806/XV. (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance inž. R. Junga a druhů,
že orgány krnovské státní policie surově nakládají s lidmi (tisk 686/VI.).
Jakmile Josef Laube přednesl u policejního komisařství v Krnově stížnost na chování pomocného zřízence strážní služby Rudolfa Kleina, bylo zavedeno příslušné šetření a na základě výsledku jeho byl jmenovaný policejní orgán ze služebního poměru propuštěn.
Rovněž i o stížnosti přednesené Edmundem Ludwigem na pomocného zřízence strážní služby Rudolfa Březinu bylo zavedeno ihned šetření, jímž však nebyly činy jmenovanému policejnímu orgánu za vinu kladené prokázány, naopak Ludwig, na něhož Březina z toho důvodu podal žalobu pro utrhání na cti, byl rozsudkem okresního soudu v Krnově ze dne 8. března 1930, čís. T 218/30/7 odsouzen pro přestupek podle §u 487 tr. zákona k vězení v trvání 48 hodin a krajským soudem v Opavě bylo Ludwigovi uloženo, aby dal žalobci Rudolfin Březinovi do 14 dnů prohlášení, že urážku odvolává.
Vzhledem k tomu nebylo důvodů k zakročení nadřízených úřadů proti jmenovanému pomocnému zřízenci strážní služby.
Třetí případ v interpelaci zmíněný týká se Františka Richtra, bytem v Branticích, který se dne 26. dubna 1930 dostavil k hlavnímu odvodu v Krnově silně opilý a v tomto stavu rušil výkon odvodní komise. Z důvodu toho byl napomenut službu konajícím policejním orgánem. Richter v podráždění zdvihl ruku s úmyslem udeřiti policejní orgán, tento pak napřaženou ruku svojí rukou odrazil. Ježto se Richter uhnul, byl při tom zasažen policejním orgánem rukou lehce na hlavě.
Ani v tomto případě nebylo důvodů k zakročení proti policejnímu orgánu, ježto nebyla dána skutková podstata služebního přestupku neb trestného činu.
Jak z uvedeného je patrno, netrpí příslušné úřady přehmaty policejních orgánů a, je-li odůvodněno podezření nějaké nezákonnosti tohoto druhu, učiní vždy potřebné služební opatření.
V Praze dne 2. prosince 1930.
Ministr vnitra:
Dr. Slávik v. r.
806/XVI. (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance dra A. Rosche a druhů
o zabavení čísla 95 časopisu "Deutsche Leipaer Zeitung" ze čtvrtka dne 24. dubna 1930 (tisk 683/IV.).
Je správné, že státní zastupitelství v České Lípě a v Liberci nepostupovala při tiskové přehlídce stejnoměrně.
Bylo zařízeno, aby se podobné zjevy napříště - pokud možno - neopakovaly.
V Praze, dne 3. prosince 1930.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Meissner v. r.
806/XVII.
Odpověď
ministrů veřejných prací a národní obrany
na interpelaci poslanců Klimenta, Śliwky a soudruhů
o přijímání do práce mladých horníků vrátivších se z vojenské služby (tisk 408/XV.).
Až dosud není právní normy, která by všeobecně stanovila, že zaměstnavatelé jsou povinni přijímati zpět do práce (služby) dřívější své zaměstnance, vrátivší se z vojenské služby. Zákon č. 61/1925 nařizuje pouze zachování pracovních a služebních poměrů po dobu cvičení ve zbrani.
Státní správa nepouští však se zřetele otázku právního vyřešení problému, naznačeného v interpelaci, a vedena snahou, aby vojenská služba byla pro občanstvo co nejméně tíživá, zkoumá předpoklady, za kterých by mohla býti ustanovení citovaného zákona rozšířena i na ostatní druhy povinné služby vojenské, zejména na zákonitou vojenskou službu presenční.
Nesluší přehlížeti, že vydání takového zákona by mělo za následek určité nesnáze nejen pro zaměstnavatele, nýbrž i pro zaměstnance. Způsobilo by především, že závody nuceny jsouce vrátivší se vojíny opět přijímati do služby a nemajíce právě potřebu dělníků, propouštěly by stejný počet dělníků v závodě zaměstnaných, aby se jejich počet nezvýšil.
Jednu z hlavních příčin nesnází, vznikajících návratem dělníků z činné služby vojenské, dluženo spatřovati v tom, že nastupování nováčků do vojenské služby a návrat vojínů neděje se ve stejnou dobu. Na závodech nastupuje každoročně přibližně asi stejný počet dělníků vojenskou službu presenční. Kdyby se v tutéž dobu zase vojáci vraceli, vyplnili by místa oněch, a počet zaměstnanectva by se celkem nezměnil. Za nynějšího stavu závody při nastupování vojínů přijímají do práce jako náhradu určitý počet jiných dělníků a pro dělníky, kteří se později vrátí z vojenské služby, není již volných míst.
Pokud se týká horníků, zakročují však báňské úřady od případu k případu a zprostředkují znovupřijetí dělníků vrátivších se z vojenské služby, dojde-li k stížnostem. Ve většině případů se setkávají tyto intervence s úspěchem.
V Praze dne 24. listopadu 1930.
Ministr veřejných prací:
Inž. Dostálek v. r.
Ministr národní obrany:
Dr. Viškovský v. r.
806/XVIII. (původní znění).
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance inž. O. Kalliny a druhů,
že jest naléhavě nutno, aby se přihlíželo k příslušníkům obchodního a živnostenského stavu z lázeňských míst, kteří jsou povoláváni ke konání cvičení ve zbrani (tisk 628/XVII.).
Vojenská správa má plné porozumění pro sociální a hospodářské potřeby obyvatelstva a pokud je to existenčními zájmy branců odůvodněno, vychází co nejvíce vstříc jejich žádostem a překládá jim cvičení na jiný termín v témže roce nebo na příští rok.
Také v pokynech pro povolávání na cvičení v r. 1931, uveřejněných ve Věcním Věstníku MNO. 1930 č. 52, čl. 508, odst. 22 a) je příslušným velitelstvím uloženo, aby co možná vyhovovala odůvodněným žádostem zemědělců, dělníků, živnostníků a soukromých zaměstnanců překládáním cvičení na takovou střídu, ve které by vykonání cvičení bylo pro onoho brance co nejméně tíživé. Toto ustanovení se ovšem vztahuje i na živnostníky a obchodní zaměstnance z lázeňských míst.
Příslušným žádostem bude lze výjimečně vyhověti i tehdy, bude-li pro určitou zbraň stanovena pouze jedna střída vojenského cvičení, když půjde o případy zvláštního zřetele hodné nebo kdyby vykonáním cvičení v době, na níž jest žadatel povolán, byla ohrožena jeho existence. Tu se povolí přeložení cvičení na kteroukoliv dobu v roce, pokud to jen zájmy vojenského výcviku dovolí. Nutno však poznamenati, že z výcvikových důvodů musí vojenská správa bezpodmínečně požadovati, aby alespoň jedno cvičení bylo vykonáno v období letním tj. v době závěrečných cvičení.
Uvedené výhody může vojenská správa poskytovati toliko jednotlivcům, jejichž poměry toho nevyhnutelně vyžadují. Nelze tedy, jak požaduje interpelace, všeobecně naříditi, aby tyto výhody byly poskytnuty celým kategoriím určitých zaměstnanců paušálně a bez prozkoumání hospodářských a rodinných poměrů. Takové opatření bylo by s hlediska vojenských zájmů povážlivé a mohlo by účel povolávání na cvičení vůbec zmařiti.
V Praze dne 19. prosince 1930.
Ministr národní obrany:
Dr. Viškovský v. r.
806/XIX. (původní znění).
Odpověď
ministra pošt a telegrafů
na interpelaci poslance inž. O. Kalliny a druhů
o úžasném jednání poštmistra Františka Serbouska ve Žlutících, za jehož správy bylo zrušeno listovní tajemství (tisk 658/XIII.).
Přihlížeje k okolnostem, které provázely případ poštmistra Františka Serbouska v interpelaci zmíněný, a maje na myslí poměr svědků k Serbouskovi, zjištěný samým soudem, nemám stejně jako můj předchůdce v úřadě důvodu, abych proti jmenovanému úředníku zakročil.
Ujišťuji však, že jeho činnost sleduji velmi bedlivě i nadále, a že se nebudu rozpakovati, budu-li míti dostatečný podklad, vyvoditi z něho veškeré důsledky.
V Praze, dne 9. prosince 1930.
Ministr pošt a telegrafů:
Dr. Franke v. r.
806/XX. (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance O. Horpynky a druhů
o neoprávněném úřadování ašského okresního hejtmana (tisk 754/IX.).
Okresní hejtman v Aši upozornil jako každoročně přednosty státních úřadů a státních učilišť, že oficielní oslava státního svátku 28. října bude v Aši konána tohoto roku dne 24. října a požádal je, aby o tom vyrozuměli své zaměstnance a doporučili jim plnou účast na této slavnosti.
Spočívá proto zřejmě na nesprávných informacích tvrzení pánů interpelantů, jakoby šlo v daném případě o nějakou slavnost jen rázu soukromého.
Okresní hejtman v Aši svým postupem splnil jen svou povinnost a nijak nevybočil z mezí své úřední kompetence a nemám proto důvodu z podnětu této interpelace k nějakému dalšímu opatření.
V Praze dne 13. prosince 1930.
Ministr vnitra:
Dr. Slávik v. r.
806/XXI. (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance inž. O. Kalliny a druhů
o chování kraslických censurních orgánů, které jest paškvilem veškeré demokracie a které projevily zabavením časopisu "Graslitzer Volksblatt" ze dne 19. února 1929 (tisk 686/I.).
Okresní úřad v Kraslicích, vykonávaje tiskovou prohlídku časopisu "Graslitzer Volksblatt", vycházejícího v Kraslicích, zabavil č. 21, tohoto časopisu ze dne 19. února 1929, ježto ve článku "Grob aber wahr", v interpelaci částečně uvedeném, shledal skutkovou povahu přečinu dle §u 14/1 zákona na ochranu republiky.
Zabavení toto krajský jako tiskový soud v Chebu nálezem ze dne 20. února 1929 č. Tl 8/29 na základě §u 14, č. 1 a 5 zákona na ochranu republiky potvrdil, uznav tak, že zabavení bylo zákonem odůvodněno.
Námitky proti zabavení podány nebyly.
Poukazuje-li se v interpelaci na okolnost, že zabavený článek byl bez závady propuštěn v jiném časopise, nutno podotknouti, že otázku, zda veřejný zájem nutně toho vyžaduje, aby rozšiřování závadných míst tiskopisu bylo zabráněno zabavením, dlužno posuzovati dle okolností konkrétního případu a s hlediska místních poměrů.
Prohlídkou tisku jsou u okresního úřadu v Kraslicích pověřeni výhradně úředníci konceptní a kancelářský oficiant jest úřadem pouze vysílán, aby provedl dopravu zabavených výtisků k okresnímu úřadu.
Chování jeho při výkonu této funkce nezavdalo dosud podnětu ke stížnosti a též v konkrétním případě, jehož se interpelace týká, byl dle provedeného šetření shledán jeho postup nezávadným.
Vzhledem k tomu, co uvedeno, nemám důvodu k opatřením, v interpelaci žádaným.
V Praze dne 13. prosince 1930.
Ministr vnitra:
Dr. Slávik v. r.
806/XXII. (původní znění).
Odpověď
ministra veřejných prací
na interpelaci poslance dra Keibla a druhů
o zanedbaném stavu státní silnice Šluknov - Lobendava (tisk 561/II.).
Význam Rumburské státní silnice, jejíž části se týká interpelace, jest ministerstvem veřejných prací plně uznáván, o čemž svědčí okolnost, že byla již zadána a z velkých částí provedena úprava souvislé trati mezi Českou Lípou a Rumburkem. Pokud se týče úseku této silnice mezi Šluknovem a Lobendavou byl štěrk a písek, pokud byl na tomto úseku pro válcování navezen, také v letošním roce skutečně již zaválcován. Další definitivní úprava není letošního roku možná, poněvadž jsou příslušné úvěry vyčerpány. Úprava úseku mezi Šluknovem a Hanšpachem bude pojata do programu pro rok 1931.
V Praze 9. prosince 1930.
Ministr veřejných prací:
Inž. Dostálek v. r.
806/XXIII. (původní znění).
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance Windirsche a druhů
stran přijímání příslušníků německé národnosti za déle sloužící (tisk 686/IX.).
Pro přijímání déle sloužících platí ustanovení Věcního Věstníku ministerstva národní obrany z r. 1924 č. 17, čl. 147. Podle tohoto výnosu vyžaduje se ku přijetí za déle sloužícího poddůstojníka dokončení zákonné presenční služby (u žadatelů v záloze, kteří byli propuštěni jako přebyteční, nejméně 14 měsíční presenční služba), svobodný stav, plynná znalost jazyka českého nebo slovenského v slově i písmě, schopnost ke službě ve zbrani a k úkolům instruktora, jakož i ukázněnost a spolehlivost. Národnost nerozhoduje a jsou ve sboru déle sloužících kromě Čechů a Slováků též Němci, Maďaři, Rusíni a Poláci v počtu, který je úměrný počtům veškerého mužstva jednotlivých národností.
Jinak není národnost měřítkem při přijímání déle sloužících a přijat je každý, kdo vyhovuje zmíněným podmínkám.
V Praze dne 1. prosince 1930.
Ministr národní obrany:
Dr. Viškovský v. r.
806/XXIV. (původní znění).
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslanců dr. Rosche, F. Hellera a druhů
o nedostatečné propagandě cizineckého ruchu v severních Čechách (tisk 557/XVIII.).
Státní správa železniční věnuje propagaci, směřující k povznesení cizineckého ruchu plnou pozornost; s vynaložením značných finančních prostředků vydává každoročně množství propagačních publikací, jako alb, letáků, plakátů a obrazů, dodává je veškerým důležitějším zahraničním i domácím cestovním a informačním kancelářím, dává je vykládati na zámořských lodích a v poslední době též ve vlacích, vyzdobuje stanice vlastivědnými obrazy, stará se o umístění propagačních obrazů na nádražích v cizině a vyvěšuje v nádražích orientační mapy; kromě toho hledí informovati cizinu velmi četnými články v zahraničních listech o možnostech a výhodách návštěvy Československé republiky.
Propagace děje se podle potřeby v několika jazycích, přirozeně i v jazyku německém. Při uvedených propagačních pracích železniční správy nejsou nijak opomíjeny severozápadní kraje státu, jimž jest naopak vyhrazen podíl velmi důležitý a úměrný hodnotám, které s hlediska lázeňství a turistiky představují.
Dbá se také o úzkou spolupráci s organisacemi, které sledují podporu cizineckého ruchu. Železniční správa poskytuje jim potřebný materiál propagační ve shodě s intencemi interpelace.
Nelze ovšem zapomínati, že propagační činnost železnic rozvinula se vlastně teprve v letech nedávných, pročež možno si slibovati, že se stoupajícím úsilím státních drah v tomto oboru vymizí i nedostatky, které se dotud snad jeví.
V Praze, dne 19. prosince 1930.
Ministr železnic:
Mlčoch v. r.
806/XXV. (původní znění).
Odpověď
ministra pošt a telegrafů
na interpelaci poslance Geyera a dluhů
o degradaci poštovního úřadu v Hostinném přeřazením z I. třídy do II. (tisk 675/VII.).
Roztřiďování poštovních úřadů do tříd děje se podle směrnic, vydaných ustanovením ministerstva pošt a telegrafů, ze dne 11. července 1925. Směrodatným měřítkem jest jedině provozní intensita, tedy pracovní zatížení poštovních úřadů. Jiná nežli věcná hlediska nelze tu uplatňovati.
Podle toho postupovalo se také při poštovním úřadu v Hostinném.
Provozní ruch u tohoto úřadu dávám ostatně znovu podrobně přezkoušeti, aby byla zjištěna nynější intensita jeho pracovního zatížení. O výsledku této revise podám pánům interpelantům novou odpověď definitivní. Již dnes mohu však prohlásiti, že poštmistr Říha nebude ustanoven přednostou poštovního úřadu v Hostinném.
Ve věci ještě podotýkám, že roztřiďování poštovních úřadů jest organisačním opatřením, jehož důsledky se týkají jedině vnitřní organické struktury personální u příslušných úřadů, neprojevují se však nikterak v poměru k veřejnosti. Přeřazení poštovního úřadu z I. do II. třídy nelze proto považovati za degradaci úřadu, jako s druhé strany není povýšením, byl-li úřad přeřazen z II. do I. třídy, neboť to i ono přeřazení nemá naprosto žádného vlivu na kvalitu provozní služby poštovní.
V Praze, dne 17. prosince 1930.
Ministr pošt a telegrafů:
Dr. Franke v. r.
806/XXVI. (původní znění).
Odpověď
ministra pošt a telegrafů
na interpelaci poslance O. Horpynky a druhů,
že poštovní úřady porušují jazyková práva Němců (tisk 686/V).
Poštovní úřady Josefodol u Jablonce nad Nisou, Smržovka, Dolní a Horní Maxov mají úřední razítka česko-německá.
Případ, o kterém se interpelace zmiňuje, týká se legendy razítka poštovního železničního kursu na trati Smržovka - Josefodol - Maxov.
Razítka veškerých těchto kursů, v nichž je označena výchozí a cílová železniční stanice, jsou určena především k orážení různých služebních dokladů a tudíž jen pro vnitřní službu a mají proto legendu či označení zmíněných stanic jen v jazyku státním.
V Praze, dne 17. prosince 1930.
Ministr pošt a telegrafů:
Dr. Franke v. r.
Překlad ad 806/II.
Antwort
des Justizministers
auf die Interpellation des Abgeordneten Ing. O. Kallina und Genossen
in Angelegenheit der Beschlagnahme der Zeitung "Deutsche Wehr" Nr. 20 vom 18. Mai 1930 (Druck 683/VII).
Die Staatsanwaltschaft in Eger hat die Beschlagnahme der Nr. 20 der periodischen Druckschrift "Deutsche Wehr" vom 18. Mai 1930 aus dem Grunde verfügt, weil sie in den in der Interpellation angeführten Stellen den Tatbestand der Vergehen nach § 14, Z. 3 und 5, und § 15, Z. 2, des Gesetzes zum Schutze der Republik und des § 300 St. G. erblickt hat. Das Gericht hat die Beschlagnahme vollinhaltlich bestätigt.
Gegen dieses gerichtliche Erkenntnis sind keine Einwendungen erhoben worden.
Prag, am 10. November 1930.
Der Justizminister:
Dr. Meissner m. p.
Překlad ad 806/III.
Antwort
des Justizministers
auf die Interpellation des Abgeordneten Ing. O. Kallina und Genossen
in Angelegenheit der Beschlagnahme der Folge 16 vom 20. April 1930 der "Deutschen Wehr" in Eger (Druck 683/III).
Die Beschlagnahme der Nr. 16 der periodischen Druckschrift "Deutsche Wehr" vom 20. April 1930 ist von der Staatsanwaltschaft in Eger verfügt worden, welche in dem Inhalte der in der Interpellation angeführten Artikel den Tatbestand das Verbrechens nach § 15, Z. 3, des Gesetzes zum Schutze der Republik und der Vergehen nach § 14, Z. 3, und 18, Z. 2, dieses Gesetzes erblickt hat.
Gegen das gerichtliche Erkenntnis, womit die Beschlagnahme vollinhaltlich bestätigt worden ist, sind keine Einwendungen erhoben worden.
Prag, am 10. November 1930.
Der Justizminister:
Dr. Meissner m. p.
Překlad ad 806/IV.
Antwort
des Ministers für Post- und Telegraphenwesen
auf die Interpellation des Abgeordneten Dr. E. Schollich und Genossen
betreffend die Vergebung des Postgebäudeneuhauses in Tschechisch - Teschen (Druck 628/XVIII).
Auf Grund des vom der Post- und Telegraphendirektion in Troppau vom 10. Mai 1930 ausgeschriebenen öffentlichen Kornkurses für die Durchführung des I. Teiles der Bauarbeiten für den Neubau eines Postgebäudes in Čechisch-Teschen sind im ganzen 7 Gesamtofferte eingelaufen, von denen nach ziere technischen und ziffermäßigen Überprüfung das niedrigste das Offerte der Fa. E. Fulda, Baukommanditgesellschaft in Čechisch-Teschen mit einem Betrage von 1,430.316,65 Kč und das höchste Offerte das der Fa. W. Nekvasil, Baumeister, Filiale in Třinec, mit einem Betrage von 1,913.765.10 Kč war. Die verhältnismäßig große Spannung des Wettbewerbes - nahezu eine halbe Million Kronen - sowie der Umstand, daß das teuerste Offerte von einer großem Firma eingebracht worden ist, deren Kalkulationen zweifellos eine verläßliche Grundlage besitzen, hat zu einer besonders sorgfältigen Beurteilung der niedrigsten Offerten angeregt. Der Abs. 2, des § 22, der Regierungsverordnung vom 17. Dezember 1920, S. d. G. u. V. Nr. 667 (Vergebungsordnung) bestimmt nämlich, daß "in der Regel von den drei niedrigstem Angeboten jenes angenommen wenden soll, das in Erwägung aller Umstände als das günstigste anzusehen ist". Hiebei ist nach Abs. 1 desselben Paragraphen nicht "die Höhe des Angebotes ausschließlich entscheidend" und sollen nur "An geböte, die in jeder Hinsicht annehmbar sind, und die rechtzeitige und korrekte Ausführung der Arbeit oder Lieferung verbürgen" berücksichtigt werden, Außerdem können nach Abs. 2 des § 21 "Angebote ausgeschlossen werden, deren Preise in offenbartem Mißverhältnisse zu der Lieferung oder Arbeit stehen, so daß bei denselben keine ordentliche Ausführung erwartet werden kann." Diesen Grundsätzen gemäß ist in erster Reihe das Offerte der Fa. E. Fulda überprüft und wahrgenommen worden, daß es in einer ganzen Reihe von Posten sehr niedrige Angebotspreise besitzt. So ist z. B. offeriert worden:
a) Die Lieferung und Spannung von 478 m2 Linoleum von 4 mm Stärke zu 72 Kč/m2, obwohl auf Grund von Informationen bei Speziallieferanten der Fabrikspreis von Linoleum in der verlangtem Stärke und Qualität allein minimal 85 Kč beträgt,
b) der Asphaltbelag eines flachen Daches im Ausmaße von 670 m2, bestehend aus Spezialpappe und dichtende Spezialanstrichen sowie aus einer Bleieinlage von 0,6 mm Stärke zu dem deshalb unannehmbaren Preise von 35,50 Kč/m2, weil für den genannten Betrag kaum die Bleieinlage allein angeschafft werden könnte,
c) bei den Arbeiten aus Eisenbetone Durchführung der Hennebique - Plafonds und hohlen Rippenplafonds ohne Wölbung im Preise von rund 60 Kč/m2, obwohl der angemessene Preis um cca 10 - 15% höher wäre, ferner die Durchführung von verschiedenen Decksteinen tief unter dem Preise, welcher dem Umfange dieser Arbeiten entsprechen würde.
Im ganzen ist diese Unterbewertung auf cca 70,000 Kč abgeschätzt worden. Nachdem auch die übrigen Preise im Offerte der Fa. E. Fulda sich auf der niedrigste möglichen Grenze bewegt haben, ist aus dem Gesamtergebnisse des Wettbewerbes der Schluß gezogen worden, daß eine Ausgleichung der angeführten Unterbewertung auch im Rahmen des von der Fa. E. Fulda offeriertem Gesamtaufwandes ohne Nachteil für die den Konkurrenzbedingungen entsprechende ordnungsmäßige Durchführung der Arbeitern nicht möglich wäre. Deshalb ist dieses Offerte aus dem Wettbewerbe im Sinne des bereits zitierten Abs. 2 des § 21 der Vergebungsordnung ausgeschieden worden.
Das in der Gesamtreihenfolge an zweiter Stelle stehende weitere Angebot der Fa. Ing. R. Vítek in Mähr.-Ostrau konnte hauptsächlich deshalb nicht angenommen wenden, weil es in unzulässiger Weise ergänzt worden war, was dem Wettbewerbsbedingungen widerspricht (§ 21, Abs. b und c der Wettbewerbsordnung), und weil sich der Offener nachträglich mit einer Firma in Verbindung gesetzt hat, welche am Wettbewerbsverfahren nicht teilgenommen hat.
Deshalb sind die Arbeiten auf Grund des 3. Angebots der Firma Joža Dvořák, Baumeister in Schlesisch-Ostrau, im Gesamtbeträge von 1,557.121 Kč 51 h vergeben worden.
Im Hinblicke auf die schwache Finanzkraft der Firma J. Dvořák sind ihr die Arbeiten mit der Bedingung vergeben worden, daß sie die Erklärung eines Geldinstitutes über die Garantie der zur ordentlichen Aufnahme und Durchführung des Baues notwendigen Geldmittel vorlege.
Das Ministerium für Post- und Telegraphenwesen hat die Vergebung der Arbeiten auf Grund eines Gutachtens ihrer Vergebungskommission vorgenommen, an deren Verhandlungen sich auch Vertreter der Ingenieuerkammer für die Čsl. Republik (ein Mitglied ihrer Brünner Arbeitssektion), der Zentrale der Baumeistergenossenschaften in Prag und der Baumeistergenossenschaft in Orlová beteiligt haben, welche ihre Zustimmung zu dem Gutachten der Vergebungskommission zum Ausdrucke gebracht haben.
Die Arbeiten sind der Fa. Joža Dvořák, Baumeister in Schlesisch-Ostrau, welcher die Konzession mit dem Bescheide der Landesbehörde in Brünn vom 20. März 1930, Z. 7.771/V-12-30, erteilt worden ist, und nicht der Firma Dvořák und Kučera, Gesellschaft m. b. H., vergeben worden, in welcher Firma Baumeister Dvořák Gesellschafter und Geschäftsführer war und daher bloß mit seiner Stammeinlage gehaftet hat. Die der Fa. Dvořák und Kučera erteilte Konzession ist mit demselben Bescheide der Landesbehörde in Brünn erloschen und über die Firma ist am 23. April 1930 der Konkurs verhängt worden, welcher bisher noch nicht beendet worden ist Dieser Umstand tangiert jedoch die neue Firma Joža Dvořák, welcher die Arbeiten vergeben worden sind, in keiner Weise und es lag daher kein Grund vor, ihr Angebot auf Grund des Abs. 1, lit. f, des § 21 der Vergebungsordnung was dem Wettbewerbe auszuscheiden. Wie aus dem Vorhergesagten ersichtlich ist, wurde bei Vergebung der erwähnten Arbeiten genau nach den geltenden Vorschriften vorgegangen und es liegt daher keine Notwendigkeit vor, das Angebot, dessen Durchführung im übrigen bereits ziemlich weit fortgeschritten ist, zu annullieren.
Prag, am 14. November 1930.
Der Minister für Post- und Telegraphenwesen:
Dr. Franke m. p.
Překlad ad 806/V.
Antwort
des Handelsministers
auf die Interpellation des Abgeordneten H. Krebs und Genossen
betreffend die Regelung der sanitätswidrigen Zustände und der ungerechten Verhältnisse bei dem konzessionierten Gewerbe der Leichenbestattung in gewerblicher Beziehung (Druck 320/XVI).
Im Einvernehmen mit dem Ministerium für öffentliches Gesundheitswesen und körperliche Erziehung teile ich Folgendes mit:
Das Handelsministerium behandelt in seinem Berate - dem Gewerbestaatsrate - die Anträge auf Revision der Gewerbeordnung. Zu diesem Zwecke ist ein besonderes Subkomitee für die Revision der Gewerbeordnung gewählt worden, welches die Revisionsanträge für die Sitzung des Reformausschusses und die Plenarversammlung behandelt und vorbereitet.
Die Angelegenheiten der einzelnen konzessionierten Gewerbe sind bisher nicht verhandelt worden, stehen jedoch auf dem Programme der derzeitigen Herbstverhandlungen und die in der Interpellation vorgebrachten Anträge, d. i. namentlich die Frage de Befähigungsnachweise für das Leichenbestattungsgewerbe, die Konzessionserteilung an juristische Personen, die Übermittlung der Konzessionsgesuche an die Genossenschaften zur Äußerung u. dgl., werden als Grundlage der Verhandlungen mit den Interessenten über die neue gesetzliche Regelung des Leichenbestattungsgewerbes dienen.
Was die Beschwerde anbelangt, daß das Gewerbe des Haltens und Leihgins eierst Leichenwagens von manchen Gewerbebehörden als freies Gewerbe angesehen wird, teile ich auf Grund der bei allen Landesbehörden geflogenen Erhebungen mit, daß die Behörden dieses Gewerbe nicht als ein freies ansehen und daß zum Betriebe dieselben eine Konzession verlangt wird. Es sind bloß einige Fälle festgestellt worden, in denen dieses Gewerbe auf Grund des Gewerbescheines als freies Gewerbe betrieben wird, die Gewerbescheine datieren in diesen Fällen jedoch noch aus der Zeit, wo das Leichenbestattungsgewerbe noch kein konzessioniertes Gewerbe war.
Das Handelsministerium hat jedoch zum Zwecke einer einheitlichen Praxis an alle Landesbehörden einen Runderlaß gerichtet, in welchem es den Gewerben und Behörden aufgetragen hat, das Gewerbe des Haltens und Leihgins von Leichenwagen als konzessioniertes Gewerbe im Sinne des § 15, Punkt 23, G. O. anzusehen. Gleichzeitig hat das Ministerium mit demselben Runderlaß angeordnet, alle Beschwerden gegen den unbefugten Betrieb des Leichenbestattungsgewerbes mit Beschleunigung zu erledigen.
Was den Wunsch anbelangt, Richtlinien für die Erteilung von Leichenbestattungskonzessionen festzusetzen, bin ich der Ansicht, daß die Bewertung des Lokalbedarfes, welcher nach Abs. 5 des § 23 G. O. in Rücksicht zu ziehen ist, nach den konkreten, sanitären, sozialen und anderen Verhältnissen beurteilt wenden muß. Nach den mit der Herausgabe von Richtlinien bei anderen Gewerben gemachten Erfahrungen ist das Kriterium in dieser Frage sehr schwer und würde sich eine einheitliche Lösung dieser Angelegenheit nicht bewähren.
Prag, am 30. Oktober 1930.
Der Handelsminister:
Dr. Matoušek m. p.