|
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1931. |
|
|
III. volební období. |
3. zasedání. |
894.
Odpovědi:
I. min. vnitra na interp. posl. Rjevaje, Majora a soudr. o persekuci revolučního hnutí na Slovensku a Podkarpatské Rusi (tisk 456/I),
II. min. vnitra na interp. posl. inž. Junga a druhů o postupu četnictva v Jindřichově (tisk 686/VII),
III. min. železnic na interp. posl. inž. Kalliny a druhů o díle ťČeskoslovenské státní dráhy, Mezinárodní spoje, 15. V. 1930 - 14. V. 1931Ť, věnovaném dopravní propagandě a vyloženém v rychlících, ve kterém se jednostranným šovinistickým vylíčením působí velká škoda cizineckému ruchu (tisk 628/XVI),
IV. min. školství a národní osvěty na interp. posl. Geyera, Simma a druhů, aby učitelům na německých menšinových školách byly vyplaceny vánoční remunerace ze správních přebytků (tisk 79/IV),
a na interp. posl. Simma a druhů o vánočních remuneracích na středních školách (tisk 174/XXVII),
V. min. vnitra na interp. posl. dr Schollicha a druhů o zamýšleném zřízení okresních hospodářských záložen na Moravě a ve Slezsku (tisk 658/IV),
VI. min. spravedlnosti na interp. posl. dr Schollicha a druhů o zabavení německo-národního kapesního kalendáře 1931 (tisk 686/XI),
VII. min. vnitra na interp. posl. Majora, Kubače, Rjevaje a soudr. o - - šikanování chudého obyvatelstva na Slovensku (tisk 683/I),
VIII. min. vnitra na interp. posl. Haiblicka a soudr. o státním občanství Karla Poláka v Praze (tisk 675/X),
IX. min. spravedlnosti na interp. posl. dr Perglera a druhů ve věci konfiskace a zabavení periodického časopisu ťPolední ListŤ, čís. 267, ročník IV; ze dne 25. září 1930 (tisk 658/XI),
X. min. financí na interp. posl. dr Daňka a druhů o nesprávném zdaňování kuchyní s podlahovou plochou pod 12 m2 (tisk 658/IX),
XI. min. vnitra na interp. posl. Seidla, Staňka, Tayerle a soudr. o ubytování a protipředpisovém zamítnutí nocležného četnickým gážistům, soustředěným při příležitosti cesty pana presidenta republiky do Slezska (tisk 754/V),
XII. předsedy vlády na interp. posl. Stříbrného, dr Perglera a druhů o prodeji lesů z volné ruky záhadnému spolku ťBudoucnostŤ v Kolíně velkostatkářem Lichtensteinem na panství Rataje n. Sáz. se schválením SPÚ (tisk 801/V),
XIII. min. vnitra na interp. posl. Hrušovského, Polívky a druhů ve věci zemského úřadu na Slovensku a politické správy tamější vůbec (tisk 801/II),
XIV. min. železnic na interp. posl. Zajíčka a druhů o zlepšení dopravy na jižní Moravě (tisk 675/III),
XV. min. železnic na interp. posl. dr Schollicha a druhů o užívání německého kurentního písma v železniční dopravě (tisk 628/XIX),
XVI. min. železnic na interp. posl. inž. Kalliny a druhů o postupu staničních úřadů nebo ředitelstev státních drah těžce poškozujícím obchod a průmysl (tisk 295/XI),
XVII. min. vnitra a zemědělství na interp. posl. Matznera a druhů o vydávání honebních lístků, které se neshodují s nařízeními (tisk 747/XII),
XVIII. min. pošt a telegrafů na interp. posl. Krumpe a druhů o poštovních poměrech v obci Schönbachu (tisk 705/VI),
XIX. min. vnitra na interp. posl. Höhnela a soudr., že okresní úřad v Německém Jablonném vypověděl tajemníka Rudolfa, Webera z německo-jabloneckého okresu (tisk 675/VI),
XX. min. vnitra na interp. posl. Windirsche, Hellera, Böhma, Stenzla a druhů o dvoujazyčností vývěsních štítů na hostincích v okrese Německém Jablonném (tisk 686/II),
a na interp. posl. dr Keibla a druhů o stálých nesnesitelných přehmatech okresního úřadu v Německém Jablonném po stránce jazykové (tisk 686/XVI),
XXI. min. vnitra na interp. posl. Horpynky a druhů o nezákonitém jazykovém trýznění u pražského magistrátu (tisk 801/XIII),
XXII. min. vnitra na interp. posl. Hadka a soudr. o pozemkové lichvě, na níž se usneslo okresní zastupitelstvo v Moravském Berouně (tisk 754/II),
XXIII. min. financí na interp. posl. dr Kafky, dr Peterse a druhů o jazykové praksi berní správy v Německém Jablonném (tisk 705/VII),
XXIV. min. železnic na interp. posl. dr Schollicha a druhů o užívání jazyků na železnicích (tisk 432/X),
XXV. min. sociální péče na interp. posl. Špatného, Zeminové, Hatiny a druhů o stavbě nového paláce a léčeben Všeobecného pensijního ústavu (tisk 705/IX).
894/I.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců Rjevaje; Majora a soudruhů
o persekuci revolučního hnutí na Slovensku a Podkarpatské Rusi (tisk 456/I).
Když byla v biografu ťUranieŤ v Užhorodě dne 29. března 1930 předváděna z filmu ťPlukovník ŠvecŤ scéna útoku československých legionářů na sovětské vojsko, byly z řad návštěvníků proneseny maďarské výkřiky ťAť žije sovětské Rusko, zabte jeŤ. Poněvadž výkřiky tyto neobyčejně pobouřily návštěvníky biografu a hrozilo těžké porušení veřejného klidu a pořádku, byl 20letý dělník Bernard Schreiber a 17letý klempíř Isidor Gelb, kteří byli věrohodnými svědky označeni za rušitele, stráží vyvedení, čímž bylo též zabráněno jejich ublížení na těle pobouřenými návštěvníky. Při předvádění jmenovaných odhodil jeden z nich lahvičku s obsahem sirovodíku, který byl také vylít na zemi pod sedadly zadržených. Se zadrženými bylo jak při vyvádění z biografu, tak i na policejní strážnicí postupováno v mezích určených služebními předpisy, zejména nebyli týráním nuceni k doznání. Doznání jmenovaných nebylo ani zapotřebí, poněvadž skutková podstata trestného činu byla dostatečně prokázána výpovědí věrohodných svědků, konstatováním rozlitého sirovodíku pod jejích sedadly a nálezem lahvičky.
Tvrzení interpelace, že ve věznici krajského soudu v Užhorodě byli Bernad Schreiber a Isidor Gelb biti, spočívá dle výsledku šetření konaného ministerstvem spravedlnosti patrně na mylných informacích, neboť ani u vězeňské správy ani u státního zástupce služební dozor nad věznící konajícího žádná stížnost v tomto směru podána nebyla. Bernard Schreiber a Isidor Gelb byvše dodatečně slyšeni obsah interpelace nepotvrdili.
V trestní věci proti Ivanu Mondokovi, Marii Fedorové a Hynku Leizerovitsovi senát vrchního soudu v Košicích, jehož předsedou byl vrchní soudní rada Karel Čuda, přezkoumával pouze usnesení obžalobního senátu krajského soudu v Užhorodě v tom směru, zda zatímní vazba u obviněných je ve smyslu zákonných předpisů odůvodněna či nikoliv. Rozhodnutím senátu vrch. soudu nemohl býti vykonáván žádný vliv na svědky.
Konečně se připomíná, že všichni zatčení byli již dne 8. května 1930, tedy ještě před podáním interpelace, na svobodu propuštěni.
Vzhledem k tomu není důvodu k opatřením v interpelaci žádaným.
V Praze dne 31. prosince 1930.
Ministr vnitra:
Dr Slávik v. r.
894/II (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance inž. Junga a druhů o postupu četnictva v Jindřichově (tisk 686/VII).
Dne 14. srpna 1930 oznámil Jiří Reihmann z Jindřichova na tamní četnické stanici, že mu byla odcizena s jízdního kola, které měl na staveništi, kde jest zaměstnán, elektrická svítilna s dynamem.
Vyšetřováním zejména výslechem svědků vyšly na jevo okolnosti, které budily důvodné podezření, že svítilnu odcizil Josef Knoblich, zaměstnaný na téže stavbě.
V důsledku toho byl Knoblich dne 14. srpna 1930 odevzdán místnímu okresnímu soudu. Když dne 16. srpna 1930 zjistilo četnictvo pravého pachatele krádeže svítilny, učinilo o tom ihned příslušné oznámení okresnímu soudu. Propuštění Knoblicha ze soudní vazby nebylo v moci četnictva.
Domovní prohlídka v bytě Marie Knoblichové, matky zatčeného Knoblicha nebyla provedena. Marie Knoblichová byla pouze dotazována o některých udáních svého syna pro jejich přezkoušení.
V době výslechu Knoblicha na četnické stanici vstoupila Knoblichová bez zaklepání do místnosti, v níž se konal právě výslech. Byla proto poukázána, že nemůže býti výslechu přítomna, a v jiné místnosti jí byl případ vysvětlen.
Postup četnictva za daných okolností odpovídal platným předpisům a nedává mi podnět k nějakému opatření.
V Praze dne 7. ledna 1931.
Ministr vnitra:
Dr Slávik v. r.
894/III (původní znění).
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslance inž. O. Kalliny a druhů
o díle ťČeskoslovenské státní dráhy, Mezinárodní spoje, 15. V. 1930 - 14. V. 1931Ť, věnovaném dopravní propagandě a vyloženém v rychlících, ve kterém se jednostranným šovinistickým vyučením působí velká škoda cizineckému ruchu (tisk 628/XVI).
Při vydání obrázkové publikace ťMezinárodní spoje ČSR.Ť byla železniční správa vedena jedině snahou poskytnouti cestujícímu obecenstvu k četbě při jízdě vlakem příručku, která by je upozorňovala na zajímavosti Československa a která by pro zvýšení cestovního ruchu na čsl. státních drahách přehledně orientovala především cestující z ciziny o různých možnostech cestovních, daných organisací železničních spojů mezi československými státními drahami a drahami cizími.
Jest samozřejmé, že se železniční správa bude při příštích vydáních této publikace snažiti podle získaných zkušeností její propagační účinnost ještě zvýšiti. Lze však s potěšením konstatovati, že publikace v dnešní úpravě setkala se v příslušných kruzích vesměs s dobrým přijetím a že plní dobře svoje poslání; nebylo by proto jistě doporučitelné bráti spisek z oběhu. Důvody, které jsou v interpelaci uváděny na podporu tohoto přání, nezdají se, pokud poukazují na poškozování zájmů lázeňských míst používáním názvů ve státním jazyce, dosti přesvědčivými a nemohou ani v jiných směrech poukázati na nějaké porušení platných předpisů. Zejména nutno uvésti, že názvy míst na železniční síti jsou pro obor železniční dány tarifem a že tyto názvy, jichž vzájemné zachovávání jest také v dopravách mezinárodních zajištěno zvláštními úmluvami, nutno respektovati zajisté v první řadě ve všech publikacích železničních.
V Praze dne 7. ledna 1931.
Ministr železnic:
Mlčoch v. r.
894/IV (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty na interpelaci poslanců J. Geyera, H. Simma a druhů,
aby učitelům na německých menšinových školách byly vyplaceny vánoční remunerace ze správních přebytků (tisk 79/IV),
a na interpelaci poslance H. Simma a druhů
o vánočních remuneracích na středních školách (tisk 174/XXVII).
Tak zvané ťvánoční remuneraceŤ na úhradu zvýšených výdajů v době vánoční nebo k finanční podpoře profesorů středních škol nebyly pro nedostatek rozpočtové úhrady posud nikdy profesorům (ředitelům) středních škol a učitelských ústavů udíleny a nestalo se tak ani koncem roku 1929.
Z úvěrových zbytků v roce 1928, jakož i v roce 1929 povolilo ministerstvo školství a národní osvěty na středních školách mimořádnou odměnu za větší výkonnost v odůvodněných případech a poměrně malými částkami. Při udílení této mimořádné odměny postupováno bylo přesně podle stejných zásad při všech profesorech bez rozdílu národnosti, a obdrželo ji na př. v roce 1929 pouze 358 osob a v roce 1928 dokonce pouze 96 osob.
Také na menšinových školách ministerstvo školství a národní osvěty žádné tak zvané ťvánoční remuneraceŤ ani v roce 1929 nevyplatilo a nemají proto opory ony dedukce, které interpelace činí, vycházejíc z mylného předpokladu, že takové remunerace byly některým učitelům menšinových škol vyplaceny.
V Praze dne 8. října 1930.
Ministr školství a národní osvěty:
Dr Dérer v. r.
894/V (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dr E. Schollicha a druhů
o zamýšleném zřízení okresních hospodářských záložen na Moravě a ve Slezsku (tisk 658/IV).
Převzal jsem sám zodpovědění této interpelace, ježto týká se výhradně oboru působnosti ministerstva vnitra.
Ministerstvo vnitra sleduje jíž delší dobu poměry v kontribučenských záložnách a fondech v zemi Moravskoslezské a novou úpravu těchto poměrů, která jest nutná, zařadilo do programu svých přípravných prací legislativních. Za tím účelem vyžádalo si také od zemského úřadu v Brně zprávu v této věci, jejíž obsah bude podkladem pro další studium této otázky.
V Praze dne 27. prosince 1930.
Ministr vnitra:
Dr Slávik v. r.
894/VI (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance dr E. Schollicha a druhů
o zabavení německo-národního kapesního kalendáře 1931 (tisk 686/XI).
Zabavení neperiodického tiskopisu ťDeutschnationaler Taschenzeitweiser 1931Ť zařízené státním zastupitelstvím v Novém Jičíně, potvrdil krajský soud tamtéž v celém rozsahu. Proti tomuto soudnímu nálezu nebyly podány námitky.
Pokud se v interpelaci uvádí, že byly zabaveny články, u kterých byly uvedeny sněmovní tisky, v nichž byly otištěny ve sněmovně, dlužno poukázati na to, že otázka, jak má býti zpráva o jednání sněmovním označena, je podle praxe nejvyššího soudu sporná a že v předloze tiskového zákona bude na tuto věc pamatováno.
V Praze, dne 10. ledna 1931.
Ministr spravedlnosti:
Dr Meissner v. r.
894/VII.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců Majora, Kubače, Rjevaje a soudruhů
o - - šikanování chudého obyvatelstva na Slovensku (tisk 683/I).
Poněvadž stopy šetření po rozšiřování letáků, zabavených státním zastupitelstvím v Bratislavě, vedly k Josefu Guttmannovi a Augustovi Vörösovi v Petržalce, byly u jmenovaných na základě písemného rozkazu policejního ředitelství v Bratislavě vykonány dne 12. května 1930 domovní prohlídky, při nichž se pátralo po zmíněných závadných letácích. Tyto domovní prohlídky provedeny byly předepsaným způsobem a byly o nich na místě samém sepsány patřičné protokoly a podepsány svědky. Zabavené písemnosti nemohly býti po skončeném úředním jednání dosud vráceny, poněvadž Vörös odcestoval illegálně do Ruska a dosud se nevrátil, a Guttmann, ač byl předvolán k úřadu pro převzetí nezávadného materiálu, dosud se tam nedostavil. Pokladní kniha komunistické organisace v Petržalce, o které se činí v interpelaci zmínka, při prohlídce zabavena nebyla, o čemž svědčí protokol Guttmannem podepsaný.
Druhý případ, v interpelaci uvedený, udál se následovně:
Dne 1. května 1930 po úředním rozpuštění táboru lidu na Náměstí Svobody v Bratislavě byla stráž bezpečnosti napadena demonstranty. Mezi útočníky byl též dělník Michal Pötöcz z Petržalky, který házel po stráži kamením, čímž zranil jednoho nadstrážníka; při zatčení pak zranil ještě druhého člena stráže bezpečnosti. Pro tyto delikty byl dne 2. května odevzdán krajskému soudu v Bratislavě, jenž jej odsoudil k třem měsícům vězení.
Údaje v interpelaci uvedené, dle kterých prý byl Michal Pötöcz policejními orgány zbit, nezakládají se - jak bylo konaným šetřením zjištěno - na pravdě, což potvrzuje též ta okolnost, že Pötöcz při policejním výslechu si na jednání policejních orgánů nestěžoval a vyslýchající úředník na něm taktéž žádné stopy zranění nepozoroval.
Není tudíž důvodu k nějakému opatření.
V Praze dne 13. ledna 1931.
Ministr vnitra:
Dr Slávik v. r.
894/VIII.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Karla Haiblicka a soudruhů
o státním občanství Karla Poláka v Praze (tisk 675/X).
Karel Polák, nar. v r. 1892 ve Sv. Sidonii, obec Rybníce okr. Uh. Brod na Moravě, nežádal dosud o uznání čsl. státního občanství a ministerstvo vnitra nemělo tedy dosud příležitosti touto otázkou se zabývati.
Pokud z opatřených jednacích spisů je patrno, domáhal se jmenovaný vydání domovského listu od obce Liborče-Dvorce (nyní Liborča), okres Trenčín, vydání tohoto bylo mu však obcí odepřeno a to z toho důvodu, že do této obce nepatří.
Karel Polák odvozuje domovskou příslušnost od svého otce Jana Poláka, nar. r. 1863 v Liborči-Dvorcích. Ježto však Jan Polák ze Slovenska odešel před mnoha lety, zdržoval se na Moravě a před svou smrtí delší dobu v Německu, a podle dosud na Slovensku platného zákonného článku I. z roku 1879 uherský státní občan, který se po 10 let zdržoval mimo hranic bývalých zemí koruny uherské, ztrácel tím své státní občanství, nelze se nikterak nad tím pozastavovati, že obec Liborča odpírá uznati domovskou příslušnost Karla Poláka. Uznala-li tato obec dříve jeho příslušnost, stalo se tak na podkladě mylného předpokladu, že Karel Polák je synem jiného Poláka, o jehož příslušností nebylo pochybností. Odepření příslušnosti stalo se v řádném zasedání obecního zastupitelstva a z jednacích spisů nemůže býti konstatováno, že by odepření příslušností stalo se na základě svědectví nějaké 84tileté duševně méněcenné ženy.
Jak z vylíčeného je patrno, nelze za průtah v zjišťování domovské příslušnosti Karla Poláka činiti odpovědnými obecní funkcionáře v Liborči ani snad nadřízené státní orgány.
Aby Karlu Polákovi bylo umožněno dosíci v nejbližší době domovského dokumentu, vydávám zároveň na zemský úřad rozhodnutí, že Karla Poláka dlužno považovati za čsl. státního občana podle §u 2 ústavního zákona č. 236/20 Sb. z. a n. a ukládám podřízeným úřadům zároveň, aby pořadem instancí přikázaly jmenovanému domovskou obec do té doby, než ovšem bude jeho pravá domovská obec určena.
V Praze dne 15. ledna 1931.
Ministr vnitra:
Dr Slávik v. r.
894/IX.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance dr Karla Perglera a druhů
ve věci konfiskace a zabavení periodického časopisu ťPolední ListŤ, čís. 267 ročník IV. ze dne 25. září 1930 (tisk 658/XI).
Zabavení shora uvedeného tiskopisu zařízené státním zastupitelstvím v Praze bylo po podání námitek a stížnosti soudy v instančním pořadu přezkoumáno a v celém rozsahu potvrzeno. Pokud jde o zabavení vydání A B jmenovaného časopisu, bylo zjištěno, že policejní ředitelství v Brně bylo služebním telegramem vyrozuměno o zabavení vydání A. Ježto policejnímu ředitelství v Brně nebylo známo, že vydání A má odlišný obsah od vydání A B, zadrželo na nádraží náklad 4.550 výtisků vydání A B a učinilo neprodleně telefonický dotaz u státního zastupitelství v Praze. Když pak tímto dotazem zjistilo, že bylo zabaveno pouze vydání A, byl zadržený náklad ihned straně vydán.
V Praze, dne 14. ledna 1931.
Ministr spravedlnosti:
Dr Meissner v. r.
894/X.
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance dra Ladislava Daňka a druhů
o nesprávném zdaňování kuchyní s podlahovou plochou pod 12 m2 (tisk 658/IX).
Zákon o přímých daních v § 461, odst. 2., lit. a) prohlašuje za obytné takové prostory, které za obydlí skutečně slouží anebo jsou k obývání způsobilé.
Naproti tomu neplatí tu za obytné místnosti uvedené v odst. 3, cit. paragrafu, zejména též světlé kuchyně s podlahovou plochou pod 12 m2. Za kuchyň nutno však považovati jen takovou místnost, která je zařízena a skutečně slouží výlučně k vaření, resp. ku připravování pokrmů; proto místnost, které jest používáno nejen k vaření, nýbrž i k bydlení a přespávání, nelze považovati za kuchyň v pravém slova smyslu a nutno ji jako světnici podle odst. 2., lit. a) cit. ustanovení pokládati za obytnou a dani třídní podrobiti, i když má podlahovou plochu pod 12 m2.
Provedeným šetřením u podřízených úřadů bylo zjištěno, že převážná většina vyměřovacích úřadů postupovala správně podle výše uvedené zásady; pokud se tak někde nestalo, bude náprava sjednána cestou odvolací.
Podřízeným úřadům bylo již dříve uloženo, aby odvolání proti zakatastrování i po uplynutí odvolací lhůty podaná, byla meritorně projednána v případech, kde se stala poplatníkům křivda. Toto nařízení bylo nyní všem zemským finančním úřadům znovu připomenuto s pokynem, aby podaná odvolání proti zakatastrování světlých kuchyní s podlahovou plochou pod 12 m2 byla pečlivě zkoumána a s urychlením vyřízena.
V Praze, dne 17. ledna 1931.
Ministr financí:
Dr. Engliš v. r.
894/XI.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců Frant. Seidla, Frant. Staňka, Rudolfa Tayerle a soudruhů o ubytování a protipředpisovém zamítnuti nocležného četnickým gažistům, soustředěným při příležitosti cesty pana presidenta republiky do Slezska (tisk 754/V).
V měsíci červnu, červenci a srpnu 1930 byl ve Frýdku soustředěn větší počet četníků. Četníci tito byli, pokud nebylo možné ubytování ve vojenských kasárnách ve Frýdku, v dohodě s tamním okresním úřadem a obcí ubytováni společně ve smyslu ustanovení § 25 zákona ze dne 31. ledna 1928, čís. 28 Sb. z. a n. ve staré radniční budově, již obec bezplatně k tomu účelu propůjčila.
K ubytování sloužil jeden velký sál s přilehlými místnostmi a s potřebným počtem plněných slamníků a přikrývek.
Jiných vhodnějších místností nebylo možno ve Frýdku získati.
Různé ubytování po domech jednak nepřipouštěly služební důvody, mimo to ubytování různé má míti podle § 5 zákona ze dne 25. 6. 1895, čís. 100 ř. z. místo jen tehdá, když společného ubytování nelze opatřiti.
Pro ubytování četnictva při soustředění platí podle §u 25 shora citovaného zákona čís. 28/1928 Sb. z. a n. předpisy o přechodném ubytování vojska.
Podle toho jest obec povinna postarati se za stanovenou náhradu o příhodné místnosti s příslušným zařízením.
Výnos ministerstva vnitra ze dne 29. 7. 1922, čís. 42213/13, podle něhož neměl býti nárok na přechodné ubytování při soustředění četnictva u obcí až do odvolání uplatňován, se stal zmíněným zákonem bezpředmětným.
K opětovným stížnostem na nedostatečné nebo nevyhovující ubytování při soustředění učinil jsem již opatření, aby ubytování četnictva při soustředění vyhovovalo v každém směru zákonným požadavkům.
Tím se stává bezpředmětným ponechání soustředěným četníkům; aby si sami potřebné přenocování obstarali, což při soustředění zpravidla není ze služebních důvodů ani možné.
V Praze dne 16. ledna 1931.
Ministr vnitra:
Dr Slávik v. r.