Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1931.
III. volební období.	3. zasedání.

917.

Interpelace:

I. posl. Šaláta a druhov min. financií ohľadom rázneho zamedzenia prehnaného počínania si Expozitúry finančného riaditeľstva vo Zvolene voči roľníckym daňovníkom,

II. posl. Knejzlíka, B. Procházky, Malého, Fialy a druhů min. železnic o změně dosavadní úpravy seřaďování vlaků na nádraží v Přerově,

III. posl. V. Beneše a soudr. min. školství a nár. osvěty, o podivných poměrech v zemské školní radě moravské,

IV. posl. Novotného a soudr. min. zemědělství o případu nabyvatelů půdy ve Zbyslavi na čáslavském okrese,

V. posl. Klimenta a soudr. min. financí o vymáhání daní,

VI. posl. Čuříka a druhů min. soc. péče dru Czechovi, ministru národní obrany dru Viškovskému, ministru obchodu a průmyslu dru Matouškovi o těžkých poměrech na Valašsku,

VII. posl. Lance, Sladkého, Hatiny a druhů vládě o zneužívání odkladů těžby v uhelných dolech povolených na podkladě ustanovení §u 182 obec. horního zákona,

VIII. posl. Štětky a soudr. min. veřejných prací o podivuhodné činnosti "Západočeského elektrárenského svazu",

IX. posl. Jurana, Barši a soudr. min. financí, zemědělství, zdravotnictví o vodovodu v obci Rudě,

X. posl. dr. Kafky a druhů min. vnitra o oběžníku pražského magistrátu ze dne 5. prosince 1930 o užívání cizojazyčných reklam a firemních nápisů,

XI. posl. Nitsche a druhů min. vnitra o přehmatech a trýzněních při soupisu lidu v německých jazykových ostrovech na Slovensku,

XII. posl. Hodinové, Krosnáře a soudr. min. sociální péče o poměrech v továrně firmy Štěpánek, obuvnický závod v Hostivaři,

XIII. posl. dr. Schollicha a druhů min. vnitra o postupu hlučínského okresního úřadu,

XIV. posl. Tučného a druhů min. sociální péče a min. vnitra ve věci zaměstnavatelské prevence, aby zaměstnancům bylo znemožněno využití výhod pojistného zákonodárství,

XV. posl. Richtera, Knejzlíka, Langra a druhů vládě republiky Československé o provádění pozemkové reformy na půdě lesní ve střední Moravě,

XVI. posl. inž. Nečase, Koudelky, Bečko a soudr. předsedovi vlády o živelních katastrofách v našich lesích a o nutnosti bezodkladného zásahu státu.

917/I.

Interpelácia

poslanca A. Šaláta a druhov

ministru financií

ohľadom rázneho zamedzenia prehnaného počínania si Expozitúry finančného riaditeľstva vo Zvolene voči roľníckym daňovníkom.

Dňa 4. novembra 1930 sa dostavil k obecnému starostovi v Hájnikoch jeden úradník dôchodkovej kontroly vo Zvolene a sdelil tu predvolanému občanovi O. Hermanovi, že na základe nariadenia Generálneho finančného riaditeľstva ho Expozitúra finančného riaditeľstva zo Zvolena vyslala, aby prevážil tohoročnú úrodu Hermanovu a to: obilie, seno, slamu a iné plodiny.

O. Herman žiadal od úradníka, aby sa legitimoval a že by mu preukázal nariadenie na to sa vzťahujúce. Keď to dotyčný úradník preukázať nevedel, roľník Herman mu sdelil, že si on síce občianske povinnosti plnieva a zákonitým nariadeniam sa ochotne podrobúva, ale takémuto nezvyklému spôsobu kontroly sa podrobiť na svoje trovy neni ochotný,

Keď si finančná vrchnosť chce previesť uňho takúto kontrolu, neprotiví sa jej síce, ale nech si ju prevedie na svoje trovy, nech mu všetko po prevažovaní uvedie v pôvodný poriadok a nech mu hradí prípadne vzniklé škody a ztratu času.

Po tomto prehlásení úradník dôchodkovej kontroly spísal zápisnicu a šiel do susednej Sielnice, kde mal tiež previesť takúto kontrolu na próbu a to udajne na vyššie nariadenie.

Toto sa má udajne diať v každej obci u dvoch - troch roľníkoch a má to byť kontrolou, či roľníci svoje dôchodkové soznania, k vyrubeniu dane potrebné, správne podávajú.

Takéto bezohľadné počínanie si finančných medzítok voči roľníkom je neznesiteľné, ba krajne urážlivé a poburujúce.

Ako príde k tomu roľník daňovník, riadne si zadavší svoje dôchodkové priznanie, žeby finančná správa na jeho trovy prevažovala celú jeho úrodu, čo by u niektorého roľníka potrvalo aj štyri - päť dní viacerými nádenníkmi a kazením krmiva.

Podotknúť treba, že dáta, potrebné k vyrubeniu dôchodkovej dane boly 4. októbra r. 1930 na notárskom úrade v Hájnikoch pre obce celého notariátu za spoluúčinkovania dôchodkovej kontroly komisionálne vyšetrené a zatým menovaný O. Herman ešte 21. okt. r. 1930 bol predvolaný do Expozitúry fin. riaditeľstva vo Zvolene, kde si podrobne udal všetku svoju úrodu.

Výš udaný spôsob kontroly je pre roľníckych daňovníkov aj krajne urážlivý, je to znak nedôvery v ich priznania - ako by boli podvodníci -, je to však znak nedôvery aj v posudky daňových komisií, ako by svoju povinnosť ledabilo, nesvedomito konaly.

Pri takej podozrievačnej kontrole zbytočné sú dôchodkové priznania a zbytočné sú i posudky daňových komisií a ich namáhanie.

Zdá sa, že finančná správa používa na Slovensku všetkých možných a nemožných spôsobov, ako sohnať zo Slovenska čím viac daní a pokút, ale na druhej strane celá verejnosť Slovenska trpko a z nechuťou pozoruje, že sa tá istá finančná správa naskrze nestará o to, aby sa daňovníctvu Slovenska dostala aj jemu percentuálne patricia čiastka z celoštátnych výhod, dodávok, prídelov, fondov, podpôr, sanácií.

Daňovníctvo Slovenska pre vzrastajúce ťarchy, pre bezohľadnosť finančnej správy je krajne roztrpčené a preto sa pýtam pána ministra financií:

1. či vie o výš spomínanom, roľníctvo urážlivom počínaní si finančnej správy?

2. a či to hodlá k uspokojeniu roľníckych daňovníkov a ku chráneniu reputácie daňových komisií raz navždy zamedziť?

Praha, dňa 27. januára 1931.

Šalát,

Onderčo, Hlinka, dr. Polyák, Danihel, dr. Tiso, Čuřík, dr. Gažít, Grebáč-Orlov, dr. Mederlý, Galovič, Mojto, dr. Pružinský, Sivák, Slušný, dr. Fritz, dr. Ravasz, Suroviak, Gajda, Stříbrný, dr. Pergler, dr. Labaj.

 

917/II.

Interpelace poslanců Josefa Knejzlíka, B. Procházky, C. Malého, Č. Fialy a druhů

ministru železnic

o změně dosavadní úpravy seřaďování vlaků na nádraží v Přerově.

Železniční správa zamýšlí provésti pronikavou změnu v seřaďování vlaků, pokud se týká Přerova, a to tak, že by bylo zrušeno v přítomné době seřaďování vlaků pro Čechy a že by budoucně, jak se nutno již při dosavadním postupu železniční správy vůči městu obávati, mělo to v zápětí ještě další dedukce i pro jiné trati. Celé město je hluboce dotčeno tím, že byla dosud dávána ujištění, že nebude podniknuto bez velmi naléhavých zájmů železniční správy nic, co by mělo poškoditi město Přerov a že bude vždy dána městu Přerovu příležitost, aby aspoň své stanovisko zavčas mohlo říci a aby tak došlo k výsledku co nejméně bolestnému i tam, kde by byly skutečně vážné důvody pro nepříznivá opatření státní správy železniční.

Při nynějších chystaných opatřeních státní správy železniční není nejen však takových zvláštních důvodů, naopak je jisto, že změna v úpravě seřadišť jest na újmu železniční dopravy a na škodu celé veřejnosti.

Správa býv. severní dráhy byla si dobře vědoma důvodu, proč nepřipustila řadění vlaků v Mor. Ostravě, jednak pro nedostatek místa v tomto nádraží, jednak pro nákladnost řadění a konečně i pro otázky personální. Prázdné vlaky byly pro Ostravu seřaďovány přerovskou stanicí a v Ostravě pak jen vozy bez posunu přistavovány na jámy. Z naložených vozů sestavil se v Ostravě vlak do Přerova, kde na moderně vybudovaných nádražích byly vlaky teprve přesně podle relací řazeny. Moravská Ostrava nebyla nikdy z důvodů velmi vážných a skutečně odborných zatěžována řaděním vlaků. Tuto práci konal Přerov, kde se soustřeďovala zátěž a kde rychleji mohl býti tento náklad vypraven. Tato zásada měla by býti, pokud by byly směrodatnými důvody věcné, zachována i nyní, poněvadž v Mor. Ostravě přijde řadění vozů o ¹/₅ dráže než v Přerově. Přerov má přednádraží moderně zařízeno a z obou stran potřebné zabezpečovací zařízení a jest možno jedním strojem ve 24 hodinách vykouleti na spádoviště přes 1600 vozů všech možných relací. Pravé přednádraží v Přerově se svým spádovištěm, na němž mohou řaditi současně dva stroje, potřebuje pouze výjezdové koleje z přednádraží ve směru k Olomouci a Mor. Ostravě prodloužiti, aby se mohly odjezdy vlaků říditi přímo ze spádoviště a podle projektu by vyžadovalo zřízení zmíněné koleje asi 1 milion korun nákladu, což jest minimální náklad, uváží-li se, že by touto nepatrnou investicí mohl býti na pravém přednádraží zvýšen počet řazených vozů nejméně o 500 denně. Tato investice v Přerově by pak přinesla v Přerově daleko větší užitek, než nákladné investice jak v Mor. Ostravě, tak i v České Třebové.

Úkolem dráhy by nemělo býti, aby se stavělo jen pro stavby samotné, nýbrž v první řadě má býti jako při každém správném hospodářství používáno dosavadních zařízení, která před dobou celkem nedávnou byla vybudována velkým nákladem a která representují značný národohospodářský statek. Účelným použitím a využitím těchto zařízení mohlo by se ušetřiti stamilionových investic, neboť při věcném zkoumání nutno přijíti k závěru, že rychlá expedice zátěže není věcí nových nákladných investic, nýbrž věcí organisace. Bude-li seřaďování rozdrobeno na Mor. Ostravu, Přerov, Olomouc a Českou Třebovou, budou řaditi všechny tyto stanice pro táž místa. Nežli se na př. sesbírá dostatek zátěže pro vlak k Mor. Ostravě, budou státi vozy v tomto nádraží, průměrně 12 hodin. Současně zhorší se rozdělením seřadišť sestavování vlaků také v Přerově a budou i tu delší dobu státi. Kdyby tato zátěž byla z Mor. Ostravy posílaná neseřazená do Přerova, bylo by možno z Přerova vlaky s touto zátěží expedovati každých 78 hodin, v čemž by byl obsažen nejen národohospodářský zisk, který by plynul pro dopravované zboží, nýbrž také rychlý oběh vozů, úspora času i práce při posunu a to v obou stanicích.

Přerov může provésti i nejjemnější řazení pro Prahu i pro Liberec, Nymburk, Střekov i v jiných směrech, takže bylo možno a bylo by možno i budoucně v České Třebové a v Pardubicích jednotlivé relace pouze doplňovati.

Strategické důvody pak mluví přímo proti dalekosáhlým investicím v Mor. Ostravě, zvláště když Bohumín má dvě seřaďovací nádraží, úplně uzavřená, jež zarůstají trávou a jež by bylo možno využíti. Investice nové tam, kde jest možno využití investic dosavadních, jsou zakopaným kapitálem, který nemůže přinésti státní správě železniční naprosto žádného zisku. Ten mají jedině dodavatelé pro stavby, po případě majitelé uhelných dolů. Zrušením přerovského řadění vlaků pro Čechy jest zařízením, které jest v příkrém rozporu se zájmy veřejnosti, která má právo, aby veškeré zásilky byly dopravovány co nejrychleji. Bude-li nutno, aby na každém z nových seřadišť bylo čekáno, až se doplní veškerý materiál na celý vlak, nastane tím ve všech místech značné zdržení zásilek ke škodě dráhy, jejích zákazníků a bude to jen zcela právem podporovati akce soukromé dopravy automobilové, která využívá takových chyb státní správy železniční.

Zejména bude znemožňováno vypravování pilných zásilek Baťových a jinak důležitých zásilek, jež Přerov nebude již míti možnost rychle odbavovati a na nichž by státní správě železniční jistě bylo mělo záležeti, vzhledem ku povaze továrny Baťovy jako velkého zákazníka dráhy.

Zatím, co při dosavadních zařízeních z Přerova šly celé vlaky beze změny a jen jako vlaky průjezdné až na vzdálenost 400 km, roztříští se při nové úpravě zamýšlené dráhou zátěž a zdrží doprava zboží.

Pokud se týká Mor. Ostravy, bylo by i dnes hospodárné, aby co nejdříve odtud každá zásilka byla odeslána a aby tedy nebyla Mor. Ostrava zatěžována tříděním a seřaďováním vlaků a to, jak již bylo zdůrazněno, i se zřetelem na pouhou polohu Mor. Ostravy při hranicích.

Nová úprava řadění vlaků pro Čechy jest pouhým přesunem na úkor Přerova a ke škodě dráhy bez jakékoliv podstatné výhody na jiné straně. Státní správa železniční má za povinnost plniti také hospodářské úkoly, poněvadž jinak by mohla býti ponechána jako podnikání soukromníků se snadnější jejich organisací. Není ani se stanoviska státního účelno, aby byl v nynější době poškozován Přerov, který již tolik utrpěl přirozenou změnou poměrů a zánikem řady velkých průmyslových podniků. Konečně i otázka zaměstnanecká není zcela bez významu, zvláště když nejde tu jen o jednotlivce, nýbrž o celé skupiny zaměstnanců, kteří jsou již na určitém místě zařízení a jejichž přesuny způsobí vyplýtvání mnoha peněz. I to však jest ztrátou národohospodářskou a mimo to újmou na úkor služby.

Všechny důvody a zejména zájmy všeho obchodu a průmyslu mluví pro to, aby koncentrace seřaďování vlaků pro Čechy na veliké vzdálenosti byla ponechána v Přerově, jako důležitém uzlu železničním.

Podepsaní se táží pana ministra železnic:

1) Je-li ochoten zaříditi, aby nová úprava řadění vlaků pro Čechy neděla se na úkor vybudovaného nádraží v Přerově, na úkor státní železniční správy a průmyslu?

2) Jest pan ministr ochoten podati podepsaným zprávu, co v této záležitosti hodlá učiniti?

V Praze, dne 28. ledna 1931.

Knejzlík, B. Procházka, Malý, Fiala,

Šmejcová, Šeba, Sladký, Bergmann, Mikuláš, Jos. Tůma, Vaněk, dr. Patejdl, Polívka, Pechmanová-Klosová, Richter, Hrušovský, Lanc, Tučný, Tykal, Langr, Zeminová.

 

917/III.

Interpelace

poslance Vojty Beneše a soudruhů

ministru školství a národní osvěty

o podivných poměrech v zemské školní radě moravské.

Ve školním okresu třebíčském na Moravě v obvodě škol Studenec - Koněšín není učitelky ženských ručních prací a nebylo předmětu tomuto vyučováno na obou školách od počátku měsíce listopadu a podnes není vyučováno.

V témže školním okresu jest učitelka ženských ručních prací Marie Chvátalová, která byla na rok dočasně pensionována. Léčila se v ozdravovně pro plicní choroby v Jablunkově a byla jako zdravá propuštěna. Proto se přihlásila nově k výkonu školní služby. Po přehlídce u zdravotního oddělení zemského úřadu v Brně, podobně jako při prohlídce úředního lékaře v Třebíči, byla uznána za schopnou ke školní službě. Také okresní školní výbor v Třebíči oznámil zemské školní radě v Brně, že místo pro tuto učitelku má. Leč vládní rada Kulendík při zemské školní radě v Brně vzal příslušné spisy k sobě, nevyřizuje příslušný akt a z nepochopitelných příčin zdržuje ustanovení této učitelky ke škodě jmenovaných škol.

Tím mají býti jmenované školy odsouzeny na dále, aby byly bez učitelky ženských ručních prací a aby v nich tomuto předmětu nebylo vyučováno.

Podepsaní se táží pana ministra školství a národní osvěty:

1. Jsou tyto poměry panu ministrovi školství a národní osvěty známy?

2. Hodlá pan ministr školství a národní osvěty tento případ vyšetřiti a zjednati nápravu a sděliti příčiny, proč vládní rada Kulendík takto ve své úřední činnosti postupuje?

V Praze dne 22. ledna 1931.

V. Beneš,

Benda, Jaša, Jaroš, inž. Nečas, dr. Mareš, Pik, Jurnečková, Klein, dr. Macek, Hampl, Staněk, Bečko, Brodecký, Prokeš, dr. Markovič, Chalupa, Stivín, Seidl, Chalupník, Remeš, Neumeister, Vácha.

 

917/IV.

Interpelace

poslance Novotného a soudruhů

ministru zemědělství

o případu nabyvatelů půdy ve Zbyslavi na čáslavském okrese.

47 drobných rolníků z obce Zbyslav na čáslavském okrese koupilo od majitele velkostatku Žehušice v odprodeji z volné ruky, jejž velkostatkáři Stomemu povolil Státní pozemkový úřad, pozemky dle bonitní třídy po 6.500.- až 8.000,- Kč za 1 hektar. Poněvadž pozemky ty jsou však položeny v blízkosti řeky Doubravky, která je při každém stoupání vody zaplavuje a velmi poškozuje, donutil SPÚ velkostatkáře Stomeho ke snížení prodejní ceny a pan Stome slíbil vrátit všem nabyvatelům půdy po 500,- Kč na každý hektar. K tomu účelu složil u okresní hospodářské záložny v Čáslavi asi 80.000.- Kč na úhradu nabyvatelům. K největšímu překvapení všech drobných nabyvatelů byl však peníz ten rozdělen toliko příslušníkům republikánské strany čsl. venkova. Po delším jednání dostalo se nyní doplatků i příslušníkům strany lidové, kdežto ostatní čekají marně dosud na peníze, které jim pan Stome má vracet z nařízení SPÚ. Tyto skutečnosti potvrzuje starosta obce Zbyslavi přípisem následujícím na list stěžovatelů: "Shora uvedené údaje zakládají se na pravdě a potvrzuje se, že 44 podepsaných bylo takovýmto stranickým jednáním poškozeno, což nikterak neprospívá ke klidnému soužití a mravnímu povznesení občanstva, když takovéto příklady spravedlnosti před svým zrakem spatřuje". Razítko obce Zbyslavi a vlastnoruční podpis starostův, jakož i vlastnoruční podpisy 44 postižených drobných rolníků.

Poukazujeme na tento příklad, tak křiklavý, že nepotřebuje zvláštního komentáře, a ptáme se:

Je pan ministr zemědělství ochoten neprodleně naříditi šetření, jak se mohlo tak stranicky jednati, jest ochoten zaříditi, aby neprodleně vyplaceny byly peníze, o které byla snížena cena pozemků prodaných velkostatkářem Stomem, všem drobným nabyvatelům bez rozdílu politické organisační příslušnosti?

V Praze, dne 2. února 1931.

Novotný,

Dvořák, Babel, Barša, Gottwald, Juran, Hrubý, Kuhn, Haiblick, Kopecký, dr. Stern, Vallo, Tyll, Zápotocký, Steiner, Štětka, Śliwka, Major, Hodinová, Čižinská, Kubač, Krosnář.

 

917/V.

Interpelace

poslance Klimenta a soudruhů

ministru financí

o vymáhání daní.

Matěj Fendrych z Předína na Moravě zařídil si v r. 1927 nákladem 3.100.- Kč perleťářskou živnost, neboť se jako člověk tuberkulosní a těžkou srdeční vadou trpící nemohl uživiti tovární prací. Pro nepříznivé poměry v perleťářství vůbec byl však i Fendrych za dva roky úplně ruinován a ze živnosti zbyly mu pouze dluhy 6.000.- Kč u firmy Pavel Rie a syn v Praze a 1.000.- Kč u firmy Sarmighausen v Hamburku. Fendrych je zcela na mizině a jen s největšími obtížemi uvedené dluhy splácí. Nedosti však na tom; berní správa v Třebíči předepsala tomuto nemocnému ubožáku obratovou daň a poněvadž ji nemůže zaplatit - ač dvakrát osobně na berní správě věc podrobně vylíčil - pokutuje ho nyní 20.- a 40.- Kč. Věc je tak jasná, že nepotřebuje zvláštního komentáře. Ptáme se proto pana ministra financí:

Doufá, že vydíráním pokut na nemocných, zadlužených, ubohých maličkých živnostnících zachrání svou třídu před hospodářským krachem?

Co zařídí, aby berní správa v Třebíči nehnala do sebevražedného zoufalství Matěje Fendrycha z Předína, ale dle jeho hospodářských poměrů odepsala neprávem vyměřenou daň i nesmyslné pokuty?

V Praze, dne 2. února 1931.

Kliment,

Tyll, Zápotocký, Hadek, Štětka, Vallo, Gottwald, Barša, Kuhn, dr. Stern, Major, Steiner, Śliwka, Čižinská, Krosnář, Hruška, Babel, Kubač, Novotný, Hodinová, Hrubý.

 

917/VII.

Interpelace

poslance Antonína Čuříka a druhů

ministru sociální péče dru Czechovi,

ministru národní obrany dru Viškovskému,

ministru obchodu a průmyslu dru Matouškovi

o těžkých poměrech na Valašsku.

Důvěrníci dělnictva řečených organisací v Rožnově p. R. zaslali mi přípis, z něhož uvádím:

Rožnov p. R., 25. I. 1931.

Vážený pane poslanče!

Valašsko jistě znáte, poněvadž jste mluvčím jeho lidu. Znáte jeho krásu i v zimě, ale pak zajisté znáte jeho bezměrnou bídu, která zvláště v zimě dvojnásob tíží jeho lid. Tento byl za Rakouska úplně zanedbáván, a projevil-li někdo o něj zájem, pak jen v tom smyslu, jak by se tato bída dala ještě lépe využitkovati, jak tento dobrý, ale poměrně nevědomý lid ještě lépe vysáti. Přišel převrat a s ním se mnohé změnilo. Ale přesto si dovolujeme tvrditi, že bída na Valašsku zůstala. Má-li se zde jen poněkud snesitelně žíti, musí pracovati celá rodina. Otcův výdělek v panských lesích by ji neuživil. Syn odjíždí za chlebem do dolů a hutí na Ostravsko, Frýdecko a jinde. Zemědělství!? Znáte jistě to pravdivé přísloví, že na Valašsku je začátek kamení a konec chleba, pročež musí ženy a dcery do továren. Dnes, kdy takřka celý svět se zmítá v křečích odbytové krise, jejíhož konce se nelze ani domysliti, vracejí se synové z kraje domů, lesy nestačí pojmouti spousty těch, kteří se k práci nabízí. - O výši platu lépe pomlčeti. Tak zůstává mnohdy živitelem rodiny pouze žena nebo dcera v továrně. Leč i ten výdělek mizí., Továrny zavírají svá vrata, vysazují a propouštějí dělnictvo a nad bídným, chudým lidem Valašska vznáší se příšera hladu a zoufalství. Za příklad uvádíme továrnu fy. Leo Brill a spol. v Rožnově p. R., kde jsme zaměstnáni a můžeme tudíž použíti fakt. Tato továrna snažila se řešiti svou odbytovou krisi dosud tak, aby si všechno dělnictvo udržela v zaměstnání. Již celý rok vysazovala měsíčně 30 - 40 lidí na měsíční dovolenou, takže se vystřídali téměř všichni dělníci. Je lehce pochopitelné, že tím vznikla dělnictvu ohromná škoda. Během této doby vyplatily odborové organisace jen pro dělnictvo této továrny téměř 100.000 Kč na podporách. Leč ani tím způsobem nebylo možno situaci dělnictva zachrániti a továrna přikročila k definitivnímu zredukování stavu dělnictva o ¹/₃ a zároveň ohlásila závodnímu výboru další propouštění dělnictva. Podpora v nezaměstnanosti nemůže trvati věčně. Co se stane pak? Produktivní péče o nezaměstnané v tomto případě nebude míti účinku, poněvadž osazenstvo továrny tvoří ženy, jež nebudou moci pracovati u regulací a staveb cest. Varujeme proto před lehkým posuzováním tohoto případu - ač se jedná o ženy - neboť v tomto případě se sociální úkoly obrátily. Ženy jsou živitelkami rodin, a až vyčerpají podporu v nezaměstnanosti, jsou celé jich rodiny vydány hladu a zoufalství Zde pomůže pouze jediný prostředek; zaopatřiti továrnám na Rožnovsku práci, což není v našem případě těžké. Továrna fy. Leo Brill a spol. je továrnou na pletené a stávkové zboží, které vyrábí ve všech možných druzích za ceny jistě konkurenční, poněvadž dosti silně exportovala. Jest přece možno zadati zde nějaké dodávky státní nebo zemské: pro vojsko, četnictvo, finanční stráž a státní. Zdůrazňujeme, že každá jiná podpora se v našem případě a našich poměrech mine se účinkem.

Apelujeme také na Vás, byste žádal po vládě brzké uzavření obchodních smluv s okolními státy, neboť tímto bezesmluvním stavem trpí dělnictvo nejvíce.

Závodní výbor továrny Leo Brill v Rožnově p. R.

Ant. Křenek, tč. jednatel,

Čeněk Krhut, předseda,

Místní skupina Svazu textilního dělnictva v Čs. republice, Rožnov.

Mich. Drápala, tč. jednatel,

Čeněk Krhut, předseda.

Skupina Svazu křesťansko-sociálních textilníků Čsl., v Rožnově p. R.

Josef Skalík, tč. jednatel,

Josef Barabáš, tč. místopředseda,

Místní skupina Družstva českoslov. válečných poškozenců v Rožnově.

Čeněk Krhut, předseda.

Místní skupina čs. strany soc. dem. dělnické v Rožnově.

Frant. Chovanek, tč. důvěrník,

Eda Drápala, tč. jednatel.

Politická organisace čsl. strany křesťansko-sociální v Rožnově.

Jar. Drápala, předseda,

Václav Polívka, jednatel.

Podobné zoufalé stesky dochází ze závodů dřevoprůmyslných, sklářských a situace na Valašsku je všeobecně velmi zlá.

I táží se podepsaní:

Jsou tyto poměry pánům ministrům známy?

Jsou páni ministři ochotni s největším urychlením opatřiti továrnám na Valašsku, zejména závodům textilním, dostatek práce, aby bylo zabráněno zoufalé bídě?

V Praze, dne 2. února 1931.

Čuřík,

Hlinka, dr. Tiso, dr. Fritz, Greif, Fritscher, Oehlinger, Bobek, Danihel, dr. Gažík, Grebáč-Orlov, dr. Labaj, dr. Mederlý, Galovič, Mojto, Onderčo, dr. Polyák, dr. Pružinský, dr. Ravasz, Sivák, Slušný, Suroviak, Šalát.

 

917/VII.

Interpelace

poslanců Josefa Lance, V. Sladkého, Al. Hatiny a druhů

vládě

o zneužívání odkladů těžby v uhelných dolech povolených na podkladě ustanovení §u 182 obec. horního zákona.

Hornictvo v republice Československé prožívá se svými rodinami katastrofální důsledky uhelné nadvýroby, jež se projevují omezováním pracovních směn a propouštěním horníků. Od počátku letošního roku pracují horníci v hnědouhelném revíru severočeském na většině dolů pouze tři směny v týdnu a na některých dolech v kamenouhelném revíru ostravsko-karvínském dokonce dvě směny týdně.

Tyto důsledky uhelné nadvýroby jsou však správami dolů ještě uměle zvyšovány tím způsobem, že ve dnech, kdy se na dolech ve smyslu §u 182 obec. hor. zákona z nedostatku objednávek nepracuje, povolají na směnu pouze asi 10% z celkového počtu v úkolu zaměstnaných horníků k naplnění všech, v jámě se nalézajících prázdných vozíků. Na dolech se ve smyslu §u 182 ob. hor. zák. nepracuje, ale v jámě se naplní uhlím 400 až 600 vozíků. Tímto praktikováním zvyšují správy dolů uhelnou výrobu při nižších výrobních nákladech na účet bídy hornických rodin.

Již v roce 1928 poukazovali jsme v naléhavé interpelaci tisk 1846 na toto systematické poškozování horníků a dotazovali jsme se vlády, je-li ochotna naříditi báňskému hejtmanství, aby plnění vozíků ve dnech, kdy se na dolech netěží, bylo zakázáno. Na tuto naši naléhavou interpelaci odpověděla vláda tiskem 1965/1928 následující: "Konkrétní stížnosti, přednesené u příslušných báňských úřadů, budou předmětem úředního jednání, a ukáže-li výsledek šetření porušení platných právních předpisů bude zjednána bezodkladně náprava."

Přes to, že byla celá řada konkrétních případů revírnímu báň. úřadu v Mostě oznámena, nebyla do dnešního dne náprava zjednána. Jak si revírní báňské úřady toto šetření představují, dokazuje nejlépe konkrétní případ z dolu Jan II. v Mar. Radčicích, kde závodní rada podala revír. báň. úřadu v Mostě stížnost proti správě dolů pro zneužívání povoleného odkladu těžby podle §u.182, obec. hor. zákona a žádala, aby plnění vozíků ve dnech, kdy se na dolech následkem nedostatku objednávek nepracuje, bylo zakázáno. Na tuto stížnost obdržela závodní rada dolu Jan II. v Mariánských Radčicích od revírního báňského úřadu v Mostě odpověď, že žádosti ve stížnosti uvedené nelze vyhověti jednak proto, že k takové žádosti není závodní rada legitimována. Toto stanovisko revírního báňského úřadu v Mostě dokazuje, že poškozování horníků provádí správy dolů pod ochranou nadřízených úřadů. Odvolávají-li se správy dolů při svých žádostech o povolení odkladu těžby na nedostatek objednávek, nechť tedy nepoužívají uděleného jim odkladu těžby ku zvýšení výroby a snížení výrobních nákladů na účet bídy v hornických rodinách. V době uhelné krise, kdy horníci prožívají se svými rodinami katastrofální důsledky racionalisace v uhelném průmyslu, kdy podvýživou podlomené zdraví dítek horníků podléhá zákeřné tuberkulose, vykazují uhelné společnosti ve svých výročních bilancích zvýšení milionových zisků.

1 ten největší nepřítel dělnictva musí přiznati, že týdenní výdělek horníka za tři nebo čtyři směny ve výši Kč 90 neb Kč 120 naprosto nestačí na uhájení té nejskrovnější životní úrovně ani čtyřčlenné, natož vícečlenné rodině! Tisíce podaných exekučních návrhů obchodníků potravinami na zabavení části hornické mzdy jest dokladem bídy a příčinou zoufalství v hornických rodinách.

Nelze přehlížeti, že omezováním pracovních směn snížil se roční příjem horníků v RČS přibližně asi o 130 milionů Kč. O tuto částku snížila se kupní síla hornických rodin, jejíž snížení citelně pociťuje nejen hornictvo, ale také veškerý obchod v hornických oblastech. Nutno přiznati, že tyto neutěšené poměry horníků, které jsou správami dolů ještě uměle zhoršovány, jsou také částečnou příčinou nedostatečného odbytu zemědělských výrobků a proto bude nutno, aby nejen v zájmu ohrožených existencí hornických rodin, ale také v zájmu praktického řešení zemědělské krise, byly poměry hornictva zlepšeny.

Jak jsme již v důvodové zprávě návrhu zákona tisk 720 z r. 1930 uvedli, zůstala v roce 1929 majitelům dolů v kamenouhelném revíru ostravsko-karvínském po odpočítání celkového vydání Kč 992,704.846.- od příjmu Kč 1.510,791.964.- nevykázaná částka Kč 518,087.118.-.

V hnědouhelném revíru severočeském zůstala v r. 1929 majitelům dolů po odpočítání celkového vydání Kč 749,965.199.- od příjmu Kč 1.096,257.897.- nevykázaná částka Kč 346,292.698.-.

V kamenouhelném revíru kladensko-rakovnickém zůstala v roce 1929 majitelům dolů po odpočítání celkového vydání Kč 210,009.711.- od příjmu Kč 238,080.140.- nevykázaná částka Kč 28,070.429.-. Z celkového přehledu našeho uhelného hospodářství vysvítá, že majitelé dolů v republice Československé bezdůvodně propouštějí horníky a zneužívají povolených jim odkladů těžby ku zvyšování milionových zisků.

Na dole Jan II. v Mariánských Radčicích naplnilo se v poslední době, kdy se na dole netěžilo, 6. ledna t. r. 434 vozíky, 8. ledna 318 vozíků, 10. ledna 410 vozíků, 13. ledna 350 vozíků, 15. ledna 443 vozíky a 17. ledna 366 vozíků. Tento způsob poškozování horníků provádí se ve stejné míře také na druhých dolech, nevyjímaje ani státní doly v Mostě.

Poměry horníků mohou býti částečně zlepšeny v prvé řadě zkrácením pracovní doby v uhelných dolech a nařízením, že odklady těžby ve smyslu §u 182, obec. hor. zákona mohou se povolovat jedině tehdy, nebudou-li se v tyto dny plniti vozíky. V druhé řadě bylo by možno prováděním rekultivace devastované půdy v hnědouhelném revíru severočeském a úpravou cest a vodních toků v druhých uhelných revírech zaměstnati horníky ve dnech, kdy se na dolech následkem odbytové krise nepracuje.

Podepsaní se proto táží:

1.) Je-li vláda ochotna s ohledem na veřejné zájmy naříditi, aby plnění vozíků ve dnech, kdy se na dolech netěží, bylo zakázáno?

2.) Je-li vláda ochotna z obnosu 150 milionů Kč na zmírňování následků hospodářské krise přiděliti přiměřenou částku na provádění rekultivace devastované půdy v hnědouhelném revíru severočeském a úpravu cest a vodních toků v druhých uhelných revírech?

3.) Je-li vláda ochotna s ohledem na stávající hospodářskou krisi vydati nařízení, že hromadné propouštění horníků může býti provedeno pouze po předchozím schválení ministerstva veřejných prací a jedině tehdy, bude-li u dotyčné uhelné společnosti zevrubnou revisí, provedenou revisním odborem ministerstva financí, předem zjištěno, že uhelný podnik neprosperuje?

4.) Je-li vláda ochotna pro zmírnění katastrofálních důsledků uhelné nadvýroby předložiti poslanecké sněmovně návrh zákona na zavedení 7-mi hodinové doby pracovní v uhelných dolech?

V Praze dne 3. února 1931.

Lanc, Sladký, Hatina,

Fiala, Netolický, Bergmann, B. Procházka, Vaněk, Špatný, Pechmanová-Klosová, Zeminová, Richter, Šeba, Slavíček, Hrušovský, dr. Moudrý, Tykal, Tučný, Stejskal, Jos. Tůma, dr. Patejdl, dr. Stránský, inž. Záhorský.

 

917/VIII.

Interpelace

poslance Štětky a soudruhů

ministru veřejných prací

o podivuhodné činnosti Západočeského elektrárenského Svazu.

Ve své řeči v debatě k rozpočtu na rok 1931 uvedl jsem mezi jiným také obrázek "činnosti" Elektrárenských svazů. Jako zvlášť pozoruhodný uvedl jsem případ z obce Chodouně u Zdic. Západočeský elektrárenský Svaz má monopolní právo na stavbu všech primérních i sekundárních sítí, jakož i všech přípojek v obcích své oblasti. Proto když občan Václav Tůma postavil si v Chodouni domek čp. 155 a chtěl si dát postavit přípojku, obrátila se obec na Západočeský elektrárenský Svaz v Plzni se žádostí o rozpočet. Bylo ji oznámeno, že by příslušné práce vyžádaly si nákladu 1.100.- Kč, vedle podmínky, že by pan Tůma musel platit ročně předem Kč 125 za proud, aby prý byla "docílena úhrada vydání plynoucích z této investice (!!)". O jakou investici ZES jde, není vůbec jasno vzhledem k tomu, že žadatel pan Tůma musí nésti všechny náklady přípojky ze svého. K tomu Západočeský elektrárenský Svaz podotýká výslovně, že při překročení odběru proudu nad 125.- Kč musel by p. Tůma vždy rozdíl doplatiti, ale při snížení odběru pod cenu 125.- Kč neměl by žádného nároku na vrácení přeplatku.

Po těchto podmínkách obrátila se obec Chodouň se žádostí o rozpočet za přípojku na soukromou firmu, která obratem nabídla montáž provedenou dle platných předpisů ESČ a zvláštních podmínek Západočeských elektráren a. s. v Plzni za 573.97 Kč! Tento případ ostře osvětluje hospodářství monopolním právem nadaného Západočeského svazu. Hospodářství této "všeužitečné" společnosti ocitá se v prapodivném světle, zejména po tom, když Západočeský elektrárenský Svaz kategoricky odmítl návrh p. Tůmy, že si dá přípojku zříditi uvedenou soukromou firmou.

Po uvedení těchto skutečností ve svém referátě, domníval jsem se, že ministerstvo veřejných prací učiní aspoň pokus o nápravu a dá případ vyšetřit. Do dnešního dne se tak však nestalo a občan Tůma přípojku postavenou nemá. Celá věc vypadá tak, jako by ministerstvo veřejných prací souhlasilo s podivným hospodářstvím Západočeských elektráren, nápadně páchnoucím lichvou.

Proto se ptáme pana ministra veřejných prací:

Poněvadž mu z referátu poslance Štětky v rozpočtové debatě je případ hospodářství Elektrárenského Svazu západočeských elektráren znám, co učiní, aby byla zjednána bezodkladná náprava a znemožněno odírání chudých odběratelů proudu monopolním právem Z. E. v Plzni?

Jak vysvětlí pan ministr veřejných prací své dosavadní mlčení ke známým faktům a co učiní, aby byla zjednána všeobecná náprava v hospodářství elektrárenských svazů, o kterém v rozpočtové debatě mluvil poslanec Štětka?

V Praze, dne 3. února 1931.

Štětka,

Vallo, Kliment, Kopecký, Krosnář, dr. Stern, Kubač, Tyll, Dvořák, Zápotocký, Steiner, Kuhn, Gottwald, Śliwka, Major, Hrubý, Haiblick, Höhnel, Babel, Barša, Juran.