844/IX.

Interpelace

poslanců B. Procházky, Č. Fialy, C. Malého a druhů

vládě republiky Československé

o vydání prováděcích nařízení k služebnímu řádu pro zaměstnance čs. drah.

Podle vládního nařízení ze dne 5. března 1927, č. 15 Sb. z. a n., jímž byly upraveny platové a některé služební poměry zaměstnanců čs. stát. drah, měly býti vydány též prováděcí předpisy k jednotlivým ustanovením služebního řádu. Zvláštním vládním nařízením měl býti proveden zejména § 21 o služebním stejnokroji, dále § 61 o započítání služby v jiném služebním poměru nebo v jiném zaměstnání, § 65 o naturálních příjmech (naturálních bytech ap.), § 66 o náhradě služebních výloh, § 67 o služebních a osobních přídavcích a jiných výhodách a §§ 106 a 133 o provedení § 43, odst. 1 - 4 a 6 - 9 o podúřednických a zřízeneckých čekatelích.

Poněvadž služební příčiny a zvláštní poměry u podniku státních drah vyžadují, aby neprodleně byly upraveny právní a jiné služební poměry zaměstnanců státních drah také v tom směru, kde se tak mělo státi zvláštními vládními nařízeními, jest nevysvětlitelné proč s vydáním těchto nařízení se otálí.

Průtahem ve vydání příslušných doplňků k vládnímu nařízení číslo 15/27, resp. k platovému zákonu číslo 103 ex 1926, utrpěli zaměstnanci státních drah značnou újmu zejména tím, že není jim poskytována náhrada služebních výloh a jiné vedlejší požitky, zvýšené potřebným valorisačním násobkem od 1. ledna 1926, odkdy platová úprava nabyla účinnosti. Stejně jest nutno doplniti předpisy o započitatelnosti služby podle § 142 zákona 103/26, kterou zaměstnanec ztrávil v jiném služebním poměru, zejména v poměru zaměstnance smluvního a také pokud jde o započtení jiných období pro zvýšení služného, což postihuje především zaměstnance, kteří splnili presenční brannou povinnost nebo mají nárok na započtení jiných započitatelných období.

Z těchto důvodů táží se proto podepsaní:

1. Jest vláda ochotna vydati neprodleně dosud scházející nařízení k služebnímu řádu pro zaměstnance státních drah?

2. Jest vláda ochotna vydati příslušné předpisy, jimiž upravují se nevyřešené dosud služební poměry s účinností od 1. ledna 1926?

3. Jest vláda ochotna oznámiti podepsaným co k úplnému provedení služebního řádu pro podnik státních drah zařídila nebo zaříditi hodlá?

V Praze, dne 10. prosince 1930.

B. Procházka, Fiala, Malý,

Jos. Tůma, Langr, Lanc, Stejskal, Vaněk, Pechmanová-Klosová, dr. Stránský, Bergmann, Šeba, Richter, dr. Patejdl, Zeminová, inž. Záhorský, dr. Moudrý, Špatný, Hatina, Sladký, Mikuláš, Tučný, Šmejcová.

 

844/X.

Interpelace

poslanců B. Procházky, C. Malého, Č. Fialy a druhů

ministru železnic

o posledních náslužních přídavcích úředníků státních drah na Slovensku a Podkarpatské Rusi.

Výnosem ministerstva železnic ze dne 10. prosince 1928, číslo 54143 bylo slovenským ředitelstvím přikázáno, aby časový efekt slovenské úpravy byl zahrnut do započitatelné služební doby. Proto podle § 13, odst. 3 vlád. nař. číslo 15 ze dne 5. března 1927 jsou úředníci 7. a 6. platové stupnice na Slovensku o 10 až 14 let dříve vyloučeni z nároku na postup do posledního náslužného přídavku, neboť započtením časového rozsahu slovenské úpravy dosahují tak 35leté započitatelné doby. Poněvadž ale slovenská úprava jest podle původního určení přídavkem, poskytnutým ve formě platových stupňů k základnímu platu, nemá býti její časový rozsah posuzován jako jiná započtená nebo započitatelná doba.

Časový její efekt nebyl rozhodným ani při převodu do nových platů, ježto železniční úředníci na Slovensku a Podkarpatské Rusi byli převedeni podle služební třídy a slovenská úprava byla jim dekretována jen platově.

Přeměna slovenského přídavku na dobu rozhodnou pro stanovení platu byla tedy jen pomocnou formou pro zahrnutí a honorování slovenské úpravy v novém platovém schematu.

Podle ujednání zástupců zaměstnanců státních drah na Slovensku se státní železniční správou o některých nesrovnalostech ve slovenské úpravě bylo ministerstvem železnic zaručeno, že tato praxe, jež vyplynula z aplikace určitého oběžníku ministerstva vnitra na poměry železniční, bude odstraněna. Ministerstvo železnic se písemně zavázalo, že shromáždí důvody, které se uvádějí proti této aplikaci a pokusí se dosáhnouti meziministerským jednáním, aby časové zhodnocení slovenské úpravy nebylo zahrnováno do započitatelné služební doby.

Poněvadž věc náslužných přídavků úředníků státních drah na Slovensku a Podkarpatské Rusi nebyla dosud provedena, táží se proto podepsaní:

1. Jest pan ministr železnic ochoten zaříditi, aby poslední náslužné přídavky byly úředníkům státních drah na Slovensku a Podkarpatské Rusi přiznány?

2. Jest pan ministr ochoten oznámiti podepsaným co v této věci zařídil nebo zařídili hodlá?

V Praze, dne 1. prosince 1930.

B. Procházka, Malý, Fiala,

Richter, Vaněk, Zeminová, Lanc, Špatný, Šeba, dr. Moudrý, dr. Patejdl, Stejskal, Jos. Tůma, dr. Stránský, inž. Záhorský, Langr, Pechmanová-Klosová, Hatina, Bergmann, Sladký, Šmejcová, Mikuláš, Tučný.

 

844/XI. (překlad).

Interpelace

poslance L. Schuberta a druhů

ministru vnitra

o systemisaci zemských zaměstnanců.

Zemští zaměstnanci byli převedeni do státní služby beze zření k nabytým právům a k nabytým služebním platům a aniž se vyčkalo, až bude vydáno vládní nařízení, jak to ustanovuje § 10 zákona o organisaci politické správy, číslo 125 z roku 1927.

Práva zemských zaměstnanců, nabytá řádným jmenováním a zařazením do platových stupnic a usnesením někdejšího zemského výboru, byla prostě a z většiny zrušena a úředníci byli dnem 1. prosince 1928 nebo dnem 1. října 1929 přeřazeni do nižších platových tříd a uděleny jim nižší úřední tituly bez zřetele, že jmenování zemským výborem byla věcně správná a zákonná.

Námitky proti zkrácení služebních požitků a proti snížení úředního titulu v prosinci 1928 a v říjnu 1929 nebyly dosud vůbec vyřízeny, ačkoliv od té doby uplynuly dva roky nebo jeden rok, čímž úředníkům bylo znemožněno obrátiti se k nejvyššímu správnímu soudu jako povolanému tribunálu.

Ani rozhodnutí nejvyššího správního soudu, číslo 992/30, podle něhož "osobní přídavek započitatelný do pense, který byl přiřčen státním zaměstnancům v době od 1. ledna do 7. července 1926, patří k přídavkům uvedeným v § 196 platového zákona, číslo 103 z roku 1926", nepřimělo zemský úřad, aby tento přídavek bývalým zemským zaměstnancům přiznal a jejich požitky oň zvýšil a na základě tohoto spravedlivého rozhodnutí, které se vztahuje na bývalé zemské zaměstnance, kterým roku 1923 někdejší zemský výbor řádně a včas povolil do pense započitatelný přídavek 200 Kč měsíčně nebo-li 2400.- Kč ročně.

Platy bývalých zemských zaměstnanců byly prostě propočteny podle nejzazších postupových lhůt, bez ohledu, že služební pragmatikou jsou stanoveny daleko kratší postupové lhůty, tak zvané zákonné lhůty, a že tím jsou podstatně zkráceni v celkové služební době, čímž se také značně snižují platové požitky. Úprava platů bývalých zemských zaměstnanců úplně souhlasila s platovou úpravou státních zaměstnanců, dekrety vydané někdejším zemským výborem neobsahovaly žádného omezení, neodporovaly platným zákonům, nepřesahovaly platy státních zaměstnanců, jak to ustanovuje § 212 platového zákona číslo 103/1926, a byl tedy zemský úřad povinen, vyčkati vydání vládního nařízení, jímž budou také upraveny směrnice pro převod ze zemské do státní služby.

To se prostě nestalo, zemští úředníci byli zkráceni, jak co do svých práv, tak také úředních titulů, a aby se jim dala ještě zřetelněji pocítiti tíha těchto opatření, byli roku 1929 všeobecně kvalifikováni hůře než státní úředníci, a to i tehdy, když zastávali vyšší a odpovědnější místa.

Všem státním úředníkům byly ponechány jejich úřední tituly, kdežto všem zemským zaměstnancům byly tituly sníženy bez ohledu na jasné znění ustanovení § 12 vládního nařízení k platovému zákonu číslo 103/1926.

Uvážíme-li, že činnost bývalých zemských zaměstnanců měla ráz více hospodářsko-výkonný, podnikatelský a iniciativní u porovnání s činností státních zaměstnanců, jejichž činnost z největší části přestávala na kontrole a dozoru a že bývalí zemští zaměstnanci neměli možnosti býti přeloženi na vyšší služební místa do ministerstev a také žádných dalších výhod, které byly přístupny jen státním zaměstnancům a že přiznáním vlastního, byť i nepodstatného osobního přídavku, započitatelného do pense, byli aspoň z části za to odškodněni, byli zrušením uvedených a nabytých práv zemští zaměstnanci velice poškozeni a byli tím oloupeni o chuť ke klidné a tvůrčí práci, jak ji svědomitě konali v době bývalého zemského výboru.

Odpověď vlády z dubna 1930 na interpelaci senátora Riedla, inž. Marušáka, R. Pánka a druhů v této věci nebyla nikterak uspokojivá, poněvadž zemský úřad přes tvrzení, že co do úpravy platů postupuje jako právní nástupce někdejšího zemského výboru, nikterak tak nepostupuje, poněvadž by jinak nebyl mohl zrušiti nabytá práva zemských zaměstnanců, snížiti tituly těchto zaměstnanců, nýbrž byl by musil vyčkati, až bude vydáno vládní nařízení.

Vrácení přeplatků, o nichž se zmiňuje odpověď, jest jen důsledek rozhodnutí nejvyššího správního soudu a nelze tedy mluviti o výhodách.

Poškození zemských zaměstnanců resystemisací ukáže se teprve při jejím provádění a již předem lze tvrditi, že pro bývalé zemské zaměstnance dopadne právě tak, jak tomu bylo se zkrácením jejich služebních požitků a se snížením titulů.

Pokud jde o peněžitou výpomoc bývalým zemským zaměstnancům, není pro to žádných důkazů, ale rovněž ani číselných dat a nelze to tedy pokládati za odpověď, která by odpovídala pravdě. Spíše bylo pravda, že bývalí zemští zaměstnanci byli překládáni na jiná služební místa, a nikdo se neohlížel na to, že měli své vlastní obytné domy a že i z důvodů rodinných a pro výchovu dětí nemohli se stěhovati.

Že přednesené námitky do těchto opatření budou vyřízeny s největším urychlením, nestalo se do dnešního dne a ani jediná z podaných námitek nebyla dodnes vyřízena.

Úředníci od vydání platového zákona čís. 103/1926 nebyli vůbec povýšeni, místa po úřednících, kteří odešli do výslužby nebo zemřeli, nebyla vůbec obsazena a na odpovědná místa byli určeni úřednici bez nároku na povýšení nebo na zvýšení platu jako odměna.

Tím, že povyšování se neprováděla, bylo množství úředníků poškozeno na svých platech, čímž stát ušetřil statisíce interkalárů.

Posouzení mravního vlivu na úřednictvo musí býti ponecháno široké veřejnosti.

Aby vrcholu poškození úřednictva byla ještě dána koruna, vydalo ministerstvo vnitra nařízení, podle něhož všechny cestovní výdaje úředníků dlužno hraditi ze státních peněz, ale nepostaralo se o peníze k tomu potřebné.

Tím má býti správa - podle odůvodnění zákona o organisaci politické správy - o 2 miliony zlevněna, což však znamená nové poškození úředníků, poněvadž tyto cestovní výlohy musí býti uhrazeny z úspor na platech zaměstnanců a výdaje na plat budou tedy sníženy o částku, vyplacenou na cestovních výlohách.

Na konec musíme ještě žádati, aby všichni úředníci, kteří již splnili podmínky pro přeložení do výslužby, byli co možná nejdříve přeloženi do výslužby, aby nezkracovali své mladší kolegy v postupu.

Upozorňujeme ještě na skutečnost, že rozdělování míst jest samo o sobě nespravedlivé, poněvadž ve vysokých třídách bylo zřízeno poměrně příliš mnoho míst, v nízkých příliš málo. U zemského úřadu v Brně, oddělení ministerstva veřejných prací, jest 1 místo v I. třídě, 2 ve II., 12 ve III. a jen 33, 44, 56 ve IV., V. a VI. služební třídě.

Ještě křiklavější jest poměr u zemského úřadu (oddělení ministerstva zemědělství). Tam proti 7 nebo 28 nebo 38 místům v I., II. a III. služební třídě jest jen 50 nebo 39 a 8 ve služební třídě IV., V. a VI.

Tážeme se tedy pana ministra vnitra:

1. Ví, že zemští úředníci při převzetí do státní služby většinou pozbyli někdejších práv, plně nabytých?

2. Jest ochoten toto spáchané bezpráví napraviti a starý právní stav opět obnoviti?

3. Jest ochoten použíti resystemisace k nápravě?

4. Jest ochoten naříditi, aby podané námitky a odvolání byly vyřízeny?

5. Jest ochoten předložiti Národnímu shromáždění zprávu o zařazení zemských úředníků do schematu státních zaměstnanců?

V Praze dne 25. listopadu 1930.

Schubert,

dr. Hassold, Szentiványi, Nitsch, dr. Törköly, Matzner, dr. Hanreich, dr. Schollich, dr. Keibl, Geyer, Kasper, dr. Holota, Horpynka, lnž. Kallina, Dobránsky, Simm, Köhler, inž. Jung, Knirsch, Krebs, dr. Jabloniczky, Fedor, dr. Szüllö, Hokky.

 

844/XII. (překlad).

Interpelace

poslance H. Simma a druhů

ministru vnitra

o dvojjazyčném úřadování u německých okresů.

Ve schůzi okresního zastupitelstva v Jablonci nad Nisou konané dne 27. listopadu 1930 za předsednictví pana vrch. rady dra Schorfa došlo znovu k jednání o požadavku německých členů okresního zastupitelstva, aby německé okresy úřadovaly dvojjazyčně, při čemž k té věci učinil předseda finančního výboru jabloneckého okresního zastupitelstva pan Eduard L. Redlhammer jménem všech německých členů okresního zastupitelstva okresu Jablonec n. Nisou toto prohlášení:

"Usnesením všech německých zástupců bylo mi uloženo učiniti prohlášení, že, budou-li i na příště zápisy do knih a tiskopisů konány jen čistě česky, němečtí členové nebudou moci prováděti náležitou kontrolu. Poněvadž v okrese Jablonec n. Nisou jest 83% Němců, máme podle jazykového nařízení úplné právo žádati, aby knihy a tiskopisy byly vedeny dvojjazyčně, a to tím spíše, když ministerstvo vnitra již 21. února tohoto roku slíbilo deputaci libereckého okresního zastupitelstva, že veškeré pokladniční úřadování, knihy, poukázky a doklady mají býti vedeny dvojjazyčně, jde-li o autonomní správu a úřadování a pokud mají souvislost s autonomním svazkem. Nemá-li se nám státi po právu a mají-li příště zápisy býti konány jen česky, němečtí členové okresního zastupitelstva se usnesli vyvoditi z toho nejkrajnější důsledky a zastaviti práci."

Němečtí zástupci okresního zastupitelstva v Jablonci n. Nisou postupují, jak naznačeno, podle akce jiných německých okresních delegací. Také já připomínám panu ministrovi již dvojí intervenci zástupců libereckého okresního zastupitelstva, vedenou poslanci všech německých politických stran. Jak poznamenáno v usnesení jabloneckých členů okresního zastupitelstva, pan ministr odpověděl na oprávněné německé požadavky již v únoru tohoto roku. Pan ministr tenkráte prohlásil, že požadavek dvojjazyčného úřadování německých okresů pokládá jak za velmi účelný, tak také, pokud jde o práva německého jazyka, za hodný zřetele. Bohužel však dosud nedošlo k opatřením v tomto smyslu. Jestliže z toho, že opatření tato dosud nebyla vydána, němečtí členové okresních zastupitelstev v německých okresech vyvozují pochopitelné důsledky, dlužno se mimořádně naléhavě domáhati toho, aby již konečně upravena byla jazyková stránka úřadování německých okresů.

Podepsaní se táží pana ministra, je-li ochoten dáti neprodleně provésti ohlášené jazykové úpravy pro úřadování okresů?

V Praze, dne 29. listopadu 1930.

Simm,

Schubert, inž. Jung, dr. Szüllö, dr. Jabloniczky, Horpynka, dr. Keibl, dr. Hanreich, dr. Hassold, dr. Schollich, Matzner, inž. Kallina, Geyer, Kasper, Knirsch, Krebs, Köhler, Fedor, Hokky, Dobránsky, Szentiványi, Nitsch, dr. Törköly, dr. Holota.

 

844/XIII. (překlad).

Interpelace

poslance L. Schuberta a druhů

ministru veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy

o náhradě za užívání pramenů.

Obce nám oznamují, že státní lesní správa žádá neobyčejně vysoké náhrady, přenechá-li vodní prameny ze státních lesů, zvláště z lesů, které přešly do státního majetku.

To naprosto odporuje tomu, čeho dlužno žádati v zájmu obcí a celku.

Jestliže státní lesní správa požaduje v několika případech 10.000 Kč a ještě více za 1 vteřinový litr, poškozuje vědomě nejen obce prožívající těžké starosti o své finanční základy, zdražuje nejen trvale všem odběratelům vodu, nýbrž provozuje nejhorší lichvu ve prospěch pramenů, které jsou v soukromé držbě.

Jest k tomu tím méně oprávněna, když získala tyto prameny s držbou lesů, a to bez zvláštní náhrady.

Tážeme se tedy pana ministra zdravotnictví:

1. Ví o chování správy státních lesů, těžce poškozujícím všeobecné blaho?

2. Jest ochoten v zájmu veřejného zdravotnictví působiti na příslušné státní úřady?

3. Jest ochoten na ochranu obcí vypracovati návrh zákona, jímž by se umožnilo vyvlastnění pramenů, ochranných území a jinakých pozemků, jichž jest třeba na stavbu vodovodů a na stavby kanalisační, a to, buď bez úhrady nebo za náhradu stanovenou jen podle nabývací ceny?

V Praze dne 20. listopadu 1930.

Schubert,

Krebs, Horpynka, dr. Hassold, Szentiványi, dr. Jabloniczky, inž. Jung, Köhler, dr. Schollich, Nitsch, Knirsch, Geyer, Kasper, Simm, dr. Keibl, dr. Hanreich, inž. Kallina, Matzner, dr. Törköly, dr. Holota, Fedor, dr. Szüllö, Hokky, Dobránsky.

 

844/XIV.

Interpelace

poslanců Zápotockého, Kopeckého a soudruhů

ministru spravedlnosti

o konfiskaci časopisu "Kronika" ze dne 1. října 1930 č. 32.

Pro pravdu se lidé nejvíc perou - a páni censoři si je opravili: Pro pravdu se musí komunistický tisk vybílit děj se co děj. A pilně se řídí tímto novým heslem, aby se ukázali hodni přízně svých vrchních velitelů - tj. vlády v čele s agrárníky. Proto ovšem běda tomu, kdo by se odvážil dotknout našich znamenitostí, parfémovaných zdravou vůní "venkova". Jaký pak by to byl censor, kdyby dal na agrárníky dopustit, no ne? To musela proto poznat "Kronika", týdeník československého lidu, v 32. čísle, která s titulkem: "Kapitalistům a velkostatkářům bylo odepsáno za 3 roky na půl miliardy Kč a na nezaplacených daních dluží dalších 6 miliard Kč", přinesla velmi dobrý obrázek, případně znázorňující způsob agrárního hospodářství, zde uvedený.

Jenže pan censor nemiluje dobrých obrázků. Patrně se mu zdá, že fakta sama jsou tak pobuřující, že obrázků už netřeba a proto zabavil tlustého pantátu i s jeho průvodem a ponechal v "Kronice" bílý flek.

Proto se tážeme pana ministra:

1. Domnívá se pan ministr, že zlodějské hospodářství agrárníků může býti skryto před pracující veřejností censurní praxí jeho podřízených?

2. Souhlasí s agrárnickým vyžíráním republiky do té míry, že schvaluje postup svých úředníků, konfiskujících prostý a plně pravdivý obrázek?

3. Co udělá, aby pod Masarykem nebyla pravda tak sprostě utiskována?

V Praze dne 12. prosince 1930.

Zápotocký, Kopecký,

Štětka, Dvořák, Hrubý, Höhnel, Hruška, Haiblick, Gottwald, Babel, Hodinová, Barša, Juran, Tyll, Novotný, J. Svoboda, Krosnář, Kliment, Čižinská, Kubač, Vallo.

 

844/XV.

Interpelace

poslance Ant. Remeše a soudruhů

ministru spravedlnosti

o trestním řízení v záležitosti zaniklých bank "Bohemia" a "Pozemkové".

Pád banky "Bohemie" a Pozemkové banky měl za následek citelné poškození vkladatelů a různých jiných komitentů, kteří stáli s dotyčnými ústavy v obchodním spojení. Poněvadž bylo důvodné podezření, že úpadek těchto dvou peněžních ústavů způsoben byl z valné části zaviněně nesvědomitým hospodařením, jednak předních orgánů úřednických, jednak volenými funkcionáři, stal se případ ten předmětem trestního oznámení. Od té doby však uplynulo již několik roků, přes to však do dnešní doby není znám jeho výsledek.

V bankovních a peněžních kruzích je obecně známo, že v r. 1919 vysláni byli bankou "Bohemie" její vrchní řiditel dr. Písecký a člen správní rady továrník Waldes za účelem nákupu dolarů a různého zboží do Ameriky a že byly jim správní radou banky odhlasovány denní diety částkou 5.000 Kč. Vyúčtování provedeno bylo bez dokladů. Z těchto obchodů dotyčnými pány uzavřených zbyl bance dluh 30,000.000 Kč.

Stav filiálky "Bohemie" v Paříži byl takový, že pasiva převyšovala aktiva o 14,000.000 Kč. Také zde nebyl materiál dokladový v pořádku.

Jménem správní rady "Bohemie" vedli závody "Kosmos" pánové Jos. Hyross, dr. Oldřich Slavík a dr. Václav Písecký. Po likvidaci závodu vznikla bance neuhrazená ztráta 33,000.000 Kč.

Ředitelé banky "Bohemie" zůstali na svých osobních účtech spekulačních této bance dlužni částky:

Dr. Václav Písecký	Kč 500.000,
Rudolf Waigner	Kč 400.000,
František Havlů	Kč 400.000.

 

O způsobu obchodování svědčí ta okolnost, že z různých devisových transakcí utrpěla banka "Bohemie" na 4 miliony Kč ztrát, na kteroužto položku nebylo při likvidaci banky nalezeno žádných dokladů.

V době, kdy banka byla již nejméně 100 miliony Kč pasivní, prodal jí její poslední president dr. Kubíček 7.000 akcií továrny "Griot" v Nymburce, které byl sám vlastníkem, za 7 milionů Kč, jež se ukázaly býti krátce na to úplně bezcennými, ježto podnik upadl do konkursu a banka byla o tento kapitál připravena.

Celkové ztráty banky "Bohemie" činily 236 milionů Kč. Sama tato výše ztrát svědčí o tom, že v bance nebylo hospodařeno zodpovědně a že na těchto ztrátách má především vinu lehkovážnost a nesvědomitost těch, kteří zodpovídali za svěřený majetek.

Hospodářství "Pozemkové banky" nebylo ve své podstatě o mnoho lepší nežli u banky "Bohemie".

"Pozemková banka" založila po převratu novou strojírnu v Kosmonosech, do níž investovala 30 milionů Kč, které až na nepatrný obnos ztratila.

Banka sama obchodovala svými vlastními akciemi, z kterýchžto obchodů vznikla jí další ztráta cca 20 milionů Kč. Celkové ztráty její činily 192 milionů Kč.

V zasvěcených kruzích se tvrdí, že likvidace banky prováděna byla tak, že při ní nebylo zhodnoceno vše tou měrou, jak bylo možno a v zájmu poškozených vkladatelů nutno. Pohledávky, které nebyly úplně dubiosní, předávány za pakatel, čímž ztráty se ještě zvýšily.

S ohledem na tyto zde uvedené okolnosti jest patrno, že učiněné trestní oznámení bylo důvodným.

Poněvadž však až do té doby není známo, zda dotyčné trestní oznámení bylo vzato za podklad k vyhledávání, či zda snad bylo řízení ve věci zastaveno, táží se podepsaní:

Jest pan ministr spravedlnosti ochoten věnovati tomuto případu pozornost a po zjištění stavu věci odpověděti podepsaným, zda bylo učiněno vše, aby pravá příčina úpadku dotyčných dvou bank byla zjištěna a bude-li prokázáno, že jednotlivé osoby spoluzavinily poškození vkladatelů a přispěly k otřesení důvěry ve veřejná zařízení, zda bude proti nim z moci zákona zakročeno?

V Praze dne 12. prosince 1930.

Remeš,

Prokeš, Klein, Hampl, V. Beneš, Srba, dr. Winter, Jaša, Benda, Tayerle, Pik, Stivín, Kučera, Seidl, Chalupník, Husnaj, dr. Macek, Biňovec, Vácha, inž. Nečas, Bečko, Nový, Staněk, Brodecký.

 

844/XVI.

Interpelace

poslance Jul. Husnaje a soudruhů

ministru zemědělství a

ministru vnitra

o pastvinách obce Nové Selo, okr. Berehovo.

Velká část obyvatelů obce Nové Selo od dlouhých dob zaměstnává a živí se chovem dobytka. Dlouho před válkou měli na prostoru asi 1000 jiter pronajaty pastviny od hraběte Schönborna. Po převratě, zákonem dostaly se pastviny do rukou zemědělců a chovatelů dobytka. Tímto zákonem současně zamezena byla lichva s pastvinami. Není třeba podotýkati, že velcí statkáři nechtěli se spokojiti opatřeními, které tento zákon přinesl. Velice těžko spřátelil se s tímto zákonem hrabě Schönborn, blízký příbuzný bývalého císaře Karla, který na Podkarpatské Rusi vlastnil na 240.000 jiter půdy a činil všemožné, aby zemědělce a drobné chovatele dobytka zbavil práv, daných mu zákonem. Toto však se mu nepodařilo, neboť neměl již k disposici dřívější politicko-administrativní aparát.

Hospodářské jeho postavení však dále zabezpečovalo jemu sílu a proto drobní zemědělci a chovatelé dobytka vedli nerovný boj, který přiostřil se vyhlášeným zákonem o pozemkové reformě.

Pozemková reforma na statcích Schönborna provedla se prostě tím způsobem, že celá jeho država dostala se do rukou cizozemské společnosti "Latorica" či lépe řečeno smlouva uzavřená mezi Schönbornem a firmou "Latorica" byla Pozemkovým úřadem schválena.

Obyvatelstvo Podkarpatské Rusi, zvláště pak ale drobní zemědělci přijali tuto zprávu s despektem, neboť na majetek schönbornský převzatý firmou "Latorica" činil si jako pretendent právní nárok, vyplývající ze zákona o pozemkové reformě.

V prvních dnech tohoto přesunu ohromného nemovitého majetku, časopisy, které si našly svůj výpočet, psaly příznivé články a kreslily božský ráj, který "Latorica" uskuteční na državě Schönbornově. Podkarpatská Rus se změní - bude blahobyt a pod. - mluvilo se. Ale obyvatelstvo Podkarpatské Rusi, muselo se v krátké době přesvědčiti, že úč. spol. "Latorica" jest pro ně těžší břímě, než panování Schönborna.

"Latorica" nejen, že vzala možnost naděje lidu o hospodářské vymanění, ale zbavila ho i toho nejbídnějšího živobytí, kterého se jim od bývalého majitele dostalo.

"Latorici" podařilo se zničiti řadu menších hospodářských podniků. Propustila bez odškodného a také bez pense kol 100 starých lesních, podnikových a kancelářských zaměstnanců, kteří byli převzati od Schönborna a ze kterých dnes celé desítky i se svými rodinami hladoví. Vypudila také v každé obci chovatele dobytka z pastvin, kterých jim na Podkarpatské Rusi zabezpečuje zákon pastevní. Zákon pastevní na "Latoricu" neplatí, poněvadž chovatele dobytka všech obcí, kteří užívali pastvin na základě zákona pastevního mimo chovatele z obce Nové Selo (okres Berehovo) z více jak 200.000 jiter půdy vypudila. Vypuzeným chovatelům sice "Latorica" poskytla ihned na jiném místě pastviny. Poněvadž však nový nájem opřen o zákon pastevní, zvýšila tato pachtovné 5 až 6kráte, oproti pachtovnému dřívějšímu.

Uplatnění zákona pastevního také vůči "Latorici" očekávají nyní jen chovatelé dobytka obce Nové Selo. Jedině v této obci narazila na odpor větší, než v obcích, kde neorganisovaní zemědělci byli lehce z pastvin vypuzeni. Proto zde snažila se "Latorica" dáti svému počínání ráz zákonitý. Podala u okresního úřadu pod titulem, že rolníci, pastviny držící, tyto zanedbávají, stížnost.

Okresní úřad ihned celou záležitost nechal projednávati a vyzval představeného obce, aby během určité doby nechal na pastvinách vyčistiti strouhy a pod. Proč byl k vykonávání této práce vyzván představený obce a ne rolníci držící pastviny, není známo. Jest však jisté, že představený obce i notář nacházejí se ve veliké přízni u "Latorice". Mají oddělená, za levný nájem pronajatá pastviska a tak jest samozřejmo, že o celé této věci nebyli včas zpraveni zájemci obce. Jen náhodou dozvěděli se, jaké na ně čeká nebezpečí a okresním úřadem nařízené práce vykonali. "Latorici" nejednalo se však o vyčistění struh a kanálů, ale o pastviny, správně řečeno o pětinásobné nájemné a proto s provedenou prací nebyla spokojena. Darmo mohli by nájemci dokazovati, že vykonaná práce stála je desetitisíce.

Na přání úč. spol. "Latorica" zakázal okresní úřad pásti chovatelům dobytka na těchto vyčištěných pastvinách. O tomto rozhodnutí vyrozuměn byl opětně jen představený obce. Ten však, aby i notář měl podíl a i aby "Latorica" byla spokojena, a lid aby byl něčím oklamán, bez vědomí 300 zájemců podal odvolání, které bylo Zemským úřadem zamítnuto.

Zemský úřad byl však v této věci již obezřetnější a nařídil, aby jeho rozhodnutí bylo sděleno také zájemcům. Nutnost však tohoto zařízení neviděl ani starosta, ani notář a tak se stalo, že zájemci nebyli opětně o tomto vyrozuměni. Opatrnost Zemského úřadu však šla dále. Nařídil okresnímu úřadu, aby na základě pastevního zákona se rozhodl, kdo pastvin bude užívati. Bohužel okresní úřad nařízení tomuto nevyhověl. A dnešní situace vypadá tak, že jest jedno rozhodnutí, které se stalo bez výpovědi zájemců. Zájemci mají dík administrativním úřadům jednu pastvinu, kterou nemá práva nikdo užívati.

Jest 300 rodin, které jsou následkem tohoto jednání nuceny hladem zemříti, které vedou dále existenční proces s firmou "Latorica". Poněvadž na jedné straně máme zde na smrt hladem odsouzenou obec - na druhé straně firmu "Latoricu", která chce ukázati svoji moc a mocenské postavení jsou docela možny vyhlídky na srážku mezi oběma, která snadno může si vyžádati krvavých obětí.

Proto podepsaní se táží pana ministra zemědělství a pana ministra vnitra, zda mají vědomostí o tom, a co hodlají učiniti, aby obyvatelé obce Nové Selo mohli svá práva daná mu zákonem číslo 87/24 a zákonem 43/30 v plném znění uplatniti vůči "Latorici" v Mukačevě a vůči okr. úřadu v Berehově resp. Zemskému úřadu v Užhorodě.

Co hodlá učiniti pan ministr vnitra vůči těm úřadům resp. podřízeným úředníkům, kteří v tak dalekosáhlé záležitosti jednali bez slyšení zájemců a překročivše meze své pravomoci, porušili zákonité předpisy.

V Praze, dne 12. prosince 1930.

Husnaj,

Koudelka, Seidl, Klein, Vácha, Chalupník, Hampl, dr. Markovič, Bečko, Tomášek, Brodecký, Jaša, dr. Mareš, Kučera, Polach, Prokeš, Pik, Staněk, Benda, Stivín, Nový.