893/X.
Interpelace
poslanců Františka Seidla, Ferdinanda Bendy, Rudolfa Tayerle a soudr.
ministru financí
o nezákonném postupu při onemocnění členů finanční stráže.
Dne 19. října 1928 vydalo oddělení finanční stráže Bratislava-přístav pro členy finanční stráže tohoto oddělení následující vyhlášku:
ťOnemocnění a uzdravení musí býti hlášeno v kanceláři oddělení. Za účelem lékařského ošetření vyhledá se vždy úřední lékař s knihou onemocnělých. Výjimku činí případy náhlého onemocnění. Jiný způsob nebude trpěn.Ť Vyhláška je opatřena úředním razítkem oddělení Finanční Stráže Bratislava-přístav a podepsána velitelem oddělení vrchním inspektorem finanční stráže Dominikem Wunschem.
Toto úřední nařízení je v rozporu se zákonem ze dne 15. října 1925 čís. 221 Sb. z. a n., § 11, poněvadž omezuje svobodnou volbu lékaře, zaručenou uvedeným zákonem a Léčebným řádem. Členové sboru finanční stráže; jako pojištěnci Léčebného fondu veřejných zaměstnanců používají všech práv zákona 221/1925 i výhod poskytovaných Léčebným fondem veřejných zaměstnanců a nesmí v těchto býti zkracováni podobným protizákonným nařízením představeného úředníka, který v jiném případě neuznal potvrzení úředního lékaře na lístku a žádal provedení záznamu v knize onemocnělých.
Onemocnělý zaměstnanec musí míti možnost, ve smyslu platných předpisů zákonných, vyhledati lékařskou pomoc u lékaře ku kterému má důvěru a nesmí býti nucen vyhledávati jedině a výhradně lékaře úředního, který konečně nemá ani výhradní povinnost léčiti, nýbrž konstatovati na požádání úřadu, neb představeného, je-li zaměstnanec schopen služby, či nikoliv. U nemocného zaměstnance je především třeba lékařského zákroku a teprve po tomto, v důsledku nálezu zjišťovati služební schopnost či neschopnost. Nařídí-li však představený úředník nejdříve zjišťování schopnosti ke službě úředním lékařem, která nemusí býti vždy nejblíže dosažitelným lékařem, dopouští se v případech onemocnění nejen hrubého porušení zákona, ale svým rozkazem může značně poškoditi stav nemocného a ohroziti i jeho zdraví eventuelním pozdním zákrokem lékaře.
Podobné případy opakují se i u jiných oddělení finanční stráže, kde je mužstvo nuceno k příkazu představeného vyhledávati předem úředního lékaře, mnohdy velmi vzdáleného.
Takové jednání představených úředníků finanční stráže nemůže býti trpěno nejen proto, že je v rozporu se zákonem o Léčebném fondu veřejných zaměstnanců a znemožňuje svobodnou volbu lékaře - ale i z toho důvodu, že ohrožuje zdravotní stav mužstva finanční stráže a mohlo by míti velmi katastrofální následky v případech kritických, které vyžadují nejrychlejší pomoci nejbližšího lékaře. Se zdravím mužstva finanční stráže nesmí nikdo hazardovati v žádném případě, poněvadž by se dopouštěl zločinu na nejcennějším statku člověka i rodiny, o kterou musí tento pečovati.
Podepsaní se táží pana ministra financí:
1. Je shora uvedené panu ministru známo?
2. Je pan ministr ochoten nechati uvedený konkrétní případ vyšetřiti a potrestati vinníka?
3. Je pan ministr ochoten naříditi Generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě, aby dalo příkaz na všechna oddělení finanční stráže ve svém zemském obvodu, aby byly dodržovány zákonné a služební předpisy, a aby s onemocnělým členem finanční stráže bylo zacházeno lidsky a neopakovaly se podobné případy úřední svévole a sekatury představených oproti členům stráže v době nemoci.
4. Je pan ministr ochoten naříditi podrobné šetření i na jiných odděleních a zjištěné závady s urychlením odstraniti, aby stav nemocných nebyl svévolně zhoršován?
V Praze, dne 10. ledna 1931.
Seidl; Benda, Tayerle,
Biňovec, Srba, Hampl, Klein, Kučera, Pik, Bečka, dr. Winter, Remeš, V. Bereš, Koudelka, inž. Nečas, dr. Macek, Prokeš, F. Svoboda, Neumeister, Vácha; dr. Markovič, Chalupník, Nový.
893/XI.
Interpelace
poslanců Františka Seidla, Rudolfa Tayerle a soudr.
vládě
o zlepšení pracovních podmínek a ochrany zdraví zaměstnanců dolů a radiové továrny státního báňského ředitelství v Jáchymově.
Zaměstnanci dolů, radiové továrny i ostatní provozní zaměstnanci pomocných závodu při státních dolech v Jáchymově, trpí nepříznivými zdravotními poměry. Většina těchto ztrávila značnou část služební doby v dolech, neb radiové továrně při bezprostřední práci s koncentráty a konečným produktem kristalisace. Dosud se nepodařilo bezpečně zjistiti příčinu plicní rakoviny, ani přesně určiti dobu, po které se začíná tato zákeřná nemoc vyvíjeti. V poslední době zavádí se sice ochranná opatření, která jistě zmenší nebezpečí, ale potrvá nesporně delší dobu, než tato zařízení budou všude zavedena. Většina zaměstnanců koná však již delší dobu službu za poměrů nepříznivých a téměř všichni pociťují nepříznivý vliv na svém zdraví.
Zaměstnancovo celého podniku je nepříznivými zdravotními poměry v posledních letech značně zneklidněno a udržuje s největší obětavostí provoz celého podniku na výši doby. Doufá, že jeho snaha, bude rozhodujícími činiteli plně uznána a jeho služební a námezdní poměr bude v nejbližší době příznivěji řešen. Finanční situace podniku není sice takového rázu, aby bylo možno přikročiti k uspokojivému řešení konečnému, ale je nejvýše žádoucí, aby bylo zahájeno jednání a připraveno řešení aspoň těchto nejnaléhavějších požadavků.
Zkrácení služební doby provozních zaměstnanců tím způsobem, že se za každý rok aktivní služby napočte jeden a půl roku do platového postupu, pro nárok a výměr pensijní, se zpětnou platností od nastoupení služby. Zaměstnancům s delší služební dobou a nepříznivým zdravotním stavem budiž umožněn odchod do pense. Dovolená na zotavenou budiž podstatně prodloužena. Zemřel-li zaměstnanec v důsledku nemoci přivoděné ve službách podniku, budiž pro výměr zaopatřovacích platů pozůstalých, připočteno 10 roků služebních (jako při smrtelném úrazu přivoděném ve službě) a to u zaměstnanců v trvalém i smluvním poměru služebním. Stejně budiž postupováno u zaměstnanců přeložených k jiným státním podnikům, pokud zemřou v důsledku choroby přivoděné v radiových závodech Jáchymovských. Poněvadž nebylo dosud možno zjistiti všechny důsledky vznikajících chorob žádá se o zavedení stálé lékařské kontroly zdravotního stavu zaměstnanců. Pracovní doba budiž nově upravena vhodným zkrácením a při pracích zvláště nebezpečných budiž zavedena střídání zaměstnanců. Vědecké pokusy v konečném zjišťování příčin onemocnění buďtež rozšířeny a dosažené výsledky zvláště honorovány.
Podepsaní se táží pana ministerského předsedy:
1. Jsou stručně nadhozené poměry příslušným resortním ministrům známy a co podnikají pro zlepšení zdravotního stavu personálu v Jáchymovských radiových podnicích?
2. Je vláda ochotna naříditi ministrům veřejných prací a veřejného zdravotnictví zvýšenou péči o zdraví uvedených zaměstnanců?
3. Je vláda ochotna zahájiti jednání prostřednictvím příslušných ministerstev o postupném realisování požadavků tamních zaměstnanců a pozvati k jednání zástupce odborových organisací, které sdružují zaměstnance a dělnictvo v Jáchymovských podnicích pro dobývání a výrobu radia?
V Praze, dne 10. ledna 1931.
Seidl, Tayerle,
Klein, F. Svoboda, Kučera, Prokeš, dr. Winter, Srba, Pik, Bečko, Vácha, Jurnečková, V. Beneš, Staněk, Jaroš, Hampl, inž. Nečas, dr. Macek, Jaša, Brodecký, Biňovec, Chalupník, Remeš.
893/XII.
Interpelace
poslanců Františka Seidla, Rudolfa Tayerle a soudr.
vládě
o snížení pensijního příspěvku za pomocnická léta ve službách kancelářských, pokud jejich započtení pro výměr pensijní bylo požadováno v období od 1. ledna do 7. července 1926.
§ 58 vládního nařízení ze dne 7. července 1926 čís. 113 Sb. z. a n., připouští započtení služební doby, ztrávené ve vlastnosti kancelářského pomocníka pro výměr pensijních požitků, zaplatí-li zaměstnanec ve smyslu odst. 3. téhož paragrafu dodatečně pensijní příspěvek za připočtené období. Stejné opatření bylo i v nařízení veškerého ministerstva ze dne 25. ledna 1914 č. 21. ř. z., případně předpisů toto nařízení doplňující neb nahrazující, které byly zrušeny § 109 vládního nařízení ze dne 7. července 1926, čís. 113 Sb. z. a n.
Zaměstnancům, kterým byl povolen zápočet pomocnické doby v období od 1. ledna do 7. července 1926, byly předepsány pensijní příspěvky za zakoupená léta pomocnická dle předpisů platných před vládním nařízením 113/1926, ale po vyhlášení tohoto vládního nařízení postihla zpětná účinnost od 1. ledna 1926 uvedené kancelářské zaměstnance, kterým doručeny dodatečné výměry nové a pensijní příspěvek za zakoupená léta pomocnická znovu upraven dle § 58 vládního nařízení 113/1926 podle značně zvýšených sazeb pensijních.
Zaměstnanci, kteří předložili své žádosti o zápočet pomocnických let v období od 1. ledna do 7. července 1926, případně kterým byly jejich žádosti o započtená léta v tomto období vyřízeny, předložili své žádosti v přesvědčení, že jim za toto období budou předepsány pensijní příspěvky nižší, dle nařízení veškerého ministerstva ze dne 25. ledna 1914 čís. 21 ř. z., případně předpisů, toto nařízení doplňujících. Byli proto nemile překvapeni, když jejich opožděně vyřízené žádosti o zápočet v období od 1. ledna do 7. července 1926 donutily je zpětnou účinností vl. nař. 113/1926 k placení pensijních příspěvků mnohem vyšších, čímž z jejich služného odčerpány značné částky, se kterými předem počítati nemohli. Bylo by proto jen spravedlivé, kdyby ve všech případech, ve kterých byly předloženy žádosti o zápočet pomocnické doby, až do 7. července 1926, učinila vláda vyjímku a zvláštním usnesením doplnila vládní nařízení 113/1926, aby v uvedených případech bylo použito pensijních sazeb platných do konce r. 1925 a přeplacené částky byly postiženým kancelářským zaměstnancům vráceny. Aby i v případech nevyřízených, případně neúplně zaplacených, bylo použito sazeb nižších dle dřívějších předpisů.
Postavila-li se vláda při provádění platového zákona na stanovisko, že nemůže býti povolena zpětná účinnost ve prospěch zaměstnanců (při povyšování na systemisovaná místa, přiznávání vyššího zařazení a vyšších požitků), nemůže trvati na tom, aby zpětná účinnost vl. nař. 113/1926, postihovala zaměstnance vyššími povinnostmi, které při předkládání žádostí nemohly býti předvídány.
Podepsaní se táží pana ministerského předsedy:
1. Je vláda ochotna naříditi, aby ve všech případech požadovaného zápočtu kancelářsko-pomocnických let pro výměr pensijních požitků, předložených do 7. července 1926, bylo použito příspěvkových sazeb platných v den předložení žádosti o zápočet?
2. Je vláda ochotna zvláštním usnesením ministerské rady doplniti vládní nařízení ze dne 7. července 1926 čís. 113 Sb. z. a n. tak, aby uplatněný požadavek zápočtu před 7. červencem 1926 byl posouzen a vyřízen dle pensijních příspěvkových sazeb platných před účinností vl. nař. 113/1926?
3. Je vláda ochotna naříditi, aby postiženým zaměstnancům, jichž případy byly uplatněny do 7. července 1926, byly přeplacené částky - přes pensijní sazby platné do konce r. 1925 - vráceny?
V Praze, dne 10. ledna 1931.
Seidl, Tayerle,
inž. Nečas, dr. Macek, Nový, Pik, Chalupník, Jaša, F. Svoboda, Brodecký, dr. Mareš, Klein, Jurnečková, Biňovec, Benda, V. Beneš, Koudelka, dr. Markovič, Hampl, Remeš, Vácha, Kučera.
893/XIII.
Interpelace
poslance Chalupníka a soudruhů ministru železnic
o komerčních zařízeních a výstavbě administrativní budovy ve stanici Přívoz-Mor. Ostrava.
Město Mor. Ostrava roste od převratu velmi rychle a vykazuje podle posledního sčítání lidu 125.347 obyvatel.
Přistoupí-li k tomu obec dosud nesloučené s Mor. Ostravou, je co do počtu druhým městem v republice.
Pokud se týká obchodu a průmyslu, řadí se Mor. Ostrava k největším průmyslovým centrům.
Obyvatelstvo, pokud se týče potravin, odkázáno jest na dovoz, neboť průmyslové okolí jeho není pro ně zemědělsky soběstačné. Dováží se zejména dobytek, maso, ovoce, zelenina a mléko. Také výměna průmyslových výrobků, surovin a jiných životních potřeb je značná a úměrná vzrůstu obyvatelstva.
V roce 1926 dovezlo se do Mor. Ostravy ovoce, 2.561 t., zeleninu 2.465 t., v r. 1927 ovoce 2.916 t. a zeleniny 3.872 t., mléka spotřebuje se denně více jak 50.000 l a z toho se dvě třetiny dováží dráhou.
Jest příkazem nutnosti, aby železniční podnik jako podnik obchodní, jenž na rozmachu velkoměsta jest aktivně účastněn, ruchu tomu se podle možnosti přizpůsobil. Zatím však v Mor. Ostravě-Přívoze nebylo v tomto směru mnoho učiněno. Zařízení pro komerční potřebu, hlavně jako skladiště, silniční koleje, administrativní budovy se téměř nezměnily a následkem toho vyskytují se stále se opakující stížnosti, podané ústně, písemně, jednotlivci i korporacemi, obchodní a živnostenskou komorou, společenstvem dopravních živností, sdružením zasilatelů a dopravovatelů nábytku, obchodním Gremiem, správou pošt a telegrafů.
V roce 1928 na podzim byly poměry kritické zvláště a v r. 1929 na jaře se přiostřily už tak, že bylo nutno zkrátiti odběrnou lhůtu pro kusové zboží od 26. března do 15. května téhož roku na 48 hod. a zvýšiti skladištné o 200%.
Vedle skladiště II. jest vyvýšená skládka pro hořlaviny o ploše 520 m2. Dále jest nutno uvésti, že následkem zvýšení agendy byl personál celního úřadu rozmnožen o 100% a místnosti přidělené celnímu úřadu v I. patře budovy administrační u skladiště I. naprosto nedostačují. Celní úřad má 18 zaměstnanců. Ve skladišti pro rychlozboží činil pohyb zboží průměrně denně: v r. 1925 18 t., v r. 1926 18.8 t., v r. 1927 19.5 t., v r. 1928 25 t., v měs. listopadu dokonce 27 t., ve skladišti pro výdej nákladního zboží činil pohyb zboží průměrně denně v r. 1925 80 t., v r. 1926 86 t., v r. 1927 99 t., v r. 1928 107 t., v měs. listopadu 160 t.
Vzestup v r. 1928 oproti r. 1926 činí tudíž 25%. Vzhledem na místní poměry, t. j. vzdálenost vnitřního města od nádraží odebírá se nejvíce zásilek ze skladiště teprve až na druhý den: průměrně se odebírá první den 5%, druhý den 47%, třetí den 25%, čtvrtý den 10%, pátý den a následující den 13% zásilek.
Tento poměr je stálý, to značí, že ve skladišti je stále uloženo při průměru 107 t.: 107 +/- 5+47+25+10+13% = 107+101.65 t. = 208.65 t.
Pro kusové zboží nákladové ve skladišti 1. zbývá jen však 1272 m2 - 160 m2 (tuto plochu v něm zabírají ještě celní zásilky) - 1112 m2. Uložení kusového zboží by však vyžadovalo plochy 208.65 X 8 = 1669.20 m2. Nedostává se tedy pro výdej kusového náklad. zboží plochy 557.2 m2. Kapacita skladiště nestačí pro normální provoz, skladiště jest stále přeplněno, zboží se hromadí a navrstvuje, tím se manipulace s ním stěžuje, prodlužuje a zdražuje, ježto vyhledávání jednotlivých kusů déle trvá a vznikají zbytky nevyložených vozů pro nedostatek místa ve skladišti a zboží není kam uložiti. Zbytky činily denně v r. 1928 na podzim začátkem září (3. září) 43 vozy, v březnu 1929 (12. března) 65 vozů, v dubnu (15. dubna) 42 vozy. Zbytky byly v r. 1928 po celý měsíc září, říjen, v r. 1929 po celý měsíc březen i v červnu, nejslabší to sezoně, zůstaly zbytky.
Kapacita skladiště pro výdej kusového zboží odpovídá 55 vozům vyloženého zboží denně. Poněvadž v neděli strany zboží neodebírají, není v pondělí místa na vyložení všech vozů za den a 2 noci (od soboty večer clo pondělka ráno) došlých vozů a vozy zůstanou na příští den. Tím prodlužuje se dodací lhůta, zdržuje se oběh vozů a působí dopravní potíže na stanici, takže nevyložené vozy tarasí koleje, na nichž stojí.
Ve skladišti II., pro prodej zboží, činil pohyb průměrně denně: V r. 1925 85.2 t., 1926 109 t., 1922 127 t., 1928 156 t., v měs. listopadu 171 t.
Silniční koleje pojmou asi 110 vozů.
V roce 1928 bylo na nich naloženo a vyloženo průměrně denně 62 vozy. Stav vozů na nich však činil průměrně denně 124 vozy, t. j. vozy se zdrží na silničních kolejích průměrně 2 dny, je to hlavně přes neděle a svátky, kdy strany vykládají a nakládají, nelze hotové vozy vysunouti (zůstanou na kolejích do večera) a nové přistaviti.
Z průměrného počtu vozů 124 jest již zřejmé, že silniční koleje nestačí. Přebytek nad 110 jest na úkor zdržení, než přijde vůz na řadu k přistavení na silniční kolej. Koleje jsou stále plně obsazeny a při větším příběhu vozů (přes neděli za dva dny a na podzim vůbec, kdy je příliv celovozových zásilek větší) rostou tak zbytky nepřistavených vozů. Rok 1928 měl na podzim denně až 100 vozů, největší počet byl 4. září 1928 - 123 vozy, čímž se oběh vozů a dodací lhůty prodlužují.
Nepřistavené vozy zabírají pak dopravní koleje, čímž se zase ztěžuje dopravní situace. Zpožďování má u cizích vozů vliv na nájemné, u vlastních se tím vyvolává nedostatek vozů, který bývá obzvláště na podzim citelný.
Počet vozů celovozových zásilek stoupá rok od roku, za rok 1926 - 17.194, 1927 - 17.647, 1928 - 18.692 vozy.
Konečně zbývá ještě tak zv. ranní výdej. V Mor. Ostravě-Přívoze bylo v r. 1929 64 stran, jež měly úvěr pro odběr zboží před vyplacením nákladních listů. Odběr děje se přímo z vozů. Trh začíná již v 6 hod. Tak časný začátek souvisí se střídáním směny denní a noční v průmyslových a báňských podnicích. Proto se mléko, ovoce, zelenina a maso odveze z dráhy nejpozději do 5 hod. V r. 1926 činil ranní výdej ovoce, zeleniny a masa denně 20-25 t., z 10 až 15 vozů, v zimě z 5-7 vozů, hlavně maso. Mléko docházelo v 8 trať. vozích asi 600 konví denně.
V r. 1928 činil ranní výdej ovoce, zeleniny a masa 46 t. denně, z 20-25 vozů, mléka denně průměrně 1000 konví (30 t.) v 17 trať. vozích, a samozřejmě, že zvyšováním počtu obyvatel každoročně tento počet ještě přiměřeně stoupá. Vozy s ovocem, zeleninou a masem se přistavují na silniční koleje, vozy s mlékem přistavují se před poštovním úřadem (v přízemí admin. budovy, mezi přij. budovou a skladištěm I.), čímž ruší se jeho manipulace, na což si tento stále stěžuje. Místa je tam pouze pro 8 vozů, což dříve stačilo, nyní však musí se vozy přistavovati částečně i ke skladištím, kde k nim povozy nemohou zajeti, čímž vykládání se znovu zdržuje. Kdyby se přistavovaly i vozy s mlékem na silniční koleje, snížila by se těžká situace ještě více, neboť silniční koleje pro zeleninu, ovoce a celovozové zásilky nestačí.
V Mor. Ostravě jeví se tyto nedostatky: 1. Jest to nepostačující skladiště I. pro celní zboží, pro výdej náklad. zboží a nepostačující skladiště II. pro výdej kusového zboží nákladního. Nedostatek silničních kolejí. 2. Vzdálenost překladiště od skladiště pro podej. Toto rozdělení není hospodárné a vyžaduje více vozů a lidí.
Ačkoliv Mor. Ostrava patří mezi stanice po stránce finanční nejvýnosnější, správa čsl. železnic zachovala se k ní až dosud přímo macešsky.
Až na nepatrnou přestavbu celního skladiště, komerční a dopravní zařízení, přij. budova zůstaly od převratu nedotčeny, ačkoliv veškerá tato zařízení přímo volají po urychlené přestavbě a rozšíření, nemají-li zájmy obchodů a průmyslu utrpěti opět při normálním vývoji citelné ztráty a újmy.
Zatím co s největším urychlením poskytují se miliony na rozšíření a výstavbu průjezdné rychlíkové stanice v Č. Třebové, kde perony zejí přímo prázdnotou, zůstává Mor. Ostrava v tak ubohém stavu, že sami odbojníci železničářští žádají urychleně o úpravu a rozšíření Mor. Ostravy v zájmu samotné služby. Že je nejvíc zapotřebí, aby se tak co nejdříve stalo, o tom svědčí celkový peněžní příjem, který činí 203,010.832.94 Kč, obrat činí 369,703.400.46 Kč. Počet vlaků 112.096 ročně, čili průměr denně 307.
Počet odeslaných vozů osobních 82.113, nákladních 1,356.240, odvěšených osobních vozů 80.955, odvěšených náklad. vozů 1,329.617. Na všechnu tuto práci podle úřední statistiky 26. května 1930 činil počet personálu: definitivních zaměstnanců 1.781, pomocných 347 a smluvních 47, úhrnem 2.175.
Je nám velmi dobře známo, že ředitelství ČSD. v Olomouci předložilo podrobný návrh na úpravu zařízení komerčních v zájmu hospodárného a urychleného odbavování kusového zboží a celovozových zásilek a bylo by si jen přáti, aby tento návrh podroben byl urychlenému projednání ministerstvem železnic a to tím spíše, že provedený výkup pozemku mezi kolejí a továrnou Akmos v Přívoze mohl by umožniti již nyní práci mnoho nezaměstnaným dražním zaměstnancům, kteří byli poslední dobou propuštěni, aneb posláni na bezplatnou dovolenou, jimž vyplácejí se podpory v nezaměstnání státem, ač by mohli navážením materiálu z blízkých hald býti okamžitě zaměstnáni. Jisto, že jest hospodárnější a sociálnější dáti lidem účelnou práci, než podporovati nezaměstnanost, stěžovati nákupní schopnost obyvatelstva a nepřímo tím opět působiti ku menší intensitě přepravy a zaviňovati pak další pokles řádné prosperity podniku.
Poněvadž jest nám známo, že návrh odborníků kompetentních byl P. T. ministerstvem železnic projednáván v r. 1929 a bylo dáno také nařízení o přepracování konkretního návrhu podle daných směrnic ministerstvem v půli roku 1930, mohlo by k uskutečnění projektu býti přikročeno.
Podepsaní se táží pana ministra železnic:
I. Je pan ministr ochoten naříditi, aby připravený projekt byl urychleně projednán a se stavbou, jakož úpravou dle předloženého návrhu bylo započato a tím nesnázím provozním v uvedené stanici bylo odpomoženo?
2. Je pan ministr ochoten naříditi, aby potřebná částka finanční pro podnikání uvedených investic byla dána k disposici, aby s přípravnými pracemi mohlo býti okamžitě započato a tím současně umožniti zaměstnání propuštěným, neb na bezplatných dovolených nacházejícím se železničním zaměstnancům?
V Praze, dne 16. ledna 1931.
Chalupník,
Pik, Jaroš, Seidl, Prokeš, Hummelhans, dr. Winter, Klein, Nový, F. Svoboda, Tayerle, inž. Nečas, Chalupa, Vácha, Neumeister, Kučera, dr. Mareš, Srba, dr. Markovič, Jurnečková, Remeš, dr. Macek, Koudelka.
893/XIV.
Interpelace
poslance Josefa Chalupníka a soudruhů ministru železnic
o služebních poměrech železničních zaměstnanců ve stanici Přívoz-Mor. Ostrava.
Zákon ze dne 19. prosince 1918 o 8hod. době pracovní, Sb. z. a n. čís. 91 z r. 1918 a jeho prov. ustanovení, určuje rozvrhování služby a jeho provádění. Na příklad: § 7 předposlední odst. 3 zní: V podnicích veřejné potřebě určených, může se prodloužiti pro některé skupiny zaměstnanců pravidelná doba pracovní, když zaměstnanec jest sice třeba déle na místě služebním (pohotovosti), ale jeho skutečná práce nevyžaduje více než 6 hod. denně. Toto prodloužení připouští se jen tehdy, když kolektivní smlouvy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci o tom ujednané, ministr sociální péče v dohodě s ministry zúčastněnými byl schválil. V podnicích želez. drah rozhoduje o této úpravě pracovní doby ministr železnic, vyžádav si předem dobré zdání zástupců zaměstnanců. - Jak zřejmo, zákon sám určuje, by zástupci železničního personálu podávali svá dobrozdání co do pracovní doby a jeho odpočinku, kdežto ministerstvo železnic a dále jeho podřízená ředitelství určují docela jiné směrnice k tomuto zákonu, resp. jeho provádění a zástupci tohoto personálu nejsou slyšeni se svými námitkami po stránce bezpečnostní v provozování železnic. Uvádíme: zástupci dopravního úřadu Mor. Ostrava-Přívoz opakovali 3krát jednání s ředitelstvím olomouckým, jak u šéfa dopravy, tak u samého p. ředitele Polívky, že není možno vyhověti vydanému výnosu 0517 min. žel. a jest třeba bráti zřetel s ohledu na odpočinek toho personálu, resp. jeho výkon Přes všechny tyto námitky nebylo lze docíliti dohody a ředitelství olomoucké bez zástupců oktrojovalo turnusy jízdnímu personálu a to až 4 noci jdoucí po sobě ve službě bez ohledu, zda-li to fysický i duševní stav zaměstnance vydrží. Skutečny výkon žel. zaměstnance a v každém jiném odboru jest považován jeho nástupem a rovněž i tak počítán. Kdežto výnosem minist. žel. 0517 určuje se pouze výkon stanovený jízdním řádem, připočítajíc k tomu nejnižší výměr pomocných prací, což znamená, že zaměstnanec se nachází ve službě od 6. hod. ranní až do 21. hod. večerní a správa mu uznává pouze 6, nanejvýš 7 hod. skutečného výkonu, i když zaměstnanec celou tuto dobu musí ztráviti jak pohotovostí, tak různými pracemi pomocnými na kolejích čsl. stát. drah ve službě. Z toho jest vidno, že správa čsl. stát drah za každých okolností, bez ohledu na zákon, vykazuje v nynější krisi ohromné úspory zaměstnanců, čímž dochází k hromadnému propouštění těchto s řad nejmladších na straně jedné, kdežto na straně druhé zatěžuje se personál výkonem přímo přetěžujícím.
Jako doklad uvádíme, jak zjišťovala komise min. železnic dne 22. října 1930, jakožto odborníci, jednotlivé výkony služby staniční. Na příklad uvádíme-li, že v měs. září 1930 jest přijetých vozů do Mor. Ostravy-Přívozu 66.975, odjetých a zapsaných vozů 214.539 a dále na příkl. koná-li hradlář stavědla III. tento výkon: obsluha 40 pák, obratek hradlových za 24 hod. 4.324, blokování vjezdu a výjezdu 114, telefonních rozhovorů 62, dále dorozumívajících rozhovorů osobních, které jsou nejvýš nutné pro bezpečnost, 460, mimo to udržování čistoty a zařízení hradla a pánové z ministerstva určili tomuto zaměstnanci 70% výkonu, když 24 hod. doba počítaje 1440 min. a zaměstnanec jenom pákových obratek má 4.324, nepřihlížeje k jiným výkonům, to znamená, že za 1 min. vykonává 1 a 3/4 obratky. Kde zůstává dozor na bezpečnost, kterou sebou tento zaměstnanec při vykonávání této fysické práce musí pozorovati a jest činěn plně odpovědný za postavení takové výměny při výjezdech rychlíku a jiných vlaků? Prov. ustanovení na příkl. diktuje, že posunuje-li se více jak s 200 vozy, náleží rozvrh službu 12:24, 12:24, 12:24, 12:36, kdežto páni z ministerstva uznali jen dle svých rozpočtů, že zaměstnanci náleží za 21 dnů 36 hod. volna. Kutálí-li se na 2 kutálištích u dopravního úřadu v M. Ostravě-Přívoze a na každém tomto kutálišti se vykutálí v době slabé dopravy za 24 hod. 870 až 950 vozů, nutno se tázati, kde zůstaly směrnice prov. ustanovení samotného zákona a zdali to také bylo činěno, jak zákon předpisuje dle § 7 v dohodě se zástupci personálu. Uvádíme, u kterých služebních kategorií toto zákonné volno bylo porušeno. U dopr. úředníků na hlav. nádr. a na pobočných služebnách měli dříve služby 12:24, po čtvrté směně 36 hod. volna. Komise nařídila, že mají jednou za 21 dní zákonné vystřídání. U služby telegrafní a telefonní jak na hlav. nádr. tak u pobočných služeben měli dříve 12:24, po čtvrté směně 36 hod., nyní mají za 21 dní zákonné vystřídání.
Dále u služby posunovačské při takovémto počtu zpracování vozů porušuje se prováděcí ustanovení a místo služby 12:24, po čtvrté směně 36 hod. volna, toto se ve většině případů ruší a nařizuje volno jednou za 21 dní. U míst výměnářských se diktuje dokonce služba 16 hod. a 16 hod. odpočinku, což přímo odporuje prov. nař. k zákonu.
Nedosáhne-li vůbec hodnocení své služby zaměstnanec u dopravního úřadu v Mor. Ostravě-Přívoze, když diktovány jsou mu takové rozvrhy služební, jest otázkou, zdali vůbec ve stanicích malých jsou zaměstnanci potřební k jakémukoliv výkonu, když dopr. úřad Mor. Ostrava-Přívoz jest tepnou jak nákladní dopravy tak dopravy osobní pro celou naší republiku, vzhledem k uhelným dolům a továrnám v tomto kraji se nacházejícím a mimo to pohraničí jak polského tak německého státu. Ba dokonce pánové z komise, kde nebylo již možno sebrati zákonné volno a přítomnost zaměstnanců vyžadovala 2 na směnu, určili, že stačí 5 zaměstnanců k tomu výkonu a tito mezi sebou, že si mají rozvrhovati výkon služební. Dále si dovolila tato komise rušiti dokonce jednotlivá výměnářská místa. V roce 1929 za 9 měsíců činilo zpoždění vlaků 143.000 hodin na 700 zaměstnanců, kteří za tyto hodiny neobdrželi žádné náhrady. Zaměstnanec jest třebas 15 hod. ve služebním výkonu, avšak počítá se mu pouze 6 hod. ve službě. Vydávány jsou rozkazy, že zaměstnanec po 16 hod. volna musí nastoupiti službu, i když před tím byl 24 hod. ve službě.
Dále dokládáme, že místní výbory důvěrníku, které jsou voleny všemi zaměstnanci a jsou úřední institucí vybavené pravomoci spolurozhodovati a klásti návrhy jak ve prospěch zaměstnanců tak pro dobro samotného podniku, byly při komisi zaskočeny tím, že pánové si přinesli naprosto jiný materiál, tajný, z min. železnic k vypočtení jednotlivých odvětví služebních, podle kterýchžto tajných směrnic postupovali, aniž by je sboru důvěrníků oznámili. Žádal-li tento sbor s odborného stanoviska, poněvadž pochopitelně jinak jednati nemohl, oznámení těchto tajných směrnic, bylo mu toto odepřeno s poukazem na přísnou důvěrnost min. železnic.
V době krise, která postihuje náš stát i celé okolí, není zdravým zjevem zvyšovati nezaměstnanost ve státním podniku neoprávněně, neboť jest to špatný příklad pro podniky soukromé, které pak si dovolují způsobem takovým propouštění dělnictva ve svých podnicích.
Zástupci personálu se snažili v dohodě se zástupci samotné správy urovnati tyto neutěšené poměry ve věci propouštění zaměstnanců, kterých bylo do 6. prosince 1930 propuštěno 151 a po provedení obsazení míst, nařízené komisi, přijde k vysazení dalších 150 zaměstnanců, což naprosto nedostačuje k výkonu dle zák. k 8hod. době pracovní. Zjevy nařízení pánů s nadřízených úřadů se již u uvedeného dopr. úřadu dostavují tím, že turnusy, které jsou zákonné, jsou před zrušením jen z těchto důvodů, poněvadž se objevil velký nedostatek personálu a to onemocněním zaměstnanců ve větším počtu a správa místo aby přijímala, chce i takto těžký, zodpovědný výkon, který se úbytkem zaměstnanců zvyšuje, za každou cena zdolati, nepřihlížejíc vůbec k jakýmkoliv zákonným ustanovením.
Způsob, jakým železniční správa zasáhla do služebních poměrů a rozdělení služební doby, vyvolává mezi železničními zaměstnanci krajní roztrpčenost a může značně ohroziti bezpečnost provozu v uvedené stanici.
Podepsaní se táží pana ministra železnic:
1. Jsou panu ministrovi známa opatření železniční správy, která v důsledku nařízení komise ministerstva železnic učinila ohledně služební doby železničních zaměstnanců?
2. Je pan ministr ochoten naříditi, aby železniční správa respektovala zákonná ustanovení o pracovní době, jakož i předpisy směřující k zajištění bezpečnosti při provozu?
V Praze, dne 20. ledna 1931.
Chalupník,
Seidl, Prokeš, F. Svoboda, Nový, Kučera, Vácha, Neumeister, dr. Mareš, Chaluha, inž. Nečas, Tayerle, dr. Winter, Koudelka, Srba, dr. Macek, Jaša, Jurnečková, Hummelhans, Klein, Jaroš, dr. Markovič, Remeš, Pik.