938/IX.

Interpelace

poslance I. Kurťaka a druhů

vládě Československé republiky

o soupisu lidu na území východního Slovenska.

Zákon o soupisu lidu přikazuje, aby každý občan podal sčítacím komisařům pravdivé údaje, zvláště jest povinen přesně přiznati svou národnost. Úmysl zákona jest úplně správný, neboť jen při spravedlivé a přesné statistice národností lze prováděti zákony, které zabezpečují jazyková a kulturní práva národností a užívání těchto práv jest těsně spojeno s počtem dané národnosti v okresech. Po této stránce již nejmenší porušení zákona o soupisu lidu může zkracovati tato práva národností.

V demokratické republice se má soupis lidu prováděti podle čistě demokratických zásad, to jest při zápisu národnosti musí rozhodovati jedině vůle a přesvědčení člověka a nikdy sčítacích komisařů.

První soupis lidu v Československé republice, provedený v r. 1921, nebyl na východním Slovensku, pokud jde o karpatoruský národ, proveden svědomitě a spravedlivě, neboť komisaři zapsali spousty Rusů, a dokonce celé ruské obce jako slovenské. Úsilí, aby se z Rusů udělali Slováci a ukázal se vzrůst slovenského obyvatelstva na újmu ruského, viděli jsme i při novém soupisu lidu, provedeném dne 1. prosince 1930.

Ve východním Slovensku bratislavský zemský úřad jmenoval sčítacími komisaři skoro výlučně Slováky a Čechy, ba i Židy, i v okresech, osídlených Rusy, málo bylo výjimek takových, že by komisaři byli jmenováni Rusové Mimo to před soupisem lidu šovinistický slovenský tisk, Slovenská Liga a politické strany netajily, že při novém soupisu lidu chtějí opakovati jednání z r. 1921, když komisaři zapsali jen 84.000 Rusů, to jest méně než ukázal předválečný maďarský soupis z r. 1910. Proto karpatoruské politické strany, spojené v Rudém bloku, a Ústřední ruská národní rada ve svých časopisech vybízely Rusy žijící na Slovensku, aby se při soupisu lidu drželi své, po praotcích zděděné ruské národnosti.

V 47. čísle časopisu "Russkij Věstnik" ze dne 20. listopadu 1930 na 3. a 4. stránce jsou tyto výzvy k ruskému lidu ve východoslovenských okresech. Časopis prošel předběžnou censurou a byl zaslán členům strany Autonomního zemědělského svazu. Některé okresní úřady na Slovensku, na příklad medzilaborecký, sobranecký, trebišovský, sninský, daly četníky zabaviti tento časopis u Rusů a okresní úřady mnoho lidí přísně potrestaly, na příklad Michala Popoviče a jeho manželku z Nižní Radvani pokutou 150 a 100 Kč a uzavřením na 5 dní, Ivana Šalapa z Nižní Oľky pokutou 100 Kč a uzavřením na 5 dní, Štěpána Lukačka z Ruské Poruby pokutou 100 Kč a uzavřením na 5 dní (okres medzilaborecký).

V sobraneckém okrese sám okresní náčelník Zadžora dal slovenským komisařům instrukce, aby v ruských obcích zapisovali Rusy za Slováky. Tento náčelník zavedl trestní vyšetřování proti ruskému knězi, Ireneji Kondratovičovi z Choňkovců, který vybízel své ruské věřící, aby se při soupisu lidu drželi své ruské národnosti. V okresech trebišovském a sečovském jakož i v michalovském slovenští komisaři nemilosrdně zapisovali Rusy za Slováky, nepřihlíželi k jejich protestům, ba hrozili jim tresty.

Soustava provádějící soupis lidu tak, že sčítací archy nevyplňují sami obyvatelé, nýbrž všechno zapisují komisaři podle své chuti a instrukcí úřadů, nemůže poskytnouti spravedlivých a přesných výsledků. Uvedeme zde jen několik případů k charakteristice soupisu lidu ve prospěch Slováků:

V sobraneckém okrese, kde před převratem Rusové měli většinu, v čistě ruských obcích, na příklad Choňkovce, Priekopa, Beňatina, Podhoroď, většina Rusů byla zapsána jako Slováci, v Ruské Bystré kromě učitele byli všichni obyvatelé zapsáni jako Slováci. Ve sninském okrese v čistě ruských obcích bylo 50% obyvatelů zapsáno jako Slováci; zde byli jmenováni i židovští komisaři, jen ruští nikoliv. Nelze se diviti, že v ruské obci Dúbravě obyvatelé nesnesli takového teroristického soupisu lidu a vyhnali komisaře z obce.

Dosud nevíme, jaký výsledek bude míti tento soupis lidu, ale z protidemokratického způsobu, jakým se prováděl, již nyní vidíme, že se na východním Slovensku zřejmě projevuje úsilí omeziti počet Rusů.

§ 134 ústavní listiny ustanovuje, že "jakýkoliv způsob násilného odnárodňování jest nedovolený a trestný", ale přes to na příklad okresní náčelník sobranecký v každém případě, když ruští obyvatelé protestovali proti tomu, aby je komisaři zapsali jako Slováky, obeslal protestující k okresnímu úřadu a úředně rozhodl, že jsou slovenské národnosti. Z četných spisů okresního úřadu uvedu zde pouze dva takové a to číslo 10.319/1930 a 10.320/1930.

Poněvadž při soupisu lidu dne 1. prosince 1930 komisaři zapsali spousty Rusů jako Slováky, poněvadž k takovému protizákonnému poslovenšťování daly komisařům instrukce samy okresní úřady, táži se vlády:

1.) Hodlá-li provésti vyšetřování ve všech okresech východního Slovenska, osídlených Rusy, a vysvětliti, podle kterého zákona nebo nařízení okresní úřady četnictvem zabavily výše zmíněné číslo časopisu "Russkij Věstnik"?

2.) Hodlá-li vláda obecními zastupitelstvy zjistiti ve výše jmenovaných správních okresech, proč sčítací komisaři nezapsali u Rusů ruskou národnost, nýbrž zapsali je jako Slováky?

3.) Hodlá-li se vláda zastati platnosti a autority §u 134 ústavní listiny a učiniti opatření, aby komisaři a okresní úředníci, kteří při soupisu lidu porušili tento zákon, byli pohnáni k odpovědnosti?

4.) Aby se učinila přítrž poslovenšťování ruského lidu, hodlá-li vláda učiniti všechna opatření, aby podle saint-germainské mírové smlouvy a ústavní listiny (§ 3) byly ruské části Slovenska již připojeny k Podkarpatské Rusi?

V Praze dne 27. ledna 1931.

Kurťak,

Knirsch, Horpynta, dr. Szüllö, dr. Schollich, Matzner, Szentiványi, Nitsch, dr. Hassold, inž. Kallina, dr. Jabloniczky, dr. Holota, inž. Jung, Simm, Köhler, Geyer, Hokky, Krebs, Dobránsky, Kasper, dr. Törköly, Fedor.

 

938/X. (překlad).

Interpelace

poslance J. Geyera a druhů

ministrovi vnitra

o neslýchaném jednání četnického vrchního strážmistra.

V obci Olšových Vratech u Karlových Varů má místní skupina německé národně socialistické strany dělnické v Olšových Vratech na plotě Plomerova hostince vyvěšenou skřínku, ve které se čas od času členům strany sdělují oznámení nebo zprávy z tisku. Takové vývěsné skřínky nebo vývěsné tabule jsou všude obvyklé a užívají jich i jiné strany, spolky a sbory. Tato vývěsná skřínka byla tam umístěna s písemným povolením obecního úřadu a se souhlasem majetníka hostince. Lístek, představující schematické srovnání všech politických stran Československa a Německa, ale bez jakéhokoliv nějak urážlivého textu, vzbudil "nevoli" vrchního strážmistra Václava Macha, přiděleného do Olšových Vrat. Tuto "nevoli" nezpůsobila asi neutrální čísla tolik, jako spíše jimi se projevující vzestup německých národních socialistů a byla podnětem k těmto neoprávněným a nezákonitým činům a úředním činnostem tohoto orgánu. V úterý dne 6. ledna mezi 3. a 4. hodinou odpolední vrchní strážmistr Mach, neuvědomiv vůbec napřed předsedu místní skupiny, pokoušel se tuto vývěsní skřínku odstraniti svým bodlem (!). - Když se mu to nepodařilo, zavolal si obecního zřízence Eduarda Luckefa, načež oba násilím skřínku s plotu strhli a při tom poškodili její zadní stranu. Proti tomuto neodůvodněnému a nekvalifikovatelnému postupu stěžovali si příslušníci strany Kurt Fritschel a Václav Nadler u velitele četnické stanice v Olšových Vratech a tázali se ho, proč a na čí rozkaz byla skřínka násilně sňata. Vrchní strážmistr Mach podal nyní vysvětlení, které je s to ukázati, jak svoboda, právo a nestrannost trpí neomluvitelnou přehnanou horlivostí, a vydány jsou libovůli osobního smýšlení takového činitele. Prohlásil doslova, že místní organisace národně-socialistické strany v Olšových Vratech není úředně povolena, dále, že národně-socialistická strana dělnická jest prý vůbec organisace státu nebezpečná, dále že každá listina, která ve skřínce se vyvěšuje, musí prý dříve býti označena razítkem četnictva a obecního úřadu. Dále prohlásil, že říšskoněmečtí národní socialisté jsou vydržování z židovských peněz a že pro jejich politiku Německo musí trpěti hlad a bídu. Politika národních socialistů je prý právě tak nebezpečná jako politika komunistů. Založení místní organisace národně-socialistické strany v Olšových Vratech je prý ostatně uličnictví.

Také řekl, že každý Němec, kterému se v Olšových Vratech a v Československu nelíbí, může se vždy vystěhovati do Německa, on jako velitel četnictva dá mu rád povolení vystěhovati se.

Dále prohlásil, že má vždy právo přesvědčiti se, kdo jest členem místní organisace národně-socialistické strany v Olšových Vratech. Funkcionáři musejí mu býti vždy hlášeni. Každý člen místní organisace národně-socialistické v Olšových Vratech, který tam není příslušný, bude příště vykázán.

Na otázku obou pánů Ritschela a Nadlera, kdo mu dal rozkaz sejmouti skřínku, prohlásil četnický strážmistr, že to učinil na udání místní organisace sociálně-demokratické strany v Olšových Vratech.

Na to prohlásili oba členové strany, že tato vývěsní skřínka byla veřejně vyvěšena s povolením obecního starosty Olšových Vrat, Aloise Kaisera, načež četnický vrchní strážmistr odpověděl, že mu to nestačí, poněvadž jest k tomu zapotřebí povolení karlovarského okresního úřadu.

Všechny tyto vývody dlužno hodnotiti a posuzovati jen jako výrony osobní povahy pana vrchního strážmistra, a ony přímo odporují povinné nestrannosti, kterou si zcela zvlášť musí osvojiti činitel veřejné strážní a bezpečnostní služby, chce-li řádně vykonávati povinností. Poukazy na vystěhování německých státních příslušníků z Československa do Německa dlužno rozhodně posuzovati jako vyzývavost, stejně jako s druhé strany slib, že jim toto vystěhování umožní, jest zvláštním vynášením a služebním přeceňováním vlivu pana vrchního strážmistra. Že vývěsní skřínka byla násilím sňata, aniž předsedovi místní skupiny dostalo se výtky pro číselné výkazy a aniž k tomu byl důvod, dlužno uznati za hrubé zasáhnutí do nynějších platných a také veřejné známých poměrů držebnostních a právních. Jednání tohoto pana vrchního četnického strážmistra nehodilo se k tomu, aby podporovalo péči o klid a pořádek, která náleží mezi jeho povinnosti, nýbrž jest nanejvýš s to jej úředně porušiti, a se zřejmým hanobením strany jako takové vůbec a jejích příslušníků v Olšových Vratech zvláště působilo dojem, že němečtí občané státu se vědomě snižují a se jimi pohrdá. Bylo-li by tomu opačně, bylo by se jistě zavedlo trestní stíhání podle zákona na ochranu republiky.

Podepsaní táží se tady pana ministra:

1.) Je-li ochoten naříditi, aby toto nekvalifikované jednání četnického vrchního strážmistra Václava Macha bylo přísné vyšetřeno a přiměřeně potrestáno?

2.) Jest dále ochoten dáti nadřízenými úřady poučiti četnictvo, aby osoby a strany neposuzovalo podle subjektivní nechuti, ježto to odporuje nestrannému vykonávání služebních povinností?

V Praze, dne 4. února 1931.

Geyer,

Simm, Krebs, Knirsch, inž. Kallina, dr. Szüllö, dr. Jabloniczky, Fedor, Hokky, Dobránsky, dr. Keibl, Horpynka, Matzner, dr. Törköy, Nitseh, Szentiványi, dr. Schollich, dr. Hassold, dr. Hanreich, Kasper, Schubert, inž. Jung, dr. Holota.

 

938/XI.

Interpelácia

poslanca Ferdinanda Bendu, J. Bečko, J, Husnaja a súdruhov

ministru financií, obchodu, sociálnej pečlivosti, zemedeľstva a zásobovania ľudu

ohľadom hroziaceho zastavenia výroby v škrobovej továrne v Bolerázi u Trnavy.

Zákonom z 26. júna 1926 č. 98 Sb. z. a n. bolo v odstavci 2. §u 1, stanovené, že na iný cukor ako repový treba odvádzať túto spotrebnú daň; a) na cukor vyrábaný zo zemiakov Kč 30.- za 100 kg netto, b) za ostatné druhy cukru Kč 50.- za 100 kg netto.

V pôvodnom vládnom návrhu toto ustanovenie nebolo, ale mal byť obojí uvedený cukor zdanený rovnako vysokou daňou.

Zmena výš uvedená, ktorá sa oproti vládnemu návrhu stala zákonom, bola presadená politickým vlivom pri prejednávaní osnovy zákona vo výboroch.

Uvedeným diferencovaním cukornej dane bola postižená hlavne továreň na škrob v Bolerázi u Trnavy, ktorá náleží firme "Účastinárska spoločnosť pre zpracovanie kukurice v Bratislave".

Firma tato viac razy žiadala o zparitnenie v otázke cukornej dane s priemyslom škrobu zemiakového a ostatný raz podala dotyčnú žiadosť na ministerstvo financií, obchodu, sociálnej pečlivosti, zemedeľstva a zásobovaní ľudu v júnu 1930.

V tejto žiadosti uvádza, že citované diferencovanie cukornej dane je neodôvodnené, poneváč

1.) zemiakový sirup je s kukuričným sirupom úplne identický chemicky i analyticky, má tentýž obsah cukorný a obsahuje stejne aj iné látky, pre všetky účele sa užíva v rovnakých množstvách, predáva sa na halier za tú istú cenu a má ten istý obsah vody;

2.) výrobne náklady sú u kukuričného sirupu vyššie ako u sirupu zemiakového. Surovina pre sirup zemiakový je o veľa lacnejšia ako pri sirupu z kukurice;

3.) vzdor tomu, že škrobový obsah kukurice (surovina pre kukuričný sirup) obnáša asi 60% a škrobový obsah zemiakov len 20%, je výrobná cena 1% škrobového obsahu v kukurici o mnoho väčšia ako 1% škrobového obsahu v zemiakov;

4.) veškeré iné predpisy cukorného zákona tak v našom štáte, ako aj vo všetkých zemiach sveta sú rovnaké pre sirup kukuričný ako pre sirup zemiakový;

5.) v žiadnej zemi sveta nejestvuje diferencovanie cukornej dane pre sirup kukuričný a pre sirup zemiakový.

Uvádza uvedená žiadosť aj to, že uvedená diferencovaná daň je nespravodlivá už z toho hľadiska, že keď úplne rovnaký produkt zdaňuje sa jednému vyššie a druhému nižšie, je to zrejmé nadržovanie jednému priemyslu na úkor druhého.

Uvedená firma sťažuje si, že citovaným zákonným ustanovením je kukuričnému škrobovému priemyslu znemožňované konkurovať s priemyslom zemiakovým a že príslušná diferencia na daniach javí sa ako stála ztrátová položka podniku, ktorá podstatne prespieva k trvalej pasívnosti bilancie podniku.

Žiadala uvedená firma, aby dotyčné ministerstvá po prípadnom znaleckom prezkúmaní znalcami podaly vláde návrh na novelizovanie zákona zo dňa 26. júna 1926, č. 98 Sb. z. a n. v tom smere, aby daň stanovená v odst. 2, §u 1, za ostatné druhy cukru na Kč 50,- za 100 kg netto bola snížena na Kč 30,-.

Na žiadosť túto neobdržala firma dosial žiadne vybavenie ač práve uplynulo viac ako pol roka.

Za uvedenou firmou stojí v podstate kapitál americký a od tohoto výhradne závisí, či podnik bude udržaný, alebo zastavený. Dotyčné finančné kruhy americké sú dľa našich informácií znechutené uvedeným nadržovaním priemyslu zemiakovému a rozhodly sa továreň v Bolerázi zastaviť, ak v krátkej dobe nebude žiadosti firmy o zrovnoprávnenie vyhovené.

Udržovánie továrne v Bolerázi je v záujmu celoštátnom, čo vysvitá z následovných cifier:

1.) Továreň zamestnáva výše 300 robotníkov, ktorí výhradne celoročnou prácou v továrni živio seba aj svoje rodiny. Spolu s úradníkmi závisí od továrne existencia asi 1000 osôb.

2.) Továreň platí na daniach a prirážkach ročne okolo Kč 1³/₄ mil.

3.) Továreň vydá ročne za materiálie a na mzdách okrúhly obnos Kč 9,000.000.-.

4.) Na nákladné listy platila továreň železničnej správe za rok 1930 okolo Kč 8,000.000.-, z čoho značná čiastka pripadá priamo v prospech čsl. štátnych dráh.

5.) Z výroby Handlovských uholných baní spotrebuje továreň cca 2000 vagónov uhlia ročne.

6.) Štátna sudová továreň vo Znojme dodala takmer polovicu svojej výroby ročnej továrni v Bolerázi.

7.) Továreň je zariadená hlavne na export a jej exportná cifra za rok 1930 dosahuje Kč 30,000.000,-. Čo to znamená pre našu bilanciu zahraničného obchodu, je jasné.

Z uvedených cifier je zrejmé, že udržovanie továrne je nielen dobrodiním pre pracujúci lúď dotyčného okolia, ale aj priamo v záujmu nášho národného hospodárstva. Vzhľadom k tomu, že takmer celá výroba továrne je zpracovaním kontingentu jej prideleného americkým vedením, a že ten istý kontingent práve tak dobre by mohol byt pridelený ktorejkoľvek inej továrni uvedeného medzinárodného koncernu mimo hranice nášho štátu, lebo ide v podstate o tovar exportný, je zrejmé, že záleží celkom od dobrej vole amerického vedenia, či továreň sa udrží alebo nie.

Kdežto záujem štátu javí sa v cifrách miliónových, naopak obeť, ktorú firma požaduje, oproti skutočnému stavu je pomerne nepatrná.

Celá diferencia medzi cukornou daňou zemiakovou a kukuričnou obnáša pre štátnu pokladnicu viacej príjem maximálne Kč 200.000,- ročne. Naproti tomu sú tu zvláštne štátne výdaje spojené s osobitnou evidenciou dane, ktoré by pri zparitnení odpadly.

Robia teda podpísaní na p. ministry dotaz:

1.) Či pp. ministri vedia o hroziacom zastavení škrobovej továrne v Bolerázi?

2.) Čo hodlajú urobiť, aby zastavenie továrne v Bolerázi zamedzili?

3.) Či je vláda ochotná podať urýchlene návrh zákona, ktorým daň stanovená v odst. 2. §u 1, zákona zo dňa 26. júna 1926 o dani z cukru č. 98 Sb. z. a n. za ostatné druhy cukru na Kč 50.- za 100 kg čistej váhy snižuje sa na Kč 30,- za 100 kg čistej váhy?

V Prahe, dňa 12. februára 1931.

Benda, Bečko, Husnaj,

Srba, Tayerle, dr. Macek, Hampl, F. Svoboda, Biňovec, Staněk, Pik, Chalupa, Koudelka, Seidl, Jaša, Klein, Remeš, Vácha, Prokeš, Nový, Brodecký, Stivín, inž. Nečas.

 

938/XII.

Interpelace

poslanců Stejskala, Šeby a druhů

ministru veřejných prací

o nutnosti provedení rekonstrukčních prací a novostaveb silničních a vodocestných v zastupitelském okresu Rychnov n. Kněžnou.

V zastupitelském okresu Rychnov n. Kněžnou vzmáhá se nezaměstnanost v řadách dělnictva tak vážnou měrou, že jest nutno vážně se zabývati otázkou řešení některých velmi nutných projektů a staveb, které by podstatně nezaměstnanost snížily a poskytly celé řadě nezaměstnaných obživy a současně zlepšily komunikační i hospodářské poměry okresu na žádoucí úroveň a potřebu. Jeví se zde nanejvýše nutným přikročiti k řešení následujících prací:

A) V oboru silničním:

1.) Okres provádí s podporou ministerstva veřejných prací ze státního silničního fondu zlepšovací práce na okresní silnici Solnice - Rychnov n. Kn. - Vamberk; na práce ty byla okresu udělena státní podpora 70%. Podáním ze dne 15. listopadu t. r. č. 34.655, řízeným na ministerstvo veřejných prací (prostřednictvím zemského úřadu oddělení 43) žádá okres, by možno-li byla podpora ta rozšířena i na ty práce, které se při provádění zlepšovacích prací ukázaly nutnými, však ministerstvem dosud nejsou subvencovány. Jsou to zejména: shybka přes náhon v Solnici, rekonstrukce klenutého mostu přes Bělou v Solnici, některé práce v Rychnově n. Kn., jako stavba terasu proti chudobinci a rekonstrukce mostu ve Vamberku přes Merklovický potok.

Zároveň byla v tomto podání tlumočena ministerstvu žádost shora uvedených měst, by ministerstvo zvýšilo podporu na výkup domů a pozemků k rozšíření trati této v Solnici, kde výkup činí 40.000 Kč; v Rychnově n. Kn., kde výkup domu čp. 66 vyžádá si částky 250.000 Kč a ve Vamberku, kde pro výkup nutno počítati s minimálním nákladem 258.000 Kč.

2.) Podáním ze dne 15. listopadu t. r. č. 34.724 zažádal okresní výbor u ministerstva veřejných prací, by byla mu zvýšena státní podpora 45% na stavbu okresní silnice Rychnov n. Kn. - Proruby, která po dostavbě jejího pokračování v okresu žamberském bude meziokresním dálkovým moderním silničním spojením od Rychnova n. Kn. do městyse Kunštátu na naší říšské hranici. Silnice tato, jak jest konstatováno, má důležitost přímo celostátní, jako jediné komunikační spojení směrem od Orlických hor, zvláště i po stránce strategické.

Stavba úseku spadajícího do rychnovského okresu byla rozpočtena na 290.000 Kč; ježto však nutno nyní trať tuto dostatečně zajišťovati proti toku libereckého potoka, majícího ráz dravé horské bystřiny, zvýší se, jak konstatoval podnikatel, náklad stavební o 160.000 Kč nad rozpočet. Katastrofální velké vody přivalivší se týmž potokem ve dnech 28. - 31. října m. r. způsobily na novostavbě této silnice škodu v částce minimálně 70.000 Kč.

3.) Okresní výbor hodlá v zájmu čelení nezaměstnanosti dělnictva provésti též některé další silniční neb mostní stavby, tak zejména; a) dostavbu státem již subvencované silnice Svinná - Brocná - Kvásiny v délce 2.940 m nákladem 650.000 Kč.

b) Rovněž jsou v bezodkladném zahájení stavebních prací připraveny projekty stavby železobetonového mostu v Doudlebách n. O. nákladem přes 1,000.000 Kč a v Čičově nákladem 600.000 Kč a zajištěna též na stavbu jich jak státní tak i zemská podpora.

4.) Ministerstvo veřejných prací v zájmu čelení nezaměstnanosti požádáno okresním výborem o udělení státní podpory na tyto nové důležité silniční stavby, jichž jest nutně potřeba k účelnému doplnění dosavadní neúplné komunikační sítě v okresu;

a) Silnice Kostelec n. O. - Suchá Rybná nákladem ve výši 2,285.458 Kč,

b) Silnice Antonínovým údolím ze Skuhrova n. Běl. směrem přes okres žamberecký do Deštné, náklad na úsek spadající do okresu Rychnov n. Kn. činí 1,123.500 Kč,

c) Stavba okresní silnice z Týniště n. O. do Rašovic nákladem 598.000 Kč,

d) Zlepšovací práce I. úseku okresní silnice Rychnov n. Kn. - Kunštát v městě Rychnově n. Kn. 1,900,000 Kč.

e) Novostavba okresní silnice Sopotnice - Česká Rybná nákladem 954.670 Kč.

f) Rekonstrukce silnice Týniště n. O. - Opočno 746.000 Kč.

5 a) Stavbu okresní silnice Olešnice - Rašovice nákladem 275.000 Kč.

b) Stavbu silnice Rajec - Horky - Smetana nákladem 837.000 Kč,

c) Stavbu silnice Hoděčín - Ostašovice 160.000 Kč.

d) Stavbu silnice Ještětice -- Hroška, vedoucí do okresu novoměstského nákladem 201.673 Kč.

e) Stavbu silnice Javornice - Přím nákladem 180.000 Kč.

f) Přeložky mezi okresní silnicí Peklo - Vamberk a erární silnicí Hradec Král. - Jablonné, vedoucí Vamberkem nákladem asi 140.000 Kč.

g) Silniční spojky od nové okresní silnice k Porubům a dále od Kunštátu ve směru k Jaroslavě a Javornici nákladem as 300.000 Kč.

B) V oboru prací vodocestných:

K realisaci jsou připraveny v okresu zejména tyto práce:

1.) Na řece Kněžně projekt úpravy Kněžny v úseku od tovární firmy Žid a spol., pod městem podél Smrtkovy třídy a nádraží až k soukenické valše.

2.) Na řece Zdobnici ve Vamberku:

Trať, která má býti regulována, dělí se podle účelnosti kapacity na dva díly. Celkový zřizovací náklad obnáší 3,705.269,70.Kč.

3.) Úprava Tiché Orlice v trati Čermná - Čičová jako podnik zemský o nákladu 1,700.000,- Kč.

4,) Úprava Divoké Orlice v obvodu obce Doudleb n. O. o zřizovacím nákladu 1,440.000 Kč, rovněž jako zemský podnik.

Táží se proto podepsaní pana ministra veřejných prací:

1. Je panu ministru veřejných prací známa hosp. situace zastupitelského okresu Rychnov n. Kněžnou, jeho potřeby a nutnost shora uvedených projektů?

2. Hodlá pan ministr veřejných prací přikročiti k uskutečnění těchto prací a vyjíti tak vstříc potřebám zastupitelského okresu Rychnov n. Kněžnou?

V Praze dne 13. února 1931.

Stejskal, Šeba,

inž. Záhorský, Tučný, Zeminová, Bergmann, B. Procházka, David, dr. Patejdl, Šmejcová, Hrušovský, Slavíček, Pechmanová-Klosová, Lanc, Sladký, Jos. Tůma, Malý, Richter, Polívka, Vaněk, Hatina, Langr, Fiala, Tykal.

 

938/XIII.

Interpelácia

poslanca V. Polívku, I. Hrušovského a druhov

ministrovi verejných prác,

o sriadenie riadnej odbornej učňovskej školy a prijímanie učňov do podniku štátnych železiarní v Podbrezovej.

Pre podnik štátnych železiarní a ocelární v Podbrezovej pri investíciách do toho podniku vkladaných bude v najbližšej dobe veľmi akútnym, aby mal dostatok kvalifikovaných pracovných síl, odchovaných novou školou a pre svoj odbor riadne pripravených. Je podivuhodné, že zastavené bolo prijímanie učňov do tohoto podniku vôbec a prirodzeným úbytkom staršieho robotníctva odborného je tu vážna obava, že v dohľadnej dobe nebude vôbec riadneho dorastu, s ktorým musí každý veľký priemyslový podnik kalkulovať.

Táto otázka je pre kraj, v ktorom sú železiarne, tým dôležitejšia, že neni v tomto kraji žiadneho iného priemyslu, v ktorom by našla schopná slovenská mládež svoje uplatnenie a tak vzniká na jednej strane pre budúcnosť podniku nebezpečenstva, že nemá záložné pracovné sily a na druhej strane zdravá mládež slovenská po skončení primeraného vzdelania zväčšuje počet nezamestnaných a nedostáva praktickú výchovu pre život.

Otázke tejto venovaná bola bývalou maďarskou správou vyššia pozornosť. Vlastnou výchovou učňov v závode dala možnosť mládeži uplatnenia v závode a tiež prispela k praktickej výchove mladých mužov, ktorí sa mohli uplatniť v živote praktickom ako zdatní remeselníci kdekoľvek. Súkromné podniky venujú v prítomnej dobe tejto otázke veľmi zvýšenú pozornosť. Vítkovice, Banská a hutná spoločnosť, Škodové závody atď. Neni možné súhlasiť snáď s poznámkou, že by prijímanie učňov spôsobilo zaťaženie rozpočtu v podniku. Pri riadnej smluvnej úprave stal by sa učeň pre podnik vždy činiteľom aktívnym, najmä, keď bude jeho výchova vedená odborníkmi zkúsenými. Veľmi dôležitým je i motív sociálny v tomto kraji, kde chudobní rodičia nemôžu dať svoje deti vyučiť riadnemu remeslu. Veľký závod vyžaduje nutne odborne kvalifikované sily.

Je záujmom štátnych železiarní, aby s urýchlením ministerstvo verejných prác pričlenilo železiarne k niektorému živnostenskému spoločenstvu, aby mohly železiarne svojim učňom vydávať riadne výučné listy a pri závode aby bola sriadená závodná učňovská škola, ktorá by za vedenia inžinierov a technikov podniku vychovala odborne vzdelaný dorast pre závod. O nutnosti sriadenia tejto dôležitej inštitúcie vyslovila sa tiež Masarykova akadémia práce.

Podpísaní sa dovoľujú pána ministra verejných prác úctivo dotazovať:

1.) Je známy pánu ministrovi nezdravý stav v ohľadom pracovných síl a ich výchovy vo štátnej železiarni v Podbrezovej?

2.) Je ochotný analogicky dľe príkladu veľkých súkromných podnikov učiniť opatrenie k praktickej výchove učňovského dorastu pre štátny závod?

V Prahe dňa 13. februára 1931.

Polívka, Hrušovský,

David, dr. Patejdl, B. Procházka, Sladký, Malý, Tykal, Vaněk, Mikuláš, Hatina, Langr, dr. Stránský, Bergmann, Lanc, Pechmanová-Klosová, Slavíček, Fiala, Jos. Tůma, Šmejcová, Zeminová, Richter.

 

938/XIV.

Interpelace

poslanců Stejskala, Šeby a druhů

ministru veřejných prací

o nutnosti provedení rekonstrukcí a novostaveb nestátních silnic v zastupitelském okrese Náchod.

Zastupitelský okres Náchod je střediskem veškerého průmyslu textilního a proto vzhledem k vážné krisi v textilu, objevuje se zde nezaměstnanost v řadách dělnictva v takovém rozsahu, že vzbuzuje ty nejvážnější obavy. Na druhé straně jeví se v zastupitelském okrese Náchod celá řada potřeb a požadavků v oboru silničních staveb, jež níže uvádíme, kterážto znamenala by nápravu nejen v ohledu hospodářském a komunikačním, nýbrž také po té stránce, že poskytla by obživu a záchranu několika tisícům nezaměstnaným dělníkům, kteří jsou úplně bez prostředků, vyčerpáni do krajní míry.

Potřeby zastupitelského okresu Náchod, jeví se následovně:

A) V oboru silničním:

1. Stavby okresních silnic:

a) Pavlišov - Slavíkov - Studýnky,

b) Vysokou - Starkoč,

c) Lhota Řešetová - Bakov,

d) Červená Hora - Všeliby - Bakov,

2. Rekonstrukce okresních silnic:

a) Rozšíření okresní silnice Zlič - Studnice - Lhota Řešetová.

3. Dlažby okresních silnic:

a) Náchod - Police - Broumov:

1) za celnici od státní silnice ku dlažbě,

2) od dlažby firmy Katzau pod vršek u školy v Malém Poříčí.

b) Náchod - Červený Kostelec - Lhota:

1) točka v Dolní Radechové,

2) z Červeného Kostelce do Lhoty za Kostelcem.

c) Náchod - Kramolna - Trubějov:

1) v Náchodě na Novém Světě před křižovatku staré silnice,

2) točka pod stodolou p. Ant. Hejzlara.

d) Hronov - Zbečník - Horní Kostelec:

1) od hasičské zbrojnice za hostinec p. Draboně.

e) Česká Skalice - Velká Jesenice: v Zelené ulici.

f) Česká Skalice - Zlič: kolem váhy.

g) Česká Skalice - Říkov: v Rašínově ulici.

h) Náchod - Bražec.

Táží se proto podepsaní pana ministra veřejných prací:

1. Je panu ministru veřejných prací znám hospodářský stav zastupitelského okresu Náchoda a krajně svízelná nezaměstnanost dělnictva v této oblasti?

2. Co hodlá ministerstvo veřejných prací učiniti, aby potřebám tohoto okresu bylo vyhověno a aby hrozivé následky nezaměstnanosti v řadách dělnictva byly odvráceny?

V Praze dne 13. února 1931.

Stejskal, Šeba,

dr. Moudrý, Slavíček, Pechmanová-Klosová, Zeminová, dr. Patejdl, inž. Záhorský, Malý, Sladký, Richter, Langr, Hatina, Mikuláš, Vaněk, Jos. Tůma, Hrušovský, Šmejcová, Tykal, Netolický, Fiala, B. Procházka, Lanc.