Rodinné pojištění.

§ 87.

1. Nárok na dávky rodinného pojištění (nemocenské ošetřování rodinných příslušníků podle § 81) počíná dnem, kdy pojištěnec stal se povinně pojištěným bez ohledu na výši jeho příjmů. Nároku na dávky uvedené v § 85 odst. 3 a 4 a dávky podle § 86, odst. 2, lze nabýti teprve po uplynutí šesti měsíců ode dne, kdy pojištěnec stal se povinně pojištěným.

2. Nedovrší-li pojištěnec této doby 6 měsíců u úřadovny, vůči které má nárok, může tato úřadovna vyžadovati od úřadoven, u nichž pojištěnec v této šestiměsíční době byl pojištěn, poměrnou náhradu nákladů těchto dávek podle doby onoho pojištění a podle třídy služného u zúčastněných úřadoven.

3. Do doby šesti měsíců podle odstavce prvního dlužno započítati jednak lhůtu ochrannou (§ 93), jednak dobu, po kterou byl zaměstnanec pojištěn pro případ nemoci podle ostatních zákonů o veřejnoprávním nemocenském pojištění. Splňuje-li pojištěnec podmínky nároku na rodinné pojištění podle některého z ostatních zákonů o veřejnoprávním nemocenském pojištění, není nárok vázán lhůtou podle odst. 1.

4. Nárok na tyto dávky trvá potud, pokud pojištěnec je pojištěn nebo pokud má nárok na nemocenské, anebo pokud neuplynula ochranná lhůta podle § 93, nárok na dávky podle § 81 a § 85, odst. 1., č. 3., také přes ochrannou lhůtu, vznikl-li před jejím uplynutím.

5. Nemocenské ošetřování se poskytuje rodinným příslušníkům za podmínek a po dobu, za jakých a po kterou by se poskytovalo pojištěnci, jestliže by byl nemocen.

Omezení a zvýšení dávek.

§ 88.

Pojištěnci, kteří mají proti zaměstnavateli ohlášený nárok na vyplácení plného služného po dobu nemoci, nejméně však po dobu jednoho roku (§ 21, odst. 1. písm. d), mohou býti přihlášeni k pojištění bez nároku na nemocenské. Neplní-li zaměstnavatel svého závazku k placení plného služného, má pojištěnec nárok na nemocenské za dobu, po kterou mu nebylo vypláceno služné; zaměstnavatel je pak povinen nahradit Nemocenskému pojišťovacímu ústavu soukromých zaměstnanců resp. příslušné úřadovně škodu z toho vzniklou. Náhrada vymáhá se stejně jako pojistné.

§ 89.

Léčebným řádem Nemocenského pojišťovacího ústavu soukromých zaměstnanců, který tvoří součást stanov, se určí:

a) jakým způsobem budou pojištěncům a důchodcům (§ 4) a jejich rodinným příslušníkům poskytovány, léky, léčebné pomůcky a zuboléčba, za jakých podmínek jim budou poskytována specielní léčiva;

b) v jaké míře se poskytuje rodinným příslušníkům a důchodcem (§ 4) nemocenské ošetřování.

§ 90.

1. Stanovami Nemocenského pojišťovacího ústavu soukromých zaměstnanců může býti určeno, že:

a) za účelem rekonvalescence poskytne Nemocenský pojišťovací ústav soukromých zaměstnanců ošetření v ozdravovnách a ošetřovnách; jakož i léky a therapeutické pomůcky, až do doby jednoho roku po skončení lékařské pomoci;

b) proti znetvoření a zmrzačení nebo při nich budou poskytnuty pomocné prostředky jež budou potřebny po skončeném léčení, aby byla způsobilost k zaměstnání opět obnovena nebo zachována;

c) nemocní budou po skončeném léčení neb i během léčení na útraty Nemoc. pojišť. ústavu soukr. zaměst. vycvičeni pro své dosavadní neb nové zaměstnání;

d) Nemocenský pojišťovací ústav soukromých zaměstnanců poskytne za účelem zotavení bezplatný pobyt v zotavovně nebo příspěvek na něj;

e) poskytne se léčení ve vyšší než poslední třídě veřejné nemocnice nebo léčebném ústavu.

2. Stanovami Nemocenského pojišťovacího ústavu soukromých zaměstnanců může býti určeno, že pojištěnkám těhotným nebo šestinedělkám poskytují se dávky podle § 85, odst. 1. č. 2, jen tenkráte, byly-li za posledních 12 měsíců před porodem alespoň 6 měsíců buď povinně pojištěny nebo pokračovaly-li dobrovolně v pojištění.

Společná ustanovení o dávkách.

§ 91.

1. Za příslušníky rodiny podle tohoto zákona se pokládají tyto osoby, které, žijíce ve společné domácnosti s pojištěncem, jsou převážně odkázány výživou na jeho mzdu a nemají nároku na pojistnou dávku z vlastního pojištění:

a) manželka (manžel),

b) děti manželské a nemanželské, nevlastní, osvojenci a schovanci - do dokonaného sedmnáctého roku,

c) starší děti, vnuci, dále sourozenci, rodiče, děd, bába, tchán a tchyně, kteří s pojištěncem žili ve společné domácnosti aspoň šest měsíců, nežli nastal pojistný případ.

2. Požadavku společné domácnosti není na újmu, když manželka (manžel) nebo děti žijí odděleně k vůli výchově dětí, z důvodu bytové tísně, zdravotních, hospodářských, vzdělávacích a podobných důvodů, nesouvisejících s jejich osobními vztahy.

§ 92.

1. Nárok na pomoc v nemoci (§§ 81 a 82) počíná zásadně dnem, kdy nemoc byla úřadovně hlášena.

2. Prokáže-li pojištěnec dřívější počátek nemoci spojené s neschopností zaměstnání a začátek lékařského ošetřování, jakož i okolnost, že mu bylo včasné hlášení znemožněno, je mu poskytnouti dávky nemocenské i za dobu dřívější, nikdy však za dobu delší nežli 14 dní před hlášením nemoci.

3. Lékařský průkaz o trvající nezpůsobilosti k zaměstnání jest předkládati příslušné úřadovně (§ 41) ve lhůtách nejméně čtrnáctidenních. Předloží-li pojištěnec prokazatelně z vlastní viny tento průkaz po uplynutí více než čtyř týdnů, pozbývá nároku na nemocenské za uplynulou dobu vůbec: předloží-li jej zaviněně po uplynutí více než 14 dnů, nejdéle do doby 4 týdnů, vyplatí se mu nemocenské pouze za posledních čtrnáct dnů.

4. Nárok na náhradu za pomoc, při porodu (potratu) a na podporu v těhotenství a šestinedělí, včetně příspěvku za kojení, musí býti uplatňován rovněž u příslušné úřadovny (§ 41) nejdéle do šesti měsíců ode dne porodu (potratu), jinak zaniká. Příspěvek za kojení poskytuje se nejvýše čtyři týdny zpět ode dne, kdy žádost za něj úřadovně, došla.

5. Nárok na pohřebné zaniká, nebyl-li uplatňován do roka ode dne úmrtí osoby, za kterou má býti pohřebné vyplaceno.

6. Nárok na dávky pojištění dobrovolného (§ 6) vzniká teprve po uplynutí lhůty uvedené ve stanovách, jež nesmí však býti kratší jednoho a delší šesti měsíců; nárok však nevzniká vůbec z důvodů těhotenství nebo porodu (potratu), byla-li osoba hlásící se těhotná nebo po porodu již v době přihlášky.

§ 93.

1. Zanikne-li povinné pojištění z jiného důvodu nežli následkem služby vojenské nebo ztráty svobody z důvodů kárných, má bývalý pojištěnec, pokud je bez výdělku a zdržuje se na území Československé republiky, nárok na povinné dávky pojištění nemocenského i po zániku pojištění, nastane-li pojistný případ v ochranné lhůtě.

2. Ochrannou lhůtou jest doba, která počíná běžeti dnem zániku povinného pojištění a rovná se období, po které osoba, jejíž povinné pojištění zaniklo, byla naposledy nepřetržitě povinně pojištěna, nejvýše však období 12 týdnů.

3. Počne-li však osoba nezaměstnaná v této době vykonávati znovu práce nebo služby povinně pojištěné, staví se běh ochranné lhůty dobou výkonu jich. Ochranná lhůta získaná novým zaměstnáním připočítává se k nevyčerpanému zbytku dřívější ochranné lhůty až do nejvyšší výměry 6 týdnů ode dne, kdy pojištěnec přestal vykonávati naposledy práce nebo služby povinně pojištěné.

§ 94.

1. Nastane-li pojistný případ v ochranné lhůtě, přísluší nárok na pojistné dávky proti úřadovně, u níž osoba, jejíž povinné pojištění zaniklo, byla naposledy povinně pojištěna.

2. Výše nároků příslušejících z důvodů ochranné lhůty řídí se podle třídy služného, ve které byl pojištěnec v době zániku povinného pojištění.

§ 95.

Onemocní-li pojištěnec, jemuž bylo poskytováno nemocenské, nejpozději do 8 týdnů po té, kdy mu výplata nemocenského byla zastavena, poznovu touže nemocí, je toto onemocnění, pokud je spojeno s neschopností k práci, pokládati za pokračovaní onemocnění dřívějšího.

§ 96.

Změny ve služebních požitcích, které nastanou v době 4 týdnů před vznikem událostí zakládajících nárok nebo v době, kdy již dávky se poskytují, nemají pro týž případ vlivu na jejich výměru; totéž platí o změně ve služebních požitcích při opětném vstupu do zaměstnání u téhož zaměstnavatele. Naproti tomu je přihlížeti k takovým změnám, které jsou způsobeny tím, že pojištěnci dostalo se po ukončení učňovského poměru služného nebo vyššího služného, nebo tím, že jde o zvýšení služebních požitku smlouvou neb služebním řádem předem zaručené anebo konečně tím, že pojištěnec změnil zaměstnavatele.

§ 97.

Je-li neschopnost k práci přivoděna zaviněnou účastí ve rvačce nebo prokáže-li se jako bezprostřední následek opilství, nevyplácí se nemocenské. V těchto případech muže však rodinným příslušníkům pojištěncovým býti přiznána podpora ve výši polovičního nemocenského bez příplatku. Nárok na tuto podporu může uplatňovati příslušník rodiny, jenž opatřuje domácnost pro příslušníkv rodiny. (§ 91.)

§ 98.

Úřadovna, která poskytla pomoc v mateřství (§ 83) může vyžadovati od úřadoven, u nichž podporovaná neb její manžel v posledních 270 dnech před porodem byli pojištěni, poměrnou úhradu nákladu podle doby onoho pojištění a podle třídy služného, v níž podporovaná nebo její manžel byli pojištěni u dotyčné úřadovny. Úřadovna nemůže však vyžadovati náhrady podle vyšší mzdové třídy, nežli podle níž sama poskytuje dávku.

§ 99.

Úřadovna je povinna poskytnouti nemocenské ošetření (§ 81) a pomoc při porodu a potratu (§ 85 odstavec 1. č. 1. a 2. odst. 2) také pojištěnci (pojištěnce); jiné nemocenské pojišťovny a příslušníkům jeho (její) rodiny (§ 91), pokud se v jejím obvodu zdržují a kontrolovati je, nutno-li to nezbytně, neb vyžaduje-li toho příslušná úřadovna. Tato je povinna hraditi nutný náklad.

§ 100.

Peněžní dávky zarovnávají se při výplatě na 10 hal. tak, že částky menší 5 hal. zůstávají nepovšimnuty a částky od 3 do 9 hal. zvyšují se na deset haléřů.

§ 101.

1. Pohřebné vyplatí se po předložení dokladů, osvědčujících nárok.

2. Ostatní peněžité dávky vyplácejí se týdně pozadu.

§ 102.

1. Opětující se peněžité dávky se nevyplácejí za dobu, ve které oprávněný

a) odpykává trest na svobodě, trvající déle jednoho měsíce, nebo jest v donucovací pracovně nebo v jiném ústavě, jež vláda určí nařízením.

b) Je-li déle nežli jeden měsíc ve službě vojenské.

2. Má-li však pojištěnec v těchto případech příslušníky rodiny, kteří jsou uvedeni v § 91, aneb kteří mají zákonné nároky na výživu proti němu, přechází na ně jeho nárok, pokud nemají nároků na vyživovací příspěvek podle zákonů ze dne 23. září 1919, č. 530 Sb. z. a n., nebo ze dne 18. března 1921, č. 120 Sb. z. a n. Je-li takových oprávněných osob více, mají přednost manželka (manžel) a děti před předky, tito pak před ostatními příslušníky rodiny. Mezi osoby téže skupiny rozdělí se dávka stejným dílem.

3. V případech zasluhujících zvláštního ohledu může ministerstvo sociální péče i jindy naříditi dodatečné vyplacení zadržených peněžitých dávek zcela nebo z části.

§ 103.

1. Změní-li se nebo odpadnou-li skutkové okolnosti, rozhodné pro nárok na dávky nebo zjistí-li se dodatečně, že dávky byly přiznány z omylu takových skutkových okolností; úřadovna dávky přiměřeně sníží nebo zvýší, anebo jejich výplatu zastaví. Snížení nebo zastavení výplaty dávek nabývá platnosti uplynutím týdenního období (§ 101), v němž rozhodnutí o tom bylo poživateli dávky doručena; zvýšení dávky nabývá však platnosti dnem, kdy nastalá změna skutkových okolností byla příslušné úřadovně (§ 41) hlášena, po případě dnem, od něhož vyplácena byla dávka mylně vypočítaná, nebo týká-li se omyl otázku, od kterého dne dávku sluší přiznati, od něhož vyplácena býti měla.

2. Vrácení přijatých dávek může býti vyžadováno jen, když pojištěnec přivodil přiznání dávky tvrzením nepravdivých rozhodujících okolností, nebo bylo-li soudně zjištěno, že vyloudil dávku trestným jednáním.

Uplatňování nároků.

§ 104.

1. Nárok na peněžité dávky podle tohoto zákona může uplatňovati pouze oprávněná osoba nebo její zákonný zástupce. Nezletilec dosáhnuvší sedmnáctého roku může jej uplatňovati sám; na místě zákonného zástupce nezletilce mohou uplatňovati nároky také organisace pro péči o mládež, pokud o dotyčného nezletilce pečují.

2. Nastane-li pojistný případ rodinného pojištění po smrti pojištěncově, mohou nárok na dávku uplatňovati rodinní příslušníci sami za zákonných podmínek a v době stanovené v § 92.

3. Uplatněný nárok na peněžité dávky přechází na dědice oprávněné osoby.

Neplatná ujednání o nároku.

§ 105.

1. Postup, zastavení a zabavení nároku podle tohoto zákona jsou nepřípustny a nemají právního účinku.

2. Může se tak státi pouze až do polovice dávky k úhradě nárokův osob, které proti oprávněnému mají zákonný nárok na poskytnutí výživy.

§ 106.

Rovněž jsou neplatná ujednání, která by obmezovala nebo vylučovala platnost tohoto zákona v neprospěch pojištěnců nebo jejich příslušníkův.

Lékařská služba.

§ 107.

1. Nemocenský pojišťovací ústav soukromých zaměstnance je povinen zajistiti, aby se dostalo pomoci lékařské a pomoci porodních asistentek osobám, jež mají na ni nárok.

2. Za tím účelem sjedná Nemocenský pojišťovací ústav soukromých zaměstnanců s lékaři neb jejich organisacemi smlouvu o zajištění služby lékařské. Smlouvu tuto, která je závazná pro lékaře nebo pro členy lékařské organisace, konající službu, nutno předložiti ministerstvu sociální péče. Nesdělí-li ministerstvo sociální péče do 4 týdnů námitek proti nim, nabude smlouva (nebo smlouvy) účinnosti.

3. Smlouvy v předchozím odstavci u vedené nechť obsahují ustanovení o rozhodování sporů z těchto smluv vzniklých.

§ 108.

1. Nemocenský pojišťovací ústav soukromých zaměstnanců může stanoviti, že osoby, které mají vůči nim nárok na pomoc lékařskou nebo na pomoc porodní asistentky, mají vyžadovati pomoc od určitých lékařů nebo porodních asistentek a že náhrady vzešlé povoláním jiných lékařů nebo porodních asistentek nebudou hrazeny, leč by šlo o naléhavá případ první pomoci. Kdo poskytl v takovém případě první pomoc (lékař, porodní asistentka), je sám oprávněn vyžadovati na nositeli pojištění úplatu až do výše sazby, sjednané s lékaři (porodními asistentkami), vykonávajícími u Nemocenského pojišťovacího ústavu soukromých zaměstnanců službu.

2. Není-li možno zajistiti v obvodu některé úřadovny pojištěncům a jejich rodinným příslušníkům pomoc lékařskou bez zavinění Nemocenského pojišťovacího ústavu soukromých zaměstnanců, poskytuje Nemocenský pojišťovací ústav soukromých zaměstnanců po dobu, po kterou pomoc lékařská zajištěna není, místo pomoci lékařské oprávněným osobám peněžitou náhradu. Jejíž výši určí Nemocenský pojišťovací ústav soukromých zaměstnanců, a schvaluje ministerstvo sociální péče.

§ 109.

Úřadovny mohou z vlastního podnětu nebo na žádost nemocného nebo ošetřujícího lékaře kontrolovati svými lékařskými důvěrníky, jak smluvní lékaři poskytují lékařskou pomoc pojištěncům a rodinným příslušníkům.

§ 110.

Ustanovení §§ 107-109 platí obdobně o pomoci zubních techniků a pomocnic při porodu.

§ 111.

Povinnosti zaměstnavatele, stanovené právními předpisy, vydanými k ochraně zaměstnanců a péči o ně, nejsou tímto zákonem dotčeny.

Ústavní zaopatření.

§ 112.

Úřadovna může pojištěncům a jejich rodinným příslušníkům místo dávek podle §§ 81-83 a pojištěnkám také místo dávek podle § 85 odst. 1. č. 1. a 2 písm. a) poskytnouti léčení a ošetřování v nemocnici neb v jiném ústavě léčebném (ústavní zaopatření). V tom případě jest úřadovna povinna na vlastní náklad dopraviti nemocného do nemocnice nebo léčebného ústavu a zpět do jeho obydlí, byl-li nemocný propuštěn z ústavu, ač není vyhojen. Leží-li nemocnice nebo léčebný ústav mimo bydliště pojištěncovo, dlužno pojištěnci nahraditi jízdné III. tř. i tenkráte, když byl propuštěn jako vyléčený.

§ 113.

1. K odevzdání do léčebného ústavu jest zpravidla zapotřebí svolení nemocného. Nezletilý nemocný, překročivší 17 let věku, může dáti svolení sám; za mladší nezletilé nemocné uděluje je přednosta domácnosti.

2. Svolení však není třeba:

a) nežije-li nemocný ve společné domácnosti se členy rodiny;

b) vyžaduje-li nemoc ošetření a péče, jež nemocnému nemohou býti v jeho bytě poskytnuty;

c) vyžaduje-li toho druh nemoci, zvláště jde-li o nakažlivou nemoc;

d) jednal-li nemocný proti předpisům, vydaným o chování se nemocných a dozoru nad nimi nebo proti příkazu ošetřujícího lékaře, nebo

e) vyžaduje-li stav nebo jednání nemocného, aby byl stále pozorován.

§ 114.

1. Nemá-li pojištěnec v léčebném ústavě na účet úřadovny nároku alespoň na polovici služného, náleží jeho rodinným příslušníkům (§ 91) po dobu jeho ošetřování v léčebném ústavě (§ 112) denní podpora ve výši polovičního nemocenského. Žijí-li všichni oprávnění v jedné domácnosti, může nárok na podporu uplatňovati toliko rodinný příslušník; jenž opatřuje společnou domácnost.

2. Ustanovení předchozího odstavce se nevztahuje na případy, kde pojištěnec nemá podle § 88 nároku na nemocenské.

§ 115.

1. Je-li pojištěnec ošetřován ve veřejném léčebném ústavě, je Nemocenský pojišťovací ústav soukromých zaměstnanců resp. jeho úřadovna povinna nahraditi náklady na léčení a ošetřování podle poslední třídy až do 4 týdnů, i když k ústavnímu léčení došlo bez souhlasu Nemocenského pojišťovacího ústavu soukromých zaměstnanců.

2. Trvá-li léčení a ošetřování pojištěnce v léčebném ústavě (§ 112) déle 4 týdnů, náleží nemocenské pátým týdnem počínajíc po dobu léčení a ošetřování, nejdéle však do uplynutí lhůtu § 83 jednou polovinou pojištěnci, nebo mají-li příslušníkům rodiny, těmto příslušníkům, drahou polovinou veřejné nemocnici.

3. Ustanovení předchozího odstavce neplatí, nemá-li pojištěnec podle § 88 nároku na nemocenské.

4. Za ošetřování pojištěnky ve veřejné porodnici dlužno platiti náklady ošetřovací pudle poslední třídy až do výše peněžité dávky; na niž pojištěnka za dobu tohoto ošetřování má nárok podle § 85 odst. 1. č. 2 písm. a). Příslušníkům rodiny (§ 91) její jest po tu dobu platiti polovici nemocenského.

§ 116.

Náklady na léčení a ošetřování příslušníků rodiny ve veřejných nemocnicích Nemocenský pojišťovací ústav soukromých zaměstnanců nemusí platiti.

Poskytne-li se však na poukaz úřadovny léčení a ošetřování, je úřadovna povinna nahraditi nemocnici určitou část nákladů za léčení a ošetřování podle poslední třídy až do uplynutí lhůty § 82 odst. 1. č. 2. Výši této náhradové částky, jež nemá převyšovati úspory, které Nemocenský pojišťovací ústav soukromých zaměstnanců docílil ústavním léčením nemocného, příslušníka rodiny, určí ministerstvo veřejného zdravotnictví v dohodě s ministerstvem sociální péče.

§ 117.

Neuposlechne-li nemocný příkazu úřadovny odůvodněného tímto zákonem, aby se odebral do nemocnice nebo jiného léčebného ústavu, nebo přeruší-li bez svolení úřadovny předčasně léčení, může mu býti nadále odepřeno nemocenské vůbec, nebo mu může býti sníženo na polovici, má-li pojištěnec příslušníky rodiny (§ 91). Na tyto následky jest však nemocného napřed upozorniti.

§ 118.

1. Nemocným, kteří zůstali v domácím ošetřování, může býti přidělen školený personál ošetřovatelský. Šestinedělky mohou býti odevzdány do ústavu pro šestinedělky nebo do podobného ústavu, svolí-li.

2. Na náhradu těchto nákladů může býti súčtováno nemocenské (§ 82), po případě peněžité dávky podle § 85 odst. 1. č. 1 a 2 písm. a) až do polovice.

Lékárny.

§ 119.

Nemocenský pojišťovací ústav soukromých zaměstnanců jest oprávněn zřizovati a provozovati ústavní lékárny za předpokladu zákona ze dne 18. prosince 1906, č. 5 ř. z. z roku 1902, jímž bylo upraveno lékárnictví pokud se týče zřizovati a provozovati domácí lékárny za předpokladu kap. XVI zák. čl. XIV z roku 1876 o úpravě zdravotnictví.

ČÁST ČTVRTÁ.

O pojistném a peněžním hospodářství Nemocenského pojišťovacího ústavu soukromých zaměstnanců.

ODDÍL PRVNÍ.

O pojistném.

Pojistné a jeho výše.

§ 120.

Prostředky potřebné k úhradě pojistných dávek, k úhradě správních nákladů Nemocenského pojišťovacího ústavu soukromých zaměstnanců a jeho úřadoven včetně příspěvků podle § 75 a k utvoření fondů potřebných ku provádění tohoto zákona opatří se pojistným.

§ 121.

(1) Měsíční pojistné činí:

ve třídě služného: Kč

1a....... 4.

1b....... 10.

2a....... 16.

2b....... 22.

3a....... 27.

3b....... 32.

4a....... 37.

4b....... 42.

5a....... 47.

5b....... 52.

6a....... 57.

6b....... 61.

7....... 66.

8....... 71.

9....... 76.

10....... 80.

11....... 83.

(2) Ukáže-li se toho potřeba, může ministerstvo sociální péče povoliti jednotlivým úřadovnám k úhradě povinných dávek na přechodnou dobu zvýšení pojistného.

(3) Pojistné při pojištění bez nároku na nemocenské (§ 88) bude určeno stanovami Nemocenského pojišťovacího ústavu soukromých zaměstnanců.

(4) Pojistné pro některé kategorie osob pokračujících v pojištění podle § 6, může býti stanovami Nemocenského pojišťovacího ústavu soukromých zaměstnanců zvýšeno od sazby stanovené v odst. 1. tohoto paragrafu. Pojistné pro dobrovolné pojištění podle § 7 určí stanovy Nemocenského pojišťovacího ústavu soukromých zaměstnanců.

Za kterou dobu se pojistné platí.

§ 122.

(1) Pojistné je platiti za dobu, po kterou

a) trvá služební poměr zaměstnancův zakládající pojistnou povinnost, nebo po kterou

b) důchodce požívá důchodu od nositele pensijního pojištění, a nad to, dokud důchodce nebyl odhlášen, ačkoliv důchod jeho zanikl.

(2) Pojistné je platiti také za dobu, po kterou

a) pojištěnec nebyl odhlášen (§ 20), ačkoliv byl ukončen poměr služební,

b) byl služební poměr bez zavinění zaměstnancova předčasně zrušen, nebo byl služební poměr zrušen dohodou tak, že zaměstnavatel poskytl zaměstnanci plat na dobu výpovědní lhůty, vzdav se zároveň jeho služeb.

(3) V případech odst. 2. není však pojistné platiti ode dne od něhož byl zaměstnanec pojištěn z důsledku jiného zaměstnání, podléhajícího pojistné povinnosti podle tohoto zákona neb jiným zákonům o veřejnoprávním nemocenském pojištění aneb od něho byl ve službě vyňaté podle těchto zákonu z pojistné povinnosti, anebo ode dne, kterého nastal pojistný případ, spojený s nezpůsobilostí k zaměstnání.

§ 123.

Má-li některá úřadovna za to, že pojištěnec, přihlášenu jiné nemocenské úřadovny, má býti přihlášen správně u ní, může žádati Nemocenský pojišťovací ústav soukromých zaměstnanců, aby rozhodl o pojistné příslušnosti tohoto pojištěnce (§§ 27-28). Bylo-li rozhodnuto v její prospěch, má pak vůči zaměstnavateli nárok na pojistné teprve od počátku toho příspěvkového období, ve kterém bylo vydáno právoplatné rozhodnutí. Nepříslušná úřadovna je však povinna nahraditi příslušné úřadovně pojistné zaplacené za osoby u ní nesprávně přihlášené, po srážce peněžitých dávek podle zákona nebo stanov těm osobám poskytnutých.

Kdo vyměřuje a vybírá pojistné.

§ 124.

(1) Pojistné vyměřuje a vybírá úřadovna u níž jest pojištěnce přihlásiti (§ 41).

(2) Povinnost platiti pojistné není závislá na tom, zdali pojistné bylo vyměřeno neb platební výměr nabyl moci práva.

Kdo platí pojistné a kdy.

§ 125.

(1) Pojistné za pojištěnce podle § 3 odvádí zaměstnavatel, za pojištěnce podle § 4 nositel pensijního pojištění. Pojištěnci podle §§ 6-7 odvádějí pojistné sami.

(2) Pojistné hradí polovinou zaměstnavatel a zaměstnanec. Zaměstnavatel hradí však ze svého celé pojistné za zaměstnance, kteří nemají služného na penězích.

(3) Nositelé pensijního pojištění hradí ze svého celé pojistné za pojištěné důchodce.

(4) Osoby pojištěné podle §§ 6-7 hradí celé pojistné ze svého.

§ 126.

(1) Pojistné jest odváděti napřed prvního dne každého kalendářního měsíce.

(2) Počne-li nebo končí-li pojištění během měsíce, jest přesto zapraviti plně měsíční pojistné.

(3) Několik zaměstnavatelů, kteří se během příspěvkového měsíce vystřídají, ručí za pojistné ve výši třídy služného na každého z nich připadající rukou společnou a nerozdílnou. Platící má vůči ostatním zaměstnavatelům právo postihu na poměrnou náhradu.

(4) Několik osob, které v dohodě zaměstnávají téhož zaměstnance, třeba za oddělené služné, ručí společně a nerozdílně za jeho pojistné, podle úhrnného jeho služného.

(5) Je-li pojištěnec podle § 3 zaměstnán na základě několika služebních poměrů (§ 12, odst. 5), rozdělí se úhrnné pojistné na jednotlivé zaměstnavatele podle poměru služebních požitků, jež zaměstnavatelé pojištěnci vyplácejí.