odvolal.
Výnosem okresního úřadu ze dne 7. ledna 1930, č. 48.986 St. Zl. 474 byl městský úřad vyzván, aby se vyjádřil, je-li z požárně policejních důvodů žádoucí zrušiti vymetací okresy nebo připustiti svobodnou soutěž. K této výzvě městské zastupitelstvo zaujalo stanovisko ve své schůzi dne 8. dubna 1930. Toto vyjádření nebylo do dneška zasláno zemskému úřadu.
Pane ministře, zde jde o to, aby se těmto poměrům učinila přítrž. Východisko může býti nalezeno v tom, aby znovu nabylo platnosti rayonování, které již existovalo a podle něhož měli kominíci jistou volnost pohybu. Podle něho mohli by majetníci domů znovu voliti mezi dvěma kominíky. Tato úprava, to jest nové zavedení této bývalé úpravy, byla by pro koncesionáře, kteří podle dnešního řádu jako výsady pro sebe postupují jako v Blechově případě, nápravou.
Pro odpověď na mou druhou interpelací v Blechově případě, která se takto stala nutnou, jest zapotřebí, aby veškerý příslušný spisový materiál přezkoumaly orgány, které jsou naprosto bez předsudků.
V tomto smyslu táže se interpelant pana ministra:
1.) Je-li k tomu ochoten,
2.) chce-li, až bude zjištěno, že stížnosti jsou oprávněné, vydati upravující nařízení?
V Praze dne 6. února 1931.
Simm,
Knirsch, inž. Kallina, dr. Hanreich, dr. Hassold, Fedor, dr. Szüllö, dr. Törköly, dr. Jabloniczky, Hokky, dr. Keibl, Szentiványi, Nitsch, dr. Holota, Köhler, Kasper, Krebs, Matzner, Schubert, Geyer, Horpynka, dr. Schollich, inž. Jung, Dobránsky.
938/XXI. (překlad).
Interpelace
poslanců H. Krebse, inž. R. Junga a druhů
vládě
o zákonu na úpravu požitků staropensistů.
Dne 21. května 1930 se usnesla poslanecká sněmovna na zákonu o úpravě požitků staropensistů. Zpravodaj ve svém závěrečném výkladu naléhavě vyzval vládu, aby co nejrychleji provedla ustanovení tohoto zákona, aby doba utrpení staropensistů byla konečně zkrácena. Bohužel nutno konstatovati zarážející fakt, že do dneška, tedy po více než 8 měsíců, stále ještě všichni pensisti nedostali zákonitý poukaz k výplatě nových požitků, beztoho nepříliš vysokých. To neplatí jen o četných státních zaměstnancích, nýbrž zvláště o velkém počtu železničních pensistů. Jsme nyní v době, kdy již druhá etapa v r. 1931 má býti zařazena do nového schematu pensijních požitků a při tom příslušníci první etapy stále ještě nedostali zvýšeného výslužného. Uvážíme-li, že mezi těmito staropensisty jest velmi mnoho mužů a žen tak starých, že den ze dne úmrtím jich velmi mnoho ubývá, musíme žasnouti nad přímo neuvěřitelným nemilosrdenstvím a nad tím, že státní správa provádí zákony usnesené poslaneckou sněmovnou tak, že to zákonům odporuje.
Podepsaní táží se tedy vlády a pana ministra financí:
1.) Proč nebyla do dneška ještě úplně provedena první etapa (1930) tak zvaného zákona o zrovnoprávnění staropensistů?
2.) Co hodlá vláda učiniti, aby tito staropensisté dostali ihned své zákonem odůvodněné požitky, a co hodlá vláda učiniti, aby příště i zbývající tři další etapy (1931, 1932 a 1933) včas dostaly své zvýšené pensijní požitky?
V Praze dne 6. února 1931.
Krebs, inž. Jung,
dr. Keibl, Kasper, Köhler, Simm, Geyer, Knirsch, Schubert, inž. Kallina, dr. Schollich, Horpynka, Matzner, Szentiványi, Nitsch, dr. Holota, dr. Törköly, Fedor, dr. Jabloniczky, dr. Szüllö, Hokky, dr. Hanreich, dr. Hassold.
938/XXII. (překlad).
Interpelace
poslanců H. Krebse, inž. R. Junga a druhů
vládě
o jubilejním fondu státních zaměstnanců.
Při jubilejní slavnosti desítiletého trvání Československé republiky v r. 1928 připomenula si vláda, že jest zavázána k vděčnosti za výkony státního úřednictva za 10 let trvání republiky, a prostřednictvím ministra financí dala veřejně prohlásiti, že zřizuje jubilejní fond 50 milionů Kč pro státní zaměstnance. Tohoto fondu mělo se užívati pro podpory státním zaměstnancům, kteří se octli ve zvláštní nouzi. Ale dosud nic dále se o tomto fondu neoznámilo a ani poslanecká sněmovna neví, v jaké formě bude realisován tento slib, daný závazně ve slavnostní chvíli. Poněvadž od té doby uplynuly již více než 2 roky, tážeme se vlády:
1.) Proč vláda do dneška ještě nezřídila jubilejní fond 50 milionů Kč pro státní zaměstnance?
2.) Co zamýšlí vláda učiniti, aby konečně splnila slib ministra financí, že bude zřízen jubilejní fond, což on slíbil na její rozkaz?
V Praze dne 27. ledna 1931.
Krebs, inž. Jung,
Knirsch, Kasper, inž. Kallina, Matzner, Köhler, Geyer, dr. Schollich, Horpynka, dr. Keibl, dr. Hanreich, dr. Hassold, Schubert, Dobránsky, Simm, Hokky, Fedor, dr. Szüllö, dr. Jabloniczky, Szentiványi, Nitsch, dr. Törköly, dr. Holota.
938/XXIII. (překlad).
Interpelace
poslance J. Jelinka a druhů
ministrovi železnic,
že byl vydán jednojazyčný český železniční kalendář.
Československé státní dráhy vydávají kalendář, který se s věnováním ředitelstev státních drah rozesílá jednotlivým velkým firmám, povozníkům a j. Tento kalendář roznášeli dva železniční zaměstnanci, zvlášť k tomu vyhlédnutí, kteří ztrávili asi celý vánoční týden tím, že běhali z kanceláře do kanceláře, odevzdávali kalendář a dávali si přijetí potvrzovati v knize, kterou si k tomu přinesli. Kalendář jest bezplatný a rozhodně jest myšlen jako prostředek pro získání zákazníků. Ale jeho jazykové vybavení asi způsobí právě opak. Nepochybně byl vydán výlučně ze státních peněz; a to v době, ve které železnice zvyšují osobní tarify, odůvodňujíce to tím, že je k tomu nutí naléhavé investice.
Široké vrstvy projevily své rozhořčení, jak podnik smíšeně hospodářské povahy, jakým přece mají býti naše dráhy, úmyslně mohl ke svým německým zákazníkům, jejichž významné hospodářské postavení v tomto státě dodává velmi značné procento osobní a nákladní dopravy, tak málo přihlížeti, že jim poslal jednojazyčný český kalendář vedle výlučně českých přípisů.
Podepsaní táží se pana ministra železnic, ví-li o vydání tohoto kalendáře a nezanechá-li příště vůbec vydávání takového kalendáře z úsporných důvodů? Kdyby se železniční správa k tomu neměla, táží se podepsaní, je-li pan ministr ochoten vyhověti oprávněným požadavkům a dáti vydati kalendář také německý, nebo aspoň dvoujazyčně?
V Praze dne 5. února 1931.
Jelinek,
Taub, Schäfer, Hackenberg, Dietl, Viereckl, Schweichhart, Kaufmann, Macoun, Grünzner, Böhm, Zierhut, Halke, Gläsel, Platzer, Böllmann, dr. Kafka, Hodina, dr. Peters, Kremser, Jaksch, Wagner.
938/XXIV. (překlad).
Interpelace
poslanců Kuhnové, Kopeckého a soudruhů
ministrovi vnitra
a ministrovi školství a národní osvěty,
že v Teplicích - Šanově bylo zakázáno předvésti divadelní hru "Hinkemann" od Arnošta Tollera.
Městské zastupitelstvo zakázalo předvésti Tollerovu hru "Hinkemann", kterou chtěli hráti herci nového městského divadla v Teplicích - Šanově ve prospěch svého prázdninového fondu, a zákaz této hry potvrdil i zemský úřad pro Čechy.
Tento zákaz jakož i události a průvodní zjevy, které předcházely tomuto nekulturnímu činu, ukazují, že lázeňské a léčebné město Teplice - Šanov se svým městským zastupitelstvem jest v čele největších zpátečníků, kteří se nade vše obávají každého pokroku a tělem a duší nenávidí vše, co od dělnictva vychází nebo mu slouží. S neslýchanou domýšlivostí předseda divadelního spolku, ústřední ředitel lomských uhelných dolů, inž. Baumgartner jako nastrčená figura vůdce hakenkrajclerů J. Vatzlika způsobem, který se nedá vylíčiti, urazil divadelní soubor všeobecně a správce divadla Kenemanna jakož i hostujícího herce Valtra Tauba osobně. Mimo to hrozil, že, bude-li se tato hra předváděti, hakenkrajcleři provedou nějaký skandál a vytlukou okna divadla.
Po tomto písemném zakročení u ředitele divadla následoval návrh městské radě, aby hra byla zakázána, poněvadž Tollerova hra jest prý "rafinovanou erotickou slátaninou" a "spekuluje na nejnižší pudy obecenstva". S tímto hanebným odůvodněním zakázala jednotná fronta německých nacionálů, křesťanských sociálů a hakenkrajclerů divadelnímu řediteli, aby pro tento kus propůjčil divadlo.
Poněvadž herci podporováni všemi pokrokově smýšlejícími lidmi a především dělnictvem přes to nalezli prostředky a cesty, jak by mohli hru provésti, bylo přiměřeně zakročeno i u zemského úřadu v Praze. Pravděpodobně na zakročení preláta Msg. dr. Feierfeila a snad i na žádost J. Vatzlika Praha rovněž hru zakázala.
Že úřady zakázaly hráti Tollerovu hru "Hinkemann", dokazuje znovu, jak sociální demokraté ruku v ruce pracují s hakenkrajclery a ostatními občanskými stranami, jde-li o potlačení kulturního díla, které nemá vysloveně buržoasního obsahu. (Mimochodem budiž řečeno, že Tollerova hra "Hinkemann" nemá nic společného s našimi revolučně proletářskými tendencemi). To se nedá oslabiti ani tím, jestliže snad několik německých sociálních demokratů se zdánlivě rozhořčí (slovy), neboť jsou úplně odpovědni za všechno, co činí, koaliční vláda a úřady jí podřízené.
Tážeme se pana ministra vnitra a pana ministra školství a národní osvěty:
Máte odvahu otevřeně před proletářskou veřejností doznati, že souhlasíte se zákazem předvedení hry "Hinkemann"?
Jak odůvodňujete tento zákaz?
Domníváte se, že si dělnictvo dá líbiti takové fašistické zákazy?
V Praze dne 3. února 1931.
Kuhn, Kopecký,
Vallo, Hodinová, Höhnel, Major, Krosnář, Steiner, Gottwald, Śliwka, Hadek, Štětka, Čižinská, Tyll, Zápotocký, Barša, Novotný, Babel, Juran, Kliment, Haiblick.
938/XXV. (překlad).
Interpelace
poslance dr. Peterse a druhů
ministrovi národní obrany
a ministrovi financí
o provádění pensijního zákona č. 70/1930 Sb. z. a n. a vládního nařízení č. 96/1930 Sb. z. a n.
Vládní nařízení č. 96/1930 Sb. z. a n. naprosto neodpovídá duchu pensijního zákona č. 70/1930 Sb. z. a n. Toto nařízení tvoří proti duchu uvedeného základního zákona nové kategorie pensistů různě obdařené.
Podrobnosti nařízení mají zvlášť nepříznivý vliv na vojenské pensisty a jejich pozůstalé, stále bydlící mimo území Československé republiky, takže povstává dojem, jakoby se znovu projevovala praxe při provádění pensijních zákonů z doby přímo po válce.
1. S výjimkou malé skupiny důstojníků (úředníků) v plném slova smyslu "přesloužilých" bývalé VI., VII. a v několika málo případech i VIII. hodnostní třídy, pak vdov po těchto plně vysloužilých staropensistech, nemá úprava sazeb výslužného podle nového zákona pro všechny osoby asi s 25 služebními lety s hospodářského hlediska naprosto žádného významu. Případné zvýšení výslužného u těchto osob na posledním místě zmíněných ruší se úplně 10%ní srážkou z výslužného pod titulem: "Stálý pobyt v cizině".
Všem osobám s kratší než 25-letou služební dobou byly zaopatřovací požitky ve všech případech nově vyměřeny níže než dosud.
To jest důsledkem ustanovení prováděcího nařízení č. 96/1930 Sb. z. a n., poněvadž všichni pensisté při převedení do nových sazeb výslužného byli zařazeni do nejblíže nižší hodnostní stupnice a tím poměrně poškozeni tím spíše, že mohli vykázati jen kratší služební dobu. Zákon č. 70/1930 Sb. z. a n. poskytuje mírně zvýšené výslužné jen starším, vysloužilým důstojníkům od VII. hodnostní třídy výše.
2. Ustanovení §u 1, odst. 2 zákona č. 70/1930 Sb. z. a n. vykazují proti příslušným ustanovením prováděcího nařízení velkou nesrovnalost.
Rovněž prováděcí ustanovení týkající se bývalých funkcionářů V. a vyšší hodnostní třídy, v §u 1 zmíněných, úplně odporují ustanovením zákonů č. 194/1920 a 288/1924 Sb. z. a n., ve kterýchžto zákonech se výslovně ustanovuje, že těmto funkcionářům dlužno přiznati sazby výslužného nejvyšší stupnice platné pro plukovníky a nikoliv nejnižší výměru výslužného pro hodnost plukovníka.
3. Pokud jde o tak zvané vojenské pensisty bez hodností, tj. o osoby, které byly převzaty do svazu československého vojska jen jako "vojenští pensisté", zákon č. 70/1930 Sb. z. a n. zkracuje pensijní požitky těchto osob, podle hodnosti jim příslušející, o 25%.
Ale prováděcí nařízení snižuje jim tyto pense ještě dále:
a) o 20 - 30% pro pozdě podanou "přihlášku" tím, že se těmto osobám započítává "přesloužilá doba" z jejich služebních let nejvýše ve výměru 6 let pro vyměření pensijní základny;
b) asi o dalších 10% tím, že se jim nepřiznává 100%ní pensijní základna z 35 let, nýbrž teprve ze 40 služebních let.
Dlužno poukázati, že tento druh zkracování výslužného ve správním řízení lze nalézti jen v oboru ministerstva národní obrany a že vlastně jest neslučitelný se zásadami občanského práva.
4. Prováděcí nařízení č. 96/1930 Sb. z. a n. naprosto nepřihlíželo k tak zvaným "válečným vdovám". Jisté výhody válečných vdov, naznačené v platovém zákoně č. 103/1926 Sb. z. a n., v nařízení č. 96/1930 Sb. z. a n. a v zákoně č. 76/1922 Sb. z. a n. měly by býti doplněny výhodami věcnějšími.
5. V cizině bydlí velmi mnoho gážistů v. v. a vojenských pensistů, jimž jest vyplácení zaopatřovacích požitků "na dobu jejich pobytu v cizině" zastaveno. Prováděcí nařízení k zákonu č. 70/1930 Sb. z. a n. nezaujímá k platnosti uvedeného zákazu výplaty žádného stanoviska, přes tyto vývody důvodové zprávy k zákonu č. 70/1930 Sb. z. a n.: "Otázka pobytu v cizině vyžaduje, pokud jde o vyplácení odpočivných a zaopatřovacích požitků do ciziny, a rovněž podle nového poplatkového zákona jak i podle tohoto zákona jednotné, nejjednodušší úpravy; nárok na zaopatřovací platy do ciziny se dále neomezuje, ale zavádí se stejnoměrné jejich snížení o 10%".
Z tohoto znění doslovně vzatého z důvodové zprávy vysvítá, že aspoň v této důležité věci jest naléhavě zapotřebí novelisace dosavadních způsobů vyplácení pensí do ciziny.
Smyslu a obsahu zákona č. 70/1930 Sb. z. a n. dalo prováděcí nařízení docela jiný význam. Obraz pensijního zákona č. 70/1930 Sb. z. a n. nově získaný podle praktických zkušeností s prováděcím nařízením; volá po opravě jistých nespravedlností a nesrovnalostí mezi tímto zákonem a příslušným prováděcím nařízením a to:
1. Pokud jde o nejmenší výslužně funkcionářů V. a vyšších hodnostních tříd, jimž se úhrnem přiznávají zaopatřovací požitky jen v nejvyšším výměru hodnosti podplukovníka;
2. pokud jde o vojenské pensisty bez hodnosti, jimž se výslužné zkracuje ještě více, daleko pod "omezenou míru zkrácení o 25%", ustanovenou v zákoně č. 70/1930 Sb. z. a n.;
3. pokud jde o válečné vdovy, k nimž zákon vůbec nepřihlíží;
4. pokud jde o vojenské pensisty "bez hodnostní třídy" a jejich pozůstalé - osoby s nejmenšími pensemi -, kteří při nové úpravě zaopatřovacích požitků pro prováděcí nařízení k zákonu č. 70/1930 Sb. z. a n. nedostávají zhola nic;
5. konečně pokud jde o jednotné vyplácení zaopatřovacích požitků do ciziny všem poživatelům vůbec, pak těm, kdož mají nárok na přídavky na děti a na výchovné.
Podepsaní táží se tedy pana ministra národní obrany a pana ministra financí, jsou-li ochotni prozkoumati zmíněné nedostatky a postarati se o nápravu?
V Praze dne 29. ledna 1931.
Dr. Peters,
Wagner, Halke, dr. Luschka, Oehlinger, Bobek, Scharnagl, dr. Petersilka, Viereckl, Greif, Böhm, Hodina, Platzer, Krumpe, Zajiček, Fritscher, Kunz, Gläsel, dr. Mayr-Harting, Böllmann, dr. Kafka, Jelinek.