894/XII.
Odpověď
předsedy vlády
na interpelaci poslanců Jiří Stříbrného, dra Karla Perglera a druhů
o prodeji lesů z volné ruky záhadnému spolku ťBudoucnostŤ v Kolíně, velkostatkářem Lichtensteinem na panství Rataje n. Sázavou se schválením SPÚ. (tisk 801/V).
Stanovy spolku ťBudoucnostŤ pro péči o zdraví pracujícího lidu v Kolíně byly schváleny ministerstvem vnitra výnosem ze dne 10. listopadu 1927 č. j. 69.138/27-6. Podle těchto stanov jest účelem spolku mimo jiné opatřovati a zařizovati vhodná místa pro letní pobyt zdravých a rekonvalescentů, zřizování sanatorií a pod.
K plnění svých úkolů koupil jmenovaný spolek ozdravovnu v Poděbradech a v roce 1928 od velkostatku Rataje n. Sázavou část lesa ve výměře asi 30 ha, ke které po dohodě s generálním ředitelstvím státních lesů a statků přikoupil v r. 1930 dalších 490 ha z téhož velkostatku spolu s rybolovem. Spolek převzal poměrnou část břemen patronátních a tři lesní zaměstnance. Kupní smlouva byla státním pozemkovým úřadem schválena, protože koupě vyhovovala směrnicím o schvalování prodejů zabrané půdy.
Odprodaný les jest v průměrném stáří 50-60 let a průměrné bonity V. Není správné tvrzení, že spolek dal vykáceti 80 ha porostu; celý velkostatek Rataje n. Sázavou měl před lesní reformou výměru 2,200 ha lesa a pravidelná lesní těžba byla dohlédacími úřady zakázána až do roku 1940.
Obec Rataje nad Sázavou ucházela se o příděl právě toho pozemku při řece Sázavě, který jest letními návštěvníky vyhledáván jako koupaliště. Na tomto pozemku s povolením velkostatku tábořila od roku 1922 tělocvičná jednota ťSokolŤ v Kolíně. Pozemek ten byl prodán sokolské jednotě kolínské se souhlasem S. P. Ú.
Proti koupi pozemku tělocvičnou jednotou ťSokolŤ v Kolíně neměla obec ratajská námitek.
Vedle spolku ťBudoucnostŤ získaly z velkostatku Rataje nad Sázavou značnější výměru Sdružení zahraničních Čechů k zřízení dětského tábora a osada Ledečko patřící k polit. obci Rataje n. Sázavou. Zbytek velkostatku ve výměře 1.600 ha převzalo generální ředitelství státních lesů a statků.
Obci ratajské jest pomoženo tím, že akcemi shora jmenovanými zvýší se příliv letních návštěvníků a také humanní instituce, které se zde zařizují, přispějí drobným živnostníkům.
Podle vylíčeného stavu věci nemá vláda důvodu k nějakému opatření.
V Praze dne 21. ledna 1931.
Předseda vlády:
Udržal v. r.
894/XIII.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Igora Hrušovského, Vlad. Polívky a druhů
ve věci zemského úřadu na Slovensku a politické správy tamější vůbec (tisk 801/II).
Zemský president Drobný byl již dnem 1. ledna 1931 přeložen do výslužby.
Tvrzení pánů interpelantů, jako by v politické správě země Slovenské byla celá řada lidí převzatých z uherské župní správy, kteří jsou negativního smýšlení vůči Československé republice a dodnes si neosvojili státního jazyka a že v některých kancelářích zemského úřadu v Bratislavě se ostentativně hovoří mezi státními zaměstnanci maďarsky, neodpovídá skutečnosti.
Pokud jde o znalost státního jazyka, byl zjištěn pouze jediný případ, že úředník, jinak však loyální, neovládá dosud státního jazyka.
Rada politické správy Dr Gabriel Domanický jest pouze přiděleným úředníkem živnostenského oddělení zemského úřadu, takže jeho práce jest podrobena aprobací a revisi. Za celou dobu, co působí ve státní službě, t. j. od roku 1920, nezavdal podnětu k žádné důvodné stížnosti sní nebyla dosud u něho pozorována nějaká neobjektivnost v úřadování. Jeho příbuzenské vztahy ke dvěma maďarským důstojníkům má zemský úřad v patrnosti. Poněvadž v souvislosti s interpelací bylo o jeho politické spolehlivosti pochybováno v časopise ťA-ZetŤ, podal Dr. Domanický proti redakci tohoto časopisu žalobu na obranu své cti.
Rovněž vrchní rada politické správy Béla Bodík vykonává u zemského úřadu funkcí pouze přiděleného úředníka a nedopustil se dosud v úřadě sní mimo úřad ničeho závadného. Stejně jako Dr Domanický podal též žalobu na časopis ťA-ZetŤ pro urážku na cti, aby se očistil z podezření z neloyálnosti vůči Československému státu.
Vrchní komisař Dr. Karel Reindl jest ve státní službě od roku 1922 a pro svou zvláštní kvalifikaci byl přidělen již za doby ministra pro správu Slovenska do presidia tohoto úřadu, kde požívá plné důvěry, což by nebylo možné, kdyby se exponoval ve směru politiky bývalého poslance Tuky, jak se v interpelaci mylně tvrdí.
Politické administrativě v zemí Slovenské, zejména pokud jde o docílení bezvadného jejího chodu, věnují stále bedlivou pozornost a nemám proto z podnětu této interpelace k nějakému dalšímu opatření důvodu.
V Praze dne 14. ledna 1931.
Ministr vnitra:
Dr Slávik v. r.
894/XIV (původní znění).
Odpověď ministra železnic
na interpelaci poslance E. Zajíčka a druhů o zlepšení dopravy na jižní Moravě (tisk 675/III).
Pokleslý význam železničních tratí na jihozápadní Moravě pro osobní dopravu s cizinou se mylně připisuje nedostatečné péči ministerstva železnic o tak zvanou severozápadní dráhu. Lze důvodně pochybovati, že by osobní doprava v tomto území oživla, kdyby železniční správa věnovala ještě větší pozornost, než činí doposud, poměrům na zmíněné trati, neboť zahraniční cestující dávají při průjezdu republikou přednost směru, který se dotýká jejího hlavního města. Kromě toho dodává hlavní město - ať jako cíl či jako výchozí stanice - mezinárodním rychlovlakům značný počet cestujících, který umožňuje bohatěji vybudovati rychlíkové spoje. Toto výhodné vypravení jízdního řádu na hlavních tratích průjezdních má jistě zvratné účinky na vývoj osobní frekvence zahraničních cestujících na tratích jiných a projevuje se ovšem tím, že některá dřívější vlaková spojení jak u nás, tak i v sousední cizině stávají se postradatelná.
Železniční správě však nezbývá než se přizpůsobiti těmto změnám cestovního ruchu i analogickým snahám o přizpůsobení vlakové dopravy změněným poměrům, které se projevují ve stejné souvislosti v Rakousku.
Pokud jde o zlepšení osobní dopravy mezi Znojmem a jinými místy moravskými, uvažuje státní železniční správa o zavedení motorových rychlovlaků mezi Znojmem a Brnem, jež bude lze ovšem uskutečniti, až poměry dovolí další rozmnožení počtu motorových vozidel. Doporučovaná elektrisace trati Znojmo - Břeclava nepřinesla by - podle spolehlivých výpočtů železniční správy - dopravě na jižní Moravě nijaký valný prospěch, nehledíc k tomu, že tato investice byla by nepoměrně nákladná a tudíž nerentabilní v poměru k nízké přepravní potřebě v tomto spoji.
V Praze dne 8. ledna 1931.
Ministr železnic:
Mlčoch v. r.
894/XV (původní znění).
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslance dr E. Schollicha a druhů
o užívání německého kurentního písma v železniční dopravě (tisk 628/XIX).
Používání latinky pro sepsání údajů v nákladních listech jest předepsáno Společným tarifem československých železnic pro přepravu, cestujících, cestovních zavazadel, spěšnin a zboží. Postup stanice Litoměřice horní nádraží byl tudíž v souhlase s platnými předpisy.
Ministerstvo železnic nemůže naříditi podřízeným úřadům postup žádaný v interpelaci, neboť používání různých druhů písma v nákladních listech ztěžovalo by železniční správě rychlou manipulaci s listinnými doklady, doprovázejícími dopravované zboží.
V Praze dne 21. ledna 1931.
Ministr železnic:
Mlčoch v. r.
894/XVI (původní znění).
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci posl. inž. O. Kalliny a druhů o postupu staničních úřadů nebo ředitelstev státních drah těžce poškozujícím obchod a průmysl (tisk 295/XI).
Státní dráhy jsou vedeny úsilím, aby byl pokud možno usnadňován styk mezi obecenstvem používajícím železnic a železničními orgány.
Ujišťuji, že železniční správa chce tam, kde by snad tento styk narážel na překážky jazykové, bráti náležitý zřetel na skutečné potřeby jazykových menšin v mezích právní a praktické možnosti. Ovšem nutno dbáti také, aby úprava těchto věcí nebyla na újmu požadavku hospodárného obstarávání železničních výkonů provozních, který současná doba na železniční správu klade ve zvýšené míře.
V Praze dne 10. ledna 1931.
Ministr železnic:
Mlčoch v. r.
894/XVII (původní znění).
Odpověď
ministrů vnitra a zemědělství
na interpelaci poslance Fr. Matznera a druhů
o vydávání honebních lístků, které se neshodují s nařízeními (tisk 747/XII).
Okresním úřadem ve Frývaldově byly vydány honební lístky na dobu 3 let a to dne 11. srpna 1928 Adolfu Haukemu, jako honebnímu hostu, a dne 18. června 1929 Josefu Knappeovi, jako nájemci honitby. Oba honební lístky byly vydány před 12. červencem 1929, kdy nabyl účinnosti zákon č. 98/1929 Sb. z. a n., jímž byly stanoveny nové předpisy o hájení lovné zvěře a zejména i o odstřelu přebíhavé zvěře jelení a nemohly tudíž obsahovati ustanovení zavedená teprve tímto zákonem. Věcí zájemníků bylo, aby se obeznámili s těmito novými zákonnými předpisy.
O žádosti Josefa Knappeho za prominutí uloženého mu trestu rozhodne zemský úřad v Brně, jenž jest ve věci příslušný.
Ministerstvo zemědělství vykonalo všechny přípravy pro vydání jednotného honebního zákona; osnova zákona dosud nedospěla k meziministerskému řízení, ježto stále docházejí od interesentů nové návrhy, které nutno zpracovati, zejména když návrhy ty si často mezi sebou zásadně odporují.
V Praze dne 14. ledna 1931.
Ministr vnitra:
Dr Slávik v. r.
Ministr zemědělství:
Bradáč v. r.
894/XVIII (původní znění).
Odpověď
ministra pošt a telegrafů
na interpelaci poslance Krumpe a druhů o poštovních poměrech v obci Schönbachu (tisk 705/VI).
Obec Schönbach (politický okres Něm. Jablonné) jest zařaděna do přespolního okresu poštovního úřadu Rynoltice a doručuje se tam jako ve všech přespolních okresech pouze jednou denně a to odpoledne. Zásilky pošty listovní dodávají se adresátům bez omezení, zásilky peněžní do 5,000 Kč, balíky zpravidla do 5 kg; ostatní zásilky se avisují.
V Schönbachu jsou tři poštovní schránky, jež vybírá denně při své pochůzce přespolní listonoš; třetí schránku umístěnou na nádraží Schönbach-Žibřidice vybírá kromě toho ještě posel poštovního úřadu Žibřidice pří svých pochůzkách ke vlaku, tedy i v neděli.
Poplatky za dodávání spěšných zásilek a telegramů se vybírají podle platných sazeb.
Telegramy určené pro Schönbach doručuje 5 km vzdálený poštovní úřad Křižany, který jest spojen s telegrafní stanicí v Liberci přímo právě tak jako poštovní úřad Rynoltice, od něhož však do Schönbachu je o 4 km dále. Stížností na tuto dopravu dosud nebylo. Přes to jednáme se železniční správou, aby zmocnila telegrafní železniční stanici Schönbach - Žibřidice k doručování telegramů, určených adresátům v Schönbachu.
Zlepšiti v Schönbachu dodávání poštovních zásilek přidělením této obce k jinému poštovnímu úřadu zatím nelze, neboť severní část má blíže k poštovnímu úřadu Rynoltice, jižní část k poštovnímu úřadu Žibřidice. Ostatně ani zastupitelstvo obce nesouhlasí s přidělením k poštovnímu úřadu Žibřidice.
S obcí Schönbachem bylo již po dvakráte jednáno o zřízení poštovny, ale jednání to nevedlo k cíli pro zamítavé stanovisko obce.
O případném zřízení poštovního úřadu v Schönbachu bylo zahájeno šetření.
V Praze dne 12. ledna 1931.
Ministr pošt a telegrafů:
Dr Franke v. r.
894/XIX (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Höhnela
a soudruhů,
že okresní úřad v Německém Jablonném vypověděl tajemníka Rudolfa Webera z německo-jabloneckého okresu (tisk 675/VI).
Vyhoštění Rudolfa Webera, v interpelaci zmíněné zrušil zemský úřad v Praze k podanému odvolání, ježto nenalezl, že by v tomto případě byly pro ně splněny zákonné podmínky. Okresní úřad v Německém Jablonném, čině zmíněné opatření, vycházel z mylného předpokladu, resp. použil zákonných ustanovení způsobem, který nadřízený úřad neshledal správným. Instančním postupem byla však zjednána náprava a není proto důvodu k dalšímu opatření.
V Praze dne 27. prosince 1930.
Ministr vnitra:
Dr Slávik v. r.
894/XX (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců Windirsche, Hellera, Böhma, Stenzla a druhů
o dvoujazyčností vývěsních štítů na hostincích v okrese Německém Jablonném (tisk 686/II) a na interpelaci poslance dr Keibla a druhů o stálých nesnesitelných přehmatech okresního úřadu v Německém Jablonném po stránce jazykové (tisk 686/XVI).
Dopis, který poslal okresní úřad v Německém Jablonném majitelům některých turistických hostinců, neobsahuje žádného příkazu k jazykové úpravě označení hostince a k ničemu je nenutí, nýbrž jest jen dotazem, a to zcela nezávadným, jaké stanovisko zaujímají k této věci, o niž byl projeven zájem z kruhů turistických.
Pokud jde o výtku, že okresní úřad zasílá všechny dopisy společenstvům jen jednojazyčně české, poznamenávám, že postup ten odpovídá platnému právnímu stavu a ustálené judikatuře nejvyššího správního soudu, ale že okresní úřad připojuje padle potřeby také i německý překlad. O korespondenci s obcemi platí to, co jsem sdělil ve své odpovědi ze dne 21. května 1930 na interpelaci poslance Windirsche a druhů, která je vytištěna pod č. tisku 477-XXII.
Při vyřízení stranám dbá okresní úřad vždy předpisů §u 2, jazykového zákona a nestal se ještě případ, že by si byla strana pro porušení tohoto svého práva stěžovala. Také interpelace neuvádí žádného konkrétního případu.
V Praze dne 13. ledna 1931.
Ministr vnitra:
Dr Slávik v. r.
894/XXI (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance O. Horpynky a druhů
o nezákonitém jazykovém trýznění u pražského magistrátu (tisk 801/XIII).
Ježto městský úřad v Mostě podal proti postupu pražského magistrátu stížnost, bude se věc projednávati řádným postupem instančním.
Stížnost obce došlá do ministerstva vnitra byla dne 10, prosince 1930 postoupena zemskému úřadu v Praze jakožto bezprostřednímu dohlédacímu úřadu nad magistrátem hlavního města Prahy.
V Praze dne 13. ledna 1931.
Ministr vnitra:
Dr Slávik v. r.
894/XXII (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci posl. Hadka a soudr. o pozemkové lichvě, na níž se usneslo okresní zastupitelstvo v Moravském Berouně (tisk 754/II).
Okresní výbor v Moravském Berouně usnesl se ve schůzích dne 29. ledna a 20. června 1930 upozorniti obce, že usnesení zastupitelstev obecních o odprodeji stavebních pozemků bude okresní výbor schvalovati jen tehdy, budou-li trhové ceny pozemků odpovídati místním poměrům, t. j. v obcích pod 1,000 obyvatelů za 1.50 Kč, v obcích od 1.000 do 2,000 obyvatelů za 2,50 Kč a v obcích přes 2,000 obyvatelů za 4 Kč za 1 m2. Okresní výbor nevyloučil možnost, aby osobám méně zámožným, zejména vrstvám dělnickým a malorolnickým, prodávány byly pozemky obecní za nižší cenu, než stanovena výše zmíněnými usneseními, uložil však pro ty případy obcím, aby dožadujíce se schválení usnesení zastupitelstva o takovém prodeji pozemků obecních zevrubně odůvodnily snížení ceny trhové pod běžnou cenu.
Opatření to pokládal okresní výbor nutným, neboť shledal, že mnohé obce své pozemky odprodávají i zámožným stranám za velmi nízké ceny, ač koupily je samy za ceny mnohem vyšší, a že namnoze dožadovaly se schválení pro usnesení zastupitelstva o prodeji pozemků po uplynutí 2-5 let.
I obec Velká Střelná prodávala své pozemky pod běžnou cenou. Okresní výbor přes to schválil beze změny veškerá usnesení zastupitelstva o prodeji obecních pozemků, jež mu byla předložena ke schválení do 10. dubna 1930; z usnesení, jež byla předložena ke schválení po této lhůtě, odepřel schváliti pouze ta, v nichž trhová cena byla příliš nízká a obec náležitě jí neodůvodnila.
Jak z uvedeného zřejmo, učinil okresní výbor opatření výše uvedené na ochranu kmenového jmění obecního, plně povinnost zákonem mu uloženou. (§ 96. mor. zř. ob. a §§ 21, a 23, fin. novely čís. 329 z r. 1921). Není proto právního podkladu, aby zmíněná usnesení okresního výboru byla zrušena z dozorčí moci.
V Praze dne 15. ledna 1931.
Ministr vnitra:
Dr Slávik v. r.
894/XXIII (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslanců dra Kafky, dra Peterse a druhů
o jazykové praksi berní správy v Německém Jablonném (tisk 705/VII).
Dopisování úřadů finanční správy ve státním jazyce obcím jakožto úřadům zakládá se na ustanoveních jazykového zákona a nařízení a na stálé judikatuře nejvyššího správního soudu a odpovídá platnému právnímu stavu. Příslušné pokyny v této věci vydalo podřízeným úřadům ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem vnitra.
Úřady finanční správy nemohou se v žádném směru odchýliti od platných jazykových předpisů a konstantní judikatury nejvyššího správního soudu, poněvadž jejich postavení vůči obcím není totéž jako postavení politických úřadů, které jsou dohlédacími úřady nad obcemi, s čímž souvisí jich zprostředkovací funkce ve věcech jazykových (srov. na př. čl. 74 odst. 2, a 3., čl. 78 odst. 2 věta 2 jaz. nař.) a intensita a rozsah úředních styků politických úřadů s obcemi; tyto okolnosti opravňují zvláštní opatření politických úřadů směřující k tomu, aby styk s obcemi jiného jazyka než státního, pokud se tyto nemohly ještě přizpůsobiti právnímu stavu, nevázl a aby řádný chod veřejné správy netrpěl.
V Praze, dne 15. ledna 1931.
Ministr financí:
Dr. Engliš v. r.
894/XXIV (původní znění).
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslance dr E. Schollicha a druhů
o užívání jazyků na železnicích (tisk 432/X).
Dosavadní uspořádání otázky jazykové na železnicích, s níž souvisí i úprava staničních nápisů a vyhlášek určených pro veřejnost, snaží se přizpůsobovati se v rámci příslušných zákonných předpisů praktickým potřebám cestujícího obecenstva.
Z povahy železničního podnikání ovšem plyne, že každé komplikování železniční služby, kterým jest zajisté i nejednotnost jazyková, nutno omeziti jen na případy skutečně nutné a objektivně odůvodněné potřeby.
V Praze dne 10. ledna 1931.
Ministr železnic:
Mlčoch v. r.
894/XXV.
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci poslanců Emila Špatného, Fr. Zeminové, Al. Hatiny a druhů
o stavbě nového paláce a léčeben Všeobecného pensijního ústavu (tisk 705/IX).
Rychlý vzrůst agendy Všeobecného pensijního ústavu vyžaduje stálé rozšiřování úřadoven, pro které dosavadní místnosti nestačí přes to, že se zabírají nájemní byty v dosavadních budovách ústavních. Správní orgány ústavu uvažují proto již od roku 1927, jak vyhověti této stoupající potřebě.
Novým zákonem ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a n. byly Všeobecnému pensijnímu ústavu uloženy nové veliké úkoly a jeho běžná agenda se značně rozšířila. Poněvadž pak dnešní stav roztříštěnosti kanceláří znemožňuje ekonomisaci služby a trvalým zabráním bytů v budově v Podskalské třídě by ústav trpěl finanční újmu, ježto by tím ztratil státní stavební podporu, rozhodla se správní komise ústavu v roce 1928 po uvážení všech okolností, zakoupiti od obce pražské pozemek bývalé plynárny na Žižkově a zahájiti přípravné práce pro stavbu nové ústřední budovy kancelářské.
Opatření vlastních budov je ústavu nejenom podle ustanovení § 163, odst. 1, lit. b) zákona č. 26/1929 dovoleno, nýbrž jest také bezpečným a trvalým způsobem ukládání jmění, takže ani po této stránce není proti projektu se stanoviska státního dozoru námitek.
Nová budova, o jejíž definitivním projektu se právě pracuje, není stavbou palácovou, nýbrž podle dosavadních návrhů budovou čistě kancelářskou. Náklad stavby není ještě nikterak určen.
Z obdobných důvodů správa Všeobecného pensijního ústavu se rozhodla také pro stavbu nové budovy v Brně, ve které sloučí obě úřadovny brněnské, dosud v různých budovách (z části najatých) umístěné, jichž agenda se přivtělením zrušené úřadovny opavské valně rozšířila.
Pokud pak se v interpelaci poukazuje na stavbu sanatorií, nutno především připomenouti, že stavba úředních budov není překážkou pro postavení zmíněných sanatorií. Posláním Všeobecného pensijního ústavu je ovšem provádění pojištění pensijního, takže stavby léčebných ústavů musí tedy i nadále zůstati v první řadě úkolem veřejných činitelů a nemocenských pojišťoven.
Všeobecný pensijní ústav k provádění své léčebné péče sjednal již před lety s celou řadou léčebných ústavů pevné úmluvy poskytnuv na jejich stavbu také sám hypotekární zápůjčky, aby docílil nejvýhodnějších podmínek pro své pojištěnce. Hledíc k rostoucímu nedostatku lůžek, zejména v sanatoriích pro nemocné tuberkulosou, usnesla se správa Všeobecného pensijního ústavu koncem roku 1928 na zřízení sanatoria pro tuberkulosní pojištěnce v Tatrách a po případě i v Čechách. Proto jedná ústav již od jara 1930 s ředitelstvím státních lesů a statků o získání vhodného pozemku v Tatrách a také v Čechách.
Ústav vlastní dále dvě t. zv. zotavovny v Luhačovicích a v Mariánských Lázních a reservoval již před lety 7 mil. Kč pro stavbu zotavovny v Tatrách, která pro obtíže s otázkou vodní nemohla býti dosud uskutečněna. Jedná také již delší dobu o koupi vhodného objektu v Mariánských Lázních za účelem rozšíření tamní zotavovny.
Ostatně ústav právě nyní vážně uvažuje o přeměně svých zotavoven na ústavy čistě léčebné.
Rozhodnutí správních orgánů Všeobecného pensijního ústavu stavěti nové úřední budovy v Praze a v Brně vyplývá tedy z důvodů věcných, nepříčí se nikterak účelům ústavu, naopak umožní účelnou organisaci a koncentraci služby, takže ministerstvo sociální péče, jemuž přísluší dozor na hospodaření Všeobecného pensijního ústavu, nemá příčiny stavěti se proti provedení těchto stavebních projektů a to tím více, že veškerá příslušná usnesení správních orgánů Všeobecného pensijního ústavu stala se jednomyslně.
V Praze dne 2. prosince 1930.
Ministr sociální péče:
Dr. Czech v. r.