§ 127.

(1) Část pojistného, připadající na zaměstnance (§ 125), může zaměstnavatel při výplatě služného sraziti částkou, která připadá poměrně na příslušné výplatní období. Neužije-li zaměstnavatel tohoto svého práva, může při pozdějších výplatách služného použíti ho vzhledem k částce svého času nezadržené jen tehdy, neuplynul-li od dotyčné výplaty služného více než jeden měsíc. To platí i tenkráte, bylo-li pojistné vyměřeno dodatečně proto, že zaměstnavatel nepředložil úřadovně včas údajů, potřebných k vyměření správného pojistného.

(2) Osobám, jimž vyplácí se služné pravidelně v delších časových obdobích nežli za jeden měsíc, může zaměstnavatel sraziti pojistné na ně připadající při nejbližší výplatě, nejvýše však za tři měsíce.

(3) Bylo-li pojistné vyměřeno dodatečně, ač zaměstnavatel vyhověl svým povinnostem ohlašovacím, může si zaměstnavatel strhnouti část připadající z dodatečného výměru na zaměstnance při nejbližší výplatě, bez ohledu na uvedenou lhůtu.

§ 128.

Pojistné, které zaměstnavatel srážel zaměstnanci ze služného, jest statkem zaměstnavateli svěřeným.

Zvýšení pojistného.

§ 129.

(1) Za osoby zaměstnané v závodě, jehož zařízení nevyhovuje předpisům zdravotnickým a ochranným, může býti po dobu tohoto stavu pojistné zvýšeno přirážkou až 25 %, kterou zaměstnavatel je povinen hraditi ze svého,

(2) Přirážku uloží k návrhu úřadovny Nemocenský pojišťovací ústav soukromých zaměstnanců, vyžádav si dříve souhlas ministerstva sociální péče a po slyšení příslušného odborného orgánu státního (živnostenského inspektora, okresní úřad atd.)

(3) Přirážku nutno platiti ode dne, kdy byl výměr doručen zaměstnavateli nebo jeho zmocněnci. (§ 11.)

Záruky za pojistné.

§ 130.

(1) Úřad udělující po-volení provedení stavby je povinen vyrozuměti o žádosti za ně příslušenou úřadovnu, § 41, a uložiti stavebníkovi, aby před započetím stavebních prací poskytl přiměřenou jistotu za pojistné, bude-li toho úřadovna v osmi dnech žádati a prokáže-li, že stavební živnostník, jenž bude stavbu prováděti, zůstal dlužen pojistné ústavu sociálně pojišťovacímu.

(2) Ustanovení prvního odstavce platí obdobně o nestálých divadlech.

§ 131.

Za pojistné ručí společně a nerozdílně:

1. Spolupodnikatelé a dílčí podnikatelé (akordanti).

2. Majitel podniku, v němž pojištěnec je zaměstnán, není-li zaměstnavatel nájemce tohoto podniku.

3. Manželka nebo manžel bydlící se zaměstnavatelem ve společné domácnosti, pokud pojistné se stalo splatným v době společné domácnosti.

§ 132.

Kdo převzal závad (podnik) ručí za pojistné, jež měl platiti předchůdce za dobu nejvýše 18 měsíců od nabytí zpět počítáno, a to penízem; jenž mu k tomuto dni byl Nemocenským pojišťovacím ústavem soukromých zaměstnanců jako nedoplatek vykázán. Ručení podle práva občanského není tímto ustanovením dotčeno.

§ 133.

Nařízením může býti ustanoveno pro určité druhy závodů nebo podniků, že i jejich pronajímatel ručí v rozsahu § 132 za pojistné nezaplacené nájemcem.

§ 134.

Pojistné i s příslušenstvím požívá přednostního práva nedoplatků daní a dávek veřejných v řízení exekučním, konkursním a vyrovnávacím.

Zúrokování pojistného.

§ 135.

(1) Dlužné pojistné (§ 126) třeba zúročiti 5 % za rok.

(2) Neprávem přijaté pojistné vrátí úřadovna s 5 % úroky. Zaměstnavatel může však v takovém případě požadovati pouze vrácení částky pojistného, kterou zaplatil ze svého, zaměstnanec pak vrácení částky, jež mu byla sražena ze mzdy (§ 127).

Vymáhání pojistného.

§ 136.

(1) Pojistné i s úroky a příslušenstvím může býti vymáháno exekucí soudní podle vykonatelného výkazu nedoplatků. Výkaz nedoplatků je vykonatelný, uplynulo-li od doručení jeho 15 dní. Doložku o vykonatelnosti připojí úřadovna.

(2) Povoliti a vykonati exekuci je povolán příslušný exekuční soud.

Promlčení pojistného.

§ 137.

(1) Právo úřadovny vyměřiti pojistné promlčuje se ve třech letech ode dne splatnosti (§ 126). Podal-li zaměstnavatel vědomě nesprávné oznámení (§§ 20 a násl.) nebo nepodal-li ho vůbec, aby zkrátil úřadovnu o pojistné, promlčuje se nárok Nemocenského pojišťovacího ústavu soukromých zaměstnanců na vyměření pojistného v desíti letech.

(2) Právo úřadovny vymáhati vyměřené pojistné promlčuje se v 6ti letech po tom, kdy osoba povinná platiti byla vyrozuměna o vyměření pojistného.

§ 138.

Promlčení se přerušuje činem, jenž má za účel vyměřiti pojistné, nebo vymáhati je, dověděla-li se o tomto činu osoba povinná platiti pojistné; mimo to pak se přerušuje, případně staví podle práva občanského, civilního řádu soudního, řádu konkursního, a vyrovnávacího.

ODDÍL DRUHÝ.

U hospodářství Nemocenského pojišťovacího ústavu soukromých zaměstnanců.

Reservní fondy.

§ 139.

Nemocenský pojišťovací ústav soukromých zaměstnanců utvoří a rozmnoží z přebytků příjmů nad výdaji úřadoven reservní fond, jenž budiž nashromážděn částkou alespoň jednoduchého vydání posledních 3 let a doplněn v případě potřeby zase do této výše.

§ 140.

(1) Nestačí-li celkové příjmy všech úřadoven k úhradě pojišťovacích nákladů a nedosáhne-li reservní fond výše uvedené v § 139, nebo zmenší-li se pod tuto částku a není-li naděje, že poměry Nemocenského pojišťovacího ústavu soukromých zaměstnanců nebudou zlepšeny, budiž usneseno zvýšení pojistného nebo snížení dávek až na mez stanovenou §§ 81 až 86. Zvýšení pojistného vyžaduje souhlasu ministerstva sociální péče.

(2) Plyne-li z výročních závěrek úřadovny, že příjmy nestačí k úhradě nákladů a není-li naděje, že poměry v nejbližší době budou zlepšeny, správou úřadovny budiž usneseno Nemocenském pojišťovacím ústavem soukromých zaměstnanců buď zvýšení pojistného nebo snížení dávek ona mez stanovenou v §§ 81 až 86. Usnesení toto vyžaduje souhlasu ministerstva sociální péče.

(3) Neusnese-li se na potřebném opatření Nemocenský pojišťovací ústav soukromých zaměstnanců, ani když k tomu byl vyzván, změní ministerstvo sociální péče jeho stanovy z moci úřední s účinkem právně závazným.

Uložení jmění.

§ 141.

(1) Jmění Nemocenského pojišťovacího ústavu soukromých zaměstnanců a jeho úřadoven smí býti použito pouze k účelům v tomto zákoně předepsaným nebo připuštěným.

(2) Pokud tento zákon nestanoví ničeho jiného, smí jmění býti ukládáno pouze:

a) v tuzemských cenných papírech požívajících sirotčí jistotu nebo v lombardních zápůjčkách na takové papíry;

b) v investičních zápůjčkách státu, zemím, okresům, obcím a j. nuceným svazkům veřejného práva, které jsou zákonem oprávněny uhražovati své výdaje daněmi nebo přirážkami k nim, nebo v investičních zápůjčkách jimi zaručených:

c) v tuzemských hypotečních zápůjčkách, požívajících sirotčí jistoty;

d) v tuzemských peněžních ústavech, ručí-li stát, země, okresy nebo obce, za veškeré jejich závazky, neb alespoň za vklady sociálně pojišťovacích ústavů.

(3) Z volného, t. j. trvale uložitelného jmění Nemocenského pojišťovacího ústavu soukromých zaměstnanců musí býti alespoň 20 % uloženo v československých státních papírech a 10 % v jiných papírech, které určí ministr sociální péče v dohodě s ministrem financí. Vláda může tuto mez snížiti nebo poměr mezi papíry státními a jinými jinak stanoviti.

(4) Peníze, které nutno míti pohotově pro běžné vydání, mohou býti uloženy u důvěryhodných domácích úvěrních ústavu. Pokud by celulový ústav československý z důvodu měnových přikročil ke správě veřejných peněz se zúročením jich, jest dáti tomuto způsobu uložení za stejných podmínek výnosových přednost.

§ 142.

(1) Nemocenský pojišťovací ústav soukromých zaměstnanců může se schválením ministerstva sociální péče nabýti nemovitostí a zřizovati budovy, nezůstanou-li zatíženy přes polovici nabývacích nákladu a slouží-li k umístění kanceláří Nemocenského pojišťovacího ústavu soukromých zaměstnanců a jeho úřadoven, nebo k účelům léčebným. Schválení ministerstva sociální péče není třeba, jde-li o nabytí nemovitostí v řízení exekučním nebo konkursním, jež může odvrátiti škodu, hrozící Nemocenskému pojišťovacímu ústavu soukromých zaměstnanců.

(2) Nemovitosti Nemocenského pojišťovacího ústavu soukromých zaměstnanců mohou býti zatíženy přes polovinu obecné ceny jen vyjímečně a se schválením ministerstva sociální péče v dohodě s ministerstvem financí.

§ 143.

Ministerstvo sociální péče může případ od případu povoliti, aby nejvýše jedna čtvrtina valného jmění Nemocenského pojišťovacího ústavu soukromých zaměstnanců byla uložena i jiným způsobem, zejména k podpoře bytové péče a k vybudování sociálních zařízení, věnovaných výlučně nebo převážně pojištěncům.

§ 144.

Část jmění Nemocenského pojišťovacího ústavu soukromých zaměstnanců může dále se schválením ministerstva sociální péče býti upotřebena k tomu, aby vedle nemocenského ošetřování podle § 81. odst. 1 a § 102 tohoto zákona byla prováděna nebo podporována všeobecná i zvláštní opatření, směřující k odvrácení nemocných, k potírání lidových chorob (pohlavních nemocí, alkoholismu, rakoviny, tuberkulosy, nervosy a pod.), nebo k povznesení zdravotního stavu pojištěncův a jejich rodinných příslušníků. Schválení toto může býti uděleno též pro paušální obnosy, jež nejvýše těmto účelům mohou býti ročně věnovány.

ČÁST PÁTÁ

O řízení pojišťovacím.

Ustanovení všeobecná.

§ 145.

(1) Všechna opatření úřadoven určená stranám jest jim oznámiti písemně (výměrem).

(2) Přiznává-li úřadovna žádanou dávka bez jakéhokoliv obmezení, není zapotřebí, aby rozhodnutí o tom straně bylo doručeno.

(3) Výměr, jímž úřadovna rozhoduje o pojistné povinnosti a zařazení do tříd, vydává se pouze tehdy, když si jeho vydání strana, výslovně vyžádala, dále když zaměstnanec nebyl k pojištění přihlášen zaměstnavatelem nebo když úřadovna popírá pojistnou povinnost, nebo když zařaďuje pojištěnce do jiné třídy, nežli by měl býti zařazen podle přihlášené mzdy.

§ 146.

(1) Ve výměru, jímž byla přiznána dávka pojistná, je uvésti výši a výpočet dávky a dobu, odkdy byla přiznána.

(2) Byl-li zamítnut nárok na dávku, byť i jen z části, jest to ve výměru odůvodniti.

§ 147.

Výměr obsahujž také poučení o opravných prostředcích (lze-li podati opravný prostředek a u kterého místa podacího). Nesprávné nebo neúplné poučení nemůže býti straně na újmu. Nebylo-li straně dáno poučení vůbec a výměru nebylo odporováno do šesti měsíců ode dne doručení, stává se výměr právoplatným.

§ 148.

Pro doručování výměru je užíti obdobně ustanovení §§ 26 až 28 vládního nařízení ze dne 13. ledna 1928 č. 8 Sb. z. a n., o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (správní řízení).

§ 149.

Proti výměrům úřadovny možno se odvolati k politickým úřadům v případech § 154 nebo podati žalobu v případech §§ 155 a 157.

§ 150.

Navrácení v předešlý stav je podle období předpisu civilního řádu soudního přípustné.

§ 151.

Obnova řízení jest zásadně přípustna podle období civilního řádu soudního.

§ 152.

Chyby ve psaní nebo v počtech, jakož i jiné patrné nesprávnosti ve výměru, rozhodnutí, rozsudku neb v jeho vyhotovení lze kdykoli z vlastního podnětu nebo k návrhu opraviti.

§ 153.

(1) Do lhůty opravných prostředků nepočítá se den, kterého byl straně doručen naříkaný výměr, rozhodnutí, rozsudek nebo usnesení.

(2) Lhůtu tuto je považovati za zachovánu, bylo-li v ní podání odevzdáno poště nebo telegrafu. Neobsahuje-li však podání telegrafické všech náležitostí, pro to které podání vyžadovaných, dlužno je doplniti do 3 dnů řádným podáním písemným; nestane-li se tak, nepovažuje se lhůta podle tohoto zákona za zachovánu.

(3) Počátek a běh lhůty se nestaví nedělemi nebo státně uznanými svátky památnými dny. Připadne-li poslední den lhůty na neděli, státně uznaný svátek, nebo památný den čsl. republiky, nebo na všeobecný svátek státu v němž strana bydlí, jest pokládati nejbližší den pracovní za poslední den lhůty.

(4) Je-li pochybnost, považuje se lhůta za zachovanou, dokud se neprokáže opak.

§ 154.

(1) Proti výměrům úřadoven, pokud nejde o výměry, jimiž se rozhoduje o pojistných dávkách možno podati do 15ti dnů ode dne následujícího po dni doručení odvolání u příslušného okresního úřadu sídla úřadovny Nem. poj. ústavu.

(2) Proti rozhodnutí okresního úřadu možno podati do 15ti dnů. (odst. 1) u něho odvolání k zemskému úřadu, který je příslušný podle sídla úřadovny.

155.

Proti výměrům úřadovny o pojistných dávkách možno podati žalobu k rozhodčímu soudu úřadovny, u níž žalobce byl pojištěn v době, kdy nastal pojistný případ, nebo, u níž plyne ochranná lhůta podle § 93.

§ 156.

(1) Rozhodčí soud jest zříditi v sídle každé úřadovny.

(2) Náklady spojené se zřízením a činností rozhodčího soudu úřadovny hradí tato úřadovna.

§ 157.

(1) Žalobu je podati do 60ti dnů ode dne doručení výměru u správní komise úřadovny (§ 48, odst. 2, písm. h) nebo u úředníků ustanovených ke přijímání žalob, a to písemně ve dvou vyhotoveních nebo ústně. O ústně podané žalobě jest učiniti zápis a vydati straně opis jeho.

(2) V místnostech úřadovnu přístupných pojištěncům je veřejně vyhlásiti, kteří úředníci jsou oprávněni přijímati žaloby.

§ 158.

Rozhodčí soud úřadovny skládá se z předsedy, z potřebného počtu jeho náměstkův a z 12ti přísedících.

§ 159.

Předsedu rozhodčího soudu a jeho náměstky jmenuje přednosta sborového soudu první stolice, v jehož obvodě je sídlo úřadovny, ze soudců činných nebo na odpočinku.

§ 160.

(1) Šest přísedících volí se z pojištěnců podle období volby členů výboru úřadoven, šest přísedících volí zaměstnavatelé podle zásady §§ 67 až 73. Současně volí se stejným způsobem náhradník za každého přísedícího.

(2) Přísedícím rozhodčího soudu může býti pouze, kdo je za člena výboru úřadoven (§ 55, odst. 4); nemůže jím však býti ani člen představenstva nebo dozorčího výboru úřadovny ani úředník úřadovny nebo Nemocenského pojišťovacího ústavu soukromých zaměstnanců.

(3) Funkční doba přísedících rozhodčího soudu trvá šest roků. Zvolení zůstávají tak dlouho ve svých funkcích, dokud nenastoupí jejich nástupci právoplatně zvolení.

§ 161.

Přísedící rozhodčího soudu slíbí předsedovi rukoudáním, že budou vykonávati svůj úřad svědomitě a nestranně a že budou zachovávati zákonu.

§ 162.

Úřad přísedícího rozhodčího soudu jest čestný. Přísedícímu přísluší náhrada hotových výloh a platy presenční; výše této náhrady, platů presenčních a odměny předsedy a jeho náměstků jest upravena vládním nařízením ze dne 28. prosince 1928, č. 214 Sb. z. a n.

§ 163.

(1) Přísedícího rozhodčího soudu, jenž pozbyl volitelnosti anebo jenž přestal býti a není, nejsa zaměstnán, již šest měsíců příslušníkem skupiny (zaměstnanecké nebo zaměstnavatelské) za níž byl zvolen, anebo jenž trvale zanedbává svých povinností, zbaví předseda rozhodčího soudu úřadu; v posledním případě může vysloviti i ztrátu způsobilosti k tomuto úřadu na příští volební období.

(2) Přísedící, jenž zanedbal povinnosti svého úřadu, může býti předsedou odsouzen k náhradě útrat řízení zmařeného jeho vinou.

(3) Proti těmto rozhodnutím předsedovým, jež je doručiti písemně, je možno stěžovati si pojišťovacímu soudu písemnou stížností, podanou u předsedy rozhodčího sondu v 15ti dnech ode dne doručení.

§ 164.

(1) Předseda rozhodčího soudu řídí práce u rozhodčího soudu, sdělává rozvrh prací a přísluší mu všeobecný dozor na výkon služby.

(2) Předseda rozhodčího soudu, jeho náměstkové a přísedící jsou ve výkonu svého úřadu samostatní a neodvislí. O disciplinární odpovědnosti předsedy a jeho náměstků platí ustanovení vydaná o disciplinární odpovědnosti soudců z povolání.

§ 165.

(1) Rozhodčí soud rozhoduje ve tříčlenných sborech (senátech) za předsednictví předsedy nebo některého náměstka jeho. Jeden přísedící musí býti z pojištěnců, jeden ze zaměstnavatelů. Při tom je podle možnosti přihlížeti k tomu, aby přísedící byli téhož výdělečného oboru jako žalobce.

(2) Zapisovatele určí předseda úřadovny z úředníků úřadovny.

§ 166.

(1) Z rozhodování je vyloučen nebo může býti stranou odmítnut člen rozhodčího soudu ze stejných důvodů jako jsou stanoveny civilní řízení soudní pro vyloučení a odmítnutí soudců.

(2) Odmítnutí staniž se ústně nebo písemně, dříve nežli strana počne jednati před rozhodčím soudem; později může se tak státi, jen když straně nebyl dříve znám důvod odmítnutí. Okolnosti uváděné k odůvodnění odmítnutí buďtež na vyzvání osvědčeny.

(3) O odmítnutí člena rozhodčího soudu rozhodne jeho předseda; byl-li odmítnut předseda, přísluší předsedovi soudu pojišťovacího. Nežli dojde k rozhodnutí, smí odmítnutý předsevzíti jen ony úkony, které jsou neodkladny.

(4) Ustanovení odstavce 1 až 3 platí obdobně i o odmítnutí a vyloučení zapisovatele.

(5) Rozhodnutí, kterým se odmítnutí vyhovuje, nemůže býti vzato v odpor opravným prostředkem. Do rozhodnutí, kterým se nevyhovuje návrhu na odmítnutí přísedícího, není samostatného opravného prostředku.

§ 167.

(1) Strany se mohou dáti u soudu zastupovati zmocněnci. Zmocněncem může býti každá svéprávná osoba, jež není vyloučena z volebního práva do obecního zastupitelstva.

(2) Zastupování právními zástupci není přípustno.

(3) V řízení před rozhodčími soudy nelze účtovati proti žalobci útraty.

§ 168.

(1) Řízení u rozhodčího soudu je veřejné a ústní; o vyloučení veřejnosti, platí obdobně ustanovení civilního řádu soudního. Rozhodčí soud je zejména povinen umožniti oběma stranám, aby před soudem vypovídaly a objasniti skutkovou podstatu sporného případu. K tomu cíli rozhodčí soud může vyslýchati znalce, svědky a strany a vzíti je v přísahu. Křivá výpověď je trestná jako křivá výpověď před soudem. Rovněž může rozhodčí soud požádati příslušný řádný soud, aby provedl připuštěný důkaz, jde-li o provedení důkazu mimo sídlo rozhodčího soudu. Jednati a rozhodovati lze i v nepřítomnosti řádně obeslaných stran.

(2) Členové rozhodčího soudu rozhodují podle svého nejlepšího vědomí a svědomí většinou hlasů. Hlasovati jsou povinni. Přísedícího, jenž odepřel hlasovati, zbaví předseda senátu funkce a odsoudí ho k náhradě nákladů řízení zmařeného jeho vinou. O těchto rozhodnutích a stížnostech proti ním platí obdobně ustanovení § 167. odst. 3. Strany mohou na takovém přísedícím rozhodčího soudu domáhati se mimo to u řádného soudu náhrady škody jim způsobené.

(3) Nález soudu musí býti opatřen důvody a právním poučením o opravných prostředcích. Ustanovení § 147 platí i zde.

§ 169.

(1) O řízení a poradě je sepsali oddělené zápisy. Zápisy a nález podepíše předseda senátu a zapisovatel; rovněž i vyhotovení nálezu, jež je dodati stranám.

(2) Pokud není v tomto zákoně jinak ustanoveno, neplatí o řízení před rozhodčími soudy ustanovení civilního řádu soudního.

§ 170.

Z nálezu rozhodčího soudu mohou se sporné strany odvolati:

a) neprovedl-li soud nabídnutých důkazů,

b) z důvodů nezákonnosti neb vadného řízení.

§ 171.

(1) Odvolání je podati u předsedy rozhodčího soudu v neprodlužitelné lhůtě 15ti dní ode dne kdy byl doručen nález, písemně ve dvou vyhotoveních nebo ústně. O ústně podaném odvolání jest učiniti zápis a vydati straně opis jeho.

(2) V odvolacím řízení může strana uplatňovati jen takové nové skutečnosti a nabízeti nové průvody, které nemohla uplatňovati beze svého zavinění u soudu rozhodčího.

§ 172.

Odvolání úřadovny nemá odkladného účinku.

§ 173.

(1) Předseda rozhodčího soudu odmítne odvolání, bylo-li podání učiněno opožděně nebo osobou k tomu neoprávněnou.

(2) Shledá-li předseda, že odvolání je formálně vadné, odstraní sám vady, je-li to možno, nebo vyzve k jich odstranění stranu, stanově k tomu krátkou neprodlužitelnou lhůtu s tím, že bude se míti za to, že strana upouští od odvolání, nebude-li v dané lhůtě vada odstraněna. Byla-li vada v dané lhůtě odstraněna, přihlíží se k odvolání tak, jako by bylo podáno v den, kdy došlo po prvé.

(3) Proti rozhodnutím předsedovým uvedeným v těchto odstavcích, má strana právo stížnosti k pojišťovacímu soudu, o níž platí obdobně i ustanovení § 171, odst. 1; podati jest ji jen v jednom vyhotovení a odpůrce není třeba o ní zpravovati.

(4) Předseda rozhodčího soudu doručí jedno vyhotovení odvolání správně podaného druhé sporné straně a poučí ji, že může podati písemnou odpověď v 15ti dnech ode dne, kdy jí bylo odvolání doručeno.

§ 174.

Jakmile odpověď došla nebo lhůta pro ni stanovená marně uplynula, předloží předseda rozhodčího soudu spisy příslušnému pojišťovacímu soudu.

§ 175.

(1) Má-li však předseda za to, že odvolání jest odůvodněno, může odvolání a případnou odpověď předložiti k novému rozhodnutí senátu rozhodčího soudu. Tento muže odvolání vyhověti, docílí-li jednomyslného nálezu. Rozhodnutí v tomto případě může se státi i v sezení neveřejném.

(2) Byl-li takto původní nález změněn, jest oběma stranám opět doručiti vyhotovení nového nálezu, proti němuž jest přípustno odvolání podle §§ 170-173.

§ 176.

(1) Pojišťovací soud, zřízený podle zákona ze dne 9. října 1924 č. 221 Sb. z. a n. ve znění novely ze dne 8. listopadu 1928 č. 184 Sb. z. a n. o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří v Praze, Brně a Bratislavě, jest s tou obměnou, že přísedící jsou voleni podle § 177 tohoto zákona, výlučně příslušný rozhodovati:

1. O stížnostech z rozhodnutí předsedy rozhodčího soudu, jímž bylo odvolání odmítnuto neb vráceno k odstranění formálních vad (§ 173), nebo jímž byl odsouzen přísedící rozhodčího soudu podle §§ 163 a 168.

2. O odvoláních z nálezů rozhodčích soudu úřadoven.

3. O žalobách na náhradu podle tohoto zákona:

a) mezi úřadovnami zřízenými podle tohoto zákona navzájem,

b) mezi těmito úřadovnami a těmi, kdož poskytli pojištěnci nebo jeho pozůstalým zaopatření chudinské,

c) mezi těmito úřadovnami a nemocnicemi nebo jinými léčebnými ústavy,

d) mezi těmito úřadovnami a pojišťovnami zřízenými podle zákona ze dne 9. října 1924 č. 221 Sb. z. a n. ve znění zákona ze dne 8. listopadu 1928 č. 184 8b. z. a n.; tu rozhoduje pojišťovací soud ve zvláštních pětičlenných senátech, sestavených podle § 180, odst. 2,

e) mezi těmito úřadovnami a nositeli pensijního pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, mimo spory o náhradu mezi nositelem pojištění pensijního a nemocenského v případech upravených §§ 51-52 zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách (zák. ze dne 21. února 1929 č. 26 Sb. z. a n.),

f) mezi těmito úřadovnami a nositeli úrazového pojištění (zaopatření) dělnického, nositeli pojištění u báňských bratrských pokladen, pojištění osob samostatně výdělečně činných, nemocenského pojištění veřejných zaměstnanců a pod.

(2) Pojišťovací soud v Praze je příslušný pro obvod země České, pojišťovací soud v Brně pro obvod země Moravskoslezské a pojišťovací soud v Bratislavě pro obvod země Slovenské a země Podkarpatoruské.

(3) V případech uvedených v odstavci 1., č. 1-2 je příslušný pojišťovací soud, v jehož obvodě je sídlo dotyčného rozhodčího soudu. V případech uvedených v odstavci 1, č. 3, písm. a) a b) je příslušný pojišťovací soud, v jehož obvodě je sídlo žalované úřadovny, v případech uvedených v odstavci 1, č. 3, písm. c) až f) pak pojišťovací soud, v jehož obvodě je sídlo dotčené úřadovny.