893/XXIII.

Interpelace

poslanců Stejskala, Šeby a druhů ministru veřejných prací

o nutnosti stavby vodní nádrže u České Skalice.

Celý český severovýchod a celé Polabí má veliký zájem na zřízení vodní nádrže u České Skalice, neboť se jedná o ochranu celého údolí labského. Kotlina u České Skalice je dnes jedině možným místem, po řádných geologických zkoumáních; v němž bude možno veškerou škodlivou vodu ze řeky Úpy a Metuje v potřebném množství a v potřebnou dobu zadržeti a tím celé údolí labské ochrániti od stoupnutí vody přes hráze břehové následkem přítoku povodňového ze řeky Úpy a Metuje. Nádrž českoskalická je nutným doplňkem úpravy středního Labe a dolního toku řeky Úpy a Metuje.

Důležitost nádrže u České Skalice a její prospěšnost po stránce národohospodářské vynikne z vytčených úkolů, jimž má sloužiti.

Ke zřizování ochranných nádrží přistupuje se zejména proto, aby regulace řek, jež mají odváděti škodlivé vody zátopové, moly se budovati co nejúsporněji. Bylo by velmi nákladné, někdy i nemožné, provésti regulaci řeky tak; aby její koryto pojalo všechnu vodu povodňovou. Proto se zadržuje veliká voda v nádržích retensních, takže do řeky teče i při vydatných deštích jen takové množství vody, které se vejde do jejího koryta. Tím zabraňuje se zátopám a současně dociluje se citelného zlevnění staveb regulačních.

Druhým úkolem nádrže bude služba zájmům zemědělským. Zemědělství jest nádrž oćhranou před povodněmi, které působí vždy velké škody na úrodě, odplavují úrodnou prsť a pod. Další význam pro zemědělství je ten, že nádrž by reservovala potřebné množství vody pro zavodňování pozemků v době, kdy toho nejvíce potřebují.

Třetím úkolem nádrže jest sloužiti zájmům průmyslovým tím, že plánovitým vypouštěním vodu zadržené doplňuje se odtok na pravidelné množství a zejména v době sucha dodává všem závodům průmyslovým stálé množství vody pro využití vodní síly a dává pevnou základnu pro kalkulaci výrobní a pracovní. S tím souvisí též využití vodní síly při výtoku vody z nádrže, jež bude míti též svůj značný význam pro doplnění sítě elektřinou v dobách, kdy je největší její spotřeba, což se docílí úsporně a snadno jen vodními centrálami.

Čtvrtý důležitý význam by měla míti nádrž českoskalická tím, že v době kritického sucha bude se z ní doplňovati průtok na Labi, takže bude ponor pro lodi a tím i doprava po celý rok zajištěna, což nyní není. Také v době, kdy bude štěchovická přehrada shromažďovati vodu pro využití v době největší spotřeby, mohl by se průtok na Labi ze zásob nádrže u České Skalice nadlepšovati k docílení dostatečného ponoru.

Pro posouzení významu nádrže nejen národohospodářského, ale i celostátního, uvádíme několik dat:

V roce 1926 v měsíci lednu zatopeno bylo velkou vodou na Labi 477 lidských obydlí ve 115 obcích a zaplaveno bylo 13.000 ha půdy. Povodeň v měsíci červnu téhož roku zaplavila 20.000 ha půdy a 1700 lidských obydlí. Na mnohých místech zničila veškerou úrodu. Škody těmito dvěma povodněmi v jednom roce způsobené odhadnuty byly v Polabí na 70,000.000 Kč. To je škoda, způsobená za jediný rok a přesahuje rozpočtený náklad na stavbu této nádrže 50 mil. Kč o 20 mil. Kč. K těmto číslům přistupují další škody na provedených stavbách regulačních, melioračních, silničních a j.

Výstavbou této nádrže umožní se soustavné zavlažování Polabí od Josefova až k Mělníku na výměře 16.000 ha. Těmito závlahami zvýšila by se produkce suché píce v Polabí o cirka 400 tisíc q ročně. Nádrží zajistí se též zavlažování luk po Rozkoší a produkce se může tím zvýšiti o dalších 250 q suché píce.

Zvýšenou produkcí luční v Polabí zvýší se i zlepšení chovu dobytka, zvýší produkce masa a přispěje tak k možnosti příznivějších podmínek v městech polabských.

V politickém okrese náchodském je nyní následkem těžké krise v průmyslu textilním veliké množství dělníků bez práce. Úplně nezaměstnaných dělníků a částečně zaměstnaných dělníků je zde 4.500 podle úředních výkazů. Při tom krise vzrůstá a s ní současně i nezaměstnanost. Zahájením prací na této nádrži nalezlo by značné množství neškolených dělníků práci a obživu. Celá veřejnost bez ohledu politického smýšlení vidí v započetí této významné stavby nejlepší produktivní péči o nezaměstnané.

Proto se Vás, pane ministře, podepsaní táží:

Jaké kroky byly podniknuty, aby stavba vodní nádrže u České Skalice byla co nejdříve provedena?

Jste ochoten, pane ministře, splniti tento naléhavý požadavek celého českého severovýchodu a Polabí v době tak kritické nezaměstnanosti jako je dnešní?

V Praze, dne 27. ledna 1931.

Stejskal, Šeba,

Bergmann, Netolický, dr. Patejdl, Zeminová, David, Sladký, Knejzlík, Vaněk, Richter, dr. Moudrý, Lane, inž. Záhorský, Pechmanová-Klosová, Špatný, Polívka, dr. Stránský, Langr, Malý, Tykal, Hrušovský.

893/XXIV.

Interpelace

poslanců H. Bergmanna, Al. Tučného, B. Procházky a druhů předsedovi vlády

o výplatě vánočního příspěvku zaměstnancem, kteří konali vojenskou službu presenční.

Když byl v soc.-politickém výboru projednáván zákon ze dne 14. října 1930, číslo 144, byla tato vládní osnova sociálně-politickým výborem a plenem sněmovny doplněna v § 1 odstavci 2. v tom směru, že vánoční příspěvek přísluší i zaměstnancům, kteří přerušili předepsaný alespoň 10měsíční výkon služby v tom kterém kalendářním roce z důvodů presenční služby vojenské.

Z tohoto doplňku vyplývá jasně intence zákonodárce, aby všichni zaměstnanci bez rozdílu kategorie, kteří nemohli splniti podmínku alespoň 10měsíčního výkonu služby z důvodu konání presenční služby vojenské, nebyli trestáni odejmutím vánočního příspěvku proto, že konali občanskou zákonnou povinnost, t. j. presenční službu vojenskou oproti zaměstnancům, jimž daň z krve uložena nebyla.

Je přirozeno, že při známém chvatu, s jakým se v našem parlamentě zákony někdy dělají a při obsáhlosti materie, opravující právní poměry různých kategorií zaměstnanců, nikomu ze zákonodárců nemohlo napadnouti, když zde jasně, zřetelně a kategoricky byla vyslovena intence zákonodárce a když také z přítomných zástupců ministerstva financí nikdo na věc neupozornil, ačkoliv to bylo jejich svatou povinností, že by někteří zaměstnanci, přes tento zřejmý a jasný úmysl zákonodárce mohli býti z nároku na vánoční příspěvek vyloučeni pouze proto, že 10měsíční výkon služby přerušili presenční vojenskou povinností.

Teprve při provádění zákona přišel některý referent ministerstva financí na to, že existují kategorie zaměstnance, jichž služební poměr podle platných vládních nařízení se nástupem presenční služby vojenské končí a z tohoto důvodu byla výplata vánočního příspěvku odepřena těmto kategoriím, i když jinak splnily všechny podmínky zákonné tím, že ihned po návratu z presenční služby vojenské dne 31. března 1930 znovu do svého civilního služebního poměru vstoupily, civilní službu nastoupily a tudíž počítaje v to presenční vojenskou dobu služební, konaly v roce 1930 po 10 měsíců službu.

Jsou to kategorie, jejichž služební poměr sice nástupem presenční doby vojenské končí; které však po návratu z vojenské služby presenční opět se ihned do služby civilní přijímají.

Jedná se o nejchudší kategorie z nejchudších, t. j. pošt. pomocníky, poštovní posly, kancelářské pomocníky, pomocné zaměstnance řemeslné atd. - Stejně byla výplata vánočního příspěvku odepřena výpomocným učitelům, kteří se 31. března 1930 vrátili z presenční služby vojenské a nastoupili 1. dubna 1930 místo výpomocného učitele, na prázdniny byli zproštěni, ale po prázdninách opět výpomocnými učiteli byli ustanoveni.

Podepsaní mají za to, že takovéto provádění zákona o vánočním příspěvku vůči zmíněným kategoriím je nesprávným výkladem zákona a odporuje jasné a zřetelné intenci zákonodárce, které popuzuje postižené zaměstnance, trestané za to, že konali svou občanskou povinnost vojenskou, proti vládě, proti parlamentu a snad i proti státu, a znechucuje jen naší mládeži konání povinnosti vojenské, což je pro obrano státu zjevem velmi nebezpečným.

Takovýto skutek vysoké byrokracie ministerstva financí poškodí zájem státu více než celé desítky komunistických poslanců a agitátorů. Státní zaměstnanec, musí-li nastoupiti presenční vojenskou službu, ztrácí mnoho: je mu zastaven plat, doba, kterou ztráví ve službě vojenské, se mu nezapočítává do postupu, ztrácí i na svém pořadí, a nyní mají být ještě ty nejchudší kategorie trestány odepřením vánočního příspěvku za to, že byly uznány schopnými vojenské služby presenční a tuto vykonaly.

Pane předsedo vlády! Vyslovil jste před nedávnem vůči deputaci státních zaměstnanců, že je to hanbou pro republiku, když se dosud nevyřešila otázka počítání presenční služby vojenské.

Známe Vaše pochopení pro potřeby naší čsl. armády a pro brannost státu, nedopusťte, aby neprozřetelnými činy nemyslící a nemyslivé byrokracie byla znechucována vojenská služba, vyvolán odpor proti branné povinnosti a tím ohrožována brannost našeho státu.

Podepsaní dovolují se Vás tázati:

1. Jsou-li Vám vpředu uvedené poměry známy?

2. Jste-li ochoten zaříditi, aby oněm kategoriím, o nichž jest vpředu řeč, byl ihned vyplacen neprávem zadržený vánoční příspěvek za rok 1930?

3. Jste-li ochoten zabrániti pro budoucnost, aby se takové činy byrokracie nemohly svévolně opakovat, neboť se jimi poškozuje zájem státu?

4. Jste-li ochoten zaříditi vše, aby konečně byla vyřešena palčivá otázka započítání vojenské služby presenční do postupu?

5. Jste-li ochoten sděliti podepsaným, co jste v této věci zařídil aneb učiniti hodláte, aby nebyla ohrožována brannost státu vyvoláváním odporu proti branné povinnosti?

V Praze, dne 17. ledna 1931.

Bergmann, Tučný, B. Procházka,

Stejskal, Richter, Langr, Vaněk, Jos. Tůma, Mikuláš, Slavíček, dr. Moudrý, Netolický, Hrušovský, David, Šeba, dr. Patejdl, Lanc, Tykal, Fiala, Zeminová, Špatný.

893/XXV.

Interpelace

poslanců H. Bergmanna, dr. J. Patejdla a druhů

ministru vnitra

o rozpuštění Odborového sdružení státní stráže bezpečnosti v republice Československé a všech jeho odboček.

Odborovému sdružení státní stráže bezpečnosti v Praze byl 1. října 1930 doručen tento výnos:

ťZemský úřad v Praze.

Č. 520.803 ai 1930

19-A-5008 ai 1930.

V Praze dne 30. září 1930.

Spolku

Odborového sdružení státní stráže bezpečnosti

v republice Československé

v Praze.

Dne 26. září 1930 přinesly některé denní listy pražské (ťČeské SlovoŤ č. 228, ťVečerŤ č. 224, ťPolední ListŤ č. 268) tuto zprávu:

ťRedakce ťVěstníků čsl. stráže bezpečnosti žádá nás za otištění tohoto projevu:

Za poslední doby sběhlo se několik událostí, jež se hluboce nemile dotkly národního cítění českého obyvatelstva, takže k udržení veřejného pořádku byla vyslána uniformovaná stráž bezpečnosti.

Redakce žádá p. t. obecenstvo, aby kriticky rozlišovalo mezi policejními orgány, které rozkazy k event. zakročení dávají, a mezi uniformovanou stráží bezpečnosti, která povinna bezpodmínečně je plnit.Ť

Podle šetření požádal redakce denních listů o uveřejnění této zprávy redaktor ťVěstníku československé stráže bezpečnostiŤ Drápalík cirkulářem.

Majitelem ťVěstníkuŤ je Odborové sdružení státní stráže bezpečnosti v ČSR., vydavatelem a spolu odpovědným redaktorem je, počínajíc č. 7. ročníku 1930, Antonín B. Drápalík.

Zmíněné prohlášení redakce ťVěstníku čsl. stráže bezpečnostiŤ odporuje služebním povinnostem, uloženým členům sboru stráže bezpečnosti, a vážně ohrožuje nutnou disciplínu.

Majitel listu, Odborové sdružení státní stráže bezpečnosti v Československé republice, vůči tomuto prohlášení redakce listu nezaujal žádného stanoviska, zejména pak prohlášení nijak nedementoval a tudíž mlčky je přijal za své.

Tímto chováním Odborové sdružení státní stráže bezpečnosti vzhledem k povinnostem, které jeho členům ukládá platný služební řád (§ 22 vládního nařízení ze dne 5. října 1922, č. 295 Sb. z. a n.), porušilo veřejný pokoj a řád (§ 113 ústavní listiny).

Stejným způsobem byl spolkem veřejný pokoj a řád v poslední době opětně porušen obsahem článků ťPoznámky k posledním studentským projevůmŤ, ťHledá se mouřenínŤ, ťKde byl postup správný a kde nesprávnýŤ, které byly uveřejněny v čísle 23. ťVěstníku čsl. stráže bezpečnostiŤ ze dne 5. prosince 1929, a obsahem s průhlednou tendencí psaného satirického článku ťŽerty hravé a pravéŤ, ťPohádka o nedovychovanýchŤ v č. 1.; ťVěstníkuŤ z 5. ledna 1930.

Předsednictvo Odborového sdružení státní stráže bezpečnosti v republice Československé bylo na základě výnosů ministerstva vnitra opětovně a co nejdůtklivěji podle výnosů býv. zemské správy politické ze dne 14. června 1926, č. 17.859 a zemského úřadu ze dne 23. května 1929, č. 19.127, ze dne 26. července 1929, č. 25.338 a ze dne 3. června 1930, č. 18.279 příslušnými činiteli upozorněno na pojmu disciplíny odporující způsob psaní ťVěstníku československé stráže bezpečnostiŤ, který nelze uvésti v soulad s požadavkem nezbytné kázně, jak má na mysli § 22 vlád. nař. ze dne 5. října 1922, č. 295 Sb. z. a n. u sborů stráže bezpečnosti, sborů to sice podle § 1 zákona ze dne 14. července 1922, čís. 230 Sb. z. a n. civilních, zřízených však po vzoru vojenském.

Poněvadž přes tyto výstrahy Odborové sdružení státní stráže bezpečnosti redakci svého ťVěstníkuŤ tento pojmu discipliny odporující způsob psaní nadále trpí a při nejmenším svým souhlasem podporuje, porušuje tím veřejný pokoj a řád. Z toho důvodu rozpustilo ministerstvo vnitra výnosem ze dne 26. září 1930, čís. 63.680/1930-2 podle § 24 zákona o spolcích a podle § 113 ústavní listiny Váš spolek.

O tomto se vyrozumíváte a zároveň se Vám ukládá, abyste veškeré spisy spolkové a ostatní jmění spolu vydali zmocněnému úřadu v zajišťovací úschovu.

Za zemského presidenta:

Eysselt v. r.Ť

K důvodům rozpuštění podotýkáme toto:

§ 24 zákona o spolcích praví:

ťKaždý spolek může (ale nemusí) býti rozpuštěn, učiní-li usnesení nebo vydá-li vyhlášku, která se příčí ustanovením § 20 tohoto zákona, překročí-li obor své působnosti stanovami vytknutý, nebo nevyhovuje-li vůbec již podmínkám svého právního trvání.Ť

Citovaný § 20 téhož zákona pak zní:

ťŽádný spolek nesmí učiniti nebo vydati prohlášení, která odporují trestnímu zákonu, anebo jimiž spolek dle obsahu neb formy osobuje si autoritu v některém odvětví zákonodárné nebo výkonné moci.Ť

§ 113 ústavní listiny zní:

ťSpolek může býti rozpuštěn jen když jeho činností byl porušen trestní zákon neb veřejný pokoj a řád.Ť

Odborové sdružení neučinilo usnesení ani nevydalo vyhlášky, která by se příčila trestnímu zákonu, nepřekročilo oboru své působnosti podle stanov, ani si neosobovalo autority v žádném odvětví zákonodárném nebo moci výkonné, jak žádá § 24 spolčovacího zákona, kterého se rozpouštěcí výnos dovolává, aniž by uvedl pro to skutečností z činnosti Odborového sdružení. Zbývají tudíž jen důvody uvedené v § 113 ústavní listiny, t. j. porušení veřejného pokoje a řádu, což výnos, opravdu uvádí jako důvod pro rozpuštění sdružení.

Odborové sdružení dopustilo se porušení veřejného pokoje a řádu podle rozpouštěcího výnosu tím, že nezaujalo jako majitel ťVěstníku čsl. stráže bezpečnostiŤ vůči prohlášení redakce listu, uveřejněnému dne 26. září 1930 v ťČeském SlověŤ, ťVečeruŤ a ťPoledním ListuŤ žádného stanoviska, zejména pak prohlášení nijak nedementovalo a tudíž mlčky je přijalo za své.

Podle § 84 tr. řádu je povinen ihned oznamovati státnímu zastupitelství každý úřad veřejný, kdykoliv se jakkoli dozví o činu trestném, který nemá býti vyšetřován pouze na žádost poškozeného nebo uraženého, nikoliv osoba soukromá, ať fysická, nebo právnická, na příklad nikoliv spolek soudců a tudíž ani ne Odborové sdružení stráže bezpečnosti. Pouze zákon na ochranu republiky (§§ 12, 13, 17 a 19) ukládá pod trestem, a to ještě podmínečně, oznamovati příslušné činy trestné. Ale i tu trestána je osoba fysická, neboť jen tu lze stíhati trestem pro neoznámení tam vyměřeným, individuelně, nikoliv spolek.

Prohlášení redakce ťVěstníkuŤ nelze považovati za trestný čin, který by bylo povinností oznamovati, a jiného stanoviska nemohlo býti od Odborového sdružení vyžadováno.

Odborovému sdružení se vytýká, že prohlášení redakce ťVěstníkuŤ nedementovalo.

Nemohlo dementovati, a to z těchto důvodů:

1. V prohlášení redakce ťVěstníkuŤ bylo prostě konstatováno, že za poslední doby sběhlo se několik událostí, jež se hluboce nemile dotkly národního cítění českého obyvatelstva (přísluší Odborovému sdružení stráže bezpečnosti, aby tuto část prohlášení dementovalo?), takže k udržení veřejného pořádku byla vyslána uniformovaná stráž bezpečnosti. (Mělo Odborové sdružení tuto skutečnost dementovati?)

Redakce žádá p. t. obecenstvo, aby kriticky rozlišovalo mezi policejními orgány, které rozkazy k event. zakročení dávají (mělo Odborové sdružení dementovati, že není takových orgánů?) a mezi uniformovanou stráží bezpečnosti, která je povinna bezpodmínečně je plnit. Mělo Odborové sdružení dementovat, že ťProvisorní služební řádŤ, vydaný pro sbory stráže bezpečnosti, po rozumu § 2 zákona ze dne 13. července 1922, č. 230 Sb. z. a n. ministerstvem vnitra 28. června 1927, č. 11.607/5 neobsahuje toto ustanovení:

ťStráž bezpečnosti má obdržené příkazy bezpodmínečně a bez průtahů vykonati a do jejich posuzování se nepouštěti. Jen v tom případě, kdyby se daný příkaz zjevně příčil buď povinnostem stráže, nebo zájmu státnímu, nebo kdyby odporoval zákonům, má člen stráže bezpečnosti hlásiti daný příkaz bezprostřednímu představenému...?Ť.

Konečně mohlo Odborové sdružení dementovati a tím desauvovati vyhlášku policejního ředitelství v Praze ze dne 25. září 1930 tohoto znění?:

ťUdálosti včerejšího dne nabyly takového rázu, že porušen byl vážně ve hlavním městě státu nejen veřejný klid a pořádek, nýbrž že došlo i k takovým skutkům, které jeví se jako hrubé porušení trestního zákona a jimiž byla způsobena značná majetková škoda. Skutečnost tato budí obavu, aby neodpovědné živly těchto událostí nezneužily.

Policejní ředitelství upozorňuje obecenstvo, aby se vystříhalo ve vlastním zájmu všelikého shlukování a demonstrativního chování a zakazuje co nejdůrazněji každé takové počínání.

Proti jakémukoliv pokusu o porušení veřejného klidu a pořádku bude zakročeno co nejrozhodněji a všemi prostředky.

Stráži bezpečnosti bylo nařízeno, aby shromáždění demonstračního rázu bez veškerých ohledů rozptýlila a zakročovala s veškerou přísností. Jest tudíž v zájmu jednoho každého, aby se zdržoval jakýchkoliv výtržností a těmto se vyhýbal.

Policejní ředitelství očekává, že bude je občanstvo podporovati ve snaze, aby v zájmu dobré pověsti hlavního města státu nebyl porušován veřejný klid a pořádek.

Policejní president: Dr. Dolejš v. r.Ť

2. Proto, poněvadž by se vydávalo nebezpečí, že bude rozpuštěno (§ 20), osobujíc si autoritu výkonné moci, která nařídila, že dané rozkazy nutno plnit bezpodmínečně, ihned.

3. Z téhož důvodu, poněvadž by překročilo stanovy, pouštějíc se do posuzování, bylo-li národní cítění českého obyvatelstva uraženo, když se z toho udělalo politikum.

4. Protože fysicky nemohlo. V dobách mnohadenních pohotovostí nikdo nečetl, že a co troje noviny uveřejnily, a i kdyby to funkcionáři na pohotovosti četli, nemohli v pátek nebo v sobotu svolávati schůzi výboru, když přednější je pohotovost, aby dementi bylo v sobotu nebo v neděli ráno v novinách dřív, než v ministerstvu psali rozpouštěcí dekret v dvojnásobný den nedělního klidu.

5. Posléze proto, poněvadž spolek je trestán za to, co dělá a nikoli za to, co nedementuje.

V rozpouštěcím dekretu se dále vytýká, že Odborové sdružení porušilo § 22 vl. nař. ze dne 5. října 1922, č. 295 Sb. z. a n., který praví:

ťGážisté mimo hodnostní třídy mají přísně zachovávati disciplínu a bezpodmínečnou poslušnost i úctu k představeným.

Mají dbáti úředního tajemství, a to i v poměru mimo službu, na odpočinku a také po zrušení služebního poměru.

Ve službě mají jednati nestranně a spravedlivě, dbáti bezvýjimečné pravdy a chovati se vždy tak, aby jejich jednáním ve službě i mimo službu nebyly poškozeny služební zájmy nebo dobrá pověst sborů.

V nebezpečích, která přináší služba, znají postupovati odhodlaně a zmužile a dbáti také o účinnou podporu služebních úkonů svých druhů v povolání.Ť

Rozpouštěcí výnos však neuvádí ani jediný konkretní případ, kde by Odborové sdružení, na které se přece jako na spolek nevztahuje ustanovení citovaného služebního řádu, porušilo tento služební řád, který může porušiti jen fysická osoba, a nikoliv osoba právnická.

Konečně se rozpouštěcím výnosem vytýká, že veřejný pokoj a řád byl opětně porušen obsahem některých článku ťVěstníkuŤ.

Citované články ťVěstníkuŤ prošly censurou bez závady, nemohly tedy býti porušením veřejného pořádku a řádu, a i kdyby jím byly, byl odpovědným za ně odpovědný redaktor a nikoliv majitel listu.

V rozpouštěcím výnosu se konečně praví, že bylo předsednictvo Odborového sdružení státní stráže bezpečnosti opětně a co nejdůtklivěji příslušnými činiteli upozorněno na pojmu disciplíny odporující způsob psaní ťVěstníku československé stráže bezpečnostiŤ, který nelze uvésti v soulad s požadavkem nezbytné kázně a poněvadž prý Odborové sdružení těchto výstrah nedbalo a pozastavovaný způsob psaní trpělo a při nejmenším svým souhlasem podporovalo, porušen byl tím veřejný pokoj a řád. Upozorňujeme, že předsednictvo Odborového sdružení nebylo upozorňováno příslušnými činiteli, t. j. spolkovým oddělením policejního ředitelství, nýbrž vrchním velitelstvím, tedy činitelem ve věcech spolkových nepříslušným. I kdyby vše bylo pravda, co se v rozpouštěcím výnose uvádí, pak stačilo zastaviti ťVěstníkŤ, ale nemusilo býti sáhnuto k neodůvodněnému rozpuštění Odborového sdružení, jehož činovníci naprosto neporušili veřejný pokoj a řád.

Již v rozpočtovém výboru dokázal podepsaný poslanec JUDr. Josef Patejdl po stránce právní neudržitelnost nejen důvodů, ale i samotného rozpuštění Odborového sdružen stráže bezpečnosti.

Tyto právní námitky nebyly panem ministrem vnitra vyvráceny, nýbrž bylo jen prohlášeno, že právní stanovisko ministerstva vnitra je v souladu s platným právem; a že kulturní a sociální činnost organisace stráže bezpečnosti nemá být podlomena a v tom směru bylo již potřebné zařízeno.

Podepsaný poslanec H. Bergmann pak v rozpočtovém výboru k této věci prohlásil:

ťPo vývodech kol. Patejdla jako právníka jsme jistě měli všichni dojem, že právního podkladu pro rozpuštění této organisace pro známý přestupek, který měl provésti odpovědný redaktor orgánu ťVěstníkuŤ, zde není. Není také snad ani věcného důvodu pro rozpuštění této organisace. Kdyby tedy neměly zde býti ani právní, ani věcné důvody, pak by nám zbyly důvody jedině politické, kterými bychom mohli jaksi omlouvati rozpuštění této organisace. Ten dojem zde jest, i když nejsou pro to důkazy, a jest těžko uhodnouti, jaký politický motiv byl by zde býval rozhodující, a já také nechci dělati žádného proroka, ačkoliv mám domněnku, že to mohly býti 3 příčiny, které politicky mohly vésti k rozpuštění této organisace. Zatím si je - pan ministr mi promine - ponechám pro sebe, poněvadž chci se přesvědčiti, který z těchto politických motivů byl správný. Pak ovšem nebudu váhati na patřičných místech proti tomu protestovati.Ť

Konstatujeme, že dosud nebylo učiněno žádného opatření, aby kulturní a sociální činnost organisace stráže bezpečnosti nebyla podlomena, nýbrž naopak, rozpuštění Odborového sdružení stráže bezpečnosti má tyto většinou nenahraditelné důsledky:

1. Zastavena činnost, zaručená v §u 114, odst. 1. Ústavní listiny: ťPrávo spolčovati k ochraně a podpoře pracovních (zaměstnaneckých) a hospodářských poměrů se zaručuje.Ť

2. Poškozena činnost vydavatelská Sdružení. To vydalo dva svazky výborného díla ťSbírka zákonů, nařízení a předpisů pro stráž bezpečnostiŤ, ministerstvem vnitra doporučeného a sepsaného od úředníků pražského vrchního velitelství, okr. inspektorů I. tř. J. Odvárky a Ed. Havla a vrch. oficiála J. Hošťálka. Na 15.000 Kč tu mrtvě leží úředně zavřeno, Sdružení i autoři poškozeni. Než se bude ťSborníkŤ směti prodávati, zastará, neboť ministerstvo vnitra zatím odstraní kategorii pomocných zřízenců stráže na 14denní výpověď, upraví službu podle zásad o 8hod. době pracovní, upraví poplatky pohotovostní, asistenční a za noční stravné atd., atd.. což stráž jinak s radostí uvítá, ale Sborník, bude poškozen.

3. Zastavena úmrtní kvota (při úmrtí člena 3.000 Kč, jeho manželky 1.500 Kč), na niž za svého trvání vydalo Sdružení již 750.000 Kč.

4. Zastavena právní ochrana členů Sdružení, na niž vydávalo tisíce ročně, letos jen v jediném případě advokátovi 10.000 Kč.

5. Sdružení musí platiti činži z místností, které nemůže užívati.

6. Zastaven styk s podob. organisacemi zahraničními a tím i propaganda o Československé republice atd.

Odborové sdružení státní stráže bezpečnosti, nepolitická to organisace odborová, byla rozpuštěna se všemi svými odbočkami, jmění její bylo zabaveno a státní stráž bezpečnosti byla zbavena své záštity.

Není bez zajímavosti, že koncem listopadu 1930 bylo však utvořeno Zájmové sdružení státní stráže bezpečnosti při Ústředním sdružení úředníků, učitelů a zřízenců republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu.

Na schůzi tohoto Zájmového sdružení, konanou 29. října 1930, byli příslušníci stráže bezpečnosti zváni úředním telegramem, zaslaným na všechna podřízená oddělení stráže, podepsaným vrchním velitelem stráže bezpečnosti.

Za takovýchto okolností nelze se ubrániti domněnce, která ostatně byla již vyslovena podepsaným posl. H. Bergmannem v rozpočtovém výboru, že důvody k rozpuštění Odborového sdružení státní stráže bezpečnosti hledati dlužno spíše v motivech politických, než věcných.

Domněnky tyto lze vyvrátiti pouze zrušením rozpouštěcího výnosu, neboť jinak lze dojíti k jedinému logickému závěru, že byla hledána jen záminka, aby Odborové sdružení bylo rozpuštěno a příslušníci státní stráže bezpečnosti z nedostatku jiné podobné organisace přešli do Zájmového sdružení státní stráže bezpečnosti při Ústředním sdružení úředníků, učitelů a zřízenců republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu a tím státní stráž bezpečnosti přešla do sféry jedné politické strany, neboť při jiné politické straně žádného podobného sdružení není.

Z těchto důvodů táží se podepsaní pana ministra vnitra:

1. Jsou vpředu uvedené okolnosti panu ministra známy a souhlasí pan ministr s tím, že tímto způsobem byla státní stráž bezpečnosti převedena do politických sfér a to jediné politické strany?

2. Jest pan ministr ochoten zájmu odpolitisování státní stráže bezpečnosti a tedy v zájmu státu zrušiti rozpouštěcí výnos ministerstva vnitra ze dne 26. září 1930, č. 63.689-1930-2 a vrátiti Odborovému sdružení státní stráže bezpečnosti veškerý spolkový zabavený majetek?

3. Jest pan ministr ochoten sděliti podepsaným, co v této věci zařídil aneb učiniti hodlá?

V Praze, dne 27. ledna 1931.

Bergmann, dr. Patejdl,

David, Jos. Tůma, Šeba, Malý, Polívka, Lanc, Hrušovský, Netolický, dr. Moudrý, inž. Záhorský, Vaněk, dr. Stránský, Hatina, Pechmanová-Klosová, Tykal, Fiala, Knejzlík, Sladký, Langr, Špatný.

893/XXVI.

Interpelace

poslanců Josefa Tůmy, H. Bergmanna, Al. Tučného a druhů

ministru vnitra

o propuštění cestářů okresu Strakonice.

Zemské zastupitelstvo v Praze usneslo se ve schůzi, konané dne 28. května 1929, doporučiti okresním zastupitelstvům, aby platy okresních cestářů byly upraveny stejně jako cestářů státních. To podmiňuje ovšem plnou zaměstnanost cestáře. V místech, kde není cestář plně zaměstnán, může býti jeho plat úměrně snížen. Při ustanovování nových cestářů jest dbáti toho, aby nebyli přijímáni neplně zaměstnaní. Okresní zastupitelstva buďtež vyzvána, aby do tří měsíců podala zprávy o tom, jakým způsobem tuto otázku upravila. Zemský president vydal výnosem ze dne 29. srpna 1929, čís. 21.845 pres. 1929 oběžník, jenž doručen byl všem přednostům okresních úřadů s tím, aby okresní zastupitelstva o usnesení zemského zastupitelstva byla vyrozuměna a aby ve lhůtě 3měsíční od doručení tohoto výnosu podala presidiu zemského úřadu zprávu, zda a jaká opatření tamní okresní zastupitelstvo učinilo ve věci úpravy služebních a platových poměrů ve službách okresu zaměstnaných cestářů. Podle odpovědi zemského presidenta ze dne 4. listopadu 1930, č. 35.141 pres. ai 1930, dané na dotaz členů zemského zastupitelstva čsl. strany národně socialistické, jaká opatření ohledně úpravy služebních a platových poměrů cestářů okresní zastupitelstva učinila, je zřejmo, že otázkou touto se zabývala a příslušná usnesení provedla okresní zastupitelstva v 99 okresech.

Oběžník zemského presidenta zaslán byl také přednostovi okresního úřadu ve Strakonicích, který tuto otázku rozřešil tak, že bez vědomí okresního zastupitelstva dal všem cestářům ke dni 1. prosince 1930 čtyřnedělní výpověď. Dne 21. prosince 1930 dal cestářům danou výpověď dodatečně schváliti okresním výborem, a okresní zastupitelstvo toto opatření schválilo teprve 31. prosince 1930 hlasováním, které se dálo po protestu členů tohoto zastupitelstva za stranu čsl. národních socialistů, čsl. sociálně demokratickou, lidovou a komunistickou, a sice tak, že z 22 přítomných členů zastupitelstva hlasovalo 13.

Danou výpovědí všem 119 cestářům počínaje dnem 1. ledna 1931 jsou silnice tohoto okresu ponechánu bez dozoru a ošetřování. Následky toho se již dostavují, neboť hlášena jest celá řada dopravních nehod na neošetřovaných silnicích.

Okresní úřad ve Strakonicích vypracoval návrh na novou úpravu služebních a platových poměrů tamních cestářů tak, že z bývalého počtu 119 zaměstnaných cestářů má jich zůstati napříště pouze 66 a délka přidělených silničních tratí má obnášeti 6330 až 9490 km při služebních požitcích za 4denní práci v týdnu Kč 256.- a za 5denní práci - týdnu Kč 320.- měsíčně.

Náklad na platy cestářů při zamýšlené úpravě by obnášel Kč 224.256 za rok. Okresní zastupitelstvo zařádilo však do rozpočtu na úpravu platů cestářských Kč 383.000 a tato položka byla zemským presidentem schválena. Proč není použito celého, okresním zastupitelstvem schváleného obnosu na úpravu platů cestářských? K čemu má býti zbývajícího obnosu Kč 158.744 použito?

Výpověď ze služby byla dána i cestářům bývalého okresu horažďovického, ačkoliv ve schůzi okresní správní komise tohoto okresu, konané dne 19. listopadu 1928, byla jim přiznána definitiva.

Podepsaní se proto táží:

1. Jsou panu ministrovi oba případy známy?

2. Jest pan ministr ochoten je vyšetřiti a nedopustiti, aby nesociální jednání okresního hejtmana pana Kočka zůstalo uplatněno?

V Praze, dne 27. ledna 1931.

Jos. Tůma, Bergmann, Tučný,

B. Procházka, dr. Patejdl, Slavíček, Tykal, Vaněk, Richter, Mikuláš, Knejzlík, Polívka, Lanc, Hrušovský, dr. Moudrý, David, inž. Záhorský, Malý, dr. Stránský, Špatný, Fiala.