801/X.

Interpelace

poslanců J. Špačka, Ostrého a druhů

ministrovi železnic

o urychleném vybudování druhé koleje a o zvětšení nádraží na ostravsko-frýdlantské dráze.

Časopis "Moravsko-slezský deník" uveřejnil dne 19. října 1923 úvodník, v němž za čerstvého dojmu z hrozné železniční katastrofy dne 16. října 1923, způsobené střetnutím se dvou proti sobě jedoucích osobních vlaků mezi Vratimovem a Paskovem, vylíčil stav na této soukromé, státními drahami spravované dráze. V závěru požaduje se: 1. aby bylo možno dráhu tu vybaviti pro provoz dvoukolejný, čímž by přepravní doba značně se zkrátila, 2. aby stanice Mor. Ostrava - Vítkovice řádně byla vybudována, 3. aby zastávka Kunčičky rozšířena byla na stanici, 4. aby zásadou bylo, že hlavní směr vlaků jest M. Ostrava - Kojetín a nikoliv Těšín - Kojetín, 5. aby stanice Frýdek - Místek byla náležitě rozšířena, takže by stávala možnost tento dopravní směr důsledně prováděti.

Ačkoliv od vratimovské katastrofy uplynulo téměř sedm roků, podstatná náprava dosud se nestala. Jest proto zapotřebí, aby ministerstvo železnic konečně sanovalo tuto z nejčilejších a z nejvýnosnějších, avšak i nejzaostalejších drah v republice dříve, než nastane opět nová katastrofa. Od doby, kdy katastrofa se udála, byly - dík iniciativě a houževnatosti ředitele státních drah v Olomouci inž. Polívky - přes zásadní odpor některých činitelů v Praze uskutečněny některé náběhy ku zlepšení poměrů na této dráze, jsou to však věci přece jen celkem podřadného druhu. Byla upravena příjezdná silnice k nádraží Mor. Ostrava - Vítkovice, vystavěno bylo v této stanici nové nákladní skladiště a vybudována byla nová slušná výpravní budova v zastávce Kunčičky, prodlouženy byly koleje ve stanicích Vratimov a Paskov na 120 náprav, zvýšeno bylo zatížení nákladních vlaků, čímž docíleno, že jelo méně nákladních vlaků, avšak zásadní vady na této dráze dosud řešeny nebyly. Nejživelnějšímu požadavku veřejnosti, aby zkrácena byla vzdálenost Valašska - tohoto nejdůležitějšího zázemí Ostravska - od Mor. Ostravy urychlením vlaků, nebyla věnována pražádná pozornost.

Zázemí od Mor. Ostravy ve směru od Frýdku, Místku, Frýdlantu, Frenštátu, Krásna n. B., Val. Meziříčí, Rožnova, Vsetína s přípojnými tratěmi, odkud přichází pro Mor. Ostravu mrtvý a živý materiál a desetitisíce dělníků a kam má Mor. Ostrava silný odbyt pro své výrobky, jest spojeno s Mor. Ostravou jen jedinou jednokolejnou drahou. Osobní doprava na této dráze, která je až do Frýdlantu majetkem soukromé společnosti za správního radovství některých pánů z ministerstva železnic v Praze, jest žalostná.

Z Mor. Ostravy do Frýdku jest 21.9 km, do Krásna n. B. 70 km. Osobní vlak potřebuje do Frýdku, kam dojede auto mírným tempem za 25 minut, téměř hodinu. Do Krásna dojede auto za slabou hodinu, vlak však potřebuje 2 hodiny 50 minut. Jede tedy vlak do Frýdku průměrnou rychlostí 22 a do Krásna 24 km za hodinu. A což teprve nákladní vlaky. Podá-li se vagon zboží do Frýdku, poveze jej nákladní vlak 6 hodin a do Krásna plných 15 hodin, tj. na této trati jedou nákladní vlaky průměrnou rychlostí 3 - 5 km, tedy rychlostí dobrého chodce.

A to chtějí pánové ze správní rady čeliti automobilové konkurenci? Nejsou si vědomi, jaké ztráty působí státní pokladně? Ať se podívají na silnice přilehlých měst, vesnic a osad, kam soukromé podnikání přepravuje osoby a zboží v ohromném množství, poněvadž jediná železniční tepna tohoto širokého průmyslového kraje trpí kornatěním a čeká na někoho, jenž by ji omladil, když zůstala na témže stupni vývoje, na němž byla před padesáti léty.

Ať se pánové podívají do jednotlivých stanic ostravsko-frýdlantské dráhy, na př. do takové stanice Frýdek - Místek tzv. "oslím mostem", do Mor. Ostravy - Vítkovic, kdež zaostalost jest nejmarkantnější. Stanice Mor. Ostrava - Vítkovice jest typickou předměstskou stanicí velikého města. Tam se sbíhá, přijíždí a odjíždí denně na padesát osobních vlaků nabitých dělnictvem pro ostravský těžký průmysl, úřednictvem a žactvem, jež bydlí v okolí Ostravy. Tam nasedá denně několik tisíc dělníků, vracejících se z práce do svých domovů, odtud proudí o nedělích a svátcích celá Ostrava do blízkých Beskyd a za parních letních dnů za koupáním do Ostravice. Odtud vypravují se poutníci na vzdálenější Hostýn a na různá jiná bližší poutnická místa.

A co učinila správní rada, aby aspoň poněkud vyhověla požadavkům takové frekvence? Vestibul, jenž pojme nějakých 150 lidí, není od roku 1870, kdy stanice byla vystavěna, zvětšen, jediné úzké kryté nástupiště, na němž se směstná - člověk vedle člověka - snad 300 lidí, není od roku 1912 rozšířeno. Osobní pokladní okna jsou ve vestibulu čtyři, vydává se však obyčejně jen u dvou, o nedělích a svátcích od rána u 3 překážek.

Ať se podívají pánové o takové neděli do této stanice a uvidí podívanou, kterou by bylo třeba filmovati. Nástupiště a kolejiště přeplněno obecenstvem, jež stojí hlava vedle hlavy po celé délce kolejí, vestibul přecpaný. Obecenstvo, jež v této mačkanici nemůže tam ani zpět, běsní až k zuřivosti, že ani větší počet strážníků není s to udělati jakž takž pořádek při příchodu a odchodu u přepážek. Když pak správa stanice nařídí zamknouti dveře od příjezdné ulice do vestibulu, poněvadž celá stanice je přecpána v plném slova smyslu obecenstvem a ke stanici putují pořád ještě davy lidí, kteří by chtěli uprchnouti z ostravského pekla do osvěžujících hor, tu se odehrávají scény přímo dramatické.

A když do toho čekajícího tisícihlavého davu vychrlí přijedší vlak, jenž tu má vyčkati protivlak, nové tisíce vystupujících dělníků, tu pak chaos vyvrcholí. Kolik cestujících jede za tohoto zmatku a přeplnění bez jízdenek, kolik uniká zde dráze na příjmech - kdož to dovede odhadnouti? A v této vřavě rozpálených hlav a těl musí dopravní úředník zachovati chladnou mysl, aby nesprávným uvolněním jízdní cesty na elektrickém staničním hradle nepustil vlak na zastavenou kolej, musí pokladník u osobní přepážky odbavovati v horečnatém spěchu na tisíce cestujících, aniž by si peníze přepočítal, ač každé peněžní manko musí hraditi ze svého ubohého platu. A když se pak od pokladníka dozvíte, že od soboty ráno do pondělí ráno, tedy za 48 hodin má celkem 30 hodin takové úmorné služby, pak se nedivíte, že dá na často nezdvořilý dotaz někdy i nervosní odpověď. Toto rozdělení služby jest jediná iniciativa, na kterou se zmohla správa dráhy, aby čelila frekvenci cestujících.

Takové jsou poměry ve stanici Mor. Ostrava - Vítkovice v osobní dopravě. I co do nákladní dopravy není to mnohem lepší, ba snad horší, avšak není to tak křiklavé, poněvadž cestující obecenstvo to nevidí. Stanice jest ve velké nevýhodě proto, poněvadž má se strany přívozské trať dvoukolejnou, kdežto se strany frýdecké jen jednokolejnou. Není proto divu, že přichází v této stanici často k okamžitému zatarasení, tak že je třeba velké prozíravosti a pohotovosti, aby byly pro osobní vlaky včas uvolněny koleje.

Další nevýhodou stanice jest, že má jen 4 krátké koleje, z nichž nejdelší obsáhne 50 vozů, kdežto vlaky, které pro jednokolejku ke Frýdku musí zde vyčkávati protivlaky, mají až 80 vozů. V tomto nedostatku jest veliké nebezpečí, neboť hustá doprava, dlouhé vlaky a krátké koleje, to je přímo podmínkou pro železniční katastrofu.

Mezi Mor. Ostravou - Vítkovicemi a Morav. Ostravou - Přívozem jezdí denně 35 osobních a 108 nákladních vlaků, mezi Mor. Ostravou a Kunčicemi n. O. 49 osobních a 28 nákladních vlaků a mezi Mor. Ostravou - Vítkovicemi a Vítkovickými železárnami 36 nákladních vlaků. K tomu nutno připočísti několik vlaků na vlečkách. Že část těchto vlaků, odbavených nebo čekajících na krátkých kolejích na protivlaky, má taktéž posunovati tj. odstaviti anebo přibírati vozy, nezlehčuje nikterak stísněnou situaci. Roku 1929 odesláno bylo zde 134.856 a přijato bylo 155.080 vozů, dohromady tedy 289.936 čili denně 785 vozů. Osobních vlaků bylo 14.764, nákladních 29.145, tedy dohromady 43.909 čili průměrně denně 120 vlaků.

Nevíme, jakým způsobem to dělá dopravní úředník v této malé a krátké stanici, avšak psaly-li "Lidové Noviny" svého času o olomouckém nádraží a jeho 180 vlacích jako o 180 zázracích, myslím, že by se zde právem taktéž dalo říci: 120 zázraků denně. Je jedině děkovat svědomitosti, železné kázni a dovednosti zaměstnanců, že se doposud větší nehoda nestala. Avšak nelze na tyto vlastnosti stále hřešiti, obzvláště když platové a postupové poměry na čsl. státních železnicích jsou daleko pod předválečnou úrovní.

Dle mínění ostravské veřejnosti jest nezbytně nutno, aby dopravní poměry ve stanici Mor. Ostrava - Vítkovice a přilehlé trati do Frýdku byly neodkladně sanovány. Pro projetí 133 km dlouhé trati Kojetín - Mor. Ostrava jest nyní zapotřebí 6 hodinové železniční jízdy.

Nepomýšlelo ministerstvo železnic na to, aby spojilo průmyslové a zemědělské tyto krajiny s Mor. Ostravou rychlíkem? Může-li mezi Přerovem - Kojetínem, Nezamyslicemi a Brnem jezditi rychlík, proč nejezdí též na této mnohem důležitější a frekventovanější dráze? Osobní vlaky pak musejí býti urychleny, aby jezdily aspoň 40 km průměrnou rychlostí a aby nákladní vlaky místo 6 hodin do Frýdku a 15 hodin do Krásna potřebovaly jen poloviční dobu.

Tento požadavek snadno se vysloví, avšak méně snadno se provede. Jsme si vědomi obtíží, které provedení se kladou v cestu, také však přesvědčeni, že řešení není tak těžké a že investice, s ním spojené, se mnohonásobně za několik málo let vyplatí. Jest zapotřebí, aby byla vystavěna druhá traťová kolej mezi Frýdkem a Mor. Ostravou. Železniční správa musí zajisté věděti, čeho by získala rychlým oběhem vozů, jichž se každodenně na podzim a v zimě velkou měrou nedostává, jaké úspory by měla rychlým obratem vlakových strojů a kratším použitím vlakového mužstva. Jen tyto zisky jsou již s to, aby v dohledné době byly amortisovány výdaje za druhou traťovou kolej, zvláště když pak automobilová soutěž nebude moci na této trati konkurovati.

Kardinálním požadavkem však - jak z důvodů úspornosti, tak i z důvodů bezpečnosti doprav - jest aspoň druhá traťová kolej mezi Kunčicemi n. O. a M. Ostravou - Vítkovicemi. V tomto úseku jezdí na 50 osobních vlaků, osobní doprava jest tedy tak hustá, že na jednokolejné dráze jen ztěží dají se protlačiti nákladní vlaky. A je-li nákladní vlak zpožděn, pak musí vyčkati po několik hodin než se pro něj uvolní trať od osobních vlaků. Totéž jest u rudových vlaků pro železárny. Stanice může takový rudový vlak nepřijati pro nedostatečný počet volných kolejí a poněvadž ruda se vozí ze Švédska a z Ruska v cizích vozech, jaké ohromné poplatky musí platiti Č. S. D. za předržení těchto vozů jejich majitelům! To vše by odpadlo, kdyby byla druhá traťová kolej do Kunčic, poněvadž vlaky by jezdily jednosměrně, čímž by staniční koleje se uvolnily rychleji, vlaky, které nemají posunu, mohly by stanicí projížděti, rychlost jízdy mohla by býti zvýšena. Oč pak by byl rychlejší obrat vozů, strojů a personálu, jakých úspor docílily by Č. S. D.

Mezi Kunčicemi a Polankou jest sice již z mírových dob vybudována trať, jež spojuje Suchou a její uhelný revír s hlavní tratí Přerov - pobočka Mor. Ostrava. Dala by se snad dobře použíti pro uhelné vlaky toho revíru, určené pro směr jihozápadní. Doposud použita nebyla. Neznáme důvodů, proč ministerstvo železnic tuto trať nedostavělo a nedalo do provozu. Zajisté by se jejím použitím traťovému úseku Kunčice - Mor. Ostrava značně ulevilo. Máme však za to, že otevření této dráhy vyžadovalo by značných nákladů, poněvadž trať by se musela zařizovati a stanice obsazovati. Zda-li by stanice Polanka novému úkolu jako seřaďovací stanice vyhovovala, nevíme. Jedno je jisté: že by věcné a personální výdaje s provozem na této dráze spojené byly značné a hlavně že by byly trvalé a že by osobní doprava mezi Mor. Ostravou a Frýdkem ničeho nezískala a urychlena nebyla. Dle našeho soudu bylo by též neracionelní otevřít nové seřaďovací nádraží v Polance, když na vzdálenost nějakých 10 km jsou velmi dobře vybavená a rozsáhlá seřaďovací nádraží v Bohumíně a v Mor. Ostravě - Přívoze.

Pro vystavění této druhé traťové koleje mluví však ještě jeden závažný důvod. Trať z Kunčic do Mor. Ostravy - Vítkovic vede přes Ostravici na poddolovaném terénu. Trať stále klesá a též železniční most musí proto býti často opravován. Již roku 1929 musil býti tento úsek vyrovnán, poněvadž se vlaky nestejnoměrným ssedáním půdy trhaly a došlo k vážným nehodám, ba veškerá doprava musela býti zastavena. Co to pro tak eminentně průmyslový kraj znamená - leží nasnadě. Dělnictvo nemohlo se dostaviti do práce a bylo nebezpečí, že vyhasnou vysoké pece. Taková ostuda nesmí se opakovati.

Poddolovaná trať je ve stálém pohybu a musí se stále opravovati. Je-li jednokolejná, oč svízelnější jsou takové práce a také oč dražší, poněvadž vlaky musí pro výluku čekati ve stanicích, oč se zpomalí oběh vozidel, oč se zdraží veškerý provoz - než když trať je dvoukolejná a lze jednu kolej vyloučiti z dopravy a na druhé jezditi? Dle našeho názoru jest položení druhé traťové koleje nejen nevyhnutelně potřebné, nýbrž i rentabilní.

Co do dopravy osob jest nutno již z důvodů lidskosti upraviti nádraží v Mor. Ostravě - Vítkovicích tak, aby se masy cestujících - jde denně asi o 6.000 lidí a o některých dnech přes 10.000 lidí - mohly bez nebezpečí života někde směstnati. Jest zapotřebí předně většího prostranství před osobními pokladnami, rozšíření krytého nástupiště a zřízení čekárenských místností, neboť nynější, jež jsou sloučeny s nádražní restaurací, absolutně nevyhovují. Obzvláště potřebí jest vzdušné prostorné čekárny pro školní děti, jichž denně jezdí na 500 do Mor. Ostravy - Vítkovic a zpět.

Namítne se snad, že teď při velkém poklesu železniční dopravy nelze investovati. Jsme opačného názoru. Právě při poklesu zaměstnanosti má se investovati, neboť tím ušetří státní pokladna na podporách v nezaměstnanosti a zároveň tvoří se hodnoty pro příští dobu.

Tak postupují velké průmyslové podniky, které nečekají na dobu plného provozu, kdyby investice rušivě zasahovaly do závodní práce, nýbrž za doby poklesu připravují nové zařízení pro příští konjunkturu.

Dobře vystihly tento moment německé říšské dráhy, které, ač mají několikamiliardový schodek, investují pomocí konsorcia na 2 miliardy korun, čímž nejen udržují podnik na výši doby, nýbrž dají na 180.000 lidem zaměstnání. Totéž činí maďarské dráhy, ač mají značný schodek, investují na 600 milionů Kč, aby částečně čelily nezaměstnanosti.

Myslíme, že naše železniční správa mohla by si osvojiti tyto methody, jež mají za doby všeobecné stagnace nejen ráz sociální, nýbrž i hospodářský a pro státní dráhy samy neobyčejný význam. Zajisté však jest nanejvýš nutno, aby ministerstvo železnic zanechalo lhostejnosti vůči ostravskému průmyslovému kraji a dalo této nejdůležitější tepně v republice, čeho nezbytně potřebuje ke zdárnému provozu.

Tážeme se tudíž pana ministra železnic:

1. Jsou mu tyto poměry na ostravsko-frýdlantské dráze a zvláště na jejím nádraží v Mor. Ostravě známy?

2. Je ochoten působiti k tomu, aby společnost ostravsko-frýdlantské železnice zřídila na své trati, zatím aspoň z Mor. Ostravy do Frýdku nebo do Kunčic n. O. druhou kolej a rozšířila přiměřeně nádraží Mor. Ostrava - Vítkovice?

V Praze, dne 21. listopadu 1930.

Špaček, Ostrý,

dr. Lukavský, inž. dr. Toušek, dr. Hodáč, Horák, inž. Novák, Vetterová-Bečvářová, Liška, Ježek, dr. Hain, A. J. Beneš, Pechman, Hýbner, Vávra, Náprstek, Petrovický, Rázus, dr. Ivanka, dr. Kramář, Pekárek, Jiráček.

 

801/XI. (překlad).

Interpelace

poslance dra J. Keibla a druhů

ministrovi pošt a telegrafů

o nepřístojnostech u poštovního úřadu v Boru u České Lípy.

Na podnět Ústřední sociální pojišťovny připravují různé okresní nemocenské pojišťovny zavedení nových pojišťovacích legitimací.

Ústřední sociální pojišťovna dala k tomuto účelu vytisknouti pro německé jazykové území dvojjazyčné vyhlášky a různé letáky, které nemocenské pojišťovny mají ve svém obvodu rozděliti také obecním úřadům, železničním stanicím, poštovním úřadům atd., kde mají býti vyvěšeny.

Okresní nemocenská pojišťovna v České Lípě, jak nám oznamuje dopisem ze dne 20. října 1930, zaslala dne 16. října 1930 v obálce s adresou "P. t. poštovní úřad v Boru u České Lípy", ale také s německým razítkem "Bezirkskrankenversicherungsanstalt Böhm. Leipa" poštovnímu úřadu v Boru u České Lípy vyhlášku a leták o zavedení legitimací a připojila dopis, který byl sepsán dvojjazyčně, při čemž ovšem německé znění jest na levé straně a české znění na pravé straně.

Poštovní úřad v Boru u České Lípy vrátil tuto zásilku jako "Nepřijímá se", a asi tedy z toho důvodu, že na obálce bylo německé razítko a že dvojjazyčný dožádací dopis nebyl sepsán tak, že české znění jest na levé straně, odepřel spolupracovati při propagaci zavádění legitimací pojištěnců.

Dovolávajíce se této věci, táží se podepsaní:

1. Jest pan ministr ochoten tuto věc vyšetřiti?

2. Jest ochoten uložiti poštovnímu úřadu v Boru u České Lípy, aby upustil od vytčeného národního trýznění a aby co možno podporoval snahy nemocenských pojišťoven?

V Praze, dne 18. října 1930.

Dr. Keibl,

dr. Hassold, inž. Kaillna, Schubert, inž. Jung, dr. Holota, Szentiványi, Nitsch, Fedor, dr. Schollich, dr. Jabloniczky, dr. Törköly, Kasper, Krebs, dr. Hanreich, Knirsch, Matzner, Horpynka, Köhler, Geyer, Simm, dr. Szüllö, Dobránsky.

 

801/XII. (překlad).

Interpelace

poslance dra J. Keibla druhů

ministrovi železnic

o neudržitelných poměrech na nádraží v České Kamenici.

Tak zvané dělnické vlaky na bývalé trati České severní dráhy Podmokly - Česká Kamenice č. 1522 a 1523 jsou kyvadlové vlaky s toutéž vlakovou soupravou. Dne 17. října 1930 mohl vlak č. 1522 odejeti z České Kamenice teprve o 13 minut později. Tím se zdržel vlak č. 1509 ve stanici Habartice - Markvartice, aby se tam křižoval se zpožděným vlakem č. 1522. Celý vlakový provoz na trati Podmokly - Varnsdorf octl se večer toho dne v naprostém nepořádku. Ale toto zpoždění, jak jsem sám zjistil, zavinil úředník konající službu, který byl opilý. Místo, aby konala službu, bavila se tehdy velmi veselá společnost ve staniční kanceláři pod vedením zástupce staničního přednosty Bendy, při níž bylo vypito tolik piva, že všichni účastníci, zvláště úředník konající službu, byli opilí.

Pro tento stav věcí, z něhož jest jasně patrno, že tehdy byly lehkomyslností železničního úředníka nanejvýš ohroženy jak lidské životy tak i zboží, táží se podepsaní:

1. Jest pan ministr železnic ochoten vyšetřiti tento stav věcí?

2. Co zamýšlí učiniti, aby se podobné případy neopakovaly a aby zástupce staničního přednosty Benda byl spravedlivě potrestán, poněvadž zanedbal své povinnosti?

V Praze, dne 18. listopadu 1930.

Dr. Keibl,

Kasper, Krebs, Horpynka, Köhler, dr. Hanreich, Knirsch, dr. Schollich, inž. Kallina, Matzner, inž. Jung, Simm, Geyer, dr. Hassold, Schubert, dr. Holota, Szentiványi, Nitsch, dr. Törköly, Fedor, Dobránsky, dr. Jabloniczky, dr. Szüllö, Hokky.

 

801/XIII. (překlad).

interpelace

poslance O. Horpynky a druhů

ministrovi vnitra

o nezákonitém jazykovém trýznění u pražského magistrátu.

Starostenský úřad v Mostě dostal v poslední době od pražského magistrátu pět dotazů, které vyřídil dvoujazyčně (německy a česky) a vrátil pražskému magistrátu. Ačkoliv starostenský úřad mostecký po stránce jazykové upravil vyřízení těchto spisů tak, že by je byl pražský magistrát bez námitek přijal, byla tato vyřízení neotevřená vrácena jen proto, poněvadž na obálkách byla německá adresa "Magistrátu hlavního města Prahy". Magistrát se vůbec ani nenamáhal přesvědčiti o obsahu dopisů, nýbrž automaticky pro německé adresy vrátil dopisy neotevřené. Zde uvedené spisy mosteckého starostenského úřadu jsou pod jednacími čísly 6509/Po, 6635/Po, 6839, 7601, M-30 u mosteckého starostenského úřadu.

Tímto jednáním pražského magistrátu jsou těžce poškozeny strany, o které ve spisech jde. Pražský magistrát také nemá práva vraceti zásilky jen pro německou adresu, poněvadž adresa na obálce naprosto není součástí spisu. Jednání magistrátu v této věci jest však i provokací a urážkou Němců v tomto státě. Zatím co pražský magistrát prokazatelně beze všeho přijímá dopisy s adresou francouzskou, anglickou a jinými, vrací zásadně dopisy s německými adresami, ačkoliv v tomto státě bydlí 3¹/₂ milionu německých občanů.

Podepsaní táží se tedy pana ministra vnitra, je-li ochoten naříditi pražskému magistrátu, aby si svou jazykovou praxi zařídil tak, aby na německé obyvatele tohoto státu nepůsobila ani urážlivě ani vyzývavě?

V Praze, dne 18. listopadu 1930.

Horpynka,

inž. Kallina, Matzner, Schubert, inž. Jung, Simm, Szentiványi, Nitsch, dr. Holota, Dobránsky, dr. Jabloniczky, Hokky, Fedor, dr. Szüllö, Knirsch, dr. Törköly, Kasper, Krebs, Köhler, Geyer, dr. Keibl, dr. Schollich, dr. Hanreich, dr. Hassold.

 

801/XIV. (překlad).

Interpelace

poslance O. Horpynky a druhů

ministrovi veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy,

že 5 let nebyl vyřízen rekurs.

Pan Bruno Weidlich, lékárník z Krásné Lípy, byl vyzván výměrem okresního úřadu v Rumburku ze dne 3. srpna 1924, čís. 14.982, aby na své lékárně umístil dvojjazyčné orientační nápisy. Proti tomuto příkazu se odvolal, poněvadž zákon ze dne 18. prosince 1906, č. 5 ř. z. z roku 1907, neskýtal žádné opory k takovémuto jazykovému opatření, jelikož není praktické potřeby a poněvadž toto opatření odporuje ústavní listině neboť v soukromém a obchodním styku lze užívati jakéhokoliv jazyka.

Zemský úřad v Praze výnosem ze dne 16. července 1925, čís. 22-A-2413/138.053, rekursu nevyhověl. Podle poučení o opravných prostředcích, připojeného k rekursu, jmenovaný se odvolal z tohoto rozhodnutí dne 26. srpna 1925, tedy před 5 léty k ministerstvu veřejného zdravotnictví.

Ministerstvo veřejného zdravotnictví tento rekurs do dnešního dne nevyřídilo přes to, že čtyřikráte bylo naléháno o vyřízení, a to: dne 14. května 1928, 28. března 1929, 3. října 1929 a dne 15. února 1930.

Podepsaný táže se tedy pana ministra:

1. Je-li ochoten naříditi, aby tento rekurs byl ihned vyřízen?

2. Je-li ochoten oznámiti, proč tento rekurs nebyl v pěti létech vyřízen?

V Praze, dne 18. listopadu 1930.

Horpynka,

inž. Jung, Hokky, dr. Hanreich, inž. Kallina, dr. Hassold, Dobránsky, Fedor, Matzner, Schubert, dr. Schollich, dr. Jabloniczky, dr. Keibl, Nitsch, dr. Szüllö, Krebs, Geyer, Köhler, Kasper, Simm, Knirsch.

 

801/XV.

Interpelace

posl. Jiří Stříbrného, dra Karla Perglera a druhů

min. spravedlnosti dru Alfrédu Meissnerovi a

ministerskému předsedovi Františku Udržalovi

o konfiskaci politického projevu na sjezdu důvěrníků Národní ligy ze dne 3. listopadu 1930.

Až dosud bývalo zvykem, že vážné politické projevy všech stran nebývaly potlačovány censurní praxí, protože v demokratickém státě má nejen vláda, ale celá veřejnost právo nezkresleně poznati směrnice každého hnutí; tím spíše očekávali podepsaní, že státní zastupitelství neodváží se konfiskovati projev hnutí, které našlo upřímná a otevřená slova o svém poměru k demokracii a tím vyvrátilo autoritativním způsobem veškeré pochybnosti, jako by se jednalo o nějaké hnutí ilegální. Z resoluce sjezdu důvěrníků Národní ligy dne 3. listopadu 1930 byly zabaveny následující věty:

"Vedeme nerovný zápas proti uchvatitelům moci v tomto státě, kteří stále mluví o demokracii, ale nastolili zde vládu oligarchie, mají plná ústa humanity, ale schází jim lidský cit, mluví o slušném politickém boji, ale financují politické apačství na skandalisování nepohodlných lidí, hrají si na vykupitele národa a při tom je jim nepohodlný každý sebevědomější vlastenecký cit; chtějí z nás udělat Evropany tím, že bychom zapomněli, že jsme Čechoslováky a Slovany."

Až do této chvíle není nám znám konfiskační nález, nelze nám proto činiti námitky po stránce právnické, ale podepsaní táží se pana ministra spravedlnosti a pana ministerského předsedy, zda-li jsou ochotni upozorniti státní zastupitelství, že nelze tímto drakonickým způsobem postupovati, když se jedná o projevy celé strany?

V Praze, dne 20. listopadu 1930.

Stříbrný, dr. Pergler,

Slušný, Suroviak, Gajda, Hlinka, dr. Labaj, dr. Polyák, Onderčo, dr. Pružinský, dr. Ravasz, dr. Gažík, Šalát, Grebáč-Orlov, Sivák, Danihel, dr. Fritz, dr. Tiso, dr. Mederlý, Macháček, Mojto.

 

801/XVI. (překlad).

Interpelace

poslanců Windirsche, Böllmanna a druhů

ministru financí

o stížnostech proti bernímu úřadu v Teplicích - Šanově.

Zemědělci z teplicko-šanovského berního okresu stěžují si do úřadování berních úřadů v Teplicích - Šanově, poněvadž se tam daňové platby neúčtují podle úmyslu zemědělských poplatníků a zbytečně se tam vydávají daňové upomínky a vedou daňové exekuce. Stálé neshody vyžadují často osobního výkladu u berního úřadu, čímž stranám vzniká ztráta času a výdaje. Poněvadž se zaplacené daně náležitě nepřipisují k dobru, berní úřad nařizuje také zabavení. Jest přirozené, že podobné události musejí roztrpčiti zemědělské poplatníky, kterým beztoho hospodaření působí v dnešní době těžké starosti.

Důkazem toho budiž několik příkladů, vzatých z písemné zprávy z Teplic - Šanova:

"U rolníka Gustava Krügnera v Novosedlicích bylo dne 14. července 1930 provedeno zabavení pro nezaplacené daně 77 Kč 60 h. Podle potvrzení poštovního úřadu zaplatil 77 Kč 60 h dne 16. července 1930 bernímu úřadu v Teplicích - Šanově a potom asi před 10 dny dostal rozhodnutí, že pro nezaplacené daně 77 Kč 60 h mají býti dne 10. listopadu 1930 prodány zabavené svršky.

Zemědělec Antonín Heinrich v Srbicích zaplatil paušalovanou daň z obratu za rok 1929 podle potvrzení poštovního úřadu již dne 30. května a 19. července 1930, tedy včas. Ačkoliv na zadní straně poštovní složenky jest výslovně uvedeno "Paušalovaná daň z obratu za rok 1929", nebyla tato částka zaúčtována na daň z obratu, nýbrž na přímé daně. Proto berní úřad v Teplicích - Šanově hlásil berní správě, že Antonín Heinrich nezaplatil včas paušalované daně z obratu za rok 1929 a při předpisu paušalované daně z obratu byla mu daň zvýšena o 5%, tj. o 50 Kč.

Nedávno se také stalo, že se vedla exekuce proti zemědělci, který má svůj majetek ve dvou obcích a daně zaplatil včas. Při placení daní napsal tento zemědělec na zadní stranu poštovní složenky "Berní obec Krupka". Ale poněvadž tento zemědělec bydlí v berní obci Vrchoslavi, zapsal berní úředník daň, která byla určena pro obec Krupku, k dobru pro obec Vrchoslav. Tím byla daň ve Vrchoslavi přeplacena, zatím co daň za Krupku zaplacena nebyla a konečně byla proti němu v Krupce vedena exekuce.

Mimochodem poznamenáváme, že úředníci berního úřadu v Teplicích - Šanově žádají za vystavení berní knížky 2 Kč 50 h, 3 Kč a také 5 Kč, poněvadž prý daňové knížky nemohou vystavovati v úředních hodinách, nýbrž teprve po nich. Podali jsme již stran toho žádost bernímu úřadu v Teplicích - Šanově a dostalo se nám prohlášení, že strany samy platí 2 - 3 Kč. Ale tomu tak není, neboť úředníci žádají 2 Kč 50 až 3 Kč. Mohu dokonce tvrditi, že jsem pro strany objednal daňové knížky, úředník jich nepřipravil, vystavil je pak v úředních hodinách a žádal za to po 3 Kč."

Se zřetelem na tyto vývody tážeme se pana ministra financí, je-li ochoten zaříditi, aby u berního úřadu v Teplicích - Šanově byl obnoven náležitý pořádek, a je-li ochoten dále zaříditi, aby se daňové knížky řádně vydávaly?

V Praze, dne 18. listopadu 1930.

Windirsch, Böllmann,

Hodina, Halke, Böhm, Gläsel, Eckert, Prause, Stenzl, dr. Kafka, dr. Petersilka, dr. Peters, Fritscher, Scharnagl, Krumpe, Zajiček, Heller, Jelinek, Platzer, Zierhut, Wagner, Viereckl.

 

801/XVII. (překlad).

Interpelace

poslance Schuberta a druhů

ministru financí,

že se zamýšlí nevrátiti 186 milionů Kč vypůjčených ze silničního fondu.

Jak uvádí časopisecká zpráva, vypůjčila si vláda ze silničního fondu ještě 186 milionů Kč nad částky rozpočtené na státní silnice, kteréž peníze povoleny byly na stavby cest okresům, ale okresy jich v rozpočtovém roce neužily. Vláda nyní novelováním zákona zamýšlí vyhnouti se vrácení těchto vypůjčených peněz fondu.

Že bylo lze tyto peníze si vypůjčiti, toho důvodem není jen, že si zvláště jihočeské okresy nemohly opatřiti zbytek peněz a proto nezahájily subvencovanou stavbu, nýbrž i to, že skoro všem okresům zemské dozorčí úřady seškrtaly příspěvky z dotačního fondu, nutné na stavbu silnic.

Je-li tato zpráva pravdivá, žasneme, jakými cestami chce se ubírati státní finanční správa. Obecním zástupcům hrozí ztráta vlastního jmění a osobních příjmů, kdyby činili výdaje nad rozpočet. Stát, vydávající takové předpisy, nejen že si vypůjčuje peníze, které mu nepatří, nýbrž dává najevo úmysl, že jich vůbec nevrátí, ba dokonce chce si tento úmysl dáti sankcionovati ještě i zákonem.

Samosprávným svazkům byla nejen odňata velká část jejich příjmů a vrženo na ně paušální podezření, že hospodaří špatně, nyní se jim mají ještě zabaviti i takové nové příjmy, které jim poskytly nové zákony a s nimiž beztoho mohou splniti jen část úkolů, jim uložených. Stav zemských a okresních silnic a opatření ke zmírnění nynější nouze nezaměstnaných vyžadují, aby peníze poskytované okresům byly spíše zvyšovány než snižovány.

Proto se tážeme pana ministra financí:

1. Jest pravda, že si stát vypůjčil 186 milionů Kč z peněz, které patří okresům na stavby silnic?

2. Jest pravda, že stát nezamýšlí tyto peníze vrátiti?

3. Jak chce právně odůvodniti tato opatření?

4. Jak chce finančně odůvodniti toto omezení okresních důchodů?

V Praze ze 19. listopadu 1930.

Schubert,

inž. Jung, Simm, Köhler, Geyer, Kasper, Krebs, Knirsch, Horpynka, dr. Schollich, Szentiványi, Nitsch, dr. Holota, dr. Törköly, dr. Jabloniczky, dr. Szüllö, Hokky, Fedor, Dobránsky, dr. Keibl, dr. Hassold, inž. Kallina, Matzner, dr. Hanreich.

 

801/XVIII. (překlad).

Interpelace

poslance L. Schuberta a druhů

ministru školství a národní osvěty

a ministru financí

o poškozování učitelských pensistů zákonem číslo 70/30.

Zákon o pensistech, který nezavádí úplné zrovnoprávnění všech pensistů téže kategorie bez rozdílu, kdy odešli do výslužby, nemůže splniti svého účelu a vždy musí vyvolávati kritiku. Jen zákon, který přináší zrovnoprávnění, jest spravedlivý a nevyvolává trvalou nespokojenost postižených.

Zákon číslo 70/30 měl podle vůle zákonodárců sloužiti vyrovnávací sociální spravedlnosti; prováděcí nařízení však bylo přímo vynalézavé, jak zavádělo rozlišování.

Mezi jiným ustanovuje, že staropensisté, kteří odcházejíce do výslužby, byli správci obecných a občanských škol, nemají nároků na výši funkčních přídavků nyní platných pro učitele, nýbrž jen na výši přídavků, jaké jim příslušely při odchodu do výslužby.

Zvyšovati jednu část pensijní základny podle výměry stanovené zákonem čís. 104/1926, nikoliv pak druhou, totiž funkční přídavek, jest stanovisko, jehož nemůžeme ani chápati ani schvalovati. Vládní nařízení čís. 96/30 ani zde se neshoduje s účelem zákona, ani s vůlí těch; kteří jej vydali. Toto stanovisko jest již proto neudržitelné, poněvadž funkční přídavek byl zvýšen vedoucím ředitelům odborných a středních škol prováděcím nařízením.

Interpelanti táží se tedy pana ministra školství a národní osvěty a financí:

1. Jaký je důvod pro toto nestejné nakládání?

2. Jsou páni ministři ochotni napraviti bolestné odstrčení a spáchané bezpráví tím, že zařídí, aby příslušná ustanovení § 20, odst. 5, ve vládním nařízení čís. 96/30 byla škrtnuta?

V Praze dne 19. listopadu 1930.

Schubert,

Horpynka, dr. Schollich, inž. Kallina, dr. Keibl, Kasper, Geyer, dr. Hanreich, dr. Hassold, Simm, Knirsch, Matzner, Köhler, inž. Jung, dr. Törköly, Krebs, Szentiványi, Nitsch, dr. Holota, Fedor, dr. Szüllö, dr. Jabloniczky, Dobránsky, Hokky.