917/IX.

Interpelace

poslanců Jurana, Barši a soudruhů

ministrům financí, zemědělství, zdravotnictví

o vodovodu v obci Rudě.

V obci Ruda na Moravě jsou již od r. 1904 konány přípravy ke stavbě vodovodu, aby byla získána pitná voda pro občanstvo, odkázané dosud na vodu studniční, otravovanou jednak infiltrací řeky Moravy, jednak odpadky severomoravských papíren. Na základě komisionelního jednání okr. pol. správy v Šumberku byl sepsán protokol o podmínkách stavby již dne 9. srpna 1907. Výměrem téže správy č. j. 10.455 ze dne 1. září 1927 byla schválena stavba obecního vodovodu. Protest proti ní podán nebyl. Projekt byl na to schválen všemi instancemi a povolena 45% subvence. Při započetí stavby zahájeno bylo jednání s lesní správou státních lesů v Rudě n. M. Lesní správa nepřistoupila na obvyklé podmínky připojení na obecní vodovod, ač dle protokolu ze dne 19. XI. 1929 byl se stavbou projeven souhlas tohoto znění:

"Ředitelství státních lesů o statků ve Frýdku poskytne s výhradou schválení min. zemědělství v Praze na stavbu obecního vodovodu v Rudě n. M. 80.000.- Kč. Částka tato bude vyplacena ihned po schválení. Ing. Zelenka, lesní rada." Na základě tohoto protokolu obec počítala s 80.000.- Kč od lesní správy, leč přípisem ze dne 16. října 1930 byla tato dohoda porušena a lesní práva staví vlastní vodovod ze státních peněz bez ohledu na vodovod obecní.

Ruda je malá obec s převážně chudým obyvatelstvem. Má přímých daní 12.000.-, k úhradě dluhu na vodovod vypůjčila si 600.000.- Kč, okr. úřad v Šumperku určil obci povinnost přispěti 38.000 na stavbu silnice, takže celkový dluh činí 638.000.- Kč a přesahuje platební schopnosti občanstva. Připojení státních lesů na vodovod znamenalo jedinou záchranu a finanční ulehčení, bylo však zmařeno neústupností místní správy lesů v Rudě. Proto se podepsaní táží:

Co učiní interpelovaní páni ministři ve prospěch obce Rudy na Moravě?

Co podniknou, aby byly odčiněny škody vzniklé nedodržením platné úmluvy správou státních lesů?

Co podniknou proti správě stát. lesů v Rudě, která nerespektovala rozhodnutí řiditelství státních lesů a statků ve Frýdku?

Co podniknou páni ministři, aby se podobné případy nadále neopakovaly?

V Praze, dne 3. února 1931.

Juran, Barša,

Babel, Hadek, Zápotocký, Śliwka, Gottwald, Hrubý, Čižinská, Kliment, Steiner, Krosnář, Kopecký, Dvořák, Hodinová, Tyll, Vallo, dr. Stern, Kubač, Novotný, Štětka.

 

917/X (překlad).

Interpelace

posl. dr. Kafky a druhů

ministrovi vnitra

o oběžníku pražského magistrátu ze dne 5. prosince 1930 o užívání cizojazyčných reklam a firemních nápisů.

Magistrát hlavního města Prahy zaslal všem místním radám tento oběžník s datem 5. prosince 1930 a pod č. III. 50.969/30:

Magistrát hlavního města Prahy zabýval se ve své schůzi dne 4. prosince 1930 otázkou reklam a firemních nápisů v Praze a zjistil, že se většina obchodníků, zvláště v hlavních pražských třídách, vyhýbá výlučnému užívání češtiny nebo jejímu užívání vůbec.

Toto ničím neodůvodněné jednání uráží city většiny pražského obyvatelstva a to tím spíše, poněvadž se k tomu většinou užívá veřejného statku a ulic.

Místní rady mají právo propůjčovati veřejný statek k reklamním účelům a na portály a výkladní skříně. Proto magistrát žádá všechny místní rady, aby nepropůjčovaly veřejného statku k uvedeným účelům, obsahují-li cizojazyčné názvy firem a reklamy.

Tento oběžník zřejmě odporuje jak saint-germainské smlouvě o ochraně menšin, která v čl. 7, odst. 3 výslovně ustanovuje, že "státním občanům československým nebude ukládáno žádné omezení, pokud jde o volné užívání jakéhokoliv jazyka ať ve stycích soukromých nebo obchodních"; odporuje však také §u 128, odst. 3 ústavní listiny, který ustanovuje, "že státní občané republiky Československé mohou v mezích všeobecných zákonů volně užívati jakéhokoliv jazyka ve stycích soukromých a obchodních,..." při čemž dlužno výslovně poznamenati, že se magistrát ve svém výnosu nemůže opírati a také se neopírá o žádný zákon, který by mohl odůvodniti omezení jazykové svobody, obsažené v tomto výnosu. Jestliže místní rady mají právo propůjčovati ulice k uvedeným účelům, nesmí se toho užívati k tomu, aby se od žadatelů vyžadovalo, používati výlučně některého jazyka k těmto účelům; o tom jistě není pochybností.

Oběžník pražského magistrátu odporuje však také ústavně zaručenému stejnému nakládání se státními občany před zákonem, od něhož podle moderní vědy lze ustoupiti jen tehdy, když odlišné zacházení jest odůvodněno účelem právních předpisů, upravujících příslušný právní obor, čehož v tomto případě jistě není.

Zajímavé jest, že oběžníkem pražského magistrátu jsou postiženy nejen nenáviděný německý jazyk, nýbrž i všechny jiné světové jazyky.

Poněvadž zmíněný oběžník magistrátu hlavního města Prahy jest zřejmě nezákonitý, táží se podepsaní pana ministra vnitra:

1.) Ví-li pan ministr vnitra o výnosu pražského magistrátu ze dne 5. prosince 1930, č. III. 50.969-30?

2.) Jest pan ministr vnitra ochoten naříditi pražskému zemskému úřadu jako dohlédacímu úřadu nad pražským magistrátem, aby výnos ze dne 5. prosince 1930, č. III. 50.969-30 ihned zrušil jako nezákonitý?

V Praze dne 27. ledna 1931.

Dr. Kafka,

Blatny, Kirpal, Pohl, Katz, dr. Peters, Hackenberg, Windirsch, Viereckl, Heeger, Böllmann, Leibl, Zierhut, Häusler, Heller, Böhm, Roscher, Taub, Hodina, Wagner, Platzer, Gläsel.

 

917/XI. (překlad).

Interpelace

poslance A. Nitsche a druhů

ministrovi vnitra

o přehmatech a trýzněních při soupisu lidu v německých jazykových ostrovech na Slovensku.

Pane ministře!

Sčítání lidu v německých jazykových ostrovech na Slovensku bylo spojeno s četnými přehmaty a poklesky proti vládnímu nařízení, jakož i s utiskováním obyvatelstva, což v četných případech znemožnilo obyvatelům, aby učinili svobodné přiznání, zvláště o národnosti. Tak nebyla v Kežmaroku a jiných obcích tohoto okresu dodržena ustanovení nařízení, podle nichž děti mladší 14 let ze smíšených rodin patří k národnosti otce, když o ně pečuje. V Kežmaroku a Malduru byly proti takovým případům podány stížnosti (Pavlitschko, Gallschneider), ale víme i o jiných případech. Jeden sčítací komisař v Kežmaroku odepřel zapsati manžele (Viktora Becka), kteří stále bydlí v Kežmaroku, ale v době soupisu byli přechodně v cizině, kde manžel byl ošetřován v nemocnici. Jen po několikerém zakročení u revisora bylo lze dosíci, aby byli zapsáni. Není-li v tomto případě úmyslu nepočítati Němce, pak to znamená, že sčítací komisař neznal předpisů, což rovněž dlužno odsouditi.

V obci Výborné byl jmenován sčítací komisař, který byl v obci teprve několik dní a vůbec neznal jazyka obyvatelů, ačkoliv byly v této obci jiné vhodné osoby. Ačkoliv nařízení nedovoluje, aby se při soupisu lidu pátralo po rodokmenu, posuzoval tento komisař národnost sčítaných osob podle původu jejich dědů a pradědů, přes to že se tito občané proti tomu výslovně ohradili. (Žofie Scholteszová a její děti). Týž sčítací komisař hájil také stanovisko, že kdo jest narozen ve slovenské obci, nemůže býti německé národnosti a zapsal ho jako Slováka. (Scholtz). Totéž mínění hájil ostatně i jeden úředník kežmarského okresního úřadu vůči jednomu obyvateli židovského vyznání, který se narodil ve slovenské obci, ale byl vychován jinde a podle pravdy se přihlásil za Němce.

Ačkoliv předpis vládního nařízení, podle něhož dlužno národnost určovati podle mateřského jazyka, platí přirozeně i pro Židy a jest pro ně připuštěna jen výjimka, že se smějí, avšak nemusejí, přiznati k židovské národnosti, pokoušeli se v okrese Stará Ľubovňa (obec Podolinec aj.) vykonávati nátlak na Židy, aby se přiznali k národnosti židovské nebo československé. Kežmarský okresní úřad obeslal hromadně všechny Židy, kteří se přiznali k německé národnosti, k výslechu na okresním úřadě. Obyvatelé židovského náboženství, kteří se přiznali za Němce, jsou veskrze inteligentní lidé, a úředníci okresního úřadu, kteří je skoro všechny osobně znají, musili najisto věděti, že učinili toto přiznání v plném vědomí toho, co činí. Právě proto jest tento celý postup úplně zbytečným trýzněním, které posloužilo jen k tomu, aby se obchodníkům právě před svátky, ve kteréžto době mají také v obchodě více práce, překáželo v jejich zaměstnání a aby byli zbytečně roztrpčeni. Že tím jistě trpí i správní práce, když se po delší dobu denně obesílá 30 - 40 a také 60 lidí zbytečně k výslechu a spisují se s nimi protokoly, jest samozřejmé a jistě neslouží k úlevě a podpoře správy.

V německopravenském jazykovém ostrovu (okres Prievidza a Turč. Sv. Martin) zabavily úřady vysvětlivky, které byly v Praze censurovány a propuštěny, hledaly je po domech a pronásledovaly četnictvem důvěrníky tamějších Němců, kteří podávali objasnění.

Z těchto případů, uvedených příkladem, je zřejmo, že německým obyvatelům na Slovensku nebyla zaručena možnost svobodného přiznání a jasně se ukazuje úsilí stlačiti počet a procento německé menšiny - v některých okresech pod 20% -, aby ztratila svá jazyková práva a aby se ulehčila práce úředníkům, kteří v jazyku menšiny úřadovati buď nechtějí nebo nemohou.

Tážeme se pana ministra:

1.) Ví pan ministr o vylíčeném jednání podřízených úředníků proti předpisům?

2.) Schvaluje pan ministr toto jednání?

3.) Ne-li, jest pan ministr ochoten naříditi vyšetřování proti těmto úředníkům, při tom vyslechnouti svědky, kteří budou oznámeni, a dáti potrestati provinění úředníků?

V Praze dne 25. ledna 1931.

Nitsch,

dr. Jabloniczky, dr. Keibl, Geyer, Fedor, Hokky, Stenzl, Prause, Kurťak, Simm, dr. Schollich, Eckert, Knirsch, Szentiványi, dr. Holota, dr. Törköly, dr. Szüllö, Krebs, Dobránsky, inž. Jung, inž. Kallina, Horpynka.

 

917/XII.

Interpelace

poslanců Hodinové, Krosnáře a soudruhů

ministru sociální péče

o poměrech v továrně firmy Štěpánek, obuvnický závod v Hostivaři.

V současné stále rostoucí hospodářské krisi vidí všichni kapitalisté svou jedinou spásu v ustavičně stupňovaném odírání a okrádaní dělnictva, ale firma Štěpánek v Hostivaři patří rozhodně mezi ty závody, které zaslouží zvláštní pozornosti dělnictva. Je to především systém dobře placených mistrů, kteří za své právo považují nejsprostší zacházení s dělnictvem. Tak ve spodkové dílně mistr Kroutil nutí dělníky pro nejmenší chybičku, nebo i jen pro snadno opravitelnou závadu (špatně vyčištěná práce), aby si koupili "zkažené" zboží. Provedení opravy není dovoleno, ale každý pár bot, který se panu mistrovi nelíbí je psán na dělníkův účet. Při tom pan Kroutil užívá vybraných výrazů: "Lumpe, syčáku, krávo, pacholku" a jiné. Dělník, který v této dílně pracuje na stroji při největší námaze nevydělá týdně víc než 90.- Kč. Opováží-li se však dělníci sebe mírněji se ozvat, hned firma alarmuje četnictvo. Práce přes čas se v tomto závodě nehonoruje vůbec. Dělníci jsou briskně odmítáni, že mají svůj "lon" a jiného nic že nedostanou. Za to však dělníci, kteří pracují v úkolu, musejí sedět v závodě často i mnoho hodin na prázdno, protože není práce a nikdo jim nedá odškodné za promeškaný čas, ani jinam na práci odejít nemohou. Vedle toho dovoluje si firma pro dělníky drahé "žerty"; o vánočních svátcích bylo oznámeno, že výplata se koná 31. XII., ale když dělníci přijeli, dozvěděli se, že výplata bude až 2. ledna. Vyhodili tudíž marně své peníze na jízdné, ač mnozí z nich neměli ani na chleba. Při intervenci předsedy závodního výboru chytil řiditel Babička předsedu za límec a vyhodil ho z kanceláře. Tento předseda závodního výboru pracoval v továrně tři roky jako kvalifikovaný dělník, po novém zvolení předsedou dělnického závodního výboru byl však firmou diskvalifikován a zařazen na práci pomocného dělníka, čímž jednak trpí jeho kvalifikace, jednak nemůže si vydělat ani na živobytí.

Mzdy jsou u firmy Štěpánek dle výplatní pásky takovéto. Výdělek 33.40, daň důchodová 25 hal., nemocenská 6,05, pokuta 1.90, nevyplaceno 20 h., zbývá mzda 25.- Kč za týden!! Při tom však páni mistři, kteří své podřízené nemilují, dovedou se přičinit, aby dělník nenesl v sobotu domů nic; mladému dělníku nadiktoval mistr u Štěpánků 25.- Kč pokuty za to, že vzal za ruku spolupracující děvče! Když byla svolána protestní schůze dělnictva, vymlouval se mistr, že prý šlo o přečin proti mravopočestnosti! Nevíme, od kdy mají mistři u firmy Štěpánek právo pokutami trestat "delikty", na které by se vztahoval trestní zákon, kdyby byly prokázány, ani nám není známo, že by byli dostali právo úředně hájit "dobré mravy" v dílnách. Při tom ovšem páni nevidí, neslyší ani necítí, že v továrně vůbec neteče na záchodech voda, což při desítkách dělníků, nucených tyto záchody používat, je přímým ohrožením zdraví zaměstnanců. Také nevidí ani firmy, ani mistři, že dělníci nemají umýváren a že se musejí mýt všichni na hromadě u jediného vodovodu, nemožně špinavého a příšerně páchnoucího.

Z těchto všech důvodů obracíme se na pana ministra sociální péče a ptáme se:

Jsou živnostenští inspektoři poplatníky placeni pro parádu a proto aby "dělali zeď" podnikatelům za takových poměrů, jaké jsou u firmy Štěpánek?

Dostoupila už fašisace v Československu takového stupně, že "ramena spravedlnosti" jsou představována mistry u soukromých firem a že jest jim dovoleno řáditi proti zaměstnancům dle libosti?

A spojení státních úřadů se soukromým kapitálem je už tak dokonalé, že na podnikatele, týrajícího dělníky, je i ministerstvo krátké a musí jen lhostejně přihlížet k zaměstnavatelskému plantážnictví?

V Praze, dne 4. února 1931.

Hodinová, Krosnář,

Babel, Haiblick, Novotný, Steiner, dr. Stern, Śliwka, Major, Höhnel, Juran, Barša, Čižinská, Gottwald, Hadek, Kubač, Kliment, Vallo, Tyll, Zápotocký, Štětka.

 

917/XIII. (překlad).

Interpelace

poslance dra E. Schollicha a druhů

ministrovi vnitra

o postupu hlučínského okresního úřadu.

Dne 21. prosince 1930 uspořádala místní skupina Kulturního svazu v Píšti v Rzehánkově sále vánoční slavnost s divadelním představením a s vánoční nadílkou pro členy spolku a jejich rodiny. Děti, které jsou v místě vyučovány soukromě, provedly zdařile pod vedením svého učitele jímavé divadelní představení s velkým úspěchem. Po té účastníkům slavnosti byly rozdělovány balíčky, které před tím odevzdali jejich příbuzní.

I tak nevinná, naprosto nepolitická, a netendenční vánoční slavnost byla velmi nepříjemně a žalostně zkalena zásahem úřadu. Úřad určil výměrem, který pro "domnělé" ohrožení veřejných zájmů neměl odkládacího účinku, že se této vánoční nadílky smějí účastniti jen členové spolku a že tito členové smějí s sebou vzíti jen děti, které jsou soukromě vyučovány německy. Tím došlo v četných rodinách k mrzutostem, poněvadž rodiče musili svým dětem odepříti radost, na niž se tak dlouho těšily.

Bude zajímavé zvěděti, na jakém právním a zákonném podkladě vydal hlučínský okresní úřad tento zákaz, poněvadž v tomto případě šlo přece jen o nepolitickou slavnost, o nevinnou vánoční nadílku, na níž není možno zakázati účast členům Kulturního svazu a jejich dětem. Jest sice vydán zákaz, že se školním dětem bez výhrady zakazuje účast na politických slavnostech. Tohoto zákazu ministerstva školství a národní osvěty nelze však naprosto použíti na uvedenou vánoční nadílku.

Tomuto novému husarskému kousku hlučínského okresního úřadu lze porozuměti jen tehdy, uvážíme-li, že Hlučínsko a jeho obyvatelstvo jest naprosto zbaveno práv od té doby, kdy bylo připojeno k československému státu svobody. Na tomto území stále ještě platí předpisy jakéhosi výjimečného stavu, pro jehož zachování není důvodu ani nutnosti, jenž však přes mnohé sliby trvá, aby bylo lze s obyvatelstvem nakládati úplně svévolně a libovolně. Vláda zachovávajíc tento stav, úplně zapomíná, že tím nejjasněji dokazuje, že se nemůže spolehnouti na "vlastenectví" obyvatelstva, které se přece prý přihlásilo právě tak dobrovolně k nové Československé republice jako 3¹/₂ milionů sudetských Němců, a že četnictvo, policie a úřední svévole jsou podle mínění vládnoucích pevnějšími oporami nového státu než láska a příchylnost poddaných. Proto také jsou do tohoto území posíláni vždy okresní hejtmani, kteří jako věrní úřednicí proti svému právnímu cítění, proti právu a slušnosti dokáží zavésti hrůzovládu, připomínající doby Ivana Hrozného. Tak obyvatelstvo jistě úmyslně, stále více se popouzí k odporu proti nezákonným úředním nařízením, sužuje se krvavě a dráždí se k neprozřetelnostem a tím stále dán důvod k zakročením a k ponechání výjimečného stavu.

Podepsaní se tedy táží pana mini tra vnitra:

1. Jste ochoten dáti přísně a nestranně vyšetřiti svrchu vylíčený přehmat hlučínského okresního úřadu a oznámiti, podle jakých zákonných ustanovení toto nařízení bylo vydáno a co nejpřísněji potrestati provinilého úředníka, jde-li o nezákonný přehmat?

2. Jste ochoten zrušiti s okamžitou platností výjimečný stav na Hlučínsku a rozšířiti zákony a nařízení, platné pro celou republiku, také na toto území?

V Praze, dne 12. ledna 1931.

Dr. Schollich,

dr. Keibl, Horpynka, dr. Szülló, dr. Jabloniczky, Dobránsky, Hokky, Fedor, Matzner, dr. Hanreich, inž. Kallina, dr. Hassold, Simm, Szentiványi, Nitsch, dr. Törköly, dr. Holota, Schubert, Krebs, Knirsch, inž. Jung, Köhler, Kasper, Geyer.

 

917/XIV.

Interpelace

poslance Tučného a druhů

ministru sociální péče

a ministru vnitra

ve věci zaměstnavatelské prevence, aby zaměstnancům bylo znemožněno využití výhod pojistného zákonodárství.

Litografové, jejichž pracovní výkon je všeobecně uznáván za úkon vyšší, tedy nikoliv za pouhou práci manuelní a který ve skutečnosti dosáhl úrovně práce umělecké, usilují už od let, aby jim bylo přiznáno právo na výhodnější zaopatření pro případ invalidity anebo staroby, nežli poskytuje skrovné starobní a invalidní pojištění dělnické, aby tedy na podkladě příznivých ustanovení zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách byli pojati od této skupiny pojištěnců.

Zaměstnavatelé jedině z důvodů úsporných brání tomuto úsilí nechávajíce se donucovati k uznání tohoto nároku pouze rozhodnutími soudními. V obavách však, že by všechna rozhodnutí soudní tento nárok litografů uznala, využívají současné pro zaměstnanecký svět tísnivé situace na pracovním trhu, aby preventivním opatřením znemožnili uplatnění povinnosti, platiti za své zaměstnané litografy vyšší příspěvek na pojištění pensijní, nežli je příspěvek na pojištění starobní a invalidní. Vyžadují od svých zaměstnanců podepsání prohlášení, jehož formulář má tento obsah:

"Prohlášení

na kterém se zakládá můj pracovní poměr

u firmy..............................................................................

Prohlašují tímto, že jsem ve Vašem závodě zaměstnán jako litografický pomocník a že můj pracovní poměr jest založen na platné mzdové smlouvě, sjednané mezi grafickými organisacemi, které tvoří ceníkové souručenství grafického průmyslu a na tomto prohlášení.

Pro případ, že by zákonem neb rozhodnutím správního soudu došlo k tomu, že by pomocníci litografičtí byli generelním způsobem zařazeni pod zákon o obchodních pomocnících, prohlašuji, že týmž dnem kdy ono rozhodnutí vznikne, můj pracovní poměr u Vás zaniká a eventuelní nový poměr pracovní na podkladě zákona o obchodních pomocnících mezi mnou a Vámi může nastati teprve po vzájemném dohodnutí, ke kterému se zavazuji sám Vás vyzvati.

Kdybych se já však rozhodl ještě dříve, než by předcházející případ nastal, domáhati se pro sebe výhod nebo změny v pracovním poměru, na podkladě zákona o obchodních pomocnících oproti Vám, zavazuji se, než k tomu přikročím, svůj pracovní poměr s Vámi na podkladě mzdové smlouvy a tohoto prohlášení předem řádně rozvázati.

Dne ..............................................."

Toto prohlášení vyžádala si od svých litografů podepsati na př. fa Neubert V. a synové, grafický umělecký ústav na Smíchově a také firmy jiné. Tím má býti litografům znemožněno za využití jejich hospodářské odvislosti aby mohli pro sebe získati výhod ze zákonodárství sociálně pojistného.

Upozorňujíce na tento nepřípustný postup zaměstnavatelů za účelem útisku zaměstnanců, podepsaní se táží:

1. Jsou tyto případy pánům ministrům sociální péče a vnitra známy?

2. Hodlají je vyšetřiti, zejména, v jakém rozsahu byla již tato prevence provedena?

3. Jsou ochotni v prováděcích nařízeních k zákonu č. 26 Sb. z. a n. ze dne 21. února 1929 na jasný základ postaviti otázku pojistné povinnosti litografů?

V Praze, dne 6. února 1931.

Tučný,

Langr, Bergmann, Jos. Tůma, Mikuláš, Pechmanová-Klosová, Sladký, dr. Patejdl, Šeba, Knejzlík, B. Procházka, Fiala, Tykal, Šmejcová, inž. Záhorský, Zeminová, Netolický, Hrušovský, Lanc, Malý, Polívka, Stejskal.

 

917/XV.

Interpelace

poslanců Ferd. Richtra, J. Knejzlíka, Fr. Langra a druhů

vládě republiky Československé

o provádění pozemkové reformy na půdě lesní ve střední Moravě.

Na den 3. ledna 1931 svolal St. P. Ú. do Brna informační schůzi o provádění pozemkové reformy na půdě lesní ve střední Moravě, v okresích Boskovice, Prostějov, Vyškov, Mor. Třebová. Účast na schůzi, na níž podivnou náhodou nebyli pozváni někteří starostové z řad socialistických, byla velká a dosvědčovala velký zájem veřejnosti o lesní reformu. Jde celkem o 17,400 ha půdy lesní s příslušenstvím a o více než 100 obcí, majících na těchto lesích zájem. Podle výkladu zástupce St. P. Ú. má z uvedeného komplexu půdy přejíti menší část do vlastnictví jednotlivých měst - kromě rozhozených parcel - enkláv - největší část pak má připadnouti lesnímu a hospodářskému družstvu obcí - Středomoravskému lesnímu družstvu. Členy tohoto družstva mohou býti podle výkladu zástupce St. P. Ú. jedině obce a jiné veřejné Svazy. Zde jsme u otázky, která žádá vysvětlení. Podle toho, co bylo oznámeno na schůzi St. P. Ú. resp. jeho zástupcem, má býti členem družstva také Zemědělská rada moravská (český odbor), ba účast tohoto ústavu je podmínkou utvoření družstva a přídělu lesní půdy. Nebyla však učiněna ani nejmenší zmínka, zda a jak budou uspokojeny, nebo by měly býti uspokojeny žádosti a nároky okresů za příděl lesní půdy. Zejména okres boskovický se o lesy zajímal a dosud zajímá velmi intensivně. Podle §u 10. zákona přídělového lze půdu lesní přiděliti v první řadě obcím a jiným veřejným svazům. Těmito veřejnými svazy nutno rozuměti vedle obcí - okresy a země. § 10 zákona přídělového uvádí jedině subjekty, uvedené v § 1, sub 5 a nikoliv ostatní, zejména nikoliv osoby a ústavy, uvedené sub 6 §u 1. přídělového zákona.

Podle projeveného úmyslu tedy chce St. P. Ú. pominouti okresy, ale pamatovati na Zemědělskou radu (český odbor) přes to, že zemědělská rada není veřejným svazem, nemá právnické osobnosti, je ústavem zemským, finančně odvislým od zemského úřadu (zastupitelstva), jenž v rozpočtu nemá položky na lesy pro Zemědělskou radu. Tato také lesů pro své úkoly nepotřebuje a ústřední výbor Zemědělské rady Moravské dokonce prý odmítl získávání vlastnictví lesů. Naproti tomu příděl lesů může tvořiti dobrý hmotný základ pro rozvoj okresů, které na lesy reflektují a tak sloužiti jejich účelům. Nesporně by také přídělem lesů a jejich vlastnictvím vzrostl zájem volených zástupců v okresních zastupitelstvech na okresním hospodaření, což jest moment psychologicky nedocenitelný. Avšak jak už bylo řečeno, okresy byly úplně pominuty.

Nad to bylo naznačeno zástupcem státního pozemkového úřadu, že postavení zemědělské rady (českého odboru) má býti výjimečné, že zemědělská rada jako člen družstva s právy člena neměla by povinnost velký podíl na lesích - 3000 ha - vnésti do společného vlastnictví a příděl ten by tvořil v družstvu jakousi skupinu separátní. To jest věc ovšem právnicky povážlivá. Pro zemědělskou radu reservované 3000 ha lesů by ze značné části uspokojily nároky okresů, když ne samostatným přídělem, tedy aspoň členstvím v družstvu. Mohla-li by býti členem družstva Zemědělská rada, mohou jimi býti i okresy.

Poukazujíce na uvedené úmysly stát. pozemkového úřadu, táží se podepsaní vlády, jako orgánu dohlížejícího na St. P. Ú. (§ 2 zákona 330/1919):

1) Jsou-li jí tyto úmysly Státního pozemkového úřadu známy?

2) Souhlasí-li s úmyslem Stát. pozemkového úřadu, aby zemědělská rada moravská (český odbor) obdržela podíl na lesích s pominutím okresů a před nimi a považuje-li tento postup za odpovídající zákonu?

3) Zda a jak chce působiti vláda na St. P. Ú., aby se přídělu lesů dostalo vedle obcí v první řadě zajímajícím se o ně okresům, které podle §u 10 přídělového zákona nárok na lesy mají?

V Praze, dne 6. února 1931.

Richter, Knejzlík, Langr,

Zeminová, dr. Patejdl, Stejskal, Jos. Tůma, Vaněk, Hatina, Hrušovský, Šmejcová, Lanc, Fiala, dr. Stránský, Netolický, inž. Záhorský, Slavíček, Malý, Polívka, Sladký, Tykal, Tučný.

 

917/XVI.

Interpelace

poslanců inž. Nečase, J. Koudelky, J. Bečko a soudr.

předsedovi vlády

o živelních katastrofách v našich lesích a nutnosti bezodkladného zásahu státu.

Velká smršť v červenci 1929 a sněhová a vichřicová katastrofa ve dnech 26. a 28. října a 23. listopadu 1930 způsobily v našich lesích ohromnou škodu, již možno odhadnouti celkem na 9 mil. m³. Říjnová katastrofa sama vyvrátila, zpřerážela a zničila 6 mil. m³ dřeva a zasáhla právě kraje chudé v takových rozměrech, že od šumavské pohromy v létech sedmdesátých, není pamětníka podobného neštěstí. Na Žďársku činí škoda více jak 1 mil. m³, na Litomyšlsku a Rychmbursku přes 700 tisíc m³, kolem Maršova téměř ¹/₂ mil. m³ atd. Celé oblasti jsou zničeny a hrozí nyní nebezpečí dalších pohrom i nákazy kůrovcem u dosud zdravého lesa, nebude-li rychle zjednána odpomoc.

V lesích státních i soukromých leží nyní velké zásoby dřeva ještě po katastrofě z r. 1929, zvláště na Hradecku. V Čechách a na Moravě odhadovaly se tyto zásoby před poslední pohromou na ¹/₂ mil. m³ kulatiny a doloviny, 350.000 prost. m brusného dříví, v pilách celé republiky zásoby řeziva na 2 mil. m³; vedle toho existují velká množství dřeva palivového a neprodaného dřeva v lesích slovenských a podkarpatských. Říjnová a listopadová katastrofa v historických zemích a následky bezesmluvního poměru s Maďarskem v lesích slovenských a podkarpatoruských zhoršily situaci tak, že se stala kritickou.

Podepsaní poslanci upozorňují důtklivě na tento stav a táží se:

1.) Zda jest uvažováno letos o omezení těžby ve státních lesích na nejmenší možnou míru a zda též míní se působiti na majitele zdravých soukromých lesů, aby svoji těžbu redukovali a mohli se za tuto redukci odškodniti rovnocennou více-těžbou v budoucích normálních létech?

2.) Zda podniknuty byly všechny potřebné kroky, aby bylo kalamitní dřevo zpracováno a odvezeno z lesa. Zde nalézá se možnost naléhavých nouzových prací právě v nejchudších a nejpotřebnějších krajích, zejména na Českomoravské vysočině. Ježto zákon č. 75/1929 nemůže poskytnouti poškozeným ani zlomek úhrady spojené se zpracováním a odvezením dřeva, jest nutno pomoci ihned levným úvěrem a ulehčiti krajům pohromou postižených na daních. Potřebné lesní komunikace, cesty a dráhy měly by býti jako nouzové bezodkladně vybudovány. Zásah státu při sjednání úvěru za zpracování a odvezení kalamitního dřeva a při budování komunikací i opatřování motorových vozidel atd. jest bezpodmínečně nutný.

3.) Ve směru tarifním povoluje sousední Německo kalamitnímu dřevu snížení dopravních sazeb o 50%, ač lesní pohromy nedosahují relativně v Německu daleko té výše jako u nás. Slevu polomovému dřevu nutno by bylo povoliti pro dopravu tuzemskou i vývoz. Tarifní sleva vyhlášená ve "Věstníku pro železnice a plavbu" 17. ledna 1931 označována jest v postižených krajích jako nedostatečná. Ve věstníku pro železnice čís. 102/30 povolena byla polomovému říšskoněmeckému brusnému dříví v naší republice sleva ve výši 40%, kdežto našemu polomovému dřevu povolena výnosem sleva jen 25%. Též dřevu rakouskému povoleny byly ve věstníku č. 4/30 značné slevy. Pro neobyčejně tísnivou situaci na dřevním trhu slovenském a podkarpatském zaviněnou bezesmluvním poměrem s Maďarskem, nutno bráti v ohledu tarifním zvláštní zvýšený ohled na dřevo slovenské a podkarpatské. V dnešní situaci třeba jistě též uvažovati o vybírání vývozních poplatků za všechny druhy dřeva zdravého i kalamitního, aby mohlo býti naše dříví odbyto na zahraničním trhu.

4.) Ježto nutno zničené plochy co nejrychleji zalesniti než zabuření, žádáme o sdělení jaké kroky byly v zalesňování v lesích státních i soukromých podniknuty. Pokládáme po posledních lesních katastrofách za velmi naléhavé předložení zákonné osnovy o lesním melioračním fondu, kteréžto osnovy se poslanci sociálně demokratičtí v posledních dobách v příslušných výborech dvakráte domáhali. Tam, kde není vlastních prostředků pro zalesnění zničených ploch buďtež poskytnuty bezplatně sazenice. Ježto se nyní zamýšlí zvýšená podpora investičních prací veřejných, států, zemí i autonomních svazků, nutno dbáti toho, aby se všem státním a veřejným podnikům uložilo, aby všechno potřebné dřevo bylo kryto dřívím domácím. Zatím co vývoz našeho dřeva do ciziny v posledních létech stále hrozivě klesá, stoupá ustavičně dovoz cizího dřeva.

5.) Za dnešního přebytku dřeva dalo by se i propagací pro větší spotřebu dřeva docíliti většího odbytu. Zde by mohla vykonati povinnost v první řadě generální ředitelství státních lesů a statků jako největší výrobce dřeva v naší republice. Šlo by tu o větší uplatnění dřeva jako stavební hmoty v různých formách, o zuhlování dřeva a jeho použití jako dřevěného uhlí, atd.

Podepsaní poslanci upozorňují na všechny tyto okolnosti a žádají o vysvětlení, co bylo v uvedených bodech podniknuto.

V Praze, dne 7. února 1931.

Inž. Nečas, Koudelka, Bečko,

Nový, Biňovec, dr. Mareš, Prokeš, Benda, Neumeister, V. Beneš, Polach, Jaroš, Fr. Svoboda, Staněk, Srba, Chalupník, Tayerle, Klein, dr. Macek, Jaša, Chalupa, Pik, Seidl, Husnaj, Jurnečková.