Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930
III. volební období.	3. zasedání.

801.

Interpelace:

I. posl. Hrušovského a druhov min. železníc vo veci ružomberského prípadu demonštračného,

II. posl. Hrušovského, Polívku a druhov min. vnútra vo veci zemského úradu na Slovensku a politickej správe tamojšej vôbec,

III. posl. Netolického a druhů min. vnitra o povolení autobusové dopravy na trati Vysoké Mýto - Chroustovice,

IV. posl. Rázusa a druhov min. školstva a národnej osvety o štátnych cenách za umenie a literatúru,

V. posl. Stříbrného, dra Perglera a druhů předsedovi vlády o prodeji lesů z volné ruky záhadnému spolku "Budoucnost" v Kolíně, velkostatkářem Lichtensteinem na panství Rataje nad Sázavou se schválením SPÚ,

VI. posl. Husnaje a soudr. min. školství a národní osvěty o přiznání slovenských výhod,

VII. posl. Seidla, Bendy, Tayerle a soudr. min. vnitra o zkrácení 301 vrchních četnických strážmistrů o stabilisační výhodu,

VIII. posl. Neumeistra, Polacha, Hummelhanse a soudr. min. národní obrany o Strozziho nadaci,

IX. posl. Vaňka, Polívky, Hrušovského a druhů min. spravedlnosti o provádění řemeslných prací v trestnici v Leopoldově,

X. posl. Špačka, Ostrého a druhů min. železnic o urychleném vybudování druhé koleje a o zvětšení nádraží na ostravsko-frýdlantské dráze,

XI. posl. dra Keibla a druhů min. pošt a telegrafů o nepřístojnostech u poštovního úřadu v Boru u České Lípy,

XII. posl. dra Keibla a druhů min. železnic o neudržitelných poměrech na nádraží v České Kamenici,

XIII. posl. Horpynky a druhů min. vnitra o nezákonitém jazykovém trýznění u pražského magistrátu,

XIV. posl. Horpynky a druhů min. veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, že 5 let nebyl vyřízen rekurs,

XV. posl. Stříbrného, dra Perglera a druhů min. spravedlnosti dru Meissnerovi a min. předsedovi Udržalovi o konfiskaci politického projevu na sjezdu důvěrníků Národní ligy ze dne 3. listopadu 1930,

XVI. posl. Windirsche, Böllmanna a druhů min. financí o stížnostech proti bernímu úřadu v Teplicích - Šanově,

XVII. posl. Schuberta a druhů min. financí, že se zamýšlí nevrátiti 186 mil. Kč vypůjčených ze silničního fondu,

XVIII. posl. Schuberta a druhů min. školství a národní osvěty a min. financí o poškozování učitelských pensistů zákonem č. 70/30,

XIX. posl. Schuberta a druhů min. veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy o náhradě ošetřovacích nákladů, které nemocnice a epidemické nemocnice neprávem požadují za osoby podezřelé z epidemie,

XX. posl. Schuberta a druhů min. financí o poškození berních úředníků novým pensijním zákonem č. 70/30.

801/I.

Interpelácia

poslanca Igora Hrušovského a druhov

ministru železníc

vo veci ružomberského prípadu demonštračného:

Po čas tohoročnej oficiálnej ceste pána presidenta republiky po Slovensku boly všetky stanice železničné, kde síce vlak pána presidenta, tak ako to náleží k ucteniu hlavy štátu pri podobných príležitostiach, ozdobené. Jedinú výnimku tvorila stanica ružomberská, na ktoré ostentatívne bolo pominuté uctenie presidenta. Nie dosť už na tom, prednosta stanice, prevzatý úradník z býv. uhorských štátnych dráh, Csanády, dal pri precestovaní pána presidenta zatvoriť všetky dvere a brány nádražia, nevpustiac do nádražia obecenstvo, ktoré chcelo vidieť svojho obľúbeného presidenta.

O chovaní sa prednostu Csanádyho po stránke štátno-politickej malo obecenstvo ružomberské už dávno svoje presvedčenie, že menovaný úradník nie je priateľom k československému štátu, ba naopak, že ťažko nesie odstránenie niekdajšieho proti slovenského režimu uhorských štátnych dráh. Demonštrácia jeho proti hlave československého štátu presahuje však všetky medze shovievavosti a slovenské obyvateľstvo by muselo získať nelichotivú predstavu o autorite štátnej moci a štátnej správy československej, jestli by demonštračným činom svojím tak ťažko sa previnivší úradník zostal i na ďalej na svojom mieste a nebol v zaslúženej miere potrestaný.

Pýtame sa preto pána ministra:

1. Či mu je známy prípad uvedený v tejto interpelácii?

2. Či chce previnivšieho sa úradníka odstrániť a potrestať?

V Prahe, dňa 20. novembra 1930.

Hrušovský,

Sladký, dr. Patejdl, Bergmann, Jos. Tůma, Langr, Špatný, Netolický, B. Procházka, inž. Záhorský, Zeminová, Richter, Stejskal, Vaněk, Lanc, Fiala, Knejzlík, Malý, Tykal, Tučný, dr. Stránský.

 

801/II.

Interpelácia

poslancov Igora Hrušovského, Vlad. Polívky a druhov

ministru vnútra

vo veci zemského úradu na Slovensku a politickej správe tamojšej vôbec.

Podľa výroku pána ministra vnútra, učineného v rozpočtovom výbore pri prejednávaní štátneho rozpočtu na rok 1931, zemská správa na Slovensku, nakoľko sa tyče jej sriadenia po zrušení župného sriadenia a zavedení zemského sriadenia bola spolitisovaná. Toto presvedčenie je každému zrejmé, keď sa uváži spôsob, akým boli dosadení do zemského úradu jednotliví funkcionári. Bez ohľadu na kvalifikáciu v politickej správnej službe, bez ohľadu na praktické schopnosti, bez ohľadu na stupeň v hodnostnom poradí úradníckom, bol predošlou vládou na nátlak slovenskej ľudovej strany Hlinkovej, člena predošlej vládnej koalície, menovaný za zemského presidenta na Slovensku jej exponent, ktorý vtedy bol okresným sudcom v Žiline, Jan Drobný.

To tomto menovaní nasledovaly menovania ďalšie a zemský úrad bol obsadený mnohými takými úradníkmi, ktorí sa, tak ako zemský president, dostali na svoje miesta hlavne z toho dôvodu, že si ich na tieto miesta žiadala dosadiť ako svojich exponentov vyše zmienená politická strana.

Pre záujmy úradu a tak i pre záujmy obyvateľstva Slovenska takýto postup nemohol byť prospešný, naopak, musel tieto záujmy iba poškodiť.

Ďaleko horšie následky musel mať tento postup ale pre záujmy československého štátu a jeho bezpečnosti, jestli strana, ktorá takto dosadzovala svojich exponentov na dôležité funkcie zemského úradu, nebola s hľadiska štátneho spoľahlivou. Že v skutočnosti tomu tak nebolo, ukázaly udalosti, ktoré sa v nedávnej minulosti staly a ktoré práve po tejto stránke vrhajú nanajvýš nepriaznivé svetlo na vtedajšie složenie, ducha a činnosť slovenskej ľudovej strany Hlinkovej. Bol to menovite proces trestný, vedený pre činy velezradné a pre vojenskú špionáž proti Československej republike, ktorých sa dopustil jeden z najvlivnejších členov ľudovej strany Hlinkovej, bývalý poslanec a šéfredaktor ústredného orgánu tejto strany, Béla Tuka.

Je známo, že tento, politik mal taký vliv na stranu, že vzdor dôkazom o jeho vine predseda strany a dôležité jej orgány vyhlásili, že sa s ním stotožňujú. Jestli strana takto ovlivňovaná dosadzovala svojich ľudí do dôležitých funkcií v zemskom úrade, oprávnená je otázka, či títo ľudia sú z štátne politického hľadiska na svojom mieste, či neohrozujú práve tie najzávažnejšie záujmy štátne.

Je známo, že ľudovou stranou Hlinkovou vnútený zemský president s najväčšou energiou žiadal aplikovanie nielen čo najväčšieho počtu úradníctva organisovaného v ľudovej strane Hlinkovej a slepo oddaného tejto strane a jej vodcom, medzi nimi i Tukovi, ale i pridelenie najdôležitejších referátov v úrade zemskom tomuto úradníctvu, a že sa zasadzoval o to, aby pod titulom, že sú Česi, boli z úradu zemského spoľahliví a osvedčení úradníci politickej správy na Slovensku presadení inam. Že takéto úmysle zemského presidenta sa nepodarily v plných sto percentách, možno ďakovať hlavne húževnatému odporu vicepresidenta dra Országha, ale predsa ani tento osvedčený a spoľahlivý pracovník nemohol zabrániť všetkému zlu, ktoré vzniklo zo spolitisovania zemskej správy slovenskou Pudovou stranou a jej duševným vodcom Belom Tukom.

Fakt je, že dnes v zemskej správe na Slovensku je celá rada ľudí, prevzatých z bývalej uhorskej župnej správy, ktorí duchom a srdcom sú na míle ďaleko od československej štátnej myšlienky. Ich negatívne stanovisko k republike našej možno už i v tom spatriť, že ačkolvek majú možnosť k tomu, niektorí z nich dodnes si neosvojili štátny jazyk a tak poskytujú výnimku, ktorá by nebola prípustnou v žiadnom štáte. Sú kancelárie v zemskom úrade, kde besedovanie medzi úradníctvom a zamestnanectvom sa deje ostentatívne v reči maďarskej.

K týmto zovnajším známkam podivného kursu veľkej čiastky úradníctva zemského úradu na Slovensku družia sa iné, povážlivejšieho rázu. Z takýchto prípadov uvedieme nasledujúce:

Referát pre veci licenčné je sverený istému pánu Domaniczkému. Je to referát iste veľmi dôležitý a ačkolvek má tento pán nad sebou šéfa oddelenia, predsa len zasahuje veľmi značne a často meritórne do záležitostí licenčných. Tento úradník je z takého prostredia, že jeho brat Josef Edon Domaniczky je dnes šéfom špionážneho oddelenia maďarského ministerstva vojenstva v Budapešti, a iný brat, major Domaniczky, bol do nedávna vedúcim špionážnej služby maďarskej blízko našich hraníc, v Rábu, a dnes je maďarským vojenským atašém v Bukarešti. Akonáhle bol tento posledne menovaný preložený z Rábu, prišiel na jeho miesto za šéfa špionážnej služby iný dôstojník, ktorý je zase švagrom iného vysokého úradníka zemskej správy na Slovensku. Dalo by sa síce povedať, že títo páni nemôžu za svoje najbližšie pokrevenstvo, ničmenej zostane podivným, že tiež i z takéhoto prostredia sa sostavoval úradnícky sbor zemského úradu na Slovensku.

Dôležitý referát o volebných veciach je pridelený dru Bélovi Badikovi, iný dôležitý pánu Reindlovi atd., jednotlivcom, ktorí sa až príliš exponovali v smere politiky býv. poslanca Tuky.

Snáď ešte povážlivejšie bolo obsadenie miest okresných náčelníkov ľuďmi, ktorí celou svojou minulosťou nie sú súci k tomu, aby boli na čele československej politickej správe v okresoch, a ktorí k tomu, zaťažení touto svojou národnopolitickou minulosťou predsa sa hlásia za príslušníkov tej strany, o ktorej už vyše zmienený trestný proces ukázal, že je podozrivou zo štátne politického hľadiska. Táto skutočnosť musela a musí zdrcujúcím spôsobom pôsobiť na občianstvo okresov, Československej republike verné.

Mravná úhona spolitisovania politickej správy na Slovensku v takomto duchu je nedozierna. Občianstvo stavia si otázku, že kto ručí za to, že keby prišla doba ťažkých zkušiek, by systém správny, opierajúci sa o takéto piliere, nezklamal. Neveríme, že by sa ktorýkoľvek zodpovedný československý politik, znajúci pomery v zemskom úrade na Slovensku a na perifériách, mohol zaručiť za spoľahlivosť okresných náčelníkov na Slovensku a politickej správy vôbec.

Nechceme síce tvrdiť, že by naše obavy mohly sa vzťahovať na každého z prevzatých úradníkov býv. uhorskej správy, a pripúšťame, že sa nájdu i medzi nimi ľudia loyální a nášmu štátu platné služby konajúci, výtky naše týkajú sa predsa mnohých, ktorí súc na čele okresných politických správ, podporujú tendencie odstredivé, prizvukujú im a chovajú sa s najväčšou zdržanlivosťou a reservou tam, kde by mali sa zjavne hlásiť k československej štátnej myšlienke ako im to, ako reprezentantom štátnej moci, prísluší.

Vieme, že nesnadné napraviť rýchle všetky tie chyby, ktoré spôsobilo spolitisovanie zemskej správy politickej na Slovensku ľudovou stranou Hlinkovou, ale potreba tejto nápravy je naliehavou.

Pýtame sa preto pána ministra:

1. Či sú mu skutočnosti uvedené v tejto interpelácii známe?

2. Či chce odstrániť chyby, ktoré vznikly v zemskej správe politickej na Slovensku jej spolitisovaním?

V Prahe, dňa 19. novembra 1930.

Hrušovský, Polívka,

inž. Záhorský, Richter, Tučný, Mikuláš, Stejskal, Jos. Tůma, Lanc, Zeminová, Vaněk, Bergmann, David, Tykal, B. Procházka, Pechmanová-Klosová, Fiala, dr. Patejdl, Knejzlík, Hatina, Sladký, Šmejcová, Špatný.

 

801/III.

Interpelace

poslance Jos. Netolického a druhů

ministru vnitra

o povolení autobusové dopravy na trati Vysoké Mýto - Chroustovice.

O povolení autobusové dopravy na trati Vysoké Mýto - Chroustovice žádal v polovici roku 1929 pan Frant. Macák z Vraclavi. Žádosti jeho nebylo vyhověno, až konečně letos v říjnu se souhlasem min. železnic, pošt a telegrafů ministerstvo obchodu vyřídilo jeho rekurs příznivě a doporučilo zemskému úřadu, aby Frant. Macákovi byla koncese dána.

Mezi tím podal si letos žádost o podobné povolení na téže trati pan Jan Doubrava. K této žádosti nařídil okresní úřad ve Vysokém Mýtě zkušební jízdu dne 31. října t. r. a komisionelní řízení vedl úředník tohoto úřadu rada dr. Srba. Do zápisu o tomto jednání diktoval zástupce poštovní správy vrch. pošt. rada dr. Vil. Helbling toto ohrazení:

"O koncesi na periodickou dopravu stejným směrem žádal dříve a to již v r. 1929 Frant. Macák z Vraclavi. Poněvadž tento podnikatel má přednost při podávání žádosti, navrhuji, aby koncesi k této dopravě obdržel podnikatel Macák. Bude-li míti koncesi ten, který o ni dříve žádal, není důvodu k udělení koncese druhé. Dva podniky nemohou zde existovati, nevyplácely by se a kdyby se měly vypláceti, šlo by to na účet státního podniku, který zde dopravu provozuje již po léta a zejména ji konal tehdy, když se žádný soukromník na toto podnikání neodvažoval pro drahotu provozních potřeb. Ohrazuji se tedy v zastoupení poštovní správy proti tomu, aby bylo projednáno udělení koncese pro Jana Doubravu dříve, nežli pro Macáka. Pro případ, že by došlo k udělení i koncese druhé pro Jana Doubravu, tedy upozorňuji na tyto výhrady atd."

Okresní úřad ve Vysokém Mýtě vzdor dřívější žádosti Frant. Macáka a ohrazení zástupce správy poštovní, ihned druhý den po komisionelním řízení, vydal koncesní listinu Janu Doubravovi. Jednání toto musí překvapiti.

Interpelanti upozorňují na toto jednání pana ministra a táží se:

1. Je pan ministr ochoten zjednati nápravu?

2. Je pan ministr ochoten naříditi pro příště, aby u jemu podřízených úřadů zachováván byl postup při vyřizování žádostí dle časového podání?

V Praze dne 20. listopadu 1930.

Netolický,

Zeminová, inž. Záhorský, Bergmann, Špatný, Jos. Tůma, Mikuláš, Pechmanová-Klosová, Šmejcová, Langr, Šeba, dr. Stránský, Malý, Fiala, Slavíček, Tykal, Knejzlík, Vaněk, Richter, Polívka, dr. Patejdl, B. Procházka.

 

801/IV.

Interpelácia

poslanca Martina Rázusa a druhov

ministru školstva a národnej osvety

o štátnych cenách za umenie a literatúru.

Štátne ceny za literatúru a umenie sumou nie sú veľké a tak majú viac morálny význam. Kčs 5.000 rovná sa hodnotou Kor. 500 predvojnovým, čo pre literáta a umelca neznamená nijakú vážnu pomoc. Morálny význam štátnych cien možný je zas len v tedy, keď je v deľbe týchto poriadok a spravedlivosť. Pre slovenské literárne á umelecké dielo otvára štátna cena cestu do českých kruhov, čo je so stanoviska československej vzájomnosti vec žiaducná a vážna.

Deľba štátnych cien vyvoláva však rok po rok a vyvolala najmä tohoto roku veľký rozruch na Slovensku. Z rozdelených 20 štátnych cien dostali Česi 16, Nemci 3 a Slováci 1 vtedy, keď slovenské umenie a predne literatúra vytvorily i niekoľko vážnych diel, vhodných štátneho uznania. Slovenská tlač a verejnosť ozýva sa kriticky proti takémuto pokračovaniu a žiada od povolaných slovenských politikov zakročiť v tom smere, aby sa i pre prítomnosť i pre budúcnosť zaistila v tejto veci rozhodná náprava a záujmy slovenskej literatúry a umenia boly dôstojne uhájené. Zrejmá vec, že prípadná ďalšia krivda na tomto poli neosoží československej vzájomnosti a samému štátu. Preto v záujme republiky i československej vzájomnosti, ako-li i dobrého pomeru medzi českými a slovenskými literárno-umeleckými kruhmi úctivo žiadame pána ministra osvedčiť sa a dať nám určitú odpoveď v následovnom:

1. Či je ochotný pôsobiť v tom smere, aby štátne literárne a umelecké ceny boly zdvojnásobené s Kčs 5.000 na Kčs 10.000?

2. Či je ochotný uviesť pri deľbe štátnych cien poriadok v tom smysle, aby slovenská literatúra a umenie participovaly na štátnych cenách v pomere ich veľmi vážneho významu ako s národného tak i štátneho ohľadu?

3. Či chce hľadal spôsob i tohto roku odčiniť tú krivdu čo slovenská literatúra a umenie nesprávnou deľbou i tohto roku a to tak hmotne, ako i mravne utrpely?

V Prahe, dňa 20. novembra 1930.

Rázus,

dr. Lukavský, Ježek, inž. dr. Toušek, dr. Kramář, Špaček, Kaliňák; Marek, dr. Staněk, dr. Hajn, inž. Novák, Vetterová-Bečvářová, Dorič, Stunda, Teplanský, Hudec, Petrovický, Janček, Vančo, dr. Ivanka, Bečák, Zeman, dr. Hodáč.

 

801/V.

Interpelace

poslanců Jiří Stříbrného, dra Karla Perglera a druhů

předsedovi vlády

o prodeji lesů z volné ruky záhadnému spolku "Budoucnost" v Kolíně, velkostatkářem Lichtensteinem na panství Rataje n. Sáz., se schválením S. P. Ú.

Dle zákonných ustanovení při provádění lesní reformy má se přídělu lesní půdy v prvé řadě dostati státu a pak dle § 10 zákona o lesní reformě územním svazkům samosprávným. Těchto zákonných ustanovení nebylo dbáno při provádění lesní reformy v Ratajích n. Sáz. Velkostatkáři Lichtensteinovi propuštěna určitá výměra lesů na Moravě ze záboru, ač tu byli uchazeči obce i okresy, aby mohl z volné ruky se schválením S. P. Ú. prodati lesy v Ratajích spolku "Budoucnost" v Kolíně. Činnost a účel tohoto spolku veřejnosti není vůbec znám. Spíše jedná se o nahodilé seskupení několika osob, aby vlivem politickým mohl prováděti výnosné obchody.

Tak v I. etapě koupil spolek "Budoucnost" 392 ha lesa za přídělovou cenu 1,600.000 Kč. K tomu dostal právo v řece Sázavě rybolov v délce 7 km. Obecná cena lesa v tomto případě by byla 3.300.000 Kč.

Vykácením as 80 ha dozrálého lesa strženo bude přes 1,000.000 Kč, odprodejem mysliven a letohrádků přes půl milionu Kč. Tímto obnosem zaplacena bude cena přídělová a ostatní dostane spolek "Budoucnost" zdarma.

Ve II. etapě přiděleny ještě spolku "Budoucnost" 103 ha lesa za 107.000 Kč, tedy jeden ha něco přes 1.000 Kč, ač obecná cena jednoho ha v tomto případě činila by 5 - 6.000 Kč.

Z tohoto případu jest patrno, že spolek "Budoucnost" je skrytou obchodní společností. Překvapuje, že všechno toto dělo se se schválením Státního pozemkového úřadu a to tím více, že o příděl lesů plným právem ucházelo se město Rataje n. Sáz. Ač žádost města podána S. P. Ú. již v roce 1927, tento státní úřad neuznal za potřebné městu vůbec odpověděti anebo vstoupiti s ním v jednání. Město Rataje, jeho obyvatelstvo, je odkázáno na výletní a turistický ruch. Tím, že přilehlé lesy stanou se majetkem podniku soukromě výdělečného může se státi, že dojde k zákazu vstupu do lesa vůbec, aneb za určitý poplatek, čímž město Rataje nebude pro letní pobyt vůbec vyhledáváno. Ztráty pro chudé obyvatelstvo kraje, zvláště drobné živnostnictvo, byly by v tomto případě nedozírné. Pozastaviti se můžeme i při tom, že čestným členem spolku "Budoucnosti je úředník S. P. Ú.

Proto se podepsaní táží:

1. Jest panu předsedovi vlády tento případ znám?

2. Jest pan předseda vlády ochoten vykonati přísné šetření, nabyl-li i v tomto případě porušen zákon a podpořeny cíle soukromě výdělečné?

3. Co hodlá pan předseda vlády učiniti, aby ochráněny byly hospodářské a sociální zájmy města Rataje n. Sáz. a jeho obyvatelstva?

4. Jest pan předseda vlády ochoten působiti k tomu, aby v budoucnu každý podobný případ za patronace S. P. Ú. byl znemožněn?

V Praze dne 20. listopadu 1930.

Stříbrný, dr. Pergler,

Gajda, dr. Fritz, Danihel, Šalát, Grebáč-Orlov, Mojto, Sivák, Slušný, dr. Labaj, dr. Mederlý, Onderčo, Hlinka, dr. Tiso, dr. Gažík, Macháček, dr. Polyák, dr. Pružinský, dr. Ravasz, Suroviak.

 

801/VI.

Interpelace

poslance Jul. Husnaje a soudruhů

ministru školství a národní osvěty

o přiznání slovenských výhod.

Výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 1. března 1923, čís. 21200 - I. § 3. bylo umožněno učitelům na Podkarpatské Rusi při trvalém ustanovení na "obecních neb státních školách" domoci se tak zvaných výhod ve výši až 5 let.

Tytéž výhody byly dány také učitelstvu na Slovensku, z něhož většina fakticky výhody dostala. Ale na Podkarpatské Rusi vzdor existujícímu výnosu č. 21.205/23 výhody nebyly uděleny ani jedinému učiteli, působícímu na škole obecné nebo občanské.

Jest nám známo, že při provádění jmenovaného výnosu nebylo jednáno podle předpisů a následkem liknavosti školního referátu v Užhorodě učitelé obecných a občanských škol na Podkarpatské Rusi utrpěli milionové škody.

Vzhledem k tomu učitelstvo si přeje, aby jmenovaný výnos byl konečně prováděn a učitelům ve výnosu uvedeným byly výhody uděleny.

Podepsaní se táží pana ministra školství, je-li mu známa křivda, která se stala liknavostí aneb tendencí školního referátu v Užhorodě učitelstvu při uznání podkarpatských učitelských výhod a co hodlá pan ministr v této věci učiniti?

V Praze dne 13. listopadu 1930.

Husnaj,

Jaša, Pik, Nový, Hampl, inž. Nečas, Jurnečková, Kučera, Bečko, dr. Markovič, Chalupa, F. Svoboda, Klein, V. Beneš, Koudelka, Chalupník, Biňovec, Seidl, Vácha, Tayerle, Prokeš, Staněk, Benda, Srba, Stivín, Polach.

 

801/VII.

Interpelace

posl. Františka Seidla, Františka Bendy, Rudolfa Tayerle a soudruhů

ministru vnitra

o zkrácení 301 vrchních četnických strážmistrů o stabilisační výhodu.

Pan ministr vnitra ve své odpovědi na interpelaci posl. Seidla (tisk č. 408/XII.) dovolává se toho, že nebyl správný a zákonný postup zemského četnického velitelství v Bratislavě, jímž bylo přiznáváno propočítání stabilisační výhody jako doby ideální do doby započitatelné a proto, že bylo nutno zavésti zákonný stav u všech těch, kdož nově do hodnosti vrchních strážmistrů byli povýšeni a u nichž neuplynula doba 1 roku od vydání předmětného dekretu. Odpověď pana ministra vnitra vzbuzuje ten dojem, že zhoršení požitků u všech těch nově povýšených vrchních strážmistrů je tedy zákonné a bylo vyvoláno interpelací posl. Seidla z prosince 1929. Toto stanovisko je nesprávné z těchto skutečností:

V interpelaci prosincové jednalo se o 36 vrchních strážmistrů, povýšených do této hodnosti v mezidobí od 1. ledna 1923 do 31. prosince 1925. Těmto byla stabilisační výhoda přiznána ovšem jen obnosem, jaký činila tatáž před povýšením, tj. ku dni 1. července 1922.

Bylo i to nesprávné, ale poškození nemohli v roce 1929 dovolati se už nápravy opravnými prostředky v rámci § 151 P. Z. a tedy nespravedlnost zůstala neodčiněna. Zákonitosti však tímto docíleno nebylo.

V případě povýšení těch 301 vrchních strážmistrů a všech, kteří byli povýšeni do této hodnosti teprve v r. 1930, však se jedná o dodatečné zkrácení o stabilisační výhodu, která jim byla už při převodu do platového zákona propočtena jako doba ideální a stala se v důsledku ustanovení § 151 P. Z. odst. 7. nabytým právem, které zrušiti nelze. V analogickém případě uznalo to už i ministerstvo školství a národní osvěty vůči několika desítkám profesorů a několika stům učitelů. I těmto byla stabilisační výhoda ku dni 1. ledna 1926 propočtena jako doba započitatelná a při povýšení upřeno jim právo na toto propočtení. Právě v posledním čase rozhodlo však ministerstvo školství a národní osvěty, že tento postup správným nebyl a nařídilo, by zkrácení bylo odvoláno, dovolávajíc se usnesení celé vlády, která toto zkrácení uznala a v rámci § 196, odst. 7 P. Z. jej odčinila.

Ježto v případě těchto profesorů a učitelů jde o stejné právo, o stejný právní nárok, dále proto, že z těchto 301 vrchních strážmistrů dostalo 90% nižší služné než před svým povýšením měli, a ti, jimž nezákonně byl přiznán osobní přídavek, odbouráním tohoto přídavku při povýšení v budoucnosti zkráceni také budou v neposlední řadě proto, že asi 200 těchto vrchních strážmistrů by mělo v hodnosti strážmistra nebo praporčíka vyšší služné a konečně proto, že toto zkrácení přivodilo oprávněné roztrpčení v řadách všeho slovenského četnictva, nemohou se podepsaní spokojiti s odpovědí pana ministra vnitra v této věci (tisk č. 408/XII.) a táží se pana ministra nově:

Jest pan ministr vnitra ochoten naříditi, aby bylo odčiněno nezákonné zkrácení všech v nových zemích letos a v budoucnu na vrchní strážmistry povýšených četnických osob stejnou normou, jako to učinilo ministerstvo školství a národní osvěty?

V Praze dne 4. listopadu 1930.

Seidl, Benda, Tayerle,

V. Beneš, Pik, Polach, dr. Markovič, inž. Nečas, Remeš, Stivín, dr. Winter, Fr. Svoboda, Biňovec, Srba, Koudelka, Chalupa, dr. Macek, Prokeš, Nový, Bečko, Vácha, Chalupník, Klein, Jaša.

 

801/VIII.

Interpelace

poslanců Frant. Neumeistera, J. Polacha, Frant. Hummelhanse a soudruhů

ministru národní obrany

o Strozziho nadaci.

V poslední době proběhla novinami opětovná zpráva, že M. N. O. jako nynější nadační úřad vojenský zamýšlí prodati pozemky na invalidovně v Praze X., které patří vlastnickým právem Strozziho nadaci.

Zprávy ty vyvolaly u všech invalidů pochopitelně značné vzrušení, ježto se jedná o rozhodující majetkovou transakci největší vojenské nadace, od jejíhož finančního výsledku závisí úspěšné plnění nadačního účele pro tisíce a tisíce válečných invalidů, kteří od převratu trpěli nedostatkem po útrapách válečných a věřili, že dostane se jim k jejich invalidním rentám příspěvku nadačního, aby snáze nesli těžký osud, který je ve světové válce postihl.

Bohužel zmíněné novinářské zprávy přinášely cifry o kupní ceně tak nízké, že nejen ti, jimž výnos nadace má připadnouti k dobru, ale i ostatní veřejnost, znající skutečnou hodnotu rozlehlých pozemků na invalidovně, které representují dnes jediný veliký komplex nezastavěných pozemků uvnitř hlavního města Prahy, s úžasem a se starostí o osud Strozziho nadace přijímá tyto zprávy, které v případě uskutečnění by znamenaly nejenom faktické ochuzení Strozziho nadace, ale také shroucení všech nadějí těch invalidů, kteří doufali, že přece musí dojíti k tomu, že Strozziho nadace bude uvedena v život, trpělivě čekali, dávajíce se rok od roku odkazovati MNO na úspěšné vyřešení jak majetkových tak i právních poměrů Strozziho nadace a tím i na konečnou výplatu nadačních požitků.

Zpráva o prodeji nadačních pozemků na invalidovně byla naprostým překvapením, ježto nebylo známo, že by nadační správa vojenská s ohledem na veřejný zájem chtěla docíliti cestou zdravé konkurence cen nejvyšších v zájmu nadace a tím nejvyššího nadačního výtěžku pro válečné poškozence.

Poněvadž jde vskutku o životní zájem tisíce rodin invalidů, jimž má podpora ze šlechetného odkazu velkomyslného žadatele poskytnouti zlepšení povětšině neutěšených poměrů, žádáme pana ministra národní obrany, aby pro uklidnění nejen rodin válečných poškozenců, ale celé veřejnosti prohlásil, do jaké míry odpovídají zmíněné novinářské zprávy skutečnosti a zda bylo vskutku tak, jak tyto zprávy zaznamenávaly, jednáno toliko o nabídce jediného zájemce, aniž by bylo MNO vhodným způsobem uvedlo v širší známost nadační správy vojenské, prodati nadační pozemky na invalidovně.

Žádáme dále pana ministra MNO., aby při této příležitosti sdělil, jak majetkové tak i právní poměry Strozziho nadace, zdali jest vedeno jednání o prodej nadačních pozemků dále a ještě s jinými zájemci a zda považuje nadační správa vojenská za vhodné a účelné prodati celý komplex nadačních pozemků za dnešních hospodářských poměrů jen jedinému zájemci, či zda by nebylo vhodnější a účelnější přikročiti zatím jen k prodeji části těchto pozemků a další odprodej ponechati pro budoucí a snad utěšenější hospodářské poměry, které by, jak se dá souditi při nutném stavebním rozmachu hlavního města Prahy, vynesly v pozdějších letech mnohem větší finanční výtěžek.

Žádáme pana ministra národní obrany, aby sdělil, kdy dojde již k výplatě nadačních požitků, jak ze Strozziho nadace pro invalidy, tak i ostatních vojenských nadací pro invalidy, které převzalo ministerstvo národní obrany od Rakouska podle ustanovení mírové smlouvy St. Germainské.

Konečně žádáme pana ministra národní obrany o zprávu, je-li ochoten při rozhodování o Strozziho nadaci, patřící výhradně a jedině invalidům, slyšeti názor zástupců organisací válečných invalidů a tyto pozvati k účasti na jednání ve všech případech, kdy jednati bude se o zmíněné nadaci.

V Praze dne 23. listopadu 1930.

Neumeister, Polach, Hummelhans,

F. Svoboda, Stivín, Kučera, Seidl, Jurnečková, Pik, Hampl, Klein, V. Beneš, Nový, Vácha, Koudelka, Husnaj, Chalupník, Prokeš, Jaša, Bečko, Remeš, inž. Nečas, Staněk, Chalupa, Jaroš.

 

801/IX.

Interpelace

poslanců J. Vaňka, V. Polívky, I. Hrušovského a druhů

ministru spravedlnosti

o provádění řemeslných prací v trestnici v Leopoldově.

V trestnici v Leopoldově na Slovensku jsou trestanci zaměstnáni pracemi v trestnicích obvyklými a mimo to i výdělečně pro firmu Josef Kvit z Hlohovce, továrníka nábytku. Tento továrník není příslušníkem republiky Československé. Nábytek trestanci zhotovený prodává tento obchodník a továrník obchodníkům v různých částech republiky. Jmenovaná firma získává levnou pracovní sílu a tím také i levnější nábytek, kterým může velmi nebezpečně konkurovati živnostníkům a výrobcům nábytku, kteří jsou povinni dělníkům vypláceti obvyklou přiměřenou mzdu. Toto jednání trestnice, že zaměstnává trestance výdělečně i pro obchodní podnik, poškozuje nejen živnostnictvo, ale i dělnictvo. Všeobecně se hledají příčiny katastrofální hospodářské krise i také cesty k zmírnění nezaměstnanosti. Podobnými pracemi ovšem se příčiny neodstraňují a naopak vyvolává se ještě větší nezaměstnanost.

Podepsaní žádají pana ministra spravedlnosti, aby vyšetřil poměry pokud se týče zaměstnání trestanců v Leopoldově.

Podepsaní se dotazuji pana ministra, je-li ochoten postarati se o to, aby další zaměstnávání trestanců pracemi, které poškozují dělnictvo i živnosti, bylo zabráněno a znemožněno.

V Praze, dne 20. listopadu 1930.

Vaněk, Polívka, Hrušovský,

David, Bergmann, dr. Patejdl, Pechmanová-Klosová, Šmejcová, Špatný, Langr, Lanc, Tykal, B. Procházka, Richter, Stejskal, Fiala, Knejzlík, Malý, Tučný, Sladký, Hatina.