|
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930. |
|
|
III. volební období |
3. zasedání |
844.
Interpelace:
I. posl. Chobota, dra Buzka a druhů min. zahraničních věcí o přepadení československých státních příslušníků polské národnosti německými nacionalisty v Štětně (Ortelsburg) ve východním Prusku,
II. posl. dra Schollicha a druhů předsedovi vlády o novelování zákona o správní reformě,
III. posl. inž. Junga a druhů min. spravedlnosti o bezmyšlenkovitém postupu státních zástupců,
IV. posl. inž. Kalliny a druhů min. financí o průtazích s vydáním odškodňovacích dluhopisů osobám uvedeným v § 4 zákona ze dne 30. září 1924 (výměna válečných půjček za odškodňovací dluhopisy),
V. posl. Bergmanna, Zeminové, Tučného a druhů vládě o provádění zákona číslo 70/1930 Sb. z. a n. (staropensisté),
VI. posl. Bergmanna, Slavíčka a druhů min. vnitra a min. obchodu o povolení druhé koncese knihtiskařské v Pelhřimově,
VII. posl. Bergmanna, Malého a druhů min. vnitra a veřejných prací o přidělování bytů ve státních činžovních domech na Podkarpatské Rusi,
VIII. posl. B. Procházky, Malého, Fialy a druhů vládě republiky Československé o neuspokojivé odpovědi ministra železnic na interp. o reversech vyžadovaných od zaměstnanců státních drah při přeložení do území mimoslovenského,
IX. posl. B. Procházky, Fialy, Malého a druhů vládě republiky Československé o vydání prováděcích nařízení k služebnímu řádu pro zaměstnance čs. drah,
X. posl. B. Procházky, Malého, Fialy a druhů ministru železnic o posledních náslužních přídavcích úředníků státních drah na Slovensku a Podkarpatské Rusi,
XI. posl. Schuberta a druhů min. vnitra o systemisaci zemských zaměstnanců,
XII. posl. Simma a druhů min. vnitra o dvojjazyčném úřadování u německých okresů,
XIII. posl. Schuberta a druhů min. veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy o náhradě za užívání pramenů,
XIV. posl. Zápotockého, Kopeckého a soudr. min. spravedlnosti o konfiskaci časopisu "Kronika" ze dne 31. října 1930, číslo 32,
XV. posl. Remeše a soudr. min. spravedlnosti o trestním řízení v záležitosti zaniklých bank "Bohemia" a "Pozemkové",
XVI. posl. Husnaje a soudr. min. zemědělství a min. vnitra o pastvinách obce Nové Selo, okr. Berehovo,
XVII. posl. Čuříka a druhů min. pošt a telegrafů o stavbě poštovní budovy v Humpolci.
844/I.
Interpelace
poslanců Em. Chobota, dra Jana Buzka a soudruhů
ministru zahraničních věcí
o přepadení československých státních příslušníků polské národnosti německými nacionalisty v Štětně (Ortelsburg) ve východním Prusku.
Dne 22. srpna 1930 zajela výprava Svazu polských studentů - akademiků "Jednošc" pod vedením profesora Karla Trombíka z Orlové za účely studijními do východního Pruska a navštívila také město Štětno (Ortelsburg). Již za prohlídky města byli členové výpravy obtěžováni německými nacionalisty, protože mezi sebou mluvili polsky. Pojednou bez jakékoliv příčiny bylo jim spíláno veřejně "polských sviň" a "polských tlam". V noci pak asi o jedné hodině po půlnoci byl hotel "Central", v němž studenti se ubytovali, obklopen tlupou asi 40 až 50 osob, ozbrojených holemi a okovanými obušky. Část útočníků vnikla do hotelu, vzbudila spíci studenty a vydávajíc se za policii, vtrhla do pokojů a vyzvala účastníky výpravy, aby okamžitě opustili hotel. Při tom student Pavlas byl útočníky ztýrán a student Czys byl násilím vyvlečen z pokoje a zpolíčkován. Útočnici sami prohlašovali, že jsou Hackenkreuzlery a také všichni nosili odznak hákového kříže. Napadení studenti legitimovali se jako příslušníci českoslovenští a dovolávali se pomoci hotelového personálu, který však asi hodinu nebyl vůbec k spatření. Na telefonické zavolání přišla teprve asi za hodinu policie, avšak mezi tím byli již studenti ze svých bytů vyvlečeni na chodby a zpolíčkováni. Ačkoliv byla policie požádána, aby zjistila jména útočníků, nestalo se tak, ba policie chovala se úplně pasivně. Když k ránu útočnici odešli, odebrali se napadení studenti na policejní úřad, kdež žádali sepsání protokolu. Žádost jejich však byla zamítnuta, při čemž policejní úředník prohlásil, že o případu je již informován a že žádného protokolu nepotřebuje.
Podepsaní se proto táží:
1. Jest panu ministrovi zahraničních věcí tato událost známa?
2. Jest pan ministr ochoten zakročiti, aby viníci byli zjištěni a potrestáni a aby přepadeným československým státním příslušníkům dostalo se satisfakce a odškodnění?
3. Jest pan ministr ochoten zakročiti u německé vlády, aby podobné výpady proti česko slovenským státním příslušníkům polské národnosti se více neopakovaly?
V Praze dne 10. prosince 1930.
Chobot, dr. Buzek,
F. Svoboda, Staněk, V. Beneš, Jurnečková, Srba, Polach, Chalupa, Vácha, Biňovec, Klein, Prokeš, Jaša, Kučera, Tayerle, Seidl, Hampl, Brodecký, Pik, Chalupník, dr. Markovič, Remeš.
844/II. (překlad).
Interpelace
poslance dra E. Schollicha a druhů
předsedovi vlády
o novelování zákona o správní reformě.
Dne 9. listopadu 1930 konala se v bývalém slezském hlavním městě Opavě pod širým nebem schůze svolaná všemi českými stranami ve Slezsku, která měla zaujmouti stanovisko ke škodám, které správní reforma způsobila slezskému obyvatelstvu a městu Opavě. Tato schůze se proměnila ve velice pozoruhodný projev, jelikož se dostavily tisíce lidí, Němců i Čechů, a všichni řečníci bez výjimky, ať patřili ke kterékoliv straně, uvádějíce skutečnosti, ostrými slovy se stavěli proti macešskému zacházení se zemí Slezskou a s jejími zájmy a bez výjimky požadovali pro zemi ztracenou samostatnost a pro samu Opavu znovu práva zemského hlavního města s ústředními úřady.
Když podepsaní poslanci při projednávání správní reformy důrazně ukazovali na těžké škody tohoto zákona, zvláště pro Slezsko a Opavu, a bojovali o samostatnost této země, nedbalo se jejich slov, ba dokonce tehdejší vládní strany vášnivě na ně útočily a potíraly je pro jejich nepoddajné chování. Sotva po 3 letech ukazuje se již docela zřejmě, jak jejich obavy byly pravdivé a jak jejich proroctví se splnila a to až do té míry, že dokonce všechny české strany, i ty, které tehdy hlasovaly pro tento zhoubný zákon a tím se staly hrobaři Slezska, dnes žádají, aby tento neudržitelný stav byl změněn.
Míní-li tyto strany vážně svá krásná slova, která v neděli, dne 9. listopadu promlouvaly ke slezskému obyvatelstvu, pak za těch poměrů jistě bude snadné, aby v obou zákonodárných sněmovnách utvořily dosti silnou většinu pro novelování tohoto zákona.
Úkolem vlády však jest v demokratickém státě, aby podle této jasně projevené vůle obyvatelstva ihned provedla nutnou a žádanou změnu, zvláště když vůle lidu jest jediným pramenem moci a nejvyšší stolicí rozhodčí.
Podepsaní táži se tedy pana předsedy vlády, je-li ochoten ihned vyhověti jednomyslné vůli veškerého obyvatelstva ve Slezsku a ve městě Opavě a co nejdříve naříditi, aby tento zákon byl novelován?
V Praze, dne 14. listopadu 1930.
Dr. Schollich,
dr. Hanreich, Matzner, Szentiványi, dr. Szüllö, dr. Jabloniczky, Hokky, inž. Jung, Simm, Fedor, Schubert, Knirsch, Dobránsky, dr. Holota, Geyer, dr. Törköly, Nitsch, Horpynka, dr. Keibl, dr. Hassold, inž. Kallina.
844/III. (překlad).
Interpelace
poslance inž. R. Junga a druhů
ministru spravedlnosti
o bezmyšlenkovitém postupu státních zástupců.
Dne 19. listopadu 1930 projednával se v poslanecké sněmovně imunitní případ poslanců inž. Junga, Knirsche a Krebse. Státní zastupitelství v Litoměřicích podalo na jmenované žalobu podle § 17 zákona na ochranu republiky. Tento paragraf směřuje proti účasti na "tajných organisacích". Přečin, že se zúčastnili tajné organisace, spáchali prý jmenovaní tím, že se v září 1928 zúčastnili schůze říšsko-německých národních socialistů v Drážďanech, na které mluvil vůdce strany Adolf Hitler.
Je-li již samo o sobě přímo směšné, když je v demokracii stihán státní občan proto, že se zúčastní schůze, jest ještě směšnější a působí tím větší pobouření, konstruuje-li se z této účasti proviněni proti § 17 zákona na ochranu republiky.
Jak známo, národně-socialistická strana Německé říše jest bratrská strana německých národních socialistů v Československu. V demokracii nelze přece brániti některé straně ve styku s její bratrskou stranou. Mimo to říšsko-němečtí národní socialisté byli již roku 1928 zastoupeni v říšském sněmu a jak známo, jsou nyní druhou nejsilnější stranou v Německé říši. Jest tedy přímo šílené líčiti takovouto stranu jako "tajnou organisaci".
Mimochodem řečeno, tato věc vrhá také velmi příznačné světlo na spolehlivost proslavených špiclovských zpráv. Poslanci Knirsch a Jung se totiž této schůze vůbec nezúčastnili, poněvadž v této době v Drážďanech vůbec nebyli. Již z této skutečnosti lze seznati, jak se zde přitahují za vlasy a konstruují žaloby podle zákona na ochranu republiky. Připusťme, že státní zastupitelství v Litoměřicích jest nejreakčnější státní zastupitelství ve státě. Přes to tento příznačný případ není ojedinělý, jak prokazují různé politické procesy, nýbrž jest to pouze příklad k ilustraci. Pokud jde o litoměřického státního zástupce, který tuto žalobu sepsal, byl by v každém státě, který jen poněkud ještě dbá na svou vážnost, ihned zbaven úřadu. Státní zástupci a soudci si neustále stěžují do svého přetížení. Podepsaní se domnívají, že by značná část přetížení ubyla, kdyby státní zástupci byli rozumnější a kdyby z každé směšné maličkosti, jakmile jde o Němce, nedělali státní aféry.
Podepsaní táží se tedy pana ministra spravedlnosti:
1. Jest ochoten naříditi státním zástupcům, aby podávajíce žaloby politického rázu byli si vědomi své odpovědnosti a aby každý případ neprojednávali bez rozmyšlení a bez uvažování?
2. Jest zvláště ochoten naříditi co nejpřísnější vyšetřování proti státnímu zástupci v Litoměřicích pro svrchu vylíčený případ?
V Praze, dne 27. listopadu 1930.
Inž. Jung,
inž. Kallina, Knirsch, Geyer, Kasper, Simm, dr. Hassold, Krebs, Köhler, Schubert, dr. Schollich, dr. Keibl, dr. Hanreich, Matzner, Horpynka, dr. Szüllö, Fedor, Hokky, Dobránsky, dr. Jabloniczky, dr. Holota, dr. Törköly, Nitsch, Szentiványi.
844/IV. (překlad).
Interpelace
poslance inž. Kalliny a druhů
ministrovi financí
o průtazích s vydáním odškodňovacích dluhopisů osobám uvedeným v § 4 zákona ze dne 30. září 1924. (Výměna válečných půjček za odškodňovací dluhopisy.)
Poněvadž stále docházejí stížnosti, že velkému množství držitelů válečných půjček stále ještě nebyly vydány odškodňovací dluhopisy, jest nyní naléhavě nutno, aby ministerstvo financí učinilo všechna opatření, aby tato akce byla skončena aspoň do konce tohoto roku. Jest to nutno již proto, poněvadž se při vydání náhradních papírů vydávají zároveň kupónové archy za dobu od 1. ledna 1925 a pro tyto kupony platí ustanovení, že se promlčují v šesti létech ode dne splatnosti. Držitelé válečných půjček budou však opožděným vydáním náhradních papírů poškozeni také v tom směru, že se některé berní správy postaví na stanovisko, že příjem z výtěžku kuponů za minulá léta, tedy pro opožděný příděl kupónových archů, má přiznati najednou v tom roce, kdy byly přiděleny, což často má za následek, že dojde k zařazení do vyšší daňové stupnice.
Podepsaní se tedy táží, je-li pan ministr ochoten učiniti všechna opatření, aby všechny zbývající odškodňovací dluhopisy za válečné půjčky byly vydány ještě v prosinci 1930.
V Praze, dne 27. listopadu 1930.
Inž. Kallina,
dr. Schollich, Horpynka, Hokky, Simm, Knirsch, Dobránsky, dr. Szüllö, Fedor, dr. Keibl, Matzner, dr. Hanreich, dr. Hassold, dr. Jabloniczky, Geyer, Schubert, Kasper, Szentiványi, Nitsch, dr. Holota, dr. Törköly, inž. Jung.
844/V.
interpelace
poslanců H. Bergmanna, Fr. Zeminové, Al. Tučného a druhů
vládě
o provádění zákona číslo 70/1930 Sb. z. a n. (staropensisté).
Provádění cit. zákona povážlivě vázne, takže sotva lze očekávati, že staropensisté I. etapy dočkají se do konce roku 1930 svých zákonem číslo 70/1930 jim přiznaných požitků. Tato okolnost vyvolala v kruzích staropensistů značné zklamání, jež obrací se proti zákonodárcům a vládě, ačkoliv tito činitelé na pomalém provádění zákona nenesou viny.
Druhé zklamání snad ještě trpčí vyvolalo vládní nařízení číslo 96/1930 Sb. z. a n.
S radostí a s povděkem uvítali staropensisté a vdovy zákon číslo 70/1930 o úpravě svých požitků. Když i všechny jejich oprávněné požadavky nesplnil a více než polovinu jich k dalšímu čekání na úpravu odsoudil, viděli v něm snahu a dobrou vůli zrovnoprávniti je všechny v dohledné době s novopensisty. Doufali, že vláda použije dalekosáhlého zmocnění v §§ 5 a 12 zákona k přizpůsobení pravidel pro převod aktivních zaměstnanců do nových platů na odlišné poměry staropensistů a vdov a k skutečnému vyrovnání jejich požitků s požitky novopensistů.
Avšak vládní nařízení číslo 96/1930 nesplnilo těchto nadějí. V následujících ustanoveních neodpovídá znění duchu nebo účelu zákona:
1. V § 2, odst. 3 stanoví, že při určení pensijní základny u úředníků, kteří při skončení činné služby měli v hodnostní třídě dosažitelné časovým postupem stupeň platu v této hodnostní třídě časovým postupem nedosažitelný, sluší vycházeti z doby potřebné k dosažení 1. stupně platu nejblíže vyšší hodnostní třídy. K této době má se připočítati doba započitatelná v nejvyšším platovém stupni jejich hodnostní třídy, nejvýše však 3 roky.
Oproti tomu stanoví § 168, odst. 2. platového zákona, že u úředníků s požitky nejblíže vyšší hodnostní třídy jest k době potřebné k nabytí nejvyšších požitků dosažitelných časovým postupem připočítati započitatelná (započtená) doba pro postup ve vyšší hodnostní třídě (bez omezení nejvýše na 3 roky). Měl-li úředník požitky ještě vyšší hodnostní třídy, jest podle zákona rozhodnou doba potřebná k dosažení posledního náslužného přídavku, zvětšená o tři roky.
Změnou těchto ustanovení zákona vládním nařízením bude poškozen mnohý staropensista úředník nebo důstojník nižší hodnostní třídy až do VIII., jehož přesloužená doba přesahuje 3 roky.
2. V § 17 přiznává vládní nařízení všem vojenským gážistům mimo hodnostní třídu pensijní základnu v nejnižší (III.) platové stupnici proti znění § 191 platového zákona, podle kterého mají býti štábní rotmistři převedeni do II. a praporčici do I. platové stupnice.
3. Proti účelu zákona, zrušiti dosavadní rozdíly v požitcích pensistů z různých dob, rozděluje vládním nařízením v § 18 četnické velitele stanic a okresů na 2 různě zaopatřené druhy podle doby, kdy na odpočinek odešli. Strážmistrům, okresním četnickým velitelům, kteří sloužili za platnosti nařízení býv. rak. ministerstva zeměbrany ze dne 1. ledna 1914, Dep. XX., čís. 201, po případě ze dne 4. června 1914, Dep. XX., čís. 3005, a vrchním strážmistrům, velitelům stanic, na které se vztahoval zákon čís. 232 z roku 1922, přiznává vládní nařízení čís. 96 z r. 1930 pensijní základnu podle I. platové stupnice, ostatním velitelům stanic a okresů však nejdříve podle III. a teprve podle výsledku v této, podle II. platové stupnice, a zkracuje je tím až o 5700 Kč ročně, o více než třetinu jejich požitků. Oba druhy konaly službu na stejném, toho času již systemisovaném místě, ti starší zkráceni, okresní strážmistři službu ještě namáhavější a zodpovědnější, neboť zastávali dvě funkce, byli nejen veliteli okresu, nýbrž též veliteli stanic v okresním městě.
4. Podúředníkům státních a zestátněných drah určuje se pensijní základna v § 25 vládního nařízení podle započitatelné (započtené) doby v poměru podúředníka a nepřihlíží se k době, odsloužené v kategorii zřízenecké. Podle § 190 platového zákona a podle § 12 zákona čís. 70 z r. 1930 v úpravě pensí mají býti požitky zaměstnanců státních a zestátněných drah obdobně upraveny jako u zaměstnanců státních.
Podle § 197 platového zákona jest pro stanovení výše služného u podúředníků rozhodnou započitatelná (započtená) služební doba, tudíž i služební doba před jmenováním podúředníkem. Podle této doby se nové požitky státních podúředníků též v § 19 vládního nařízení vyměřují.
5. Zvláštní přídavky ředitelů občanských škol, správců a řídících učitelů škol obecných, státních cvičných učitelů, příslušníků četnictva, stráže bezpečnosti, bývalé finanční stráže, pohraniční finanční stráže a jiných zaměstnanců přiznává vládní nařízení v § 20 staropensistům jen potud, pokud je již za činné služby měli, a jen v té výši, v jaké jich požívali.
Přídavky tyto jsou podle příslušných zákonů započitatelné do pense, tvoří součást odpočivných (zaopatřovacích) požitků a přísluší tedy všem staropensistům a vdovám uvedených kategorií podle výslovného znění §§ 1, 2 a 4 zákona čís. 70/1930 a jim odpovídajícím § 145 zákona č. 103/1926 a § 15 zákona č. 104/1926 bez omezení ve výši stanovené zákonem platovým (učitelským), stejně jako soudcům a profesorům, jimž je vládní nařízení v § 6, odst. 1 a v § 9 a 10 v této výši přiznává.
6. Pro bývalé úředníky poštovního a telegrafního ústavu, poštmistry a pošt. oficianty nalezeny byly základny pensijní tak nízké, že téměř žádný z nich neobdrží nějakého nadlepšení svých požitků, nýbrž naopak musily jim býti šmahem vyměřeny vyrovnávací přídavky, ačkoliv se jedná po většině o služebníky, kteří sloužili státu i přes 40 roků a pense jim vyměřeny ze základů o 50% nižších než jaké jsou stanoveny pro nynější aktivní neb po platovém zákoně pensionované daleko služebně mladší kolegy. Těchto pensistů je asi 700 osob a jsou nejvíce zklamáni a roztrpčeni odstrčením, které jim vlád. nař. č. 96/1930 přineslo.
Účel zákona č. 70/1930 jest zrušení dosavadního roztříštěni pensistů na různé zaopatřené druhy podle doby, kdy byli přeloženi do výslužby a stejnoměrné zaopatření všech podle norem, platných pro novopensisty.
Vládní nařízení, které nejen zmíněných rozdílů nevyrovnává, naopak ještě nové různé zaopatřené druhy tvoří, jest tudíž proti duchu a úmyslu zákonodárce.
Z těchto důvodů táží se podepsaní:
1. Jsou tyto poměry vládě známy?
2. Jest vláda ochotna učiniti veškerá nutná opatření, aby staropensistům I. etapy dostalo se aspoň do konce r. 1930 toho, co jim zákon čís. 70/1930 Sb. z. a n. mínil dáti?
3. Jest vláda ochotna podrobiti vládní nařízení čís. 96/1930 Sb. z. a n. podrobné revisi a odstraniti všechny jeho nesrovnalosti, odporující duchu zákona čís. 70/1930 Sb. z. a n. a úmyslu zákonodárce?
4. Jest vláda ochotna sděliti podepsaným, co v této věci podnikla, nebo zaříditi hodlá?
V Praze dne 5. prosince 1930.
Bergmann, Zeminová, Tučný,
Jos. Tůma, Lanc, Pechmanová-Klosová, Sladký, Polívka, Knejzlík, Netolický, Fiala, Šeba, Langr, dr. Patejdl, B. Procházka, Slavíček, dr. Moudrý, Mikuláš, Richter, Šmejcová, Malý.
844/VI.
Interpelace
poslanců Hugo Bergmanna, Jana Slavíčka a druhů
ministru vnitra a
ministru obchodu
o povolení druhé koncese knihtiskařské v Pelhřimově.
Karel Nedvěd, sazeč v Pelhřimově čp. 315/II., který byl svého času nucen zanechati svého řemesla pro těžké onemocnění, zažádal 15. září 1928 o udělení koncese knihtiskařské pro město Pelhřimov a okolí.
Žádost tato byla bez řádného vyšetření zemským úřadem zamítnuta výnosem ze dne 10. prosince 1928, čís. 6980-25-173 ai 1928 s poukazem na místní poměry a § 23, odst. 5 ř. z., ačkoliv městská rada i obecní zastupitelstvo se jednomyslně vyslovily, že jest v Pelhřimově druhé koncese tiskařské zapotřebí.
Proti tomuto rozhodnutí podal Nedvěd v zákonné lhůtě dne 3. ledna 1929 stížnost ministerstvu obchodu, v níž uvedl pádné důvody pro povolení druhé koncese knihtiskařské v Pelhřimově.
Stížnost tato byla však ministerstvem obchodu zamítnuta.
Dne 8. února 1930 podal Nedvěd novou žádost zemskému úřadu v Praze a uvedl nové okolnosti, svědčící pro povolení druhé koncese knihtiskařské v tomto místě. Žádost však byla znovu zamítnuta.
Knihtiskař Šprongl převzal tiskárnu v Pelhřimově v roce 1911 od R. Ruppa, u něhož byl Nedvěd posledně zaměstnán. Šprongl založil si druhou tiskárnu se starším materiálem a odloženým strojem v Humpolci, aniž by se tázal tamního tiskaře, zdali je mu to ku škodě. Po čase tiskárnu v Humpolci výhodně prodal. Nyní ale brání všemi možnými prostředky proti zřízení druhé knihtiskárny v Pelhřimově, ačkoliv je svoboden a vedle toho i majitelem dobře prosperujícího knihkupectví a papírnického závodu.
Tiskařské práce má tolik, že nemůže stačiti a pracuje často přes čas. Mimo to mnozí občané dávají si tisknouti v Jihlavě, Třebíči, Jindř. Hradci, Kamenici n. Lipou atd., poněvadž jim tiskárna v Pelhřimově nemůže včas vyhověti. Po sloučení okresu pacovského s pelhřimovským jeví se ještě nutnější potřeba nové tiskárny v Pelhřimově. Pelhřimov má 7.000 obyvatel, okres 30.588 obyvatel. K soudnímu okresu patří 78 obcí a 5 městeček. Jest proto potřeba druhé tiskárny v Pelhřimově dána.
Z těchto důvodů táží se podepsaní obou pánů ministrů:
1. Jest jim shora uvedený případ znám?
2. Jsou ochotni dáti žádost Karla Nedvěda zevrubně vyšetřiti a zaříditi potřebné, aby jí bylo vyhověno v zájmu zdravé konkurence?
3. Jsou ochotni sděliti podepsaným, co v této věci zařídili, aneb učiniti hodlají?
V Praze, dne 10. prosince 1930.
Bergmann, Slavíček,
dr. Patejdl, B. Procházka, Tykal, Zeminová, Jos. Tůma, Stejskal, dr. Stránský, Pechmanová-Klosová, Mikuláš, Vaněk, dr. Moudrý, David, Sladký, Richter, Polívka, Malý, Langr, inž. Záhorský, Hatina, Hrušovský, Netolický, Tučný, Špatný.
844/VII.
Interpelace
poslanců H. Bergmanna, C. Malého a druhů
ministrům vnitra a veřejných prací
o přidělování bytů ve státních činžovních domech na Podkarpatské Rusi.
V poslední době dochází mnoho stížností na stranické přidělování bytů ve státních domech činžovních na Podkarpatské Rusi. Tak byty, které byly ve státních domech činžovních přiděleny poštovním zaměstnancům, jsou při přeložení těchto zaměstnanců na jiná služební místa přidělovány zaměstnancům jiných resortů, najmě politické správy, ačkoliv o jich příděl žádají potřební zaměstnanci poštovního resortu.
Byty po poštovním asistentu Juhnovi v Užhorodě a vrch. pošt. řediteli Richtrovi byly přiděleny zaměstnancům jiných resortů. Nyní byl opět byt po poštovním řediteli Šerým v Užhorodě přidělen zřízenci zemského úřadu a byt po poštovním asistentu Fridrichovi ve Svaljavě byl přidělen učiteli Kubíčkovi, ačkoliv na něj měl nárok poštmistr Starosta tamtéž. V Iršavě jest již rok uzavřen byt po panu Malovaném ve státním domě a slouží za skladiště, jen aby pan Malovaný mohl pobírati diety asi 1400 Kč měsíčně. Na toto místo do Iršavy u Užhorodu exponovaný účetní pan Stratil pobírá rovněž diety a úředník, který byl z Chustu přeložen do Užhorodu na místo pana Stratila, pobírá rovněž diety.
Stát tedy měsíčně platí na dietách kolem 4.000 Kč jen proto, že referát veřejných prací v Užhorodě dosud nedisponoval s bytem po panu Malovaném.
29. října 1930 odešel do Čech poručík Pitra z Iršavy. Byt po něm není přidělen jeho svobodnému nástupci a je prázdný. O tento byt uchází se marně poštmistr Josef Vaněk v Iršavě. Zakročování poštovního ředitelství v Košicích jest zemským úřadem ignorováno a tak poštovní zaměstnanci nemohou se dovolati práva a spravedlnosti pro pašovství politických úředníků, jehož důkazem jest jednání tajemníka republikánské strany, takto oficiála okresního úřadu ve Svaljavě Vondráka, který vlastně diriguje pana okresního hejtmana Procházku.
Ve Svaljavě se obsazovalo v posledních dnech 6 bytů a všechny byly přiděleny úřednictvu okresního úřadu, kteří jsou organisováni v republikánské straně a veřejně se vychloubají v hostincích: "Dejte se k agrární straně a dostanete na Podkarpatsku vše, i byty."
V praxi skutečně se zdá, že mají pravdu. Je také vidno, že tito úředníci zneužívají svého postavení i své politické příslušnosti takovým nešťastným způsobem, že podkopávají důvěru k státním úřadům a víru v právo a spravedlnost. Ztrpčují tím také život ostatním státním zaměstnancům mírou nesnesitelnou.
K těmto poměrům nelze již dále mlčky přihlížeti, nemá-li býti ohrožen státní zájem.
Z těchto důvodů táží se podepsaní obou pánů ministrů:
1. Jsou jim tyto poměry známy?
2. Jsou ochotni dáti všechny vpředu uvedené stížnosti vyšetřiti co nejpřísněji nestrannými orgány?
3. Jsou ochotni zjednati nápravu a sděliti podepsaným, co v této věci zařídili, aneb učiniti hodlají?
V Praze, dne 10. prosince 1930.
Bergmann, Malý,
dr. Patejdl, dr. Moudrý, Tykal, Tučný, Slavíček, B. Procházka, Netolický, Vaněk, Zeminová, Jos. Tůma, inž. Záhorský, Hrušovský, Stejskal, Langr, dr. Stránský, Hatina, Pechmanová-Klosová, Mikuláš, David, Sladký, Richter, Polívka, Špatný.
844/VIII.
Interpelace
poslanců B. Procházky, C. Malého, Č. Fialy a druhů
vládě
o neuspokojivé odpovědi ministra železnic na interpelaci o reversech vyžadovaných od zaměstnanců státních drah při přeložení do území mimoslovenského.
Na druhou interpelaci podanou na pana ministra železnic ve věci reversů vyžadovaných protiprávně od zaměstnanců státních drah při přeložení do území mimoslovenského dostalo se interpelantům neuspokojivé odpovědi, která zní:
"V dobách popřevratových, kdy dočasně bylo nutno počítati s obtížnějšími životními podmínkami železničních zaměstnanců, přidělených na Slovensko a Podkarpatskou Rus, byla železničnímu personálu přiznána některá materielní zlepšení, známá pod názvem slovenské výhody. Pro rozšiřování této výhody na zaměstnance vykonávající službu v jiných územích státu nebylo, přihlížejíc k účelu řečené úpravy, nijakého podkladu. Na tuto okolnost bylo zaměstnanectvo již předem v různé formě upozorňováno a jeho souhlas se změnou platové základny v případu dobrovolného návratu do země české nebo moravskoslezské, osvědčovaný obvykle prohlášením, předem zjišťován.
V tomto směru nenastala změna právní situace ani platovým zákonem, ani vládním nařízením číslo 15/27. Obdobným způsobem postupuje se i v některých jiných odvětvích státní správy, na což vzhledem k opačnému tvrzení interpelace pokládám za vhodné upozorniti."
Ministerstvo železnic popírá ve své odpovědi jasný závazek, že slovenský přídavek po dokončení šestileté služby na Slovensku stává se trvalým a nezměnitelným i v případě přeložení do území mimoslovenského.
Rovněž tvrzení, že nenastala změna právní situace ani platovým zákonem, ani vládním nařízením číslo 15/27, neodpovídá skutečnému právnímu stavu, ježto vládním nařízením číslo 15/27 byly jednotlivé druhy služebních platů, přídavků aj. nahrazeny jinou formou služebních požitků, kterých se nemůže zaměstnanec v zájmu veřejném vzdáti ani dobrovolně, ani jinou úmluvou, neboť vládní nařízení číslo 15/27, majíc moc zákona, jest normou donucovací.
Upozorňuje-li se v odpovědi dále, že tak jako ministerstvo železnic, postupují i ostatní státní resorty, pak toto tvrzení jest v naprostém rozporu se skutečností, neboť jest všeobecně známo, že druhý obchodní podnik - státní poštovní správa - nikdy podobné praxe neužila a neužívá.
S vyřízením interpelace o reversu a neudržitelné této praxi ministerstva železnic kontrastuje i závazek v téže věci, sjednaný na konferenci zástupců státní železniční správy se zástupci zaměstnanectva, v lednu letošního roku.
V interpelaci podané na ministerstvo železnic poukázali jsme zvláště na zvláštní praxi státní železniční správy ve věci reversů proto, že zaměstnanci státních drah, přeložení ze Slovenska do území mimoslovenského, jsou nuceni podepsati revers o redukci svých požitků a tak protiprávně zbavováni určité části svého služebního platu. Konstatovali jsme také, že počínání železniční správy lze kvalifikovati jako nátlak, jímž kořistí se z tísně nebo snahy zaměstnance, dosíci na podkladě žádosti nebo v cestě soutěže určitého místa. Ačkoliv neexistuje dvojí personální statut, ani zvláštní rozlišování platů, nýbrž zaměstnancům jsou poskytovány jen požitky, zavedené vládním nařízením čís. 15/27, přece tato praxe jest používána i po převodu do nových platů a dokončení šestileté služby na Slovensku. Není však pravidla, jež by nepřipouštělo výjimky. Několika vyšším úředníkům, převedeným do nových platů bez zřetele na časový efekt slovenské úpravy byla po přeložení do území mimoslovenského poskytnuta náhrada ve formě zkapitalisované diference slovenské úpravy, třebaže prakticky kromě toho byl jim slovenský přídavek zahrnut do služebních požitků již povýšením do 3. a 2. platové stupnice.
Proto odpověď neuspokojila po stránce věcné, nehledě ani k tomu, že jest možno ji kvalifikovati jako hrubé porušení interpelačního práva, nevážnou polemiku, příčící se zásadám demokratického parlamentarismu.
Z těchto důvodů táží se podepsaní:
1. Jest vláda ochotna provésti unifikaci nejednotné a protiprávní praxe při překládání zaměstnanců státních drah do území mimoslovenského?
2. Jest vláda ochotna zaříditi, aby protizákonný postup ministerstva železnic byl změněn a následky této praxe odčiněny?
3. Jest vláda ochotna oznámiti podepsaným, co ve vylíčené věci zařídila neb zařídit hodlá?
V Praze dne 1. prosince 1930.
B. Procházka, Malý, Fiala,
Pechmanová-Klosová, Vaněk, Bergmann, Šeba, Lanc, Zeminová, Špatný, Richter, dr. Moudrý, Langr, dr. Patejdl, Jos. Tůma, Sladký, Mikuláš, Stejskal, inž. Záhorský, dr. Stránský, Šmejcová, Tučný, Hatina.