VII.

II. světový slet v Halle - přehlídka sil proletářských dětí celého světa.

20,000 dětí se má dostaviti do Halle, sjezd má býti přehlídkou mladé proletářské generace. Neboť nejenom průkopníci, nýbrž proletářské děti se ho mají účastniti. Přijede mnoho tisíc dětí z řad dělnických sportovních organisací a jiných proletářských dětských spolků. Ku př. Svaz mladých Spartakovců v Německu si vytýčil úkol, aby se mimo průkopníky účastnilo sletu ještě 4.000 dětí sportovců, 2,000 delegátů ze škol, 1.000 dětí nezaměstnaných, 1.000 dětí pracujících a 1,000 dětí z protivnických organisací, veliký a čestný úkol. V příštích dnech budou se po celém světě, tedy i v Československu konati volby delegátů na II. mezinárodní sjezd proletářských dětí, který se koná během sletu v Halle, 500 dětí se volí na celém světě, z nichž 50 v Sovětském svazu. Tisíce dětí musí se účastniti voleb 50ti československých delegátů.

Velké stanové město bude zřízeno u řeky Saaly a v něm bude bydleti 5,000 dětí různých barev, ras a národů. Bude to první sovětská republika dělnických a rolnických dětí na kapitalistické půdě. Několik krásných dnů budou zde žíti děti za samosprávy skutečně mezinárodním životem. Ve vážných poradách a jarých hrách budou závoditi malí Číňani a Mongolové, ruští průkopníci, dělnické děti Finska a malí Černoši s jejich českými, německými, francouzskými a anglickými kamarády a učiní vše, aby navázaly pevné spojení. Hoši a děvčata, kteří tento slet zažijí nebudou již nikdy věřiti hloupým lžím národnostního štvaní. Budou moci vystoupiti s vlastními zkušenostmi proti štváčům ve školách a v měšťáckých dětských organisacích. Každý třídně uvědomělý dělník a každá dělnice musí učiniti něco, aby co možná nejvíce dětí z kapitalistického Československa bylo na sletu.

Neméně obtížným úkolem je pro průkopníky sbírání velkých finančních prostředků, které uspořádání sletu vyžaduje. Žádní kapitalisté a žádná vláda nepomohou průkopníkům, jako pomáhají měšťáckým skautům, Sokolům a DTJ. Oni se budou snažiti, aby slet co nejvíce poškodili.

Revoluční organisace samy nemají tolik peněz, aby mohly financovati slet. Celý náklad na delegace musí si průkopníci sami opatřiti. V dnešní době, kdy mnoho tisíc dělníků je bez zaměstnání, je to daleko těžší. Avšak i tento úkol musí býti splněn. Děti z Ameriky nebudou moci poslati tolik dětí na slet jako děti z Francie a Československa a přece budou financovati silnou delegaci. Ve všech místech se již sbírá. Průkopnicí chodí se sběracími listinami do dělnických bytů, prodávají pohlednice, noviny a brožury, pořádají slavnosti, besídky, zkrátka využívají všech možností, aby pro slet vybírali.

Nadšení a odvaha průkopníků všechny překážky přemůže. A tak pojedou v červenci ze všech světa dílů proletářské děti do Halle. Kapitalisté všech zemí i Československa učiní vše, aby znesnadnili a znemožnili cestu našich delegací. A přece se jim to nepodaří.

Dne 23. července vtáhnou tisíce dětí do rudého středního Německa, do města Halle. Právem je nazýván tento okres ťrudýmŤ. Neboť zde byly vybojovány velké revoluční boje a dělníci tohoto průmyslového kraje stojí většinou za komunisty. Bude to velice nadšené přivítání, které připraví revoluční dělnická třída středního Německa své nejmladší gardě.

5 dní bude trvati slet v Halle. Bude zde uspořádána za účasti dospělého dělnictva ohromné demonstrace a projevy; za účasti tisíců dětských sportovců bude velká dětská Spartakiada. Ve středu sletu stojí II. mezinárodní sjezd a kromě toho konference zástupců škol a zástupců dětských dopisovatelů.

Slet v Halle bude největší bojovný pochod proletářských dětí celého světa, který kdy kapitalistické země viděly. Desetitisíce dětí budou zde demonstrovati proti vykořisťování a zbídačování proletářských dětí, proti nacionalistickému štvaní a imperialistickým válečným přípravám. Pro mezinárodní sbratření dětí pracujících, pro obranu Sovětského svazu.

Úspěch sletu musí spočívati v tom, že ve všech zemích a i v Československu masy dětí vstoupí do řad rudých průkopníků, aby spolu se stranou Lenina vedli boj za osvobození z otroctví kapitálu, 20,000 dejte se na pochod!

Předkládáme tyto doklady o persekuci dětského hnutí a ptáme se vlády:

Co hodlá vláda proti takovémuto pronásledování proletářských dětí učinit?

V Praze, dne 8. července 1930.

Kliment,

Zápotocký, Kuhn, Vallo, Gottwald, Krosnář, Rjevaj, Novotný, J. Svoboda, K. Procházka, Steiner, Juran, Dvořák, Tyll, Major, Čižinská, Höhnel, dr Stern, Hodinová, Štětka, Kopecký.

 

683/III (překlad).

Interpelace

poslance inž. O. Kalliny a druhů

ministrovi vnitra

o zabavení čísla 16 chebského časopisu ťDeutsche WehrŤ ze dne 20. dubna 1930.

Není pochybnosti, že censorská praxe v tomto ťdemokratickémŤ státě jest dnes horší, než byly zvyky rakouského censora před válkou. S podivuhodnou bezhlavostí zabavuje se vše možné a bez jakéhokoliv smyslu. Bílé skvrny v sudetskoněmeckých časopisech jsou zjevem skoro každodenním. Zvláště pronásleduje censor časopisy národní. Tak v čísle 16 chebského časopisu ťDeutsche WehrŤ ze dne 20. dubna t. r. byl zabaven tento článek:

ťPříští válka,

Podle výroku ministra Beneše připojení Rakouska k Německé říši znamenalo by pro Československo válku. Ovšem rovněž tak může nějaká událost s Maďarskem způsobiti válku, právě tak jako poměr k Polsku může býti příčinou mnohých nesnází.

Když se vyhlásí válka, jest pak mnoho věcí, které se týkají obyvatelstva a tím ovšem i Němců v tomto státě. My jsme státní občané druhého řádu, podobně jako domovník ve velkém domě jest jen pracovním zvířetem, který nemá mnoho práv, ale zato tím více povinností.

Při válce, kterou povede Československo, první událostí bude všeobecná mobilisace. Kromě Čechů budou povoláni i Němci, a zatím co jinak dávkou z majetku, vybíráním daní, záborem půdy a lesů celý majetek obyvatelstva, tedy celé země, patří státu a tím nepřímo panujícímu národu, najednou se řekne: ťMým národům!Ť Vaše vlast jest v nebezpečí!Ť

Tím bude po prvé přiznáno, že v Československu jest několik národů, jichž je všech zapotřebí, aby chránily stát a zároveň se tím prohlásí, že jednotlivé národy mají nárok na stát.

Při válce se západními státy bylo by území osídlené Němci zcela mimořádně postiženo, neboť strategické hranice leží na vrcholcích hor a zvláště neobyčejně hustě zalidněné průmyslové okresy musily by převzíti ještě větší vojenské zatížení, ovšem naprosto nehledě ku zpustošení a zničení, které válka sama sebou působí. Potěšitelným bylo by jen to, že taková válka byla by velmi krátká. Byla by jistě v několika dnech rozhodnuta technickými prostředky.

Ale jinak jest tomu s válkou s některým z východních nebo jižních států, kde ani dopravní prostředky, ani povaha půdy nepřipouštějí rychlé dopravy vojsk. Při mobilisaci na Slovensku bylo lze učiniti nejlepší zkušenosti. Taková válka by se mohla velice protáhnouti.

V celku vzato není však ani východní cíp ani západní polovice Československa strategicky příznivě utvářena. Pouze část Praha-Jihlava-Brno má výhodu vnitřní spojovací čáry, která má ohromnou cenu pro obranný boj. Proti tomu jest úzká šíje Bohumín-Břeclav nejzranitelnějším bodem celého politického útvaru Československa.

Velkou otázkou pro vrchní vojenské velení československého vojska bude vždy užívání německých nováčků a vojáků. Jsou spolehliví či nikoliv? Není naprosto možné beze všeho odpověděti na tuto otázku. Češi přísahali v poslední světové válce věrnost císaři. Když se potom naskytla možnost dosíci svobody, usilovali jí dosíci všemi prostředky, které měli po ruce. Nebude snad nikoho, kdy by to chtěl popírati. Čin pražského domácího pluku č. 28 jest známý a široké vrstvy v Československu jej i oslavují. Byli to tedy bojovníci za svobodu.

Chtějí-li mnozí tvrditi, že to byla zrada, kterou spáchali tito svobody milovní Češi, pak poukazujeme jen na slova presidenta Tomáše G. Masaryka, jenž ve své knize píše: ťZrada jest zbraní slabýchŤ. Hnutí za svobodu bylo za všech dob u všech národů. Čím silnější byl nátlak, tím silnější bylo úsilí o svobodu, čím svobodnější byl národ ve svém prostředí, tím menší byla touha po násilném setřesení cizích otěží.

V příští válce bude obyvatelstvo jistě zase vyzváno, aby oznámilo své zásoby mouky, cukru, tuků atd., jako v r. 1914. Němci byli tehdy příliš přesní a mnohá hospodyně uvedla svědomitě každý dekagram margarínu. V Bakově a dále nebralo se to tak přísně a v Lounech rovněž nikoliv. Jak se to udělá tentokráte?

Bude se také sbírati zlato a vydávati za ně prsteny s nápisem ťzlato za železoŤ? Sežene se zde mnoho? Pro Cheb, Karlovy Vary atd. nebude zapotřebí mnoha sbírajících komisařů, neboť dostanou velice málo.

Vláda ovšem vypíše i válečné půjčky, bude-li k tomu míti ještě čas. Jelikož jsme za válečné půjčky z let 1914-1918 dostali tolik, nebudeme tak nestydatí a chtíti dostati ještě více. Mimo to budou tyto půjčky pravděpodobně jako úřední státní papíry vydány jen jednojazyčně česky, takže jich bude moci užíti jen ten, kdo tomu rozumí nebo komu mnoho špičatých háčků neublíží.

Ale jak dopadne příští válka, toho nelze v těchto řádcích beztrestně říct. Chceme však všichni doufati, že nebudeme zklamáni. Rozhodně vláda sama pracuje snaživě v našem smyslu dále, takže nemusíme v této věci mít žádných starostí.

Winfried.Ť

V článku ťBolševismus - vojsko na ochranu židůŤ v témže čísle časopisu ťDeutsche WehrŤ bylo zabaveno toto místo:

ťK tomuto účelu přivedl žid bolševismus na svět. Bolševické masy, jejichž hlasovými kletbami ztuční židovská smečka, mají dokončiti dílo zkázy. Rusko, nevypočitatelné, potácející se z jedné výstřednosti do druhé, bylo východiskem, z něhož měla býti zasažena Čína a jiné státy. Z tohoto čarodějnického kotle chtěli přes německé pole zkázy zaplaví i celý svět. Plán neslýchaných rozměrů, takové surovosti a nesvědomitosti, k jaké může dospěti jen židovský talmudistický duch.

Není to náhodný zjev, že bolševismus hromadí zločin na zločin, není snad ani samo odůvodněno jeho podstatou, že vábí k sobě zločince jako plamen můry, nýbrž jest to dobře uvážený židovský manévr užívati nenižších sil, aby rozkladnou vlnu tím jistěji a tím rychleji popohnal kupředu. Žid si nemusí dělati výčitky svědomí, neboť učení talmudu mu to dovoluje. Každý prostředek jest správný, slouží-li ke zkáze gojů.

Sbratření se zločinem hodí se velmi dobře k tomu, aby byl svět uveden do ničivého víru. Žid se neobává zmatku, neboť on jest jeho pánem a řídí jej podle své vůle. Neobává se ani sil rozkládajících národy, neboť ony chrání jeho národ. Ví dobře, že zločinectví, až to bude tak daleko, zkrotne pod jeho zlatým bičem hladu. A když se pak dobromyslným masám otevrou oči, jak neslýchaného podvodu staly se obětí, žádná moc na světě nebude více moci přelámati otrocké řetězy, které každý národ činí služebníkem Jidáše.

Dnes nemá býti již nikdo ponechán v pochybnosti, že bolševismus není nic jiného než nářadí v Jidášových rukou, nejsmutnější a nejbídnější výplod semitského ducha. Jedině v tom jest jeho nebezpečí, že jako poslední a nejzazší prostředek jest určen k tomu, aby svět zaplavil novou povodní.Ť

Podepsaní se táží, je-li pan ministr ochoten pečovati, aby příště jeho podřízení censorově zanechali úplně neoprávněné censury a je-li ochoten učiniti přiměřená opatření, aby byla učiněna přítrž tomuto přímo zlomyslnému pronásledování německého tisku?

V Praze dne 5. května 1930.

Inž. Kallina,

Matzner, dr Keibl, dr Schollich, dr Hanreich, Simm, Horpynka, inž. Jung, Köhler, Schubert, Krebs, dr Hassold, dr Jabloniczky, Hokky, Szentiványi, dr Holota, Geyer, Kasper, Knirsch, dr Szüllö, Fedor, Dobránsky, Nitsch, dr Törköly.

 

683/IV. (překlad).

Interpelace

poslance dr A. Rosche a druhů

ministrovi spravedlnosti

o zabavení čísla 95 časopisu ťDeutsche Leipaer ZeitungŤ ze čtvrtka dne 24. dubna 1930.

Číslo 95 časopisu ťDeutsche Leipaer ZeitungŤ ze čtvrtka dne 24. dubna 1930 bylo zabaveno pro článek ťRovnost před zákonemŤ. Týž článek byl uveřejněn ve večerním vydání časopisu ťReichenberger ZeitungŤ ze středy dne 23. dubna t. r. a to bez závady. Místo zabavené v časopise ťLeipaer ZeitungŤ zní:

ť………; připomeňme si výrok dvou pražských soudů, které uznaly, že když tlupa lidí násilím obsadí divadlo (ovšem německé divadlo) a nájemce a herce vyhodí na ulici, aby umožnila jiným lidem divadelní hry, není to rušení držby. A právě nejvyšší soud vydává někdy rozsudky, které vzbuzují povážlivé pochybnosti.

Hůře jest tomu však s trestním soudcem. Nejhůře jest tomu však ve veřejném právu. Zde, kde většinou nestojí před soudcem, jako v právu občanském, dvě osoby vedoucí spor, nýbrž kde proti občanu vystupuje státní moc, hrozí největší nebezpečí, že bude se k jednomu chovati jinak než ke druhému. To jest obzvláště zlé, když státní moc podléhá politickým vlivům, a ještě horší, když státní moc ve státě obývaném několika národy jest ve službě jednoho národa a když státní úřednický aparát náleží úplně tomuto jednomu národu.Ť

Podepsaní táží se pana ministra spravedlnosti, jaká opatření hodlá učiniti, aby příště zabránil podobným přehmatům?

V Praze dne 2. května 1930.

Dr Rosche,

Jelínek, dr Peters, Bölmann, Heller, Zierhut, Schweichhart, Wagner, Kremser, Gläsel, Taub, Häusler, dr Kafka, Leibl, Hodina, Halke, Windirsch, Kaufmann, Böhm, Dietl, Pohl, Kirpal, Hackenberg, Katz, Müller.

 

683/V. (překlad).

Interpelace

poslanců Hadka, Höhnela, Hrubého a soudruhů

ministrovi národní obrany

o nakládání s vojínem Rudolfem Swarozskim od horského dělostřeleckého pluku čís. 202, 5. baterie, v Kežmarku.

Dne 25. dubna zemřel ve vojenské nemocnicí v Košicích vojín Rudolf Swarovski od horského dělostřeleckého pluku čís. 202, 5. baterie, v Kežmarku.

Rudolf Swarovski stěžoval si matce v několika dopisech, že jest nemocen. Již dne 12. listopadu 1929 oznamoval na lístku, že se hlásí nemocným u lékaře, že však nebyl uznán. Přes onemocnění musil po celou zimu konati službu. V polovici března 1930 znovu oznamoval tklivými slovy v dopise, že jest velmi nemocen a že nemůže dostati ani volno od služby. Naopak, že poněvadž úplně vyčerpán nemohl již vykonávati službu, jak to žádají důstojníci jeho pluku, byl potrestán. V tomto dopise, který jest plamennou obžalobou ostudných poměrů v československé armádě, se praví:

ťDaří se mi velmi špatně, nejraději bych si vpálil kulku do hlavy…. Co jsem se navrátil ze zimní stanice, stojí mne to dodnes již 100 Kč, co se mi sráží z platu…. Nyní nedostanu půl roku žádný plat. Různé věci mi ukradli, nářadí na čištění koní, klíč od stájí a různé jiné věci, člověk to koupit nemůže, to si koupí sami a pak ještě k tomu trest!…. Nejhorší je zde ta nespravedlnost a člověk si nemůže pomoci. My, co jsme ve stáji, jsme všichni potrestáni. Čistiti tři koně a nejsou-li čisté, ihned k hlášení, to již člověk nemá vůbec klidu. Nemyslete si, že vám jen tak píši, to si nemůže nikdo představit, jak to v Kežmarku vypadá. Z lásky tu není nikdo, mimo to jsem ještě nemocen, na zimní stanici jsem se silně nachladil. Byl jsem u lékaře, ten však říká, že to nic není, při tom však mám velmi těžké bolesti. Byl bych rád, kdybych měl dost jídla, ale být nemocný, při tom mnoho pracovati a málo jísti a bez peněz, to jest peklo.Ť

Swarovski, poněvadž tedy pro nemoc, kterou si způsobil u vojska, nemohl již vykonávati služby, jak to představení - - žádali, byl - - majorem kežmarské posádky potrestán vězením, odnětím platu a.dovolené.

Dne 13., 14., 15., 16. a 17. dubna šel Swarovski k dru Kornhauserovi v Kežmarku, jemuž jsou přiděleni do ošetřování vojáci kežmarské posádky. Dr Kornhauser, aniž Swarovskiho vyšetřil, prohlásil ho za zdravého a schopného služby. Když Swarovski dne 18. dubna nemohl již pro zuřivé bolesti vstáti, zavolali jeho druhové lékaře dra Kornhausera do kasáren. Před Swarovskim, tehdy již zápasícím se smrtí, odvážil se dr Kornhauser pohroziti: ťBěda tomu chlapovi, není-li nemocen, dám ho zavřít, až bude černý.Ť

Dne 19. dubna byl dr Kornhauser znovu volán do kasáren, kde změřiv konečně, že nemocný má horečku, nařídil, aby byl převezen do nemocnice. Těžce nemocný Swarovski byl převezen v otevřeném povozu a ve třetí třídě osobního vlaku. Ačkoliv Swarovski měl strašlivé bolesti, nedostal injekce. Ve vojenské nemocnici v Košicích bylo zjištěno, že Swarovski má žloutenku, hnisavý zánět pohrudnice a zápal plic. Dne 25. dubna Swarovski podlehl svým nemocem ochrnutím srdce.

Matky zemřelého Swarovského, která se dostavila na pohřeb do Košic, otázala se správa nemocnice, než ještě se mohla podívati na své zemřelé dítě, je-li ochotna koupiti rakev. Matka Swarovského jest vdova, která mohla jeti na pohřeb do Košic jen s podporou jiných milosrdných dělníků. Troufalý požadavek košické správy vojenské nemocnice, aby zakoupila rakev, musila odmítnouti. Rudolf Swarovski byl poté zahrabán na košickém hřbitově v roztrhaných cvilinkových šatech v rakvi pro chudáky, bez nejskrovnější účasti vojenských míst.

Žádost matky Rudolfa Swarovského, aby jí bylo nahrazeno aspoň jízdné, byla odmítnuta s poznámkou, že ji k pohřbu nikdo nevolal.

Tážeme se pana ministra národní obrany:

Ví, že se s vojáky horského dělostřeleckého pluku v Kežmarku nakládá nelidsky, což mělo v zápětí smrt vojína Swarovského?

Ví, že vojíni, nemohou-li již pro nemoc konati službu, jsou odsuzováni k neslýchaným trestům, k odnětí dovolené a platu?

Ví, že Rudolf Swarovski a mnoho jiných vojínů v celé republice jest nelidsky trýzněno?

Ví, že lékař kežmarské posádky nemá vůbec žádných lékařských a medicínských znalostí?

Co zamýšlí pan ministr národní obrany učiniti, aby učinil přítrž nelidskému nakládání důstojníků s vojáky?

Co zamýšlí pan ministr učiniti, aby zabránil krutému trestání vojáků?

Co zamýšlí pan ministr národní obrany učiniti, aby se onemocnělým vojákům kežmarské posádky dostalo řádného lékařského ošetření?

Jest pan ministr národní obrany ochoten pohnati k odpovědnosti všechny, kdo zavinili smrt Rudolfa Swarovského?

Jest pan ministr národní obrany ochoten naříditi, aby z peněz ministerstva byly matce Rudolfa Swarovského nahrazeny výdaje na cestu k pohřbu jejího dítěte?

Jest pan ministr národní obrany ochoten učiniti opatření, aby se příště takovýmto případům zabránilo?

V Praze, dne 14. května 1930.

Hadek, Höhnel, Hrubý,

Tyll, Kubač, Barša, Sedorjak, Kuhn, Babel, Kopecký, Kliment, Dvořák, Steiner, Haiblick, J. Svoboda, Juran, Krosnář, K. Procházka, Novotný, Rjevaj, Štětka, Śliwka, Hruška.

 

683/VI.

Interpelace

poslanců Kopeckého, Hrušky a soudruhů

ministru vnitra

o konfiskaci časopisu ťSignálŤ ze dne 16. V. 1930.

V úvodníku časopisu ťSignálŤ ze dne 15. května 1930 č. 34, zabaveno bylo toto:

ťZemě koruny svatováclavské i svatoštěpánské obě jsou země censorské tužky, pendreku, pušky a bajonetu, ale bratři Rusíni a Slováci byli po ťtisíciletém maďarském jhu a útlakuŤ - osvobozeni. Právě proto nepřijde ťGenerální linieŤ, stejně jako svého času Potěmkin a řada jiných sovětských filmů, do ťsvatoštěpánskýchŤ kin, neboť existuje jeden, jednotný, nedělitelný stát československý. Jen se, občane, pokus porušit ústavu; to jen pan censor ťneporušujeŤ.

Československo má dvě státní hymny, Československo má také dvojí rozlišování: pro osvobozené Čechy, Moravu a Slezsko a pro osvobozené Slovensko - -. Jenom se však, občane, odvaž napsat: Československo! Censura je příliš opatrná. I na tyhle - pomlčky.Ť

Jelikož v celku a souvislosti s ostatním materiálem v úvodníku sneseném nejde o nic jiného, než o oprávněnou kritiku čsl. censury tiskové, pokládáme konfiskaci za hloupě bezdůvodnou a ptáme se pana ministra vnitra:

Je mu známo takovéto konfiskování každého vtipného odstavce článku, který převyšuje úřední rozum censora?

Co hodlá učiniti, aby na příště podobné zbytečné censury byly znemožněny?

V Praze, dne 19. května 1930.

Kopecký, Hruška,

Novotný, Zápotocký, Hrubý, Höhnel, Babel Śliwka, Štětka, Barša, Tyll, Steiner, Kubač, Hadek, K, Procházka, Juran, Rjevaj, Kliment, dr Stern, Major, Sedorjak.

 

683/VII. (překlad).

Interpelace

poslance inž. O. Kalliny a druhů

ministrovi vnitra

o zabavení časopisu ťDeutsche WehrŤ č. 20 z 18. května 1930.

Již.přes 10 let musíme žíti v tak zvané svobodné Československé republice a musíme neustále konstatovati, že za Rakouska prý tak absolutisticky spravovaného, nikdy běžné nebylo takové rdoušení tisku, jak se to nyní provádí proti německému tisku v Československu. Zvláště venkovské časopisy, řízené muži národními, jsou censory přímo pronásledovány. Tak v čísle 20 časopisu ťDeutsche WehrŤ v Chebu byly zabaveny tyto dva články.

I. ťK chebské sokolské provokaci.Ť

ťJeště dva týdny nás dělí ode dne, kdy staré německé, hohenštaufské město bude musit - - hosty přijmouti pod svou střechu proti své vůli. Český sokolský slet bude se 1. června určitě konati a pro svá tělesná cvičení zvolil si právě pohraniční město Cheb, pravděpodobně, aby se ukázalo, kdo jest pánem v německém území. Všechny protesty jsou marné, každá německá obrana se označuje jako drzost, konají se všemožná bezpečnostní opatření, domácí německé obyvatelstvo musí se tedy nechati bez odporu provokovati. Český šovinistický tisk uveřejnil sice fingovanou zprávu, že mnoho tisíc říšských Němců přijde do Chebu, aby odrazilo český vpád, než kolik slov, tolik lží. Naši bratři v říši na návštěvu českého sletu vůbec nepomýšlejí a také my Všeněmci opovrhujeme jakýmkoliv marným násilím.

Co však máme podniknouti, abychom uchránili své oči a uši? Dobrá rada jest vždycky na místě. Pohlédněme nazpět do bojovného roku 1897 ve starém Rakousku a vezměme si příklad z tehdejších poměrů. Německý lid z Chebska v čele se svým vůdcem Schönererem, svolal jak známo, tábor lidu proti jazykovým nařízením, vydaným proti právu a Němcům nepřátelským, ale Badeniho vláda jej zakázala. Nebylo tedy divu, jestliže vzrušení německého obyvatelstva rostlo.

Přes zakročení německých poslanců u okresního hejtmana svolaný tábor lidu zůstal zakázán, Místnost, kde se měl konati, byla obsazena četníky a jízdními českými strážníky, takže 73 poslanců německého národa a nesčetné tisíce voličů musili ustoupiti před násilím a na dvoře radnice, na místě zasvěceném smrti Valdštýnovou, vykonali významnou, bohužel později zrušenou, ťChebskou přísahuŤ. Dobří němečtí Chebané dovedli si pomoci. Přes deset tisíc, většinou Všeněmců, přešlo blízké hranice do Waldsassen, aby se tam mohli volně a bez policejního dozoru vymluviti, poněvadž říšsko-německé úřady odmítly dělati biřické služby Badeniho vládě. Všechny řeči byly přijaty bouřlivým potleskem a znovu a znovu zněla píseň ťWacht am ReinŤ a ťDeutschland über allesŤ. Schůze skýtala vroucí obraz svornosti a německé soudržnosti.

Tak se nám Němcům vedlo již ve starém Rakousku, kde prý Češi byli potlačování. Co by se bylo teprve stalo, kdyby si byli Němci dovolili uspořádati takovou slavnost v českém městě? Celý český národ byl by povstal jako jeden muž proti takové neslýchané potupě a provokaci. A co činí dnes Němci? Jsou rozerváni a nejednotní, část jich sedí v české vládě, přijímá jeden políček za druhým a nemá jiné odpovědi než jednotvárné kňourání o ochotě k pokojnému soužití. To jest celá obrana proti české sokolské provokaci a proti výsměchu německému národu.

Podle českého časopisu ťNárodní osvobozeníŤ bude cvičiti 2000 Sokolů, mimo to přihlásilo se 10,000 českých návštěvníků slavností. Dne 1. června octneme se tedy v podobné situaci jako roku 1897, vyvoďme z toho opět důsledky! Tenkráte národní bída srazila německý národ bez rozdílu stran dohromady a sjednotila jej, zanechme také nyní svárů. Vzpomínka na bezpříkladnou surovost české jízdní policie musí ještě dnes vzbuditi pobouření ve všech německých srdcích, nezůstaly uchráněny ani bezbranné ženy a děti, bylo zraněno přes 70 lidí a mezi nimi několik těžce šavlemi a bodly. Chebsko jest německé a musí německé zůstati.Ť

II. Potlačování německého tisku.

Napsal Hanuš Richard Mertel z Mnichova.

ťV sudetsko-německém tisku nalétáme denně ohlas četných stížností do naprosto bezohledné české konfiskační prakse, jíž velmi těžce trpí především časopisy národních menšin. Nejsou zabavovány snad jen články namířené proti Čechům, nýbrž příslušné úřady postupují naprosto libovolně. Pisatel tohoto článku uveřejnil kdysi v ťDeutsche WehrŤ v Chebu delší článek, který se ani slovem nezmiňoval o Češích. Přes to bylo celé vydání časopisu zabaveno. Jmenovaný článek byl od prvé až do poslední písmeny censorem zabaven, ani nadpis nesměl zůstati. Poněvadž by byl článek přišel na prvou a druhou stranu časopisu, musil časopis vyjíti, maje jednu stránku a jednu třetinu stránky prázdnou. Lze si živě představiti, jakou hospodářskou škodu to pro nakladatelství znamená, musí-li každé chvíle ničiti celá vydání a tisknouti nová, jakož i vydávati poloprázdné časopisy, poněvadž velká část obsahu byla zabavena. Vlastním censurním úřadem jest místní politická, správa, okresní úřad. Záleží na služební horlivosti, citlivosti a případně služební závislosti okresního hejtmana, kolik, jak často a co chce zabaviti. Tato zabavení nesouvisí nikterak s trestním řízením; jen ve velmi málo případech zabavení bylo lze vůbec zahájiti trestní řízení.

O bližších podrobnostech tohoto šikanování tisku dostal jsem důležité informace od německého politického pracovního ústředí v Praze, jemuž jsem velmi zavázán za jeho laskavou pomoc: Podle statistiky uveřejněné v ťRočence Československé republikyŤ došlo za rok 1924 ministerstva spravedlnosti 1743 zpráv o zabavení. Proti roku 1923, kdy bylo provedeno 1874 zabavení, znamená to pokles o 131. Z celkového počtu zabavení domácích časopisů 1486, připadlo na obvod Prahy 887, na obvod Brna 424, na obvod Bratislavy 135, na obvod Košic 40. Proti zabavením ve 40 případech bylo použito opravných prostředků. Na základě nich byla konfiskace ve 29 případech vůbec zrušena, v 5 případech z části. Pro konfiskace bylo roku 1924 podáno 91 interpelací, tedy o 16. méně než roku minulého. Jen ve výjimečných případech (!) bylo zahájeno subjektivní řízení, které ve většině případů skončilo stíháním a odsouzením pro přestupek nebo přečin zanedbání povinné péče. V mnoha případech musilo býti objektivní řízení zastaveno, poněvadž byly tištěny jen povinné exempláře a náklad čekal s tiskem ostatního vydání až do rozhodnutí. Bude-li konfiskace provedena či nikoliv. Těchto ťúspěchůŤ dobyl si nový československý tiskový zákon. Působí zvláštním dojmem, zakládá-li si Československo na své ťtiskové svoboděŤ a počítá-li se mezi ťnejsvobodnější ze všech republikŤ. Nyní jest asi ťdemokraciíŤ, srazí-li se každému politickému odpůrci hned hlava. Vzpomeňme jen na stát Severingův, Barmatův a Sklarkův!

Ke svrchu uvedeným vývodům ještě poznamenávám, že podání opravných prostředků nikterak neodsunuje zabavení. I když jest konfiskace za několik týdnů zrušena - a tak dlouho to aspoň trvá - nakladateli časopisu se již tím vůbec neposlouží, poněvadž zabavená čísla jsou zatím jíž dávno zastaralá a úplně bez ceny. To, že se jen ve zcela ojedinělých případech vůbec mohlo zahájiti objektivní řízení, dokazuje, že tyto konfiskace jsou většinou čistě svévolné činy, jichž nelze naprosto odůvodniti případnou trestností obsahu zabavených čísel. Podle zkušeností jest touto rigorosní konfiskační praksí nejhůře postižen sudetsko-německý národní a lidový tisk, poněvadž nejdůrazněji hájí životní otázky Němců. Češi mohou menší, finančně ne tak silná novinářská nakladatelství zabavováním zničiti jedno po druhém. Německé noviny v Československu, nemá-li censor právě dobrou náladu, mohou konstatovati pouze fakta. Je-li však milostivý pán ve špatné náladě, zabaví je i tehdy. Vždy se najde nějaký paragraf, kdyby toho skutečně bylo třeba, aby zabavení ťodůvodnilŤ také zákonně. Na mém psacím stole leží mnoho čísel časopisu ťDeutsche WehrŤ a jiných sudetsko-německých časopisů, nad jejichž hlavičkou jest velký nápis: ťPo zabavení druhé vydání!Ť Často objeví se uprostřed textu velká bílá místa a na nich písmem Cicero: ťZabavenoŤ. Sazba místa, která shledá censura závadnými, musí býti zničena a nahrazena touto poznámkou. Teprve potom smí nakladatelství vydati další náklad. Zabavené výtisky se zničí. Kdo zná náklady tisku nějakého časopisu, bude si moci učiniti představu o výši zbytečných větších výdajů, které působí takovéto censurní řízení nakladateli časopisu ťDeutsche WehrŤ, které vychází jen jednou týdně, jest zabavována téměř každého měsíce a častokráte také několikrát za měsíc a vždy pro bezvýznamná místa. Kdyby skutečně šlo o vážné urážky Čechů nebo československého státu, mohl by člověk takovéto řízení ještě poněkud chápati. Censurou mají býti sudetští Němci a ostatní národní menšiny v Československu zbaveny svého mluvčího. Nelze zajisté pochybovati, že právě v těchto pohraničních krajích má německý tisk velké politické a kulturní poslání. Poroto také v Československu máme nejbezohlednější censuru, jakou si lze představiti.Ť

Podepsaní se tedy táží, je-li, pan ministr ochoten, vydati censurním činitelům pokyny, aby příště zastavili toto svévolné zabavování německého tisku, které se stává přímo soustavným pronásledováním orgánů tisku bojujícího za pravdu a právo, jehož umlčení se stává stále patrnější.

V Praze, dne 20. května 1930.

Inž. Kallina,

Schubert, Knirsch, dr Keibl, dr Hanreich, dr Jabloniczky, Szentiványi, dr Törköly, Geyer, inž. Jung, dr Schollich, dr Szüllö, Nitsch, Horpynka, Krebs, Matzner, Köhler, Simm, Kasper, dr Hassold, Fedor, Dobránsky, Hokky, dr Holota.